116 C 98/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Tamarou Göthovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 16 868,89 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 9 380 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 4 080 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 375 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 405 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 26,43 % ročně z částky 12 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, částky 3 408,89 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 848 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 131,87 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 868,89 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 25,14 % ročně z částky 4 868,89 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 2. 11. 2022 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 16 868,89 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacených úvěrů, které byly žalované poskytnuty na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne 25. 2. 2019 a smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne 2. 7. 2019.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobce (, právnická osoba, , IČO: , IČO, ) uzavřel s žalovanou dne 2. 2. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti č. , RČ, (dále jen „smlouva č. , hodnota, “). Na základě smlouvy č. , hodnota, byl žalované poskytnut úvěr výši 6 000 Kč, přičemž převzetí peněžních prostředků žalovaná stvrdila podpisem smlouvy č. , hodnota, . Žalovaná se zavázala vrátit v hotovosti formou 60 týdenních splátek ve výši 180 Kč celkovou částku ve výši 10 800 Kč. Tato částka byla tvořena úvěrem ve výši 6 000 Kč, úrokem ve výši 1 200 Kč, administrativním poplatkem ve výši 1 200 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč. První splátka byla splatná ke dni 4. 3. 2019, poslední splátka ke dni 20. 4.2020. Žalovaná sjednané splátky řádně a včas nesplácela, když uhradila celkem částku ve výši 4 540 Kč, kterou právní předchůdce žalobce v částce 1 131,11 Kč započetl na úhradu jistiny, v částce 1 200 Kč na úhradu úroku, v částce 1 200 Kč na úhradu administrativního poplatku a v částce 1 008,89 Kč na úhradu poplatku za hotovostní inkaso splátek.

5. Z karty zákazníka – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 25. 2. 2019 soud zjistil, že žalovaná byla ke dni uzavření smlouvy svobodná, žila v nájmu a měla jednu vyživovací povinnost. Pracovala na částečný úvazek jako pokladní u označeného zaměstnavatele s čistým měsíčním příjmem ve výši 9 387 Kč, což bylo dle zatrhnutých políček ověřeno výplatními páskami a pracovní smlouvou. Další příjem označený jako státní podpora – vedlejší byl uveden ve výši 5 267 Kč. Celkový příjem žalované tak byl zjištěn ve výši 15 654 Kč. Měsíční výdaje byly uvedeny v částce 14 310 Kč, kdy částka ve výši 8 000 Kč představovala výdaje na bydlení, částka 5 500 Kč osobní výdaje žalované a částka 810 Kč byla splátkou jiné zápůjčky/úvěru žalované u právního předchůdce žalobce. Dále byla dle zatrhnutého políčka předložena nájemní smlouva. Použitelný příjem byl zjištěn ve výši 1 344 Kč.

6. Dne 2. 7. 2019 uzavřel právní předchůdce žalobce s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti č. , RČ, (dále jen „smlouva č. , hodnota, “). Na základě smlouvy č. , hodnota, byla žalované poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč s tím, že částka ve výši 4 062 Kč bude použita na úhradu dříve poskytnutého úvěru na základě smlouvy č. , RČ, a zbývající částka ve výši 7 938 Kč bude žalované v hotovosti vyplacena. Převzetí peněžních prostředků žalovaná stvrdila podpisem smlouvy č. , hodnota, . Žalovaná se zavázala vrátit v hotovosti formou 60 týdenních splátek ve výši 360 Kč celkovou částku ve výši 21 600 Kč. Tato částka byla tvořena úvěrem ve výši 12 000 Kč, úrokem ve výši 2 400 Kč, administrativním poplatkem ve výši 2 400 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. První splátka byla splatná ke dni 9. 7. 2019, poslední splátka ke dni 25. 8. 2020. Žalovaná sjednané splátky řádně a včas nesplácela, když uhradila celkem částku ve výši 2 080 Kč, kterou právní předchůdce žalobce v částce 1 600 Kč započetl na úhradu úroku a v částce 480 Kč na úhradu poplatku za hotovostní inkaso splátek.

