Nao 118/2014

Rubrum

Nao 118/2014 – 26 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: Ing. J. L., proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2, v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, vedeném Městským soudem v Praze pod sp. zn. 8 A 22/2014, v řízení o námitce podjatosti vznesené žalobcem proti všem soudcům správního úseku Městského soudu v Praze, t a k t o:

Výrok

Soudci Městského soudu v Praze JUDr. Slavomír Novák, JUDr. Hana Pipková a JUDr. Marcela Rousková n e j s o u v y l o u č e n i z projednávání a rozhodování věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 8 A 22/2014.

Odůvodnění

1. Žalobce podal u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) dne 3. 2. 2014 žalobu na ochranu proti nečinnosti žalovaného ve věci jeho žádosti o informaci podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“).

2. V podání ze dne 7. 3. 2014 vznesl žalobce námitku podjatosti všech soudců správního úseku městského soudu. Podjatost spatřuje ve skutečnosti, že městský soud (resp. správa soudu) vystupuje v souběžném řízení sp. zn. 9 A 1/2014 jako žalovaný. Všichni soudci správního úseku městského soudu jsou pak částečně v podřízeném postavení vůči žalované správě soudu, resp. jsou zaměstnanci žalovaného soudu. Toto řízení se navíc týká stejné oblasti (činnosti daných soudců), a to konkrétně neposkytnutí kopie jejich rozsudků vydaných v roce 2013 na základě žádosti o informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Dle žalobce by tedy mohlo dojít k porušení zásady nestranného a nezávislého posouzení věci vzhledem ke konfliktnímu poměru mezi soudem a žalobcem. V souladu s rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 2. 2014, č. j. Nad 50/2014 - 25, tedy navrhuje, aby byla věc přidělena Krajskému soudu v Praze.

3. Soudci senátu 8 A správního úseku městského soudu JUDr. Slavomír Novák, JUDr. Hana Pipková a JUDr. Marcela Rousková se k podané námitce podjatosti vyjádřili dne 18. 3. 2014 shodně tak, že se necítí být ve věci sp. zn. 8 A 22/2014 podjatými, neboť žádného Nao 118/2014 z účastníků osobně neznají a ani jinak nejsou na této věci zainteresováni. S tímto vyjádřením byla věc předložena k rozhodnutí podle § 8 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), Nejvyššímu správnímu soudu.

4. Přípisem ze dne 26. 3. 2014 žalobce Nejvyššímu správnímu soudu sdělil, že řízení proti žalovanému městskému soudu sp. zn. 9 A 1/2014 pokračuje dále pod sp. zn. 46 A 12/2012 u Krajského soudu v Praze (nečinnost) a dále pod sp. zn. 3 A 39/2014 u Městského soudu v Praze (proti následně vydanému rozhodnutí o „preventivním“ odložení).

5. Je-li účastníkem řízení vznesena námitka podjatosti všech soudců určitého soudu, a přitom je již zřejmé, kterému soudci (soudcům) je či bude věc přidělena, rozhodne soud v souladu se zásadou hospodárnosti řízení o důvodech vyloučení jen těchto soudců. Až v případě, že by byl shledán důvod pro vyloučení u soudců, kterým je věc podle rozvrhu práce přidělena, je účelné posoudit důvody vyloučení i ve vztahu k ostatním soudcům. (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 5. 2006, č. j. Nao 32/2005 - 34).

6. Žalobce namítl podjatost všech soudců správního úseku městského soudu. Podle rozvrhu práce již věc byla přidělena senátu 8 A městského soudu ve složení JUDr. Slavomír Novák, JUDr. Hana Pipková a JUDr. Marcela Rousková. Nejvyšší správní soud se proto nejprve zabýval tím, zda je námitka podjatosti relevantní ve vztahu k těmto třem soudcům. Teprve byla-li by shledána důvodnou a byli-li by tito soudci vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, přistoupil by Nejvyšší správní soud „v druhé fázi“ ke zkoumání podjatosti ostatních soudců správního úseku městského soudu.

7. Podle § 8 s. ř. s. jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce však nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle § 8 odst. 5 s. ř. s. účastník nebo osoba zúčastněná na řízení může namítnout podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována. O vyloučení soudce rozhodne usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší správní soud, a je-li namítána podjatost soudní osoby, tlumočníka nebo znalce, senát po jejich vyjádření.

8. Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu vyplývá, že nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Jak se k této otázce vyjádřil Ústavní soud, vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno nikoliv jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti; při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda – s ohledem na okolnosti případu – lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být (viz nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94, N 127/6 SbNU 429). Otázka podjatosti nemůže být ve všech případech postavena zcela najisto, nicméně rozhodovat o této Nao 118/2014 - 27 pokračování otázce je nutno vždy na základě existujících objektivních skutečností, které k subjektivním pochybnostem osob zúčastněných na řízení vedou. K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci však může v zásadě dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, N 98/23 SbNU 11). Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v § 8 s. ř. s. totiž představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak jak zákon tuto příslušnost stanovil, je příslušnost zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána zákonnému (příslušnému) soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný.

