Nao 3/2011

Rubrum

Nao 3/2011 – 106 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: Mgr. M. Š., proti žalovanému: Kancelář veřejného ochránce práv, se sídlem Údolní 39, Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutí ze dne 19. 11. 2009, č. j. PDCJ 3155/2009, o námitce podjatosti vznesené vůči soudkyni Krajského soudu v Brně JUDr. Jarmile Ďáskové, takto:

Výrok

Soudkyně Krajského soudu v Brně JUDr. Jarmila Ďásková j e v y l o u č e n a z projednávání a rozhodování v právní věci vedené Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 31 A 2/2010.

Odůvodnění

1. Žalovaný rozhodnutím ze dne 20. 10. 2009, č. j. PDCJ 2830/2009 odmítl poskytnout žalobci informaci na základě zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, týkající se obsahu zprávy, průběhu šetření a o obsahu závěrečného stanoviska veřejného ochránce práv ve věci sp. zn. 81/2003/VOP/DU. V odůvodnění rozhodnutí žalovaný uvedl, že poskytnutí informace brání především ust. § 7 odst. 2 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, podle něhož je ochránce povinen zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dozvěděl při výkonu funkce. Stejnou povinnost mají i zaměstnanci Kanceláře veřejného ochránce práv. Rozhodnutím ze dne 19. 11. 2009, č. j. PDCJ 3155/2009, svoje odmítnutí potvrdil a setrval na stávajícím odůvodnění.

2. Žalobce se poté, co žalovaný žalobci nevyhověl, obrátil na Krajský soud v Brně s žalobou proti pravomocnému rozhodnutí správního orgánu. Řízení o této žalobě vede krajský soud pod sp. zn. 31 A 2/2010.

3. Žalobce podáním ze dne 30. 12. 2010 vznesl v dané věci námitku podjatosti vůči soudkyni JUDr. Jarmile Ďáskové, neboť pro její osobní poměr vůči jeho osobě lze mít, dle názoru žalobce, důvodné pochybnosti o její nestrannosti a nepodjatosti. Svoje tvrzení odůvodnil tím, že se dne 14. 11. 2005 zúčastnil jednání u Krajského soudu v Brně ve věci sp. zn. 57 Ca 102/2003, během kterého měla soudkyně JUDr. Jarmila Ďásková jednat vůči Nao 3/2011 – 107 žalobci ponižujícím způsobem. Z tohoto důvodu žalobce podal dne 23. 11. 2005 stížnost k předsedovi Krajského soudu v Brně. Dopisem ze dne 21. 12. 2005, č. j. St 18.501/2005 předseda Krajského soud v Brně, JUDr. Jaromír Pořízek shledal stížnost na chování soudkyně za nedůvodnou. Žalobce následně podal na soudkyni žalobu na ochranu osobnosti, kterou projednal Krajský soud v Praze, sp. zn. 36 C 40/2006 a v odvolacím řízení pod sp. zn. 1 Co 54/2008 Vrchní soud v Praze. Oba soudy žalobu zamítly.

4. K vznesené námitce se vyjádřila soudkyně JUDr. Jarmila Ďásková, která uvedla, že k této věci nemá žádný vztah. K osobě žalobce Mgr. Š. ovšem uvedla, že od doby, kdy převzala věc, ve které vystupoval žalobce v pozici obecného zmocněnce, ji napadnul stížností u předsedy Krajského soudu v Brně na průtahy. Po zjištění, že soudkyně osobně průtahy nezpůsobila, podal na ni žalobce žalobu na ochranu osobnosti po údajně jím vyvolaném incidentu u jednání v přestupkové věci. S ohledem na výše uvedené okolnosti, pokládá za správné, aby byla z této věci z rozhodování vyloučena z důvodů ust. § 8 odst. 1 s. ř. s. Na žádost soudu v doplnění svého vyjádření uvedla, že na svém vyjádření trvá a svůj poměr k žalobci je takový, že by bylo vhodné, aby byla z projednání této věci vyloučena.

5. Soud po posouzení rozhodujících skutkových okolností a jejich zhodnocení dospěl k závěru, že JUDr. Jarmila Ďásková je vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci vedené Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 31 A 2/2010.

6. Podle § 8 odst. 1 s. ř. s. soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení.

7. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v § 8 s. ř. s. odst. 1 představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil, je zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána soudu příslušnému a přikázána soudu, resp. soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003, č. j. Nao 19/2003 – 16, dostupné na www.nssoud.cz).

