34 C 76/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Matoušem ve věci žalobce: Jméno žalobce A ., Anonymizováno , Jméno žalobce A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného Mgr. Jméno opatrovnice sídlem Adresa opatrovnice o zaplacení 381 844,87 Kč s příslušenstvím - půjčka

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 381 694,87 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit- poplatky ve výši 150 Kč- úrok ve výši 12 253,56 Kč- úrok ve výši 7,9 % ročně z částky 381 844,87 Kč od 24.11.2018 do zaplacení- úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 381 844,87 Kč od 24.11.2018 do zaplaceníse zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 7 347 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

IV. Soud přiznává opatrovníku žalovaného - , tituly před jménem, , jméno FO, , advokátce, sídlem , adresa, - odměnu za zastupování ve výši 43 826 kč.

V. Česká republika - Městský soud v Brně nemá právo na náhradu odměny opatrovníka žalovaného.

1. Žalobou podanou na soud dne 7. 4. 2020 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 381.844,87 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tak, že mezi účastníky byla dne 30. 11. 2017 uzavřena smlouva o hotovostním úvěru, na základě které žalobce poskytl žalovanému částku 400 000 Kč ve prospěch mKonta žalovaného. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr v 96 pravidelných měsíčních splátkách po 6 634,36 Kč spolu s poplatky dle sazebníku a s úrokem ve výši 7,9 % ročně. Z důvodu opakovaného prodlení žalovaného s úhradou splátek žalobce ke dni 23. 11. 2018 odstoupil od smlouvy o úvěru, čímž se stal celý dluh ve výši 394 098,43 Kč splatným. Jelikož žalovaný ani přes opakované výzvy dluh neuhradil, domáhá se žalobce podanou žalobou zaplacené jistiny ve výši 381 694,87 Kč, dlužných poplatků ve výši 150 Kč, úroku ve výši 12 253,56 Kč za dobu od 30. 11. 2017 do 23. 11. 2018, úroku ve výši 7,9 % ročně z částky 381 844,87 Kč od 24.11.2018 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 381 844,87 Kč od 24.11.2018 do zaplacení.

2. Rozsudkem ze dne 17. 12. 2020, č.j. 34 C 76/2020-37, soud žalobě v celém rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 381 844,87 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a náklady řízení ve výši 5 154,80 Kč (výrok II.). Jelikož byl žalovaný neznámého pobytu a nebylo mu možno doručit označený rozsudek, byl žalovanému usnesením ze dne 17. 3. 2021, č.j. 34 C 76/2020-49, ustanoven opatrovník , Jméno opatrovnice, . Opatrovník podal proti označenému rozsudku dne 23. 4. 2021 odvolání, doplněné podáním ze dne 30. 7. 2021. Uvedl, že z procesního hlediska soud pochybil, když žalovanému neustanovil zástupce již v průběhu řízení před soudem prvního stupně, neboť žalovaný měl od 10. 9. 2020 ukončen pobyt na území ČR. Opatrovník dále vznesl námitku pravosti podpisu žalovaného na smlouvě o úvěru a zpochybnil skutečnost, že ke dni 23. 11. 2018 došlo ze strany žalobce k řádnému odstoupení od smlouvy a současně tak i k zesplatnění úvěru. Závěrem opatrovník uvedl, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť žalobce před jejím uzavřením nezkoumal řádně a s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného.

3. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 15. 3. 2023, č.j. 28 Co 23/2022-86, zrušil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 17. 12. 2020, č.j. 34 C 76/2020-37, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud odůvodnil, že procesní postup soudu prvního stupně, který dne 17. 12. 2020 vyhlásil napadený rozsudek, aniž by žalovanému byla doručena žaloba a aniž by se žalovaný vzdal práva účasti na projednávání věci nebo by s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasil, znamená jinou vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné posouzení ve věci. Odvolací soud proto rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, s tím, že soud první stupně se v novém řízení vypořádá s věcnými námitkami opatrovníka žalovaného, kdy současně ověří, zda trvají důvody pro jeho ustanovení, a o žalobou uplatněném nároku znovu rozhodne, a to včetně nákladů řízení.