9. Za poměr k věci se považuje přímý zájem soudce na projednávané věci, zejména zájem na jejím výsledku. Vyloučen by byl také soudce, který by získal o věci poznatky jiným způsobem než dokazováním při jednání. Pochybnosti o nepodjatosti soudce pro jeho poměr k účastníkům či jejich zástupcům – kromě vztahů příbuzenských a obdobných vztahů – mohou vzniknout i tehdy, je-li soudcův vztah k účastníkům, případně zástupcům, přátelský či naopak zjevně nepřátelský.

10. Z námitky podjatosti vznesené žalobcem vyplývá, že podjatost spatřuje ve skutečnosti, že městský soud (resp. správa soudu) vystupuje v souběžném řízení sp. zn. 9 A 1/2014 jako žalovaný a všichni soudci správního úseku městského soudu jsou pak, jakožto zaměstnanci tohoto soudu, v „konfliktním poměru“ k žalobci. Toto řízení se navíc týká stejné oblasti a to poskytování rozsudků vydaných v roce 2013 na základě žádosti o informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím.

11. Nejvyšší správní soud k tomu v prvé řadě uvádí, že věc vedená u městského soudu pod sp. zn. 9 A 1/2014 byla usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 2. 2014, č. j. Nad 50/2014 - 25, přikázána Krajskému soudu v Praze, a to z toho důvodu, že byli vyloučeni všichni soudci specializovaných senátů pro možnou podjatost ve věci. Důvodné pochybnosti o nepodjatosti soudců městského soudu Nejvyšší správní soud spatřoval zejména ve skutečnosti, že předmětem řízení ve věci sp. zn. 9 A 1/2014 je nečinnost městského soudu jako správního orgánu, tzn. orgánů správy městského soudu, resp. jeho funkcionářů. Skutečnost, že by soudci městského soudu měli posuzovat činnost funkcionářů městského soudu, kteří mohou v zákonem stanovených případech vůči nim vykonávat úkoly justiční správy, byla důvodem pro vyloučení těchto soudců z projednání a rozhodnutí věci (srov. rovněž předchozí judikaturu Nejvyššího správního soudu, např. rozsudek ze dne 30. 9. 2005, č. j. 4 As 14/2004 - 70, či usnesení ze dne 12. 12. 2012, č. j. Nad 101/2012 - 18). Oproti tomu v nyní posuzované věci je žalovaným Ministerstvo spravedlnosti, přičemž se žalobce podanou žalobou na ochranu proti nečinnosti správního orgánu domáhá vydání rozhodnutí o jeho odvolání ze dne 16. 9. 2013, kterým brojí proti rozhodnutí předsedy Krajského soudu v Českých Budějovicích. Tímto rozhodnutím předsedy Krajského soudu v Českých Budějovicích byla odmítnuta žalobcova žádost o poskytnutí informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Z uvedeného je tedy zřejmé, že v nyní posuzované věci Nao 118/2014 (na rozdíl od věci vedené městským soudem pod sp. zn. 9 A 1/2014) nevystupují orgány správy městského soudu, ani jejich funkcionáři.

12. Podjatost výše uvedených soudců městského soudu v nyní posuzované věci nelze dle zdejšího soudu vyvozovat ze skutečnosti, že žalobce v jiné věci žaluje městský soud, jakožto správní orgán. Pouze tato skutečnost neznamená, že by měli soudci městského soudu jakýkoli (negativní či jiný) vztah k žalobci či přímý zájem na nyní projednávané věci. Výše uvedení soudci se vyjádřili tak, že žádného účastníka řízení osobně neznají a ani jinak nejsou na věci zainteresováni. Žalobce rovněž neshledává podjatost v jiných skutečnostech, než v tom, že podal žalobu na městský soud jako správní orgán v jiné věci. V této skutečnosti však nelze shledávat pochybnosti o nepodjatosti soudců projednávajících a rozhodujících nyní posuzovanou věc. Ostatně pokud by zdejší soud dospěl k opačnému závěru, ad absurdum by takto mohl jakýkoli žalobce vyloučit všechny soudce určitého soudu z projednávání a rozhodování všech jeho věcí pouze tím, že podá na tento soud správní žalobu. Takovýto postup by jistě nebyl v souladu s ústavní zásadou, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Jak již bylo uvedeno výše, postup, kterým je věc odnímána zákonnému (příslušnému) soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný.

13. Rovněž z toho, že se řízení sp. zn. 9 A 1/2014 týká stejně jako řízení sp. zn. 8 A 22/2014 žádosti o poskytnutí informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím (a to konkrétně informací o rozsudcích vydaných v roce 2013), nelze dovozovat přímý zájem výše uvedených soudců na projednávané věci, popř. na jejím výsledku. Podobnost předmětu sporu s jiným řízením bez dalšího neimplikuje přímý zájem rozhodujících soudců na projednávané věci.

14. Z výše uvedených důvodů neshledal Nejvyšší správní soud důvodnou námitku podjatosti soudců JUDr. Slavomíra Nováka, JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 3. dubna 2014 JUDr. Barbara Pořízková předsedkyně senátu