Nao 164/2014
č. j. Nao 164/2014-16
V PLATNOSTINejvyšší správní soud rozhodl, že soudci Městského soudu v Praze nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, protože nebyly objektivně prokázány důvody podjatosti. Soud se opřel o § 8 odst. 1 s. ř. s., podle něhož je vyloučení soudce možné pouze při pochybnostech o jeho nepodjatosti, které vycházejí z jeho poměru k věci nebo účastníkům. Žalobce namítal podjatost kvůli souběžnému řízení, ve kterém Městský soud vystupoval jako žalovaný, avšak soud uznal, že toto neznamená přímý zájem soudců na výsledku nyní projednávané věci. Závěrem soud uvedl, že žádné základy pro vyloučení soudců nejsou, a proto neexistuje důvod pro jejich vyloučení ani pro přidělení věci jinému soudu.
Rubrum
USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: Ing. J. L., proti žalovanému: Obvodní soud pro Prahu 4, se sídlem 28. pluku 1533/29b, Praha 10, v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 6 A 58/2014, o námitce podjatosti vznesené žalobcem proti soudcům Městského soudu v Praze, takto:
Výrok
Soudci Městského soudu v Praze JUDr. Karla Cháberová, JUDr. Naděžda Treschlová, JUDr. Dana Černá a Mgr. Jiří Lifka n e j s o u v y l o u č e n i z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 6 A 58/2014.
Odůvodnění
Žalobou ze dne 20. 3. 2014 se žalobce domáhá ochrany proti nečinnosti žalovaného ve věci poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, na základě žádosti ze dne 21. 1. 2014. V této žádosti žalobce požadoval sdělení blíže specifikovaných informací o rozhodnutích žalovaného v opatrovnických věcech v roce 2011. Usnesením ze dne 3. 4. 2014, č. j. 6 A 58/2014 - 8, Městský soud v Praze vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku. V podání ze dne 8. 4. 2014 žalobce vznesl námitku podjatosti všech soudců správního úseku Městského soudu v Praze a navrhl, aby věc byla přidělena Krajskému soudu v Praze. Důvody možné podjatosti spatřoval v tom, že Městský soud v Praze (resp. správa soudu) vystupuje v souběžném řízení sp. zn. 3 A 39/2014 jako žalovaný. Všichni soudci správního úseku Městského soudu v Praze jsou částečně v podřízeném postavení vůči žalované správě soudu, resp. jsou zaměstnanci žalovaného soudu. Toto řízení se navíc týká stejné oblasti (činnosti daných soudců), a to konkrétně neposkytnutí kopie jejich rozsudků vydaných v roce 2013 na základě žádosti o informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Podle žalobce by tedy mohlo dojít k porušení zásady nestranného a nezávislého posouzení věci vzhledem ke konfliktnímu poměru mezi soudem a žalobcem. Ačkoliv žalobce výslovně neoznačil soudce, jejichž vyloučení z projednání a rozhodnutí věci se domáhá, a namítanou podjatost vztáhl ke všem soudcům správního úseku Městského soudu v Praze, Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal, zda jsou dány důvody pro vyloučení soudců šestého senátu, který má tuto věc v souladu s rozvrhem práce projednat a rozhodnout. Teprve v případě, že by byli tito soudci z projednávání a rozhodnutí věci vyloučeni, posuzoval by Nejvyšší správní soud tvrzení žalobce ve vztahu k dalším soudcům, kteří podle rozvrhu práce členy šestého senátu Městského soudu v Praze zastupují (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 5. 2006, č. j. Nao 32/2005 - 34). Soudci JUDr. Karla Cháberová, JUDr. Naděžda Treschlová, JUDr. Dana Černá a Mgr. Jiří Lifka ve vyjádření k námitce podjatosti uvedli, že nemají žádný vztah k účastníkům řízení, ani k projednávané věci. Nejvyšší správní soud vycházel při zkoumání důvodů pro vyloučení těchto soudců z projednávání a rozhodnutí dané věci z usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2014, č. j. Nao 118/2014 - 26, o námitce podjatosti vznesené totožným žalobcem ze stejných důvodů. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), „[s]oudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.“ Podle § 8 odst. 5 s. ř. s. „[ú]častník nebo osoba zúčastněná na řízení může namítnout podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována. O vyloučení soudce rozhodne usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší správní soud, a je-li namítána podjatost soudní osoby, tlumočníka nebo znalce, senát po jejich vyjádření.