Nao 63/2026

Rubrum

Nao 63/2026 - 133 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Filipa Dienstbiera a Štěpána Výborného v právní věci žalobců: a) L. M. a b) Ing. P. M., oba zastoupeni JUDr. Michalem Bernardem, Ph.D., advokátem, sídlem Klokotská 103/13, Tábor, proti žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje, sídlem Komenského náměstí 125, Pardubice, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 11. 2025, č. j. KUPA-15065/2025/84/OMSŘÚP/BE-9, o námitce podjatosti vznesené žalobci proti soudcům senátu 52 A ve věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 52 A 10/2026 a návrhu na přikázání věci jinému krajskému soudu, takto:

Výrok

I. Soudci senátu 52 A Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích JUDr. Petra Venclová, Ph.D., JUDr. Aleš Korejtko, Mgr. et Mgr. Jaroslav Vávra a JUDr. Jan Dvořák n e j s o u vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 52 A 10/2026.

II. Návrh žalobců na přikázání věci jinému krajskému soudu s e z a m í t á .

Odůvodnění

1. Žalobci se žalobou podanou u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích domáhají zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobců a potvrzeno prvostupňové rozhodnutí Městského úřadu Chrudim ze dne 31. 3. 2025, č. j. CR 029278/2025 STO/Pe. Tímto rozhodnutím byla dodatečně povolena stavba „přístavba rodinného domu č. p. X, ulice V., Ch. III“ na pozemku parc. č. Y v kat. území Ch. U krajského soudu je řízení o žalobě vedeno pod sp. zn. 52 A 10/2026.

2. Žalobci v řízení vznesli dne 17. 4. 2026 námitku podjatosti vůči předsedkyni senátu JUDr. Petře Venclové, Ph.D. a členům senátu JUDr. Aleši Korejtkovi a JUDr. Janu Dvořákovi. Namítají, že jmenovaní soudci se v minulosti podíleli na rozhodování v uvedené věci, resp. Ve věcech souvisejících sp. zn. 52 A 10/2017 a sp. zn. 52 A 88/2018. Dle žalobců nelze spolehlivě dospět k závěru, zda označené osoby nemají takový poměr k věci, že je dán Nao 63/2026 důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Žalobci tvrdí, že jmenovaní soudci mají osobní a profesní vztahy k pracovníkům žalovaného, kteří v projednávaném případě spornou stavbu opakovaně dodatečně povolují. Žalobci upozornili, že při soudním jednání v roce 2017 (po skončení jednání) soudci radili pracovníkům žalovaného, jak mají ve věci dále postupovat, a sice že mají provést místní ohledání, zda se ze sporné stavby šíří hluk a zda je z ní výhled do zahrady a domu žalobců. Žalobci proto považují za nepřijatelné, aby jmenovaní soudci v uvedené věci znovu rozhodovali.

3. Žalobci dále namítají, že v předchozích řízeních soudci neposoudili nově zjištěné skutečnosti, předchozí řízení byla zatížena mnoha vadami, včetně nesprávné aplikace a nerespektování judikatury Nejvyššího správního soudu. Skutková zjištění dříve vydaných rozhodnutí neměla oporu ve správních spisech a závěry krajského soudu bylo nutno hodnotit jako spekulativní. Tím došlo k zatížení rozsudku ze dne 28. 11. 2018, č. j. 52 A 88/2018 - 120, nezákonností. Krajský soud dle žalobců v předchozím řízení nevypořádal jimi navržené důkazy a náležitě neodůvodnil jejich neprovedení. K tomu žalobci odkázali na judikaturu vztahující se k zásadě volného hodnocení důkazů. Postup soudu v předchozím řízení dle žalobců zvýhodňuje žalovanou protistranu, resp. stavebníka.

4. Žalobci připomněli judikaturu Nejvyššího správního soudu, Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva týkající se ústavní zásady, dle které nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Upozornili, že součástí práva na spravedlivý proces je požadavek na nestranný a nezávislý soud. Dle žalobců je nestrannost a nezaujatost soudce neodmyslitelnou součástí spravedlivého rozhodování, tedy jedním z hlavních předpokladů pro důvěru občanů v právo a právní stát. Žalobci jsou přesvědčeni, že zájem na nestranném rozhodování nyní projednávané věci a na spravedlivém průběhu řízení vyžaduje, aby se věcí zabýval jiný krajský soud.

