14 C 101/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Michaelou Silnickou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně:právnická osoba, IČO: IČO se sídlem adresa za niž na základě dohody jedná Jméno žalobkyně IČO: IČO žalobkyně se sídlem v Adresa žalobkyně adresa pro doručování: Adresa žalobkyně proti žalovanému:Jméno žalovaného, IČO: IČO žalovaného Se sídlem v Adresa žalovaného o zaplacení 49 000 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 49 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 49 000 Kč od 1. 7. 2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení celkem částky 49 000 Kč (sestávající z majetkové újmy ve výši 40 000 Kč a zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 9 000 Kč) z titulu regresní úhrady dle ust. § 16 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem v platném znění (OdpŠk), kterou je povinen zaplatit žalovaný coby úřední osoba, která vydáním nezákonných rozhodnutí (exekučních příkazů) způsobila vznik škody. Na rozdíl od objektivní odpovědnosti státu, předpokladem práva na regresní úhradu je kromě vzniku újmy v důsledku nezákonného rozhodnutí také zaviněné porušení právní povinnosti ze strany konkrétní úřední osoby, v tomto případě žalovaného (§ 18 odst. 1 OdpŠk).

2. Zavinění žalovaného spatřuje žalobkyně v tom, že před vydáním exekučních příkazů na majetek původní poškozené dne datum měl žalovaný provést lustraci Seznamu listin o manželském majetkovém režimu (§ 262a odst. 1 o. s. ř.). Mohl a měl tedy vědět, že již datum došlo rozhodnutím Okresního soudu ve Vsetíně ke zúžení společného jmění manželů povinného a původní poškozené až na věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti, neboť toto rozhodnutí je od roku 2015 v Seznamu listin o manželském majetkovém právu. Žalovaný měl rovněž vědomost o vymáhané pohledávce, tedy o tom, že závazek, z něhož vzešla exekučně vymáhaná povinnost, byl povinným přijat v roce 2011, tedy až po zúžení společného jmění manželů. Žalovaný tedy věděl, resp. měl vědět, že jde o dluh, který nepatří do společného jmění manželů. Žalovaný jako soudní exekutor a profesionál v oboru musel zároveň vědět, že procesní úprava účinná v době vzniku závazku (tedy před 1. 1. 2013) vůbec neumožňovala postihnout majetek manžela povinného přikázáním pohledávky z jeho účtu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2000, sp. zn. 21 Cdo 1774/99, uveřejněný pod č. 4/2001 ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu). Teprve až od 1. 1. 2013 je možné vést v určitých případech exekuci také na majetek manžela povinného, ovšem výhradně za splnění podmínek § 42 odst. 4 e. ř. ve znění ke dni vydání exekučních příkazů, to znamená jen v případě, že jde o dluh, který patří do společného jmění manželů. Soudní judikatura opakovaně zdůraznila nutnost ochrany legitimního očekávání manžela povinného, který v době vzniku závazku (pokud o něm vůbec věděl), nemohl s ohledem na tehdejší právní úpravu předpokládat, že by v budoucnu mohlo dojít k postižení jeho vlastního majetku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2016, sp. zn. 20 Cdo 4368/2015). To znamená, že i pokud by žalovaný dospěl k závěru, že podle § 42 odst. 4 e. ř. mohl vydat exekuční příkazy na majetek manželky povinného (ve smyslu, že mu zákon v rozhodné době takový nástroj v obecné rovině poskytoval), měl současně vědět, že vzhledem k době a okolnostem vzniku vymáhaného dluhu takový postup zvolit nemůže. V podrobnostech žalobkyně odkázala rovněž na usnesení Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 29. 10. 2020, č. j. spisová značka, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 5. 2021, č. j. spisová značka.

3. Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne 7. 6. 2022, aby dlužnou částku ve výši 49 000 Kč uhradil nejpozději do 30. 6. 2022 a tato předžalobní výzva byla žalovanému dodána do datové schránky dne 7. 6. 2022. Protože žalovaný dosud ani část dluhu nezaplatil, dostal se s dlužnou částkou do prodlení od 1. 7. 2022, a proto žalobkyně požaduje touto žalobou i zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 49 000 Kč za období od 1. 7. 2022 do zaplacení.

4. Ke vzniku škody žalobkyně uvedla, že žalovaný je podnikající fyzickou osobou, pověřenou exekutorským úřadem ve smyslu § 1 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu (e. ř.). V rámci činnosti soudního exekutora žalovaný na základě pověření Okresního soud ve Vsetíně ze dne 12. 7. 2018, č. j. spisová značka, vedl exekuci na majetek povinného jméno FO, narozeného datum, bytem ve adresa. Žalovaný zvolil způsob vedení exekuce také přikázáním pohledávek z účtů manželky povinného, jméno FO, narozené datum, bytem tamtéž („původní poškozená“). Jednalo se o pohledávky z účtů č. č. účtu a č. č. účtu vedených u právnická osoba. (exekuční příkaz ze dne 23. 7. 2020, č. j. spisová značka), z účtu č. č. účtu vedeného u právnická osoba. (exekuční příkaz ze dne 23. 7. 2020, č. j. spisová značka), a z účtu č. č. účtu vedeného u právnická osoba. (exekuční příkaz ze dne 23. 7. 2020, č. j. spisová značka). Manželka povinného, jméno FO, podala návrh na zastavení exekuce v části, v níž byla vedena přikázáním pohledávky z jejích bankovních účtů. Okresní soud ve Vsetíně usnesením ze dne 29. 10. 2020, č. j. spisová značka, k jejímu návrhu exekuci v napadené části od počátku zastavil; Krajský soud v Ostravě pak k odvolání oprávněného i původní poškozené rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil usnesením ze dne 28. 5. 2021, č. j. spisová značka. Obě rozhodnutí nabyla právní moci dne 16. 7. 2021.

