115 C 162/2019

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Hany Slané a přísedících Mgr. Anonymizováno a JUDr. Anonymizováno Anonymizováno ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený dne Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení 739 909,92 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 255.301 Kč s úrokem z prodlení ve výši8,05 % ročně z částky 17.142 Kč za dobu od 1.6.2016 do 29.5.2018,8,05 % ročně z částky 14.727 Kč za dobu od 1.8.2018 do 29.5.2018,8,05 % ročně z částky 13.714 Kč za dobu od 1.9.2016 do 29.5.2018,8,05 % ročně z částky 18.000 Kč za dobu od 1.10.2016 do 29.5.2018,8,05 % ročně z částky 13.909 Kč za dobu od 1.11.2016 do 29.5.2018,8,05 % ročně z částky 5.142 Kč za dobu od 1.12.2016 do 29.5.2018,8,05 % ročně z částky 17.182 Kč za dobu od 1.1.2017 do 29.5.2018,8,05 % ročně z částky 13.909 Kč za dobu od 1.2.2017 do 29.5.2018,8,05 % ročně z částky 18.000 Kč za dobu od 1.3.2017 do 29.5.2018,8,05 % ročně z částky 18.000 Kč za dobu od 1.4.2017 do 29.5.2018,8,05 % ročně z částky 18.000 Kč za dobu od 1.5.2017 do 29.5.2018,8,05 % ročně z částky 18.000 Kč za dobu od 1.6.2017 do 29.5.2018,8,05 % ročně z částky 18.000 Kč za dobu od 1.7.2017 do 29.5.2018,8,05 % ročně z částky 18.000 Kč za dobu od 1.8.2017 do 29.5.2018,8,05 % ročně z částky 17.142 Kč za dobu od 1.9.2017 do 29.5.2018,8,05 % ročně z částky 16.434 Kč za dobu od 1.10.2017 do 29.5.2018,které činí celkem 25.966,90 Kč.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci částku 32.699 Kč a úrok z prodlení za dobu od 1.6.2016 do 29.5.2018 ve výši 4.478,10 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 36.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 36.000 Kč za dobu od 1.10.2017 do 29.5.2018 ve výši 1.913,47 Kč.

IV. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 36.000 Kč za dobu 1.10.2017 do 29.5.2018 ve výši 66,13 Kč, se zamítá.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 72.036 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 72.036 Kč za dobu od 30.9.2016 do 29.5.2018 ve výši 9.643,64 Kč.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 4.520 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4.520 Kč za dobu od 30.9.2017 do 29.5.2018 ve výši 241,24 Kč.

VII. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci-částku 153.980 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 30.9.2014 do 29.5.2018 ve výši 45.653,39 Kč,-částku 80.010 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky za období od 30.9.2015 do 29.5.2018 ve výši 17.281,29 Kč,-zákonný úrok z prodlení za období od 30.9.2016 do 29.5.2018 z částky 72.036 Kč ve výši 112,45 Kč,-zákonný úrok z prodlení za období od 30.9.2017 do 29.5.2018 z částky 4.520 Kč ve výši 7,31 Kč, se zamítá.

VIII. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 15.080 Kč k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobou došlou soudu dne 12.11.2019 se žalobce domáhal zaplacení částky 739.909,92 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi účastníky vznikl na základě pracovní smlouvy ze dne 1.9.2005 pracovní poměr, obsah pracovního poměru byl dále upraven dohodou o změně pracovní smlouvy ze dne 24.5.2013 a manažerskou smlouvou ze dne 29.5.2013. Účastníci si dohodli v manažerské smlouvě měsíční mzdu ve výši 45.000 Kč a roční prémie v případě zisku žalovaného za účetní období ve výši 1 % z disponibilního zisku žalovaného. Žalobce ukončil pracovní poměr s žalovaným ke dni 31.8.2017 okamžitým ukončením pracovního poměru, toto bylo ze strany žalovaného plně akceptováno. Žalovaná částka se skládá z těchto dílčích nároků.

2. Žalobce požaduje zaplacení částky 288.000 Kč z titulu dlužné části mzdy za období 4, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12/2016 a období 1 až 8/2017 a dále zaplacení úroku z prodlení z těchto částek ve výši 30.445 Kč. Žalobce za den splatnosti, od kterého kalkuluje úrok z prodlení považuje vždy poslední den v měsíci, který následuje po měsíci, ve kterém byla vykonaná práce, za který je mzda poskytována, a to vždy do 29.5.2018. K odůvodnění tohoto nároku žalobce uvedl, že žalovaný jednostranně, bez ujednání s žalobcem ve výše uvedeném období vyplácel žalobci nižší mzdu o 18.000 Kč každý měsíc. Toto snížení mzdy bylo provedeno bez právního důvodu. Žalobce navíc byl ze strany žalovaného opakovaně ujištěn o tom, že nevyplacené části mzdy budou dodatečně uhrazeny.

3. Dále se žalobce domáhal zaplacení částky 36.000 Kč z titulu části náhrady mzdy v důsledku okamžitého zrušení pracovního poměru zaměstnancem. V případě okamžitého zrušení pracovního poměru zaměstnancem přísluší zaměstnanci od zaměstnavatele náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby. Žalobce obdržel náhradu ve výši dvou průměrných výdělků, nicméně průměrný výdělek byl kalkulovaný z neoprávněně snížené mzdy, respektive pouze z částečných úhrad mezd. Proto uplatňuje doplatek do výše dvojnásobku sjednané mzdy. Vzhledem ke skončení pracovního poměru ke dni 31.8.2017 dovozuje žalobce splatnost pohledávky k 30.9.2017 tedy v poslední den splatnosti mzdy a souvisejících plněních za měsíc srpen 2017. V souvislosti s tímto nárokem žalobce požaduje po žalovaném zákonný úrok z prodlení ve výši 1.979,60 Kč, když definuje den splatnosti k 30.9.2017, a úrok kalkuluje opět do 29.5.2018.

