112 C 212/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Sekvardem, Ph.D. ve věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi údaje o zástupci , o ochranu osobnosti,

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované, aby mu dopisem zaslal omluvu ve znění: „ Já, níže podepsaná [celé jméno žalované], [datum narození], bytem [adresa žalované], se tímto výslovně omlouvám [celé jméno žalobce], [datum narození], bytem [adresa žalobce], za to, že jsem úmyslně zakládala do řízení vedených u orgánů veřejné moci znalecký posudek vypracovaný MUDr. [jméno] [příjmení] dne 2. 7. 2005, který pojednává o duševním zdraví MUDr. [celé jméno žalobce]. Plně si uvědomuji veškerá rizika, která mohla MUDr. [celé jméno žalobce] vzniknout v důsledku mého závadného chování, zejména s ohledem na to, že zveřejňovaný znalecký posudek obsahuje velmi citlivé osobní údaje o zdravotní stavu MUDr. [celé jméno žalobce]. Stejně tak se omlouvám za veškeré nepříjemnosti, které měl MUDr. [celé jméno žalobce] s tím, aby napravil závadný stav a dosáhnul tak vynětí zdravotnického posudku z předmětných spisů.“, <b>se zamítá.</b>

II. Žaloba se zamítá i v rozsahu, v jakém se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit mu částku 50 000 Kč.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 12 342 Kč, do patnácti dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Žalobce se žalobou podanou 8. 12. 2021 domáhal zaplacení peněžité satisfakce ve výši 50 000 Kč a dále omluvy za újmu, která mu byla způsobena na jeho osobnostních právech jednáním žalované. Žalovaná se zmocnila znaleckého posudku popisujícího psychický stav žalobce a následně uvedenou listinu doložila do spisu v rámci pozůstalostního řízení po jejich společném otci. Uvedenou listinou též argumentovala ve svém insolvenčním řízení, když zpochybňovala pravdivost tvrzení žalobce, jež v daném řízení učinil. Jediným důvodem, který mohl vést žalovanou k uvedeným krokům, je snaha ublížit mu a poškodit jej u daných orgánů. Zejména v insolvenčním řízení mohla být listina přístupná široké veřejnosti do doby, než se žalobce domohl jejího vynětí z insolvenčního rejstříku. Uvedeným jednáním žalovaná zasáhla do práva žalobce na soukromí zveřejněním citlivých osobních údajů o něm a jeho zdravotním stavu. Pouhá omluva jako satisfakce vzhledem ke komplikacím, které žalobce s vynětím listiny z příslušných spisů měl, nepostačuje.

2. Žalovaná požadavek odmítla. Znaleckého posudku se nezmocnila, ale nalezla jej mezi věcmi svého otce. Podle jejího názoru měl v úmyslu jej užít v řízení o omezení svéprávnosti žalobce. Žalobce systematicky žalovanou napadá mailovou komunikací, dává jí za vinu svojí situaci. Sám se snaží ji diskreditovat. Zejména v rámci insolvenčního řízení opakovaně zasílá soudu informace, jež se nezakládají na pravdě, naznačující nezákonný původ prostředků užitých k plnění jejích povinností dlužníka. Rovněž o ní šíří nepravdivé informace, že je předmětem šetření policií. I tato podání žalobce jsou v rámci insolvenčního rejstříku veřejnosti přístupná a způsobilá zasáhnout do osobnostních práv žalované. Znalecký posudek předložila, aby se bránila útokům žalobce. Nepředložila jej rovněž celý, aby skutečně nedošlo ke zmiňovanému zásahu. V pozůstalostním řízení byl posudek doložen k dokreslení kontextu celé situace a posouzení závěti. Ani v jednom případě nebylo cílem žalobce poškodit.

3. V replice k vyjádření žalované žalobce uvedl, že umístění posudku v nemovitosti otce ji neopravňovalo si jej ponechat. Případné úmysly zůstavitele posudek použít jsou pouze domněnkami žalované. Není pravdou, že by se žalobce snažil diskreditovat žalovanou v očích veřejnosti, je naopak legitimní vyjádřit pochybnost o tom, zda plní povinnosti v rámci oddlužení či nikoli. K tomu vedlo žalobce podezření, že prostředky byly nalezeny v nemovitosti otce účastníků řízení a měly tak být součástí pozůstalosti. Tomu by nasvědčoval i průběh oddlužení a plateb žalovanou. Nemělo žádný smysl do pozůstalostního řízení předkládat posudek starý 17 let.