5. Navrhli proto, aby Nejvyšší správní soud rozhodl o vyloučení všech soudců správního úseku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích a současně přikázal věc k rozhodnutí jinému krajskému soudu. Pokud by Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v dané věci se nejedná o podjatost soudců správního úseku, neboť jejich poměr k věci nelze konkrétně určit, žalobci navrhli, aby Nejvyšší správní soud přikázal věc jinému krajskému soudu dle § 9 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), z jiného důležitého důvodu. Tímto důvodem je dle žalobců zájem na zachování důvěry dotčených osob a veřejnosti v nestrannost rozhodování správních soudů.

6. Členové senátu 52 A krajského soudu JUDr. Petra Venclová, Ph.D., JUDr. Aleš Korejtko a Mgr. et Mgr. Jaroslav Vávra, kteří byli k projednání a rozhodnutí věci určeni rozvrhem práce, se k námitce podjatosti vyjádřili tak, že se ve věci necítí být podjatí, není jim znám žádný důvod podjatosti a nemají žádný vztah k účastníkům řízení ani k projednávané věci. Shodně se vyjádřil také JUDr. Jan Dvořák, který je podle rozvrhu práce určen jako zastupující soudce.

7. Dne 6. 5. 2026 krajský soud předložil námitku podjatosti společně s vyjádřením jednotlivých soudců krajského soudu Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o námitce podjatosti. Věc je vedena pod sp. zn. Nao 63/2026 a v souladu s rozvrhem práce se věcí zabývá šestý senát ve složení Veronika Juřičková, Filip Dienstbier a Štěpán Výborný. Nao 63/2026 - 134 pokračování

8. Dne 25. 5. 2026 žalobci vznesli námitku podjatosti rovněž proti soudci Nejvyššího správního soudu Štěpánu Výbornému. O námitce rozhodl jiný senát Nejvyššího správního soudu usnesením ze dne 29. 6. 2026, č. j. Nao 76/2026-126, tak, že soudce Štěpán Výborný není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. Nao 63/2026. Po nabytí právní moci usnesení č. j. Nao 76/2026-126 tedy Nejvyšší správní soud mohl přistoupit k posouzení námitky podjatosti směřující vůči soudcům krajského soudu.

9. Podle § 8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (pozn.: zvýraznění podtržením doplnil soud).

10. Podle odst. 5 téhož ustanovení platí, že účastník nebo osoba zúčastněná na řízení může namítnout podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována. O vyloučení soudce rozhodne usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší správní soud, a je-li namítána podjatost soudní osoby, tlumočníka nebo znalce, senát po jejich vyjádření.

11. Při posuzování konkrétních důvodů podané námitky podjatosti Nejvyšší správní soud vycházel z citovaného § 8 odst. 1 s. ř. s., dle kterého důvodem pro vyloučení soudce (soudců) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu v řízení o projednávané věci nebo v rozhodování v jiných věcech. Je zřejmé, že žalobci v podané námitce nesouhlasí především s tím, jak soud postupoval v předchozích soudních řízeních vedených pod sp. zn. 52 A 10/2017 a sp. zn. 52 A 88/2018.

12. Soudce však nemůže být vyloučen z rozhodování věci pro subjektivní přesvědčení účastníků (zde žalobců) o nespravedlivosti, neodbornosti nebo nesprávnosti vedení řízení a následného rozhodování. Zpochybňovat postup soudu v řízení lze podanými opravnými prostředky (zde kasační stížností), nikoli prostřednictvím námitky podjatosti. Existence odlišného názoru žalobců na věc samu nemá s podjatostí soudu či soudců nic společného. Právě postup rozhodujícího soudu ovšem tvoří v dané věci (navzdory znění § 8 odst. 1 s. ř. s.) základ námitky podjatosti podané žalobci (viz např. již usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 6. 2003, č. j. Nao 25/2003-47, č. 283/2004 Sb. NSS, nebo ze dne 12. 5. 2015, č. j. Nao 82/2015-58).

