10 C 365/2024

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená dne Datum narození žalobkyně jméno FO sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného jméno FO sídlem Adresa advokáta o zaplacení 900 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 641 953,50 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 12. 10. 2024 do zaplacení.

II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 258 046,50 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 100 000 Kč od 16.11.2022 do 11. 10. 2024, z částky 100 000 Kč od 16.12.2022 do 11. 10. 2024, z částky 100 000 Kč od 16.1.2023 do 11. 10. 2024, z částky 100 000 Kč od 16.2.2023 do 11. 10. 2024, z částky 100 000 Kč od 16.3.2023 do 11. 10. 2024, z částky 100 000 Kč od 16.4.2023 do 11. 10. 2024, z částky 100 000 Kč od 16.5.2023 do 11. 10. 2024, z částky 100 000 Kč od 16.6.2023 do 11. 10. 2024 a z částky 100 000 Kč od 16.7.2023 do 11. 10. 2024 a dále ve výši 0,25 % ročně z částky 258 046,50 Kč od 12. 10. 2024 do zaplacení se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 14. 10. 2024 domáhala zaplacení částky ve výši 900 000 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. Žalobkyně uvedla, že účastníci jsou bývalí manželé, jejichž manželství bylo rozvedeno 22. 9. 2022. Účastníci dosud nemají vypořádané společné jmění manželů, které tvoří mimo jiné nemovité věci nacházející se na LV č. hodnota v k.ú. a obci adresa. Účastníci uzavřeli za doby trvání manželství dne 1. 1. 2019 nájemní smlouvu, kterou přenechali předmětné nemovitosti společnosti právnická osoba., IČO IČO, se sídlem adresa (dále jen „Jméno žalovaného.“), a to k dočasnému užívání na dobu určitou do 31. 12. 2029. Nájemné bylo sjednáno minimálně od května 2022 ve výši 200 000 Kč bez DPH měsíčně. Podle žalobkyně jsou účastníci solidárními věřiteli k úhradě nájemného, a proto jí náleží jeho polovina. Žalobkyně dále uvedla, že nájemné bylo po rozvodu manželství, tj. od října 2022, hrazeno výlučně k rukám žalovaného, který žalobkyni neposkytl žádné plnění. Žalobkyně se proto domáhala po žalovaném zaplacení poloviny měsíčního nájemného za dobu od října 2022 do června 2023, tj. za 9 měsíců, ve výši 900 000 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že nájemné bylo fakturováno žalovaným jako podnikající fyzickou osobou, nicméně vlastníkem nemovitosti jsou účastníci tohoto řízení, a tedy zde není titul, aby předmětné nájemné přijímal žalovaný jako osoba samostatně výdělečně činná. Žalobkyně proto měla za to, že plnění bylo poskytnuto žalovaným jako podnikající fyzickou osobou, a to žalovanému jako fyzické osobě. Úroky z prodlení pak žalobkyně požadovala za každý měsíc z jednotlivých částek ode dne následujícího po splatnosti měsíčního nájemného.

2. Žalovaný považoval žalobu za nedůvodnou a navrhl, aby ji soud zamítl. Žalovaný popřel, že by mezi ním a žalobkyní na jedné straně a společností právnická osoba. na druhé straně byla uzavřena žalobkyní tvrzen) nájemní smlouva. Žalovaný uvedl, že smlouvu nesepsal, ani nepodepsal. Protože žalobkyně po určitou dobu za trvání manželství účastníků zastávala ve společnosti právnická osoba. různé funkce, měl žalovaný za to, že listiny předložené k důkazu žalobkyní jsou nevěrohodné. I v případě, že by bylo prokázáno, že nájemní smlouva byla uzavřena, žalobkyně neprokázala, že společnost právnická osoba. skutečně hradila nájemné, a žalovaný získal zisk. V případě, že by bylo prokázáno, že nájemní smlouva byla uzavřena, pak byla vypracována pouze pro účely úřadů, a nikoliv pro realizaci zisku, neboť tomu neodpovídala vůle stran. Žalovaný dále namítal, že v přehledu závazků je uvedeno jméno Jméno žalovaného a identifikační číslo, a pokud toto plnění měl získat jako podnikající fyzická osoba, musela být přijatá částka zdaněna. Žalovaný se domníval, že žalobkyně podáním žaloby zneužila právo a namítl nedostatek své pasivní legitimace, neboť žaloba měla být podána vůči společnosti právnická osoba. jako nájemci. Žalovaný rovněž uvedl, že pokud jde o něj jako fyzickou osobu, a dále podnikající fyzickou osobu Jméno žalovaného, IČO IČO, pak je vnímá jako jeden subjekt a jednu entitu. Žalovaný poté uvedl, že mezi účastníky a společností právnická osoba. byla uzavřena nájemní smlouva, ovšem nikoliv ta, která byla předložena žalobkyní k důkazu; žalovaný ji ale nemá k dispozici. Dále uvedl, že výše nájemného za pronájem nemovitostí se měnila v průběhu času, a od října 2022 do ledna 2023 obdržel nájemné vždy ve výši 200 000 Kč za každý měsíc, a od února 2023 do června 2023 vždy ve výši 100 00 Kč za každý měsíc, celkem tedy 1 300 000 Kč. Žalovaný dále uvedl, že v předmětném období vynaložil na náklady na to, aby nemovitosti byly způsobilé k podnikatelské činnosti společnosti právnická osoba., a tedy na jejich údržbu vynaložil částku 1 093 335,11 Kč, a uhradil daň z nemovitých věcí za rok 2023 ve výši celkem 16 093 Kč. Žalovaný z tohoto důvodu vznesl námitku započtení ve výši poloviny těchto částek, tj. částky 554 714,06 Kč.

