Nad 309/2017

Rubrum

Nad 309/2017 - 184 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Langáška (soudce zpravodaj), soudce JUDr. Petra Průchy a soudkyně Mgr. Jany Brothánkové v právní věci žalobkyně: I. D., proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní třída 16, Praha 1, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalované ze dne 22. října 2014, č. j. 3057/14, v řízení vedeném dosud u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 6 A 234/2014, o návrhu žalobkyně na přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému krajskému soudu, takto:

Výrok

Věc dosud vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 6 A 234/2014 se p ř i k a z u j e k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Brně.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou původně ke Krajskému soudu v Brně se žalobkyně domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalované, kterým jí nebyl ustanoven advokát k poskytnutí bezplatné právní pomoci. Krajský soud v Brně rozhodl usnesením ze dne 10. listopadu 2014, č. j. 29 A 89/2014 - 52, o postoupení věci Městskému soudu v Praze jakožto soudu místně příslušnému podle § 7 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s“).

2. Přípisem ze dne 8. října 2015, č. j. 6 A 234/2014 - 68, Městský soud v Praze zaslal žalobkyni vyjádření žalované k žalobě a zároveň ji vyzval, aby mu sdělila svůj případný nesouhlas s rozhodnutím věci bez jednání. Žalobkyně podáním ze dne 17. října 2015 požádala o nařízení jednání. Usnesením ze dne 10. března 2016, č. j. 6 A 234/2014 - 72, Městský soud v Praze zamítl žádost žalobkyně osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce. Toto usnesení zrušil Nejvyšší správní soudu rozsudkem ze dne 16. června 2016, č. j. 5 As 73/2016 - 40. Městský soud v Praze následně usnesením ze dne 16. srpna 2016, č. j. 6 A 234/2014 - 101, přiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků v rozsahu 90 % výše poplatku, zároveň zamítl její žádost o ustanovení zástupce. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 31. října 2016, č. j. 8 As 210/201 - 29, zrušil výrok usnesení Městského soudu v Praze o částečném osvobození žalobkyně od soudních poplatků. V části Nad 309/2017 směřující proti neustanovení zástupce žalobkyni Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. Usnesením ze dne 16. března 2017, č. j. 6 A 234/2014 - 141, Městský soud v Praze žalobkyni zcela osvobodil od soudních poplatků. Kasační stížnost proti tomuto usnesení Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 18. května 2017, č. j. 8 As 80/2017 - 11, odmítl.

3. Nejvyššímu správnímu soudu bylo Městským soudem v Praze dne 9. října 2017 postoupeno podání žalobkyně datované ke dni 17. září 2017 obsahující návrh na postup podle § 9 odst. 2 s. ř. s., tedy na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti. Žalobkyně uváděla, že Městský soud v Praze od počátku řízení nebere ohled na její poměry a nepřijatelně bagatelizuje předmět řízení. V důsledku svého zdravotního postižení není žalobkyně schopna se dostavit na jednání soudu v Praze, a proto žádá o přikázání věci soudu nacházejícímu se blíže jejího bydliště. To, že pro všechna jednání se státními orgány žalobkyně potřebuje ustanovit advokáta, vyplývá ze znaleckého posudku. Městský soud v Praze tedy ostentativně ignoruje omezené schopnosti, možnosti a poměry žalobkyně, která nikdy sama nesepsala jediné podání.

4. Žalovaná ve vyjádření k návrhu žalobkyně uvedla, že neshledává důvody pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, navrhla však ke zvážení provedení výslechu žalobkyně dožádaným soudem. V případě, že by Nejvyšší správní soud zaujal ve věci odlišný názor, navrhuje žalovaná přikázání věci Krajskému soudu v Brně. Žalovaná rovněž poukázala na tvrzení žalobkyně, že „se na její stranu postavilo několik advokátů“, což považuje za známku toho, že žalobkyni je právní služba již poskytována.

5. Ačkoli žalobkyně ve svém návrhu neuvedla konkrétní soud, k němuž by považovala za vhodné toto řízení přikázat, z jejího požadavku, aby bylo řízení „přeneseno do dosažitelné blízkosti jejího bydliště“ Nejvyšší správní soud dovodil, že se domáhá přikázání věci Krajskému soudu v Brně. Bydliště žalobkyně se totiž nachází v obci K. ve Zlínském kraji (v bývalém okrese Kroměříž), tudíž v obvodu Krajského soudu v Brně. Přikázání věci tomuto soudu (pro případ, že Nejvyšší správní soud návrh nezamítne) ve svém vyjádření navrhovala rovněž žalovaná.

6. Podle § 9 odst. 2 s. ř. s. může Nejvyšší správní soud věc přikázat jinému než místně příslušnému krajskému soudu, je-li to pro rychlost nebo hospodárnost řízení nebo z jiného důležitého důvodu vhodné. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu k tomu 22. dubna 2004, č. j. Nad 138/2003 - 26, č. 305/2004 Sb. NSS uvedl, že tento postup představuje výjimku z ústavní zásady zákonného soudu a soudce a rovněž ze zásady trvání místní příslušnosti (perpetuatio fori), pročež je třeba k delegaci vhodné přistupovat pouze v ojedinělých a odůvodněných případech. Přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti tak nemůže odůvodnit pouze to, že žalobce pobývá v obvodu jiného krajského soudu, než který je místně příslušný podle § 7 odst. 2 s. ř. s. (např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. října 2003, č. j. Nad 103/2003 - 40).

7. Onen „důležitý důvod“, na nějž pamatuje citovaný § 9 odst. 2 s. ř. s. ve svém závěru, však může spočívat v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu žalobce. V usnesení ze dne 20. dubna 2006, č. j. Nad 11/2006 - 36, Nejvyšší správní soud konstatoval, že zdravotní stav žalobce odpovídající plné invaliditě je důvodem pro Nad 309/2017 - 185 pokračování přikázání věci krajskému soudu, v jehož obvodu má žalobce bydliště. V usnesení ze dne 23. března 2005, č. j. Nad 23/2005 - 41, shledal Nejvyšší správní soud podmínky pro delegaci vhodnou v případě těhotné žalobkyně, která nebyla pro narušení statiky hrudně bederní páteře schopná delšího sezení či chůze.

8. Z návrhu žalobkyně i ze spisu předloženého Městským soudem v Praze je zřejmé, že žalobkyně trpí závažným onemocněním trávicího traktu, jež jí znemožňuje cestovat na delší vzdálenosti a zapříčinilo pokles její pracovní schopnosti v rozsahu zakládajícím invaliditu třetího stupně. Žalobkyně není v řízení zastoupena, a proto bude-li chtít realizovat své právo nahlížet do spisu či účastnit se jednání, bude tak muset učinit osobně. Proto Nejvyšší správní soud považuje za vhodné přikázat věc Krajskému soudu v Brně, a to i přes to, že žalovaná s tímto postupem nesouhlasí. Žalovaná má totiž v Brně pobočku (která vydala rozhodnutí, proti němuž nyní žalobkyně brojí) a vedení řízení u Krajského soudu v Brně pro ni tak nebude nijak problematické. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 1. listopadu 2017 JUDr. Tomáš Langášek předseda senátu