4. Žalovaná částka je tvořena dále nárokem žalobce na roční prémii za výkon práce za období roku 2013 ve výši 153.980 Kč a příslušenstvím z této částky ve výši 45.653,39 Kč, roční prémií za výkon práce za období roku 2014 ve výši 80.010 Kč a příslušenstvím z této částky ve výši 17.281,29 Kč, roční prémií za výkon práce za období roku 2015 ve výši 72.036 Kč a příslušenstvím z této částky ve výši 9.756,09 Kč, roční prémií za výkon práce za období roku 2016 ve výši 4.520 Kč a příslušenstvím z této částky ve výši 248,55 Kč. Žalobci vznikl nárok na výplatu ročních prémií, neboť došlo ke splnění podmínek vymezených v manažerské smlouvě a jedná se o nárokové plnění zaměstnance. Splatnost ročních prémií má být odvozena od schválení účetní závěrky společnosti a následného zajištění úhrady představenstvem. Účetní závěrka se schvaluje do šesti měsíců od skončení účetního období a případný zisk zajišťuje statutární orgán do tří měsíců od schválení. Na základě toho dovozuje žalobce splatnost roční prémie vždy k 30.9. následujícího roku ve vztahu ke každému z uvedených období a úrok kalkuluje opět do 29.5.2018. Ohledně výše nároku žalobce vycházel z údajů uvedených v účetních závěrkách, výročních zprávách žalovaného, které se nachází ve sbírce listin v obchodním rejstříku.

5. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Proti nároku na roční prémie a doplatek mzdy vznesl námitku promlčení. Dále tvrdil, že měsíční mzda ve výši 45.000 Kč byla dle vnitřního předpisu žalované , Anonymizováno, -0102013 pracovní a vnitřních řád , právnická osoba, . složena z tzv. pevné složky (minimální výše mzdy) ve výši 60 % základní mzdy a pohyblivé složky ve výši plus mínus 40 % základní mzdy, přičemž pohyblivá složka je závislá na dvou faktorech, a to osobním ohodnocení a finanční situací žalované. Finanční situace žalované v letech 2016 a 2017 byla značně nepříznivá, což vedlo k zahájení insolvenčního řízení 30.4.2018 a dne 29.5.2018 bylo rozhodnuto o úpadku žalovaného. Představenstvo žalovaného v průběhu let 2016 a 2017 uplatňovalo postup uvedený v článku 15 vnitřního předpisu žalovaného a zaměstnancům v pozici manažerů, tedy nikoliv pouze žalobci, ale všem zaměstnancům na tomto stupni, byla snižovaná základní mzda až na úroveň minimální výše mzdy ve výši 60 % základní mzdy. Dle žalovaného žalobci nárok na zaplacení částky 288.000 Kč s příslušenstvím ve výši 30.445 Kč a nárok na zaplacení částky 36.000 Kč s příslušenstvím ve výši 1.979,60 Kč z titulu náhrady mzdy v důsledku okamžitého zrušení pracovního poměru zaměstnancem vůbec nevznikl. K nároku žalobce na roční prémie žalovaný uvedl, že tyto jsou spojeny s výkonem funkce tajemníka generálního ředitele, kterou však žalobce od 1.1.2015 nevykonával. Z této byl odvolán a právo na roční prémie mu zaniklo.

6. Soud při zjišťování skutkového stavu vyšel jednak ze shodných skutkových tvrzení účastníků a dále z provedených důkazů a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a závěrům.

7. Z pracovní smlouvy ze dne 1.9.2005 soud zjistil, že mezi žalobcem jako zaměstnancem a žalovaným jako zaměstnavatelem vznikl 1.9.2005 pracovní poměr, žalobce se zavázal vykonávat pro žalovaného práci KIC-absolvent. Z dohody o změně pracovní smlouvy soud zjistil, že dne 24.5.2013 se účastníci dohodli, že žalobce bude s účinnosti od 1.6.2013 vykonávat pro žalovaného práci tajemníka generálního ředitele, ostatní ujednání pracovní smlouvy zůstala beze změny. Z Manažerské smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 29.5.2013 soud zjistil, že s platností od 1.6.2013 si účastníci dohodli měsíční mzdu ve výši 45.000 Kč a roční prémie ve výši 1% z ročního disponibilního zisku žalovaného s tím, že roční prémie bude vyplacena po schválení ročního výsledku valnou hromadou, termín výplaty roční prémie bude stanoven představenstvem žalovaného. Manažerská smlouva obsahovala ustanovení o tom, že tarifní mzda stanovena touto smlouvou může být žalobci upravena v souladu s ustanovením ZOŘN-01-2012. V závěrečných ustanoveních si účastníci dohodli, že ustanovení o poskytnutí měsíční mzdy pozbývá platnosti v případě odvolání z funkce nebo ukončení pracovního poměru v průběhu roku. Z listiny ze dne 29.5.2013 soud zjistil, že předseda představenstva žalovaného jmenoval žalobce ke dni 1.6.2013 do funkce tajemníka generálního ředitele. Z listiny ze dne 30.12.2014 soud zjistil, že předseda představenstva žalovaného zrušil ke dni 31.12.2014 jmenování žalobce tajemníkem generálního ředitele a jmenoval ho do funkce realizačního ředitele.

8. Ze zápisu z porady vedení konané ve dnech 25.5.2016 a 30.5.2016 soud zjistil, že bylo konstatováno, že mzdy 4/2016 byly pokráceny v souladu s vnitropodnikovou směrnicí. S okamžitou platností (tj. i za měsíc 5/2016) na dobu neurčitou bylo rozhodnuto z důvodu nepříznivé finanční situace firmy snížit pohyblivou složku mzdy v maximální možné míře.

9. Z dopisu ze dne 15.11.2016 soud zjistil, že zaměstnanci žalovaného vyzývali generálního ředitele žalovaného k výplatě dlužných mezd či jejich částí za období za období od 4/2016 do výzvy.

10. Ze zápisu z mimořádné porady vedení se zaměstnanci konané dne 23.11.2016 soud zjistil, že byla dohodnuta výplata mezd za 11/2016 a 12/2016 v řádném termínu a předseda představenstva se zavázal doplatit nevyplacenou pohyblivou částku mzdy (30-40%)všem zaměstnancům za rok 2016 v okamžiku inkasa z pohledávky za společností VUJE a.s., ze zálohových faktur na výstavbu pivovaru v Angole.

11. Ze zápisu z porady vedené ze dne 22.5.2017 soud zjistil, že bylo konstatováno, že výplaty za 4/2017 budou vyplaceny do 3.5.2017 a od 6-nejpozději 7/2017 budou mzdy na 100% a dojde k doplacení zkrácených částí 40% resp. 30%.

12. Z e-mailu ze dne 12.6.2017 soud zjistil, že žalobce vyzýval žalovaného k zaplacení neuhrazené části mzdy ve výši 40 % za dobu 4/2016, 6/2016-3/2017 a plné mzdy za dobu 4,5/2017, když úhrada těchto mzdových nároků byla ze strany žalovaného předtím přislíbena.