5. V řízení před soudy obou stupňů byla původní poškozená zastoupena advokátem tituly před jménem jméno FO, se sídlem ve adresa. Advokát vykonal v rámci zastupování čtyři účelně vynaložené úkony právní služby podle § 11 odst. 2 písm. e) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (AT), a to: převzetí a příprava zastoupení, návrh na částečné zastavení exekuce, vyjádření k odvolání oprávněného, odvolání proti rozhodnutí. Za každý shora uvedený úkon právní služby vznikl advokátovi nárok na mimosmluvní odměnu stanovenou z tarifní hodnoty předmětu exekučního řízení, tedy z částky 26 060 200 Kč (§ 8 odst. 1 AT). Za jeden úkon právní služby to činí 27 370 Kč [§ 6 odst. 1 AT, ve spojení s § 7 bod 7 AT a § 11 odst. 2 písm. e) AT], spolu s režijním paušálem ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT) a 21 % DPH (§ 140 odst. 2 o. s. ř.). Celkem tak měl advokát za čtyři úkony právní služby nárok na odměnu ve výši 133 922,80 Kč. Odvolací soud však manželce povinného náhradu nákladů nepřiznal. Nikoli ovšem proto, že by k provedení úkonů právní služby nedošlo, nebo že by snad nebyly účelně vynaložené na obranu jejího práva; náhradu nákladů řízení nepřiznal výhradně proto, že na straně oprávněného nebylo dáno procesní zavinění (zaviněné za nezákonné vedení exekuce bylo dáno na straně exekutora, který však nebyl účastníkem řízení a nemohla mu tudíž být uložena povinnost nahradit náklady řízení). Odměnu za právní služby tak musela právnímu zástupci zaplatit původní poškozená (§ 140 odst. 1 o. s. ř.). Vzhledem ke značné výši tarifní hodnoty poskytl advokát původní poškozené slevu a nepožadoval po ní částku, na kterou by měl podle advokátního tarifu nárok, ale pouze smluvní paušální odměnu 40 000,- Kč bez DPH (48 400 Kč s DPH); tu původní poškozená svému právnímu zástupci skutečně zaplatila. Tím původní poškozené vznikla majetková újma – aby dosáhla zastavení exekuce v části postihující její výlučný majetek, musela vynaložit finanční prostředky na právní služby.

6. Ke vzniku nemajetkové újmy původní poškozené žalobkyně uvedla, že v důsledku vydání nezákonných exekučních příkazů a vedení exekuce na její majetek ji vznikla rovněž nemajetková újma. Původní poškozená - manželka povinného, jméno FO, uvedla, že soudní exekutor jí vydáním shora uvedených exekučních příkazů zcela odepřel možnost nakládat s peněžními prostředky na všech jejích bankovních účtech. Nemohla tak ze svých účtů hradit nejen hypoteční úvěr, ale ani základní pravidelné platby nutné k zajištění chodu domácnosti. Protože se živí jako lékařka (dermatoložka s vlastní ordinací), byla navíc nucena změnit platební místo u šesti zdravotních pojišťoven, se kterými má uzavřené smlouvy, a které jí poskytovaly plnění za vykázané lékařské zákroky, aby se tyto finanční prostředky nestaly předmětem nezákonné exekuce. Před započetím exekuce byla původní poškozená podle svých tvrzení ve adresa zejména svými pravidelnými pacienty považována za osobu váženou a důvěryhodnou a těšila se přirozenému respektu ve společnosti. V důsledku postupu exekutora se tak ocitla v situaci, kterou nesla po psychické stránce těžko. I vzhledem k tomu, že byla nadstandardně hmotně zabezpečena, bylo pro ni velice ponižující, když musela požádat svoji zaměstnankyni, aby za ni provedla úhradu splátek hypotečního úvěru, a svoji sousedku, aby na účet její dcery mohla přijímat plnění od pojišťoven; přitom navíc hrozilo, že některá ze zdravotních pojišťoven by mohla pro ztrátu důvěry s původní poškozenou ukončit smlouvu, což ji ještě o to více psychicky zatěžovalo. Cítí, že si již navždy ponese nálepku „dlužnice, která byla v exekuci“. Kromě toho dotčené banky mají ve své evidenci záznam, že proti ní byla vedena exekuce, přičemž ona sama nemá reálnou možnost tyto záznamy odstranit, vždy pokud bude v těchto bankách usilovat o nabídku nějakého bankovního produktu, bude znevýhodněna oproti osobám, které nikdy takový záznam neměly. Jakmile soud jako nezákonné zrušil výše zmíněné exekuční příkazy, uplatnila původní poškozená vůči žalobkyni nárok na náhradu škody (spočívající ve výše zmíněných nákladech právního zastoupení ve výši 48 400 Kč) a nemajetkové újmy (spočívající ve výše popsaných skutečnostech) podle zákona č. 82/1998 Sb. Ministerstvo spravedlnosti shledalo, že nárok původní poškozené je zčásti důvodný a přiznalo jí odškodnění za majetkovou újmu ve výši 40 000 Kč a zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 9 000 Kč, celkem 49 000 Kč. Byly totiž splněny podmínky zákona č. 82/1998 Sb., neboť orgán veřejné moci vydal nezákonné rozhodnutí, které bylo příčinou vzniku majetkové a nemajetkové újmy původní poškozené.

7. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Na svoji obranu uvedl, že se ztotožňuje s popisem skutku v prvním bodu žaloby, tj. že na základě pověření Okresního soudu ve Vsetíně, č. j. spisová značka, byla vedena exekuce na majetek povinného jméno FO, nar.datum, bytem adresa; a dále, že byl zvolen způsob vedení exekuce též přikázáním pohledávek ze čtyř účtů manželky povinného, kdy v této věci byly vydány tři exekuční příkazy, č. j. spisová značka, spisová značka a spisová značka. Poté, co manželka povinného ( „původní poškozená“) podala návrh na zastavení exekuce v části, které se týkaly provedení exekuce přikázáním pohledávky z jejích bankovních účtů, Okresní soud ve Vsetíně usnesením, č. j. spisová značka, vyhověl jejímu návrhu a exekuci částečně zastavil, co do jejího provedení přikázáním pohledávky z účtů manžela povinného.