3. Mezi účastníky bylo nesporné, že jsou bývalými manželi, jejichž manželství bylo pravomocně rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu ke dni 22. 9. 2022. Účastníci získali předmětné pozemky nacházející se na LV č. hodnota v k.ú. a obci adresa, za doby trvání manželství z jejich společných prostředků. Dále bylo mezi účastníky nesporné, že společné jmění manželů účastníků nebylo dosud vypořádáno, a to ani jejich pozemky. Na pozemku parc.č. st. hodnota v k.ú. adresa se nachází hala, která byla postavena v 90. letech minulého století, tedy za doby trvání manželství účastníků z jejich společných prostředků. Na adrese adresa sídlí společnost právnická osoba., která zde sídlila i v roce 2019 a od října 2022 do června 2023. Účastníci nejprve učinili nesporným, že žalovaný jako fyzická osoba obdržel finanční prostředky z pronájmu předmětných nemovitostí, tzn. za pronájem celého areálu adresa, resp. za pronájem pozemků uvedených v příloze č. 1, která byla předložena žalobkyní k důkazu, od společnosti právnická osoba., IČO IČO; a následně učinili nesporným, že tyto prostředky obdržel jako podnikající fyzická osoba pod číslem hodnota. Tento příjem činil za dobu od října 2022 do ledna 2023 částku ve výši 200 000 Kč za každý měsíc, a od února 2023 do června 2023 vždy částku 100 000 Kč/měsíc, tedy celkem 1 300 000 Kč. Mezi účastníky dále nebylo sporné ani to, že žalovaný uhradil po rozvodu manželství jako výdaj na předmětné nemovitosti daň z nemovitých věcí ve vztahu k areálu adresa ve výši 16 093 Kč. Soud proto vzal tato shodná tvrzení účastníků za svá skutková zjištění dle ust. § 120 odst. 3 o.s.ř.

4. Soud z provedených důkazů, a to z rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 20. 9. 2022, č.j. spisová značka, zjistil, že účastníci uzavřeli manželství dne 4. 2. 1995. Toto manželství bylo pravomocně rozvedeno uvedeným rozsudkem ke dni 22. 9. 2022.

5. Z informace z katastru nemovitostí pro LV č. hodnota pro kat. území adresa, má soud z aprokázané, že účastníci mají ve společném jmění manželů pozemky parc.č. st. hodnota, hodnota, hodnota, hodnota, hodnota, hodnota, hodnota, a dalších 15 pozemků, (které jsou uvedeny i v příloze č. 1 k důkazu předložení nájemní smlouvy), včetně pozemku parc.č. hodnota, označeného jako manipulační plocha. některé další pozemky jsou označeny jako manipulační plocha, ale další mají jiný charakter. Výpis z katastru nemovitostí a nesporná tvrzení účastníků uvedená pod bodem 3 tohoto rozsudku potvrzuje, že nemovitosti byly nabyty účastníky do jejich společného jmění manželů za doby trvání jejich manželství.

6. Z kopie nájemní smlouvy s datem 1. 1. 2019 vyplývá, že ji měli účastníci (tj. i žalobkyně - viz též rozsudek Okresního soudu v Berouně č.j. spisová značka) uzavřít jako pronajímatelé se společností právnická osoba., IČO IČO, se sídlem adresa. Předmětem pronájmu měly podle článku II. být „nebytové prostory“ označené jako „manipulační plochy“, resp. manipulační plochy – adresa na parcelním čísle uvedeném v příloze č. 1 v k.ú. adresa. Podle „upřesnění“ měl být předmětem pronájmu celý areál, kde se měla „pohybovat technika“. V článku IV. je pak uvedeno, že cena za pronájem „jednotlivých zařízení specifikovaných v článku II.“ měla být stanovena dohodou, a měla k ní být připočtena daň z přidané hodnoty. Pronajímatel měl vystavovat měsíční faktury, splatné do 14 dnů od jejich vystavení. V příloze č. 1 jsou uvedeny všechny pozemky evidované v katastru nemovitostí na LV č. hodnota pro kat. území adresa a dále pozemky parc.č. st. hodnota a hodnota.