13. Z okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 31.8.2017 soud zjistil, že žalobce dal žalovanému okamžité zrušení pracovního poměru podle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Žalobce doručil okamžité zrušení pracovního poměru žalovanému dne 31.8.2017. Ze shodného tvrzení účastníků soud zjistil, že proti okamžitému zrušení pracovního poměru žalovaný nepodal žalobu o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru. Ukončení pracovního poměru žalobce u žalovaného ke dni 31.8.2017 vyplývá i z výstupního listu zaměstnance.

14. Z výzvy k úhradě dlužné částky a předžalobní výzvy ze dne 31.1.2018 a dodejky soud zjistil, že žalobce vyzýval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení žalované částky.

15. Z návrhu ze dne 27.4.2018 soud zjistil, že žalovaný podal ke Krajskému soudu v Brně návrh na zahájení insolvenčního řízení z důvodu hrozícího úpadku, návrh dlužníka na povolení reorganizace. Z usnesení Krajského soudu v Brně č.j. , Anonymizováno, , spisová značka, -A-6 ze dne 29.5.2018 soud zjistil, že byl zjištěn úpadek žalovaného, insolvenčním správcem byl ustanoven , právnická osoba, ..

16. Z formuláře přihlášky pohledávky soud zjistil, že žalobce dne 27.6.2018 uplatnil u Krajského soudu v Brně v rámci insolvenčního řízení své nároky z pracovněprávního vztahu.

17. Z listiny ze dne 25.6.2018 a dodejky soud zjistil, že žalobce vyrozuměl žalovaného a insolvenčního správce o přihlášce pohledávky a tuto přihlášku připojil k listině.

18. Z listiny ze dne 24.8.2018 a dodejky soud zjistil, že žalobce opakovaně informoval insolvenčního správce o svých nárocích z pracovněprávního vztahu mezi účastníky. Tato listina byla zaslána na vědomí Krajskému soudu v Brně.

19. Z listiny ze dne 16.10.2018 a dodejky soud zjistil, že žalobce opakovaně upomínal žalovaného a insolvenčního správce o úhradu svých pohledávek.

20. Z listiny ze dne 4.4.2019 soud zjistil, že žalobce podal ke Krajskému soudu v Brně žádost a podnět k výkonu dohledu insolvenčního soudu, ve kterém poukazoval na absenci jakékoli reakce žalovaného i insolvenčního správce k nárokům žalobce z pracovněprávního vztahu.

21. Z listiny ze dne 10.4.2019 soud zjistil, že insolvenční správce žalovaného sdělil žalobci, že insolvenční správce nezařadil pohledávku žalobce na přezkumné jednání, neboť se jedná o pohledávku za majetkovou podstatou. Pohledávky za majetkovou podstatou uspokojuje během řízení osoba s dispozičním oprávněním k majetkové podstatě, tj. v daném případě dlužník. S ohledem na stav majetkové podstaty a celkové výše pohledávek za majetkovou podstatou dlužníka je zřejmé, že tento nemá dostatek finančních prostředků na úhradu pohledávek za majetkovou podstatou, rovněž na pohledávku žalobce. S ohledem na tvrzení žalovaného o neexistenci pohledávky žalobce lze dle insolvenčního správce předpokládat, že žalovaný nebude souhlasit s jakoukoli úhradou pohledávky i v případě dostatku finančních prostředků.

22. Z výslechu žalobce jako účastníka řízení soud zjistil, že vykonával pro žalovaného práci tajemníka generálního ředitele a následně realizačního ředitele. Dohoda o mzdě byla obsažena pouze v manažerské smlouvě uzavřené mezi účastníky, jiná dohoda o mzdě nebyla uzavřena. Po nástupu na místo realizačního ředitele byla žalobci pravidelně vyplácena mzda 45.000 Kč, změna pracovního místa neměla vliv na výši mzdy. Mzda byla vyplácena pravidelně do jara 2016, kdy byla krácena o 40%. O zkrácení mzdy žalobce nikdo neinformoval, nedohodl se na něm s žalovaným, dověděl se něm z výplatní pásky. Několik měsíců nebyla mzda vyplacena vůbec, žalobce z tohoto důvodu ukončil s žalovaným pracovní poměr. Ze strany žalovaného byl žalobce opakovaně ujišťován o doplacení dlužných mezd ze získaných zakázek žalovaného.

23. Ze mzdového listu za rok 2016 a výplatních lístků soud zjistil, že za 1/2016 byla žalobci vyúčtována hrubá mzda ve výši 44.922 Kč, za 2/2016 byla žalobci vyúčtována hrubá mzda ve výši 43.824 Kč, za 3/2016 byla žalobci vyúčtována hrubá mzda ve výši 45.000 Kč, za 4/2016 byla žalobci vyúčtována hrubá mzda ve výši 27.770 Kč, za 5/2016 byla žalobci vyúčtována hrubá mzda ve výši 45.000 Kč, za 6/2016 byla žalobci vyúčtována hrubá mzda ve výši 30.313 Kč, za 7/2016 byla žalobci vyúčtována hrubá mzda ve výši28.306 Kč, za 8/2016 byla žalobci vyúčtována hrubá mzda ve výši 27.000 Kč, za 9/2016 byla žalobci vyúčtována hrubá mzda ve výši 28.598 Kč, za 10/2016 byla žalobci vyúčtována hrubá mzda ve výši 26.046 Kč, za 11/2016 byla žalobci vyúčtována hrubá mzda ve výši 26.995 Kč, za 12/2016 byla žalobci vyúčtována hrubá mzda ve výši 29.158, za 1/2017 byla žalobci vyúčtována hrubá mzda ve výši 27.000 Kč, za 2/2017 byla žalobci vyúčtována hrubá mzda ve výši 29.500 Kč, za 3/2017 byla žalobci vyúčtována hrubá mzda ve výši 27.000 Kč, za 4/2017 byla žalobci vyúčtována hrubá mzda ve výši 27.000 Kč, za 5/2017 byla žalobci vyúčtována hrubá mzda ve výši 27.000 Kč, za 6/2017 byla žalobci vyúčtována hrubá mzda ve výši 27.000 Kč, za 7/2017 byla žalobci vyúčtována hrubá mzda ve výši 26.961 Kč, za 8/2017 byla žalobci vyúčtována hrubá mzda ve výši 121.505 Kč.

24. Soud provedl dokazování mzdovým listem žalobce za rok 2013, 2014, 2015, ze kterých zjistil, že měsíční mzda žalobce činila od 6/2013 do 12/2015 částku 45.000 Kč.

25. Z účetních uzávěrek za rok 2013, 2014, 2015, 2016 soud zjistil výsledek hospodaření po zdanění, který v roce 2013 činil 15.398.000 Kč, v roce 2014 činil 8.001.000, v roce 2015 činil 7.204.000, v roce 2016 činil 452.000 Kč.

