Nad 17/2021

Rubrum

Nad 17/2021 - 48 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců Mgr. Davida Hipšra a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: R. F., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha, v řízení o nesouhlasu Krajského soudu v Ostravě s postoupením věci, která je u něj vedena pod sp. zn. 17 Ad 2/2021, takto:

Výrok

N e s o u h l a s Krajského soudu v Ostravě s postoupením věci, která je u něj vedena pod sp. zn. 17 Ad 2/2021, j e d ů v o d n ý .

Odůvodnění

1. Krajský soud v Ostravě (dále též „krajský soud“) předložil Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí svůj nesouhlas s postoupením věci od Městského soudu v Praze (dále též „městský soud“).

2. Krajský soud v podání obsahujícím nesouhlas s postoupením zrekapituloval, že žalobce v předmětné věci dne 24. 2. 2020 podal žalobu k Obvodnímu soudu pro Prahu 5 (dále též „obvodní soud“). Obvodní soud usnesením ze dne 24. 7. 2020, č. j. 5 C 126/2020 - 16, řízení o této žalobě zastavil podle § 104b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „o. s. ř.“), a věc postoupil Městskému soudu v Praze, přičemž žalobce poučil o možnosti podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu ve správním soudnictví k městskému soudu. Žalobce však na uvedené usnesení nereagoval a správní žalobu nepodal.

3. Dle krajského soudu před městským soudem nebylo ve věci žalobce řízení zahájeno, neboť městskému soudu nedošla žaloba. Městský soud tak ani nebyl oprávněn věc postoupit krajskému soudu s odkazem na jeho místní příslušnost k řízení ve věci žalobce, neboť tak lze dle § 7 odst. 6 s. ř. s. učinit pouze tehdy, není-li soud, u něhož byl návrh podán, k jeho vyřízení místně příslušný (zvýrazněno krajským soudem, pozn. NSS). Krajský soud je proto přesvědčen, že jelikož návrh nebyl podán, nelze o místní příslušnosti rozhodovat.

4. Nejvyšší správní soud shledal, že nesouhlas krajského soudu je důvodný. Nad 17/2021

5. Ze spisového materiálu vyplývá, že žalobce žalobou podanou u okresního soudu brojil proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, tj. proti rozhodnutí správního orgánu. Okresní soud proto postupoval v souladu s § 104b odst. 1 o. s. ř., který stanoví, že náleží-li věc do věcné příslušnosti soudu, který rozhoduje podle zvláštního zákona věci správního soudnictví, soud řízení zastaví. V usnesení o zastavení řízení musí být navrhovatel rovněž poučen o možnosti podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu ve správním soudnictví. Okresní soud tedy řízení o žalobě zastavil, věc postoupil městskému soudu jako správnímu soudu I. stupně a poučil žalobce o možnosti podat proti rozhodnutí správního orgánu žalobu ve správním soudnictví, konkrétně k Městskému soudu v Praze, a to do jednoho měsíce od doručení daného usnesení. Žalobce však této možnosti nevyužil a správní žalobu proti předmětnému rozhodnutí správního orgánu nepodal.

6. V dané věci tedy neexistoval řádný návrh na zahájení řízení před správním soudem, a neexistoval tudíž ani důvod pro zahájení řízení. Městský soud přesto řízení zahájil, resp. vyvolal svým postupem u účastníků dojem, že považoval věc za řádně zahájenou žalobou ze dne 24. 2. 2020 (viz poučení na č. l. 22 spisu, kterým městský soud žalovaného informoval o zahájení řízení o dané žalobě a vyzval jej k vyjádření k této žalobě). Následně městský soud věc postoupil krajskému soudu k rozhodnutí s odkazem na svou místní nepříslušnost.

7. Nejvyšší správní soud shledal, že jelikož v daném případě neexistoval řádný návrh na zahájení řízení před správním soudem a neexistoval tedy důvod pro zahájení řízení, městský soud pochybil, jestliže řízení o neexistujícím návrhu zahájil. S ohledem na to, že řízení nemělo být zahájeno, nebyl ani důvod věc postupovat k vyřízení jinému soudu (ke stejným závěrům dospěl Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 4. 12. 2020, č. j. Nad 176/2020 - 41, či usnesení ze dne 6. 4. 2017, č. j. Nad 146/2017 - 28).

8. Nejvyšší správní soud tedy považuje nesouhlas Krajského soudu v Ostravě s postoupením věci za důvodný. Věc se proto vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu postupu, kdy soud žalobci vhodným způsobem sdělí, že řízení o správní žalobě v jeho věci nebylo zahájeno. Nejvyšší správní soud pro žalobce dodává, že žádost o přiznání invalidního důchodu, které se spor s žalovanou týkal, lze podat znovu; rozhodování o žádosti nebrání překážka věci rozhodnuté (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2009, č. j. 4 Ads 43/2008 - 60). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 15. dubna 2021 JUDr. Tomáš Foltas předseda senátu