7. Ze sdělení Městského úřadu adresa, sdělení Městského úřadu adresa a sdělení Krajského úřadu Středočeského kraje z ledna a února 2025 vyplývá, že tyto úřady nemají k dispozici nájemní smlouvu, kterou účastníci přenechali předmětné nemovitosti k dočasnému užívání společnosti právnická osoba., sídlem adresa, IČO IČO.

8. Z faktury č. hodnota ze dne 5. 2. 2023 soud zjistil, že byla vystavena dodavatelem jméno FO, sídlem adresa, IČO IČO, DIČ DIČ, tedy žalovaným jako podnikající fyzickou osobou (dále také jako „OSVČ“), a to společnosti právnická osoba., sídlem adresa, IČO IČO. Předmětem fakturace byl pronájem kancelářských prostor a manipulační plochy za leden 2023 v blíže neurčeném místě, za částku 200 000 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 42 000 Kč, tj. celkem 242 000 Kč.

9. Dopisem ze dne 24. 4. 2024 se žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce obrátila na žalovaného, a požádala jej o vyplacení poloviny náhrady za užívání nemovitostí účastníků v k.ú. adresa, zapsaných na LV č. hodnota, které přijal za dobu od 1.10.2022 do 31.3.2024. (Mezi účastníky bylo nesporné, že tituly před jménem jméno FO byl právním zástupcem žalovaného, a proto soud vzal toto shodné tvrzení účastníků za své skutkové zjištění dle ust. § 120 odst. 3 o.s.ř.).

10. Žalovaný v e-mailu ze dne 25. 4. 2024 uvedl, že společnost právnická osoba., sídlem adresa, IČO IČO, hradila platby za užívání předmětných nemovitostí subjektu Jméno žalovaného, IČO IČO jako osobě samostatně výdělečně činné. Dále z e-mailu vyplývá, že nájemné činilo původně 200 000 Kč bez DPH a od roku 2023 bylo bez vědomí žalobkyně sníženo na částku 100 000 Kč měsíčně bez DPH.

11. E-mailem ze dne 20.6.2024 žalobkyně informovala žalovaného, že nesouhlasí s tím, aby předmětné nemovitosti byly žalovaným užívány bezplatně a opětovně požadovala polovinu přijatého nájemného za pronájem nemovitostí.

12. Žalovaný e-mailem z 28. 6. 2024 potvrdil nárok žalobkyně na vyplacení náhrady za užívání nemovitostí, nicméně jí ničeho neuhradil.

13. Podle e-mailu z 15. 9. 2024 účastníci jednali o smírném vypořádání jejich společného jmění manželů, a to mimo jiné o náhradě za užívání předmětných nemovitostí. Žalovaný nabízel žalobkyni 40 000 Kč měsíčně od 1. 10. 2024.

14. Dopisem ze dne 4. 10. 2024 žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení poloviny plnění, které přijal z titulu pronájmu nemovitostí nacházejících se na LV č. hodnota v k.ú. adresa ve výši 2 500 000 Kč nejpozději do 7 dnů od odeslání výzvy. Výzva byla žalovanému odeslána 4. 10. 2024, jak je zřejmé z podací stvrzenky a doručena 7. 10. 2024 (viz doručenka datové zprávy).

15. Z jednotlivých faktur soud zjistil, že byly vystaveny k úhradě vždy jméno FO, IČO IČO jako OSVČ. Fakturu č. hodnota vystavila dne 8. 9. 2022 společnost právnická osoba na částku 136 545,11 Kč za odlučovač a jeho dopravu. Fakturu č. hodnota ze dne 1. 11. 2022 a fakturu č. hodnota ze dne 16. 11. 2022 vystavil adresa, IČO IČO za opravy v areálu adresa ve výši 28 800 Kč a za stavební práce hala adresa ve výši 28 800 Kč. Proforma fakturu č. hodnota ze dne 17. 2. 2023 vystavila společnost právnická osoba na částku ve výši 300 000 Kč jako zálohu za topenářské práce – rekonstrukci výrobního areálu adresa. Faktury č. hodnota ze dne 7. 10. 2022, č. 20/2022 ze dne 5.11.2022, č. 1/2023 ze dne 2. 2. 2023, č. 6/2023 ze dne 2. 2. 2023, č. hodnota ze dne 2. 2. 2023 a č. hodnota ze dne 2. 6. 2023 byly vystaveny vždy jméno FO za blíže neurčené opravy v areálu adresa na částku 28 800 Kč, 80 700 Kč, 8 700 Kč, 5 700 Kč, 52 050 Kč, a 112 500 Kč. Faktury č. hodnota ze dne 12. 12. 2022 a č. hodnota ze dne 30. 10. 2022 byly vystaveny jméno FO za práce na hale Areálu adresa na částku ve výši 204 240 Kč a opravy střešních prvků na akci kravín adresa ve výši 100 000 Kč. Fakturou č. hodnota ze dne 8. 12. 2022 vyúčtoval jméno FO, IČO IČO, zednické práce na hale adresa ve výši 35 300 Kč.

