251 C 7/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Zdeňkem Sýsem jako samosoudcem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený dne Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného A zastoupeného Jméno žalovaného B , narozeným dne Datum narození žalovaného B Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno jako obecným zmocněncem o zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 85 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 85 000 Kč od 19.4.2023 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalobní návrh se co do částky 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 15 000 Kč od 1.4.2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalobní návrh se co do úroků z prodlení ve výši 15% ročně z částky 85 000 Kč za dobu od 1.4.2023 do 18.4.2023, zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 46 074 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se svým žalobním návrhem ze dne 18. 5. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím, a to z titulu ústně uzavřené smlouvy o zápůjčce na celkovou částku 100 000 Kč poskytnutou ve třech splátkách, a to 18. 10. 2022 (25 000 Kč), 30. 10. 2022 (25 000 Kč) a 23. 11. 2022 (50 000 Kč). Žalobkyně tvrdila, že mezi účastníky bylo sjednáno a dohodnuto vrácení zapůjčené částky, nejpozději do konce měsíce března 2023.

2. Žalovaný se k podanému žalobnímu návrhu vyjádřil tak, že se s žalobkyní měl dohodnout na společném podnikání, a to konkrétně v oblasti nákupu, zpracování a následného prodeje palivového dřeva s tím, že jeho úkolem bylo zajištění zpracování surovin a žalobkyně měla zajišťovat odbyt zpracovaného palivového dřeva. Částka 100 000 Kč měla představovat vklad žalobkyně do společného podnikání. Dále uvedl, že z tohoto podnikání obdržela částku 15 000 Kč v hotovosti. Poskytnutí prosté zápůjčky popřel.

3. Žalobkyně dále ve svém doplňujícím vyjádření ze dne 12. 9. 2023 uvedla a potvrdila, že vskutku došlo k prodeji 8 kubických metrů palivového dřeva s tím, že částku 15 000 Kč za tento prodej obdržela a dle pokynů žalovaného tuto předala synovi, který u žalovaného pracoval jako brigádník. Dále doplnila, že v daném případě se nemohlo jednat o žádnou smlouvu o tichém společenství, neboť tato by musela být uzavřena v písemné formě a totéž platí i o případném podnikání ve Sdružení podnikatelů, kdy i tato smlouva by musela být obligatorně písemná.

4. Mezi účastníky bylo nesporné, a vyplývá to taktéž z doložených výpisů z účtu, že ze strany žalobkyně na účet žalovaného byla připsána dne 18.10.2022 částka 25 000 Kč a 23.11.2022 částka 50 000 Kč. Rovněž tak bylo mezi účastníky nesporné, že byla žalovanému předána částka 25 000 Kč dne 30.10.2022 prostřednictvím syna žalobkyně.

5. Z výpovědi svědka , adresa, soud zjistil, že tento předával v obálce žalovanému částku 25 000 Kč, kterou dostal od své matky s tím, že při předávání si nevzpomíná, že by bylo něco dalšího řečeno. Svědek dále uvedl, že se mělo jednat o peníze za účelem nakoupení dřeva při podnikání žalovaného s tím, že pokud jde o účel těchto peněz, měl za ně žalovaný nakoupit techniku, kterou následně prodal, co ukončil své podnikání.

6. Svědek , adresa, dále uvedl, že konkrétně u jednání žalovaného s žalobkyní konkrétně nebyl s tím, že neví, co konkrétně bylo ujednáno o vrácení peněz. Uvedl, že po poskytnutí peněz se předmět podnikání žalovaného určitě rozšířil. Svědek uvedl, že peníze byly poskytnuty na dřevo, zpracování, technologie a nákup dřeva. K vlastnímu jednání mezi žalobkyní a žalovaným svědek uvedl, že toto jednání mělo probíhat v bytě pana , jméno FO, , kdy účastníci seděli v kuchyni a svědek pobýval v obývacím pokoji a konkrétně měl slyšet, že žalovaný měl chtít poskytnout půjčku 100 000 Kč na to, aby mohl rozšířit svoje podnikání. Svědek dále uvedl, že o své svědecké výpovědi se bavil se svojí matkou a s jejím právním zástupcem.

