Ars 5/2018

Rubrum

Ars 5/2018 - 43 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Langáška a soudců JUDr. Josefa Baxy, Mgr. Michaely Bejčkové, JUDr. Radana Malíka, JUDr. Petra Mikeše, JUDr. Miloslava Výborného a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci navrhovatele: Přípravný výbor pro konání místního referenda v Městské části Praha 21 ve složení: P. D., J. J., Ing. J. L., Ing. J. V., Mgr., cand. psych. L. N., zast. Mgr. Janem Matesem, LL.M., advokátem se sídlem Velvarská 1701/25, Praha 6, proti odpůrkyni: Městská část Praha 21, se sídlem Staroklánovická 260, Praha 9, zast. JUDr. Jiřím Stránským, advokátem se sídlem Jandova 208/8, Praha 9, ve věci návrhu na vyhlášení místního referenda, v řízení o kasační stížnosti navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2018, č. j. 12 A 1/2018 – 50, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Navrhovateli s e v r a c í přeplatek na soudním poplatku za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč, který mu bude zaplacen z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám zástupce Mgr. Jana Matese, LL.M., advokáta se sídlem Velvarská 1701/25, Praha 6, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Navrhovatel (dále „stěžovatel“) se kasační stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Městského soudu v Praze, kterým byl pro opožděnost odmítnut návrh, jímž se domáhal vyhlášení místního referenda v Městské části Praha 21. Alternativně navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozhodl přímo o vyhlášení místního referenda, určil dobu jeho konání a výši odměny pro členy a předsedy komisí. Ars 5/2018

2. Podstatou projednávané věci je otázka, zda mají být uplatněna obecná pravidla pro běh procesních lhůt. Městský soud vycházel z toho, že lhůta k podání návrhu na vyhlášení místního referenda je hmotněprávní a zachována je tedy pouze tehdy, je-li poslední den lhůty učiněn úkon u příslušného orgánu, a to nejpozději do 16.00 hodin. Vzhledem k tomu, že konec lhůty je určený podle hodin, neuplatní se ani pravidlo, dle kterého připadne-li poslední den lhůty na den pracovního klidu, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.

3. V nynější věci byl pro počátek běhu lhůty k podání návrhu určující den, kdy se konalo jednání zastupitelstva, na němž mělo být přijato usnesení o vyhlášení místního referenda. Tímto dnem bylo pondělí 19. 3. 2018. Poté začala plynout dvacetidenní lhůta k podání návrhu na vyhlášení místního referenda soudem, která skončila v neděli 8. 4. 2018 v 16.00 hodin. Návrh však soudu došel až 10. 4. 2018 v 9.20 hodin.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření odpůrce

4. Stěžovatel namítá, že lhůta k podání návrhu na vyhlášení místního referenda je typickou procesní lhůtou a uvedená pravidla proto měla být použita. Na rozdíl od městského soudu se nedomnívá, že by v nynější věci mohly být aplikovány závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 9. 2016, č. j. Ars 1/2016 – 26, kde šlo o návrh na vyslovení neplatnosti již provedeného hlasování v místním referendu. V odkazované věci spatřuje zájem na urychleném projednání, na rozdíl od věci nynější, kde se domáhal vyhlášení místního referenda společně s volbami do zastupitelstev obcí na podzim 2018. Dovozuje, že při výkladu městského soudu by bylo nutné trvat na tom, aby byly každý den do 16.00 hodin otevřeny podatelny soudů a úřadů.

5. Odpůrkyně se ztotožnila s výkladem městského soudu a upozornila, že stěžovatel mohl učinit podání i v poslední den lhůty, byť byla neděle, a to elektronickou formou.

III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu

6. Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační stížnosti přípustné, z důvodů, které zákon připouští [§ 102 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)]. Poté přistoupil k přezkumu usnesení městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů. Ověřil také, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).

7. Dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

8. Podle § 57 odst. 1 písm. b) zákona č. 22/2004 Sb., o místním referendu a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o místním referendu), a § 91a odst. 1 písm. b) s. ř. s. má přípravný výbor právo domáhat se u soudu ochrany, pokud zastupitelstvo obce nebo zastupitelstvo statutárního města nerozhodlo o vyhlášení místního referenda. Podle § 57 odst. 2 písm. b) zákona o místním referendu je návrh třeba podat do 20 dnů od jednání zastupitelstva obce nebo zastupitelstva statutárního města, kde měl být návrh přípravného Ars 5/2018 - 44 pokračování výboru projednán. Podle § 53 odst. 1 téhož zákona je lhůta určená podle dnů zachována, je- li poslední den lhůty učiněn úkon u příslušného orgánu, a to nejpozději do 16.00 hodin. Lhůtu nelze podle § 53 odst. 2 prodloužit ani prominout její zmeškání.

