6 C 72/2026

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Slámovou ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 18.699,17 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 18.699,17 Kč s úrokem ve výši 18,90 % ročně z částky 19.099,17 Kč od 2. 2. 2026 do 4. 2. 2026, s úrokem ve výši 18,90 % ročně z částky 18.699,17 Kč od 5. 2. 2026 do 1. 3. 2026, s úrokem ve výši 11,50 % ročně z částky 18.699,17 Kč od 2. 3. 2026 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 18.699,17 Kč od 12. 2. 2026 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 951,58 Kč od 1. 11. 2025 do 1. 2. 2026.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1.000 Kč.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne datum domáhal zaplacení částky částka s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnil tím, že dne datum byla mezi účastníky řízení uzavřena rámcová smlouva č. hodnota v souladu s Obchodními podmínkami Jméno žalobce. – článek Vznik rámcové smlouvy (dále jen „Rámcová smlouva“), na jejímž základě byl žalovanému aktivován běžný účet č. č. účtu. Dne datum byl mezi účastníky uzavřen dodatek č. hodnota k Rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši 20.000 Kč. Jelikož žalovaný splnil všechny smluvní předpoklady pro poskytnutí kontokorentu, bylo mu poskytnutí kontokorentu dne datum schváleno a zároveň mu bylo umožněno jeho čerpání na jeho běžném účtu č. č. účtu.

2. Žalobce dále uvedl, že provedl vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobce posuzoval informace z interních a externích databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta, zejména úvěrovou zprávu z Bankovního registru klientských informací, který zahrnuje i údaje z Nebankovního registru klientských informací, a dále informace z některých společností patřících do skupiny PPF na základě souhlasu uděleného žalovaným v Rámcové smlouvě. Posouzení provedl žalobce na základě informací, které mu klient (žalovaný) sám poskytl v žádosti o úvěr. Osobní údaje ověřuje žalobce proti informacím z klientových dokladů, viz Karta úvěruschopnosti, údaje o klientově finanční situaci žalobci poskytuje sám klient a žalobce je dále dle potřeby ověřuje. Žalobce u každé žádosti o úvěrový produkt vznáší dotaz do Bankovního registru klientských informací a Nebankovního registru klientských informací, má tak aktuální přehled o úvěrových závazcích žadatele. Za celou dobu trvání smlouvy o kontokorentu žalovaný vyčerpal jistinu ve výši 1.207.195,78 Kč a celkem uhradil na jistinu kontokorentu částku ve výši 1.188.496,61 Kč.

3. Vzhledem k tomu, že žalovaný naplnil podmínky dle článku Co považujeme za případ porušení a článku Postupy v případě porušení toho, na čem jsme se dohodli, byl mu kontokorent zablokován a žalovaný jej nemohl dále čerpat. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností ze strany žalovaného následně žalobce přistoupil k zesplatnění kontokorentu, a to dne datum, prostřednictvím zesplatňujícího dopisu – předžalobní výzvy ze dne datum. Ke dni zesplatnění byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou kontokorentu ve výši částka a nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu do zesplatnění ve výši 951,58 Kč, který představuje souhrn nesplacených smluvních úroků za období ode dne datum do dne předcházejícího dni zesplatnění, tedy do dne datum.

4. Po zesplatnění kontokorentu uhradil žalovaný dne datum částku ve výši 400 Kč, kterou si žalobce započetl na úhradu jistiny kontokorentu. Aktuální výše pohledávky je podle žalobce tvořena nesplacenou jistinou kontokorentu ve výši 18.699,17 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu do zesplatnění ve výši 951,58 Kč. Žalobce uvedl, že následně neeviduje žádnou další platbu na úhradu kontokorentu ze strany žalovaného.

5. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.

6. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud věc v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), aniž ve věci nařizoval jednání.

7. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.

8. Z rámcové smlouvy č. hodnota ze dne datum má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena rámcová smlouva o poskytování bankovních a platebních služeb, na jejímž základě byl žalovanému zřízen běžný účet č. č. účtu.

9. Z dodatku č. hodnota k Rámcové smlouvě č. hodnota ze dne datum a z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo prokázáno, že dne datum byl mezi žalobcem a žalovaným uzavřen dodatek č. hodnota k Rámcové smlouvě, na jehož základě se žalobce zavázal zřídit žalovanému na jeho běžném účtu č. č. účtu kontokorent do výše sjednaného úvěrového rámce 20.000 Kč.