7. Svědkyně , jméno FO, ve své svědecké výpovědi uvedla, že se žalovaný s žalobkyní přes její nesouhlas dohodli, že budou společně podnikat na podzim roku 2022 v oboru palivového dřeva, kdy žalovaný měl na starosti zpracování dřeva a žalobkyně pak odbyt a dopravu. Výnos a náklady si měli dělit 50 na 50. Uvedla, že od října se hledala na podnikání hala, kterou našel žalovaný v , adresa, s tím, že v listopadu se navezlo dřevo a v pátek 25.11. bylo určité dřevo zpracováno a žalobkyně domluvila zakázku na dřevo za 15 000 Kč, které se odvezlo. Následně žalobkyně naznala, že od toho projektu ustupuje s tím, že se svědkyně s žalovaným dohodli, že toto se ukončí a do konce prosince se objekt vyklidí. Částka 100 000 Kč měla být použita na nákup dřeva, a to na nájem a štípačku dřeva. Následně žalobkyně napsala žalovanému, že končí, sdělila mu, ať si odečte dva nájmy, a to listopad a prosinec a že od smlouvy odstupuje. Ohledně vkladů svědkyně uvedla, že konkrétně žalovaný se svědkyní do podnikání vložili zhruba 200 000 Kč, žalobkyně pak 100 000 Kč s tím, že trvala na tom, že v její kompetenci bude odbyt. Žalobkyně pak zajistila pouze jednu zakázku s tím, že svědkyně věděla, co konkrétně se v , adresa, děje a k určení financí uvedla, že 80 000 Kč činil nájem za všechny měsíce, 50 000 Kč měla být záloha na štípačku a dále nějaké náklady na dopravu. Náklady odhadovala na částku 250 000 - 260 000 Kč. Dále uvedla, že pouze částka 15 000 Kč, byla částka, kterou žalobkyně obdržela od žalovaného a dala svému synovi, který žalovanému pomáhal. Svědkyně dále uvedla, že o okolnostech své výpovědí se bavila se svým přítelem a jeho zmocněncem s tím, že s nimi nebylo probíráno, jakým způsobem má vypovídat.

8. Z výpisu z účtu žalovaného byla zjištěno, že 1. 11. 2022 byla provedena platba ve výši 50 000 Kč.

9. Z výpisu účtu žalovaného bylo zjištěno, že 14. 12. 2022 proběhla platba ve výši 16 000 Kč, a to jako nájemné na prosinec 2022.

10. Z výpisu z účtu žalované bylo zjištěno, že 15. 11. 2022 byla provedena platba 32 000 Kč, a to jako nájemné za listopad 2022.

11. Z výpisu z účtu žalovaného bylo zjištěno, že do 2. 11. 2022 byla provedena platba 91 500 Kč s tím, že v poznámce pro příjemce je uvedeno , jméno FO, , , adresa, .

12. Z mailové zprávy z 11. 2. 2023 bylo zjištěno, že jako předmět je uvedeno „ukončení nájemní smlouvy“ s tím, že zde potvrzeno, že byl předán potvrzený protokol. A tímto okamžikem považuje pan , jméno FO, smluvní nájemní vztah za ukončený. Tento email byl odeslán od , jméno FO, a adresován žalovanému.

13. Z mailové zprávy ze dne 20. 10. 2022 poslaného od pana , jméno FO, žalovanému bylo zjištěno, že se týká pronájmu haly a přilehlé plochy prostor v lihovaru Bořinov, kdy předmětem pronájmu je kovová nezateplená hala cca 410 m², dále veškerá související plocha, která se nalézá mezi dvěma vstupní branami a přímo souvisí se zděnou budovou, respektive zahradou lihovaru a zázemí pro zaměstnance spočívající v jedné místnosti, jejíž nedílnou součástí je malá koupelna se sprchovým koutem, WC je ve vedlejším objektu, a to za pronájem ve výši 30 000 Kč měsíčně za halu a související plochu +2000 Kč měsíčně a cena spotřebované elektrické energie v poskytnutém zázemí. Platby by měly být realizované měsíčně a součástí smlouvy by byla kauce ve výši 2měsíčních nájmů splatná v den podpisu smlouvy a vyúčtovaná na konci nájmu po předání a vyklizení prostor. Doba trvání a počátek nájmu měla být od 1.11.2022 s možností další prolongace a výpovědní dobou 2 měsíce pouze při opakovaném porušení podmínek nájmu.