4. V průběhu jednání účastníci setrvali na svých protikladných stanoviscích.

5. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. V průběhu řízení nebylo zpochybněno, že byl ze strany žalované do pozůstalostního řízení a insolvenčního řízení předložen znalecký posudek MUDr. [jméno] [příjmení] týkající se zdravotního stavu žalobce, ostatně plynulo to, ze samotného výňatku posudku č. l. 9 až 16 (v projednávané věci nebyl soudu předložen kompletní) ve spojení s odvoláním žalované v pozůstalostním řízení (č. l. 34 až 37). Z dané listiny je rovněž zřejmé, že posudkem se snažila vykreslit stav žalobce tak, že tím měla být zpochybněna vůle zůstavitele odkázat majetek právě jemu s přihlédnutím k jeho chování vůči zůstaviteli, které zároveň v podání popisovala. Z listiny na č. l. 17 soud zjistil, že se žalobce obrátil na policii, aby zjistil, zda o něm evidují informace týkající se zdravotního stavu, současně též listinou na č. l. 18 bylo prokázáno, že se žalobce v říjnu 2021 snažil dosáhnout vynětí znaleckého posudku popisujícího jeho zdravotní stav MUDr. [jméno] [příjmení] z insolvenčního rejstříku v řízení vedeném na majetek žalované založeného tam žalovanou 7. 9. 2021. Uvedený posudek měl být i podle žalobce vyhotovován pro potřeby policie. Z mailové komunikace účastníků z května 2018 (č. l. 38 až 45) bylo zjištěno, že žalované byly zasílány zprávy, které obsahovaly řadu vzájemně nesouvisejících informací či názorů na různé skutečnosti, a to z adresy, která byla žalobce při jednání sdělena jako jeho. K tomu žalobce uvedl, že v dané době nebyl nejspíše zcela kompenzován příslušnými léky. Z podání žalobce ze srpna a září 2021 (č. l. 46, 47 p. v., 48, 50) bylo zjištěno, že žalobce sděloval insolvenčnímu soudu v rámci insolvenčního řízení na majetek žalované svoje pochybnosti o legalitě původu prostředků, jež byly použity k plnění povinností žalované jako dlužníka.

6. Pokud soud neprovedl dokazování výslechem notáře vedoucího pozůstalostní řízení, učinil tak proto, že bylo zcela jedno, jakým způsobem daný notář vnímá žalobce poté, co se měl dovědět informace o něm plynoucí ze znaleckého posudku MUDr. [příjmení]. Pokud má žalobce pocit, že snad informace z posudku plynoucí mohou ovlivnit profesionalitu či nestrannost postupu notáře, k tomu slouží jiné instituty v daném řízení, např. možnost námitky podjatosti. Měla-li tímto důkazem být prokázána skutečnost, že doložením posudku do daného řízení nejen že hrozil dopad v osobnostních právech, ale že k němu došlo tím, že na žalobce v současnost pod dojmem zpráv o psychickém stavu notář jinak nahlíží, čímž je snížena žalobcova důstojnost, má neprovedení uvedeného důkazu svůj podklad do jisté míry i v právním posouzení celé věci, jak je uveden níže. Totožný závěr soud učinil i ve vztahu k dřívějšímu právnímu zástupci žalobce – JUDr. [příjmení]. Další svědecké výpovědi nebyly provedeny, protože ze strany žalobce byly vznášeny spíše domněnky (Mgr. [příjmení]), že by mohl být v očích příslušných osob vnímán jinak, nebyla činěna skutková tvrzení, že tomu tak skutečně je. V každém případě se všechny dané osoby s jeho zdravotním stavem seznámily v rámci probíhajících řízení, nikoli tak, že by jim je sdělila žalovaná mimo úřední postup. Výslech účastníků rovněž nebylo třeba provádět, když soud měl za to, že by nebylo zjištěno ničeho jiného, než co již plynulo z jejich skutkových tvrzení. Soud by tak docílil pouze stavu, kdy by skutková tvrzení„ přetavil“ do totožných výpovědí, což by nic neřešilo. Rovněž i zde pak mělo vliv právní posouzení celé věci, jak je uvedeno níže. V každém případě lze učinit i bez výslechu především žalobce takový závěr, že zveřejnění citlivých osobních údajů může být za určitých okolností zásahem do osobnostních práv, na který je na místě reagovat poskytnutím satisfakce, není-li přítomna okolnost, jež by vylučovala protiprávnost, což je nicméně případ projednávané věci. Výpis z rejstříku trestů žalobce nebyl v dané věci relevantní, pokud měl prokazovat, že z něj měly být patrné informace odůvodňující obavy žalované z ohrožení ze strany žalobce, stejně jako blíže nespecifikovaný policejní spis, pro jehož účely byl znalecký posudek MUDr. [příjmení] realizován. Kromě již uvedeného právního rámce, který vedl k neúspěchu žaloby, bylo zřejmé, že žalovaná není informována, co v daném spisu je, jednalo se tak z její strany spíše o snahu zjistit něco dalšího, co by teprve dodatečně mohlo její tvrzení pouze obecná podložit. Výslech policisty [příjmení] pracujícího v [obec] rovněž nebyl na místě, neboť bylo jedno, zda žalovaná byla z jeho strany informována o trestné činnosti žalobce a kdy se tak stalo.