13. Poukazují-li žalobci na skutečnost, že již po skončení jednání v roce 2017 (tedy v soudním řízení vedeném pod sp. zn. 52 A 10/2017) soudci radili pracovníkům žalovaného, jak mají (po zrušení rozhodnutí žalovaného) postupovat v dalším řízení, Nejvyšší správní soud uvádí, že tvrzený pokyn soudu stran dalšího postupu žalovaného (provedení místního ohledání, zda se ze sporné stavby šíří hluk a zda je z ní výhled do zahrady a domů žalobců) shodně plyne rovněž ze str. 7 odůvodnění rozsudku krajského soudu ze dne 25. 10. 2018, č. j. 52 A 10/2017 - 114. Tento soudem vyslovený právní názor byl pro žalovaného v dalším řízení závazný: „V dalším řízení bude žalovaný vycházet z toho, Nao 63/2026 že ve věci nebylo dosud řádně prokázáno, zda stavba dosud označovaná jako ″zastřešení terasy″ je, či není zdrojem imisí hluku a nežádoucích pohledů, tedy zdrojem nepřiměřených zásahů do soukromí žalobců a), b). Za účelem řádného zjištění skutkového stavu věci provede správní orgán zejména místní šetření na zahradě žalobců a), b) a řádně vyhodnotí důvodnost jimi vznášených námitek, přičemž zohlední zejména tu okolnost, že předmětná stavba může být s ohledem na zastřešení užívána po převážnou část roku. Po řádně doplněném dokazování bude na správních orgánech, aby ve věci znovu rozhodly a své rozhodnutí přezkoumatelným způsobem odůvodnily.“ Z uvedeného nelze dovozovat, že by ze strany soudu docházelo ke zvýhodňování žalovaného či osoby zúčastněné na řízení a že by soudci tímto způsobem projevovali nikoli neutrální postoj k účastníkům řízení a zavdali tím důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Žalobci zpochybňované vyjádření soudců nelze chápat než jako reprodukci závěrů vyslovených ve vyhlášeném rozsudku.

14. Namítají-li žalobci vady řízení a pochybení krajského soudu také v následném soudním řízení sp. zn. 52 A 88/2018, je zjevné, že žalobci tvrzené důvody podjatosti dovozují toliko z konkrétního postupu soudu v předchozím řízení a z řady pochybení, kterých se dle žalobců měl soud v předchozím řízení dopustit. S takto koncipovanou námitkou podjatosti však nemohou být žalobci úspěšní. Vlastní postup soudu v řízení s ohledem na jednoznačnou dikci zákona důvodem pro vyloučení soudců býti nemůže. Nad rámec nezbytného Nejvyšší správní soud přesto doplňuje, že tyto námitky žalobců byly předmětem věcného posouzení v řízení o kasační stížnosti směřující proti předchozímu rozsudku krajského soudu ze dne 28. 11. 2018, č. j. 52 A 88/2018 - 120, v němž byly shledány důvodnými. Uvedený rozsudek krajského soudu byl zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 3. 2022, č. j. 4 As 9/2019 - 79, a současně bylo zrušeno i rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 4. 2018, č. j. KrÚ-74332/146/2016/OMSŘI/Vod-10, a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení.

15. Nejvyšší správní soud připomíná, že rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v § 8 s. ř. s. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci tak lze jen výjimečně a ze závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě (např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003, č. j. Nao 19/2003-16, ze dne 8. 4. 2004, č. j. Nao 7/2004-170, ze dne 18. 2. 2010, č. j. Nao 2/2010-91, ze dne 17. 6. 2015, č. j. Nao 135/2015-59, nebo ze dne 13. 12. 2018, č. j. Nao 164/2018-83).

