Nad 51/2018

Rubrum

Nad 51/2018 - 106 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Petry Weissové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobkyně: I. D., proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 16, Praha 1, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 8. 2015, č. j. 2051/15, vedeném dosud u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 11 A 165/2015, o návrhu žalobkyně na přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému krajskému soudu, takto:

Výrok

Věc dosud vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 11 A 165/2015 s e p ř i k a z u j e k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Brně.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“) se žalobkyně domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalované, kterým jí nebyl ustanoven advokát k poskytnutí bezplatné právní pomoci.

2. Městský soud usnesením ze dne 12. 4. 2017, č. j. 11 A 165/2015 - 31, žalobkyni osvobodil od soudních poplatků a současně zamítl návrh žalobkyně na ustanovení zástupce pro řízení o žalobě. Kasační stížnost proti tomuto usnesení Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 13. 6. 2017, č. j. 4 As 94/2017 - 18, zamítl.

3. Městský soud dne 7. 2. 2018 postoupil Nejvyššímu správnímu soudu podání žalobkyně ze dne 15. 12. 2017 obsahující návrh na postup podle § 9 odst. 2 s. ř. s., tedy na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti. Žalobkyně uvedla, že městský soud bez ohledu na její poměry, schopnosti a možnosti nařídil v projednávané věci jednání v sídle svého soudu na adrese Hybernská 18, Praha. Žalobkyně se však v důsledku svého zdravotního postižení není schopna dostavit na jednání k soudu do Prahy, a proto žádá o přikázání věci soudu nacházejícímu se blíže jejího bydliště. Svůj návrh opřela o usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 11. 2017, č. j. Nad 309/2017 - 184, v němž Nejvyšší správní soud ve skutkově a právně obdobné věci týkající se žalobkyně přikázal věc vedenou do té doby u městského soudu Krajskému soudu v Brně z důvodu vhodnosti.

4. Žalovaná ve vyjádření k návrhu žalobkyně uvedla, že neshledává důvody pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, navrhla však ke zvážení provedení výslechu žalobkyně dožádaným soudem. V případě, že by Nejvyšší správní soud zaujal ve Nad 51/2018 věci odlišný názor, navrhuje žalovaná přikázání věci Krajskému soudu v Brně. Žalovaná rovněž poukázala na tvrzení žalobkyně, že „se na její stranu postavilo několik advokátů“, což považuje za známku toho, že žalobkyni je právní služba již poskytována.

5. Ačkoli žalobkyně ve svém návrhu neuvedla konkrétní soud, k němuž by považovala za vhodné toto řízení přikázat, z jejího požadavku „o přesunutí řízení do dosažitelného okruhu bydliště žalobkyně“ Nejvyšší správní soud dovodil, že navrhuje přikázání věci Krajskému soudu v Brně. Bydliště žalobkyně se totiž nachází v obci K. ve Zlínském kraji (v bývalém okrese Kroměříž), tudíž v obvodu Krajského soudu v Brně. Přikázání věci tomuto soudu (pro případ, že Nejvyšší správní soud návrh nezamítne) ve svém vyjádření navrhovala rovněž žalovaná.

6. Podle § 9 odst. 2 s. ř. s. může Nejvyšší správní soud „věc přikázat jinému než místně příslušnému krajskému soudu, je-li to pro rychlost nebo hospodárnost řízení nebo z jiného důležitého důvodu vhodné.“ Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu k tomu v usnesení ze dne 22. 4. 2004, č. j. Nad 138/2003 - 26, uvedl, že tento postup představuje výjimku z ústavní zásady zákonného soudu a soudce a rovněž ze zásady trvání místní příslušnosti (perpetuatio fori). Z tohoto důvodu je třeba k delegaci vhodné přistupovat pouze v ojedinělých a odůvodněných případech.

7. Přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti tak nemůže odůvodnit pouze to, že žalobce pobývá v obvodu jiného krajského soudu, než který je místně příslušný podle § 7 odst. 2 s. ř. s. (např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 10. 2003, č. j. Nad 103/2003 - 40). Zmíněný „důležitý důvod“, na nějž pamatuje citovaný § 9 odst. 2 s. ř. s. ve svém závěru, však může spočívat v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu žalobce. V usnesení ze dne 20. 4. 2006, č. j. Nad 11/2006 - 36, Nejvyšší správní soud vyslovil, že zdravotní stav žalobce odpovídající plné invaliditě je důvodem pro přikázání věci krajskému soudu, v jehož obvodu má žalobce bydliště. V usnesení ze dne 23. 3. 2005, č. j. Nad 23/2005 - 41, shledal Nejvyšší správní soud podmínky pro delegaci vhodnou v případě těhotné žalobkyně, která nebyla pro narušení statiky hrudně bederní páteře schopná delšího sezení či chůze.

8. Z návrhu žalobkyně i ze spisu předloženého městským soudem, jakož i z úřední činnosti je kasačnímu soudu známo, že žalobkyně trpí závažným onemocněním trávicího traktu, jež jí znemožňuje cestovat na delší vzdálenosti a zapříčinilo vznik její invalidity. Žalobkyně dále Nejvyššímu správnímu soudu doložila lékařskou zprávu vypracovanou MUDr. I. V., z níž vyplývá, že žalobkyně trpí pásovým oparem levé dolní končetiny s postižením nervových vláken, a není proto schopna delší chůze či stání. Žalobkyně není v řízení zastoupena, a proto bude-li chtít realizovat své právo nahlížet do spisu či účastnit se jednání, bude tak muset učinit osobně. Proto Nejvyšší správní soud považuje za vhodné přikázat věc Krajskému soudu v Brně, a to i přes to, že žalovaná s tímto postupem nesouhlasí. Žalovaná má totiž v Brně pobočku (která vydala rozhodnutí, proti němuž nyní žalobkyně brojí) a vedení řízení u Krajského soudu v Brně pro ni tak nebude nijak problematické. Shodný názor ostatně vyjádřil Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 1. 11. 2017, č. j. Nad 309/2017 - 184, v němž řešil skutkově i právně obdobnou věc týkající se žalobkyně. V nynější věci proto neshledal důvody, pro které by se měl od závěrů v citovaném usnesení uvedených odchýlit. Nad 51/2018 - P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 21. března 2018 JUDr. Jiří Palla předseda senátu