112 C 191/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Sekvardem, Ph.D. ve věci žalobce Jméno žalobce A ., se sídlem v Adresa žalobce A , PSČ: Anonymizováno , IČ: Anonymizováno , zastoupeného Jméno žalobce B , advokátem se sídlem v Anonymizováno 1, Jméno advokáta / Anonymizováno , PSČ: Anonymizováno , proti žalovanému: Anonymizováno , nar. Anonymizováno , bytem v Anonymizováno , PSČ: Anonymizováno , zastoupen opatrovníkem Jméno opatrovníka , advokátem se sídlem v Anonymizováno , PSČ: 602 00, o zaplacení částky 24 007,50 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 24 007,50 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 691,30 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 442,- Kč, ročním úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky 24 007,50 Kč za dobu od 2. 3. 2019 do zaplacení a s ročním úrokem ve výši 8,5 % z částky 24 007,50 Kč za dobu od 2. 3. 2019 do zaplacení, do patnácti dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu, v jakém se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu kapitalizovaný úrok ve výši 117,60 Kč a roční úrok ve výši 3,5 % z částky 24 007,520 Kč za dobu od 2. 3. 2019 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 7 012,50 Kč, do patnácti dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení spojených s přibráním opatrovníka žalovanému částku 525,60 Kč, do patnácti dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou dne 22. 3. 2021 domáhal uložení povinnosti žalovanému, aby mu zaplatil částku 24 007,50 Kč s příslušenstvím z titulu jistiny dluhu na smlouvě o úvěru. Ta byla mezi předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena 26. 10. 2017. Jistina činila původně 20 000,- Kč a sjednaný úrok 12 %. Splátka měla činit 3,2 % čerpané jistiny a 100 % naběhlého úroku a poplatků. Žalovaný nehradil řádně, pročež byl úvěr sesplatněn. Součástí úročené jistiny se stal i naběhlý úrok a dluh byl převeden na účet pohledávek z nepovolených debetů a nadále úročen sazbou 12 % ročně.

2. Opatrovník žalovaného uvedl, že žalovaný ničeho nedluží, když není prokázáno, že smlouva byla sjednána se žalovaným. Rovněž nebyla prověřena jeho úvěryschopnost a smlouva je tak neplatná. Došlo též k promlčení pohledávky.

3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla 25. 10. 2017 uzavřena smlouva, na jejímž základě bylo žalovanému poskytnut úvěrový limit 20 000,- Kč s tím, že úrok činil 10,- Kč za každou čerpanou 500,- Kč, prvních 500,- Kč nicméně úročeno nebylo. Součástí smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky a sazebník poplatků. Při sesplatnění činil úrok na celý dluh 12 %. Za správu a vedení účtu byl stanoven poplatek 50,- Kč/měsíc. Z transakční historie ve spojení s výpisy z účtu soud zjistil, že žalovaný celý úvěrový limit opakovaně čerpal, když po určitou dobu i hradil. Současně mu byl účtován úrok ve výši 400,- Kč v měsíci únoru až květnu 2018 (celkem 1 600,- Kč) a účtován poplatek dle smlouvy za správu úvěru a vedení účtu (totéž patrno ze záznamu o poskytnutí informací – č. l. 56 a 57). Dále byl žalovanému účtován dvakrát poplatek ve výši 900,- Kč za náklady spojené s prodlením v březnu a dubnu 2018 (celkem 1 800,- Kč). Současně je z transakční historie patrné, že poté, co byl úvěr sesplatněn došlo k dodatečnému zaúčtování čerpání v celkové částce 1 982,68 Kč. Dopisem ze 4. 5. 2018 byl žalovaný upomenut o úhradu dluhu s tím, že v opačném případě se stane splatným celý k 10. 5. 2018 (zásilka byla zaslána na adresu dle smlouvy – U Leskavy, v souladu s všeobecnými obchodními podmínkami – čl. 3.6). O sesplatnění dluhu byl žalovaný informován dopisem z 11. 5. 2018, stejně jako o převedení dluhu na účet pohledávek (č. l. 97 a 98). O zaplacení byl žalovaný upomenut rovněž dopisem z 17. 5. 2018 (č. l. 92 a 93) a 11. 6. 2018 (č. l. 94 a 95). K odstoupení od smlouvy v případě prodlení byl předchůdce žalobce oprávněn podle úvěrových podmínek (č. l. 82 a násl.) – čl. 20 a násl. Z výpisu z účtu plyne, že dluh na jistině ke dni sesplatnění činil 22 024,82 Kč, na úrocích 1 600,- Kč a na poplatcích 2 000,- Kč. Z podkladů pro soudní řízení plyne, že po sesplatnění dluh narostl na částku 24 007,50 Kč, a to po zaúčtování zmíněných dvou čerpání z měsíce května. Vedle toho byl nadále počítán úrok ve výši 12 % z dlužné jistiny. Pohledávka na žalobce byla postoupena smlouvou z 28. 2. 2019 a tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem z 22. 3. 2019, cena za postoupené pohledávky měla být uhrazena. Ze sazebníku poplatků předchůdce žalobce soud zjistil, že pro případ prodlení je stanoven poplatek ve výši 300,- Kč/900,- Kč/900,- Kč pro případ prodlení v délce 10, 30 či 70 dnů. Dluh nebyl uhrazen přes výzvu z 3. 6. 2019. Podle všeobecných obchodních podmínek (čl. 3.9) byla nedoručená zásilka považována za doručenou třetí den po odeslání, když změny v kontaktních údajích je klient povinen podle čl. 3.7 oznámit.