16. Svědkyně jméno FO, dříve jméno FO, ve své výpovědi uvedla, že dříve měla vlastní firmu, a od září 2022 do srpna 2023 působila jako účetní. V té době zpracovávala účetnictví žalovanému jako podnikající fyzické osobě (OSVČ). Svědkyně znala společnost právnická osoba., ale pro ni účetnictví nezpracovávala. Obě firmy měly sídlo na stejné adrese, a to adresa. Svědkyně uvedla, že je jí známo, že mezi jméno FO jako OSVČ a společností právnická osoba. bylo placeno nájemné za pozemky. O konkrétní nájemní smlouvě však neměla žádné informace. Když nastoupila jako účetní, nájemní vztah podle ní již existoval, a fakturace nájmu probíhala podle zavedeného zvyku. Faktury vystavovala na základě podkladů, a po domluvě se žalovaným, který faktury schvaloval. Výše nájemného se podle názoru svědkyně neměnila. Svědkyně měla za to, že přístup k podnikatelskému účtu měl pouze žalovaný, žalobkyně nikoliv. Pokud jde o stavební úpravy v areálu adresa, stále se zde „něco dělo“, ale konkrétní informace svědkyně nevěděla.

17. Svědkyně jméno FO vypověděla, že pracovala ve společnosti právnická osoba. na adrese adresa v období od roku 2022 do 16. 4. 2025, a zajišťovala mnoho činností, od logistiky, po nákup i prodej. Na této adrese působila ještě firma právnická osoba jako podnikající fyzická osoba. Svědkyně uvedla, že společnost právnická osoba. platila nájemné za užívání pozemků, a to na účet podnikající fyzické osoby Jméno žalovaného na základě vystavených faktur. Svědkyně si nepamatovala konkrétní výši nájemného. Svědkyně nikdy neviděla písemnou nájemní smlouvu. Ve vztahu k opravám předmětného areálu svědkyně uvedla, že během jejího působení v lokalitě docházelo k rozsáhlejším stavebním úpravám, včetně přístavby kravína na tzv. horním place (tj. oddělené části bývalého JZD), výstavby parkoviště, úprav terénu a oprav střech.

18. Svědkyně jméno FO uvedla, že dříve pracovala ve společnosti právnická osoba., a to od roku 2007 do ledna 2022 na pozici administrativní pracovnice. Svědkyně vedla účetnictví. Tato společnost sídlila v areálu v adresa, a podle jejího názoru pozemky patřily žalovanému. Svědkyně uvedla, že existoval nájemní vztah mezi jméno FO jako podnikající fyzickou osobou a společností právnická osoba. Svědkyně si však bližší údaje ze smlouvy nepamatovala.

19. Žalobkyně ve své výpovědi uvedla, že předmětné pozemky, které mají účastníci v dosud nevypořádaném společném jmění manželů, byly a stále jsou užívány dvěma subjekty, a to podnikající fyzickou osobou jméno FO a společností právnická osoba. Za dobu trvání manželství byla uzavřena nájemní smlouva, a to kvůli požadavkům provozního řádu a schválení zařízení pro nakládání s odpady ze strany orgánů životního prostředí. Společnost s ručením omezeným platila nájemné podnikající fyzické osobě Jméno žalovaného, která jej fakturovala a zdaňovala. Tyto příjmy byly v účetnictví zařazeny na účet osobní spotřeby podnikatele („491“) a žalobkyně i žalovaný je volně čerpali pro potřeby rodiny, a to buď hotovostně z pokladny, nebo platební kartou z účtu vedeného zřejmě u právnická osoba. vedeného na jméno „Jméno žalovaného, IČO IČO“. Žalobkyně měla ke kartě k účtu podnikající fyzické osoby Jméno žalovaného přístup se souhlasem žalovaného, neměli však mezi sebou žádnou dohodu o rozdělení finančních prostředků a čerpali je podle potřeby. Přestože jsou pozemky po rozvodu manželství účastníků nadále užívány oběma firmami, a jsou generovány příjmy z nájmu, žalobkyně z nich nemá žádný prospěch a není jí umožněno pozemky užívat, protože žalovaný na nich má umístěny své movité věci. Žalobkyně se domnívala, že nájemné činilo přibližně 200 000 Kč měsíčně a DPH, a konkrétní částky byly uvedeny ve fakturách. Žalobkyni nebylo známo, zda se výše nájmu měnila v čase. Žalobkyně dále uvedla, že v době trvání manželství působila jako jednatelka společnosti právnická osoba, a zároveň jako její účetní, a řešila účetní záležitosti; nyní již ve firmě nepůsobí. Ohledně nákladů na údržbu areálu v adresa, na kterou byly vystaveny faktury, žalobkyně uvedla, že takové práce ve skutečnosti provedeny nebyly, a nebyla o nich informována ani ústně, ani písemně.