10. Splácení kontokorentu bylo v citovaném dodatku sjednáno takto: „průběžné, každým připsáním peněz na běžný účet číslo č. účtu. Kontokorent je úročen a tyto úroky máte povinnost platit. Úroky jsou počítány denně tak, že se vezme aktuálně vyčerpaná část kontokorentu na konci každého dne a ta se úročí roční úrokovou sazbou 18,90 %. Součet těchto úroků za daný kalendářní měsíc Vám zaúčtujeme ke dni jejich splatnosti, kterým je vždy první den následujícího kalendářního měsíce. Tyto úroky si na konci dne jejich splatnosti strhneme z Vašeho běžného účtu, ze kterého můžete kontokorent čerpat. V případě, kdy nebude možné úroky strhnout z Vašich peněz, bude o tyto zaúčtované úroky navýšeno čerpání kontokorentu.“ 11. Podle citovaného dodatku bylo používání kontokorentu vázáno na podmínky, mj. že klient se musí do jednoho roku od přečerpání běžného účtu dostat zpět do plusu a že k datu měsíční splatnosti úroků bude mít na běžném účtu, ze kterého může kontokorent čerpat, k dispozici zůstatek odpovídající alespoň výši úroků z kontokorentu napočítaných za předchozí měsíc. V případě zesplatnění úvěru se bude vše, co klient žalobci dluží, úročit smluvním úrokem a také zákonným úrokem z prodlení.

12. Z podmínek pro používání kontokorentu Jméno žalobce. bylo zjištěno, že za porušení smlouvy se považuje prodlení s úhradou jakéhokoliv závazku vůči žalobci a že v takovém případě může žalobce požadovat předčasné splacení kontokorentu (kontokorent zesplatnit).

13. Kartou úvěruschopnosti a Úvěrovou zprávou bylo prokázáno, že žalobce před uzavřením dodatku č. hodnota k Rámcové smlouvě posoudil schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Vyšel z údajů poskytnutých klientem, prověřil insolvenční rejstřík, exekuční minulost žalovaného a bezdlužnost v rámci skupiny PPF. Žalobce si obstaral úvěrovou zprávu z BRKI a NRKI, z ní vyplynulo, že žalovaný v minulosti měl několik úvěru, všechny řádně splatil. V době žádosti o kontokorent měl žalovaný podle úvěrové zprávy pouze jeden aktivní úvěrový produkt, a sice kreditní kartu s úvěrovým rámcem 20.000 Kč.

14. Z přehledu plateb a splácení kontokorentu soud zjistil, že žalovaný se nejpozději dne datum dostal do kontokorentu, který se mu sice dařilo částečně splácet, avšak do kladných čísel se na účtu do datum nedostal a nedostal se do nich ani do dne datum.

15. Z dokumentu „Výzva k zaplacení dluhu – takzvaná předžalobní výzva“ ze dne datum soud zjistil, že žalobce k uvedenému dni kontokorent zesplatnil a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky 20.650,75 Kč. Ke dni zesplatnění činila nesplacená jistina kontokorentu 19.099,17 Kč a nesplacený smluvní úrok z kontokorentu do zesplatnění činil 951,58 Kč.

