4 C 238/2023

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Radkou Konečnou ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 34.064 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba se zamítá zčásti co do nároku žalobce na zaplacení částky 8.165 Kč s úrokem ve výši 28,17 % ročně z částky 29.104 Kč od 28. 6. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3.205 Kč od 28. 6. 2023 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 25.899 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25.899 Kč od 28. 6. 2023 do zaplacení, přičemž je oprávněna toto splácet v měsíčních splátkách po částce 1.000 Kč do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky částka s úrokem ve výši 28,17 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že dne datum uzavřel se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytl žalované peněžní prostředky ve výši částka s tím, že částku ve výši částka převedl na účet žalované a zbývající částku ve výši částka převedl na účet zprostředkovatele úvěru jako provizi. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky žalobci vrátit v 25 měsíčních splátkách po částka splatných vždy do 20. dne v měsíci počínaje dnem datum. Vzhledem k tomu, že žalovaná splátky úvěru řádně a včas nesplácela, zaslal jí žalobce výzvu k úhradě dlužné částky. Jelikož žalovaná přes opakované upomínky a výzvy žalobce dlužnou částku nezaplatila, byl celý úvěr včetně příslušenství zesplatněn. Žalobce požaduje v souvislosti se zesplatněním smlouvy náklady na upomínání ve výši částka, kapitalizovaný úrok ve výši částka, pohledávku na jistině ve výši částka, a smluvní pokuty ve výši částka a částka. K námitce zkoumání úvěruschopnosti žalobce uvedl, že zkoumal situaci žalované a ověřil její příjmy výplatními páskami za 12/2022 a 1/2023, dále ověřil databázi centrální evidence exekucí a insolvenční rejstřík. Žalobce učinil závěr, že žalovaná bude schopna splácet měsíční splátky ve výši částka, přičemž zhodnotil i její normativní náklady na bydlení, skutečnost že žalovaná neměla žádnou vyživovací povinnost, zohlednil též výši existenčního a životního minima, průměrné výdaje obyvatelstva za rok 2016 a splátku u společnosti právnická osoba.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že dle jejího názoru je smlouva absolutně neplatná z důvodu porušení povinnosti řádného hospodáře ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobce dle názoru žalované nedostatečně posoudil její úvěruschopnost Žalovaná v době uzavření smlouvy měla závazky přesahující částka. Žalovaná se snažila situaci řešit dohodou o narovnání, na kterou žalobce nijak nereagoval. Žalovaná v daném období, kdy uzavřela smlouvu, trpěla psychickými obtížemi, pro které se léčí.

3. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum bylo zjištěno, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši částka a žalovaná se zavázala vrátit žalobci částku v celkové výši částka, která zahrnovala vedle jistiny i úrok ve výši 28,17 % ročně, ve 25 měsíčních splátkách po částka splatných vždy do 20. dne v měsíci počínaje dnem datum. Účastníci si sjednali provizi poskytovatele ve výši částka. K údajům o žalované bylo vyplněno, že žalovaná má čistý měsíční příjem částka, výdaje na bydlení částka, splátku dalšího úvěru ve výši částka. Číslo účtu zákazníka bylo č. účtu.

5. Z předžalobní upomínky ze dne datum bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě pohledávky do 10 dnů od odeslání upomínky.

6. Z potvrzení o provedení transakce zaúčtované dne datum bylo zjištěno, že žalobce převedl na účet č. účtu částku částka.

7. Z potvrzení o provedení transakce zaúčtované dne datum bylo zjištěno, že žalobce převedl na účet žalované částku částka.

8. Z propouštěcí zprávy Anonymizováno nemocnice adresa bylo zjištěno, že žalovaná pobývala v nemocnici od datum do datum pro akutní a přechodnou psychotickou poruchu podobnou schizofrenii.

9. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaná se zavázala platit pohledávku v 25 měsíčních splátkách, které zde byly rozepsány, přičemž poslední splátka byla splatná dne datum.

10. Z listiny označené jako bonita smlouvy č. hodnota bylo zjištěno, že žalovaná uhradila částku částka, přičemž zbývající předepsané částky zůstaly neuhrazeny.

11. Z posouzení úvěruschopnosti zákazníka bylo zjištěno, že žalobce vyplnil formulář s údaji žalované a zkoumání úvěruschopnosti doložil prohlášením rodiče o soužití se žalovanou, výpisem z centrální evidence exekucí, výpisem z insolvenčního rejstříku a výplatními páskami žalované.

12. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Mezi žalobcem a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva, na jejímž základě poskytl žalobce žalované peněžní prostředky ve výši částka. Žalovaná se zavázala uhradit žalobci celkovou částku ve výši částka, která vedle poskytnutého úvěru zahrnovala i odměnu zprostředkovatele úvěru ve výši částka a úrok, a to v pravidelných měsíčních splátkách po částka. Žalovaná uhradila žalobci částku částka. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením Smlouvy, dospěl soud na základě předložených listinných důkazů k závěru, že žalobce se dostatečně nezabýval schopností žalované splácet poskytnutý úvěr, neboť při posouzení úvěruschopnosti žalovaného si sice řádně, výpisem z běžného účtu žalované, ověřil výši průměrných měsíčních příjmů, ale pokud jde o výši měsíčních výdajů, ověřil si žalobce jen výši měsíčního nájmu žalované a ohledně ostatních výdajů vycházel pouze z čestného prohlášení žalované o výši jejích měsíčních splátek již poskytnutých úvěrů a z částek životního minima jednotlivce a normativních nákladů na bydlení.

13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od datum (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

19. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., která je současně smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud se nejdříve zabýval tím, zda se žalobce v souladu s citovaným § 86 zákona o spotřebitelském úvěru před uzavřením Smlouvy řádně zabýval schopností žalované splácet poskytnutý úvěr. Soud přitom na základě provedeného dokazování dospěl závěru, že žalobce se řádně a s odbornou péčí nezabýval schopností žalované úvěr splácet. Žalobce si sice řádně ověřil výši měsíčních příjmů žalované, dostatečně však nezkoumal výši jejich měsíčních výdajů. V čestném prohlášení žalované je uvedena pouze výše měsíčních výdajů na bydlení a výše měsíčních splátek již poskytnutých úvěrů, která navíc nebyla žalobcem nijak ověřována nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, jako jsou BRKI či NRKI. Pouhé zjištění, že žalovaná není v insolvenci a není proti ní vedena žádná exekuce, nelze považovat za dostačující. Ostatní výdaje žalované nebyly žalobcem nijak zkoumány ani ověřovány a žalobce vyšel pouze z obecných částek životního minima jednotlivce a normativních nákladů na bydlení, které nelze považovat za dostatečný podklad k ověření skutečných výdajů žalované, neboť si lze jen stěží představit, že by žalovaná neměla žádné další výdaje kromě nákladů na bydlení a splátek úvěrů, které jsou uvedeny v čestném prohlášení. V případě, že by úvěruschopnost byla zkoumána řádně, zjistil by žalobce, že žalovaná uzavřela řadu jiných smluv, přičemž dluží na pohledávkách částku přesahující 500.000 Kč.

21. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žalobce řádně nesplnil svou zákonnou povinnost posoudit před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, neboť dostatečně nezkoumal výdajovou stránku žalované. Soud proto posoudil Smlouvu jako absolutně neplatnou podle § 588 o. z. Závěr o absolutní neplatnosti Smlouvy pro porušení povinnosti posoudit před uzavřením Smlouvy schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr se opírá o nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na nalus.usoud.cz) a dále o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR-Finance s.r.o. proti GK (C-679/18). Nejvyšší soud pak v rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dospěl k závěru, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Nadto z konstantní judikatury dále vyplývá, že soud při určení toho, kolik je případně dlužník povinen vrátit, přihlédne i k částce, která již byla dlužníkem na úvěr v průběhu trvání smluvního vztahu uhrazena.

22. Vzhledem k tomu, že soud posoudil Smlouvu jako absolutně neplatnou, je žalovaná povinna žalobci vydat to, oč se na jeho úkor bezdůvodně obohatila plněním poskytnutým na základě absolutně neplatného právního jednání. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce zaslal na účet žalované částku ve výši 27.500 Kč. Žalovaný doposud uhradil pouze 1.601 Kč, a proto soud shledal žalobu důvodnou v částce dlužné jistiny ve výši 25.899 Kč.

23. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny, úroku, smluvních pokut a poplatků za zaslání upomínek soud žalobu s ohledem na shora uvedené jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatné smlouvy o úvěru nemohou žalobci náležet žádné úroky z úvěru ani další smluvní nároky. Soud rovněž zamítl žalobu v části požadovaného úroku z prodlení, a to s ohledem na shora uvedený závěr Nejvyššího soudu, k němuž dospěl ve svém rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle něhož má poskytovatel úvěru v případě porušení povinnosti posoudit před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr, právo pouze na nesplacenou jistinu úvěru, a to v nové době splatnosti určené soudem nebo dohodou účastníků. Soud vyhověl návrhu žalované a umožnil jí uhradit žalobci nesplacenou jistinu s příslušenstvím formou pravidelných měsíčních splátek, přičemž výše splátek byla určena s ohledem na možnosti žalované a stanovená doba splácení není v rozporu se zájmy žalobce.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud s přihlédnutím k rozsahu zamítané částky a zamítaného příslušenství dospěl k závěru, že úspěch i neúspěch obou účastníků řízení je prakticky shodný. Soud odkazuje na judikaturu Ústavního a Nejvyššího soudu, s níž se ztotožňuje, a to že „je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství“ (I. ÚS 2717/08) a „není vyloučeno poměřovat úspěch účastníka při rozhodování o náhradě nákladů řízení též rozsahem přiznaného příslušenství“ (23 Cdo 2585/2015). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Břeclavi. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.