4. Z výpisu z účtu ve spojení s výplatnicemi (č. l. 50 p. v., 52 a 53) bylo zjištěno, že předchůdce žalobce při poskytnutí úvěru vyšel z příjmu žalovaného ve výši cca 55 000,- Kč (od 42 000,- do 64 000,- Kč, rovněž z č. l. 57a, kde žalovaný žádal limit 100 000,- Kč). Současně z výpisu vyplynula částka nájmu ve výši 16 490,- Kč (banky stanovila náklady na částku 8 835,- Kč. Jiný závazek zdokumentován nebyl (č. l. 51).

5. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ”). Dle ustanovení § 2395 OZ se úvěrující zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní prostředky a oproti tomu stojí závazek úvěrovaného mu tyto prostředky vrátit s úrokem. S přihlédnutím k vymezení práv a povinností obou účastníků v předložených dokladech dospěl soud k závěru, že o takový vztah se jedná i v projednávané věci, když měla vzniknout smlouva o úvěru. Předchůdce žalobce žalovanému poskytl úvěrový limit ve výši 20 000,- Kč, který měl být hrazen ve splátkách. Žalovaný na svůj dluh hradil pouze část doby, posléze přestal hradit zcela. Jelikož v dané věci je žalovaný spotřebitelem (z ničeho neplynul opak), je třeba na jeho postavení aplikovat rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „zákon“), a to s ohledem na skutečnost, že smluvní vztah (ani jedna ze smluv) účastníků nespadá pod výjimky stanovené v ustanovení § 2 zákona. Z ustanovení § 86 odst. 1 zákona plyne, že „poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“. K tomu je nepochybně nezbytné zkoumat příjmovou složku – existenci pracovněprávního vztahu, délku jeho trvání a výši mzdy, případně jiného zdroje příjmů, stejně jako složku výdajovou – náklady na bydlení, dopravu, existující závazky či snad dokonce exekuce či insolvenci.

6. V projednávané věci byly předkládány výpisy z účtu za dobu před uzavřením smlouvy, dle nichž měl výdělek žalovaného zhruba přes 50 000,- Kč. Vedle toho byly kalkulovány výdaje ve výši 8 800,- Kč. Z výpisu z účtu soudu vyplynulo, že jen náklady na bydlení činily cca 16 500,- Kč, když současně věřitel nezjistil žádné závazky úvěrového charakteru.