“ Integrální součástí práva na spravedlivý proces, vymezeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Nestrannost a nezaujatost soudce je jedním z klíčových předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů a jiných subjektů v právo a právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky). Požadavek nestrannosti a nezaujatosti soudce je natolik zásadní, že umožňuje prolomení ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání; rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního (shodně též Ústavní soud ve věci sp. zn. I. ÚS 370/04). Ústavní soud ve své judikatuře dále vyslovil, že „[d]ůvodné pochybnosti o soudcově nestrannosti jsou kategorií objektivní povahy a jako takové musí být založeny skutečnostmi objektivitě soudcovského rozhodování protiřečícími, a to natolik, že nikoli z pohledu účastníků řízení, ale v objektivním smyslu ústavně chráněnou nestranností soudcovského rozhodování otřásají“ (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 3. 2000, sp. zn. III. ÚS 26/2000). Při posouzení otázky podjatosti soudce je třeba akcentovat též tzv. zdání nezávislosti a nestrannosti nejen ve vztahu k účastníkům řízení, nýbrž i ke třetím osobám (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. I. ÚS 517/10). Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že důvodem pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci může být pouze jeho poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům. Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci, zejména v případech, kdyby mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Poměr soudce k účastníkům nebo k jejich zástupcům (ať již přátelský či nepřátelský) může být založen příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, může jít i o vztah ekonomické závislosti, apod. V daném případě však nebyla objektivně zjištěna žádná z těchto skutečností. Žalobce spatřuje možnou podjatost soudců ve skutečnosti, že Městský soud v Praze vystupuje v souběžně vedeném řízení sp. zn. 3 A 39/2014 jako žalovaný a všichni soudci správního úseku Městského soudu v Praze jakožto zaměstnanci tohoto soudu jsou v konfliktním poměru k žalobci. Nejvyšší správní soud předesílá, že postavení soudců ve vztahu k funkcionářům soudu, u něhož sami působí, kdy takový funkcionář může v zákonem stanovených případech vykonávat ve vztahu ke jmenovaným soudcům úkoly státní správy, by mohlo zavdat objektivní pochybnost o nepodjatosti těchto soudců (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2005, č. j. 4 As 14/2004 - 70, www.nssoud.cz). Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2008, č. j. Nad 4/2008 - 47, proto platí, že „[s]měřuje-li žaloba proti rozhodnutí, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu vystupujícího v pozici správního orgánu I. stupně, jsou z projednávání a rozhodování takové věci vyloučeni všichni soudci specializovaných správních senátů tohoto soudu (§ 8 odst. 1 s. ř. s.).“ V nyní posuzované věci však žalovaným není Městský soud v Praze, nýbrž Obvodní soud pro Prahu 4, který podle tvrzení žalobce zůstal nečinným při poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb. Z uvedeného je tedy zřejmé, že v této věci (na rozdíl od řízení vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. 3 A 39/2014) nevystupuje v roli účastníka řízení Městský soud v Praze, ani jeho funkcionáři. Podle názoru Nejvyššího správního soudu nelze podjatost výše uvedených soudců Městského soudu v Praze vyvozovat ze skutečnosti, že žalobce v jiné věci žaluje Městský soud v Praze jakožto správní orgán. Pouze tato skutečnost neznamená, že by měli soudci Městského soudu v Praze jakýkoli (negativní či jiný) vztah k žalobci či přímý zájem na nyní projednávané věci. Rovněž ze skutečnosti, že se projednávaná věc stejně jako řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 3 A 39/2014 týká žádosti o poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb. (o rozhodovací činnosti soudu), nelze dovozovat přímý zájem výše uvedených soudců na projednávané věci, popř. na jejím výsledku. Podobnost předmětu sporu s jiným řízením bez dalšího neimplikuje přímý zájem rozhodujících soudců na projednávané věci. Vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci má za následek odnětí věci zákonnému (příslušnému) soudci a její přidělení soudci jinému. Tento postup je proto nutno chápat jako výjimečný; takto mimořádná situace však v projednávané věci nenastala. Vzhledem k tomu, že se ve výroku uvedení soudci necítí být podjatí a jejich podjatosti nenasvědčují ani jiné skutečnosti, rozhodl Nejvyšší správní soud tak, že nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 6 A 58/2014; neexistuje proto ani důvod pro přikázání věci jinému soudu podle § 9 odst. 1 s. ř. s. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 29. dubna 2014 JUDr. Jiří Palla předseda senátu