8. Žalovaný se dále ohradil vůči žalobě, kdy se v daném případě jednalo o částečné zastavení exekuce co do postižených pohledávek z účtů manžela povinného, tj. případ, kde hodnotu věci nebo práva nelze jednoznačně vyjádřit v penězích nebo ji lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, je tedy a simili nesporné a nutné určit náklady řízení z tarifní hodnoty podle § 9 odst. 1 AT, tj. z částky 10 000 Kč. Dále žalovaný poukázal na nesporný fakt, že za čtvrtý úkon, účtovaný zastupujícím advokátem, tj. odvolání pouze proti rozhodnutí o nákladech řízení, nelze podle žalovaného vůbec požadovat náhradu, a to s ohledem na § 224 OSŘ ve spojení s § 142 OSŘ, neboť s odvoláním nebyla manželka povinného úspěšná. Původní poškozená tak mohla mít podle žalovaného nárok na tři úkony právní služby, tj. převzetí a příprava zastoupení, návrh na částečné zastavení exekuce a vyjádření k odvolání oprávněného (§ 11 odst. 2 písm. a) a e) AT), spolu s režijním paušálem ve výši 300 Kč za každý úkon a příslušné DPH, tedy mohla být maximálně přiznaná částka nákladů ve výši 3 811,50 Kč.

9. Žalovaný dále na svoji obranu uvedl, že žaloba je nedůvodná v důsledku nedostatku subjektivní odpovědnosti žalovaného za škodu, když podle současné kárné judikatury (ve vztahu k soudcům), platí, že odlišný právní názor není kárným proviněním soudce a není tedy za toto nikterak odpovědný a nelze tak po něm následně požadovat regresní náhradu.

10. Žalovaný dále uvedl, že se při vydávání exekučních příkazů přikázáním pohledávky z účtů manžela řídil zákonem a nejaktuálnější judikaturou Nejvyššího soudu a odvolacích soudů. Před vydáním exekučních příkazů zkontroloval v souladu s § 42 e.ř. Seznam listin o manželském majetkovém režimu, zda je v něm evidována listina, která by bránila vydání takových příkazů. Žalovaný dále ve svém vyjádření stran prvku zavinění a odpovědnosti exekutora uvedl, že je připuštěna liberace za předpokladu, že vynaložil veškeré úsilí, které po něm lze požadovat, aby škodě bylo zabráněno (rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 25 Cdo 3029/2009). Žalovaný je přesvědčen o tom, že postupoval v souladu se zákonem a není zde tak splněn první předpoklad k tomu, aby byla založena odpovědnost za škodu a aby byl následně povinen k regresní úhradě.

11. V replice žalobkyně uvedla, že co do způsobu výpočtu náhrady nákladů řízení (odměny advokáta) je zapotřebí hodnotu sporu zjistit vždy, když je to objektivně možné a zároveň k předpokládané ceně účelné. Tarifní hodnota určená podle § 9 AT představuje až poslední řešení, které umožňuje určit mimosmluvní odměnu advokáta. V tomto sporu tedy žalobkyně počítala hodnotu z celé exekvované částky ve výši 26 060 200 Kč, připustila ale i druhou možnost pro určení hodnoty a to z dílčího řízení o zastavení exekuce, to znamená z hodnoty pohledávek, s nimiž původní poškozená nemohla v důsledku vedené exekuce disponovat (celkem jí bylo strženo z účtu 977 822,96 Kč). Pak i v tomto druhém způsobu výpočtu a s třemi úkony právní služby byla odměna advokáta, představující náklady řízení, ve výši 46 347 Kč.

12. K výpočtu zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve své replice žalobkyně uvedla, že újma vznikla původní poškozené (manželce povinného), za což také dostala od státu odškodnění. Původní poškozené bylo nezákonnými rozhodnutími žalovaného zasaženo natolik, že bylo na místě přiznat peněžité zadostiučinění, což tvrdila a prokazovala žalobkyni původní poškozená. Žalobkyně se s jejím názorem ztotožnila a přiznala jí odškodnění, avšak nikoli ve výši požadovaných 143 200 Kč, nýbrž ve výši 9 000 Kč. Tvrzení původní poškozené žalobkyně poskytla i soudu v této věci a označila k nim důkazy. Otázku přiměřenosti výše peněžitého zadostiučinění si žalobkyně vyhodnotila jako nezákonně vedenou exekuci, zatěžující sféru poškozené podstatně méně než nezákonně vedené trestní stíhání, za které se přiznávají částky od 1 250 Kč za měsíc, takže výši náhrady nemajetkové újmy je na místě snížit přibližně na polovinu běžně přiznávané částky (tj. 1 500 Kč), což činí 750 Kč za měsíc. Protože bankovní účty původní poškozené byly nezákonně obstaveny po dobu 12 měsíců, vypočetla žalobkyně náhradu nemajetkové újmy celkem na 9 000 Kč.

13. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav.