26. Ze základní organizačně řídící normy , právnická osoba, . , Anonymizováno, -01-2013 , pracovního a vnitřního řádu , právnická osoba, . účinné od 1.7.2013 soud zjistil, že dle článku 15 má každý zaměstnanec stanovenu základní mzdu složenou ze dvou položek (pevné a pohyblivé). Na pevnou složku mzdy má nárok každý zaměstnanec bez ohledu na své ohodnocení a na finanční situaci firmy, za předpokladu plnění svých pracovních povinností. Pohyblivá složka mzdy je závislá na dvou faktorech: osobním ohodnocení a finanční situaci firmy, přičemž tyto faktory lze i kombinovat. Kombinace těchto faktorů, však nesmí překročit minimální a maximální vymezenou mez základní mzdy, tzn. min. -40%(-35%,30%)max.+40%(+35%,+30%)základní mzdy.

27. Ze zvukových nahrávek předložených žalobcem soud zjistil, že zaměstnanci byli vedením společnosti ujišťování o doplacení mezd po získání zakázek od obchodních partnerů.

28. Z potvrzení obchodních partnerů , právnická osoba, a , Anonymizováno, , adresa, a.s. soud zjistil, že se žalobce účastnil projektů žalovaného v období 2013-2016.

29. Soud provedl dokazování smlouvou o převodu cenných papírů a výpisem z účtu. Vzhledem k tomu, že tyto důkazy se netýkají skutečností rozhodných pro posouzení nároku žalobce, soud se těmito důkazy více nezabýval a ničeho z nich nezjistil.

30. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Mezi žalobcem jako zaměstnancem a žalovaným jako zaměstnavatelem vznikl na základě pracovní smlouvy ze dne 1.9.2005 pracovní poměr, který byl změněn dohodou ze dne 24.5.2013, na základě které žalobce s účinnosti od 1.6.2013 vykonával práci tajemníka generálního ředitele, ostatní ujednání pracovní smlouvy zůstala beze změny. Dne 29.5.2013 si účastníci v manažerské smlouvě dohodli s účinností od 1.6.2013 měsíční mzdu ve výši 45.000 Kč a roční prémie ve výši 1% z ročního disponibilního zisku žalovaného s tím, že roční prémie bude vyplacena po schválení ročního výsledku valnou hromadou, termín výplaty roční prémie bude stanoven představenstvem žalovaného. Od 6/2013 vyplácel žalovaný žalobci do 3/2016 mzdu ve výši 45.000 Kč měsíčně. Listinou ze dne 29.5.2013 předseda představenstva žalovaného jmenoval žalobce ke dni 1.6.2013 do funkce tajemníka generálního ředitele. Listinou ze dne 30.12.2014 předseda představenstva žalovaného zrušil ke dni 31.12.2014 jmenování žalobce tajemníkem generálního ředitele a jmenoval ho do funkce realizačního ředitele. V období 4/2016 a 6/2016-8/2017 vyplácel žalovaný žalobci mzdu sníženou o 40%. Žalovaný opakovaně ujišťoval žalobce o doplacení části mezd. Žalobce ke dni 31.8.2017 okamžitě ukončil pracovní poměr u žalovaného dle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Dne 27.4.2018 podal žalovaný návrh na zahájení insolvenčního řízení z důvodu hrozícího úpadku, návrh na povolení reorganizace. Usnesením Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 40 INS 7117/2018-A-6 ze dne 29.5.2018 byl zjištěn úpadek žalovaného, insolvenčním správcem byl ustanoven , právnická osoba, . a následně byla povolena reorganizace. žalobce uplatnil své pohledávky v rámci insolvenčního řízení i vůči žalovanému, tyto však nebyly uspokojeny.

31. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je převážně důvodná.

32. Podle § 203 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. insolvenční zákon není-li dále stanoveno jinak, pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené na roveň se uplatňují písemně vůči osobě s dispozičními oprávněními. O uplatnění takové pohledávky věřitel současně vždy vyrozumí insolvenčního správce; náležitosti tohoto vyrozumění stanoví prováděcí právní předpis.

33. Podle § 203 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb. insolvenční zákon neuspokojí-li osoba s dispozičními oprávněními pohledávky podle odstavce 1 v plné výši a včas, může se věřitel domáhat jejich splnění žalobou podanou proti osobě s dispozičními oprávněními; nejde o incidenční spor. Náklady, které v tomto sporu vznikly insolvenčnímu správci, se hradí z majetkové podstaty, pokud nevznikly zaviněním insolvenčního správce nebo náhodou, která se mu přihodila.

34. V projednávané věci se žalobce domáhá pracovněprávní pohledávky jako zaměstnanec žalovaného, náleží mu tudíž pohledávka postavena na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou, které nezařazuje insolvenční správce do seznamu pohledávek zpracovaného pro přezkumná jednání. Věřitelé, kteří mají pohledávky za majetkovou podstatou nebo pohledávky jim naroveň postavené, své pohledávky neuplatňují v insolvenčním řízení přihláškou jako ostatní věřitelé, ale uplatňují za použití formuláře u osoby s dispozičním oprávněním k majetkové podstatě. Za situace, kdy u žalovaného byla povolena reorganizace, je osobou s dispozičním oprávněním žalovaný. Žalobce správně před podáním žaloby vyzval žalovaného jako osobu s dispozičním oprávněním k úhradě pohledávek a informoval o tom i insolvenčního správce. Žalovaný dobrovolně neuspokojil pohledávky žalobce, insolvenční správce v podání ze dne 10.4.2019 žalobci výslovně sdělil, že k dobrovolné úhradě pohledávek nedojde, neboť žalovaný nároky žalobce neuznává, žalobce tak v souladu s § 203 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb. podal tuto žalobu, ke které je aktivně hmotně-právně legitimován a žalovaný jako osoba s dispozičním oprávněním je pasivně hmotně-právně legitimován.

35. Nejdříve se soud zabýval nárokem žalobce na doplacení části mzdy za období 4/2016, 6/2016-8/2017.

36. Podle § 113 odst. 1,3 zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce mzda se sjednává ve smlouvě nebo ji zaměstnavatel stanoví vnitřním předpisem anebo určuje mzdovým výměrem, není-li v odstavci 2 stanoveno jinak. Mzda musí být sjednána, stanovena nebo určena před začátkem výkonu práce, za kterou má tato mzda příslušet.