4. Dotazem a následným sdělením , právnická osoba, , Odbor azylové a migrační politiky, bylo zjištěno, že žalovaný ke dni 27. 4. 2023 nemá žádný platný druh pobytu na území ČR; poslední hlášené místo pobytu v ČR bylo na adrese , adresa, , a to v období od 1. 8. 2018 do 10. 9. 2020. Jelikož žalovaný nemá od 11. 9. 2020 na území ČR hlášen žádný platný druh pobytu, má soud za to, že je neznámého pobytu a podmínky pro ustanovení opatrovníka i nadále trvají.

5. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:

6. Ze smlouvy o vedení účtu u mBank č. , Anonymizováno, , všeobecných obchodních podmínek pro zakládání a vedení účtů fyzických osob a sazebníku bankovních poplatků žalobce soud zjistil, že dne 22. 11. 2017 byla mezi účastníky uzavřena smlouva, na základě které se žalobce zavázal pro žalovaného zřídit a vést běžný účet, tzv. mKonto, na základě kterého bude žalovaný oprávněn vybírat z účtu peněžní prostředky nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu nebo na účet. Žalovaný se zavázal za poskytnuté služby hradit sjednaný úrok a poplatky dle sazebníku. Za účelem užívání mKonta byla žalovanému vydána platební karta.

7. Z potvrzení o zřízení účtu ze dne 22. 11. 2017 soud zjistil, že na základě smlouvy o vedení účtu u , Anonymizováno, ze dne 22. 11. 2017, žalobce pro žalované zřídil a vedl účet č. , č. účtu, v české měně.

8. Z žádosti o poskytnutí hotovostního úvěru mPůjčka plus č. , Anonymizováno, soud zjistil, že dne 22. 11. 2017 žalovaný požádal o poskytnutí hotovostního úvěru ve výši 400 000 Kč. V žádosti uvedl, že je občanem , Anonymizováno, a na území ČR má povolení k přechodnému pobytu. V době žádosti o poskytnutí úvěru byl žalovaný ženatý, žil v nájmu a neměl vyživovací povinnost vůči žádným osobám. Žalovaný byl zaměstnán na dobu neurčitou u společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, . od září 2014, mzda žalovaného činila 36 000 Kč a její výše byla potvrzena zaměstnavatelem žalovaného dne 24. 11. 2017. Totožnost žalovaného byla ze strany žalobce ověřena zahraničním cestovním pasem žalovaného.

9. Ze smlouvy o hotovostním úvěru „, Anonymizováno, , formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a podmínek pro poskytování hotovostních úvěrů žalobce soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 30. 11. 2017 uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 400 000 Kč převodem na , Anonymizováno, žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 7,9 % ročně, pojištěním a případně vzniklými poplatky dle sazebníku nejpozději do 17. 12. 2025 v 96 pravidelných splátkách po 6 634,36 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce; harmonogram splátek byl žalovanému zpřístupněn v elektronickém bankovnictví.

10. Z listiny ze dne 30. 11. 2017 se podává, že manželka žalovaného souhlasila s uzavřením hotovostního úvěru č. , Anonymizováno, .

11. Z historie úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 9. 1. 2020 a transakční historie účtu za období od 22. 11. 2017 do 9. 1. 2020 soud zjistil, že částka 400 000 Kč byla žalovanému poskytnuta dne 30. 11. 2017. Ke dni 28. 11. 2018 činil dluh na jistině 381 694,87 Kč.

12. Z výzvy k úhradě soud zjistil že žalobce dne 18. 9. 2018 upozornil žalovaného na výši dluhu 16 934,09 Kč a současně žalovaného vyzval k úhradě dané částky spolu s poplatkem za vyhotovení upomínky ve výši 150 Kč. Žalobce rovněž upozornil žalovaného, že v případě dalšího prodlení s úhradou dlužné částky je daná výzva současně i odstoupením od smlouvy o mPůjčce Plus , Anonymizováno, .

