15 C 82/2023

Plný text

Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní JUDr. Radkou Bukovskou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Anonymizováno Adresa žalovaného o zaplacení Anonymizováno Kč s Anonymizováno

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky částka s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 4,8 % ročně z částky částka od datum do datum, s úrokem ve výši 4,8 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a s úrokem kapitalizovaným za období od datum do datum částkou částka, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Původní žalobkyně tituly před jménem jméno FO, IČO IČO, sídlem adresa, insolvenční správkyně dlužníka právnická osoba. v likvidaci, IČO IČO, sídlem adresa se žalobou podanou dne datum domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit jí částku částka s příslušenstvím, a to z titulu nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající z úvěrové smlouvy (žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. IBAN ve spojení s akceptačním dopisem ze dne datum. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru jsou Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník poplatků. Touto smlouvou se banka po posouzení úvěruschopnosti žalovaného zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši částka. Žalovaný úvěr čerpal v celé výši částka dne datum na běžný účet č. účtu, čímž mu v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku včetně sjednaných nákladů spotřebitelského úvěru splatit pravidelnými měsíčními splátkami částka měsíčně splatnými vždy k 10 dni v měsíci, se splatností první splátky dne datum a se splatností poslední splátky dne datum. Žalovaný si ve smlouvě též sjednal pojištění neschopnosti splácet za poplatek částka měsíčně, které bylo na jeho žádost ke dni datum zrušeno. Žalovanému na základě jeho žádosti v souladu se zákonem č. 177/2020 Sb., o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií COVID-19, běžela od datum do datum ochranná doba. Úrok z úvěru od splatnosti poslední splátky před počátkem ochranné doby až do jejího konce v částce částka byl odložen a dosud nebyl uhrazen. Pro neplnění podmínek smlouvy o úvěru byl úvěr oznámením ze dne datum prohlášen za splatný ke dni datum a žalovaný byl vyzván k úhradě splatného úvěru ve lhůtě sedmi dnů ode dne splatnosti. Žalovaný svůj dluh uhradil pouze částečně, kdy na jistinu úvěru uhradil částka, dlužná jistina tedy činí částka. Poslední úhrada na jistinu úvěru proběhla dne datum ve výši částka, čímž byla zcela uhrazena splátka jistiny úvěru splatná dne datum. Poslední platba na úroky z úvěru proběhla dne datum ve výši částka, čímž byly zcela uhrazeny úroky splatné do dne datum. Žalobkyně tedy nárokuje úrok ve výši 4,80 % ročně z nezaplacené jistiny úvěru ode dne datum do zaplacení. Žalobkyně dále nárokuje zákonný úrok z prodlení z nezaplacené jistiny úvěru ode dne následujícího po dni účinnosti zesplatnění, tj. ode dne datum do zaplacení. Dále žalobkyně nárokuje v souladu se Sazebníkem poplatků a se smlouvou o úvěru dlužné poplatky v celkové výši částka (sestávající z poplatku za zesplatnění úvěru ve výši částka a poplatku za upomínku ve výši částka, účtovanou dne datum a datum, celkem tedy za upomínky částka). Žalobkyně též požadovala smluvní pokutu 0,1 % denně z jistiny ve výši částka za dobu ode dne následujícího po dni účinnosti zesplatnění, tj. ode dne datum, do datum, kapitalizovanou na částku ve výši částka. Před podáním žalobního návrhu byl žalovaný vyzván k úhradě nesplacené části úvěru ve výši částka s příslušenstvím, a to ve lhůtě sedmi dnů ode dne doručení předžalobní výzvy.

2. Podáním ze dne datum vzala právní předchůdkyně žalobkyně svou žalobu částečně zpět, a to z důvodu úhrady žalovaného ve výši částka, o čemž bylo rozhodnuto usnesením zdejšího soudu č.j. spisová značka ze dne datum. Tato částka byla započtena na smluvní pokutu kapitalizovanou v částce 10 945,40 K (0,1 % denně z jistiny ve výši částka ode dne datum do 1. 2 .2023 která tak byla ponížena a nově vyčíslena na částku částka.

3. Podáním ze dne datum vzala právní předchůdkyně žalobkyně svou žalobu částečně zpět, a to z důvodu úhrady žalovaného ve výši částka, o čemž bylo rozhodnuto usnesením zdejšího soudu č.j. spisová značka ze dne datum. Tato částka byla započtena na zbytek smluvní pokuty ve výši částka a částka částka byla započtena na jistinu dluhu částka, na jistinu tedy zbývá doplatit částka. Předmětem žalobního nároku se tedy sestává z částky částka, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do datum, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, smluvního úroku ve výši 4,80 % ročně z částky částka od datum do datum, smluvního úroku ve výši 4,80 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši částka a z částky částka.

4. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla shora uvedená pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně s účinností k datum postoupena žalobkyni Jméno žalobkyně. IČ IČO žalobkyně, se sídlem adresa, proto na základě návrhu ze dne datum rozhodl zdejší soud svým usnesením č.j. spisová značka ze dne datum o pokračování v řízení se společností Jméno žalobkyně. na straně žalobkyně.

5. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne datum tak, že uznává, že s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel smlouvu o úvěru na částku částka. Je pravdou, že se dostal do prodlení splácením splátek, jelikož měl za to, že je věřitel z úvěrové smlouvy napojen na Rusko a že zisky věřitele budou převedeny na ruskou Sberbank, která je poskytne Ruské federaci, na kterou jsou uvaleny mezinárodní sankce. Na svůj dluh zaplatil žalovaný dne datum částku částka. Dále žalovaný navrhl, aby se soud zabýval okolnostmi sjednání úvěru a prověřil, zda se banka při jeho sjednávání dostatečně zabývala úvěruschopnostem žalovaného dle platné legislativy.

6. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne datum, Standartní informací o spotřebitelskému úvěru a akceptačním dopisem bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně (banka) s žalovaným uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši částka a žalovaný se zavázal zaplatit částku ve výši částka v 96 měsíčních splátkách po částce částka na účet č. účtu. Úroková sazba byla sjednána ve výši 4,80 % p.a. Dále si účastníci sjednali pojištění pro případ nemožnosti splácet za poplatek částka, celkem měl tedy žalovaný společně se splátkou dluhu hradit právní předchůdkyni žalobkyně částku částka měsíčně. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru je sazebník a Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně.

7. Z výpisu z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla ve prospěch žalovaného dne datum částku částka.

8. Z dopisu právní předchůdkyně žalobkyně adresovaného žalovanému ze dne datum soud zjistil, že jeho obsahem je oznámení o poskytnutí ochranné doby ke smlouvě o úvěru č. hodnota, přičemž tato počíná běžet dnem datum a končí dnem datum s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému nový splátkový kalendář. Celková částka, kterou má žalovaný po skončení ochranné doby zaplatit činí částka, měsíční splátka činí částka.

9. Z dopisu ze dne datum soud zjistil, že na základě žádosti žalovaného bylo zrušeno pojištění schopnosti splácet pro úvěr pod. č. hodnota, a to ke dni datum.

10. Z obchodních podmínek úvěrové smlouvy, soud zjistil, že dle bodu IX. odst. 1) a 2) cit. smlouvy ocitne-li se klient v prodlení s úhradou kterékoliv splátky může banka celý dluh včetně příslušenství zesplatnit. Žalovaný je dle bodu IX. odst. 2) těchto podmínek povinen uhradit dlužnou částku včetně příslušenství ve lhůtě stanovené v písemném oznámení, jinak do 15 dnů od doručení oznámení.

11. Z dopisu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne datum a datum bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného upomínala k zaplacení již splatných splátek.

12. Z dopisu právní předchůdkyně žalobkyně adresovaného žalovanému ze dne datum bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění zůstatku dluhu vyplývajícího ze shora specifikované úvěrové smlouvy a dále vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky v celkové výši částka do 7 dnů od data splatnosti (datum).

13. Z předžalobní výzvy ze dne datum soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě celého dluhu ve výši částka nejpozději ve lhůtě 7 kalendářních dní od doručení.

14. Potvrzením ze dne datum bylo prokázáno, že žalovaný uhradil dne datum na svůj dluh částku ve výši částka.

15. Potvrzením ze dne datum bylo prokázáno, že žalovaný uhradil dne datum na svůj dluh částku ve výši částka.

16. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla shora uvedená pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně s účinností k datum postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum, odeslaném dle poštovního podacího archu téhož dne.

17. V žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne datum žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí v bytě v osobním vlastnictví, počet členů v domácnosti uvedl 1, má příjem ze zaměstnání ve výši částka měsíčně a jeho pravidelné výdaje představují částku částka měsíčně a výše limitu kontokorentního úvěru je částka.

18. Z protokolu o prověření úvěruschopnosti ze dne datum vyplývá, že příjem žadatele je částka, výdaje celkem částka, casf - flow před poskytnutím úvěru částka a volné cash-flow po poskytnutí úvěru částka, údaje byly vyhodnoceny dne datum a výsledek prověřování byl, že je možné úvěr poskytnout. K protokolu byly předloženy listiny, a to výpisy z účtu žalovaného za měsíce srpen, září a říjen 2017. V srpnu 2017 byl počáteční zůstatek účtu částka a konečný zůstatek -částka, a příjmy činily částka a výdaje částka. V září 2017 byl počáteční zůstatek účtu -částka a konečný zůstatek -částka, a příjmy činily částka a výdaje částka. V říjnu 2017 byl počáteční zůstatek účtu -částka a konečný zůstatek částka, a příjmy činily částka a výdaje částka. Z předložených listin též vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně využila služby on-line Anonymizováno a Anonymizováno k posouzení úvěruschopnosti klienta, výsledek vyhodnocení registru byl vždy doporučující.