37. Podle § 141 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku.

38. Mzda je definována jako peněžité plnění a plnění peněžité hodnoty (naturální mzda) poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci za práci. Podmínky pro poskytování mzdy vymezuje zákoník práce pouze rámcově, aby nepředurčoval mzdový systém a jednotlivé formy a složky mzdy, které mohou být mezi účastníky sjednány, popřípadě zvoleny zaměstnavatelem. Způsoby utváření mezd stanoví zákoník práce v § 113 odst.

1. Mzdu je možné sjednat ve smlouvě (kolektivní, pracovní nebo jiné), nebo ji může zaměstnavatel jednostranně stanovit vnitřním předpisem nebo individuálně určit mzdovým výměrem. V praxi dochází běžně ke kombinaci uvedených způsobů (Bělina, M., Drápal, L. a kol.: Zákoník práce. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019. 638 s).

39. V projednávané věci si účastníci sjednali mzdu naposledy v manažerské smlouvě ze dne 29.5.2013, mzda nebyla stanovena ani vnitřním předpisem, ani mzdovým výměrem zaměstnavatele, ale dohodou účastníků. Protože zaměstnanec má právo znát podmínky, za nichž má pro zaměstnavatele konat práci, musí sjednání nebo určení mzdy vždy předcházet výkonu práce, za kterou má tato mzda příslušet. To platí nejen při sjednání, stanovení nebo určení mzdy v souvislosti se vznikem pracovního poměru, ale také při každé změně podmínek odměňování. Jestliže žalovaný odvolal žalobce k 31.12.2014 z pozice tajemníka generálního ředitele a pověřil žalobce od 1.1.2014 výkonem práce realizačního ředitele a v této souvislosti nedošlo k žádné změně v dohodě o mzdě a žalovaný nadále od 1.1.2015 vyplácel žalobci za práci realizačního ředitele mzdu 45.000 Kč, dospěl soud k závěru, že výkonu práce realizačního ředitele od 1.1.2015 nepředcházela žádná nová dohoda o výši mzdy, proto je třeba vycházet ze mzdy sjednané mezi účastníky v manažerské smlouvě ze dne 29.5.2013. Přistoupil-li žalovaný ke krácení mzdy v období 4/2016, 6/2016- 8/2017 s odůvodněním, že postupuje dle vnitřního předpisu žalovaného, činil tak zcela neoprávněně, neboť mzdu sjednanou mezi účastníky bylo možné snížit pouze dohodou strana a to před tím, než bylo s výkonem práce započato a k tomuto nedošlo. Na tomto závěru nic nemění ani ustanovení smlouvy o tom, že tarifní mzda může být upravena v souladu s ustanoveními ZOŘN-01-2012. Citované ustanovení pouze obecně deklaruje možnou změnu do budoucna, se kterou by žalobce musel být seznámen před výkonem práce. Odkazuje na vnitřní předpis, o kterém žalovaný nejdříve tvrdil, že neexistuje, následně, že ho nenalezl, proto soud dokazování touto listinou nemohl provést. Nejedná se o konkrétní, určité ujednání, které by v kombinaci se sjednanou mzdou ve výši 45.000 Kč měsíčně bylo způsobem pro konečné určení měsíční mzdy. Pokud žalovaný argumentoval zněním vnitřního předpisu ZOŘN-01-2013, tak je třeba konstatovat, že znění tohoto vnitřního předpisu je zcela bez významu pro posouzení nároku žalobce, neboť na tento vnitřní předpis manažerská smlouva ze dne 29.5.2013 neodkazuje a navíc tento vnitřní předpis nabyl účinnosti teprve dne 1.7.2013, stanovení výše mzdy v kombinaci s tímto předpisem by nepředcházelo výkonu práce žalobce.