20. Žalovaný ve své výpovědi uvedl, že v době, kdy byly předmětné pozemky pronajímány společnosti právnická osoba., byl vlastníkem a jednatelem této společnosti. V době manželství účastníků byla jednatelkou uvedené společnosti i žalobkyně, která zajišťovala administrativu a finanční záležitosti, včetně smluv. Nájemní vztah podle žalovaného existoval, aby mohla společnost s ručením omezeným podnikat. Jednalo o pronájem pozemku parc. č. st. hodnota a haly č. hodnota, a s touto nájemní smlouvou souhlasil, a uvedená společnost platila nájemné na účet podnikající fyzické osoby Jméno žalovaného. Na soukromý účet žalovaného tyto prostředky vypláceny nebyly. Výši nájemného a konkrétní znění smlouvy však žalovaný neznal. Současně uvedl, že nájemní smlouvu, která byla předložena v tomto řízení k důkazu, nepodepsal. Žalovaný poté vypověděl, že mu není známo, na základě jaké konkrétní skutečnosti chodily platby za pronájem na jeho podnikatelský účet. Domníval se, nájemné bylo fakturováno na základě pokynu žalobkyně. Nájemné bylo zpočátku nižší, poté bylo navýšeno. Účtováno bylo na účet označený jako „osobní spotřeba“ (účet 491). Účastníci tyto prostředky považovali za společné a byly využívány pro potřeby rodiny. Žalobkyně k nim měla volný přístup a mohla je volně čerpat. Dále uvedl, že na podnikatelském účtu Jméno žalovaného byly i jiné příjmy, a to rozsáhlejší. Žalovaný vypověděl, že po podání žaloby výši měsíčního nájemného jednostranně snížil, a to přibližně na částku 30 000 Kč, neboť nechtěl, aby po něm žalobkyně požadovala vysoké sumy. Žalovaný se dále vyjádřil k prováděným stavebním úpravám v areálu adresa, zejména v letech 2022 a 2023. Uvedl, že tyto úpravy stále probíhají, a že žalobkyně o ně nejevila zájem. Žalovaný konkrétně zmínil opravy bytu správce, který se nachází v jiné budově na pozemku č. hodnota, a dále úpravy topení, střechy a elektroinstalace v rámci zvyšování energetické úspornosti. Žalovaný tvrdil, že žalobkyně o těchto opravách věděla, protože se ohledně nich dotazovala na stavebním úřadu s tím, že k nim nedala souhlas.

21. Soud zamítl návrh na provedení veškerých dalších důkazů, neboť je s ohledem na svá skutková zjištění učiněná z provedených důkazů, považoval za nadbytečné.

22. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., soud zjistil následující skutkový stav. Účastníci byli manželé a jejich manželství bylo pravomocně rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu k 22. 9. 2022. Za doby trvání manželství účastníci nabyli předmětné pozemky zapsané na LV č. hodnota v k.ú. a obci adresa z jejich společných prostředků, a tvoří proto součást jejich společného jmění manželů, které dosud nebylo vypořádáno. Na jednom z pozemků, parc.č. st. hodnota, byla za doby trvání manželství účastníků postavena z jejich společných prostředků hala, a to v 90. letech 20. století, která je proto rovněž součástí jejich dosud nevypořádaného společného jmění manželů. Předmětné pozemky byly za trvání manželství účastníků pronajaty společnosti právnická osoba., která zde sídlí, a která za tento nájem hradila nájemné na účet podnikající fyzické osoby Jméno žalovaného, IČO IČO. Účastníci tyto prostředky využívaly pro potřeby rodiny. Po rozvodu manželství účastníků přijímal toto nájemné za dobu od února 2023 do června 2023 výlučně žalovaný, a za uvedené období mu bylo vyplaceno celkem 1 300 000 Kč, nicméně na účet podnikající fyzické osoby Jméno žalovaného, IČO IČO. Ke dni vyhlášení rozhodnutí nebylo společné jmění účastníků jako manželů vypořádáno. Žalovaný uhradil po rozvodu manželství jako výdaj na předmětné nemovitosti daň z nemovitých věcí za rok 2023 ve výši 16 093 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k vyplacení poloviny přijatých finančních prostředků za předmětné období, žalovaný jí ale dosud ničeho nevyplatil.

23. Protože manželství účastníků zaniklo k 22. 9. 2022, aplikoval soud na posuzovaný případ ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) s ohledem na ust. § 3028 odst. 2 o.z.