14. Z usnesení Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 29. 10. 2020, č.j. spisová značka, který nabyl právní moci dne 16. 7. 2021 soud zjistil, že ve věci oprávněné právnická osoba, IČO:IČO a povinného jméno FO, narozeného datum, bytem adresa, za účasti manželky povinného jméno FO, narozené datum bytem adresa, se exekuce, vedená Jméno žalovaného, soudním exekutorem Okresního soudu Brno-venkov na základě pověření Okresního soudu ve Vsetíně č.j. spisová značka ze dne 12. 7. 2018 v části, v níž je na základě exekučního příkazu č.j. spisová značka ze dne 23. 7. 2020 vedena přikázáním pohledávky z účtů manželky povinného č. č. účtu, č. č. účtu vedených u právnická osoba. (výrok I.), č.č. účtu vedeného u právnická osoba. (výrok II.) a č. č. účtu vedeného u právnická osoba. (výrok III.), od počátku zastavuje. V odůvodnění předmětného usnesení je uvedeno, že exekutor předložil věc soudu prvního stupně 13. 8. 2020 a dále, že soud má za prokázaný skutkový stav tak, že manželství povinného a jeho manželky bylo uzavřeno dne datum. Rozsudkem o zúžení SJM, který nabyl právní moci dne datum, bylo SJM povinného a jeho manželky zúženo až na věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti. Rozsudek byl zapsán do Seznamu smluv o manželském majetkovém právu vedeném Notářskou komorou ČR dne datum. Ke vzniku pohledávky došlo uzavřením smlouvy o postoupení pohledávek dne datum. Exekuční řízení bylo na základě Exekučního titulu zahájeno dne datum, a dne datum Okresní soud ve Vsetíně soudního exekutora pověřil provedením exekuce na majetek povinného k vymožení pohledávky 26 060 200 Kč s příslušenstvím. Dne datum nařídil soudní exekutor Exekučním příkazem Anonymizováno, Exekučním příkazem Anonymizováno a Exekučním příkazem Anonymizováno exekuci přikázáním pohledávky z účtů manželky povinného u peněžních ústavů. Dále z odůvodnění předmětného rozhodnutí je nutno § 42 e.ř. a § 262b o.s.ř. vykládat tak, že pokud bylo společné jmění manželů zúženo před vznikem dluhu povinného a současně pokud dluh povinného vznikl ještě předtím, než byl zákonem zřízen Seznam smluv o manželském majetkovém právu, nelze pro takový dluh nařídit exekuci přikázáním pohledávky z účtu manžela povinného u peněžního ústavu. Je třeba chránit manželku legitimní očekávání, když tu SJM v době vzniku předmětné pohledávky nebylo.

15. Z usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 5. 2021, č.j. spisová značka soud zjistil, že bylo rozhodnuto o odvolání oprávněného a manželky povinného (pouze do nákladového výroku) k výše uvedeného usnesení v bodu 14 tohoto odůvodnění. Usnesení okresního soudu ve výrocích I. až III. potvrdil a ve výroku IV. se změnil tak, že manželka povinného nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud ve svém odůvodnění poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 4. 2016, sp. zn. 20 Cdo 4368/2015, a ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 20 Cdo 3416/2016 kdy ve stručnosti uvedl, že je potřeba respektovat právní režim, který zde existoval v době vzniku dluhu, přičemž je nerozhodné, že později došlo k nové hmotněprávní úpravě, která ty či ony podmínky definuje odlišným způsobem. Poukázal přitom i na závěry soudu prvního stupně, kdy dluh do společného jmění manželů nenáleží, není možno dovodit splnění zákonných podmínek uvedených v ust. § 42 odst. 4 e.ř., resp. § 262a odst. 4 o.s.ř. Dluh vznikl v době právního režimu účinného do 31. 12. 2012, tedy ještě za účinnosti dřívějšího občanského zákoníku a vznikl několik let poté, kdy bylo soudem zúženo společné jmění manželů povinného a jeho manželky.

16. Z faktury č. hodnota ze dne 12. 10. 2021 za právní služby, splatné 26. 10. 2021, znějící na částku 48 400 Kč s DPH, soud zjistil, že tato byla vystavena tituly před jménem jméno FO, advokátem jméno FO, bytem adresa, a to za právní pomoc při exekuci vedené Jméno žalovaného, EÚ Brno-venkov pod č.j. spisová značka, přikázáním pohledávky z účtů.

17. Z žádosti o přiměřené zadostiučinění žadatelky jméno FO, ze dne datum, ve znění jejího doplnění ze dne datum, soud zjistil, že žadatelka požadovala u právnická osoba zaplacení celkové částky 191 600 Kč, kdy částka 48 400 Kč představovala náhradu skutečné škody (odměnu za zastupování advokátem) a částka 143 200 Kč náhradu nemajetkové újmy spočívající v zásahu soudního exekutora do přirozených práv žadatelky, a to zejména do její důstojnosti, vážnosti a cti. Konkrétně uvedla, že se živí jako lékařka, těšila se přirozenému respektu ve společnosti. Náhlým znemožněním nakládat se svými řádně vydělanými a našetřenými peněžními prostředky se ocitla v situaci, kterou nesla velice těžko, a to především po psychické stránce. Byla vždy nadstandardně hmotně zabezpečena, proto pro ni bylo velice ponižující, když musela požádat svoji zaměstnankyni jméno FO, aby za ni provedla úhradu splátek hypotečního úvěru. Dále byla nucena změnit platební místo u šesti zdravotních pojišťoven, se kterými má uzavřené smlouvy, a které jí poskytovaly plnění za vykázané lékařské zákroky. Nemohla si dovolit nechat tyto prostředky nadále zasílat na účty postižené exekučními příkazy, a proto využila účtu dcery své sousedky. Sjednávání tohoto způsobu proplácení provedených lékařských zákroků bylo opět velice ponižující, a navíc při něm hrozilo, že některá ze zdravotních pojišťoven by mohla pro ztrátu důvěry ukončit smlouvu.

18. Ze stanoviska právnická osoba ze dne datum, ve věci žadatelky jméno FO, soud zjistil, že ministerstvo spravedlnosti ČR přiznalo žadatelce částku v celkové výši 49 000 Kč, z toho 40 000 Kč jako nárok na náhradu nákladů právního zastoupení a 9 000 Kč jako přiměřené zadostiučinění v peněžité formě.

19. Z dokladu o zaplacení ze dne datum soud zjistil, že právnická osoba zaplatilo na účet jméno FO částku 49 000 Kč.

20. Ze sdělení o pohledávce ze dne datum, a z doručenky k ní, soud zjistil, že právnická osoba sdělilo žalovanému pohledávku ve výši 49 000 Kč z titulu náhrady škody vzniklé nezákonným rozhodnutím – exekuční příkazy o provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu manželky povinného v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. spisová značka. Ministerstvo stanovilo termín splatnosti do datum.

