30 C 184/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Danou Daňkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 112 941,52 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 67 713,25 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně od 11. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 45 228,27 Kč, dále co do úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 38 489,55 Kč od 11. 12. 2019 do zaplacení a dále co do úroku ve výši 8,99 % ročně z částky 106 202,80 Kč od 11. 12. 2019 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 6 133,40 Kč, k rukám zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se svojí žalobou domáhal vydání rozhodnutí, dle kterého by žalovaný byl zavázán k zaplacení celkem částky 230 030,87 Kč, a to mimo jiné z titulu nesplaceného úvěru poskytnutého na základě smlouvy uzavřené mezi právní předchůdcem žalobce, , právnická osoba, . (dále také jako „předchůdce žalobce“ nebo „, Anonymizováno, “) a žalovaným dle žádosti žalovaného ze dne 4. 2. 2016 v částce 27 253,58 Kč s příslušenstvím, úvěr zněl na částku 30 000 Kč. Předchůdce žalobce a žalovaný na žádost žalovaného ze dne 3. 2. 2016 uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kdy žalovaný je v prodlení se zaplacením 112 941,52 Kč s příslušenstvím, půjčená částka činila 160 000 Kč. , Anonymizováno, dne 24. 5. 2016 poskytla žalovanému úvěr 201 000 Kč a žalovanému zbývá uhradit 89 835,77 Kč s příslušenstvím. Výše uvedené pohledávky předchůdce žalobce za žalovaným byly postoupeny žalobci dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 12. 2019.

2. Žalovaný ve svém písemném vyjádření uvedl, že nárok žalobce neuznává. Po smrti manželky žalovaný zjistil, že manželka žalovaného uzavřela vyšší množství úvěrových smluv. Žalovaný nejprve zcela popřel, že by uzavřel v roce 2016 se , Anonymizováno, úvěrové smlouvy. Žalovaný až následně připustil, že dne 3. 2. 2016 podepsal žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 3. 2. 2016 v částce 160 000 Kč. Žalovaný popřel, že by podepsal žádost o kreditní kartu a žádost o odlišný spotřebitelský úvěr ze dne 24. 5. 2016. Žalovaný také namítl, že žalobce nepostupoval s odbornou péčí, když při posuzování úvěryschopnosti žalovaného vyšel z potvrzení o příjmech žalovaného stáří dvou let a žalovaný měl u žalobce další úvěry.

3. Soud v souladu s ustanovením § 112 odst. 2 o. s. ř. vyloučil k samostatnému řízení dva ze tří uplatněných nároků v tomto řízení, konkrétně pak ohledně úvěru ze dne 4. 2. 2016 na částku 30 000 Kč a úvěru ze dne 24. 5. 2016 na částku 201 000 Kč, neboť s ohledem na vznesenou námitku pravosti podpisu žalovaného na těchto dvou úvěrových smlouvách se věci nehodí ke spojení s nárokem z úvěru ze dne 3. 2. 2016 znějícího na částku 160 000 Kč.

4. Předmětem tohoto řízení tak nadále zůstal pouze poskytnutý úvěr ze dne 3. 2. 2016 znějící na částku 160 000 Kč a z něho žalobcem uplatněný nedoplatek v částce 112 941,52 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobce se žalovaná částka sestává z jistiny 106 202,80 Kč, neuhrazeného smluvního úroku 4 966,04 Kč, neuhrazených úroků z prodlení ve výši 522,68 Kč a neuhrazených poplatků za upomínky ve výši 1 250 Kč.

5. Soud provedl dokazování a dospěl k následujícím dílčím skutkovým závěrům. Z žádosti o spotřebitelský úvěr č. , IBAN, ze dne 3. 2. 2016 a ze standartní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 3. 2. 2016 soud zjistil, že předchůdce žalobce se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 160 000 Kč s měsíční splátkou 2 354 Kč, s úrokovou sazbou 8,99 % p.a. Žalovaný se zavázal vrátit 225 984 Kč v pravidelných 96 měsíčních splátkách. Tato žádost byla od , Anonymizováno, stvrzena akceptačním dopisem z 4. 2. 2016, kterým předchůdce žalobce akceptoval návrh žalovaného na uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 3. 2. 2016. Z protokolu o prověření úvěryschopnosti nepodepsaného žalovaným vyplývá, že při posuzování úvěryschopnosti byl brán v potaz příjem žalovaného 27 570 Kč (viz potvrzení o výši příjmů z 18. 7. 2014, žalovaný byl zaměstnán na dobu neurčitou jako specialista ŘLP ČR, s.p.), splátky závazků 4 268 Kč, ostatní běžné výdaje ve výši 11 760 Kč, celkem 16 028 Kč. Bylo uvažováno, že po zohlednění veškerých výdajů a závazků bude mít žalovaný po poskytnutí k úvěru k dispozici částku 9 188 Kč měsíčně. Přehled obsahuje tabulku zkratek a evidenci jako insolvenční rejstřík, exekuce, platební morálka žalovaného. Číslo účtu pro čerpání úvěru bylo sjednáno , č. účtu, . Z kopie občanského průkazu s údajem ověření dle originálu ze dne 3. 2. 2016 vyplývá, že při uzavření úvěru byla zjišťována totožnost žalovaného.