19. Z výpisů z úvěrového účtu vyplývá, že žalovaný od prosince 2017 do února 2022 hradil splátky dle podmínek úvěrové smlouvy, z toho v roce 2020 uhradil 6 splátek bez úroků úvěru (moratorium) a dále od prosince 2017 do května 2021 hradil splátky za sjednané pojištění schopnosti splácet. Dále uhradil dvě splátky v dubnu a červenci 2023 po částka a v této výši byly žaloby v průběhu řízení částečně zastaveny. Žalovaný tedy celkem na svůj dluh žalobkyni (právní předchůdkyni žalobkyně) uhradil částka.

20. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 1879 o. z. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jiné osobě. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovaným, došlo k oznámení postoupení pohledávky žalovanému, žalobkyně je tedy ve věci aktivně legitimována.

21. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy.

22. Podle § 1 věty druhé zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle § 86 odst. 1 zák. o spotřebitelskéom úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele ve znění pozdějších předpisů jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 23. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Při výkladu a aplikaci právních předpisů však nelze pomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. K výkladu právních norem Ústavní soud již v usnesení svého pléna ze dne 3. 4. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 92/06, zdůraznil, že „O]becný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku; povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad“ (srov. též nález sp. zn. Pl. ÚS 21/96).

25. Náhled, odmítající relativní neplatnost jakožto nedostatečný nástroj ochrany spotřebitele, se dlouhodobě projevuje v judikatuře Ústavního soudu. Např. již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bylo zdůrazněno, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv chápe Ústavní soud jako nesouladnou i s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, která je neslučitelná s podstatou a účelem takové právní úpravy, jež má být projevem zásady ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele), v soukromém právu korigující uplatnění zásady autonomie vůle (viz bod 41. citovaného rozhodnutí). Soud má za to, že rovněž v případě ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru by použití pouze gramatického výkladu, jenž by v případě porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat (posoudit) úvěruschopnost spotřebitele dovozoval pouhou relativní neplatnost následně uzavřené smlouvy, jednak znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a jednak vedlo k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé nyní jen na jeho vlastní aktivitě.

26. Soud také připomíná, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13/EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES. Článek 8 směrnice č. 2008/48/ES ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných „případně“ od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být „účinné, přiměřené a odrazující.“ Směrnice samy sice nemají tzv. přímý horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU, dříve ESD, ve věci C-91/92, Faccini Dori, srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. Cpjn 200/2011, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 79/2013). Nicméně podle ustálené judikatury Soudního dvora EU jsou vnitrostátní soudy při použití vnitrostátního práva povinny vykládat vnitrostátní právo v co největším možném rozsahu ve světle znění a účelu směrnice 2008/48, aby dosáhly výsledku jí zamýšleného. Tato povinnost konformního výkladu vnitrostátního práva je totiž inherentní systému Smlouvy o FEU v tom, že umožňuje, aby vnitrostátní soudy v rámci svých pravomocí zajistily plnou účinnost unijního práva při rozhodování o sporech, které jim byly předloženy (rozsudek ze dne 21. dubna 2016, Radlinger a Radlingerová, C 377/14, EU:C:2016:283, bod 79). Soudní dvůr již mimoto mnohokrát rozhodl, že zásada konformního výkladu vyžaduje, aby vnitrostátní soudy učinily vše, co spadá do jejich pravomoci, s tím, že vezmou v úvahu veškeré vnitrostátní právo a použijí metody výkladu jím uznané, aby zajistily plnou účinnost dotčené směrnice a došly k výsledku, který by byl v souladu s cílem sledovaným touto směrnicí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 24. ledna 2012, Dominguez, C 282/10, EU:C:2012:33.

27. V rozsudku ze dne 5. března 2020 ve věci OPR-Finance s.r.o. v. GK., ECLI:EU:C:2020:167 pak Evropský soud EU výslovně uvedl, že „články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 28. Proto soudu nezbývá než uzavřít, že neplatnost úvěrové smlouvy pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele podle § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru je neplatností absolutní, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 580 a 588 občanského zákoníku). Jde o neplatnost, která nastává přímo ze zákona a soudy se jí musí zabývat z úřední povinnosti, je-li z právního úkonu patrna, anebo jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního úkonu od samého počátku, na právní úkon se hledí jakoby nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2221/2013).