14. Z mailové zprávy ze dne 11.12. 2022 soud zjistil, že se jedná o návrh dodatku č., hodnota, , který řeší snížení nájmu v období 1. 12. 2022–28. 2. 2023.

15. Z faktury č. , hodnota, ze dne 23.11. 2022 soud zjistil, že se jedná o nákup zboží, a to 115 ks polypropylenových pytlů 56x120 cm, 2 000 ks rašlových pytlů zelených, 10 párů zimních rukavic velikosti 10, 5 párů zimních rukavic velikosti 8 a dále motouz. Vše v celkové výši 10 185 Kč.

16. Z faktury č. , IBAN, ze dne 31.10.2022 soud zjistil, že zde společnost , Anonymizováno, prodala , Jméno žalovaného A, zde označené zboží, mimo jiné i štípací klín, rukavice, opasek, měřící pásmo, vše v celkové výši 13 163 Kč.

17. Z esemeskové zprávy ze dne 23.12. poslané v 0:36 hodin žalovaným žalobkyni soud zjistil, že je tohoto znění: „Ahoj, jen se chci zeptat, zda to zítra doresime nebo jak to vidíš? Chci to vyřešit a vědět, jaký k tomu máš postavení. Jinak prosím, zda muzes napsat tu smlouvu mezi námi a do dvanáctého měsíce roku 2023 ti vrátím podíl a konec. Také musím zaplatit , jméno FO, a půjčení stipacky. Tím pádem zda můžeš prosím zítra poslat peníze, co jsem ti psal a s tou smlouvou. Děkuji“.

18. Z esemeskové zprávy ze dne 23.12. poslané v 7:51 hodin poslané žalobkyní žalovanému soud zjistil, že je následujícího znění: „Ahojky, řešila jsem toho doma teď spoustu. Muj postoj je asi takový, že nechci nijak narušit naše vztahy a už vůbec ne soukromí. Ale peníze žádné posílat nebudu, ani je teď nemám. Mas tam 100 000 ode mě, odečti si půl nájmu listopad a prosinec. Od ledna já se už do toho nebudu zapojovat. Promiň, ale v podnikání se neshodnem. Půjdu svou cestou. Samozřejmě s prodejem dřeva ti pomůžu, tak jak jsem slíbila. Jakákoliv smlouva by byla neplatná bez právního ošetření a už vůbec ne co se týče strojů a podílů. Overovala jsem to“.

19. Z listiny označené jako „vyúčtování zakázky , adresa, “ ze dne 28.2.2024 vyplývá, že je zde dán soupis finančních nákladů vypracovaný žalovaným, který je vychází na ztrátu 215 248 Kč.

20. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

21. Podle § 2393 odst. 1 občanského zákoníku, neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba 6 týdnů.

22. Podle § 2747 odst. 1 občanského zákoníku, smlouvou o tiché společnosti se tichý společník zavazuje ke vkladu, kterým se bude podílet po celou dobu trvání tiché společnosti na výsledcích podnikání podnikatele, podnikatel se zavazuje platit tichému společníkovi podíl na zisku. Dle odst. 2 citovaného ustanovení tichá společnost může být ujednána i k účasti tichého společníka jen na provozu některého ze závodů podnikatele.

23. Podle § 2716 odst. 1 občanského zákoníku, zaváže-li se smlouvou několik osob sdružit jako společníci za společným účelem činnosti nebo věci, vzniká společnost. Dle odst. 2 citovaného ustanovení, bylo-li ujednáno sdružení majetku, vyžaduje se k platnosti smlouvy soupis vkladů společníků jimi podepsaný. Má se za to, sdruženo bylo jen to, co uvádí soupis.

24. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

25. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

26. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

27. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním správního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

28. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu29. Pro zhodnocení všech výše uvedených důkazů, jednotlivě i vzájemném souhrnu a po podřazení pod shora uvedená zákonná ustanovení, dospěl soud k následujícím skutkovým a právním závěrům. Především má soud za prokázáno a mezi účastníky je nesporné, že do sféry dispozice žalovaného se ze strany žalobkyně dostala celková částka 100 000 Kč, a to ve třech platbách. Částka 50 000 Kč převedena na účet 23. 11. 2022, částka 25 000 Kč 18. 10. 2022 převodem na účet žalovaného a částka 25 000 Kč dne 30. 10. 2022, která byla předána žalovanému prostřednictvím syna žalobkyně. Sporným bylo, jakým způsobem nahlížet na takto poskytnuté finanční prostředky, tedy zda se jednalo sjednanou zápůjčku, případně zda se jednalo o smlouvu o úvěru či jiný závazkový smluvní vztah. Především je třeba říci, že z provedeného dokazování nevyplývá, že by se žalobkyni podařilo prokázat, že v daném případě byla mezi účastníky uzavřena smlouva o zápůjčce dle § 2390 a následující občanského zákoníku. Především podstatnou náležitostí smlouvy o zápůjčce je reálné přenechání zastupitelné věci zapůjčitele vydlužiteli, a to tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Z provedené dokazování nevyplývá, že by žalobkyně s žalovaným byli dohodnuti na vrácení poskytnuté částky po určité době. V tomto směru nebyl soudu předložen žádný důkaz a jediným důkazem krom tvrzení samotné žalobkyně je toliko výpověď svědka , jméno FO, , tedy syna žalobkyně, který vypovídal značně neurčitě ohledně okolností souvisejících s předáním finanční částky. U konkrétního jednání mezi žalobkyní a žalovaným nebyl a vysloveně v rámci své výpovědi uvedl, že neví, co konkrétně bylo ujednáno o vrácení peněz. V této souvislosti je třeba zmínit také to, že se nemůže jednat o žádný jiný příbuzný smluvní vztah, a to konkrétně smlouvu o úvěru, kde podstatnou záležitostí krom poskytnutí finančních peněz je také sjednání úroků, vrácení této částky spolu s úroky, což se rovněž v tomto řízení nepodařilo jakýmkoliv způsobem prokázat. Soud se zabýval tím, co bylo tvrzeno v rámci obrany žalovaného, a sice, že mělo dojít k nějaké formě dohody mezi žalobkyní a žalovaným ohledně společného podnikání. Ohledně společného podnikání krom obrany a tvrzení žalovaného vypovídala i slyšená svědkyně , jméno FO, a především listinné důkazy, které byly předloženy soudu svědčí o tom, že finanční prostředky poskytnuté žalobkyní žalovanému měly být formou a přínosem do společného podnikání. V této souvislosti soud připomíná zejména obě esemeskové zprávy z 23.12. 2022, kdy v případě první zprávy sám žalovaný hovoří ve vztahu k žalobkyni tak, že do dvanáctého měsíce roku 2023 „vrátí žalobkyni podíl a konec“. Sama žalobkyně v reakci na tuto SMS zprávu mimo jiné uvádí, že žádné další peníze žalovanému posílat nebude, neboť má k dispozici 100 000 Kč od ní. Sama žalobkyně v této SMS zprávě uvedla žalovanému, ať si odečte půl nájmu za listopad a prosinec, což vede soud k úvaze, proč by takto uvažovala, pokud by nebyla ve smluvním vztahu k žalovanému ohledně společného podnikání a svědčí to zjevně o tom, že se měli dělit s žalovaným napůl. Dále pak v této esemesce výslovně uvedla od ledna já se už „do toho nebudu zapojovat. Promiň, ale v podnikání se neshodneme“. Je tedy zřejmé, že sama žalobkyně považovala svoji účast a zapojení se do podnikání žalovaného jako aktivní. Dále z této SMS zprávy vyplývá, že žalobkyně uvedla žalovanému „Půjdu si svou cestou. Samozřejmě s prodejem dřeva ti pomůžu, jak jsem slíbila“. Z toho vyplývá ve spojení s výpovědí svědkyně , Anonymizováno, a koneckonců i svědka , jméno FO, , který připouštěl, že finanční prostředky poskytnuté žalovanému budou dány na podnikání, konkrétně prodej dřeva, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k nějaké formě dohody týkající se společného podnikání s aktivní účastí žalobkyně. Rovněž z doložených dokladů o zakoupení věcí potřebných ke zpracovávání dřeva a dokladů o zaplacení nájmů na podnikatelské prostory lze dovodit, že byly realizovány jen s malým časovým odstupem od poskytnutí peněz. V této souvislosti se soud zabýval tím, o jaký smluvní vztah se tedy v daném případě mělo jednat. V úvahu přichází jednak tichá společnost podle § 2747 a násl. občanského zákoníku, anebo společenstevní smlouva dle § 2716 a násl. občanského zákoníku. V této souvislosti je potřeba zmínit, že po nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, již platná právní úprava k platnosti smlouvy o tichém společenství nevyžaduje obligatorně písemnou formu. Vklad tichého společníka může spočívat v penězích nebo ve věcech ve smyslu