Pst 17/2008

Rubrum

Pst 17/2008 - 33 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Jakuba Camrdy, JUDr. Zdeňka Kühna, JUDr. Radana Malíka, Mgr. Jana Passera a JUDr. Petra Průchy v právní věci navrhovatelky: vláda se sídlem Praha 1, nábř. E. Beneše 4, zastoupeného JUDr. Václavem Henychem, vrchním ředitelem Sekce archivnictví a všeobecné správy Ministerstva vnitra, proti odpůrci: Helax – Ostrava se baví, se sídlem Stodolní 8, Ostrava, o návrhu na rozpuštění politické strany, takto:

Výrok

I. V řízení s e p o k r a č u j e .

II. Politická strana Helax – Ostrava se baví s e r o z p o u š t í .

III. Navrhovateli s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Likvidátorem s e u r č u j e Mgr. Radslav Janeček, advokát se sídlem Bubeníčkova 44, Brno.

Odůvodnění

Nejvyššímu správnímu soudu byl dne 23. 12. 2008 doručen návrh vlády České republiky (navrhovatel) na rozpuštění politické strany Helax – Ostrava se baví (odpůrce). Tento návrh, podaný v souladu s ustanovením § 15 odst. 1 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích (dále též „zákon o politických stranách“), navrhovatel odůvodnil zejména tím, že po pozastavení činnosti neučinil odpůrce kroky k odstranění závadného stavu, na jehož základě bylo rozhodnuto o pozastavení jeho činnosti. Činnost odpůrce pozastavil Nejvyšší správní soud svým rozsudkem ze dne 24. 7. 2007, č. j. Pst 1/2005 - 53, neboť odpůrce opakovaně nesplnil svoji zákonnou povinnost každoročně předložit Poslanecké sněmovně výroční finanční zprávu podle § 18 odst. 1 zákona o politických stranách (konkrétně se jednalo o roky 2002 a 2003). Odpůrce nejen že nenapravil tento stav, ale nepředložil Poslanecké sněmovně ani výroční Pst 17/2008 - 34 finanční zprávy za roky následující (2004 až 2007); v této souvislosti přitom navrhovatel odkázal na jednotlivá usnesení Poslanecké sněmovny ke Zprávám o kontrole výročních finančních zpráv politických stran a politických hnutí z let 2004 až 2007. Navrhovatel proto závěrem požaduje, aby Nejvyšší správní soud rozpustil politickou stranu Helax – Ostrava se baví a aby jmenoval likvidátora této strany. K návrhu navrhovatel připojil zejména již shora blíže označené usnesení Nejvyššího správního soudu, na základě kterého byla pozastavena činnost odpůrce, a jednotlivá usnesení Poslanecké sněmovny ke Zprávám o kontrole výročních finančních zpráv politických stran a politických hnutí z let 2004 až 2007. Odpůrce se k návrhu nevyjádřil. Nejvyšší správní soud svým usnesením ze dne 25. 2. 2009, č. j. Pst 17/2008 - 24, řízení v dané věci přerušil. Prezident republiky totiž rozhodnutím ze dne 10. 2. 2009 (č. 46/2009 Sb.) vyhlásil volby do Evropského parlamentu a jejich konání stanovil na dny 5. 6. a 6. 6. 2009. Podle ustanovení § 94 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „soudní řád správní“, „s. ř. s.“), je totiž návrh na rozpuštění nebo pozastavení činnosti politické strany a hnutí nepřípustný, byl-li podán v době, o níž zvláštní zákon stanoví, že v ní nelze činnost politické strany nebo politického hnutí pozastavit nebo je rozpustit. Byl-li však návrh podán předtím, soud řízení podle citovaného ustanovení na tuto dobu přeruší. K rozpuštění politické strany (hnutí) přitom nesmí dojít v zákonem vymezené ochranné době ve smyslu ustanovení § 15 odst. 2 zákona o politických stranách, která se váže na konání celostátních voleb do některého ze zastupitelských sborů. Důvodem existence této ochranné doby je zamezit potencionálnímu zásahu do svobodné soutěže politických stran, a to právě v okamžiku, kdy se strany nejvíce aktivizují a kdy plní svoji základní funkci. Taková ochranná doba přitom končí až deset dní po posledním dni uvedených voleb. Z obsahu spisu soud konstatuje, že shora citovaným rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2007, č. j. Pst 1/2005 - 53, byla pozastavena činnost odpůrce, neboť bylo prokázáno, že nesplnil zákonem uložené povinnosti, když opakovaně nepředložil příslušnému orgánu, tj. Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, výroční finanční zprávy, a to za roky 2002 a 2003, a neučinil tak ani později. Odpůrce tak nesplnil zákonnou povinnost stanovenou v § 18 odst. 1 zákona o politických stranách, a proto Nejvyšší správní soud rozhodl o pozastavení činnosti této politické strany. Z usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ze dne 12. 5. 2005, č. 1699, je dále patrno, že odpůrce nepředložil výroční finanční zprávu za rok 2004; obdobné zjištění pak plyne i ve vztahu k roku 2005 z usnesení Poslanecké sněmovny ze dne 26. 4. 2006 (č. 2447), k roku 2006 z usnesení Poslanecké sněmovny ze dne 27. 