7. Z karty zákazníka – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 25. 6. 2019 soud zjistil, že žalovaná byla svobodná, žila v nájmu a měla jednu vyživovací povinnost. Pracovala na plný úvazek jako pokladní u označeného zaměstnavatele s čistým měsíčním příjmem ve výši 6 409 Kč, což bylo dle zatrhnutých políček ověřeno výplatními páskami a pracovní smlouvou. Další příjem označený jako státní podpora – vedlejší byl uveden ve výši 2 836 Kč a další blíže nespecifikované příjmy ve výši 9 810 Kč. Celkový příjem žalované tak byl zjištěn ve výši 19 055 Kč. Měsíční výdaje byly uvedeny v částce 15 360 Kč, kdy částka ve výši 8 000 Kč představovala výdaje na bydlení, částka 6 550 Kč osobní výdaje žalované a částka 810 Kč byla splátkou jiné zápůjčky/úvěru žalované u právního předchůdce žalobce. Dále byla dle zatrhnutého políčka předložena nájemní smlouva. Použitelný příjem byl zjištěn ve výši 3 695 Kč.

8. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 soud zjistil, že s účinností k témuž dni postoupil právní předchůdce žalobce obě pohledávky na žalobce. O změně v osobě věřitele byla žalovaná informována v oznámení o postoupení pohledávek ze dne 3. 2. 2022, které bylo žalované odesláno dle předloženého podacího lístku dne 4. 2. 2022.

9. Žalovaná žalobci dlužné částky z obou smluv nezaplatila ani na základě předžalobní upomínky právního zástupce žalobce ze dne 14. 4. 2022, která byla žalované dle předloženého podacího lístku odeslána dne 19. 4. 2022. Žalobce tak požaduje na základě smlouvy č. , hodnota, zaplacení jistiny ve výši 4 868,89 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 848 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 131087 Kč, úroku z prodlení od 8. 1. 2022 do zaplacení z částky 4 868,89 Kč a úroku z úvěru ve výši 25,14 % od 8. 1. 2022 do zaplacení z částky 4 868,89 Kč. Zaplacení zbývajících poplatků žalobce nepožaduje. Na základě smlouvy č. , hodnota, se pak žalobce domáhá zaplacení jistiny ve výši 12 000 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 375 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 405 Kč, úroku z prodlení od 8. 1. 2022 do zaplacení z částky 12 000 Kč, úroku z úvěru ve výši 26,43 % od 8. 1. 2022 do zaplacení z částky 12 000 Kč. Zaplacení zbývajících poplatků žalobce nepožaduje.

10. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

12. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Dle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Dle § 87 odst. 2 ZSÚ, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Dle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úrok jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

19. Dle § 2291 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Právní předchůdce žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel, žalovaná jako spotřebitel. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením smluv s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů tak, jak mu ukládá § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).