16. K obecně tvrzeným osobním a profesním vztahům soudců k pracovníkům žalovaného je nutno konstatovat, že žalobci neoznačují žádné konkrétní osoby ani netvrdí, o jaké osobní či jiné vztahy by se mělo jednat a mezi jakými konkrétními osobami. Taktéž tvrzený profesní vztah (žalobci blíže nekonkretizovaný) nemůže sám o sobě odůvodňovat vyloučení soudce pro podjatost (viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 1. 2024, č. j. Nao 175/2023-39). Nelze přitom vyloučit, že „soudce v průběhu své soudcovské kariéry navazuje na svých pracovištích, odborných konferencích a seminářích a při jiných příležitostech společenského života kolegiální a profesní vztahy (…). Každý soudce profesionál při rozhodování musí být schopen tyto profesní a kolegiální vztahy odstínit, resp. jde Nao 63/2026 - 135 pokračování o – zejména u soudců vyšších soudů, jež pravidelně přezkoumávají rozhodnutí svých kolegů na nižších stupních soudní soustavy – natolik běžný fenomén, že si soudci profesionálové jejich existenci při rozhodování ani nemusí uvědomovat“ (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2013, č. j. Nao 41/2013-56).

17. Důvody tvrzené žalobci nepřinášejí žádné konkrétní pochybnosti ohledně osobního poměru soudců rozhodujícího senátu k věci či účastníkům řízení a případná pochybnost neplyne ani z vyjádření soudců k podané námitce nebo z obsahu předloženého soudního spisu. V daném případě proto Nejvyšší správní soud neshledal naplnění důvodů k uplatnění restriktivně pojaté výjimky z práva na zákonného soudce, tedy k vyloučení soudců senátu 52 A Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích z projednávání a rozhodování věci. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že ve výroku vyjmenovaní soudci nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené pod sp. zn. 52 A 10/2026.

18. Nejvyšší správní soud se dále zabýval návrhem žalobců na přikázání věci jinému krajskému soudu podle § 9 odst. 2 s. ř. s. Podle tohoto ustanovení Nejvyšší správní soud může věc přikázat jinému než místně příslušnému krajskému soudu, je-li to pro rychlost nebo hospodárnost řízení nebo z jiného důležitého důvodu vhodné.

19. Citované ustanovení upravuje tzv. delegaci vhodnou, která rovněž představuje průlom do ústavního principu zákonného soudce, vyjádřeného v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod tak, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, přičemž příslušnost soudu a soudce stanoví zákon. Místní příslušnost soudu, určená procesními předpisy, je tedy základním pravidlem, které je promítnutím dělby činnosti uvnitř soudní soustavy mezi jejími jednotlivými články tak, aby věci byly projednávány tam, kde jsou nejlepší předpoklady pro jejich náležité projednání a rozhodnutí.

20. K delegaci nutné existuje judikatura Nejvyššího správního soudu (viz např. usnesení rozšířeného senátu ze dne 22. 4. 2004, č. j. Nad 138/2003-26, č. 305/2004 Sb. NSS), která ji připouští pouze tehdy, dojde-li tím k hospodárnějšímu, rychlejšímu či spolehlivějšímu posouzení věci. Jedná se však o výjimku z pravidla a lze ji připustit pouze za výjimečných okolností. Pro delegaci vhodnou musejí existovat další důvody a naléhavé zájmy, které výjimečně a zcela ojediněle převáží nad ústavní zásadou zákonného soudce a soudu.

21. V daném případě Nejvyšší správní soud neshledal výjimečné okolnosti, které by odůvodňovaly přikázání věci jinému krajskému soudu. Ze strany žalobců nepochybně lze zpochybňovat procesní postupy či rozhodnutí soudu, primárně však k tomu slouží opravné prostředky (kasační stížnost), nikoli návrh na postoupení věci jinému krajskému soudu ve smyslu § 9 odst. 2 s. ř. s. Dle Nejvyššího správního soudu nejsou podmínky § 9 odst. 2 s. ř. s. naplněny, a proto soud návrh žalobců na přikázání věci jinému krajskému soudu výrokem II tohoto usnesení zamítl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 29. července 2026 Nao 63/2026 Mgr. Ing. Veronika Juřičková předsedkyně senátu