Nao 41/2013

Rubrum

Nao 41/2013 - 56 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců JUDr. Tomáše Langáška a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci navrhovatelky: JUDr. I. Š., předsedkyně Okresního soudu v Liberci, se sídlem U Soudu 540/3, 460 72 Liberec, proti kárně obviněnému: Mgr. M. K., soudce Okresního soudu v Liberci, U Soudu 540/3, 460 72 Liberec, týkající se kárného řízení vedeného před Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. 11 Kss 7/2013, v řízení o námitce podjatosti předsedkyně kárného senátu Mgr. Daniely Zemanové vznesené navrhovatelkou, takto:

Výrok

Předsedkyně kárného senátu Nejvyššího správního soudu jako soudu kárného Mgr. Daniela Zemanová n e n í v y l o u č e n a z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 11 Kss 7/2013.

Odůvodnění

1. V kárném řízení zahájeném navrhovatelkou proti kárně obviněnému soudci byla navrhovatelkou včas vznesena námitka podjatosti předsedkyně rozhodujícího kárného senátu 11 Kss Mgr. Daniely Zemanové, odůvodněná skutečností, že Mgr. Daniela Zemanová v době od 1. 11. 1998 do 20. 11. 2001 vykonávala u Okresního soudu v Liberci justiční praxi a s kárně obviněným soudcem, který u Okresního soudu v Liberci pracuje nepřetržitě od 15. 9. 1995, se osobně zná, jako ostatně s celou řadou dalších soudců Okresního soudu v Liberci, zcela pravidelně se setkávali a tento osobní vztah podle navrhovatelky brání Mgr. Daniele Zemanové nestranně ve věci rozhodnout.

2. Předsedkyně kárného senátu 11 Kss Mgr. Daniela Zemanová se k námitce podjatosti vyjádřila tak, že kárně obviněného soudce osobně od svého nástupu na Okresní soud v Liberci zná. V době, kdy tam působila jako justiční čekatelka, byl kárně obviněný již soudcem. Mgr. Daniela Zemanová v prosinci roku 2001 nastoupila jako soudkyně ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci, která se nachází ve stejné budově, jako Okresní soud v Liberci, kde pracovala až do roku 2006. Potvrzuje tedy, že v letech 1998 až 2006 pracovala ve stejné budově jako kárně obviněný. K němu má běžný přátelský kolegiální vztah, vzhledem k relativně shodnému věku si tykají. Mgr. Daniela Zemanová Nao 41/2013 zdůraznila, že se jedná výhradně o vztah pracovní, nikdy se osobně ve volném čase nestýkali, ostatně ani v rámci shodného pracoviště se nesetkávali často, v žádném případě pravidelně. Od jejího odchodu z pobočky krajského soudu již s kárně obviněným v kontaktu nebyla, po roce 2006 se s ním jen dvakrát na celostátním shromáždění zástupců Soudcovské unie setkala a jako ostatní delegáti se běžně pozdravili. Mgr. Daniela Zemanová ponechala na příslušném senátu, zda výše uvedené okolnosti zakládají pochybnosti o její nepodjatosti.

3. K vznesené námitce podjatosti se vyjádřil i kárně obviněný soudce tak, že potvrdil, že předsedkyni kárného senátu Mgr. Danielu Zemanovou zná z doby jejího působení u Okresního soudu v Liberci v pozici justiční čekatelky, resp. z doby jejího působení ve funkci soudkyně u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, s tím, že šlo o vztah čistě pracovního charakteru. Podle kárně obviněného soudce není tato skutečnost důvodem zpochybňujícím nestrannost Mgr. Daniely Zemanové jako předsedkyně kárného senátu v jeho věci. Upozornil též na skutečnost, že námitku podjatosti nevznesla sama navrhovatelka, nýbrž místopředsedkyně Okresního soudu v Liberci Mgr. T. B., jež navrhovatelku v době její nepřítomnosti zastupovala.