21. Z výpisů z účtu jméno FO, č. č. účtu, vedené u právnická osoba., za období datum až datum soud zjistil, že byly poukázány exekutorovi částky 122 193,19 Kč a 8 500 Kč v rámci exekuce vedené pod sp. zn. spisová značka.

22. Z výpisu z účtu jméno FO, č. č. účtu, vedené u právnická osoba., za období datum soud zjistil, že byly poukázány exekutorovi částky 53,72 Kč, 849,49 Kč, 1 480,63 Kč, 17 554, 23 Kč, 63 564,72 Kč, 330 609,10 Kč a 413 761 Kč v rámci exekuce vedené pod sp. zn. spisová značka.

23. Z výpisu z účtu jméno FO, č. č. účtu, vedené u právnická osoba., za období datum do datum soud zjistil, že byly poukázány exekutorovi částky 2,50 Kč, 39,50 Kč, 68,85 Kč, 816,30 Kč, 2 955,86 Kč a 15 373,87 Kč v rámci exekuce vedené pod sp. zn. spisová značka.

24. Návrh na výslech jméno FO a tituly před jménem jméno FO soud zamítl jako nadbytečný, když z provedeného dokazování je dostatečně zjištěn skutkový stav.

25. Žalobce a žalovaný u jednání dne 27. 6. 2024 shodně uvedli, že nerozporují, že tituly před jménem jméno FO uhradila tituly před jménem jméno FO částku 49 000 Kč.

26. Žalobce i žalovaný se shodli na tom, že exekuce byla zastavena, avšak trvala 12 měsíců, od datum do datum. Tento údaj je důležitý proto, za jaké období vypočetla žalobkyně dobu 12 měsíců a v té návaznosti vypočetla 750 Kč x 12 měsíců, tedy 9 000 Kč za nemajetkovou újmu.

27. Soud po skutkové stránce uzavřel, že žalovaný jakožto pověřený soudní exekutor vedl exekuci pod sp. zn. spisová značka, ve věci povinného jméno FO. Žalovaný zvolil způsob vedení exekuce také přikázáním pohledávek z účtů manželky povinného jméno FO. Manželka povinného jméno FO, podala návrh na zastavení exekuce v části, v níž byla vedena přikázáním pohledávky z jejích bankovních účtů. Okresní soud ve Vsetíně usnesením ze dne 29. 10. 2020, č.j. spisová značka, k jejímu návrhu exekuci v napadené části od počátku zastavil. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 28. 5. 2021, č.j. spisová značka rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Obě rozhodnutí nabyla právní moci dne 16. 7. 2021. Manželství povinného a jeho manželky bylo uzavřeno dne datum. Rozsudkem o zúžení SJM, který nabyl právní moci dne datum (vyhlášen Okresním soudem ve Vsetíně dne 11. 2. 2005, č. j. spisová značka), bylo SJM povinného a jeho manželky zúženo až na věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti. Rozsudek byl zapsán do Seznamu smluv o manželském majetkovém právu vedeném Notářskou komorou ČR dne datum. Exekuční řízení bylo na základě exekučního titulu zahájeno dne datum a dne datum Okresní soud ve Vsetíně soudního exekutora pověřil provedením exekuce na majetek povinného k vymožení pohledávky 26 060 200 Kč s příslušenstvím. Dne datum nařídil soudní exekutor Exekučním příkazem Anonymizováno, Exekučním příkazem Anonymizováno a Exekučním příkazem Anonymizováno exekuci přikázáním pohledávky z účtů manželky povinného u peněžních ústavů. V řízení před soudy obou stupňů byla původní poškozená zastoupena advokátem tituly před jménem jméno FO. Původní poškozené, jako manželce povinného, nebyla soudy přiznaná náhrada nákladů řízení. Advokát vystavil manželce povinného fakturu za právní služby ze dne 12. 10. 2021 znějící na částku 48 400 Kč s DPH. Tuto odměnu manželka povinného skutečně svému právnímu zástupci uhradila. Manželka povinného uplatnila u žalobkyně, prostřednictvím žádosti ze dne datum svůj nárok na náhradu škody (náklady za právní zastoupení ve výši 48 400 Kč) a nemajetkové újmy podle zák. OdpŠk. Žalobkyně ve svém stanovisku ze dne datum manželce povinného přiznala odškodnění za majetkovou újmu ve výši 40 000 Kč a zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 9 000 Kč, celkem tedy 49 000 Kč. Žalobkyně zaplatila dne datum manželce povinného částku ve výši 49 000 Kč. Žalobkyně dne 7. 6. 2022 vyzvala žalovaného k úhradě částky 49 000 Kč jako regresní náhrady podle § 16 odst. 1 OdpŠk, a to se splatností do 30. 6. 2022. Žalovaný ničeho neuhradil.

28. Soud posoudil věc podle následujících ustanovení.

29. Podle § 42 odst. 4 e.ř. jde-li o vydobytí dluhu, který patří do společného jmění manželů, nebo dluhu povinného, pro který lze vydat exekuční příkaz na majetek ve společném jmění manželů, lze vést exekuci přikázáním pohledávky z účtu manžela povinného u peněžního ústavu. Exekuci přikázáním pohledávky z účtu manžela povinného u peněžního ústavu lze v jednom exekučním řízení provést nejvýše jednou.

30. Podle § 47 odst. 1 e.ř. exekutor poté, kdy soud vydal pověření podle § 43a, posoudí, jakým způsobem bude exekuce provedena, a vydá nebo zruší exekuční příkaz ohledně majetku, který má být exekucí postižen. Exekučním příkazem se rozumí příkaz k provedení exekuce některým ze způsobů uvedených v tomto zákoně. Exekutor je povinen v exekučním příkazu zvolit takový způsob exekuce, který není zřejmě nevhodný, zejména vzhledem k nepoměru výše dluhů povinného a ceny předmětu, z něhož má být splnění dluhů povinného dosaženo.

