Nao 11/2012

Rubrum

Nao 11/2012 – 46 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: Mgr. M. Š., proti žalovanému: Veřejný ochránce práv, se sídlem Údolní 39, Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 10. 2011, č. j. PDCJ 2209/2011, o námitce podjatosti vznesené vůči soudkyni Krajského soudu v Brně JUDr. Jarmile Ďáskové, takto:

Výrok

Soudkyně Krajského soudu v Brně JUDr. Jarmila Ďásková j e v y l o u č e n a z projednávání a rozhodnutí ve věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 31 A 1/2012.

Odůvodnění

1. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Kanceláře veřejného ochránce práv ze dne 9. 9. 2011, č. j. PDCJ 1906/2011, kterým byla odmítnuta žádost o informaci poskytnutím obsahu zprávy o průběhu šetření a obsahu závěrečného stanoviska veřejného ochránce práv ve věci sp. zn. 81/2003/VOP/DU, podaná žalobcem.

2. Žalobce proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobou podanou u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“). Řízení o této žalobě vede krajský soud pod sp. zn. 31 A 1/2012.

3. Žalobce podáním ze dne 10. 2. 2012 vznesl v dané věci námitku podjatosti vůči soudkyni JUDr. Jarmile Ďáskové, neboť pro její osobní poměr vůči jeho osobě lze mít, dle názoru žalobce, důvodné pochybnosti o její nestrannosti a nepodjatosti. Svoje tvrzení odůvodnil tím, že se dne 14. 11. 2005 zúčastnil jednání u Krajského soudu v Brně ve věci sp. zn. 57 Ca 102/2003, během kterého měla soudkyně JUDr. Jarmila Ďásková jednat vůči žalobci ponižujícím způsobem. Z tohoto důvodu žalobce podal dne 23. 11. 2005 stížnost k předsedovi Krajského soudu v Brně. Dopisem ze dne 21. 12. 2005, č. j. St 18.501/2005 předseda Krajského soud v Brně, JUDr. Jaromír Pořízek shledal stížnost na chování soudkyně za nedůvodnou. Žalobce následně podal na soudkyni žalobu na ochranu osobnosti, kterou projednal Krajský soud v Praze, sp. zn. 36 C 40/2006 a v odvolacím Nao 11/2012 – 47 řízení pod sp. zn. 1 Co 54/2008 Vrchní soud v Praze. Oba soudy žalobu zamítly. Žalobce současně odkázal na závěry Nejvyššího správního soudu obsažené v usnesení ze dne 30. 3. 2011, č. j. Nao 3/2011 – 106.

4. K vznesené námitce se dne 15. 2. 2012 vyjádřila soudkyně JUDr. Jarmila Ďásková, která uvedla, že k této věci nemá žádný vztah. K osobě žalobce ovšem uvedla, že od doby, kdy převzala věc, ve které vystupoval žalobce v pozici obecného zmocněnce, ji napadal nejprve stížností u předsedy Krajského soudu v Brně z důvodu průtahů. Po zjištění, že soudkyně osobně průtahy nezpůsobila, podal na ni žalobce žalobu na ochranu osobnosti po údajně jím vyvolaném incidentu u jednání v přestupkové věci. S ohledem na výše uvedené okolnosti, pokládá za vhodné, aby byla z projednání této věci vyloučena, a to již s ohledem na obsah podání žalobce ze dne 10. 2. 2012.

5. Soud po posouzení rozhodujících skutkových okolností a jejich zhodnocení dospěl k závěru, že JUDr. Jarmila Ďásková je vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci vedené Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 31 A 1/2012.

6. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

7. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v § 8 s. ř. s. odst. 1 představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil, je zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána soudu příslušnému a přikázána soudu, resp. soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003, č. j. Nao 19/2003 – 16; všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz).

8. Problematikou podjatosti soudce se také zabýval Ústavní soud. Např. v nálezu ze dne 7. 3. 2007, sp. zn. I. ÚS 722/05 konstatoval, „že vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti“ (srov. též nález sp. zn. I. ÚS 167/94 ze dne 27. 11. 1996). V uvedeném nálezu však zároveň uvedl, „že subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání, rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního. To znamená, že otázka podjatosti nemůže být postavena nikdy zcela najisto; nelze ovšem vycházet pouze ze subjektivních pochybností osob zúčastněných na řízení, nýbrž i z hmotněprávního rozboru skutečností, které k těmto pochybnostem vedou.“ Ústavní soud v tomto svém nálezu také poukázal na skutečnost, že rovněž judikatura Evropského soudu pro lidská práva vychází z dvojího testu nestrannosti Nao 11/2012 – 48 soudce: subjektivní test je založen na základě osobního přesvědčení soudce v dané věci (personal conviction of a particular judge), objektivní test sleduje existenci dostatečných záruk, že je možno v tomto ohledu vyloučit jakoukoliv legitimní pochybnost (guarantees sufficient to exclude any legitimate doubt in this respect).