7. Soud je toho názoru, že u půjčky sjednané v relativně menší výši není třeba klást s přihlédnutím ke sjednané výši splátky a její četnosti takové nároky na ověřování rozhodných skutečností, jako je tomu u úvěrů s vyšším plněním, pročež s ohledem na uvedené okolnosti považoval v projednávané věci posouzení ze strany předchůdce žalobkyně za dostatečné k tomu, aby smlouva byla považována za platnou. Bylo tomu tak i přesto, že pro takový postup předchůdce žalobce zvolil model kalkulace, jakkoli z předložených listin plynulo, že tento není zcela dostatečný a neodráží skutečné výdaje žalovaného minimálně v otázce bydlení. I při tak podstatném navýšení, jako soud zjistil u nákladů na bydlení však při absenci jiných okolností nedospěl k závěru, že by situace žalovaného neumožnila poskytnout mu limit úvěru v částce 20 000,- Kč, který nadto byl po určitou dobu i řádně hrazen, a to jednorázově. Prověření tak dle soudu bylo dostatečně skutkovým okolnostem, přičemž soud reflektuje i to, že v žádosti o úvěr žalovaný požadoval částku 100 000,- Kč, tu mu však předchůdce žalobce neposkytnul. S přihlédnutím k uvedenému pak bylo na žalovaném, aby prokazoval, že dluh nevznikl, nebo již zanikl, případně je v jiné výši, než jak ji tvrdí žalobce. Žalovaný zůstal nečinný, pročež soud vzal za prokázaná žalobní tvrzení, která byla podkládána výpisy z účtu. K jistině se dále vázaly úroky, které byly rovněž počítány řádně z čerpané jistiny v souladu se smlouvou za každou čerpanou pětistovku s výjimkou té první. Řádně byly účtovány i poplatky, včetně sazebníkem stanovených poplatků za prodlení ve výši 900,- Kč, když z výpisů je zřejmé, že prodlení žalovaného trvalo déle než 40 dnů, po jejichž uplynutí bylo na místě tento poplatek požadovat.

8. Předchůdce žalobce byl v souladu se smlouvou ve spojení s úvěrovými i všeobecnými obchodními podmínkami oprávněn dluh sesplatnit, když v projednávané věci spíše neobvykle dokládá i neúspěšně doručovanou zásilku na adresu uvedenou žalovaným, díky níž lze dluh skutečně považovat za splatný. Tato skutečnost způsobuje, že žalobce unesl důkazní břemeno ohledně sesplatnění dluhu v jím tvrzené době. Tím, že je již celý dluh splatný a uplynutím stanovené doby se žalovaný dostal do prodlení podle § 1968 občanského zákoníku a byl tak povinen kromě jistiny a souvisejících poplatků zaplatit též úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud tak žalobě v rozsahu výroku pod bodem I. vyhověl, když nárok byl žaloba byla důvodná ohledně jistiny i sjednaných úroků, tam však musel soud zohlednit, že po uplynutí lhůty 90 dnů po sesplatnění nemůže věřitel požadovat úrok ve výši přesahující zákonem stanovený úrok z prodlení (§ 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru). Výrokem pod bodem II. tak soud zohlednil, že žalobce žádal vyšší úrok, než zákon pro dluhy v delším prodlení umožňuje. V jím žádané výši je tak přiznal pouze do 11. 8. 2018, nadále poté pouze ve výši zákonem stanovené. Žalovanému byla uložena povinnost uhradit dluh ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ.

