21 C 215/2005

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Šťastnou ve věci žalobkyně:Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému:Jméno žalovaného, IČO: IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o 722.247,00 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku 722.247,00 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 639.564,00 Kč za dobu od 12.10.2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá do úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 639.564,00 Kč za 11.10.2018.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni na nákladech řízení částku 175.239,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně Jméno advokáta A.

IV. Žalovaný je povinen uhradit České republice na účet Městského soudu v Brně na nákladech řízení částku 849,00 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou z 26.5.2005 domáhá se žalobkyně úhrady žalované částky jako bezdůvodného obohacení, vzniklého žalovanému užíváním pozemku parc. č. Anonymizováno v k.ú. adresa, obec adresa, a to do částky 82.683,00 Kč za dobu od datum do datum a do částky 639.564,00 Kč za dobu od Anonymizováno datum do datum. Svůj nárok odvozuje ze skutečnosti, že je jako vlastník pozemku zapsána v katastru nemovitostí, když vlastnické právo nabyla hospodářskou smlouvou z datum, jejíž platnost žalovaný rozporoval, avšak tato otázka byla opakovaně vyřešena soudy ve prospěch žalobkyně.

2. Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby, kdy jeho hlavním argumentem je tvrzení o neplatnosti uzavřené hospodářské smlouvy o převodu majetku s odůvodněním, že se jednalo o smlouvu, podřaditelnou pod základní otázky rozvoje družstva, a tedy spadající do působnosti členské schůze, přičemž členská schůze žalovaného o předmětné smlouvě nerozhodovala.

3. Z hospodářské smlouvy z datum vzal soud za prokázáno, že uvedeného dne byla mezi předávajícím Jméno žalovaného a přebírajícím právnická osoba. uzavřena smlouva, odkazující na ust. § 347 hospodářského zákoníku (zákon 109/1964 Sb., dále jen HZ), kterou byly převáděny nemovitosti – pozemky, specifikované v příloze smlouvy, mezi nimi i pozemek parc. č. Anonymizováno v k.ú. adresa. V čl. III byla sjednána celková cena v návaznosti na výměru pozemků a sjednanou jednotkovou cenu za jeden metr čtvereční pozemků, když bylo současně konstatováno, že převodní cena byla dohodnuta v návaznosti na zprávu o zjištění hodnoty majetku,, zpracovanou Ústavem soudního inženýrství v Brně k datu 8.8.1991. Ve smlouvě bylo sjednáno, že přebírající nemovitosti přejímá do svého vlastnictví dnem datum. Za předávajícího smlouvu uzavřeli tituly před jménem jméno FO, předseda družstva, a tituly před jménem jméno FO, člen představenstva, za přebírajícího pak tituly před jménem jméno FO, tituly před jménem jméno FO, tituly před jménem jméno FO, tituly před jménem jméno FO a tituly před jménem jméno FO, tj. všichni členové správní rady společnosti (viz zápis v obchodním rejstříku, oddíl C, vložka Anonymizováno). K datum zanikla společnost právnická osoba. bez likvidace s tím, že všechen majetek přešel na žalobkyni. právnická osoba výše uvedené hospodářské smlouvě byl datum uzavřen dodatek, který se však netýkal předmětného pozemku. Dne datum pak tytéž smluvní strany uzavřely ještě jednu hospodářskou smlouvu, textově takřka shodnou, ovšem s tím, že byly na přejímajícího převáděny další nemovitosti, zejména budovy.

5. Mezi účastníky je na základě jejich prohlášení nesporné, že uvedenou hospodářskou smlouvu neprojednala členská schůze předávajícího, tj. žalovaného. Tato skutečnost pak vyplývá i ze zápisů z členských schůzí žalovaného a usnesení shromáždění delegátů.

6. Ze zápisu z mimořádné schůze představenstva právnická osoba z datum vzal soud za prokázáno, že pod bodem IV. programu – projednání kupní smlouvy – bylo přijato usnesení č. Anonymizováno, konstatující, že představenstvo jednomyslně rozhodlo odprodat majetek družstva, specifikovaný znaleckou analýzou Ústavu soudního inženýrství v Brně zpracovanou ke dni datum společnosti právnická osoba., a současně uložilo předsedovi a místopředsedovi družstva uzavřít neprodleně kupní smlouvy.

