Nao 9/2014
č. j. Nao 9/2014-31
V PLATNOSTICitované zákony (3)
Rubrum
Nao 9/2014 - 31 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Jana Vyklického a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: T. N., proti žalovanému: Úřad vlády České republiky, se sídlem nábřeží Edvarda Beneše 4, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2013, č. j. 11 A 163/2012 - 64, o vyloučení soudce Nejvyššího správního soudu JUDr. Karla Šimky z projednávání a rozhodnutí této věci, takto:
Výrok
Soudce Nejvyššího správního soudu JUDr. Karel Šimka, PhD j e v y l o u č e n z projednávání a rozhodování věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 7 As 132/2013.
Odůvodnění
Kasační stížností ze dne 31. 12. 2013 se žalovaný domáhá zrušení rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 5. 12. 2013, č. j. 11 A 163/2012 – 64, kterým bylo zrušeno rozhodnutí vedoucího Úřadu vlády České republiky ze dne 21. 8. 2012, čj. 10948/2012-OSV a rozhodnutí ze dne 2. 7. 2012, čj. 7159/2012-OSV (výrok I.). Výrokem II. napadeného rozsudku bylo žalovanému nařízeno, aby do patnácti dnů od právní moci rozsudku poskytl žalobci informaci o platových poměrech svých zaměstnanců J. N., V. B., M. Š., L. P. a J. V. za období leden až prosinec 2011. Řízení o kasační stížnosti je u Nejvyššího správního soudu vedeno pod sp. zn. 7 As 132/2013, věc byla přidělena k vyřízení sedmému senátu a v souladu s rozvrhem práce byl soudcem zpravodajem určen JUDr. Karel Šimka. Soudce JUDr. Karel Šimka, po seznámení s obsahem spisu, oznámil předsedovi Nejvyššího správního soudu skutečnosti svědčící o jeho podjatosti v předmětné věci podle § 8 odst. 1 a 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Konkrétně uvedl, že se ve věci 7 As 132/2013 cítí podjatý z důvodu dlouholeté přátelské známosti s Mgr. M. Š., která je zároveň jeho bývalá spolužačka z vysokoškolských studií a s níž se pravidelně vídá. Doplnil, že přátelský vztah ho pojí i s V. B., ačkoli ne tak úzký. Nao 9/2014 Předseda Nejvyššího správního soudu podle § 8 odst. 3 in fine s. ř. s. předložil posouzení námitky podjatosti jinému senátu Nejvyššího správního soudu, neboť má pochybnosti, zda je soudce JUDr. Karel Šimka podjatý či nikoli. Posouzení Nejvyšším správním soudem Podle § 8 odst. 1 věta první a třetí s. ř. s. „soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech“. Soudce JUDr. Karel Šimka postupoval v daném případě dle § 8 odst. 3 věty první s. ř. s., dle něhož „soudce, který zjistí důvod své podjatosti, oznámí takovou skutečnost předsedovi soudu a v řízení zatím může provést jen takové úkony, které nesnesou odkladu“. Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu vyplývá, že nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají oprávněné pochybnosti soudce o jeho nezaujatosti v konkrétním případě. Jak se k této otázce vyjádřil Ústavní soud, vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno nikoliv jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o nepodjatosti konkrétního soudce; při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda – s ohledem na okolnosti případu – lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být (viz nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94, N 127/6 SbNU 429). Otázka podjatosti nemůže být ve všech případech postavena zcela najisto, nicméně rozhodovat o této otázce je nutno vždy na základě existujících objektivních skutečností, které k subjektivním pochybnostem soudce vedou. Platí však, že k vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci může v zásadě dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude moci, nebo schopen, nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, N 98/23 SbNU 11). Podjatost soudce totiž zcela nepochybně zasahuje do ústavního principu zákonného soudce. Vždy je nutné pamatovat na to, že institut soudce vychází z premisy nezaujatosti a nestrannosti a jako takový tvoří pilíř demokratické společnosti. Proto vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí věci postupem podle § 8 odst. 1 s. ř. s. lze jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů (blíže k tomu v usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003, č. j. Nao 19/2003 – 16). Nejvyšší správní soud v souladu s výše uvedenými názory při posuzování dané námitky podjatosti zkoumal, zdali lze mít na základě objektivní úvahy za to, že soudce JUDr. Karel Šimka by mohl být v dané věci podjatý. Vhodné je připomenout, že podnětem celého šetření bylo subjektivně vyjádřené hledisko samotného soudce Karla Šimky. Nao 9/2014 - 32 pokračování Ze shora uvedeného oznámení soudce JUDr. Karla Šimky plyne, že ze subjektivního hlediska sám pochybuje o vlastní nestrannosti při rozhodování daného případu. Důvodem je jeho přátelský vztah k osobám, jichž se intenzivně týká předmět řízení. O těchto osobách má být podána citlivá informace (o jejich příjmech). Především se jedná o Mgr. M. Š., ale také o V. B. Jinak konkretizovaný vztah k těmto lidem soudce JUDr. Karel Šimka neuváděl. Z psychologického hlediska lze označit vztah skutečného přátelství za velmi silnou (jednu z nejsilnějších) motivaci určitého apriorně zaměřeného jednání. Takový abstraktní závěr jistě platí také v nyní posuzované věci, avšak k dispozici není žádný důkaz o skutečné povaze nebo intenzitě přátelského vztahu mezi konkrétním soudcem a některými z dotčených osob. Přestože se předmět řízení přímo dotýká osob, k nimž má soudce přátelský vztah, a měl by v rámci řízení zvažovat, zda je poskytnutí informace o platových poměrech zásahem do jejich práva na ochranu osobních údajů (jehož se intenzivně dovolávají), nebylo by možné bez dalšího dovozovat pochybnosti o nezaujatém přístupu soudce k řešení případu. Pokud by soudce toliko poukázal na to, že se s těmito lidmi zná, bylo by na pováženou jen z tohoto důvodu ignorovat ničím nezpochybněné podřízení samotného soudce přísným kriteriím soudcovského povolání (zejména § 79 až § 83 zákona č. 6/2002 Sb. v platném znění o soudech a soudcích) a soudci apriorně přisuzovat zaujatý pohled na věc. Teprve při určité intenzitě přátelského vztahu lze, nepochybně jen hypoteticky, zvažovat jeho psychologický dopad i z hlediska zachování přirozené schopnosti nezaujatého řešení případu. Jinými slovy, když právě to naznačuje sám soudce Karel Šimka, lze z tohoto zodpovědného, byť subjektivně vyjádřeného, postoje dovozovat i pochybnost v objektivním pohledu na věc. Ani tak nejde o žádnou jistotu, jen pravděpodobnost v rozsahu, který vyjadřuje ustanovení § 8 odst. 1 s. ř. s. a citovaná judikatura. Soudce JUDr. Karel Šimka má silný přátelský vztah k jedné z osob, dotčené předmětem řízení a přátelský vztah také k dalším z nich, jichž se předmět řízení intenzivně dotýká. Na to ostatně v předmětné věci v souladu s § 8 odst. 3 s. ř. s. sám upozornil. Nejvyšší správní soud shora vyložil, v čem lze spatřovat objektivní důvod k pochybnosti o nepodjatosti soudce v jeho pohledu na řešení projednávané věci. Proto lze uzavřít, že soudce JUDr. Karel Šimka, PhD je v uvedeném smyslu z projednávání a rozhodnutí této věci vyloučen. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 22. ledna 2014 JUDr. Jaroslav Vlašín předseda senátu