4. 2007 (č. 295) a k roku 2007 pak z usnesení Poslanecké sněmovny ze dne 30. 4. 2008 (č. 777). Ze sdělení, které Nejvyššímu správnímu soudu k jeho žádosti zaslal Kontrolní výbor Kanceláře Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 22. 6. 2009 (č. j. KV/16.6.09/06741/00284/170H), pak jednoznačně vyplývá, že odpůrce ke dni 22. 6. 2009 nejenže dodatečně nesplnil svoji zákonnou povinnost předložit Poslanecké sněmovně Pst 17/2008 - 35 výroční finanční zprávy za roky 2002 až 2003, ale nesplnil ji ani za roky následující, tedy 2004 až 2008. Nejvyšší správní soud posléze na základě takto provedených skutkových zjištění dospěl k závěru, že návrh na rozpuštění odpůrce je v projednávaném případě důvodný. O návrhu přitom rozhodl v souladu s ustanovením § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání, neboť navrhovatel s takovým záměrem soudu ve svém podání ze dne 14. 1. 2009 výslovně souhlasil a odpůrce se k výzvě soudu ve smyslu § 51 odst. 1 s. ř. s. v zákonem dané lhůtě nevyjádřil. Z hlediska rychlosti a hospodárnosti řízení přitom Nejvyšší správní soud nepovažoval ze nezbytné, aby v dané věci vydával předseda senátu samostatné usnesení o pokračování v řízení podle ustanovení § 48 odst. 4 s. ř. s. Vzhledem k tomu, že již odpadla překážka řízení (konec ochranné doby), soud v řízení v souladu s výrokem I. tohoto rozsudku přímo pokračoval. Podle ustanovení § 13 odst. 6 zákona o politických stranách platí, že strana a hnutí mohou být zrušeny rozhodnutím soudu o jejich rozpuštění, jestliže je jejich činnost v rozporu s ustanoveními § 1 až § 5 zákona o politických stranách nebo jestliže i po uplynutí lhůty stanovené v rozhodnutí soudu o pozastavení činnosti strany nebo hnutí trvají skutečnosti, pro které byla jejich činnost pozastavena. V rozhodnutí o rozpuštění strany a hnutí určí soud současně likvidátora, kterým nesmí být osoba, jež byla členem této strany a hnutí. Podle ustanovení § 14 odst. 2 téhož zákona může při pozastavení činnosti strana a hnutí činit pouze úkony zaměřené na odstranění stavu, který byl důvodem k rozhodnutí soudu o pozastavení jejich činnosti, a to nejdéle po dobu jednoho roku. Trvají-li i nadále skutečnosti, pro které byla činnost strany pozastavena, podají orgány uvedené v ustanovení § 15 tohoto zákona žalobu ve správním soudnictví na rozpuštění strany. Ze shora učiněných zjištění je zřejmé, že odpůrce po pozastavení své činnosti v zákonem stanovené době jednoho roku neučinil žádné úkony k odstranění stavu, který byl důvodem pro rozhodnutí Nevyššího správního soudu o pozastavení jeho činnosti, tj. nepředložil výroční finanční zprávy za roky 2002 a 2003. Navíc, jak vyplývá z citovaných usnesení Poslanecké sněmovny a sdělení jejího kontrolního výboru, nesplnil tuto povinnost ani ve vztahu k rokům následujícím (2004 až 2008). Odpůrce tak opakovaně nepředložil příslušnému orgánu, tedy Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, výroční finanční zprávy splňující náležitosti stanovené v § 18 odst. 1 zákona o politických stranách. Z již ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu se přitom v tomto ohledu jednoznačně podává, že, „jestliže i po uplynutí lhůty stanovené v rozhodnutí soudu o pozastavení činnosti politické strany nebo politického hnutí trvají skutečnosti, pro které byla jejich činnost pozastavena, rozhodne Nejvyšší správní soud o rozpuštění politické strany nebo hnutí podle § 13 odst. 6 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích.“ [rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. Pst 5/2003 - 43 (č. 299/2004 Sb. NSS)]. V daném případě nebylo důvodu se od takto vysloveného právního názoru odchýlit, a proto Nejvyšší správní soud rozhodl na základě Pst 17/2008 - 36 návrhu oprávněného subjektu tak, jak je uvedeno ve výroku, tedy že uvedená politická strana se rozpouští. Výrok o nákladech řízení se opírá zejména o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť neúspěšný odpůrce právo na náhradu nákladů řízení nemá a úspěšný navrhovatel náhradu nákladů výslovně nepožadoval a zjevně mu v této souvislosti žádné náklady řízení ani nevznikly. Podle ustanovení § 13 odst. 6 zákona o politických stranách určil Nejvyšší správní soud likvidátorem Mgr. Radslava Janečka, advokáta se sídlem Bubeníčkova 44, Brno, který bude postupovat přiměřeně podle předpisů o likvidaci majetku a závazků obchodních společností (§ 12 odst. 4 zákona o politických stranách).

Poučení

Proti tomuto rozsudku nejsou řádné opravné prostředky přípustné. V Brně dne 24. června 2009 JUDr. Vojtěch Šimíček předseda senátu