7. Ze zápisu z mimořádné schůze představenstva právnická osoba z datum vzal soud za prokázáno, že představenstvo bylo seznámeno s kupními smlouvami, kterými byl v souladu s usnesením č. Anonymizováno z datum odprodán majetek družstva společnosti právnická osoba. a schválilo odprodej strojů, zařízení a motorových vozidel a dalšího majetku za ceny dle analýzy či určené komisí družstva, případně – u předmětů pořízených z FKSP – schválilo bezúplatný převod. Ze zápisu z představenstva z Anonymizováno datum pak vyplývá, že do společnosti právnická osoba. přecházeli zaměstnanci družstva, byla uzavřena smlouva o započtení vzájemných pohledávek družstva a společnosti – postoupených členských podílů a sjednaných kupních cen. Ze zápisu z představenstva z datum pak vyplývá, že družstvo zvažovalo i odprodej činžovních domů, a to i formou aukce. Dle zápisu z datum představenstvo rozhodlo odprodat společnosti právnická osoba. nájemní domy a pověřilo vedení družstva zpracováním hospodářských smluv.

8. Z výpisů z katastru nemovitostí vzal soud za prokázáno, že žalobkyně je zapsána v katastru nemovitostí pro obec adresa, k.ú. adresa na LV Anonymizováno jako výlučný vlastník mimo jiné pozemku parc. č. Anonymizováno o výměře 904 m2, žalovaný pak jako výlučný vlastník důmu čp. Anonymizováno rodinný dům, nacházejícím se na tomto pozemku (LV Anonymizováno pro k.ú. adresa), když oba listy vlastnictví jsou vedeny Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště adresa.

9. Z výzev z 12.5.2005 a 19.9.2018 vzal soud za prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě obou žalovaných částek z titulu bezdůvodného obohacení za užívání předmětného pozemku; dle doručenky byla druhá jmenovaná výzva žalovanému doručena 10.10.2018.

10. Z níže uvedených rozsudků pak soud vzal za prokázáno, že a) v řízení spisová značka rozhodl nejprve Krajský soud v Brně dne 29.1.2007, že nemovitosti, uvedené ve výroku I, se vylučují z konkurzní podstaty úpadce právnická osoba, s tím, že hospodářskou smlouvu z datum shledal neplatnou; rozsudek byl následně změněn rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci spisová značka z 19.3.2008 tak, že žaloba byla zamítnuta, přičemž soud shledal uzavřené hospodářské smlouvy platné, b) Nejvyšší soud rozsudkem čj. spisová značka z 30.9.2009 dovolání proti rozsudku Vrchního soudu z 19.3.2008 zamítnul, přičemž rovněž shledal uzavřené smlouvy platné, c) ke shodnému závěru o platnosti smluv dospěl Krajský soud v Brně v řízení spisová značka, a to v rozsudku z 8.2.2018, k opačnému závěru o platnosti smluv pak dospěl Krajský soud v Brně v rozsudku (3)spisová značka z 12.12.2018; Vrchní soud v Olomouci pak v usnesení spisová značka z 11.4.2019, kterým zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně z 8.2.2018, uložil soudu doplnění dokazování, zejména ohledně znaleckého posudku, přičemž nevyslovil jednoznačný názor na platnost hospodářské smlouvy, d) Ústavní soud rozhodnutím III. ÚS 798/10 z 17.3.2011 odmítnul ústavní stížnost žalovaného z důvodu zrušení konkurzu na majetek právnická osoba, čímž se další řízení stalo bezpředmětným, nicméně se k otázce platnosti hospodářských smluv vyjádřil tak, že tyto shledává neplatné, neboť dle názoru ústavního soudu smlouvy podléhaly schválení členskou schůzí, když se jednalo o dispozici s majetkem většího rozsahu.

