Ars 8/2025

Rubrum

Ars 8/2025 - 17 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu ve věcech volebních, ve věcech místního a krajského referenda a ve věcech politických stran a politických hnutí složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka, soudkyně Michaely Bejčkové a soudců Radana Malíka, Petra Mikeše, Pavla Molka (soudce zpravodaj), Milana Podhrázkého a Ivo Pospíšila v právní věci navrhovatele: Přípravný výbor pro konání místního referenda, jednající zmocněncem P. K., zast. Mgr. Kateřinou Sedláčkovou, advokátkou se sídlem Ostrovní 126/30, Praha 1, za účasti: obec Mišovice, se sídlem Mišovice 20, Čimelice, o návrhu na vyslovení neplatnosti hlasování v místním referendu, o kasační stížnosti navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 10. 2025, č. j. 52 A 6/2025-16, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. V obci Mišovice proběhlo ve dnech 3. a 4. 10. 2025 místní referendum o otázce: „Souhlasím s výstavbou větrných elektráren v katastru obce Mišovice?“ Dne Ars 8/2025 14. 10. 2025 v 16:23 hodin byl Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) doručen do datové schránky návrh navrhovatele na vyslovení neplatnosti hlasování v místním referendu podle § 91a odst. 1 písm. d) zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).

2. Krajský soud návrh odmítl pro opožděnost nyní napadeným usnesením. Vyšel z toho, že zápis o výsledku hlasování v místním referendu byl na úřední desce Obecního úřadu obce Mišovice zveřejněn dne 4. 10. 2025, takže počátek běhu desetidenní lhůty stanovené podle § 58 odst. 2 a § 53 odst. 1 zákona č. 22/2004 Sb., o místním referendu a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o místním referendu“), se odvozoval od zveřejnění téhož dne, což ostatně nezpochybňuje ani sám navrhovatel. Lhůta tedy začala běžet dne 5. 10. 2025 a uplynula dne 14. 10. 2025 v 16:00 hodin, tudíž návrh doručený do datové schránky soudu až v 16:23 hodin stejného dne byl opožděný.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření účastníka řízení

3. Navrhovatel (dále též „stěžovatel“) podal proti rozhodnutí krajského soudu kasační stížnost a navrhl, aby NSS napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc krajskému soudu k novému projednání.

4. Stěžovatel v prvé řadě namítal, že zákon o místním referendu byl vytvořen před více než dvaceti lety, v důsledku čehož omezení lhůty na 16:00 hodin posledního dne (§ 53 odst. 1 zákona o místním referendu) vychází z reality doby, kdy podatelny soudů běžně končily provoz v tento čas a datové schránky ještě nebyly zavedeny. Podle názoru stěžovatele se tak jedná o restriktivní použití ustanovení, které nemá oporu v principech procesního práva a jehož účelem bylo určit pouze lhůtu pro osobní podání u soudu, nikoli pro podání elektronická.

5. V této argumentaci stěžovatel pokračoval námitkou přílišného formalismu ze strany krajského soudu při výkladu předpisů týkajících se lhůty. K tomu odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 16. 10. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 16/12, ve kterém se objevuje apel na zákonodárce, aby vycházel z obvyklých lhůt a nevytvářel bez závažných důvodů nová časová omezení.

6. Další stěžovatelův argument cílil na formu podání. Stěžovatel tvrdil, že lhůta do 16:00 hodin je míněna výhradně pro podání učiněná osobně na podatelně soudu a nevztahuje se na ostatní způsoby (poštou či elektronicky). Dovozuje to jednak z faktu, že v době vzniku zákona nebyla elektronická forma podání možná, jednak ze svého chápání této lhůty, která podle něj nebyla dodržena jen kvůli přesnému časovému vyznačení v podání datovou schránkou, zatímco kdyby využil poštovní přepravy, byl by vyznačen pouze den podání, takže lhůta by byla zachována.