právním a poskytovatelem vkladu (investorem) může být fyzická osoba i bez živnostenského nebo jiného oprávnění. Pojem „tichost“ jako pojmová vlastnost společenství tichého společníka a podnikatele pak je dán nejen tím, že se tato smlouva nemusí někde ohlašovat či registrovat, ale právě zejména tím, že tichý společník ve vztah k obchodním partnerům podnikatele sám nevystupuje a podnikatel svou účast také nijak nedeklaruje. Z provedeného dokazování, a to konkrétně z výslechu svědkyně Resové ve spolupráci s tím, že to připustila i sama žalobkyně, že se angažovala v prodeji palivového dřeva a zejména z poukazem na textaci zmiňovaných SMS zpráv jak ze strany žalovaného, tak ze strany žalobkyně je zřejmé, že žalobkyně byla v rámci podnikání se dřevem aktivní, když mimo jiné zrealizovala prodej palivového dřeva za 15 000 kč, tudíž se nemohlo jednat o tiché společenství ve shora naznačeném smyslu, nýbrž o jinou formu společného podnikání, a to konkrétně o společenstevní smlouvu dle § 2716 zákon č. 89/2012 Sb. Podstata společnosti je ve smluvním závazku alespoň dvou osob sdružit za společným účelem činnosti nebo věci, anebo obojí s tím, že zákon rozlišuje společnosti pracovní, kapitálové a smíšené a společný účel společnosti může být v mezích právního řádu jakýkoliv, tedy i hospodářský a výdělečný. Obecně lze říci, že pro společenskou smlouvu není vyžadována obligatorní písemná smlouva se zásadní výjimkou, že pokud se společníci zavazují ke vkladům (přínosům), vyžaduje se k provedení soupis hodnot, které se jednotliví společníci zavázali do společnosti vložit. Soupis podepsaný všemi společníky zakládá nevyvratitelnou právní domněnku předmětu a rozsahu vkladové povinnosti společníků. Jestliže tedy zákon zakládá obligatornost písemné formy společenské smlouvy při sdružování majetku, tedy vkladu společníků, pak porušení povinnosti písemné formy má za následek absolutní neplatnost smlouvy společenské, ledaže by strany tuto vadu dodatečně zhojily, k němuž však v daném případě nedošlo. Současně je třeba říci, že pokud tedy společenská smlouva je uzavírána za účelem podnikatelské činnosti, pak je nutností, aby podnikatelé měli příslušná podnikatelská oprávnění. Porušením této povinnosti však nemá za následek neplatnost právních jednání učiněných v souvislosti s podnikáním, není-li tu jiný důvod jejich neplatnosti. Jestliže tedy bylo v průběhu řízení prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 100 000 Kč, kterou je třeba hodnotit jako vklad do společného podnikání a současně nebyl proveden soupis vkladů v rámci společenské smlouvy a tato nebyla uzavřená písemně, pak tato smlouva je pro rozpor s účelem a smyslem zákona absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., neboť neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. K takovéto neplatnosti soud musí ve smyslu ust. § 588 bez dalšího přihlédnout, když toto ustanovení říká, že soud přihlédne i bez nároku k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Jestliže tedy soud uzavřel, že smlouva uzavřená mezi žalovaným a žalobkyní musela mít v případě vkladu finančních prostředků obligatorně písemnou formu, která nebyla dodržena a s ohledem na nedodržení této formy je tato smlouva mezi účastníky absolutně neplatná, nastupuje režim uvedený v § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, kdy ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Jestliže na základě absolutně neplatné smlouvy obdržel žalovaný od žalobkyně částku 100 000 Kč, bylo jeho povinností vrátit tuto částku z titulu bezdůvodného obohacení žalobkyni. Z dokazování vyplynulo, že z částky, kterou žalobkyně poskytla žalovanému, se jí dostala zpět do sféry dispozice toliko částka 15 000 Kč a nebyla jí vydána částka 85 000 Kč. V této souvislosti, pokud jde o splatnost vydání bezdůvodného, je třeba užít obecného ustavení občanského zákoníku o závazkových vztazích, což znamená, že pokud nestanoví dohoda stran splatnost závazku, stává se závazek z bezdůvodného obohacení splatným bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele. § 1958 odst. 2 občanského zákoníku uvádí, že neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. V této souvislosti žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky výzvou doručenou 18. 4. 2023 žalovanému. Ode dne následujícího, tedy od dne 19. 4. 2023 je tedy žalovaný v prodlení s vrácením částky žalobkyni. Soud tedy podanému žalobního návrhu vyhověl co do částky 85 000 Kč, a to s úrokem z prodlení, který odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od 19.4.2023. Pokud jde o úrok z prodlení požadovaný z částky 85 000 Kč za dobu od 1. 4. do 18. 4. 2023, pak v této části byla žaloba zamítnuta, neboť žalovaný nebyl doposud v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení a pokud jde o částku 15 000 Kč, v této části byla žaloba zamítnuta, neboť se jedná o prostředky, které se již dostaly do sféry dispozice žalobkyně ze strany žalovaného.