11. Ze znaleckého posudku právnická osoba. vzal soud za prokázáno, že znalecký ústav metodou výpočtu obvyklého nájemného odvozeného z obvyklé ceny pozemku, která byla stanovena porovnáním s obdobnými pozemky, stanovil výši obvyklého nájemného při míře kapitalizace 4 % pro období datum až datum částkou 72,00 Kč/m2/rok a tedy celkovou částkou 92.131,00 Kč. Stejnou metodou při použití shodné míry kapitalizace stanovil znalecký ústav pro období let 2016 až 2018 obvyklou výši nájemného částkou 280,00 Kč/m2/rok, a tedy pro období od datum do datum celkovou částkou 681.518,00 Kč. Uvedený znalecký posudek soud posoudil jako kvalitně provedený, neboť zástupce znaleckého ústavu a současně zpracovatel posudku tituly před jménem jméno FO byl u jednání schopen přesvědčivým způsobem obhájit jak výběr srovnávaných pozemků, tak i procentuální část jejich ceny, která byla pro srovnávací metodu vzata do úvahy, jakož i použitou míru kapitalizace.

12. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalovaným jako předávajícím a právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba. jako přejímajícím byla dne datum uzavřena hospodářská smlouva, odkazující na § 347 zákona 109/1964 Sb. hospodářského zákoníku (dále jen HZ), přičemž tato smlouva obsahovala veškeré náležitosti dle § 347 odst. 1 a 3 HZ, a dle odst. 2 tohoto ustanovení vznikla dohodou organizací o náležitostech uvedených v odstavci 1, tj. dnem uzavření datum.

13. Hospodářská smlouva byla uzavřena za situace, kdy představenstvo družstva dne 8.8.1991 rozhodlo jednomyslně na svém zasedání o uzavření smlouvy a uložilo předsedovi a místopředsedovi družstva smlouvu uzavřít.

14. Žalovaný z titulu své právní povahy jako družstvo v době uzavření hospodářské smlouvy podléhal zákonu 176/1990 Sb. o bytovém, spotřebním, výrobním a jiném družstevnictví. Podle § 16 odst. 4 písm. e) tohoto zákona patří do působnosti členské schůze družstva rozhodování o základních otázkách koncepce rozvoje družstva. Představenstvo podle § 17 odst. 1 uvedeného zákona je výkonným a statutárním orgánem družstva, rozhoduje o všech záležitostech, pokud nejsou tímto zákonem, stanovami nebo rozhodnutím členské schůze vyhrazeny jinému orgánu, a za svou činnost odpovídá členské schůzi.

15. Žalovaný opakovaně v četných řízeních, vedených mezi účastníky již po dobu dvaceti let, namítá, že uzavřená hospodářská smlouva musela být jako úkon, který spadal do základních otázek koncepce rozvoje družstva schválena členskou schůzí. Soud se s tímto výkladem ust. § 16 odst. 4 písm. e) zákona 176/1990 Sb. neztotožňuje. Termín „základní otázky koncepce rozvoje družstva“ nelze ztotožňovat s jednotlivým právním jednáním. Pod tento termín lze podřadit strategické rozhodnutí o tom, jakým směrem bude družstvo směřovat své ekonomické aktivity, jakým způsobem bude zajišťovat jejich plnění apod. Jednotlivá právní jednání však jsou pouze výrazem této koncepce, resp. její faktickou realizací, a nespadají tak do kompetence členské schůze.

16. Soud se domnívá, že úpravou, provedenou v § 16 odst. 4 písm. e) zákona 176/1990 Sb. a v § 17 odst. 1 téhož zákona (od 1.1.1992 převzatou ust. § 239 odst. 4 písm. f) a § 243 odst. 1 zákona 513/1991 Sb. obchodní zákoník) zákonodárce neměl v úmyslu podřídit v dané době jednotlivá právní jednání souhlasu členské schůze. Pokud by snad podmínkou platnosti majetkových dispozic významnějšího charakteru byl souhlas členské schůze, došlo by ke zcela absurdní situaci, že by se totiž riziku možného následného zpochybnění takové transakce vystavoval prakticky každý nabyvatel družstevního majetku, neboť při tehdejší absenci veřejně dostupné sbírky listin obchodního rejstříku, v níž jsou nyní zakládány účetní závěrky a další související doklady o ekonomické činnosti právnické osoby, by takový nabyvatel majetku družstva vůbec neměl reálnou možnost posoudit, který úkon, spočívající v převodu majetku družstva, je úkonem natolik zásadním pro hospodaření družstva, že vyžaduje schválení členskou schůzí, resp. spadá do její kompetence.

