34 C 58/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Matoušem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Anonymizováno sídlem Adresa žalobce proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupen advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o vydání věci

I. Žalovaný je povinen vydat žalobci osobní automobil tovární značky , jméno FO, , Anonymizováno, , registrační značka: , SPZ, , VIN: , VIN kód, , včetně jeho součásti - osvědčení o registraci vozidla, spolu s jeho příslušenstvím představovaným 2 ks klíčů od vozidla a sadou zimních kol na vozidlo, a to do třiceti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 068 Kč, do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce. Žalobou podanou dne 8.3.2024 na Městský soud v Brně se žalobce domáhal po žalovaném vydání motorového vozidla značky , jméno FO, , Anonymizováno, značka: , SPZ, , VIN: , VIN kód, , včetně jeho součásti - osvědčení o registraci vozidla, spolu s jeho příslušenstvím představovaným 2 ks klíčů od vozidla a sadou zimních kol na vozidlo (dále jen „vozidlo“ či „předmětné vozidlo“). Žalobu odůvodnil tak, že se společností , právnická osoba, . (dále jen „poskytovatel leasingu“) uzavřel dne 6.10.2016 smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , na jejímž základě vlastník vozidla poskytl žalobci formou úvěru větší část kupní ceny předmětného vozidla. Součástí úvěrové smlouvy byl rovněž zajišťovací převod vlastnického práva, kdy žalobce, který nabyl od prodávajícího vlastnické právo k vozidlu, převedl vlastnické právo na poskytovatele leasingu pro zajištění dluhů žalobce z úvěrové smlouvy, přičemž současně došlo i k výpůjčce vozidla, kdy žalobce jej byl oprávněn po dobu splácení úvěru bezúplatně užívat. Mezi žalobcem a poskytovatelem leasingu bylo ujednáno užívání vozidla po dobu 60 měsíců při hrazení měsíčních splátek po 36 004 Kč, s tím, že řádné splacení úvěru je ve smyslu čl. 6.

1. Všeobecných obchodních podmínek, jimiž se řídí úvěrová smlouva, rozvazovací podmínkou zajišťovacího převodu vlastnického práva, tj. splacením mělo dojít ke zpětnému nabytí vlastnického práva k vozidlu žalobcem. Žalobce úvěrové splátky splácel do února roku 2020, kdy se dohodl s žalovaným na tom, že vozidlo do faktického užívání převezme on a žalovaný bude hradit další úvěrové splátky a další náklady spojené s provozováním vozidla, včetně pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Strany se ústně dohodly, že po splacení zůstávajících úvěrových splátek, a tedy poté, co vozidlo do vlastnictví nabude opět žalobce, převede kupní smlouvou vozidlo na žalovaného, za kupní cenu poníženou o žalovaným uhrazené splátky. Žalobce s žalovaným tedy ústně uzavřeli smlouvu o smlouvě budoucí kupní k vozidlu. Žalovaný splátky úvěru místo žalobce vskutku splácel, poslední splátka byla uhrazena dne 4.11.2021, došlo tedy ke splnění rozvazovací podmínky smlouvy o zajišťovacím převodu práva mezi poskytovatelem leasingu a žalobcem, tím se žalobce opětovně stal vlastníkem předmětného vozidla. Žalobci tedy již od listopadu roku 2021 náleží vlastnické právo k vozidlu, nebyl však ke dni podání žaloby jako vlastník zapsán v registru vozidel (to nastalo až dne 10.4.2024 po podání žaloby). Důvodem je skutečnost, že vozidlo se nenachází v dispozici žalobce, nýbrž na neznámém místě, s největší pravděpodobností v , Anonymizováno, - nebylo tedy dosud možné provést jeho technickou ani evidenční kontrolu. Mezi žalobcem a žalovaným bylo přitom ústní smlouvou o smlouvě budoucí kupní ujednáno, že žalovaný poté, co doplatí celý úvěr, předá vozidlo žalobci zpět do jeho dispozice a poté uzavře s žalobcem písemnou kupní smlouvu k vozidlu, na jejímž základě se stane jeho vlastníkem, uhradí žalobci kupní cenu a v součinnosti s ním zapíše sebe jako vlastníka a provozovatele vozidla do registru vozidel. Poté, co žalovaný v listopadu 2021 doplatil poslední úvěrovou splátku, a žalobce se tak stal opět vlastníkem vozidla, opakovaně vyzýval žalovaného, aby vozidlo předal zpět žalobci za sjednaným účelem, žalovaný však přes opakované výzvy vozidlo žalobci nepředal. Žalobce je vlastníkem vozidla, aniž by jej mohl užívat, nebo aniž by mu za jeho