13. Z dodejky (kopie obálky) se podává, že výzva k úhradě/odstoupení byla žalovanému odeslána dne 20. 9. 2018.

14. Z předžalobní výzvy ze dne 25. 2. 2020 soud zjistil, že žalobce upozornil žalovaného na výši dluhu 479 157 Kč a vyzval jej k úhradě do 10 dnů od doručení dopisu.

15. Z poštovního podacího archu , právnická osoba, ., se podává, že předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne 27. 2. 2020.

16. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel.

17. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

18. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem21. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

22. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

23. Podle § 565 občanského zákoníku je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.

24. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

25. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

26. Mezi účastníky byla dne 30. 11. 2017 uzavřena smlouva o úvěru č. , Anonymizováno, , na základě které žalobce poskytl ve prospěch účtu žalovaného (mKonto) č. , č. účtu, částku 400 000 Kč. Namítal-li opatrovník žalovaného pravost podpisu žalovaného na smlouvě o zápůjčce, bylo ve smyslu § 565 odst. 2 občanského zákoníku na něm, aby prokázal, že žalovaný smlouvu nepodepsal. Soud vzal za prokázané, že totožnost žalovaného byla žalobcem řádně ověřena, a to předložením cestovního pasu žalovaného a souhlasným stanoviskem manželky žalovaného k uzavření smlouvy o úvěru. Smlouva byla žalovaným podepsána a žalovaný nadto projevil vůli být smlouvou vázán, když na dluh částečně hradil.

27. Soud se z úřední činnosti následně zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru.

28. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou ve smyslu § 1810 a násl. občanského zákoníku, neboť právní předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za (absolutně) neplatnou.

29. Žalovaný dne 22. 11. 2017 požádal žalobce o sjednání úvěru ve výši 400 000 Kč. V žádosti ze dne 22. 11. 2017, kterou sepsal žalobce, byly žalovaným sděleny informace o jeho osobních poměrech (ženatý, bezdětný) a taktéž o jeho příjmech (mzda ve výši 36 000 Kč, pracovní smlouva na dobu neurčitou). Výše příjmu žalovaného byla potvrzena jeho zaměstnavatelem dne 24. 11. 2017. Z žádosti o poskytnutí úvěru ani z jiných listin však nevyplývá, že by žalobce zjišťoval, ověřoval a řádně hodnotil výši pravidelných měsíčních výdajů žalovaného (nájemné, služby spojené s užíváním bytu, energie, splátky jiných dluhů, pojištění, osobní potřeby apod.) Schopnost splácet úvěr, tzv. úvěruschopnost, přitom není dána pouze výší příjmů, ale také výší reálných výdajů. Jistě bylo v možnostech žalobce ověřit si výši alespoň některých výdajů (např. předložením nájemní smlouvy). Právě výdajovou stránku úvěrované osoby má žalobce povinnost řádně zkoumat, aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je reálná schopnost uvažovaný úvěr řádně a bez problémů splácet.

30. Žalobce tedy postupoval zcela formálně bez toho, aniž by se alespoň pokusil zjistit výdaje žalovaného, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobce (žádosti o poskytnutí úvěru), aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, proto nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru nepostupoval s odbornou péčí, když žádným způsobem nezjišťoval výdaje žalovaného. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).

31. Žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18).

32. Soud proto uzavřel, že smlouva o hotovostním úvěru č. , Anonymizováno, uzavřená mezi účastníky dne 30. 11. 2017 byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

33. Ve světle uvedeného proto žalobci vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 381 694,87 Kč.

34. V části nároku na zaplacení poplatků ve výši 150 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 12 253,56 Kč a úroku ve výši 7,9 % ročně z částky 381 844,87 Kč od 24. 11. 2018 do zaplacení soud návrh žalobce zamítl, neboť ujednání o poplatcích a smluvním úroku vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.

35. Ohledně úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 381 844,87 Kč od 24. 11. 2018 do zaplacení soud nárok žalobce taktéž zamítl, neboť žalovaný se dosud nedostal do prodlení. Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaný je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje, je neznámého pobytu. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení, ustanovený opatrovník rovněž nesdělil žádné informace k majetkové situaci žalovaného. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru proto soud určil lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci rozsudku s odkazem na § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.