40. S ohledem na shora uvedené soud přiznal ve výroku I. žalobci nárok na dlužné dosud nevyplacené části mzdy za období 4/2016, 6/2016-8/2017 v celkové výši 255.301 Kč. Ve výroku II. soud nárok žalobce ohledně částky 32.699 Kč zamítl, neboť uvedená částka nepředstavuje dlužnou mzdu, ale nároky z titulu náhrady mzdy za čerpanou dovolenou, které žalobce neučinil předmětem řízení. Při výpočtech uvedených v tabulce postupoval soud následujícím způsobem: měsíční sjednanou mzdu ve výši 45.000 vydělil počtem pracovních hodin daného měsíce a výsledek vynásobil počtem hodin odpracovaných žalobcem v daném měsíci, což zjistil ze mzdových listů. Například za 4/2016 postupoval takto 45.000/168x160=42.857 Kč a bylo-li v 4/2016 žalobci vyplaceno 25.715 Kč, má mu žalovaný doplatit 17.142 Kč nikoli, jak požadoval žalobce 18.000 Kč. Výpočty za jednotlivé měsíce jsou uvedeny v tabulce níže.ObdobíPočet hodindovolenéPočet odpracovaných hodinVyplacená mzdaMzda, na kterou vznikl žalobci nárokNevyplacená část mzdy4/2016816025., adresa, ., adresa, .1426/20163214422., adresa, ., adresa, .7277/20164012820., adresa, ., adresa, .7148/2016018427., adresa, ., adresa, .0009/20164013620., adresa, ., adresa, .90910/2016120487., adresa, .8575.14211/2016816825., adresa, ., adresa, .14212/20164013620., adresa, ., adresa, .9091/2017017627., adresa, ., adresa, .0002/2017016027., adresa, ., adresa, .0003/2017018427., adresa, ., adresa, .0004/2017016027., adresa, ., adresa, .0005/2017018427., adresa, ., adresa, .0006/2017017627., adresa, ., adresa, .0007/2017816025., adresa, ., adresa, .1428/20171616824., adresa, ., adresa, .434celkem255.30141. Dále soud přiznal v souladu s § 4 zákoníku práce a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku žalobci nárok na úroky z prodlení z částky 255.301 Kč ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Při určení doby prodlení byl soud vázán dobou, do kdy žalobce úrok z prodlení požadoval tj. 29.5.2018, počátek prodlení stanovil u dlužných částek za jednotlivé měsíce od prvního dne následujícího po dni, kdy nastala splatnost mzdy dle § 141 odst. 1 zákoníku práce. Celkem tak soud přiznal žalobci úrok z prodlení ve výroku I. ve výši 25.966,90 Kč. Specifikace přiznaného úroku z prodlení je obsažena v tabulce níže. Domáhal-li se žalobce úroku z prodlení ve zbývající výši 4.478,10 Kč, soud v této výši nárok žalobce jako nedůvodný ve výroku II. zamítl.JistinaOdDoDníÚrok/dSazbaÚrokDluhProgram započítá úhrady jen do termínu -Úrok do-.Jistina (ř. 1) 17 142,00 Kč splatná dne 31.5.2016 - zákonný úrok z prodlení - ( na jistinu )17 142,001.6.201629.5.20187283,788,052 750,0919 892,09Jistina (ř. 2) 14 727,00 Kč splatná dne 31.7.2016 - zákonný úrok z prodlení - ( na jistinu )14 727,001.8.201629.5.20186673,258,052 165,0616 892,06Jistina (ř. 3) 13 714,00 Kč splatná dne 31.8.2016 - zákonný úrok z prodlení - ( na jistinu )13 714,001.9.201629.5.20186363,028,051 922,6315 636,63Jistina (ř. 4) 18 000,00 Kč splatná dne 30.9.2016 - zákonný úrok z prodlení - ( na jistinu )18 000,001.10.201629.5.20186063,978,052 404,7420 404,74Jistina (ř. 5) 13 909,00 Kč splatná dne 31.10.2016 - zákonný úrok z prodlení - ( na jistinu )13 909,001.11.201629.5.20185753,078,051 763,3615 672,36Jistina (ř. 6) 5 142,00 Kč splatná dne 30.11.2016 - zákonný úrok z prodlení - ( na jistinu )5 142,001.12.201629.5.20185451,138,, adresa, ,975 759,97Jistina (ř. 7) 17 182,00 Kč splatná dne 31.12.2016 - zákonný úrok z prodlení - ( na jistinu )17 182,001.1.201729.5.20185143,798,051 947,7819 129,78Jistina (ř. 8) 13 909,00 Kč splatná dne 31.1.2017 - zákonný úrok z prodlení - ( na jistinu )13 909,001.2.201729.5.20184833,078,051 481,6515 390,65Jistina (ř. 9) 18 000,00 Kč splatná dne 28.2.2017 - zákonný úrok z prodlení - ( na jistinu )18 000,001.3.201729.5.20184553,978,051 806,2919 806,29Jistina (ř. 10) 18 000,00 Kč splatná dne 31.3.2017 - zákonný úrok z prodlení - ( na jistinu )18 000,001.4.201729.5.20184243,978,051 683,2219 683,22Jistina (ř. 11) 18 000,00 Kč splatná dne 30.4.2017 - zákonný úrok z prodlení - ( na jistinu )18 000,001.5.201729.5.20183943,978,051 564,1319 564,13Jistina (ř. 12) 18 000,00 Kč splatná dne 31.5.2017 - zákonný úrok z prodlení - ( na jistinu )18 000,001.6.201729.5.20183633,978,051 441,0619 441,06Jistina (ř. 13) 18 000,00 Kč splatná dne 30.6.2017 - zákonný úrok z prodlení - ( na jistinu )18 000,001.7.201729.5.20183333,978,051 321,9619 321,96Jistina (ř. 14) 18 000,00 Kč splatná dne 31.7.2017 - zákonný úrok z prodlení - ( na jistinu )18 000,001.8.201729.5.20183023,978,051 198,9019 198,90Jistina (ř. 15) 17 142,00 Kč splatná dne 31.8.2017 - zákonný úrok z prodlení - ( na jistinu )17 142,001.9.201729.5.20182713,788,051 024,5518 166,55Jistina (ř. 16) 16 434,00 Kč splatná dne 30.9.2017 - zákonný úrok z prodlení - ( na jistinu )16 434,001.10.201729.5.20182413,628,, adresa, ,5017 307,50Zbývá uhradit jistinu:255 301,00 KčZbývá uhradit úroky:25 966,90 KčJistiny celkem:255 301,00 KčÚhrady celkem:0,00 KčDluh celkem:7,90 Kč42. Proti nároku žalobce na doplatek mezd za období 4/2016, 6/2016-8/2017 vznesl žalovaný námitku promlčení. Žalobce se této námitce bránil s odkazem na dobré mravy. K této otázce nutno předeslat, že vznesení námitky promlčení zásadně dobrým mravům neodporuje, nastávají však situace, při nichž může být uplatnění této námitky výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil [srov. nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. II. ÚS 309/95 ze dne 15.01.1997 nebo nález ve věci sp. zn. I. ÚS 643/04 ze dne 06.09.2005]. Soud po zvážení všech okolností dospěl k závěru, že v projednávané věci nastaly okolnosti, pro které lze námitku promlčení vynesenou žalovaným hodnotit jako výkon práva v rozporu s dobrými mravy a nepřiznat mu právní ochranu. Dle soudu je třeba za rozhodné pro nepřiznání právních účinků uplatněné námitky promlčení považovat jednání předsedy představenstva žalovaného, který po nevyplacení části mezd opakovaně ujišťoval žalovaného i ostatní zaměstnance o dobrovolném doplacení části mezd, jak vyplynulo z listinných důkazů, zvukové nahrávky i výslechu žalobce jako účastníka řízení. Podle přesvědčení soudu za této situace nelze klást k tíži žalobce, že nepodal žalobu na doplatek části mezd dříve a důvodně předpokládal, že po vyřešení obchodních problémů žalovaného dojde k dobrovolné úhradě dlužných částí mezd. Soud proto uzavírá, že námitku promlčení vznesenou žalovaným ohledně doplatku mezd za období 4/2016, 6/2016-8/2017 shledal v rozporu s dobrými mravy a nárok žalobce na doplatek mezd za období 4/2016, 6/2016-8/2017 považuje za důvodný ve shora uvedeném rozsahu.

43. Nárok žalobce na náhradu mzdy v důsledku okamžitého zrušení pracovního poměru shledal soud zcela důvodným, když v řízení bylo prokázáno, že pracovní poměr byl ukončen platným okamžitým zrušením pracovního poměru žalobcem ke dni 31.8.2017.

44. Podle § 56 odst. 2 zákoníku práce zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr, přísluší od zaměstnavatele náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby. Pro účely náhrady mzdy nebo platu se použije § 67 odst.