9. Nejvyšší správní soud s ohledem na stěžovatelovy námitky zdůrazňuje, že přímo ze zákona vyplývá, že lhůta k podání návrhu na vyhlášení místního referenda soudem je lhůtou hmotněprávní. Ustanovení § 53 odst. 1 zákona o místním referendu totiž výslovně uvádí, že návrh je ve lhůtě třeba učinit u příslušného orgánu. Je tedy nasnadě, že městský soud zcela správně uzavřel, že v tomto případě nestačí, pokud je návrh ve stanovené lhůtě podán k poštovní přepravě (viz § 40 odst. 4 s. ř. s.).

10. Ze zákona také plyne, že v případě lhůty určené podle hodin se neužije pravidla, dle kterého připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu, pak lhůta skončí až nejbližší pracovní den (viz § 40 odst. 3, větu druhou, s. ř. s.). I tento závěr městského soudu tedy byl správný.

11. Oba závěry jsou konstantně judikovány Nejvyšším správním soudem (viz např. rozsudek ze dne 4. 6. 2014, č. j. Ars 2/2014 – 19, nebo citovaný rozsudek sp. zn. Ars 1/2016) a neexistuje žádný rozumný důvod, proč by se od nich měl v projednávané věci odchýlit. Na rozdíl od stěžovatele v tomto ohledu nespatřuje žádný podstatný rozdíl oproti lhůtám k podání jiných návrhů ve věcech místního referenda. U všech z nich se totiž použije § 53 zákona o místním referendu a § 40 odst. 3, věta druhá, s. ř. s. a je tedy jednoznačné, že zákonodárce považoval ve všech těchto případech za účelné, aby lhůta k podání návrhu skončila v poslední den lhůty v 16.00 hodin, přičemž v této lhůtě již musí být návrh u soudu učiněn. Argument, dle kterého v projednávané věci šlo o vyhlášení místního referenda na podzim roku 2018 a že tedy nebylo nutné projednávat věc s takovým urychlením, je účelový a irelevantní, neboť lhůta pro podání návrhu na vyhlášení místního referenda je pro všechny takové návrhy stanovena stejně a její délka a běh pochopitelně nemůže být soudem modifikována s ohledem na konkrétní okolnosti té které věci.

12. Ke stěžovatelově poznámce, že za popsané situace by měly být podatelny všech soudů a úřadů každý den otevřeny do 16.00 hodin, soud zdůrazňuje, že bylo věcí stěžovatele, jakým způsobem zajistí, aby byl návrh soudu včas doručen. Opakuje, že požadavek, aby byl návrh doručen nejpozději v poslední den lhůty do 16.00 hodin, jasně vyplývá ze zákona a stěžovatel s ním tedy mohl a měl počítat. Návrh mohl podat k poštovní přepravě dříve nebo jej mohl kdykoli do 16.00 hodin posledního dne podat v elektronické formě. Elektronická podatelna na rozdíl od „fyzických“ podatelen soudů funguje nepřetržitě a nemá vymezené úřední hodiny.

13. Lze tedy uzavřít, že stěžovatelův návrh na vyhlášení místního referenda byl opožděný, neboť městskému soudu byl doručen až po 8. 4. 2018, 16.00 hodin, konkrétně 10. 4. 2018 v 9.20 hodin. Městský soud postupoval v souladu se zákonem, pokud jej jako opožděný odmítl [§ 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.]. Ars 5/2018 IV. Závěr a náklady řízení

14. Nejvyšší správní soud kasačním námitkám nepřisvědčil a neshledal ani vadu, ke které by musel přihlédnout z úřední povinnosti, kasační stížnost proto zamítl podle § 110 odst. 1, věty poslední, s. ř. s.

15. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 93 odst. 4 s. ř. s., dle kterého nemá ve věcech místního referenda žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

16. Soud dále rozhodl o vrácení přeplatku na soudním poplatku stěžovateli. Stěžovatel zaplatil na poplatku za kasační stížnost celkem 10 000 Kč, tj. o 5 000 Kč více, než činila jeho poplatková povinnost podle položky č. 19 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v rozhodném znění. Nejvyšší správní soud proto rozhodl o vrácení přeplatku na soudním poplatku ve výši 5 000 Kč, a to podle § 10 odst. 1, věty druhé, zákona o soudních poplatcích. Třicetidenní lhůta k vrácení částky ve výši 5 000 Kč vychází z § 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 28. června 2018 JUDr. Tomáš Langášek předseda senátu