6. Z výpisu z účtu žalovaného za únor 2016 vyplývá, že dne 4. 2. 2016 byl sjednaný úvěr v částce 160 000 Kč žalovanému poskytnut. Ihned dne 5.2. byl učiněn výběr v hotovosti v částce 158 000 Kč v reakci na připsaný úvěr 160 000 Kč.

7. Z prohlášení o nesplacené části úvěru za splatnou ze dne 23. 10. 2019 soud zjistil, že předchůdce žalobce zesplatnil s poukazem na prodlení žalovaného s platbami, nesplacená jistina k tomuto datu činila 106 202,80 Kč, neuhrazený úrok částku 4 013,98 Kč, úrok z prodlení částku 133,56 Kč a poplatky částku 1 250 Kč. Tento dopis byl žalovanému doručen dne 29. 10. 2019, jak dokládá dodejka s datem uložení 24. 10. 2019 (viz č.l. 176).

8. Z výpisu účtu žalovaného č. , č. účtu, soud zjistil, že dne 30. 12. 2018 činil počáteční zůstatek účtu minus 113 792,13 Kč a konečný zůstatek minus 109 537,23 Kč. Z výpisů z účtu č. 2/2019 a 3/2019 vyplývá, že konečný zůstatek ke dni 31. 10. 2019 činil minus 110 301,20 Kč a ke dni 29. 11. 2019 činil minus 111 426,01 Kč.

9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2019 a poštovního podacího archu s razítkem podací pošty z 19. 12. 2019 (č. l. 173 spisu) soud zjistil, že žalovanému bylo odesláno téhož dne 5 zásilek. Žalovaný k tomuto namítl, že není patrné, která zásilka se vztahuje k předmětnému oznámení. Žalobce uvedl, že rozklíčovat, o kterou zásilku přesně se jedná, není možné. Žalovanému bylo odesláno více oznámení o postoupení pohledávek. Soudu je z jeho činnosti známo, že proces odeslání oznámení je u věřitelů charakteru právního předchůdce žalobce, převážně automatizován. Ze spodní části podacího archu je patrno, že se jedná o druhou stranu z dvanácti (2/12), při 14 adresátech na stránku, přičemž nejen žalovanému byla zaslána více než jedna zásilka, jak vyplývá z podacího archu. Z původně vymezeného předmětu řízení (před vyloučením věci k samostatnému řízení) vyplývá, že předchůdce žalobce evidoval za žalovaným více než jednu pohledávku. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2019 je uvedena výlučně částka 112 941,52 Kč s příslušenstvím nárokovaná v tomto řízení. Sám žalovaný pak ve svém podání ze dne 24. 9. 2020 namítá, že žalobce po žalovaném v odlišném řízení požaduje uhrazení dalších částek dle úvěrových smluv uzavřených mezi , Anonymizováno, a žalovaným (a to nad rámec třech pohledávek původně uplatněných v tomto řízení). Soud má za to, že žalobce prokázal, že žalovanému oznámení o stoupení pohledávky odeslal, přičemž není třeba prokazovat, která z pěti zásilek lišící se pouze čárkovým kódem, je oznámením o postoupení pohledávky v tomto řízení. Právní předchůdce žalobce evidoval za žalovaným několik pohledávek, dle obsahu žaloby je postoupil toutéž smlouvu o postoupení pohledávek a prokázal, že oznámení odeslal žalovanému.