31. Podle § 55 odst. 4 e.ř. o zastavení exekuce rozhodne exekutor i bez návrhu, souhlasí-li se zastavením oprávněný. Nesouhlasí-li oprávněný, požádá exekutor o zastavení exekuční soud, který při rozhodování postupuje podle odstavce 5.

32. Podle § 55 odst. 5 e.ř. o zastavení exekuce může rozhodnout exekuční soud i bez návrhu.

33. Podle § 262a odst. 4 o.s.ř. jde-li o vydobytí dluhu, který patří do společného jmění manželů, nebo dluhu povinného, pro který lze nařídit výkon rozhodnutí na majetek ve společném jmění manželů, lze vést výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu manžela povinného u peněžního ústavu.

34. Podle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. výkon rozhodnutí je nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat.

35. Podle § 268 odst. 4 o.s.ř. týká-li se nařízeného výkonu rozhodnutí některý z důvodů zastavení jen zčásti nebo byl-li výkon rozhodnutí nařízen v rozsahu širším, než jaký stačí k uspokojení oprávněného, bude výkon rozhodnutí zastaven částečně.

36. Podle § 3 odst. 1 písm. b) OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen„ úřední osoby“).

37. Podle § 17 odst. 1 OdpŠk Nahradil-li stát škodu, ke které došlo při činnosti státního orgánu nebo poskytl-li ze stejného důvodu zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, může požadovat regresní úhradu od těch, kteří se podíleli na vydání nezákonného rozhodnutí nebo na nesprávném úředním postupu, pokud byli k vydání rozhodnutí nebo k úřednímu postupu oprávněni.

38. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Odst. 2 Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

39. Podle § 16 odst. 1 OdpŠk nahradil-li stát škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem nebo poskytl-li ze stejného důvodu zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, může požadovat regresní úhradu na úředních osobách a na územních celcích v přenesené působnosti, pokud škodu způsobily.

40. Podle § 18 odst. 1 OdpŠk právo na regresní úhradu vznikne pouze tehdy, byla-li škoda způsobena zaviněným porušením právní povinnosti. Podle odst. 2 zavinění je povinen prokázat ten, kdo uplatňuje nárok na regresní úhradu.

41. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu.

42. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk Bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Odst. 2 Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Odst. 3 V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

43. Podle § 8 odst. 1 AT Není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva a jejich příslušenství v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká; za cenu práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i závazku.

44. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí vyhověl.

45. Znak nesprávnosti úředního postupu je třeba obecně vztahovat k porušení pravidel předepsaných zpravidla procesní normou. V době deliktního jednání mohl být postup, v tomto případě dle názoru žalovaného, v plném souladu s pravidly, avšak protože zapříčinil vznik škody nebo nemajetkové újmy, je třeba jej mít podle jeho následku objektivně (bez ohledu na zavinění) za nesprávný.

46. Při právním posouzení věci soud vychází z toho, že zatímco odpovědnost státu je podle § 2 OdpŠk odpovědností objektivní bez možnosti liberace, je regresní odpovědnost úřední osoby podle § 16 odst. 1 OdpŠk odpovědností subjektivní, tj. vyžadující zavinění na straně regresem povinného subjektu. Stát v tomto případě odpovídá za škodu, která vznikla manželce povinného, neboť nemá k dispozici liberační důvod, zároveň však má proti soudnímu exekutorovi regresní nárok, neboť ke vzniku škody došlo k důsledku zaviněného porušení jeho právní povinnosti.

47. Soudní exekutor používá donucovací moc, tedy jeden z nejtvrdších prostředků, které má stát disponující monopolem legitimního násilí k dispozici. A má rozsáhlá oprávnění pronikat do osobní sféry povinných spojená se zjišťováním jejich majetku. Proto musí být jeho pravomoc svázána přísnými a pokud možno jasnými a jednoznačnými pravidly. Musí být nastaveny relativně jasné mantinely, kam exekutor může a kam už ne. (Šimka, Karel [Odpovědnost dlužníka má být majetková. Exekutor k tomu musí mít prostředky]. In: Právní prostor, 10. 7. 2024, totožně i In: Komorní listy č. 1/2024.)

48. V daném případě povinný s manželkou upravili svůj majetkový režim zúžením rozsahu SJM, tedy až na obvyklé vybavení domácnosti manželů, v roce 2005, a to výše uvedeným rozsudkem o zúžení SJM. Ke vzniku pohledávky došlo uzavřením smlouvy o postoupení pohledávek dne datum, tedy v době účinnosti zákona č. 40/1964 Sb. Zde je nutno odkázat na tzv. koncepci „hmotněprávního určení dluhu“ (srov. rozhodnutí nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 4. 2016, sp. zn. 20 Cdo 4368/2015), kdy je zapotřebí respektovat právní režim, který zde existoval v době vzniku dluhu. Do 31. 12. 2012 nebylo možné vůbec postihnout účet manžela povinného přikázáním pohledávky (srov. usnesení Nejvyššího soudu 29. 6. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1642/2004). Zákonem č. 396/2012 Sb., který nabyl účinnosti 1. 1. 2013, byl do § 255 o.s.ř. vložen odstavec 3, podle kterého manžel povinného je účastníkem řízení také tehdy, jsou-li k vydobytí závazku, který patří do společného jmění manželů, nařízeným výkonem rozhodnutí postiženy majetkové hodnoty manžela povinného. Stejnou novelou byl do ust. §262a o.s.ř. vložen odst. 3, podle kterého výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy nebo jiného příjmu manžela povinného, přikázáním pohledávky manžela povinného z účtu u peněžního ústavu, přikázáním jiné pohledávky manžela povinného nebo postižením jiných majetkových práv manžela povinného, lze nařídit tehdy, jde-li o vydobytí závazku, který patří do společného jmění manželů. Musí se tedy jednat o vydobytí dluhu, který patří do společného jmění manželů, nebo dluhu povinného, pro který lze vydat exekuční příkaz na majetek ve společném jmění manželů. Tedy nevznikají zde pochybnosti o tom, že uvedený dluh do společného jmění manželů nenáleží a ani se nejedná o dluh, pro který lze vydat exekuční příkaz na majetek ve společném jmění manželů. Nad rámec výše uvedeného nutno podotknout, že rozsudek o zúžení SJM byl vložen do Seznamu listin o manželském majetkovém režimu datum. Takový zápis byl možný až s účinností zákona č. 303/2013 Sb., od 1. 1. 2014.