užívání bylo cokoliv hrazeno, a současně je nadále - ačkoliv vozidlo fakticky neprovozuje - odpovědný za jeho pojištění odpovědnosti, silniční daň a rovněž rozhlasové poplatky. Žalovaný, který je v současnosti faktickým držitelem a provozovatelem vozidla, pojistné dlouhodobě řádně neplatí, a žalobci proto vznikají dluhy na pojistném a příspěvcích do garančního fondu podle ustanovení § 4 zákona č. 168/1999 Sb.. Že žalovaný bude pojistné a další náklady spojené s provozem vozidla hradit, bylo přitom mezi stranami sjednáno, žalovaný však k této věci přistupuje nezodpovědně. Po žalobci jsou tyto pohledávky ze strany , právnická osoba, vymáhány a žalobce je tak nucen žalovaného opakovaně důrazně urgovat k tomu, aby mu platby, které musí v souvislosti s provozem vozidla vynakládat, proplatil, přičemž žalovaný tak činí pouze po opakovaných a důrazných urgencích. Přísliby žalovaného přivézt vozidlo a předat jej zpět žalobci byly vždy pouze neurčité a nikdy nebyly žalovaným splněny. Žalobce proto dne 23.6.2022 podal trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu neoprávněného užívání cizí věci dle § 207 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb.. Zpočátku se jevilo, že věc bude možné řešit smírně, když dne 7.2.2023 na oddělení , Anonymizováno, , , adresa, , po podání vysvětlení ze strany žalovaného, a poté, co byly strany policejním orgánem vyzvány k řešení věci občanskoprávně, se ústně dohodly, že uzavřou dohodu o narovnání, na jejímž základě nabude vozidlo žalovaný a jejímž předmětem bude též závazek žalovaného přivézt vozidlo do Prahy k technické a evidenční kontrole a zajistit následný přepis vozidla v registru vozidel na žalovaného, k čemuž mu žalobce poskytne veškerou potřebnou součinnost. Žalovaný však s žalobcem žádnou takovou dohodu neuzavřel. Dne 23.2.2023 žalobce žalovanému do datové schránky zaslal předžalobní výzvu, aby řádným způsobem, ve smyslu předchozí dohody stran, umožnil dokončení převodu vozidla na jeho osobu, a aby s žalobcem uzavřel dohodu o narovnání. Žalovaný však na předmětnou výzvu nereagoval. Strany uzavřely smlouvu o smlouvě budoucí kupní, samotnou kupní smlouvu však žalovaný, přes písemnou výzvu, neuzavřel. Žalobce tak není vzhledem k uvedenému schopen dosáhnout změnu zápisu provozovatele vozidla, které neprovozuje, a zbavit se tak nákladů, které na něj musí nyní vynakládat, neboť i k tomu je nutná evidenční kontrola vozidla, kterou bez fyzické dispozice s ním není možné zajistit. Žalobce ve skutečnosti nemá zájem o vozidlo jako takové, tedy o jeho vlastnictví, jeho zájem jej převést na žalovaného nadále trvá, žalobce se chce zbavit nákladů s vozidlem spojených, které v současnosti nese, aniž by vozidlo fakticky užíval, což však není možné bez součinnosti žalovaného, který mu vozidlo dodnes nepředal a komunikuje pouze velice sporadicky. Žalobci proto nezbylo, než se obrátit na soud s vindikační žalobou, jejímž cílem je tuto součinnost žalovaného vynutit.Žalovaný se k žalobě vyjádřil nejprve tak, že skutečnosti uvedené v žalobě nepopírá, odpovídají skutečnému skutkovému stavu, vozidlo však žalobci vydat nemůže, neboť jej nemá ve své dispozici, vozidlo si odvezla osoba jménem , Anonymizováno, , naposledy bytem , Anonymizováno, , Anonymizováno, však dle posledních informací žalovaného zemřel, kde se vozidlo nachází, žalovaný neví, žádná škoda žalobci nevznikla. U jednání dne 19.9.2024 však žalovaný uvedl, že není pasivně legitimován, neboť smlouvu o smlouvě budoucí žalobce neuzavřel s žalovaným, nýbrž s jinou třetí osobou, jejíž totožnost žalovaný nezná a tato třetí osoba s žalovaným uzavřela dohodu, na jejímž podkladě vozidlo žalovaný převzal do faktického užívání. Žalovaný však vozidlo ve svém držení již nemá, neboť si jej odvezla právě osoba jménem , Anonymizováno, . V reakci na poučení ze strany soudu pak žalovaný v podání ze dne 22.10.2024 uvedl, že smlouvu o smlouvě budoucí uzavřel nakonec opravdu s jednatelkou žalobce s tím, že uhradí veškeré splátky, které zbývaly k doplacení. , Anonymizováno, , Anonymizováno, byl známý žalovaného, žalovaný předpokládal, že vozidlo žalovanému vrátí.Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:Z výpisu z obchodního rejstříku žalobce se podává, že žalobce je společnost s ručením omezeným, tzv. podnikatel dle formy, jednatelem žalobce je od roku 2014 , jméno FO, .Z výpisu z registru vozidel na č.l. 46 spisu a kopie ORV s datem 10.4.2024 se podává, že ode dne 10.4.2024 je v této evidenci veden žalobce jako vlastník předmětného vozidla, jako jeho provozovatel již od 10.10.2016.Z úvěrové smlouvy č. , Anonymizováno, ze dne 6.10.2016 a přiložených všeobecných úvěrových podmínek coby nedílné součásti smlouvy se podává, že žalobce uzavřel se společností , právnická osoba, . (tehdy s názvem „s , Anonymizováno, , a. s.“) takový právní úkon. Na jeho základě poskytl , právnická osoba, . žalobci formou úvěru větší část kupní ceny (1 840 000 Kč) na pořízení předmětného vozidla, prodávajícím byla společnost , právnická osoba, , dne 6.10.2016 žalobce vozidlo převzal. Žalobce se zavázal úvěr splácet ve splátkách po 36 004 Kč měsíčně, po dobu 60 měsíců. V čl. II, první oddíl smlouvy a čl. 6.1 všeobecných úvěrových podmínek si strany smlouvy sjednaly zajišťovací převod práva k předmětnému vozidlu s tím, že po úhradě všech splátek úvěru vozidlo přejde do vlastnictví žalobce. Současně byl na základě smlouvy o výpůjčce (čl. II smlouvy druhý oddíl) žalobce oprávněn vozidlo užívat, což potvrzuje též zápis v tzv. velkém technickém průkazu na č.l. 26 spisu i výpis z registru vozidel na č.l. 46 spisu.Přehled splátek na č.l. 25 spisu potvrzuje tvrzení žalobce, že splátky sám řádně hradil do února roku 2020.Mezi stranami nakonec nebylo sporným (§ 120 odst. 3 občanského soudného řádu), že vozidlo do svého faktického držení převzal od žalobce žalovaný, a to na základě dohody, resp. ústní smlouvy o smlouvě budoucí kupní, uzavřené s jednatelkou žalobce s tím, že vozidlo bude užívat a současně místo žalobce hradit splátky úvěru dle smlouvy ze dne 6.10.2016, což potvrzuje i přepis vzájemné elektronické komunikace žalovaného s jednatelkou žalobce za dobu od 17.5.2022 až 21.2.2024 (č.l. 6 až 7 spisu).Výzva k vrácení vozidla ze dne 4.5.2022 včetně kopie podacího lístku a výzva k dokončení přepisu vozidla na nového majitele ze dne 23.2.2023 včetně dodejky do datové schránky prokazují, že žalobce žalovaného vyzval k uzavření samotné kupní smlouvy na převod vozidla do vlastnictví žalovaného.Sporným nakonec nebylo, že žalobce s žalovaným samotnou kupní smlouvu, na jejímž podkladě by se žalovaný stal vlastníkem vozidla, neuzavřely; žalobce uvedl, že žalobu ve smyslu § 1787 občanského zákoníku vůči žalovanému nepodával.Přehled uhrazených splátek na č.l. 5 prokazuje, že úvěr dle smlouvy ze dne 6.10.2016 byl žalovaným doplacen dne 4.11.2021 (a žalobce se tedy splněním rozvazovací dle podmínky smlouvy o zajišťovacím převodu práva mezi poskytovatelem leasingu a žalobcem, v důsledku čehož se žalobce opětovně stal vlastníkem předmětného vozidla).Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost či pravdivost provedených listinných důkazů jako takových nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.Ze samotného trestní oznámení na č.l. 22 spisu soud žádné podstatné skutkové zjištění nečerpal, neboť všechny skutečnosti pro právní posouzení věci měl za prokázány z důkazů již výše uvedených, pro rozhodnutí věci nebyly v zásadě ani podstatné doklady o tom, že žalobce za žalovaného jako rejstříkový, leč ne faktický provozovatel vozidla hradil pojistné či příspěvky dle zákona č. 168/1999 Sb. a též silniční daň či rozhlasové poplatky, jak se podává z výzev pojišťovny , Anonymizováno, k zaplacení pojistného, elektronického platebního rozkazu Obvodního soudu pro , adresa, na č.l. 14 spisu, předžalobních upomínek , právnická osoba, a předžalobní upomínky , právnická osoba, .Naproti tomu žalovaný přes poučení ze strany soudu neprokázal své obranné tvrzení, že by vozidlo, které (jak je nesporné) převzal do své dispozice, již v držení nemá, neboť „si je odvezl“ , Anonymizováno, , Anonymizováno, . V tomto směru ani nedoplnil jednoznačná tvrzení, kdo tedy přesně je či byla osoba jménem , Anonymizováno, (tato osoba nebyla nijak blíže označena ani datem narození ani datem údajného úmrtí, bydlištěm jen „, Anonymizováno, ), jaký je či byl její přesný