16. Z tvrzení žalobce, které je ve prospěch procesně pasivního žalovaného, vzal soud za prokázané, že žalovaný po zesplatnění uhradil dne datum částku 400 Kč, kterou žalobce započetl na jistinu kontokorentu, takže aktuální nesplacená jistina činí 18.699,17 Kč. Žalobce žalovanému v zesplatňujícím dopise – předžalobní výzvě poskytl dodatečnou lhůtu k doplacení, kterou žalovaný podle tvrzení žalobce nevyužil 17. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Mezi žalobcem a žalovaným byla dne datum uzavřena rámcová smlouva č. hodnota, na jejímž základě byl žalovanému aktivován běžný účet č. č. účtu. Dne datum byl dále mezi účastníky uzavřen dodatek č. hodnota k Rámcové smlouvě, na jehož základě byl žalovanému k jeho běžnému účtu zřízen kontokorent, který žalovanému umožňoval přečerpat peněžní prostředky na jeho běžném účtu až do výše sjednaného úvěrového rámce 20.000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný přestal plnit podmínky používání kontokorentu vyplývající z dodatku č. hodnota, bylo mu další poskytování kontokorentu pozastaveno a žalovaný byl následně žalobcem vyzván k úhradě celé dlužné částky zesplatňujícím dopisem – předžalobní výzvou ze dne datum. Ke dni zesplatnění byla pohledávka tvořena nesplacenou jistinou kontokorentu ve výši 19.099,17 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu do zesplatnění ve výši 951,58 Kč. Po zesplatnění kontokorentu uhradil žalovaný dne datum částku 400 Kč, kterou žalobce započetl na jistinu kontokorentu. Žalovaný následně podle tvrzení žalobce žádnou další platbu na úhradu kontokorentu neprovedl. Dlužná jistina tak činí 18.699,17 Kč a kapitalizovaný smluvní úrok činí 951,58 Kč.

18. Podle § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.

19. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

21. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření dodatku č. hodnota (datum; dále jen „z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

23. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

24. Podle § 122 odst. 4 z. s. ú., s přihlédnutím ke znění přechodných ustanovení, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.

25. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

26. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena Rámcová smlouva, na jejímž základě byl žalovanému zřízen běžný účet č. č. účtu. Mezi účastníky byla dále formou dodatku č. hodnota k Rámcové smlouvě uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu citovaného § 2395 a násl. o. z. a § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalovanému zřízen k jeho běžnému účtu kontokorent až do výše sjednaného úvěrového limitu 20.000 Kč.

27. Žalobce své smluvní povinnosti ze smlouvy o úvěru podle svého tvrzení splnil tím, že umožnil žalovanému přečerpat peněžní prostředky na jeho běžném účtu až do výše sjednaného limitu kontokorentu. Žalobce se před uzavřením smlouvy zabýval schopností žalovaného úvěr splácet. Žalobce se dotazoval žalovaného na jeho příjmy, prověřil insolvenční rejstřík, exekuční minulost žalovaného a bezdlužnost v rámci skupiny PPF. Z úvěrové zprávy nevyplynuly žádné negativní skutečnosti, svědčila naopak o dobré platební morálce žalovaného. Soud zohlednil i relativně nízkou výši úvěrového rámce, skutečnost, že mu kontokokorent poskytovala banka ve vztahu k účtu, který pro něj už několik let vedla, a tak znala jeho platební historii, jakož i tvrzení žalobce, že žalovaný za celou dobu trvání smlouvy o kontokorentu vyčerpal jistinu ve výši 1.207.195,78 Kč a celkem na jistinu kontokorentu uhradil částku ve výši 1.188.496,61 Kč. Žalovaný tak sám osvědčil, že byl schopen úvěr dlouhodobě splácet, když povolený debet průběžně vyrovnával.

28. Žalovaný naopak své smluvní povinnosti řádně neplnil, neboť se v rozporu s dodatkem č. hodnota po dobu přesahující jeden rok nedostal na účtu do kladných čísel. Žalobce proto využil svého oprávnění a v souladu s podmínkami pro používání kontokorentu vyzval žalovaného k úhradě celé dlužné částky tvořené jistinou kontokorentu ve výši 19.099,17 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu ve výši 951,58 Kč. Žalovaný po zesplatnění uhradil dne datum částku 400 Kč, kterou si žalobce započetl na úhradu jistiny kontokorentu, v důsledku čehož činí nesplacená jistina 18.699,17 Kč. Zbývající část dluhu žalovaný neuhradil.

29. Právo žalobce na zaplacení úroku z úvěru vyplývá ze smluvního ujednání a z § 2395 o. z. Žalobce v souladu s § 122 odst. 4 z. s. ú. správně uplatnil smluvní úrok tak, že výši úroku od 90. dne prodlení snížil na úroveň zákonného úroku z prodlení. Nezaplacením dlužné částky se žalovaný dnem následujícím po zesplatnění dostal do prodlení, čímž vznikl žalobci v souladu s § 1970 o. z. nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobci přiznal také požadovaný zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny kontokorentu, který žalobce požaduje až od datum.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.000 Kč představující zaplacený soudní poplatek. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Břeclavi. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.