3. Podle § 67 odst. 3 zákoníku práce se pro účely odstupného se průměrným výdělkem rozumí průměrný měsíční výdělek.

45. Po ukončení pracovního poměru žalobcem dle § 56 zákoníku práce vyplatil žalovaný žalobci náhradu mzdy dle § 56 odst. 2 zákoníku práce, avšak žalovaný při určení výše náhrady mzdy použil průměrný výdělek, který stanovil z nesprávně vyplacené výše mzdy. Žalovaný vycházel z toho, že žalobce v rozhodném období (4-6/2017) odpracoval celkem , hodnota, hodin (160+184+176=520) a byla mu vyplacena mzda ve výši 81.000 Kč (27.000+27.000+27.00=81.000), tudíž průměrný hodinový výdělek činil dle žalovaného 155,77 Kč, průměrný měsíční výdělek činil 27.091,5184 Kč ( 155,77x40x4,348=27.091,5184). Za dvouměsíční výpovědní dobu žalovaný žalobci vyplatil 54.184 Kč ( 2x27.092=54.184). Správně měl žalovaný vyplatit žalobci náhradu mzdy ve výši 90.306 Kč, neboť v rozhodné době, kdy žalobce odpracoval 520 hodin, mu náležela mzda ve výši 135.000 Kč. Potom průměrný hodinový výdělek by činil 259,62 Kč ( 135.000/520=259,62) a průměrný měsíční výdělek 45.153,1104 Kč ( 259,62x40x4,348=45.153,1104). Žalobci vznikl nárok na náhradu mzdy za dvouměsíční výpovědní lhůtu ve výši 90.306 Kč, bylo-li mu vyplaceno pouze 54.184 Kč, je nárok žalobce uplatněný žalobou na doplacení částky 36.000 Kč důvodný a soud v tomto rozsahu žalobě ve výroku III. vyhověl.

46. Dále soud přiznal žalobci v souladu s § 4 zákoníku práce a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku nárok na úrok z prodlení z částky 36.000 Kč ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Při určení doby prodlení byl soud vázán dobou, do kdy žalobce úrok z prodlení požadoval tj. 29.5.2018, počátek prodlení stanovil od 1.10.2017 to je od prvního dne následujícího po 30.9.2017 tedy dni, kdy nastala splatnost náhrady mzdy dle § 141 odst. 1,5 zákoníku práce. Celkem tak soud přiznal žalobci kapitalizovaný úrok z prodlení ve výroku III. ve výši 1.913,47 Kč. Domáhal-li se žalobce úroku z prodlení ve zbývající výši 66,13 Kč, soud v této výši nárok žalobce jako nedůvodný ve výroku IV. zamítl.

47. Poslední z nároků žalobce - nárok žalobce na roční prémie posoudil soud jako nárokovou složku mzdy vyplývající z manažerské smlouvy, která není podmíněna posouzením, rozhodnutím žalovaného, nárok na tuto složku mzdy vznikl žalobci dosažením zisku žalovaného v daném roce. Schválení valnou hromadou podléhal roční výsledek hospodaření nikoli nárok žalobce na roční prémii. Dle manažerské smlouvy činil podíl žalobce na roční prémii 1% z ročního disponibilního zisku žalovaného. Roční prémie měla být vyplacena po schválení ročního výsledku valnou hromadou. Termín výplaty roční prémie měl být stanoven představenstvem žalovaného. Projevem schválení ročního výsledku je účetní uzávěrka, kterou schválila valná hromada žalovaného a která je za příslušná období uložena ve sbírce listin rejstříkového soudu. Podle § 181 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb. o obchodních korporacích se účetní uzávěrka schvaluje do 6 měsíců po uplynutí účetního období. Pokud je tedy účetním obdobím kalendářní rok, je valná hromada povinna projednat účetní závěrku do 30. června následujícího roku. Ke dni 1.7. následujícího roku bylo možné určit výši roční prémie žalovaného za předchozí rok. Dohoda o termínu výplaty nemá vliv na splatnost mzdy. Za situace, kdy si účastníci u této složky mzdy dohodli pouze výplatu, nikoli splatnost, je na místě aplikace § 141 odst. 1 zákoníku práce, podle kterého je mzda splatná po vykonání práce a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo některou její složku. S ohledem na uvedené nastala splatnost roční prémie vždy ke dni 31.7. následujícího roku. Z účetních uzávěrek za rok 2013, 2014, 2015, 2016 soud zjistil výsledek hospodaření po zdanění, který v roce 2013 činil 15.398.000 Kč, v roce 2014 činil 8.001.000, v roce 2015 činil 7.204.000, v roce 2016 činil 452.000 Kč a vypočetl výši roční prémie žalobce, která činila 1%. Roční prémie za rok 2013 ve výši 153.980 Kč byla splatná dne 31.7.2014, roční prémie za rok 2014 ve výši 80.010 Kč byla splatná dne 31.7.2015, roční prémie za rok 2015 ve výši 72.040 Kč byla splatná dne 31.7.2016 a roční prémie za rok 2016 ve výši 4.520 Kč byla splatná dne 31.7.2017. Žalovaný proti nároku na roční prémie vznesl námitku promlčení.

48. Promlčení znamená, že není-li nějaké právo po určitou zákonem stanovenou dobu vykonáno nebo uplatněno u soudu, nelze se ho po uplynutí této doby s úspěchem soudně domoci; za podmínky, že dlužník (vůči soudu) namítne, že je právo promlčeno (§ 610 odst. 1 věta první obč. zák.). Protože zákoník práce výslovnou úpravu promlčení práva neobsahuje, uplatní se v pracovněprávních vztazích úprava obsažená v občanském zákoníku, tedy ustanovení § 609 až 653 občanského zákoníku.

49. Podle § 619 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

50. Podle § 629 odst. 1,2 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku promlčecí lhůta trvá tři roky. Majetkové právo se promlčí nejpozději uplynutím deseti let ode dne, kdy dospělo, ledaže zákon zvlášť stanoví jinou promlčecí lhůtu.

51. Podle § 648 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku uplatní-li věřitel v promlčecí lhůtě právo u orgánu veřejné moci a pokračuje-li řádně v zahájeném řízení, promlčecí lhůta neběží. To platí i o právu již vykonatelném, pokud byl pro ně navržen výkon rozhodnutí nebo navrženo nařízení exekuce.

52. V tomto případě při posuzování námitky promlčení je dle soudu nezbytné zohlednit skutečnost, že dne 29.5.2018 byl u žalovaného prohlášen úpadek a dne 6.9.2018 byla povolena reorganizace žalovaného, žalobce nárok na zaplacení ročních prémií uplatnil 27.6.2018 přihláškou u insolvenčního soudu jakožto orgánu veřejné moci a dne 25.6.2018 u žalovaného a insolvenčního správce žalovaného, dne 10.4.2019 sdělil insolvenční správce žalovaného žalobci, že jeho nárok na roční prémie neuznává a odkázal ho na postup dle § 203 odst. 4 insolvenčního zákona. Po dobu od podání přihlášky u insolvenčního soudu do sdělení insolvenčního správce o odmítnutí nároku ze dne 10.4.2019 se stavěla promlčecí lhůta ohledně nároku žalobce na roční prémie dle § 173 odst. 4 insolvenčního zákona ( usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. KSUL , spisová značka, , , spisová značka, -B-85 ). Toto je bez významu u nároku na roční prémie za rok 2013, tam uplynula tříletá promlčecí lhůta dne 31.7.2017 tzn. ještě před podáním přihlášky k insolvenčnímu soudu, proto soud žalobu ohledně nároku na prémie za rok 2013 ve výši 153.980 Kč ve výroku VII. zamítl. Stejně jako nárok na roční prémie za rok 2013 je promlčen i nárok na roční prémie za rok 2014, neboť ke stavění lhůty došlo 34 dnů před uplynutím promlčecí lhůty a k podání žaloby došlo až 216 den poté, kdy promlčecí lhůta začala znovu běžet, proto soud žalobu ohledně nároku na prémie za rok 2014 ve výši 80.010 Kč ve výroku VII. zamítl.