9. Rozhodující pro výrok o podjatosti či nepodjatosti soudce proto nemůže být ani hodnocení subjektivního pocitu soudce, ani hodnocení osobního vztahu k účastníku řízení, nýbrž objektivní úvaha, zda s ohledem na zjištěné okolnosti případu lze mít za to, že soudce by mohl být podjatý.

10. Soud v souladu s názorem Ústavního soudu při posuzování dané námitky podjatosti zkoumal, zdali lze mít na základě objektivní úvahy zato, že soudkyně JUDr. Jarmila Ďásková by mohla být v dané věci podjatá. Přitom soud vycházel z hmotněprávního rozboru skutečností, které k těmto pochybnostem vedou, a vzal v úvahu, že postup, kdy je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je postupem výjimečným. Subjektivní hledisko obou účastníků bylo pouze podnětem k samotnému zkoumání.

11. Z námitky žalobce jasně plyne, že z jeho subjektivního hlediska pochybuje o nestrannosti a podjatosti soudkyně JUDr. Jarmily Ďáskové vůči jeho osobě. Soudkyně JUDr. Jarmila Ďásková ve svém vyjádření poznamenala, že s ohledem na skutečnost, že ji žalobce napadl nejprve stížností u předsedy Krajského soudu v Brně a následně žalobou na ochranu osobnosti, považuje za vhodné, aby byla z projednávání věci vyloučena. Vztah k projednávané věci a k zástupcům účastníků žalobce ani soudkyně neuváděli. Subjektivní hledisko obou účastníků bylo tedy v otázce jejich vzájemného vztahu shodné.

12. Po skutkové stránce bylo zjištěno, že mezi soudkyní JUDr. Jarmilou Ďáskovou a žalobcem v minulosti vznikl spor, týkající se výkonu funkce soudce, který vyústil podáním stížnosti k předsedovi Krajského soudu v Brně a podáním žaloby na ochranu osobnosti ze strany žalobce vůči osobě soudkyně. Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 30. 3. 2011, č. j. Nao 3/2011 – 106 (které pojednávalo o obsahově totožné námitce podjatosti žalobce jako v nyní projednávaném případě), konstatoval (bod 12): „Ze spisové dokumentace mimo jiné vyplynulo, že ačkoliv z prokázaných výroků soudkyně k osobě žalobce ani prvoinstanční soud ani soud odvolací nedovozují neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobce, jednalo se o výroky, kterých se měla soudkyně z profesních důvodů zdržet. Vrchní soud v Praze v rozsudku ze dne 9. 12. 2008, č. j. 1 Co 54/2008 - 158 mimo jiné uvedl: „odvolací soud přihlíží k tomu, že na jednání soudce jsou kladeny vyšší nároky, že je to soudce, který podle § 117odst. 1 o.s.ř. má dbát na to, aby jednání probíhalo důstojně a nerušeně. Jestliže proto, jak bylo v řízení před soudem prvního stupně prokázáno, se druhá žalovaná při jednání Krajského soudu v Brně ve věci sp. zn. 57 Ca 102/2003 uchýlila, ať již z jakýchkoliv důvodů, k prokázaným výrokům, byť v prokazatelně napjaté atmosféře, kterou sama nevyvolala, nelze takovéto jednání, byť jím nedošlo neoprávněnému zásahu do osobnostních práv žalobce, považovat za profesionální.“

13. Výše popsané skutkové okolnosti z objektivního hlediska vyvolávají pochybnosti o nestrannosti JUDr. Jarmily Ďáskové, neboť konflikt mezi touto soudkyní a osobou žalobce, kumulací všech výše uvedených okolností přerostl do rozměrů osobního konfliktu. Nejvyšší správní soud za dané procesní situace musel akcentovat objektivní Nao 11/2012 – 49 pohled a konstatovat, že ze strany účastníků řízení i třetích osob nelze vyloučit pochybnosti o její nestrannosti.

14. Důvodem vyloučení soudce pro podjatost je totiž garantovat spravedlivý proces, jehož základním předpokladem je nezávislost a nestrannost, a nelze proto připustit, aby soudci rozhodovali v případech, kdy by jejich osobní účast na dané věci ve stádiu před zahájením soudního řízení mohla vyvolávat zdání, že soudce nestranný není.

15. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že soudkyně JUDr. Jarmila Ďásková je vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Brně pod spisovou značkou 31 A 1/2012. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 7. března 2012 JUDr. Lenka Kaniová předsedkyně senátu