10. Z výpisů z účtu žalovaného za období srpen 2018 až září 2019 je patrno, že každý měsíc byla na účet vložena v hotovosti částka v rozmezí od 11 250 Kč do 11 350 Kč, kterou si pak předchůdce žalobce srážel na dlužné splátky čtyřech odlišných pohledávek, neboť z výpisu jsou patry čtyři odlišné identifikace splátek jistiny a čtyři odlišné identifikace splátek úvěru. Z výpisů je patrno, že ke dni 31. 5. 2019 činil kladný zůstatek účtu 87 haléřů. Z potvrzení o výši příjmu žalovaného ze dne 18. 7. 2014 je patrný čistý příjem žalovaného za období duben až červen 2014. Potvrzení vydal zaměstnavatel žalovaného Řízení letového provozu ČR, s.p.

11. Žalovaný k důkazu předložil 16 pokladních dokladů za období od ledna 2018 do dubna 2019, ze kterých vyplývá, že v daném období byla na účet , č. účtu, každý měsíc vložena odlišná částka v rozmezí od 2 354 Kč do 15 530 Kč. Při porovnání těchto vkladů s výpisy z účtu za období srpen 2018 až září 2019 vyplývá, že byly prováděny vklady v odlišné výši, tak aby byl udržen kladný zůstatek na účtu ve výši cca. 7 900 Kč. Žalovaný k pokladním dokladům uvedl, že není schopen doložit, na jaký konkrétní úvěr byly tyto částky započítány. V této souvislosti se soudu jeví nedůvodná námitka žalovaného, že právnímu předchůdci žalobce uhradil 186 428 Kč v souvislosti s pohledávkou nárokovanou v tomto řízení. Z výpisů z účtu vyplývá, že systém žalobce automaticky strhával z účtu prostředky na odlišné pohledávky, přičemž žalovaný v řízení neprokázal, že by na pohledávku uplatněnou v tomto řízení uhradil právě jím tvrzených 186 428 Kč, když splátky byly strhávány předchůdcem žalobce automaticky, žalovaný ani netvrdil, že by jakkoli určil, na jakou pohledávku mají být prostředky vkládané na účet použity. S ohledem na udržování zůstatku na účtu obdobné finanční hodnoty každý měsíc a odlišnou výši strhávaných splátek každý měsíc, si vkladatel prostředků na účet musel být vědom, že prostředky slouží k úhradě několika úvěrů, nikoliv výlučně pohledávky uplatněné v tomto řízení. Žalobce ve svém podání ze dne 28. 6. 2021 s poukazem na konkrétní položky ve výpisu z účtu dotvrdil, jak dospěl k žalované částce.

12. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že na předmětný úvěr žalovaný uhradil nejméně 92 286,75 Kč, kdy pokud žalovaný namítal vyšší úhradu, tato z provedeného dokazování nevyplynula. Žalovaný měl u předchůdce žalobce více úvěrů a bylo tak na předchůdci žalobce (za situace, kdy žalovaný neuvedl, na jaký úvěr hradí, což z výpisů ani z žalovaným předložených neplynulo a nakonec žalovaný tuto skutečnost ani netvrdil) na jaké úvěry předmětné platby započte. Mezi účastníky dále nebylo sporu ani o tom, že pokud se jedná o úvěrovou smlouvu ze dne 3. 2. 2016, tuto žalovaný podepsal a na základě této úvěrové smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 160 000 Kč. Mezi účastníky dále bylo nesporné, že předmětný účet, na nějž byl úvěr poskytnut, byl účtem žalovaného. Nicméně nejednalo se o účet v té podobě, že by na něj chodila žalovanému např. výplata, či by z něj byly prováděny jiné další platby. Jednalo se o účet, na nějž byl poskytnut tento úvěr a ještě další úvěry, které však nebyly či po vyloučení věci již nejsou předmětem tohoto řízení. Tedy i vklady, které na něj byly uskutečňovány, byly splátkami úvěru. Nicméně nebylo nesporné, že by byly splátkami tohoto konkrétního úvěru právě s ohledem na skutečnost, že na tento účet bylo poskytnuto úvěrů více a více úvěrů z něj i bylo spláceno. Z předžalobní výzvy ze dne 28. 2. 2020 a podacího lístku z téže dne soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení.

13. Soud neprovedl další důkazy, které jsou součástí spisu, neboť se buď vztahují k pohledávkám, které byly vyloučeny k samostatnému řízení, příp. se nejednalo o důkazy relevantní pro závěry soudu ve věci.

14. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C-679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda předchůdce žalobce jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být s dlužníkem uzavřena jako se spotřebitelem (§ 419 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanského zákoníku“). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSU“). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).

15. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s předchůdcem žalobce uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019).

16. Žalobce v řízení tvrdil, že předchůdce žalobce posuzoval dlouhodobou finanční situaci žalovaného v souladu s principy obezřetného úvěrování a schvalovací strategií banky, vyžádal si informace o příjmech a výdajích žalovaného. Příjmová stránka žalovaného byla prověřována dle dokumentů předložených žalovaným, a to konkrétně z potvrzení o výši příjmu zaměstnavatel žalovaného ze dne 18. 7. 2014 s tím, že potvrzení je z roku 2014, kdy byl žalovanému poskytnut první úvěr, byl řádně splácen a na tomto základě byly žalovanému předschváleny další úvěry, jelikož prokázaný příjem žalovaného byl dostačující. Dle výpočtu bonity žalovaného byly od doložených příjmů odečteny jeho výdaje dle platné metodiky Českého statistického úřadu. Volné prostředky žalovaného indikovaly, že bude schopen úvěr splácet. Banka informace poskytnuté žalovaným prověřovala v registrech Ares, BRKI, Externí exekuce apod. Po vyhodnocení těchto údajů byly poskytnuty žalovanému spotřebitelské úvěry. Žalobce byl soudem v souladu s ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. vyzván, aby doplnil skutečnosti ohledně posouzení úvěryschopnosti žalovaného před podpisem úvěrové smlouvy ze dne 3. 2. 2016. Žalobce byl poučen, že neoznačí-li důkazy k prokázání svých tvrzení, vystavuje se riziku částečného neúspěchu ve sporu, kdy v případě neprokázání dostatečného zkoumání úvěryschopnosti bude nárok žalobce posouzen z titulu bezdůvodného obohacení.

17. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu. Předchůdce žalobce při ověřování úvěryschopnosti žalovaného nepostupoval řádně. Žalobce tvrdil, že , Anonymizováno, vyšla z tvrzení a dokladů o příjmech žalovaného z roku 2014, připustil, že žalovaný od roku 2014 společnosti , Anonymizováno, splácel odlišný úvěr a při posuzování výše výdajů vyšel předchůdce žalobce z metodiky ČNB. Soud má za to, že předchůdce žalobce se měl podrobněji zabývat jak zjištěním, tak i následným prověřením zjištěného stavu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39) ohledně aktuálních příjmů a také aktuálních výdajů žalovaného za delší časové období. Při řádném posuzování příjmů lze stěží vyjít z několik let starého dokladu o výši příjmu žalovaného. Obdobně má soud za to, že předchůdce žalobce měl zjišťovat skutečné měsíční výdaje žalovaného namísto užití metodiky ČNB. Z výpisu účtu č. , č. účtu, za měsíc únor 2016 vyplývá, že zůstatek účtu ke dni 29. 1. 2016, tj. před uzavřením úvěrové smlouvy, činil 796,21 Kč. Z uvedeného výpisu a dalších výpisů z účtu rovněž vyplývá, že žalovanému na uvedený účet nebyla zasílána zaměstnavatelem mzda (a tedy předchůdci žalobce ani nemohla být známa aktuální výše příjmu žalovaného) a z účtu nebyly hrazeny žádné běžné výdaje žalovaného. Předchůdce žalobce podle své metodiky v protokolu o prověření úvěryschopnosti žalovaného ze dne 3. 2. 2016 vypočítal, že před poskytnutím úvěru zůstává žalovanému k dispozici částka 11 542 Kč měsíčně. Tomuto závěru minimálně neodpovídá částka 796,21 Kč na účtu žalovaného a i proto bylo na místě zjišťovat skutečné příjmy a výdaje žalovaného, např. vyžadovat výpisy z účtu žalovaného vedených u jiných bank, ze kterých by byly patrny skutečné příjmy (za situace, kdy ani předchůdce žalobce nevyžadoval aktuální potvrzení o výši příjmu žalovaného) ale i výdaje žalovaného, zjišťovat na jaký účet je žalovanému vyplácena mzda a v jaké výši, dotazovat se žalovaného na výdaje domácnosti apod.

18. Pokud tedy byla následně mezi předchůdcem žalobce jako věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva (žádostí z 3. 2. 2016 ve spojení s akceptačním dopisem z 4. 2. 2016) je tato smlouva neplatná pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku – dále jen „o.z.“ ve spojení s § 86 ZoSU, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a z důvodu neposouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dle ust. § 9 odst. 1 ZoSU.