7. Právní rámec projednávané věci byl vymezen zejména § 81 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle jehož odstavce 1, je„ chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého.“. Podle odstavce druhého téhož ustanovení pak„ ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.“. Podle § 82 odst. 1 občanského zákoníku pak ten, jehož osobnost byla dotčena,„ má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek“. Podle § 2956 občanského zákoníku„ vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy“. Nemajetková újma se podle § 2951 odst. 2 občanského zákoníku nahrazuje poskytnutím přiměřeného zadostiučinění, které musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

8. Předpokladem vzniku sankce za porušení, popř. již ohrožení osobnostních práv člověka je existence konkrétního zásahu do jeho osobnosti představované některou z jejích složek a to v podobě jednání směřujícího proti osobní i mravní integritě fyzické osoby, které je objektivně způsobilé snížit její důstojnost, vážnost a čest a které ohrožuje její postavení a uplatnění ve společnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2002, sp. zn. 28 Cdo 983/2002, publikováno mimo jiné v systému ASPI pod č. JUD72308CZ). Tento zásah musí být shledán jako neoprávněný, tj. jsoucí v rozporu s objektivním právem. Primární podmínkou pro vznik odpovědnostního vztahu je především porušení konkrétní povinnosti, jehož důsledkem je vznik újmy. Kromě zásahu způsobilého dotknout se osobnostních práv nesmí být současně dána okolnost, jež by protiprávnost zásahu, vylučovala.

9. Mezi takové okolnosti patří i výkon subjektivních práv a povinností na straně žalované. Omezení absolutního osobnostního práva ve vztahu k ochraně cti, vážnosti a důstojnosti přichází v úvahu do té míry, pokud je to nezbytné pro řádné fungování a plnění úkolů správních orgánů a soudů. Neoprávněnost zásahu je zejména vyloučena tehdy, došlo-li k zásahu v rámci úředního jednání a zásah nevybočil z rámce daného platnými předpisy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2008, sp. zn. 30 Cdo 146/2008, publikováno mimo jiné v systému ASPI pod č. JUD139657CZ), nebo při plnění procesních práv a povinností v probíhajícím řízení (např. rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze 4. 1. 2006, sp. zn. 1 Co 176/2005 (rovněž publikováno mimo jiné v systému ASPI pod č. JUD199280CZ), i zde platí, že nesmí dojít k excesu z realizace procesních práv a povinností. Takovým procesním právem nepochybně je i možnost se na orgány veřejné moci obracet různými podáními (rovněž plyne ze stanoviska Nejvyššího soudu z 14. 4. 2010, sp. zn. Cpjn 13/2007, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 54/2010). Z dokazování vyplynulo, že žalovaná použila znalecký posudek obsahující informace o zdravotním stavu žalobce v rámci pozůstalostního řízení a insolvenčním řízení. Z podání žalované v pozůstalostním řízení je zřejmé, že posudek dokládala v souvislosti se zpochybněním validity závěrů notáře stran postavení svojí osoby jako dědice po společném otci v návaznosti na předloženou listinu považovanou notářem za závěť. Žalobce se měl vůči otci dopouštět jednání zapříčiněného i jeho zdravotním stavem, pročež dle závěrů žalované není možné stanovisko notáře o dědickém právu akceptovat. Z uvedeného je tedy patrné, že žalovaná hájila svoje práva v daném řízení, přičemž tak nečinila způsobem, který by bylo možné považovat za excesivní. Je totiž dána jednak souvislost věcná, místní i časová – argumentace vlastním dědickým právem, vyloučením autenticity poslední vůle zůstavitele s ohledem na stav žalobce i úkony v rámci probíhajícího řízení, nikoli mimo ně, pouze vůči takovému orgánu a nikoli jiným na dané věci nezúčastněným subjektům. Konstatovat lze též to, že pozůstalostní řízení není veřejné a s listinou se nemohl seznámit nikdo kromě úředních osob a účastníků a jejich zástupců.