4. Podle § 25 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, ve znění pozdějších předpisů, nestanoví-li tento zákon jinak nebo nevyplývá-li z povahy věci něco jiného, v kárném řízení se přiměřeně použijí ustanovení trestního řádu. Zvláštní ustanovení § 10 zákona č. 7/2002 Sb. však stanoví, že na vyloučení člena senátu z projednávání a rozhodování věci se přiměřeně použije ustanovení zvláštního právního předpisu; poznámka pod čarou 4c) odkazuje na § 8 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Jakkoli poznámka pod čarou nemá sama o sobě normativní, toliko výkladově podpůrnou povahu, nutno podle systematického a doslovného výkladu dospět k závěru, že při rozhodování o vyloučení člena kárného senátu se postupuje podle procesního předpisu, jímž se řídí Nejvyšší správní soud, tj. v souladu s informací v poznámce pod čarou podle soudního řádu správního, a nikoli např. podle trestního řádu – jinak by totiž nebylo třeba zvláštního odkazovacího ustanovení § 10 zákona č. 7/2002 Sb.

5. Podle ustanovení § 8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

6. Citované zákonné ustanovení, jež má být na projednávanou věc aplikováno, je nutno interpretovat v jeho ústavněprávním kontextu. Je totiž garancí toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce, což je integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v ustanovení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nestrannost a nezaujatost soudce je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů a jiných subjektů práva v právo a právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky). Nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci (subjektivní test). Při posuzování námitky podjatosti je však třeba pokračování Nao 41/2013 - 57 nestrannost vnímat i z hlediska objektivního (objektivní test), tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Nejvyšší správní soud v usnesení č. j. Nao 46/2010 - 78 ze dne 11. června 2010 to vyjádřil tak, že důvodem vyloučení soudce podle § 8 odst. 1 s. ř. s. je taková povaha subjektivního vztahu soudce k věci samé, k účastníkům či jejich zástupcům, která je natolik objektivizovatelná, že lze důvodně pochybovat o soudcově nepodjatosti. K této otázce se vyslovil i Ústavní soud, podle něhož vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno nikoliv jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti; při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda – s ohledem na okolnosti případu – lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být (viz nález sp. zn. I. ÚS 167/94 ze dne 27. 11. 1996, N 127/6 SbNU 429, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Otázka podjatosti nemůže být ve všech případech postavena zcela najisto, nicméně rozhodovat o této otázce je nutno vždy na základě existujících objektivních skutečností, které k subjektivním pochybnostem účastníků řízení vedou. K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci však může v zásadě dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům, dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález sp. zn. II. ÚS 105/01 ze dne 3. 7. 2001, N 98/23 SbNU 11).

7. Rovněž judikatura Evropského soudu pro lidská práva vychází z dvojího testu nestrannosti soudce: subjektivní test je založen na základě osobního přesvědčení soudce v dané věci, objektivní test sleduje existenci dostatečných záruk, že je možno v tomto ohledu vyloučit jakoukoliv legitimní pochybnost (srov. rozsudek ve věcech Saraiva de Carvalho proti Portugalsku ze dne 22. 4. 1994, stížnost č. 15651/89, resp. Gautrin a další proti Francii ze dne 20. 5. 1998, stížnost č. 21257/93). V této souvislosti Ústavní soud poznamenal, že procedura vyloučení soudce z projednání a rozhodování je jednou z procesních záruk nestrannosti soudu. Při posuzování, zda je dán i objektivní aspekt pochybností o nestrannosti, i pouhé zdání v tomto směru může mít význam [např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva Piersack proti Belgii ze dne 1. 10. 1982, stížnost č. 8692/79, § 30; srov. též rozsudek Wettstein proti Švýcarsku ze dne 21. 12. 2000, stížnost č. 33958/96, § 42 – 44, a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 441/04 ze dne 12. 1. 2005 (N 6/36 SbNU 53)].