7. Třetí stěžovatelův argument se týkal tvrzené nesprávnosti použití § 53 odst. 1 zákona o místním referendu jako takového. Stěžovatel se domnívá, že jelikož § 58 téhož předpisu neodkazuje na jiná ustanovení, nelze v tomto případě vůbec aplikovat § 53 a skrze něj omezení časem 16:00 hodin posledního dne lhůty.

8. Účastník řízení se ve lhůtě nevyjádřil.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem pokračování Ars 8/2025 - 18

9. NSS posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal, zda napadené usnesení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Takové vady NSS neshledal, přistoupil tedy k posouzení kasačních námitek.

10. Kasační stížnost není důvodná.

11. V projednávané věci není sporu o tom, že návrh na vyslovení neplatnosti hlasování v místním referendu byl krajskému soudu doručen do datové schránky posledního, tj. desátého, dne lhůty v 16:23 hodin.

12. V § 58 odst. 2 zákona o místním referendu je lhůta pro návrh na vyslovení neplatnosti hlasování stanovena tak, že „návrh je třeba podat nejpozději do 10 dnů po vyhlášení výsledků hlasování.“

13. Tentýž zákon v § 53 odst. 1 stanoví: „Lhůta určená podle dnů je zachována, je-li poslední den lhůty učiněn úkon u příslušného orgánu, a to nejpozději do 16.00 hodin.“

14. Otázka opožděnosti podání po 16. hodině byla v minulosti Nejvyšším správním soudem opakovaně řešena – např. v bodě 17 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 6. 2014, č. j. Ars 2/2014-19, se uvádí, že „§ 57 zákona o místním referendu poskytuje navrhovateli deset dnů, ale konec je určen (podobně jako např. ve věcech volebních) na konkrétní hodinu: § 53 odst. 1 ji tedy zkrátil, když stanovil, že lhůta je zachována, je-li úkon učiněn poslední den lhůty do 16.00 hodin. ... [p]odobně jako v zákonné úpravě voleb, jde o lhůtu, jejíž konec je podle zvláštního zákona určen podle hodin.“ Obdobně ve vztahu k § 58 zákona o místním referendu soud rozhodl též např. v rozsudku ze dne 14. 9. 2016, č. j. Ars 1/2016-26.

15. Stěžovatelova argumentace vytvořením zákona před zavedením elektronického podání by byla vhodná spíše pro návrh změny zákonné úpravy než jako námitka před soudem, který je vázán zákonem a nemůže se rozhodnout jej ignorovat pouze pro „zastaralost“ vzhledem k moderním technologiím. Naopak by taková svévole soudu narušila jasně vyjádřenou vůli zákonodárce, jakož i dvacetiletou konzistentní rozhodovací praxi.

16. Stejně tak se pro daný případ nejeví vhodná argumentace nálezem Pl. ÚS 16/12, který je právě v části citované stěžovatelem zejména apelem na zákonodárce pro vytváření zákonných lhůt předvídatelným způsobem. Vzhledem k více než dvaceti letům existence této lhůty v českém právním řádu a ke stejné úpravě ve všech zákonech upravujících volby, tedy institut velmi blízký referendu, lze její existenci jen těžko označit za nepředvídatelnou.