17. Jak bylo uvedeno výše, úpravu, obsaženou v § 16 odst. 4 písm. e) zákona 176/1990 Sb. a v § 17 odst. 1 téhož zákona, převzal beze změny nově vytvořený obchodní zákoník – zákon 513/1991 Sb., účinný od 1.1.1992, a to v § 239 odst. 4 písm. f) a § 243 odst. 1.

18. V této souvislosti je příznačné, že kompetence členské schůze byly rozšířeny až s účinností od 1.1.2001 zákonem 370/2000 Sb., a to vytvořením nového § 239 odst. 4 písm. h) zákona 513/1991 Sb. obchodní zákoník, kterým byly kompetence členské schůze družstva rozšířeny tak, že tato rozhoduje o prodeji nebo nájmu podniku a o jiných významných majetkových dispozicích. Toto rozšíření kompetence členské schůze družstva, které poprvé zavádí do pravomocí členské schůze rozhodování o konkrétních právních jednáních družstva, však bylo do právní úpravy zavedeno až v době, kdy již na základě veřejně dostupných listin, přístupných komukoliv v důsledku digitalizace obchodního rejstříku, měl každý potenciální nabyvatel družstevního majetku reálnou možnost posoudit, zda prováděná majetková dispozice spadá pod termín „významná majetková dispozice“, uvedený v tomto ustanovení, a zda tedy uvedené právní jednání spadá do kompetence členské schůze.

19. Z této nové právní úpravy, provedené zákonem 370/2000 Sb., jednoznačně vyplývají shora uvedené závěry soudu, že totiž úmyslem zákonodárce při formulaci § 16 odst. 4 písm. e) zákona 176/1990 Sb., převzaté beze zbytku a doslovně do ust. § 239 odst. 4 písm. f) zákona 513/1991 Sb. obchodní zákoník, nebylo svěřit členské schůzi rozhodování o jednotlivých právních jednáních, neboť teprve zákonem 370/2000 Sb. byla tato kompetence zavedena a bylo striktně rozlišeno (a to do skončení účinnosti zákona 513/1991 Sb. obchodního zákoníku) mezi oprávněním členské schůze dle § 239 odst. 4 písm. f) obchodního zákoníku (rozhodování o základních otázkách koncepce rozvoje družstva) a oprávněním členské schůze dle § 239 odst. 4 písm. h) obchodního zákoníku (rozhodování o prodeji nebo nájmu podniku a o jiných významných majetkových dispozicích).

20. Navíc je nutno, a tuto povinnost opakovaně ve svých rozhodnutích zdůrazňuje Ústavní soud, pohlížet na ten který právní úkon prizmatem jak obvyklého právního jednání v dané době a místě, tak i porovnáním s tím, jak se daný subjekt v obdobných případech sám choval. Ze shora uvedených zápisů ze schůzí představenstva žalovaného vyplývá, že činnost tohoto orgánu jednoznačně směřovala k prodeji majetku družstva, a to nejenom nemovitostí, ale i majetku movitého (viz zápis z 12.8.1991) a převodu zaměstnanců na právní předchůdkyni žalobkyně. Ze zápisu z datum. a datum pak vyplývá, že družstvo takto hodlalo převést žalobkyni i činžovní domy.

21. Skutečnost, že tehdejší členové představenstva, kteří jsou v některých případech i jeho současnými členy, nepovažovali uzavřené hospodářské smlouvy v době, kdy byly podepsány, za úkon, který by podléhal schválení členské schůze, vyplývá jak ze zápisů ze schůzí představenstva, kde byly tyto majetkové převody schvalovány zcela jednomyslně (přičemž tytéž osoby dnes tvrdí, že se jednalo o překročení kompetencí představenstva, ačkoliv v tehdejší době pro tato jednání hlasovali na schůzích představenstva), jednak ze skutečnosti, že právě představenstvo, které svolává a organizuje členskou schůzi (§ 17 odst. 2 zákona 176/1990 Sb.) nikdy členské schůzi nepředložilo ke schválení žádnou hospodářskou smlouvu, byť dnes tvrdí, že se jednalo o významný majetkový transfer, který souhlasu členské schůze podléhal.