21. Ze žalobcem doložených listin soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce nepostupoval s odbornou péčí, když dostatečně neposoudil schopnost žalované poskytnuté úvěry splácet. Dle předložených zákaznických karet se právní předchůdce žalobce zabýval pouze příjmovou stránkou žalované, která však byla ověřena předložením příslušných dokumentů pouze ohledně příjmů z hlavního pracovního poměru (výplatní pásky, pracovní smlouva, bankovní výpisy). Další příjmy v podobě částky ve výši 5 267 Kč v případě smlouvy č. , hodnota, , v případě smlouvy č. , hodnota, se jednalo dokonce o dva příjmy v částkách 2 836 Kč a 9 810 Kč, nebyly nijak blíže specifikovány a není tak zřejmé, zda se jedná o pravidelné příjmy, které bude mít žalovaná k dispozici po celou dobu trvání jednotlivých smluv. Současně nelze přehlédnout rozpor ve výši příjmu z pracovního poměru, který byl v době uzavření smlouvy č. , hodnota, pouze v rozsahu částečného úvazku, avšak s příjmem 9 387 Kč. , právnická osoba, měsíce později při uzavírání smlouvy č. , hodnota, pracovala žalovaná již na hlavní pracovní poměr, avšak výdělek byl o 3 tisíce korun nižší, v částce 6 409 Kč. A už vůbec nelze opomenout, že v případě smlouvy č. , hodnota, byl zjištěn disponibilní zůstatek pouze ve výši 1 344 Kč, po zaplacení splátek v daném měsíci (720 Kč), by žalované jako osobě s jednou vyživovací povinností zůstávala k dispozici pouze částka 624 Kč. Právní předchůdce žalobce zcela rezignoval na ověření výdajů žalované a spokojil se pouze s jejími tvrzeními. V situaci, kdy žalovaná již v době uzavírání smluv byl povinna splácet jiné zápůjčky/úvěry u právního předchůdce žalobce (smlouva č. , hodnota, byla dokonce použita refinancování jiné smlouvy), o úvěry žalovaná žádala v krátkém časovém rozmezí (4 měsíce), měl právní předchůdce žalobce klást větší důkaz na zkoumání úvěruschopnosti žalované. Zaměřit se na její reálné příjmy a výdaje, skutečný disponibilní zůstatek a schopnost žalované poskytnuté úvěry splácet po celou dobu trvání smluv. Ověřit, zda se žalovaná nedostala do situace, kdy jednou zápůjčkou splácí další, neboť z předložených zákaznických karet vyplývá, že žalovaná s právním předchůdcem žalobce uzavřela minimálně 3 smlouvy o zápůjčce/úvěru. Pokud právní předchůdce žalobce při vědomosti, že se žalovaná nachází v takové situaci, kdy opakovaně žádá o úvěry, poskytne žalované bez bližšího zkoumání jejích skutečných finančních možností další úvěry, jeví se počínání právního předchůdce žalobce jako lehkomyslné a svědčí o zcela nedostatečném posouzení a ověření schopnosti žalované úvěry splácet. Pouhé doplnění čísel do formuláře zákaznické karty, aniž by se právní předchůdce žalobce uvedenými hodnotami vůbec zabýval, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí. S ohledem na uvedené, dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce nepostupoval s odbornou péčí a dostatečně neprověřil úvěruschopnost žalované. Z tohoto důvodu jsou obě smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na § 580 ve spojení s § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatné, přičemž soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C-679/18, ÚS ČR sp. zn. III.ÚS 4129/18)

22. V případě plnění v rámci absolutně neplatné smlouvy se obecně postupuje dle příslušných ustanovení občanského zákoníku týkajících se bezdůvodného obohacení. V daném případě se však postupuje dle zákona o spotřebitelském úvěru, který je ve vztahu k občanskému zákoníku speciální úpravou a má tak aplikační přednost. Dle § 87 odst. 1 a 2 ZSÚ spotřebitel vrátí poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Vycházeje z uvedeného ustanovení není možné splatnost nevrácené jistiny odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku, ale vycházet z doby přiměřené možnostem spotřebitele. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, jinak ji určí soud. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek NS ČR ze dne 20. 4. 2022 č. j. 33 Cdo 3675/2021).

23. Jelikož v mezidobí došlo dle § 1879 a násl. občanského zákoníku k postoupení pohledávek na žalobce, je tento oprávněn pohledávky vymáhat. Soud žalobci přiznal právo na zaplacení zbývající části jistiny. Žalované byla na základě smlouvy č. , hodnota, poskytnuta částka ve výši 6 000 Kč, přičemž dle tvrzení žalobce žalovaná uhradila částku ve výši 4 540 Kč. Žalobou uplatněný nárok je tak důvodný co do rozdílu mezi částkou poskytnutou a částkou již uhrazenou, tj. do částky 1 460 Kč. Na základě smlouvy č. , hodnota, byl žalované poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, dle tvrzení žalobce žalovaná uhradila částku ve výši 2 080 Kč. Nárok žalobce je tak důvodný co do částky 7 920 Kč. Na základě uvedeného soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobci v celkové výši 9 380 Kč. Ve zbývajícím rozsahu uvedeném ve výroku II. soud žalobu zamítl.

24. Žalovaná byla v řízení nekontaktní, nereagovala na výzvy soudu a soudu se tak nepodařilo zjistit, jaké jsou její majetkové a výdělkové poměry, na základě kterých by bylo možné odvíjet dobu přiměřenou jejím možnostem ve smyslu § 87 odst. 1 a 2 ZSÚ. Z tohoto důvodu soud postupoval dle § 160 odst. 1 o.s.ř. a stanovil žalované lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobce, který byl neúspěšný v převažující části (zohledňován předmět řízení včetně příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku v souladu s rozhodnutím Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08), nemá podle výsledku řízení na náhradu nákladů řízení právo a žalované, která byla ve věci naopak úspěšná v převažující části, v řízení žádné účelně vynaložené náklady řízení nevznikly.