9. Namítal-li opatrovník, že nebylo prokázáno, že to byl žalovaný, s nímž byla smlouva sjednána, nedospěl soud k závěru o důvodnosti dané námitky. V prvé řadě je zřejmé, že byly použity podklady, které by měl mít k dispozici pouze žalovaný (výplatnice), ve druhé řadě byl předkládán výpis z účtu žalovaného, na který plynul příjem ze mzdy plátce, u něhož soud zjistil existenci pracovněprávního vztahu žalovaného dotazem, byť pro účely zjišťování adresy pro doručování. V konečném důsledku však o totožnosti osoby žalovaného a osoby sjednávající svědčí skutečnost, že dluh byl opakovaně hrazen v celé sjednané výši a nadále nebyl čerpán ve výši, která by způsobila vznik vyššího nepovoleného debetu, než ve výši úvěrového limitu s přihlédnutím k případně naúčtovaným poplatkům. Tyto okolnosti svědčí o tom, že to byl právě žalovaný, kdo smlouvu uzavřel. Soud se neztotožnil ani s námitkou, že nebyla dostatečně prověřena úvěryschopnost. Je jistě možné prověřit ji více, na druhou stranu právě s ohledem na výši limitu i výši dokládaného příjmu při zjištění nulové úvěrové expozice žalovaného bylo možné přistoupit k prověření žalovaného způsobem, jaký byl zvolen v projednávané věci. Nakonec soud neshledal důvodnou ani námitku promlčení. Soud je toho názoru, že promlčecí doba počala plynout ohledně celého dluhu (§ 623 OZ) od okamžiku, kdy pro nesplnění dílčího plnění byl sesplatněn celý dluh, tedy od data 11. 5. 2018, žaloba tak byla podána včas.

10. Výrok pod bodem III. je odůvodněn tím, že žalobce byl ve věci úspěšný v převážné části (§ 142 odst. 2 OSŘ). Náklady řízení by při plném úspěchu tvořila odměna za právní zastoupení ve výši 300,- Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), tři režijní paušály á 100,- Kč v celkové výši 300,- Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, za převzetí věci, podání žaloby a předžalobní výzvu podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a h) advokátního tarifu. Ve výši 2 100,- Kč pak odměna náleží za úkony podle § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu podle § 7 bod 5 advokátního tarifu v podobě repliky k vyjádření opatrovníka a účasti u jednání, k čemuž je třeba přičíst paušální náhradu ve výši á 300,- Kč podle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu. Náklady řízení žalobce dále činí zaplacený soudní poplatek ve výši 961,- Kč a částka daně z přidané hodnoty v sazbě 21 %, jíž je zástupce žalobce plátcem, ve výši 1 260,- Kč podle § 137 odst. 3 OSŘ. Celkem by tak náhrada nákladů řízení činila částku 8 221,- Kč. S ohledem na pouze částečný úspěch ve věci, kdy je třeba od úspěchu vyjádřeného výrokem pod bodem I. odečíst neúspěch vyjádřený výrokem pod bodem II. a rozdíl poměřit s původně žalovanou částkou, lze u žalobce konstatovat úspěch v rozsahu 85,3 %. Žalovaný je tak povinen uhradit k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 OSŘ ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ částku 7 012,50 Kč. Ostatní žalobcem uváděné úkony soud nepovažoval za účelné, když zejména opakované doplňování žaloby svědčí o tom, že všechna skutková tvrzení podstatná pro projednání věci měla být z jeho strany obsažena již v žalobě samotné, nebylo na místě čekat, zda soud bude od žalobce taková skutková tvrzení dále žádat. U procesního úkonu v podobě odvolání do odmítnutí návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu je soud toho názoru, že jej nelze přičítat k tíži žalovanému, jelikož byl realizován díky procesnímu postupu soudu.

11. Výrok pod bodem IV. plyne z toho, že jakkoli žalobci byla přiznána plná náhrada nákladů řízení vůči žalovanému, neuspěl ze 100 %, pročež je povinen poměrnou část v intencích výroku pod bodem II. uhradit státu. Náhrada opatrovníkovi je tvořena jeho odměnou ve výši 2 100,- Kč/úkon za úkony spočívající v přípravě a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě a účasti u jednání 24. 5. 2023 podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů. Současně mu náleží paušální náhrada výdajů za uvedené úkony podle § 11 odst. 1 písm. b), d) a g) advokátního tarifu ve výši 300,- Kč podle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu v celkové výši 900,- Kč. Celkem mu tak náleží náhrada nákladů ve výši 7 200,- Kč. Míra neúspěchu žalobce je tvořena kapitalizovanou částkou dle výroku pod bodem II. ke dni vyhlášení rozsudku, jež při poměření s původně žalovanou částkou činí neúspěch kvantifikovatelný 7,3 %. Výše náhrady ze strany žalobce činí částku 525,60 Kč. Lhůta k plnění je stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.