8. Při rozhodování o vyloučení soudce z důvodů uvedených v ustanovení § 8 s. ř. s. je však nutno si též uvědomit, že vyloučení soudce představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (ustanovení čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil, je příslušnost zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána soudu příslušnému a přikázána soudu, resp. soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Soudce lze z projednávání a rozhodnutí přidělené věci vyloučit jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. Nao 19/2003 - 16 ze dne 29. 4. 2003, dostupné na www.nssoud.cz).

9. V projednávané věci dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že subjektivní důvod k vyloučení Mgr. Daniely Zemanové naplněn nebyl. Z námitky podjatosti navrhovatelky, ani z vyjádření Mgr. Daniely Zemanové nevyplývá, že by měla subjektivní vztah k věci Nao 41/2013 a účastníkům řízení v kvalitě a intenzitě, jež by musela vést k jejímu vyloučení. Mgr. Daniela Zemanová subjektivní podjatost nepociťovala, ostatně až do podání námitky podjatosti činila ve věci procesní úkony. Ani navrhovatelka nenamítá, resp. neuvádí konkrétní okolnosti, z nichž by plynulo, že by Mgr. Daniela Zemanová měla mít s kárně obviněným soudcem osobní vztah nad rámec běžné známosti ze společného pracoviště, resp. z místa výkonu práce ve stejné budově, a to ani v době, kdy v Liberci působila, ani později po přeložení k Nejvyššímu správnímu soudu. Opak neplyne ani z vyjádření kárně obviněného soudce. Na takový subjektivní vztah nelze usuzovat ani z „tykání“ mezi Mgr. Danielou Zemanovou a kárně obviněným soudcem, neboť jde o společenskou konvenci vzájemného oslovování se mezi kolegy soudci na jednom pracovišti, kteří nejsou ve vzájemném vztahu nadřízenosti a podřízenosti, zejména – jako v daném případě – datuje-li se počátek tykání do mladších let zúčastněných, kdy je to dokonce běžnější než u generací starších.

10. Pro úplnost, ani ve vztahu k navrhovatelce nenalezl Nejvyšší správní soud žádný náznak existence subjektivních důvodů pro vyloučení Mgr. Daniely Zemanové – ani navrhovatelka, ani Mgr. Daniela Zemanová neuvádějí nic, z čehož by bylo možno usuzovat na subjektivní vztah mezi nimi nad rámec standardního vzájemného povědomí o existenci mezi příslušníky téhož soudcovského stavu; ostatně z judikatury Nejvyššího správního soudu plyne, že „podjatost soudců ve vztahu ke správním orgánům, resp. k osobám za ně jednajícím, je nutno vykládat restriktivněji, než je tomu u ostatních účastníků řízení“ (srov. odstavec 11 usnesení č. j. Nao 46/2010 - 78 ze dne 11. června 2010), kteroužto úvahu lze přenést i na situaci navrhovatelky jako nositelky zákonem svěřené pravomoci na úseku správy justice, od níž se odvíjí i zákonem svěřená aktivní legitimace k zahájení kárného řízení.

11. Důvod pro vyloučení Mgr. Daniely Zemanové Nejvyšší správní soud neshledal ani z hlediska objektivního testu. Tvrzený důvod pro vyloučení předsedkyně kárného senátu spočívá zjednodušeně řečeno v tom, že Mgr. Daniela Zemanová pochází z Liberce, resp. že svou soudcovskou kariéru zahájila v Liberci, nejprve jako čekatelka u okresního soudu, posléze jako soudkyně u soudu krajského, odkud pocházejí též ostatní účastníci kárného řízení. Objektivně nazíráno to však nemůže být dostatečným důvodem pro vyloučení jinak zákonného soudce. Každý soudce odněkud pochází, někde začínal. Každý soudce v průběhu své soudcovské kariéry navazuje na svých pracovištích, odborných konferencích a seminářích a při jiných příležitostech společenského života uvnitř soudcovského stavu standardní kolegiální a profesní vztahy a jen některé z nich se vyvinou ve vztahy osobní. Krom toho, hloubka těchto vztahů se v čase mění, některé se prohlubují, jiné – zejména po opuštění společného pracoviště – blednou. Každý soudce profesionál při rozhodování musí být schopen tyto standardní profesní a kolegiální vztahy odstínit, resp. jde o – zejména u soudců vyšších soudů, jež pravidelně přezkoumávají rozhodnutí svých kolegů na nižších stupních soudní soustavy – natolik běžný fenomén, že si soudci profesionálové jejich existenci při rozhodování ani nemusí uvědomovat.