22. Neobstojí ani námitka žalovaného o neplatnosti uzavřené hospodářské smlouvy podle § 24g zákona 109/1964 Sb. hospodářského zákoníku (dále jen HZ). Podle uvedeného ustanovení překročí-li zástupce při jednání své oprávnění nebo jedná-li někdo bez oprávnění, je právní úkon neplatný, ledaže zastoupený právní úkon dodatečně bez zbytečného odkladu schválil; úkon je však platný, pokud druhá organizace o překročení nebo nedostatku jednatelského oprávnění nevěděla a vědět nemohla. Uvedené ustanovení se vztahuje jen na situace, kdy právní jednání učiní osoba bez jednatelského oprávnění (nezastávající funkce předsedy a člena představenstva), a tedy k takovému jednání nezpůsobilá (viz rozhodnutí NS 22 Cdo 894/2014), případně právní jednání učiní osoba, která překročí své oprávnění za právnickou osobu jednat (rozhodnutí NS 29 Cdo 3117/2015), a to ještě za předpokladu, že neplatí, že druhá organizace o překročení nebo nedostatku oprávnění nevěděla a vědět nemohla. V daném případě však hospodářskou smlouvu podepsal za žalovaného předseda družstva tituly před jménem jméno FO a člen představenstva tituly před jménem jméno FO, přičemž k platnému jednání za družstvo postačoval dle výpisu z obchodního rejstříku úkon předsedy družstva tituly před jménem jméno FO.

23. Pro úplnost soud uvádí, že i v případě, že by představenstvo družstva stanovilo koncepci rozvoje družstva, která by byla v rozporu s rozhodnutími představenstva o majetkových transferech, s ohledem na tehdejší právní úpravu by takový právní úkon statutárního zástupce družstva nebyl neplatný, neboť by zakládal pouze nárok na postih členů představenstva v podobě nároku na náhradu škody.

24. Pokud pak žalovaný namítal, že hospodářská smlouva nebyla registrována státním notářstvím, pak ani tato námitka neobstojí, neboť k převodu vlastnického práva k nemovitostem mezi právnickými osobami podle § 11 odst. 1 HZ nebylo do 31.12.1991 zapotřebí registrace státním notářstvím (viz rozhodnutí NS 22 Cdo 2076/2010). V předmětné hospodářské smlouvě je přitom v čl. I a II sjednáno, že přebírající pozemky přejímá uzavřením smlouvy a jako den převodu vlastnictví smluvní strany sjednávají den podpisu smlouvy. Ustanovení § 11 odst. 1 HZ stanovilo, že nabývá-li se do vlastnictví smlouvou věc, přechází vlastnické právo, není-li stanoveno nebo dohodnuto jinak, převzetím věci. Smluvní strany v daném případě dohodly jinak, a to tak, že vlastnické právo přechází podpisem smlouvy, přičemž s ohledem na to, že se u smluvních stran jednalo o právnické osoby, smlouva nepodléhala registraci státním notářstvím.

25. Žalovaný dále namítal, že hospodářská smlouva je neplatná podle § 21 odst. 1, 2 hospodářského zákoníku, a to z důvodu obcházení zákona (odst. 1) v podobě kroků představenstva, směřujících k převedení majetku na nově vytvořenou právnickou osobu, v níž obsadili veškeré funkce tak, aby mohli s nabytým majetkem nakládat podle svých představ, resp. proto, že představenstvo uvedlo družstevníky v omyl (odst. 2), utvrzujíce je, že stávající právní formu nelze do budoucna udržet a je nutné družstvo transformovat do jiné právnické osoby. Ani jedna z těchto námitek dle názoru soudu rovněž neobstojí, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by úmyslem smluvních stran bylo dosáhnout výsledku, který odporuje zákonu nebo jej obchází, když ze zápisů ze schůzí představenstva vyplývá, že toto bylo jednotné ve snaze převést majetek i ekonomickou činnost (včetně zaměstnanců) na právní předchůdkyni žalobkyně, a teprve následně zhoršené vztahy vedly k rozkolu mezi účastníky. Pokud pak představenstvo utvrzovalo družstevníky v názoru o jakési právní neudržitelnosti stávající právní formy, tj. družstva, a nutnosti transferu majetkových hodnot na společnost s ručením omezeným, i kdyby v takovémto mylném přesvědčení členská schůze jakkoliv jednala, zakládala by tato skutečnost maximálně odpovědnost tehdejších členů představenstva za případnou vzniklou škodu a tomu odpovídající nárok družstva tuto škodu vymáhat, nikoliv však neplatnost uzavřené hospodářské smlouvy, která splňovala veškeré zákonem požadované náležitosti a nevykazovala známky úmyslného obcházení zákona.