17. Nejvyšší správní soud tedy neshledal důvod odchýlit se od své ustálené judikatury.

18. Ke stěžovatelově úvaze, že podání poštovní přepravou ve stejnou dobu by vedlo k zachování lhůty, Nejvyšší správní soud připomíná, že lhůta pro podání ve věci soudního přezkumu referenda má povahu hmotněprávní, nikoli procesní, jak plyne již z výše citovaného textu zákona, stejně jako z judikatury. Tak v bodě 9 rozsudku ze dne 28. 6. 2018, č. j. Ars 5/2018 - 43, Nejvyšší správní soud zdůraznil, že „přímo ze zákona vyplývá, že lhůta k podání návrhu na vyhlášení místního referenda soudem je lhůtou Ars 8/2025 hmotněprávní. Ustanovení § 53 odst. 1 zákona o místním referendu totiž výslovně uvádí, že návrh je ve lhůtě třeba učinit u příslušného orgánu. Je tedy nasnadě, že městský soud zcela správně uzavřel, že v tomto případě nestačí, pokud je návrh ve stanovené lhůtě podán k poštovní přepravě (viz § 40 odst. 4 s. ř. s.).“ Zatímco procesní lhůty jsou dodrženy již podáním k poštovní přepravě, lhůty hmotněprávní vyžadují, aby byl úkon učiněn a doručen nejpozději v poslední den lhůty, resp. k okamžiku, který zákon stanoví. K tomu srov. například z komentářové literatury: „V případě, že je třeba učinit úkon předvídaný tímto zákonem u správního orgánu (např. žádost obecnímu úřadu o vydání hlasovacího průkazu podle § 30 odst. 2) nebo u soudu (podání návrhu k soudu podle § 57 nebo § 58), je třeba učinit takový úkon u příslušného orgánu (správního orgánu nebo soudu) nejpozději poslední den lhůty, a to nejpozději do 16.00 hodin. Lhůty podle zákona o místním referendu, stejně jako lhůty podle volebních zákonů (viz např. § 67 odst. 3 vol. zast. ob.) jsou lhůtami hmotněprávními. Nestačí tedy, jako by tomu bylo v případě lhůt procesních, aby např. posledního dne lhůty byla podána poštovní zásilka adresovaná tomuto orgánu, která obsahuje podání, držiteli poštovní licence nebo zvláštní poštovní licence [srov. § 40 odst. 1 písm. d) spr. řádu, § 40 odst. 4 s. ř. s.]“ (Kopecký, M. Zákon o místním referendu. Komentář. [§ 53 k odst. 1] [ASPI]. Praha: Wolters Kluwer, 2016.).

19. Co se týče stěžovatelovy námitky o nemožnosti aplikace § 53 odst. 1 zákona o místním referendu na lhůty dle jeho § 58, lze se odvolat například na již zmíněný rozsudek č. j. Ars 1/2016-26, kde soud řešil obdobnou situaci, tedy odmítnutí pro opožděnost návrhu, který byl krajskému soudu doručen posledního, tj. desátého, dne lhůty ve 21:32 hodin. Nejvyšší správní soud zde použil svou judikaturu k totožně určenému konci této hmotněprávní lhůty ve volebních věcech (zejména usnesení ze dne 13. 11. 2013, č. j. Vol 152/2013 - 18, konkrétně k místnímu referendu viz též rozsudek ze dne 28. 6. 2018, č. j. Ars 5/2018 - 43, shrnutí dosavadní judikatury a potvrzení jejích závěrů viz též v rozsudku ze dne 16. 3. 2022, č. j. Ars 3/2021-32) a odmítl obdobnou argumentaci tehdejšího stěžovatele systematickým zařazením § 53 zákona o místním referendu před úpravu soudního přezkumu: „Ustanovení § 53 zákona o místním referendu je zařazeno do hlavy IX - Společná ustanovení, nepoužitelnost zde uvedených ustanovení na následující části zákona nelze dovodit pouze z označení kapitoly a jejího zařazení v rámci zákona. Ustanovení o posuzování běhu lhůt jsou běžnou součástí zákonů, jsou formulována obecně v různých částech a předpokládá se jejich použití pro lhůty určené tímto zákonem, není-li určeno jinak – což v případě ustanovení § 57 zákona o místním referendu není.“ Stejně tak není zvláštní úprava konce lhůt obsažena ani v nyní aplikovaném § 58 zákona o místním referendu. Stěžovatelovu argumentaci tak nelze přijmout.

20. Krajský soud tedy návrh podaný do datové schránky soudu poslední den lhůty až v 16:23 hodin správně označil za opožděný z důvodu nedodržení lhůty podle § 53 odst. 1 zákona o místním referendu.

IV. Závěr a náklady řízení

17. Nejvyšší správní soud na základě shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, proto ji dle § 110 odst. 1, věty poslední, s. ř. s. zamítl.

18. Soud v souladu s § 93 odst. 4 s. ř. s. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. pokračování Ars 8/2025 - 19 P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 14. ledna 2026 Vojtěch Šimíček předseda senátu