19. Vzhledem k tomu, že právní důvod plnění žalobce odpadl (úvěrová smlouva je neplatná) je třeba na plnění, které žalobce poskytl žalovanému (úvěr ve výši 160 000 Kč), hledět nikoli jako na plnění žalobce ze smlouvy ale jako na bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 o.z.). Žalobce poskytl žalovanému částku 160 000 Kč, žalovaný žalobci již zaplatil částku 92 286,75 Kč, což bylo nesporné, a zbývá mu tak uhradit částku 67 713,25 Kč, kdy pokud bylo žalovaným namítáno, že bylo uhrazeno více, z jím předložených důkazů tato skutečnost neplynula. Listiny prokazující vklady na účet neprokazovaly, že by žalovaný určil, na splácení jakého úvěru mají být použity, nakonec takovouto skutečnost žalovaný ani netvrdil, když sám uvedl, že tuto skutečnost nejsou ani schopni blížeji upřesnit a dotvrdit s ohledem na okolnost, že to řešila zesnulá manželka žalovaného a žalovaný o tom fakticky nic neví. Pokud se jedná o tvrzení, že na předmětný úvěr celkem uhradil částku 186 428 Kč, zde byl soudem vyzván v souladu s ust. § 118a o.s.ř. o nutnosti toto tvrzení prokázat, s poučením o následcích v té podobě, že pokud neprokáže úhradu v této výši, bude soud vycházet z nesporné částky o výši úhrady na předmětný dluh, tj. částky 92 286,75 Kč. Po tomto poučení žalovaný nic dalšího k prokázání svého tvrzení neoznačil a soud proto vyšel za skutečnosti, že bylo na předmětný úvěru uhrazeno právě nesporných 92 286,75 Kč.

20. Soud proto zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit částku 67 713,25 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně od 11. 12. 2019 do zaplacení, když žalobce vyzval žalovaného výzvou (prohlášení nesplacené části úvěru za splatnou z 23. 10. 2019) doručenou mu dne 29. 10. 2019 se stanovením splatnosti částky k 7. 11. 2019 a následné stanovené lhůty k plnění sedm dní od uvedeného data, tedy do 14. 11. 2019. K žalobcem požadovanému datu 11. 12. 2019 tak již byl žalovaný dle ust. § 1970 o. z. v prodlení, kdy výše úroku z prodlení odpovídá nař. vlády 351/2013 Sb. k datu prvního dne prodlení (15. 11. 2019). Lhůta k plnění byla v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů (výrok I.). Ve zbývající části nároku soud žalobu zamítl, když smlouvu shledal neplatnou a na další plnění z této smlouvy vyplývající žalobci právo nepřísluší (výrok II.).

21. Námitku žalovaného ohledně promlčení shledal soud nedůvodnou. Dle ust. § 619 odst. 1 o.z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. Dle ust. § 621 o.z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání. Soud dospěl k závěru, že v projednávané věci nelze dovodit, že by žalobce měl od počátku (tedy od poskytnutí úvěru) mít pochybnosti o platnosti sjednané úvěrové smlouvy a z toho vyplývající vědomost, že došlo k bezdůvodnému obohacení. Z této smlouvy bylo předchůdcem žalobce plněno a žalovaným bylo postupně spláceno, tedy je zjevné, že účastníci se podle ní v řádu let chovali. Soud až po provedeném dokazování dospěl k závěru o neplatnosti této smlouvy, nakonec žalobce žaloval plnění ze smlouvy a jeho povědomí o tom, že došlo k bezdůvodnému obohacení, vyplývá fakticky až z tohoto rozhodnutí. Za dané situace nelze dospět k závěru o promlčení předmětné pohledávky, když žaloba byla podána dne 15. 4. 2020, pohledávka uplatněná v tomto řízení se stala splatnou na základě výzvy žalobce ze dne 23. 10. 2019 a to poté, co přestalo být hrazeno žalovaným na předmětný úvěr.