53. Stavění promlčecí lhůty v trvání 287 dnů má význam při posuzování námitky promlčení u nároku žalobce na roční prémie za rok 2015. Za situace kdy došlo k stavení promlčecí lhůty od 27.6.2018 do 10.4.2019 tj. 287 dnů a žaloba byla podána dne 12.11.2019, tedy 216 dnů poté, kdy začala znovu běžet promlčecí lhůta, je třeba konstatovat, že k podání žaloby došlo včas a nárok na roční prémie za rok 2015 není promlčen, proto soud žalobě ohledně nároku na prémie za rok 2015 ve výši 72.036 Kč ve výroku V. vyhověl. a současně z této částky přiznal žalobci nárok na úrok z prodlení v souladu s § 4 zákoníku práce a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Při určení doby prodlení byl soud vázán dobou, do kdy žalobce úrok z prodlení požadoval tj. 29.5.2018, počátek prodlení stanovil od 30.9.2016. Celkem tak soud přiznal žalobci kapitalizovaný úrok z prodlení ve výroku V. ve výši 9.643,64 Kč. Domáhal-li se žalobce úroku z prodlení ve zbývající výši 112,45 Kč, soud v této výši nárok žalobce jako nedůvodný ve výroku VII. zamítl.

54. Námitka promlčení není důvodná ani ohledně nároku žalobce na roční prémie za rok 2016, u kterého byla žaloba podána dne 12.11.2019 a promlčecí lhůta uplynula dne 31.7.2020, proto soud žalobě ohledně nároku na prémie za rok 2016 ve výši 4.520 Kč ve výroku VI. vyhověl. a současně z této částky přiznal žalobci nárok na úrok z prodlení v souladu s § 4 zákoníku práce a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Při určení doby prodlení byl soud vázán dobou, do kdy žalobce úrok z prodlení požadoval tj. 29.5.2018, počátek prodlení stanovil od 30.9.2017. Celkem tak soud přiznal žalobci kapitalizovaný úrok z prodlení ve výroku VI. ve výši 241,24 Kč. Domáhal-li se žalobce úroku z prodlení ve zbývající výši 7,31 Kč, soud v této výši nárok žalobce jako nedůvodný ve výroku VII. zamítl.

55. Rovněž u námitky promlčení vznesené žalovaným proti nároku žalobce na roční prémie se žalobce bránil rozporem s dobrými mravy. U těchto nároků však po provedeném dokazování soud nezjistil žádné okolnosti, pro které by námitku promlčení vynesenou žalovaným bylo možné hodnotit jako výkon práva v rozporu s dobrými mravy. Z žádného z provedených důkazů nevyplynulo, že by žalovaný svým jednáním ujišťoval žalobce v přesvědčení o úhradě těchto nároků, z provedených důkazů vyplývala ujištění pouze ve vztahu k nároku na mzdy za jednotlivé měsíce nikoli k nárokům na roční prémie.

56. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Soud určil poměr úspěchu obou účastníků ve věci a od úspěchu žalobce odečetl jeho neúspěch. Ve výši rozdílu vznikl žalobci nárok na náhradu nákladů řízení. Žalobce byl ve sporu úspěšný ohledně částky 405.622,25 Kč (255.301 Kč+36.000 Kč+72.036 Kč+4.520 Kč+25.966,90 Kč+1.913,47 Kč+241,24 Kč+9,643,64 Kč = 405.622,25 Kč), která mu byla přiznána výroky I., III., V., VI. na jistině a kapitalizovaném příslušenství, tedy měl úspěch z 55%. Ohledně částek 32.699 Kč, 153.980 Kč, 80.010 Kč a kapitalizovaného příslušenství ve výši 4.478,10 Kč, 66,13 Kč, 112,45 Kč, 7,31 Kč, 45.653,39 Kč, 17.281,29 Kč celkem 334.287,67 Kč byl žalobce neúspěšný, když v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta, tzn., že žalobce měl neúspěch ze 45 %. Odečtením neúspěchu od úspěchu vychází, že žalobce má právo na náhradu 10% svých nákladů. Žalobci vznikly náklady v celkové výši 150.804,10 Kč. Tato částka se skládá z těchto částek:- 31.728 Kč za zaplacený soudní poplatek,- 95.710 Kč odměnu advokáta za 8 úkonů právní služby (převzetí zastoupení, podání žaloby, účast na jednání soudu dne 5.3.2021 přesahující 2 hodiny, 2.4.2021, podání ve věci ze dne 9.3.2020, 9.6.2020, 2.4.2021) ve výši 11.260 Kč za úkon určený podle § 7, 11 odst.1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a odměnu ve výši 5.630 Kč podle § 11 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za účast při vyhlášení rozsudku,- 2.700 Kč za hotové výdaje advokáta podle § 13 odst. 1,3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 9 úkonů právní služby (převzetí zastoupení, podání žaloby, účast na jednání soudu dne 5.3.2021 přesahující 2 hodiny, 2.4.2021, podání ve věci ze dne 9.3.2020, 9.6.2020, 2.4.2021, účast při vyhlášení rozsudku dne 13.10.2021) po 300 Kč,- 20.666,10 Kč tj. 21 % DPH, jíž je zástupce žalobce plátcem. Žalobce má právo na náhradu 10 % nákladů řízení, což činí částku 15.080 Kč. Náklady řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 o.s.ř.

57. Soud nepřiznal žalobci odměnu za podání ze dne 16.6.2021, když toto neobsahovalo žádné skutečnosti týkající se věci samé, ale pouze otázky procesní. Stejně tak soud nepřiznal žalobci odměnu za písemně zpracovaný závěrečný návrh, který zástupce žalobce přednesl na jednání dne 4.10.2021, neboť odměna za tento úkon je již obsažena v odměně za účast u tohoto jednání.