3 C 157/2021

Plný text

Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Burešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovaným: celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o určení věci v SJM

I. Žaloba o určení, že ke dni úmrtí [jméno] [příjmení], zemř. [datum] byla ve společném jmění žalobkyně a [jméno] [příjmení] id. ½ nemovitostí v k. ú. [obec], a to [anonymizována tři slova], jehož součástí je budova [adresa], a pozemek parc. [číslo] se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 12 342 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně proti žalobkyni a také proti [celé jméno žalované] a [celé jméno žalované] domáhala určení, že ke dni úmrtí [jméno] [příjmení], zemř. dne [datum] (dále i jen zůstavitel) byla ve společném jmění žalobkyně a [jméno] [příjmení] id. ½ nemovitostí v k. ú. [obec], a to pozemek [anonymizována dvě slova], jehož součástí je budova [adresa], a pozemek parc. [číslo] s odůvodněním, že žalobkyně a zemřelý [jméno] [příjmení] byli do jeho smrti manželé. Dne [datum] zakoupili zůstavitel a žalovaná [celé jméno žalované] do rovnodílného podílového spoluvlastnictví nemovitosti zapsané v k. ú. [obec], a to pozemek parc. [číslo] jehož součástí je budova [adresa], a pozemek parc. [číslo]. S ohledem na to, že manželé nebyli rozvedeni, pocházela polovina kupní ceny ze společného jmění manželů [příjmení]. Krátce před smrtí přinutila žalovaná [celé jméno žalované] zůstavitele [jméno] [příjmení] k převedení ideální ½ nemovitosti v k. ú. [obec] na svoji osobu, což žalobkyně zjistila z [list vlastnictví] pro obec a k. ú. [obec]. Vyznačení vkladu vlastnického práva bylo provedeno po smrti [jméno] [příjmení] Darovací smlouva [anonymizováno] [číslo] však je od samého počátku neplatná. Ideální ½ nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec] byla v době uzavření smlouvy v nevypořádaném společném jmění žalobkyně a [jméno] [příjmení], který nemohl darovací smlouvu platně uzavřít. Žalobkyně také zpochybnila, zda byly ovládací a rozpoznávací schopnosti zůstavitele natolik zachovalé, aby mohl chápat dosah svých jednání.

2. Žalovaná [celé jméno žalované] navrhla zamítnutí žaloby s odůvodněním, že žaloba trpí vadami. Není z ní zřejmé, z jakého důvodu jsou dalšími účastníky řízení na straně žalované [celé jméno žalované] a [celé jméno žalované], dcery žalobkyně a [jméno] [příjmení]. Tyto osoby nemovitosti nevlastní, ani by ji vlastnit neměly. Zapsaným vlastníkem je v současné době pouze žalovaná [celé jméno žalované]. S účastenstvím podle § 92 odst. 2 o. s. ř. by obě žalované musely vyslovit souhlas. Dědický nárok žalovaných [celé jméno žalované] a [celé jméno žalované] není jednoznačný, a to vzhledem k existenci závěti zůstavitele [jméno] [příjmení]. Finanční prostředky, za které zůstavitel [jméno] [příjmení] podíl na nemovitosti zakoupil, byly jeho výlučnými a nepatřily do společného jmění manželů.

3. Vůči žalovaným [celé jméno žalované] a [celé jméno žalované] žalobkyně žalobu vzala ještě před jednáním soudu zpět, proto soud řízení vůči těmto dvěma žalovaným zastavil usnesením ze [anonymizováno] [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací].

4. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Z protokolu o předběžném šetření notáře [anonymizováno] [jméno] [příjmení] jako soudního komisaře v pozůstalostním řízení soud zjistil, že zůstavitel byl ke dni své smrti ženat se žalobkyní a měl tři žijící potomky, konkrétně [celé jméno žalované], [celé jméno žalované] a [jméno] [příjmení]. V závěti ze dne [datum] byla dále dědičkou ustanovena žalovaná.

5. Z vyjádření notáře [anonymizováno] [jméno] [příjmení] plyne, že osobami přicházejícími v úvahu jako dědici zůstavitele jsou žalobkyně, [jméno], [jméno] [příjmení] [anonymizováno] [celé jméno žalované] a dále závětí povolaná dědička - žalovaná. Nikdo z dědiců dosud nebyl vyrozuměn o svém dědickém právu.

6. Soud neprovedl s přihlédnutím k zásadě hospodárnosti řízení další důkazy navrhované žalobkyní, neboť vzhledem k níže uvedenému právnímu posouzení byly všechny rozhodující skutečnosti dostatečně objasněny již provedenými důkazy a provedení dalších důkazů by nemohlo nic změnit na výsledku řízení.