22. Tvrzení žalovaného ohledně uzavření předmětné smlouvy o úvěru bývalou manželkou žalovaného v tomto projednávaném případě z dokazování neplynou, když žalovaný nezpochybnil pravost svého podpisu na úvěrové smlouvě, kde je uveden jako žadatel, jeho totožnost byla ověřena z občanského průkazu, účet na který byl úvěr poskytnut je žalovaného a proto i tuto námitku žalovaného soud shledal nedůvodnou. Nakonec sám žalovaný na této své námitce následně netrval, když uvedl, že tato se vztahovala k jiným úvěrům, jež však již po vyloučení k samostatnému projednání nejsou předmětem tohoto řízení. Za dané situace pak bylo nadbytečné i nesporné zjištění, že dědické řízení po zemřelé manželce žalovaného již bylo ukončeno, žalovaný byl jediným dědicem, dědictví neodmítl a v rámci tohoto dědického řízení nebyla učiněna výhrada soupisu, když tyto skutečnosti by měly vliv na projednávanou věc v rozsahu původně vznášené námitky uzavření předmětné smlouvy přímo zemřelou manželkou žalovaného.

23. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy soud při posuzování poměru úspěchu a neúspěchu ve věci zohlednil příslušenství nároku. Konkrétně byl žalobce neúspěšný v částce 45 228,27 Kč, dále co do úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 38 489,55 Kč od 11. 12. 2019 do 29. 6. 2021 ve výši 5 979,06 Kč (datum rozhodnutí soudu) a dále co do úroku ve výši 8,99 % ročně z částky 106 202,80 Kč od 11. 12. 2019 do zaplacení (opět vyčísleno do data rozhodnutí soudu ve věci) ve výši 14 831,52 Kč, celkem v částce 66 038,85 Kč. Žalobce byl úspěšný co do částky 67 713,25 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně od 11. 12. 2019 do 29. 6. 2021 v částce 10 518,74 Kč, celkem v částce 78 231,99 Kč. Žalovaný byl úspěšný co do 45,7 % (66 038,85 Kč) a žalobce byl úspěšný co do 54,3 % (78 231,99 Kč). Po odečtení úspěchu žalovaného od úspěchu žalobce činí výsledek 8,6 %, což je poměr výše náhrady, na kterou má žalobce nárok.

24. Náklady řízení žalobce spočívají v zaplaceném soudním poplatku 4 299 Kč, kdy se jedná o poměrnou část soudního poplatku z částky 107 452,80 Kč (jistina plus poplatky), odměně za právní zastoupen z nároku, který je předmětem tohoto řízení, a to za 7 úkonů právní pomoci po 5420 Kč z tarifní hodnoty 107 452,80 Kč, kdy se jedná o jistinu a poplatky. V dané věci bylo učiněno celkem 7 úkonů právní pomoci (převzetí věci, žaloba, předžalobní výzva, podání žalobce ze dne 16. 11. 2020, účast na jednání dne 3. 6. 2021, podání ze dne 28. 6. 2021 - reakce na vyjádření žalovaného k prvému podání z téhož dne a účast u jednání dne 29. 6. 2021), 8x náhrada hotových výdajů po 300 Kč dle vyhlášky č. 177/96 Sb. + DPH ve výši 21 %, tj. celkem 52 747,40 Kč (z toho DPH 8 408,40 Kč). Z uvedeného 8,6 % činí částku 6 133,40 Kč.

25. Pokud žalobce požadoval odměnu za doložení listin z 30. 12. 2020 a z 25. 6. 2021, zde se nejedná o podání ve věci samé a odměna za takový úkon nepřísluší. Současně soud přiznal žalobci odměnu pouze za jedno vyjádření z 28. 6. 2021, konkrétně za reakci na vyjádření žalovaného. Pokud se jedná o prvé podání z uvedeného data, zde žalobce pouze dotvrdil skutečnosti, které již měly být obsahem žalobních tvrzení a pro neúčelnost tak nebyla za tento úkon odměna přiznána.

26. Námitku žalovaného, aby soud žalobci náhradu nákladů řízení nepřiznal s poukazem na další řízení vedená mezi týmiž účastníky, shledal soud nedůvodnou. Soud naopak sám v posuzované věci vyloučil k samostatnému řízení dva ze tří uplatněných nároků v důsledku námitky vznesené žalovaným ohledně pravosti jeho podpisu na smlouvách. Dále žalovaný v řízení tvrdil, že manželka žalovaného bez vědomí žalovaného uzavřela vyšší množství úvěrových smluv. Současně nejméně v posuzované věci uplatnil žalobce původně 3 pohledávky jednou žalobou. Za tohoto stavu věci nelze z hlediska náhrady nákladů řízení přičítat žalobci k tíži, že neuplatnil veškeré nároky vůči žalovanému jednou žalobou a postup žalobce nelze z hlediska náhrady nákladů řízení hodnotit jako účelový.