26. Lze tak uzavřít, že v daném případě posuzovaná hospodářská smlouva byla smlouvou platně uzavřenou dle § 347 HZ, neboť smlouva a) obsahovala veškeré náležitosti uvedeného ustanovení, a vznikla tak (§ 347 odst. 2 HZ) dohodou o náležitostech, uvedených v § 347 odst. 1 HZ, b) obsahovala ujednání o datu nabytí vlastnického práva (§ 11 odst. 1 HZ), c) byla za žalovaného uzavřena nejenom předsedou družstva (což samo o sobě postačovalo), ale i dalším členem představenstva, a to na základě výslovného zadání představenstva, odsouhlaseného na jeho schůzi jednomyslně, d) nepotřebovala registrace státním notářstvím, e) byla uzavřena za situace, kdy tehdejší právní úprava, obsažená v hospodářském zákoníku a zákonu 176/1990 Sb. nezahrnovala do pravomocí členské schůze schvalování jednotlivých právních jednání družstva, pouze otázku celkové koncepce družstva, tuto úpravu pak beze zbytku převzal zákon 513/1991 Sb. obchodní zákoník, a teprve s účinností od 1.1.2001 bylo členské schůzi zákonem 370/2000 Sb. svěřeno nově vytvořeným § 239 odst. 4 písm. h) obchodního zákoníku rozhodování o významných majetkových dispozicích – jinak řečeno, teprve od 1.1.2001 zákonodárce dospěl k tomu, že smluvní partneři družstva jsou schopni z dostupných zdrojů (digitalizace obchodního rejstříku, sbírka listin a tam obsažené dokumenty o hospodaření družstva) posoudit, která majetková dispozice spadá pod termín „významná“ a podléhá tak rozhodnutí členské schůze družstva, f) žalovaný takto jednal svým představenstvem zcela konzistentně, převáděl na právní předchůdkyni žalobkyně nejen nemovitosti, ale i věci movité a organizoval (viz zápisy ze schůzí představenstva) i přechod zaměstnanců k právní předchůdkyni žalobkyně, g) představenstvo žalovaného v době uzavření hospodářských smluv samo nezastávalo postoj, že by tyto smlouvy spadaly do kompetence členské schůze, a podle toho také postupovalo, a teprve v souvislosti s následným zhoršením stavu začalo uplatňovat námitky neplatnosti, h) smlouva není neplatná dle § 24g HZ, neboť osoby, které za žalovaného smlouvu uzavřely, k tomu měly oprávnění, vyplývající ze zákona, a toto nepřekročily, když navíc jednaly na základě výslovného zadání představenstva, přijatého jednomyslně všemi členy.

27. Právní předchůdkyně žalobkyně tak platně nabyla vlastnické právo k předmětnému pozemku a za situace, kdy žalovaný má ve vlastnictví dům čp. Anonymizováno, který se na pozemku nachází (viz výpis z katastru nemovitostí), užívá tento pozemek bez právního titulu, a je tak dle § 451 odst. 1, 2, § 456 zákona 40/1964 Sb. občanský zákoník (ve vztahu k nároku za období od datum do datum), resp. dle § 2991 odst. 1, 2, § 2999 odst. 1 zákona 89/2012 Sb. občanský zákoník s ohledem na § 3028 odst. 3 zákona 89/2012 Sb. (ve vztahu k nároku za dobu od datum do datum) povinen vydat bezdůvodné obohacení, odpovídající obvyklému nájemnému z daného pozemku.