24. Podle § 553 odst. 1 o.z. o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem.

25. Podle § 709 odst. 1 o.z. součástí společného jmění je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co a) slouží osobní potřebě jednoho z manželů, b) nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl, c) nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech, d) nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví, e) nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku. Podle § 712 o.z. není-li v této části zákona stanoveno jinak, použijí se pro společné jmění obdobně ustanovení tohoto zákona o společnosti, popřípadě ustanovení o spoluvlastnictví. Podle § 713 odst. 1 o.z. součásti společného jmění užívají, berou z nich plody a užitky, udržují je, nakládají s nimi, hospodaří s nimi a spravují je oba manželé nebo jeden z nich podle dohody. Podle odstavce 2 téhož ustanovení povinnosti a práva spojená se společným jměním nebo jeho součástmi náleží oběma manželům společně a nerozdílně. Podle odstavce 3 téhož ustanovení z právních jednání týkajících se společného jmění nebo jeho součástí jsou manželé zavázáni a oprávněni společně a nerozdílně. Podle § 736 o.z. je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním. Dokud zúžené, zrušené nebo zaniklé společné jmění není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném jmění přiměřeně. Podle § 740 o.z. nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění. Podle § 742 odst. 1 o.z. platí, že nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, a c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek.

26. Podle § 1136 o.z. spoluvlastník, který vynaložil na společnou věc náklad v zájmu ostatních spoluvlastníků bez jejich vyrozumění a souhlasu, může požadovat a) poměrnou část náhrady v rozsahu zhodnocení věci, jednalo-li se o náklad, který byl spoluvlastníkům ku prospěchu, b) náhradu nutných nákladů, jednalo-li se o náklad, který bylo třeba vynaložit na záchranu věci.

27. Podle § 2201 o.z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2202 odst. 1 o.z. lze pronajmout věc nemovitou i nezuživatelnou věc movitou. Pronajmout lze i část nemovité věci; co se dále stanoví o věci, použije se i pro nájem její části.

28. V řízení bylo prokázáno, že účastníci nabyli za doby trvání jejich manželství z jejich společných prostředků pozemky, které jsou evidovány na LV č. hodnota pro k.ú. adresa, a které proto tvoří jejich společné jmění manželů ve smyslu ust. § 709 odst. 1 o.z. Na jednom z předmětných pozemků byla za doby trvání manželství účastníků postavena hala z jejich společných prostředků, která tak rovněž tvoří jejich společné jmění manželů. Tyto pozemky účastníci pronajali společnosti právnická osoba. nájemní smlouvou, která byla uzavřena v době někdy před zářím 2022, jak vyplynulo z výpovědi svědkyně jméno FO, a jak potvrdil ve své výpovědi i žalovaný. Mezi účastníky byl předmět nájmu vymezen dostatečně určitě, neboť mezi účastníky bylo nesporné, že uvedená společnost platila nájem právě za pozemky, které jsou uvedeny v příloze č. 1 nájemní smlouvy (viz bod 3 odůvodnění tohoto rozsudku). Společnost právnická osoba, jejímiž jednateli byli v době trvání jejich manželství účastníci, pak tyto pozemky používala k podnikání, a i jako své podnikatelské sídlo. Mezi stranami nájemní smlouvy bylo sjednáno nájemné, a uvedená společnost jej z tohoto titulu zaplatila v době od října 2022 do ledna 2023 ve výši 200 000 Kč za každý měsíc, a od února 2023 do června 2023 ve výši 100 000 Kč za každý měsíc. Protože pronajímané pozemky tvoří součást společného jmění manželů, je tedy příjem z nájmu těchto pozemků rovněž součástí společného jmění manželů podle § 709 odst. 1 o.z.

29. Pokud jde o nájemní smlouvu, resp. její kopii ze dne 1. 1. 2019, kterou předložila k důkazu žalobkyně, pak byť žalovaný namítal, že tuto smlouvu nepodepsal, soud se touto otázkou blíže nezabýval. I v případě, že by bylo prokázáno, že žalovaný smlouvu podepsal, pak měl soud za to, že tato písemná nájemní smlouva nebyla uzavřena platně. Předmět nájmu totiž ve smlouvě není vymezen dostatečně určitě. Je jednak označen jako „nebytové prostory“ vymezené jako „manipulační plochy“, nicméně smlouva současně odkazuje na seznam pozemků uvedených v příloze č.

1. V této příloze jsou pak uvedeny pozemky, které jsou evidovány na LV č. hodnota v k.ú. adresa. Jak ovšem vyplývá z bodu 5 odůvodnění tohoto rozsudku, na daném LV se nacházejí i pozemky jiného charakteru, než „manipulační plocha“. Pokud jde o vymezení předmětu nájmu jako „celý areál, kde se měla pohybovat technika“, pak není zřejmé, zda areál zahrnuje všechny pozemky na LV č. hodnota v k.ú. adresa, nebo se technika měla pohybovat jen na některých z nich. Článek II. smlouvy pak zmiňuje „nebytové prostory“, zatímco v článku IV. se hovoří o „jednotlivých zařízeních“, což rovněž vyvolává pochybnosti, zda se skutečně jedná o nájem pozemků (ploch), budov či zařízení, nebo jejich kombinaci. Soud proto dospěl k závěru, že předložená nájemní smlouva není platná ve smyslu § 553 odst. 1 o.z., protože v ní nebyl určitě vymezen předmět nájmu. Soud proto považoval za nadbytečné blíže zkoumat pravost podpisu žalovaného na smlouvě.