8. Problematikou podjatosti soudce se také zabýval Ústavní soud. Např. v nálezu ze dne 7. 3. 2007, sp. zn. I. ÚS 722/05 konstatoval, „že vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti“ (srov. též nález sp. zn. I. ÚS 167/94 ze dne 27. 11. 1996). V uvedeném nálezu však zároveň uvedl, „že subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání, rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního. To znamená, že otázka podjatosti nemůže být postavena nikdy zcela najisto; nelze ovšem vycházet pouze ze subjektivních pochybností osob zúčastněných na řízení, nýbrž i z hmotněprávního rozboru skutečností, které k těmto pochybnostem vedou.“ Ústavní soud v tomto svém nálezu také poukázal na skutečnost, že Nao 3/2011 – 108 rovněž judikatura Evropského soudu pro lidská práva vychází z dvojího testu nestrannosti soudce: subjektivní test je založen na základě osobního přesvědčení soudce v dané věci (personal conviction of a particular judge), objektivní test sleduje existenci dostatečných záruk, že je možno v tomto ohledu vyloučit jakoukoliv legitimní pochybnost (guarantees sufficient to exclude any legitimate doubt in this respect).

9. Rozhodující pro výrok o podjatosti či nepodjatosti soudce proto nemůže být ani hodnocení subjektivního pocitu soudce, ani hodnocení osobního vztahu k zástupci účastnice řízení, nýbrž objektivní úvaha, zda s ohledem na zjištěné okolnosti případu lze mít za to, že soudce by mohl být podjatý.

10. Soud v souladu s názorem Ústavního soudu při posuzování dané námitky podjatosti zkoumal, zdali lze mít na základě objektivní úvahy zato, že soudkyně JUDr. Jarmila Ďásková by mohla být v dané věci podjatá. Přitom soud vycházel z hmotněprávního rozboru skutečností, které k těmto pochybnostem vedou a vzal v úvahu, že postup, kdy je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je postupem výjimečným. Subjektivní hledisko obou účastníků bylo pouze podnětem k samotnému zkoumání.

11. Z námitky žalobce jasně plyne, že z jeho subjektivního hlediska pochybuje o nestrannosti a podjatosti soudkyně JUDr. Jarmily Ďáskové vůči jeho osobě. Soudkyně JUDr. Jarmila Ďásková ve svém vyjádření uvedla, že její poměr k žalobci je takový, aby byla z důvodu vhodnosti z projednávání vyloučena. Vztah k projednávané věci a k zástupcům účastníků žalobce ani soudkyně neuváděli. Subjektivní hledisko obou účastníků bylo ve vzájemném vztahu shodné.

12. Po skutkové stránce bylo zjištěno, že mezi soudkyní JUDr. Jarmilou Ďáskovou a žalobcem Mgr. M. Š. v minulosti vznikl spor, týkající se výkonu funkce soudce, který vyústil podáním stížnost k předsedovi Krajského soudu v Brně a podáním žaloby na ochranu osobnosti ze strany žalobce vůči osobě soudkyně. Ze spisové dokumentace mimo jiné vyplynulo, že ačkoliv z prokázaných výroků soudkyně k osobě žalobce ani prvoinstanční soud ani soud odvolací nedovozují neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobce, jednalo se o výroky kterých se měla soudkyně z profesních důvodů zdržet. Vrchní soud v Praze v rozsudku ze dne 9. 12. 2008, č. j. 1 Co 54/2008 - 158 mimo jiné uvedl: „odvolací soud přihlíží k tomu, že na jednání soudce jsou kladeny vyšší nároky, že je to soudce, který podle § 117odst. 1 o.s.ř. má dbát na to, aby jednání probíhalo důstojně a nerušeně. Jestliže proto, jak bylo v řízení před soudem prvního stupně prokázáno, se druhá žalovaná při jednání Krajského soudu v Brně ve věci sp.zn. 57 Ca 102/2003 uchýlila, ať již z jakýchkoliv důvodů, k prokázaným výrokům, byť v prokazatelně napjaté atmosféře, kterou sama nevyvolala, nelze takovéto jednání, byť jím nedošlo neoprávněnému zásahu do osobnostních práv žalobce, považovat za profesionální.“

13. Nejvyšší správní soud má tedy zato, že konflikt mezi osobou žalobce Mgr. M. Š. a soudkyně Krajského soudu v Brně JUDr. Jarmily Ďáskové, kumulací všech výše uvedených okolností přerostl do rozměrů osobního konfliktu. Soud vzhledem k poměru soudce k účastníkovi je toho názoru, že lze mít z objektivního hlediska pochybnosti o nepodjatosti soudce, což má za následek vyloučení soudce z důvodů uvedených v § 8 odst. 1 s. ř. s. Nao 3/2011 – 109 P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 30. března 2011 JUDr. Josef Baxa předseda senátu