10. Obdobným způsobem lze charakterizovat i podání žalované v insolvenčním řízení. Zde nelze pominout, že nejprve žalobce svými podáními zpochybňoval legalitu nabytí prostředků použitých k plnění oddlužení žalovanou (srpna 2021), aby ona následně reagovala zpochybněním legitimity jeho závěrů doložením posudku týkajícího se zdravotního stavu (září 2021). Je v zásadě možné, že tak učinila proto, aby vyvolala dojem, že není možné žalobci jeho tvrzení věřit, na druhou stranu i taková forma obrany je legitimní, neboť hájila svoje práva v daném řízení proti nařčení, že peníze nebyly její, ale patřily otci a měly tak být předmětem pozůstalostního řízení a ona se jich zmocnila nekorektním způsobem. I obrana v podobě naznačení, že způsob argumentace žalobce v daném řízení je ovlivněn zdravotním stavem, je zcela v pořádku, ostatně nelze v tomto směru pominout emailovou komunikaci účastníků, z níž rozumného závěru učinit nebylo možné a u níž žalobce sám připustil, že nebyl plně kompenzován. O stejnou situaci se nakonec mohlo jednat i u daných podání žalobce do insolvenčního řízení, na které žalovaná reagovala. Rovněž nelze přehlédnout, že zveřejnění listiny v rejstříku není výsledkem činnosti žalované, jakkoli by bez jejího kroku tato možnost nenastala, ale insolvenčního soudu, jenž tak učinil. Bylo úkolem daného soudu, aby postupoval při vložení listiny do rejstříku v intencích § 422 odst. 2 insolvenčního zákona a zveřejnil případně pouze jméno a příjmení, nikoli další identifikační údaje. Jakkoli se k listině v rámci zveřejnění mohla dostat širší veřejnost, lze říci, že se tak mohlo stát i ve vztahu k podáním žalobce stran chování žalované. Žalobce následně dosáhl vynětí listiny z rejstříku, pročež možnost seznámení se s obsahem byla časově omezená. I v tomto řízení nelze v chování žalované spatřovat exces, když její krok byl vyvolán prvotním krokem žalobce a v zásadě lze konstatovat, že sledoval legitimní zájem žalované zpochybnit věrohodnost tvrzení žalobce.

11. S ohledem na výše uvedené soud žalobu v plném rozsahu zamítl, a to v rozsahu požadavku na morální i peněžitou satisfakci, neboť žalovaná svým jednáním pouze realizovala procesní práva v daných řízeních, čímž byla vyloučena protiprávnost takového jednání, jež zároveň nevybočilo z mezí, v nichž lze její krok považovat za zákonu odpovídající. Pokud žalobce nesouhlasil s držením znaleckého posudku žalovanou, byla samotná tato skutečnost mimo předmět řízení vymezený žalobou a především nenalezla odraz v jejím petitu.

12. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 OSŘ, kdy úspěšný účastník má právo na náhradu nákladů řízení vůči tomu, kdo neuspěl. Výše odměny zástupce žalovaného je pak dána ustanovením § 9 odst. 4 písm. a) a § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), a to ve výši 3 100 Kč/úkon spočívající v přípravě a převzetí věci, vyjádření k žalobě a účasti u jednání 2. 11. 2022, celkem tak činí odměna 9 300 Kč. Dále má právo na paušální náhradu za uvedené úkony podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu ve výši 300 Kč/úkon podle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu ve výši 900 Kč. Součástí náhrady je též daň z přidané hodnoty, jejímž je zástupce žalovaného plátcem, podle § 137 odst. 3 OSŘ ve výši 2 142 Kč Celkem tak náhrada nákladů řízení činí částku 12 342 Kč, kterou je žalobce povinen zaplatit žalované ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ k rukám jeho zástupce podle § 149 odst. 1 OSŘ.