36. Z důvodu shora vyložených soud žalobě z části vyhověl (výrok I.) a ve zbytku nárok žalobce zamítl (výrok II.).

37. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení jistiny ve výši 381 694,87 Kč, poplatků ve výši 150 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 12 253,56 Kč, a ke dni vyhlášení rozsudku taktéž úrok ve výši 7,9 % ročně z částky 381 844,87 Kč od 24. 11. 2018 do 11. 7. 2023 v kapitalizované výši 131 754,17 Kč a úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 381 844,87 Kč od 24. 11. 2018 do 11. 7. 2023 v kapitalizované výši 159 213,61 Kč, tj. částka v celkové výši 685 066,51 Kč. Úspěch žalobce je představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 381 694,87 Kč, neúspěch je představován výrokem II., tedy částkou v celkové výši 303 371,84 Kč (150 Kč + 12 253,56 Kč + 131 754,17 Kč + 159 213,61 Kč). Žalobce byl proto úspěšný v 55,7 % předmětu řízení, v 44,3 % předmětu řízení úspěšný nebyl. Po vzájemném zápočtu neúspěchu žalobce vůči jeho úspěchu, má žalobce právo na náhradu 11,4 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení tvoří:- zaplacený soudní poplatkem ve výši 15 274 Kč,- náklady právního zastoupení advokátem za 4 úkony právní služby po 9 860 Kč dle § 7 odst. 6 ve spojení s § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. z tarifní hodnoty 381 844,87 Kč (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínka, vyjádření k odvolání ze dne 1. 12. 2021),- paušální částka náhrad hotových výdajů 1 200 Kč (za 4 úkony po 300 Kč) podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.),- částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu) ve výši 8 534 Kč.Celkem náklady žalobce činí 64 448 Kč. Žalobce má s ohledem na částečný úspěch ve věci právo na náhradu 7 347 Kč, která odpovídá 11,4 % účelně vynaložených nákladů řízení.

38. O odměně ustanoveného opatrovníka žalovaného rozhodl soud podle § 140 odst. 2 o.s.ř. tak, že opatrovníkovi přiznal odměnu za zastupování v částce 43 826 Kč. Za úkony učiněné do 31. 12. 2021 činí v daném případě sazba mimosmluvní odměny z tarifní hodnoty 381 844,87 Kč dle § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném do 31. 12. 2021, za 1 úkon právní služby 9 860 Kč, ponížená dle § 12a odst. 1 a 2 vyhlášky na částku 5 000 Kč za úkon. Za úkony učiněné od 1. 1. 2022 činí v daném případě sazba mimosmluvní odměny z tarifní hodnoty 381 844,87 Kč dle § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění, za 1 úkon právní služby 9 860 Kč. Odměnu opatrovníka tvoří:- odměna ve výši 15 000 Kč za 3 úkony právní služby po 5 000 Kč dle § 7 odst. 6 ve spojení s § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2021 (příprava převzetí zastoupení na základě usnesení ze dne 17. 3. 2021, č.j. 34 C 76/2020-49, prostudování spisu dne 23. 4. 2021, podání odvolání),- odměna ve výši 19 720 Kč za 2 úkony právní služby po 9 860 Kč dle § 7 odst. 6 ve spojení s § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění (vyjádření ze dne 23. 5. 2023, účast u jednání dne 11. 7. 2023)- paušální částka náhrad hotových výdajů 1 500 Kč (za 5 úkonů po 300 Kč) podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.),- částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu) ve výši 7 606 Kč.Celkem odměna opatrovníka činí 43 826 Kč.

39. Vyplacením nákladů na opatrovníka žalovaného vznikly státu náklady řízení. Stát má podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení podle dle § 149 odst. 2 o.s.ř., pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Žalobce byl v daném řízení převážně úspěšný, vůči státu proto nemá povinnost zaplatit odměnu ustanoveného opatrovníka žalovaného.