30. Výrok o nákladech řízení vychází z ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

31. V daném případě žalobkyně požadovala částku 100 000 Kč a byla úspěšná, co do částky 85 000 Kč. Byla tedy co do 85% úspěšná a co do 15% neúspěšná. Úspěch mínus neúspěch pak činí 70%. Soud tedy přiznal žalobkyni náhradu 70% nákladů, které ji vznikly. Tyto náklady byly vyčísleny následovně. Jednak zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, dále pak náhrada nákladů za právní zastoupení za 7,5 úkonu právní pomoci dle § 7 a 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., a to za 7 úkonů po 5 100 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žalobního návrhu, vyjádření ze dne 12.9.2023, účast u jednání soudu 16.1.2024, účast u jednání soudu dne 6.2.2024 a účast u jednání soudu dne 9.4.2024, písemný závěrečný návrh a jeden půl úkon ve výši 2 550 Kč za předžalobní výzvu. Dále z těchto úkonů soud přiznal také paušální náhradu hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. Soud dále přiznal cestovné za 3 cesty , adresa, a zpět, a to k jednání soudu 16.1.2024, 6.2.2024 a 9.4.2024, vždy při délce cesty tam i zpět, dohromady 292 km osobním automobilem tovární značky Volkswagen Tiguan RZ , SPZ, , při průměrné spotřebě 6,9 l/100 km benzinu Natural 85, při nákupní vyhláškové ceně 38,20 Kč na 1l benzinu Natural a při cestovní náhradě dle vyhlášky pro rok 2024 ve výši 5,60 Kč za 1 km, tedy celkem 2 404,85 Kč a dále náhradu za ztrátu času advokáta dle § 14 citované vyhlášky za celkem , hodnota, půl hodin za cesty , adresa, a zpět ke třem jednáním, tedy 24x100 Kč za každou započatou půl hodinu, tedy celkem 2 400 Kč. Soud přiznal také DPH zákonem v stanovené výši dle § 137 odst. 1 o.s.ř., kdy přání zástupce žalobce je plátcem DPH. Celkové náklady řízení žalobce představují částku 65 812,11 Kč. Z toho 70% představuje částku 46 074,077 Kč, po zaokrouhlení částku 46 074 Kč, kterou soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.