30. Protože však bylo prokázáno, že účastníci a výše uvedená společnost s ručením omezeným uzavřeli nájemní smlouvu, a na základě které daná společnost platila nájemné, zabýval se soud tím, zda žalobkyni vznikl nárok na vyplacení částky 900 000 Kč, jak požadovala. Mezi účastníky bylo nesporné, a vyplynulo to i z výpovědi žalobkyně a žalovaného, že společnost právnická osoba. sice hradila nájemné za pronájem pozemků, nicméně jej neplatila přímo účastníkům, jako vlastníkům pozemků, ale na podnikatelský účet OSVČ - Jméno žalovaného, IČO IČO. Jak vyplynulo z výpovědi žalobkyně i žalovaného, účastníci tyto finanční prostředky čerpali neomezeně, a proto možné dovodit, že i o oni je považovali za součást jejich společného jmění manželů, protože je využívali pro potřeby rodiny. Vzhledem k tomu, že se jednalo o finanční prostředky tvořící součást společného jmění manželů, netvořily příjem z podnikání jméno FO jako podnikající fyzické osoby, ale účastníci si zvolili uvedený podnikatelský účet jen jako platební místo, (ať z daňových či jiných důvodů). Tuto skutečnost potvrzuje jak výpověď žalobkyně, tak výpověď žalovaného, kteří se shodli na tom, že uvedené finanční prostředky čerpali pro potřeby rodiny. I z výpovědi svědkyně jméno FO, která byla v předmětné době účetní OSVČ Jméno žalovaného, vyplývá, že se jednalo o dohodu účastníků o platebním místě pro příjem nájemného, neboť svědkyně neměla žádné informace o konkrétní nájemní smlouvě mezi společností právnická osoba a OSVČ. Stejně tak svědkyně jméno FO potvrdila, že společnost právnická osoba. platila nájemné za užívání pozemků na účet podnikající fyzické osoby Jméno žalovaného, nicméně svědkyně písemnou nájemní smlouvu (ani mezi těmito subjekty) nikdy neviděla. Skutečnost, že OSVČ Jméno žalovaného přijímal nájemné tzv. „na IČO“, nemění nic na tom, že inkasoval nájemné, které náleží oběma bývalým manželům. Relevantní je v tomto případě to, že se jedná o majetek tvořící součást společného jmění manželů, a k tomu směřovala i vůle účastníků.

31. Rozvodem manželství pak společné jmění účastníků jako manželů zaniklo, nicméně nebylo vypořádáno. Z tohoto důvodu tvoří příjmy z pronájmu předmětných pozemků, které i nadále hradila společnost právnická osoba na účet podnikající fyzické osoby Jméno žalovaného, IČO IČO, příjmy z dosud nevypořádaného společného jmění manželů. Protože účastníci neučinili předmětem sporu tento nárok v jiném řízení, dospěl soud k závěru, že je nutné tento nárok vypořádat ve smyslu § 740 o.z. v tomto řízení. Tato skutečnost vyplývá i z rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 22 Cdo 5703/2015, na který odkazoval i sám žalovaný. V tomto rozhodnutí soud konstatoval, že „Je-li majetková hodnota tvořící součást společného jmění manželů u soudu řádně uplatněna k vypořádání v řízení o vypořádání společného jmění manželů ve lhůtě tří let od zániku společného jmění manželů, je nutné tuto majetkovou hodnotu vypořádat v rámci řízení o vypořádání společného jmění manželů; zákonná domněnka se neuplatní. Vypořádání v rámci řízení o vypořádání společného jmění manželů se vztahuje i na výnosy či přírůstky z majetku ve společném jmění vzniklé po zániku společného jmění, které byly uplatněny k vypořádání v řízení o vypořádání společného jmění manželů.“ Soud v tomto směru odkazuje i na rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 22 Cdo 5703/2015, z něhož lze rovněž dovodit, že výnosy z majetku pocházejícího ze společného jmění manželů vzniklé po jeho zániku lze vypořádat v řízení o vypořádání společného jmění manželů, byl-li nárok na jejich vypořádání uplatněn u soudu ve lhůtě do tří let od jeho zániku. Pokud nárok na vypořádání těchto přírůstků a výnosů v klasickém řízení o vypořádání společného jmění manželů uplatněn není, může být uplatněn v samostatném řízení.

