Nao 114/2026

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Tomáše Foltase a Jana Kratochvíla v právní věci žalobce: R. Č., proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 118/16, Praha 1, o námitce podjatosti vznesené žalobcem proti všem soudcům Městského soudu v Praze z projednávání a rozhodování ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 6 Ad 12/2026, takto:

Výrok

Námitka podjatosti s e o d m í t á .

Odůvodnění

1. Žalobce podal k žalované stížnost na JUDr. Petru Veruňákovou, advokátku, která žalobce zastupovala v trestním řízení vedeném s žalobcem. Toto trestní řízení bylo v prvním stupni vedeno u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 75 T 11/2023. Žalovaná sdělením z 22. 5. 2026 shledala tuto žalobcovu stížnost nedůvodnou. Proti tomuto sdělení podal žalobce žalobu, kterou městský soud odmítl usnesením z 26. 6. 2026, čj. 6 Ad 12/2026-12. Městský soud konstatoval, že toto sdělení není rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., a proto je tato žaloba nepřípustná. Toto usnesení městského soudu nabylo právní moci 30. 6. 2026, kdy bylo doručeno žalobci (žalované bylo toto usnesení doručeno již 26. 6. 2026).

2. Dne 5. 7. 2026 podal žalobce prostřednictvím městského soudu (do spisu sp. zn. 6 Ad 12/2026) námitku systémové podjatosti všech soudců městského soudu. Žalobce vysvětlil, že stížnost k žalované podal proto, neboť jeho tehdejší právní zástupkyně neuplatnila v trestním řízení důkazy, které by prokázaly věcnou nesprávnost rozsudku vydaného v řízení u městského soudu pod sp. zn. 75 T 11/2023. Pokud by tedy městský soud přistoupil k věcnému posouzení žaloby, kterou žalobce podal proti sdělení žalované, pak by městský soud musel fakticky posoudit, zda v trestním řízení správně provedl dokazování. Městský soud by se tedy stal soudcem svého vlastního sporu, resp. přezkum tohoto dokazování je v rozporu se zájmy městského soudu. Zájem městského soudu na tom, aby se nemusel věcně zabývat žalobcovými žalobami, je zjevný také z toho, že také v jiných obdobných věcech (viz níže) městský soud odmítl žalobcovy žaloby, a to na základě značně restriktivního a formalistického výkladu. Je tedy dána systémová podjatost všech soudců městského soudu a věc by měla být přikázána jinému soudu.

3. Podle § 8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

4. Rozhodnutí o vyloučení soudce (soudců) z důvodů uvedených v § 8 s. ř. s. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Předně nelze uplatňovat námitku podjatosti vůči soudu jako celku, či obecně vůči „osobám jednajícím za soud“. Podjatost je institutem, který se váže přísně na osobu, nikoli na instituci jako celek (usnesení NSS z 24. 2. 2010, čj. Nao 3/2010-108). Rozhodnutí o vyloučení soudce (soudců) se proto může týkat pouze soudců, kteří mají v konkrétní věci rozhodovat.

5. Základním předpokladem pro vyloučení soudců je pak skutečnost, že soudci, jejichž podjatost účastník řízení namítá, mají v dané věci ještě činit nějaké procesní úkony a rozhodovat. Existence dosud nerozhodnuté věci je proto podmínkou řízení o námitce podjatosti. Jedná-li se tedy o věc pravomocně skončenou, kde již nepřichází v úvahu, aby soudci věc projednávali či rozhodovali, není důvod o námitce podjatosti věcně rozhodovat. Nedostatek této podmínky má za následek odmítnutí námitky podjatosti (usnesení NSS z 15. 9. 2004, čj. Nao 23/2004-55, č. 408/2004 Sb. NSS; z 30. 6. 2015, čj. Nao 177/2015-36; z 22. 3. 2016, čj. Nao 50/2016-24; z 24. 10. 2018, čj. Nao 209/2018-112).

6. Nejvyšší správní soud ze spisu městského soudu vedeného pod sp. zn. 6 Ad 12/2026 ověřil, že usnesení městského soudu z 26. 6. 2026 nabylo právní moci 30. 6. 2026. Tímto dnem tedy bylo řízení o dané žalobě pravomocně skončeno. Žalobce nicméně svoji námitku podjatosti podal až 5. 7. 2026. Pro rozhodování o podjatosti soudců městského soudu proto není splněna podmínka řízení spočívající v existenci neskončeného řízení před městským soudem. Nejvyšší správní soud proto námitku podjatosti podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. odmítl.

7. Po vydání rozhodnutí lze namítat, že ve věci rozhodoval vyloučený soudce, v kasační stížnosti; v takovém případě by bylo možné skutečnost, že ve věci rozhodoval vyloučený soudce, uplatnit jako důvod kasační stížnosti podle § 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. Proti usnesení městského soudu z 26. 6. 2026 žalobce sice kasační stížnost podal. Řízení o ní však Nejvyšší správní soud zastavil usnesením ze 14. 8. 2026, čj. 2 As 125/2026-23, neboť žalobce nezaplatil soudní poplatek za její podání. Tím sám způsobil, že jím tvrzený důvod pro vyloučení soudců nemohl Nejvyšší správní soud posoudit. Tak tomu bylo i v jiných věcech, na které žalobce poukazoval. Jde-li o usnesení městského soudu z 20. 5. 2026, čj. 9 A 19/2026-40, tak také proti němu podal žalobce kasační stížnost. Tu však Nejvyšší správní soud usnesením z 15. 7. 2026, čj. 2 As 108/2026-34, odmítl pro opožděnost. Jde-li o usnesení městského soudu z 11. 5. 2026, čj. 7 A 28/2026-9, tak proti němu žalobce kasační stížnost ani nepodal. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 3. září 2026 Jitka Zavřelová předsedkyně senátu