49. Pokud jde tedy o vlastní postup exekutora, kde exekuční řízení bylo zahájeno dne datum a dne datum byly vydané exekuční příkazy č.j. spisová značka, spisová značka, spisová značka. Tedy exekutor v době zahájení exekučního řízení v roce 2018 měl mimo jiné ve smyslu ust. §42 e.ř. před vydáním exekučního příkazu splnit povinnost zjistit, zda je v Seznamu listin o manželském majetkovém režimu evidována listina upravující rozsah společného jmění manželů a zejména zjistit její obsah. Poté se měl zabývat samotnou koncepcí výše uvedeného hmotněprávního určení dluhu. Manželka povinného ve vztahu k úpravě režimu společného jmění manželů učinila vše potřebné, zejména i co vztahu založení předmětné listiny do příslušného seznamu. Pak bylo povinností exekutora její obsah zjistit a na základě toho posoudit, jakým způsobem bude exekuce provedena, než vydá exekuční příkazy postihující účty manželky povinného. Žalovaný je totiž povinen při výkonu veřejné moci povinen vykonávat své povolání svědomitě (§ 2 odst. 2 e.ř.). Při výkonu exekuční činnosti je vázaný jen Ústavou České republiky, zákony, jinými právními předpisy a rozhodnutími soudu vydanými v řízení o výkonu rozhodnutí a exekučním řízení (§ 2 odst. 1 e.ř.)

50. Z uvedeného je zřejmé, že pokud žalovaný vydal tři exekuční příkazy, kterými exekvoval pohledávku přikázáním pohledávky z účtu u peněžních ústavů manželky povinného, přestože rozsah společného jmění povinné a jejího manžela byl smluvně modifikován zúžením takového jmění, pak postupoval v rozporu s ust. § 42 odst. 4, resp. § 262a odst. 4 o.s.ř. exekučního řádu a dopustil se nesprávného úředního postupu. Tímto jednáním vznikla manželce povinného újma na jmění (škoda), spočívající v nákladech právního zastoupení ve výši 40 000 Kč, kterou ji nahradil stát. Stát má podle § 16 odst. 1 OdpŠk následně proti exekutorovi regresní nárok, protože žalovaný nesprávným úředním postupem škodu způsobil.

51. Pro účely regresní odpovědnosti zákon formu zavinění nestanoví, postačuje, je-li prokázáno zavinění protiprávního jednání ve formě nevědomé nedbalosti. Ta je charakteristická tím, že povinná osoba nechtěla státem odškodnitelnou újmu způsobit a ani nevěděla, že její jednání (či opomenutí) k ní může vést, ačkoli to vzhledem ke svému postavení při výkonu pravomocí státu vědět měla a mohla (k definici zavinění srov. např. rozsudek NS ze dne 5. 2. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1059/2003). Není tedy v posuzované věci podstatné, že žalovaný nechtěl, či nevěděl, že škodu může způsobit.

52. Ke způsobu výpočtu nákladů řízení, které původní poškozená vynaložila na právní zastupování soud vychází z faktury znějící na částku 40 000 Kč bez DPH. Tuto částku manželka povinného svému právnímu zástupci uhradila. Soud se zabýval tedy otázkou výše advokátního tarifu a počtu úkonů.

53. Odstavec 1 § 8 AT vymezuje tarifní hodnotu nejen u věcí, ale také u práv. Podle části věty za středníkem se právem rozumí jak pohledávka, tak závazek. Je tedy výslovně upravena tarifní hodnota také pro případy, kdy klient vystupuje v pozici dlužníka. (PAPEŽ, Vladimír. § 8 [Způsob stanovení]. In: SVEJKOVSKÝ, Jaroslav, VYCHOPEŇ, Martin, KRYM, Ladislav, PEJCHAL, Aleš a kol. Zákon o advokacii. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 536.)

54. Jako manželka povinného byla postihnuta exekučními příkazy, v důsledku, kterých nemohla disponovat s částkou 977 822,96 Kč (částka stržena z jejích bankovních účtů). Tak advokátní hodnota ve smyslu ust. § 8 odst. 1 AT je právě tato exekvovaná částka, pro kterou uzavřela smlouvu o právní pomoci s advokátem. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 2 písm. e) AT činí 12 220 Kč (ve spojení s § 6 odst. 1 AT, § 7 bodu 7 AT). Spolu s režijním paušálem ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT) a 21% DPH (§ 140 odst. 2 o.s.ř.), jde v případě tří právních úkonů právní služby o částku 45 447,60 Kč, v případě čtyř právních úkonů by se jednalo o částku 60 596,80 Kč. S ohledem na výši regresní úhrady ve výši 40 000 Kč se soud pro stručnost dále nezabýval tím, zda měly být účtovány právním zástupcem tři nebo čtyři právní úkony, když částka odpovídající třem právním úkonem převyšuje částku regresní úhrady. Pro soud bylo směrodatné, že manželka povinného skutečně uhradila advokátovi fakturu za poskytnuté právní služby ve výši 40 000 Kč bez DPH.