28. Pokud žalovaný dále namítal, že neužívá celý pozemek a měl by tak případně být zavázán k úhradě pouze za část, zabranou domem čp. Anonymizováno, ani tuto námitku soud neakceptuje. Z katastrální mapy a snímků ve znaleckém posudku, jakož i z popisu pozemku ve znaleckém posudku, vyplývá zcela zřejmě, že se jedná o uzavřený pozemek, který není volně přístupný, když se nachází v jakémsi vnitrobloku, tvořeném okolními domy. Na snímku ortofota je jasně viditelné, že se pozemek odlišuje od okolních ploch, je přesně ohraničený, zazeleněný, a je zcela zjevné, že je užíván spolu s domem čp. Anonymizováno. Pokud žalovaný poukazuje na zmínku znaleckého ústavu, že část pozemku je případně komerčně využitelná žalobkyní, toto je za současné situace více než dvacet let trvajících četných soudních sporů mezi účastníky a vytváření nesčetných obstrukcí ryze teoretický konstrukt, který dle názoru soudu není aktuálně reálně proveditelný. Pro žalobkyni je fakticky nemožné na pozemku cokoliv zbudovat, neboť za existence řady soudních sporů nemůže ani dosáhnout vydání stavebního povolení, ani část pozemku oddělit s ohledem na přetrvávající stanoviska obou účastníků o vlastnickém právu, které jim svědčí, a z toho vyplývající kroky.

29. Soud proto zavázal žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení, odpovídajícímu užívání celého pozemku, a to v částkách, nárokovaných žalobkyní, resp. stanovených znaleckým posudkem, tedy a) za rok 2004 v částce 59.060,00 Kč (znalecký posudek určil výši obvyklého nájemného částkou 65.808,00 Kč), b) za 1.1. až 26.5.2005 v částce 23.623,00 Kč (znalecký posudek určil výši obvyklého nájemného částkou 26.323,00 Kč), c) za 1.3. až 31.12.2016 v částce 213.966,00 Kč (dle znaleckého posudku), d) za rok 2017 v částce 255.920,00 Kč (dle znaleckého posudku), e) za 1.1. až 30.8.2018 částkou 169.678,00 Kč (dle znaleckého posudku), tj. celkem 722.247,00 Kč. Nároky sub a) a b) žalobkyně vznesla bez požadavku na úhradu úroku z prodlení. Nároky sub c) až e) pak vznesla s nárokem na úhradu úroku z prodlení (§ 1970 zákona 89/2012 Sb., vládní nařízení 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení), který byl přiznán až za dobu od 12.10.2018, neboť výzva k vydání bezdůvodného obohacení ohledně těchto částek byla žalovanému doručena 10.10.2018, povinnost plnit tak měl v den následující a v prodlení je od 12.10.2018. Za den 11.10.2018 proto ohledně nárokovaného úroku z prodlení soud žalobu zamítnul.

30. Podle § 142 odst. 3 zákona 99/1963 Sb. občanský soudní řád rozhodl soud o povinnosti žalovaného k úhradě nákladů řízení žalobkyně v plné výši, když zamítavý výrok se týkal pouze nepatrné části nárokovaného příslušenství žalované pohledávky. Náklady řízení pak představují a) uhrazený soudní poplatek v celkové výši 35.289,00 Kč, b) náklady právního zastoupení dle vyhlášky 177/1996 Sb. o odměnách advokátů za pět úkonů (převzetí zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby, podání z 19.9.2018, vyjádření z 29.11.2018) po 4.420,00 Kč (počítáno z původně žalované částky 82.683,00 Kč), dva úkony (výzva k plnění z 19.9.2018 a rozšíření žaloby z 27.2.2019) po 10.860,00 Kč (počítáno z nově nárokované částky 639.564,00 Kč), tři úkony (účast na jednání 13.11.2019, 19.8.2020 a závěrečný návrh) po 11.220,00 Kč (počítáno z celkové žalované částky 722.247,00 Kč), poloviční úkon za jednání 22.7.2020, které neproběhlo, po 5.610,00 Kč, včetně 11 režijních paušálů po 300,00 Kč, celkem 121.679,00 Kč, s připočtením 21% DPH v částce 18.141,90 Kč celkem 139.820,90 Kč.

31. Výrok IV je odůvodněn § 148 odst. 1 zákona 99/1963 Sb., podle kterého byl žalovaný jako procesně neúspěšný účastník zavázán k úhradě nákladů státu, spočívajících ve vyplaceném znalečném. Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozhodnutí, prostřednictvím Městského soudu v Brně ke Krajskému soudu v Brně. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.