vztah k žalovanému (žalovaný uvedl toliko všeobecně, že se jednalo o „známého“), na základě jaké skutečnosti či z jakého důvodu , Anonymizováno, žalovanému vozidlo odebral, resp. si jej „odvezl“, kdy se tak stalo a zda měl , Anonymizováno, , Anonymizováno, k odvezení vozidla souhlas žalovaného. Lze jen poznamenat, že v úředním záznamu Policie ČR, Obvodního ředitelství , adresa, , ze dne 30.1.2023, č.j. , Anonymizováno, žalovaný naproti tomu uváděl, že vozidlo po doplacení splátek úvěru předal své „známé“ jménem , Anonymizováno, , Anonymizováno, , na kterou ovšem nemá kontakt, o osobě jménem , Anonymizováno, se zde před policií nijak nezmiňuje.Podle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená ustanovení občanského zákoníku, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.Z výsledku dokazování vyplynulo, že doplacením splátek úvěru dle úvěrové smlouvy ze dne 6.10.2016 došlo ke splnění rozvazovací dle podmínky sjednané v čl. II, prvním oddílu, tj. dohody o zajišťovacím převodu práva mezi věřitelem z úvěrové smlouvy a žalobcem, v důsledku čehož se žalobce opětovně stal vlastníkem předmětného vozidla (§ 2040 a § 2043 občanského zákoníku). Žalovaný neuváděl a ani nedokládal žádné skutečnosti, které by snad odůvodňovaly závěr, že žalobce vlastníkem (§ 1011 a 1012 občanského zákoníku) vozidla není, současně netvrdil ani nedokládal skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že by sám (na základě nějakého právního titulu) byl oprávněn mít vozidlo u sebe. Pokud žalovaný přes výzvy žalobce (i s ohledem na dobu, která uplynula od doplacení poslední splátky úvěru do podání žaloby) k uzavření samotné kupní smlouvy z blíže nespecifikovaného důvodu nepřistoupil, nezakládá již právo mít vozidlo u sebe ani ústní smlouva o smlouvě budoucí dle § 1785 a.n. občanského zákoníku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 3739/2021). Žalovaný se bránil tvrzením, že vozidlo již nemá ve své faktické dispozici, neboť si ho od něj „odvezla“ třetí osoba. V těchto případech platilo dle zákona č. 40/1964 Sb. a i nadále platí, že žalobci, tj. vlastníku věci, jež má být vydána, postačí tvrdit a prokázat, že tedy je vlastníkem a že držbu či detenci (dle toho, zda má či nemá takový subjekt vůli s věcí nakládat jako s vlastní) nabyl žalovaný, což zde nebylo v zásadě sporným. Je pak na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že držbu či detenci pozbyl (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 28 Cdo 4178/2007 a sp. zn. 22 Cdo 1949/2019). Jelikož žalovaný pozbytí držby či detence vozidla neprokázal, má povinnost žalobci jeho věc vydat, třebas se žalobce původního záměru, aby vozidlo odkoupil a jeho vlastníkem se do budoucna stal žalovaný nezříká, nicméně jako vlastník může žádat vrácení své věci, kterou mu žalobce zadržuje bez právního důvodu. Jelikož tak žalovaný neučinil přes předchozí výzvy dobrovolně, zavázal jej k tomu ve smyslu § 1040 zákona č. 89/2012 Sb. svým rozhodnutím soud (výrok I.). S ohledem na skutečnost, že vozidlo se má dle vyjádření obou stran nacházet v zahraničí, určil soud žalovanému ke splnění této povinnosti delší lhůtu, a to třicet dnů od právní moci rozsudku.O nákladech řízení (výrok II.) soud rozhodl dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, a sice podle výsledku sporu tak, že povinnost k jejich náhradě uložil žalovanému, neboť žalobce měl plný úspěch ve věci. Náklady řízení žalobcem vynaložené činí 15 068 Kč a představují:- zaplacený soudní poplatek 2 000 Kč- náklady právního zastoupení advokátem za šest úkonů právní služby po 1 500 Kč dle § 9 odst. 1 společně s § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za převzetí zastoupení, předžalobní výzvu, dvě písemná podání ve věci samé a účast u jednání soudu dne 19.9.2024 a 28.11.2024)- paušální částku náhrad hotových výdajů 1 800 Kč (za šest úkonů po 300 Kč) podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.- částku odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu) ve výši 2 268 Kč.Soud zde vyšel z toho, že se jedná o věc penězi neocenitelnou, resp. věc, jejíž cenu by bylo ke dni vyhlášení rozsudku možno zjistit jen s nepoměrnými náklady, totiž znaleckým posudkem.