55. K výpočtu zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Žalobkyně přiznala manželce povinného částku 9 000 Kč, tuto ji i uhradila. S poukazem na výše uvedené zavinění žalovaného ve vztahu k nezákonně vydaným exekučním příkazům si soud vyhodnotil otázku přiměřenosti výše přiznaného peněžitého zadostiučinění jako adekvátní, a to i s podrobným poukazem na níže uvedené, ve smyslu ust. § 31a odst. OdpŠk, když exekuční řízení ve vztahu k manželce povinného 12 měsíců a za první rok takového nezákonného řízení se obvyklá sazba 15 000 Kč až 20 000 Kč ročně snižuje na polovinu, tedy na částku od 7 500 Kč do 10 000 Kč, navíc se zohledněním skutečnosti, že takové řízení mělo pro manželku povinného negativní dopad do jejího společenského, pracovního a rodinného prostředí.

56. Ve vztahu ke kritériu celkové délce řízení, u jednání dne 27. 6. 2024 obě strany sporu uvedly, že předmětná část exekučního řízení ve vztahu k manželce povinného trvala 12 měsíců (od datum do datum).

57. Co se týká kritéria složitosti řízení, řízení bylo dvouinstanční (Okresní soud ve Vsetíně jako soud prvního stupně a Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací), přirozeně tak došlo v tomto směru k nárustu délky řízení, nicméně nelze odhlédnout od skutečnosti, že řízení u soudu bylo zahájeno na základě nesprávného postupu exekutora, jak je uvedeno výše. Hledisko počtu instancí vyjadřuje zásadu, že délka řízení prodlužovaná zásadně o dobu za řízení před další instancí, tj. o dobu potřebnou pro předložení věci nadřízenému soudu a pro případné promítnutí výsledků odvolacího řízení do dalšího postupu v řízení, tedy co do vztahu řízení u soudů obou stupňů, je ospravedlnitelná. Danou skutečnost je proto nutné zohlednit při posuzování formy a výše náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení.

58. Dalším kritériem je chování manželky povinného, tedy poškozené. Soud k tomuto konstatuje, že manželka povinného v daném řízení uplatňovala svoje práva prostřednictvím svých podání. Konkrétně, exekuční příkazy byly exekutorem vydány dne datum, manželka povinného navrhla zastavení exekuce ve své části podáním ze dne datum. Soudní exekutor návrhu nevyhověl a věc dne datum předložil soudu. Soud prvního stupně vydal rozhodnutí dne 29. 10. 2020, odvolací soud o odvolání oprávněného do všech výroků prvostupňového rozhodnutí, a o odvolání manželky povinného do nákladového výroku. V tomto ohledu soud nespatřuje žádné závadové prodlužování řízení pro chování poškozené (manželky povinného).

59. Co se týká postupu exekutora, tak zde lze s poukazem na výše uvedené zavinění konstatovat, že při zachování zákonem předepsaných postupů a judikatury, lze shledat v konečné fázi jako nesprávný. Na okraj je nutno podotknout, že soudní orgány (Okresní soud ve Vsetíně a Krajský soud v Ostravě) byly činné a k průtahům z jejich strany nedocházelo. Posledním kritériem je význam řízení pro poškozenou.

60. Dle ustáleného judikaturního názoru jde v části významu předmětu řízení pro poškozeného o nejdůležitější kritérium, neboť zadostiučinění se poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je význam předmětu řízení pro poškozeného, přičemž význam předmětu řízení zahrnuje vše, co bylo pro poškozeného v sázce. Jde o důležité objektivní kritérium a záleží na tom, o jaká práva či povinnosti se dané řízení vede a do jaké míry jsou tato práva či povinnosti zpravidla důležitou součástí života jednotlivce. Zvýšený význam řízení pro poškozeného se předpokládá u těchto typových řízení, a to trestního řízení, u řízení, jehož předmětem je právo na ochranu osobnosti, rodinněprávní vztahy, řízení ve věcech osobního stavu, pracovněprávní spory či řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu. Ve sporu, jež nesplňuje shora uvedená kritéria, povinnost tvrzení i povinnost důkazní ohledně existence okolností, které zvyšují význam předmětu řízení pro poškozeného, „leží“ na poškozeném, a nelze proto bez dalšího vyjít z domněnky, že je význam předmětu řízení pro poškozeného zvyšován, jako je to v případě věcí výše vyjmenovaných. Význam předmětu řízení je proto třeba vždy hodnotit s přihlédnutím k objektivním okolnostem konkrétního případu, nikoli subjektivně, z pohledu poškozeného (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4. 2011).

61. S ohledem na skutečnost, že předmětné řízení nenaplňuje znaky žádného z výše uvedených taxativních případů, nelze dle poškozené bez dalšího vycházet z presumpce existence zvýšeného významu. Nicméně je zapotřebí zohlednit zásah do jejího společenského a pracovního života jako lékařky, která byla vystavena možnému riziku ukončení smluv ze strany zdravotních pojišťoven, dále do jejího rodinného života, přičemž tento stav trval jeden rok.

62. Podle stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 platí, že pro poměry v České republice je přiměřené, jestliže při určování zadostiučinění se jeho výše pohybuje v rozmezí od 15 000 Kč do 20 000 Kč za jeden rok řízení, tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc řízení, přičemž tato částka za první dva roky trvání řízení se snižuje na polovinu. Částka 15 000 Kč přitom představuje částku základní, ze které je třeba vycházet vždy a pouze výjimečně uvažovat o použití jiné základní sazby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp.zn. 30 Cdo 3026/2009).

63. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

64. Splatnost pohledávky nastala v návaznosti na výzvu k plnění, v níž byla žalovanému uložena lhůta k plnění do 30. 6. 2022, od 1. 7. 2022 je žalovaný v prodlení s úhradou částky 49 000 Kč. Podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. činí výše úroku z prodlení 15 % ročně. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o.s.ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

65. O náhradě nákladů řízení ve výroku II. tohoto rozhodnutí rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř.) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 500 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o.s.ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč představující odměnu za 1 úkon dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. V řízení bylo ze strany žalobkyně učiněno 5 úkonů (sepis žaloby, doplnění důkazních návrhů ze dne 19. 5. 2023, sdělení k výzvě soudu ze dne 12. 6. 2024, replika, účast na jednání). Lhůta pro náhradu nákladů řízení byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.