7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: V daném případě byl žalobou uplatněn návrh na určení vlastnického práva k nemovitostem. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

8. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu k ustanovení § 80 písm. c) o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2013 (nynější § 80 o. s. ř.) má určovací žaloba podle předmětného ustanovení preventivní charakter a její použití je na místě jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby přitom korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu. V judikatuře Nejvyššího soudu srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 31 Cdo 1836/2005, uveřejněný pod č. 53/2007 Sb. rozh. obč., nebo rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2016, sp. zn. 31 Cdo 4001/2013, uveřejněný pod č. 22/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (oba rozsudky potud výslovně vycházejí z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96). V judikatuře Ústavního soudu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 17/95, uveřejněný pod č. 35/1995 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 914/2014, uveřejněném pod č. 107/2014 Sb. rozh. obč., Nejvyšší soud konstatoval, že nemá-li žalobce ke dni vydání rozhodnutí o určovací žalobě ve smyslu § 80 o. s. ř. na požadovaném určení naléhavý právní zájem, je to vždy důvodem k zamítnutí určovací žaloby s tím, že žalobci nic nebrání v tom, aby žalobu znovu podal v době, kdy naléhavý právní zájem na takovém určení získá (změní-li se poměry, za nichž soud určovací žalobu zamítl)).

9. Judikatura se ustálila v názoru, že naléhavý právní zájem je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo právo žalobce nebo právní vztah, na němž je účasten, ohroženo, eventuálně tam, kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Určovací žaloba má povahu preventivní; jejím účelem je poskytnout ochranu právnímu postavení (právu) žalobce dříve, než dojde k porušení právního vztahu nebo práva. Naléhavý právní zájem na určení je dán, jestliže rozhodnutí o určovací žalobě je způsobilé vytvořit pevný základ pro právní vztahy účastníků sporu a svými důsledky předejít případným dalším žalobám, anebo jestliže případná žaloba o splnění povinnosti nevystihuje (nemůže vystihnout) celý obsah a dosah sporného právního vztahu nebo práva (a naopak určovací žaloba tak činí účinněji než jiné procesní prostředky). Uvedené funkce určovací žaloby odpovídají požadavku, aby na určení právního vztahu nebo práva byl naléhavý právní zájem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 585/2012).

10. Z ustálené rozhodovací praxe dále vyplývá, že určovací návrh směřující k určení vlastnictví ke dni smrti určité osoby musí v těchto případech směřovat vůči všem potenciálním dědicům po zůstaviteli, jelikož nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení (§ 159a odst. 1 o. s. ř.); z toho vyplývá, že výrok rozsudku o tom, že zůstavitel byl ke dni svého úmrtí vlastníkem nemovitosti, je závazný jen pro účastníky řízení a nikoliv pro ty dědice, kteří se tohoto řízení nezúčastnili. Pak nemůže být plně závazný ani pro soud v dědickém řízení; ostatní dědicové by totiž mohli vlastnické právo zůstavitele zpochybňovat a nebylo by vůči nim možné vyjít z toho, že o něm bylo již rozhodnuto. Proto účastníky řízení o tom, že zůstavitel byl ke dni svého úmrtí vlastníkem nemovitosti, musejí být známí dědicové; pokud účastníky nejsou, nemá žalobce na určení naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 písm. c) o. s. ř., neboť takové rozhodnutí neodstraní stav nejistoty v právním vztahu a nemůže být spolehlivým základem pro projednání věci v dědickém řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. 22 Cdo 585/2012).

11. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyni nesvědčí naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Žalobkyně se domáhala určení, že ke dni úmrtí [jméno] [příjmení], zemř. [datum], byla ve společném jmění žalobkyně a [jméno] [příjmení] id. ½ nemovitostí v k. ú. [obec], a to pozemek [anonymizována dvě slova], jehož součástí je budova [adresa], a pozemek parc. [číslo]. Návrh žalobkyně však (ke dni vyhlášení rozsudku) směřoval toliko proti žalované, ačkoli v dané věci přicházejí v úvahu další 3 osoby - [celé jméno žalované], [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalované], kteří jsou ze zákona účastníky pozůstalostního řízení (§ 110 zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních ve znění pozdějších předpisů). Pokud by soud meritorně rozhodl o určovací žalobě, takové rozhodnutí by bylo závazné toliko mezi účastníky řízení (žalobkyní a žalovanou), avšak nezavazovalo by ty dědice, kteří se tohoto řízení nezúčastnili (§ 159a odst. 1 o. s. ř.).

12. Proto soud dospěl k závěru, že jako účastníci řízení o tom, že zůstavitel byl ke dni svého úmrtí spoluvlastníkem nemovitosti, nebyli označeni všichni známí dědicové, proto nemá žalobkyně na požadovaném určení naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř., neboť případné meritorní rozhodnutí by nemohlo odstranit stav nejistoty v právním vztahu a nemohlo by být spolehlivým základem pro projednání věci v dědickém řízení.

13. Vzhledem k tomu, že na požadovaném určení žalobkyně nemá naléhavý právní zájem, soudu nezbylo, než s odkazem na citovaná zákonná ustanovení žalobu zamítnout (výrok I.).

14. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 342 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. b), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava, vyjádření k žalobě a účast na jednání dne 20. 12. 2021) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 200 Kč ve výši 2 142 Kč.