29. Ze všech výše uvedených důvodů se soud nejprve z úřední povinnosti zabýval posouzením, zda při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru byla dostatečným způsobem prověřena úvěruschopnost žalovaného.

30. Věřiteli je zákonem uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Věřitel je při tom povinen vynaložit odbornou péči. Zákon o spotřebitelském úvěru pojem odborné péče nedefinuje. Určité jeho vymezení však lze nalézt v jiných právních předpisech, zejména v zákoně o ochraně spotřebitele nebo v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu. V § 2 odst. 1 zák. o ochraně spotřebitele je odborná péče definována jako „úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti“. Odborná péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyžaduje speciální znalosti v příslušné oblasti a jejich aplikaci v konkrétním případě. Věřitel je povinen postupovat jako profesionál. Zákon nestaví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.).

31. Ustanovení § 86 odst. 1 výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Zde je však nutné zdůraznit, že jakkoliv ustanovení § 84 odst. 2 ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli „na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“, tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. K obdobnému závěru ostatně došel i Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit.

32. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele - žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé).

33. V daném případě právní předchůdkyně žalobkyně měla v době uzavírání smlouvy k dispozici 3 výpisy z bankovního účtu žalovaného, ze kterých vyplývaly naprosto minimální zůstatky peněžních prostředků a hospodaření žalovaného na samé hraně udržitelnosti (zůstatky ke konci měsíce v řádu desítek korun či dokonce v minusových číslech). V časově posledním výpisu z účtu měl žalovaný větší příjem než v předchozích měsících, cca o Anonymizováno více, avšak i tak se na konci měsíce jeho výdaje pohybovaly v hodnotě -částka, na účtu mu tak na konci měsíce zbylo částka. Podle názoru soudu za této situace z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele jednoznačně vyplývaly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, proto úvěr neměl být vůbec úvěr žalovanému poskytnut.

34. V řízení tedy bylo prokázáno, že věřitel nesplnil zákonem mu uloženou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí a poskytl spotřebitelský úvěr za situace, kdy bylo zřejmé, že žalovaný pravděpodobně nebude schopen úvěr splatit, tedy v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru.

35. Proto soudu nezbývá než uzavřít, že smlouva o úvěru podepsaná mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně dne datum je podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 580 a 588 o. z.). Jedná se přitom o absolutní neplatnost právního úkonu, tedy o neplatnost, která nastává přímo ze zákona a soudy se jí musí zabývat z úřední povinnosti, je-li z neplatného právního úkonu patrna, anebo jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního úkonu od samého počátku, na právní úkon se hledí jakoby nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2221/2013).

36. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně za této situace ve prospěch žalovaného poskytla plnění ve výši částka, je nutné to posuzovat jako plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o. z.). Žalovanému proto vznikla povinnost vydat vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením (§ 3000 o. z.), tedy povinnost zaplatit žalobkyni částku částka. Vzhledem k tomu, že žalovaný tuto svou povinnost v plném rozsahu nesplnil, uložil mu ji soud rozsudkem po odečtení platby žalovaného ve výši částka (Anonymizováno,Anonymizováno = částka).

37. Také pokud se týká požadovaných úroků z prodlení, je žaloba důvodná pouze částečně. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

38. Vzhledem k tomu, že splatnost předmětné pohledávky na vrácení bezdůvodného obohacení nevyplývá z právního předpisu ani nebyla mezi účastníky dohodnuta, stává se pohledávka splatnou na základě výzvy k zaplacení (§1958 odst. 2 o. z.), která je adresným právním úkonem. Adresný právní úkon se stává účinným v okamžiku, kdy se dostane do dispoziční sféry adresáta, tak aby měl adresát možnost se s obsahem úkonu seznámit. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného prokazatelně vyzvala k zaplacení výzvou - oznámení o zesplatnění dluhu ze dne datum, a to do 7 dnů od splatnosti, tj. od datum. Dle podacího archu žalobkyně přípis odeslala dne datum, zásilka byla žalovanému doručena dne datum (viz dodejka), lhůta pro zaplacení tak uplynula dne datum. Ode dne následujícího tak žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení. Proto soud žalobkyni přiznal právo na úrok z prodlení až od tohoto data. Co do úroku z prodlení za dobu dřívější soud žalobu zamítl. Také pokud jde o požadované smluvní nároky - poplatky, smluvní pokutu a úrok, soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť z neplatné smlouvy nemohou účastníkům vyplývat žádná práva ani povinnosti (výrok II.).

39. O náhradě nákladů řízení (výrok III.) rozhodl soud podle § 142 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že nepřiznal žádnému z účastníků řízení náhradu nákladů řízení, neboť poměr úspěchu v řízení žalobkyně a poměr úspěchu žalovaného je totožný. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.