32. Protože se účastníci nedohodli na vypořádání tohoto majetku, představujícího přijaté nájemného z pronájmu pozemků tvořících součást společného jmění manželů, platí podle § 742 odst. 1, písm. a) o.z. domněnka, že v takovém případě jsou podíly obou manželů na vypořádávaném jmění stejné. S ohledem na to, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaný obdržel za předmětné období od společnosti právnická osoba. částku 1 300 000 Kč, náleží žalobkyni polovina z této částky 650 000 Kč jako výnosu z majetku tvořícího společné jmění manželů.

33. Žalovaný nicméně vznesl vůči nároku žalobkyně námitku započtení ve výši 554 714,06 Kč, která představuje polovinu „jeho“ investic do nemovitostí ve výši 1 093 335,11 Kč spolu s polovinou uhrazené daně z nemovitostí ve výši 8 046,50 Kč. V řízení bylo prokázáno, že částka 1 300 000 Kč, která byla vyplacena na účet podnikající fyzické osoby Jméno žalovaného, IČO IČO, představuje prostředky z dosud nevypořádaného společného jmění manželů. Proto pokud žalovaný namítal, že tyto prostředky investoval do oprav areálu adresa, musel by prokázat, že je investoval do oprav společného majetku účastníků. To však žalovaný ani netvrdil. Naopak z výpovědi žalovaného vyplynulo, že na účtu podnikající fyzické osoby Jméno žalovaného, IČO IČO, se nacházely výrazně vyšší částky, než představovalo přijaté nájemné. Pokud by v řízení bylo prokázáno, že skutečně byla částka 1 101 381,61 Kč investována do předmětných nemovitostí, pak z jednotlivých faktur uvedených pod bodem 15 odůvodnění rozsudku vyplývá, že byly vystaveny k úhradě vždy jméno FO, IČO IČO jako OSVČ, tedy nikoliv žalovanému, který je účastníkem tohoto řízení. Jméno žalovaného, IČO IČO jako podnikající fyzická osoba tímto účastníkem není, a proto v tomto řízení nemůže případné náklady či jejich část vůči žalobkyni uplatnit.

34. Nad to z výpovědi žalobkyně i žalovaného vyplynulo, že pokud se skutečně prováděly opravy předmětných nemovitostí, pak je žalobkyně neodsouhlasila. Žalovaný totiž sám uvedl, že sice žalobkyně o opravách věděla, ale nedala k nim souhlas. Z tohoto důvodu, i pokud by výdaje byly skutečně vynaloženy na opravy nemovitostí účastníků, nemá žalovaný dle ustanovení § 1136 o.z. právo na jejich náhradu. Soud proto dospěl k závěru, že námitka započtení žalovaného není důvodná.

35. Mezi účastníky však bylo nesporné, že žalovaný zaplatil na předmětné nemovitosti daň z nemovitých věcí za rok 2023 ve výši 16 093 Kč. Proto je třeba polovinu této částky odečíst od nároku žalobkyně na zaplacení částky 650 000 Kč. Z tohoto důvodu soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný co do částky 641 953,50 Kč, a proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl (výrok I. rozsudku).

36. Pokud jde o požadovaný úrok z prodlení, soud jej žalobkyni přiznal z částky 641 953,50 Kč až od 12. 10. 2024, neboť z provedených důkazů vyplývá, že žalovaný byl poprvé vyzván k vyplacení konkrétní částky až dopisem ze dne 4. 10. 2024, v němž mu byla stanovena lhůta k zaplacení do 7 dnů od odeslání výzvy. Výzva byla žalovanému téhož dne odeslána, a proto mu lhůta k plnění uplynula 11. 10. 2024. Protože je žalovaný ode dne následujícího v prodlení, rozhodl soud, jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno.

37. Ve zbývajícím rozsahu co do částky 258 046,50 Kč soud považoval žalobu za nedůvodnou včetně zbývajícího nároku na úrok z prodlení, a proto ji zamítl (výrok II. rozsudku).

38. Náklady řízení soud posuzoval podle § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s judikaturou Ústavního soudu. V daném případě byl předmětem sporu nárok vyplývající z titulu vypořádání společného jmění manželů, který mohl být zahájen k návrhu kteréhokoli z účastníků. Účastníci tak byli vzájemně v postavení odpovídajícím procesní pozici žalobce i žalovaného současně, bez ohledu na to, který z nich žalobu jako první podal. Toto řízení tak má podle judikatury Nejvyššího soudu povahu tzv. iudicium duplex. Protože nelze v daném případě hovořit o úspěchu či neúspěchu ani jedné ze stran, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení (výrok III. rozsudku). Soud v tomto směru poukazuje obdobně na Stanovisko pléna Ústavního soudu z 13. 9. 2023, sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23, v němž soud konstatoval, že „V řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, majícím povahu iudicii duplicis, není-li žaloba zamítnuta, zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch (§ 142 odst. 1 OSŘ). Je proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva dle čl. 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 LPS, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody.“ Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15-ti dnů ode dne doručení účastníkovi ke Krajskému soudu v Praze, a to prostřednictvím Okresního soudu v Berouně. Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).