12. Není ostatně bez zajímavosti, že procesní předpisy nezakládají důvod podjatosti ve skutečnosti, že soudce vyššího soudu rozhoduje o věci vzešlé od kolegů z nižšího soudu, kde předtím působil, ale jen pokud se soudce přímo podílel na projednávání nebo rozhodování téže věci v předchozím soudním řízení (srov. § 8 odst. 1 s. ř. s. a obdobně formulovaná ustanovení v § 14 odst. 2 občanského soudního řádu, § 30 odst. 3 trestního pokračování Nao 41/2013 - 58 řádu či v § 36 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, a podobně též citovaný rozsudek Evropského soudu pro lidská práva Piersack, § 30). Při rozhodování o vyloučení soudce je totiž třeba mít na paměti též zachování funkčnosti soudu, resp. zákaz denegationis iustitiae, z čehož plyne, že výklad a aplikace ustanovení o vyloučení soudců nemohou vyústit v situaci, kdy již nebudou žádní soudci, kteří by o věci mohli rozhodovat – proto na vyšších stupních soudní soustavy, kde jsou možnosti substituce vyloučeného soudce omezenější, je namístě zaujmout k vylučování soudců přístup restriktivnější než na nižších stupních soudní soustavy, kde je řešení procesní situace v důsledku vyloučení soudců snazší, včetně možnosti přikázání věci jinému věcně příslušnému soudu (srov. § 9 odst. 1 s. ř. s. a pro ilustraci též usnesení Ústavního sp. zn. Pl. ÚS 17/11 ze dne 3. 5. 2012, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

13. I když nastíněná situace v případě vyloučení předsedkyně kárného senátu 11 Kss Mgr. Daniely Zemanové bezprostředně nehrozí (k dispozici je její náhradnice, případně jiný soudcovský kárný senát Nejvyššího správního soudu), nelze jen z tohoto důvodu opustit dosavadní sevřený výklad ustanovení o vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci, resp. rozvolnit objektivní test důvodů pro jeho vyloučení. Jak bylo výše uvedeno, procesní předpisy předchozí působení soudce u jiného soudu, z něhož vzešla kárná věc, resp. účastníci kárného řízení, za důvod pro jeho vyloučení nepovažují, vztah předsedkyně kárného senátu ke kárně obviněnému soudci a navrhovatelce nepřekračuje standardní profesionální, resp. kolegiální známost v rámci soudcovského stavu, nadto vztah předsedkyně kárného senátu vůči kárně obviněnému soudci, resp. ostatním soudcům Okresního soudu v Liberci se v čase přirozeně oslaboval, vždyť k přeložení Mgr. Daniely Zemanové k výkonu funkce soudkyně u Nejvyššího správního soudu došlo již před více než 7 lety, resp. k ukončení jejího působení u Okresního soudu v Liberci již před více než 12 lety, a nic nenasvědčuje tomu, že by byl i poté naopak aktivně prohlubován.

14. Nejvyšší správní soud proto z těchto důvodů dospěl k závěru, že nejsou dány důvody pro vyloučení Mgr. Daniely Zemanové z projednávání a rozhodnutí kárné věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 11 Kss 7/2013. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 27. srpna 2013 JUDr. Jiří Palla předseda senátu