35 C 156/2018

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Danou Daňkovou jako samosoudkyní v právní věci žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně , narozená dne datum bytem adresa původního účastníka a žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení jméno . sídlem adresa proti žalovanému: ; insolvenční správce dlužníka celé jméno původního účastníka právnická osoba , IČO , sídlem adresa žalovaného o vypořádání společného jmění manželů

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vyrovnání jejich vypořádacích podílů ze zaniklého společného jmění manželů částku 721 463,40 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 113 513,60 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby jí žalovaný z titulu vypořádání společného jmění manželů vyplatil částku 721 463,40 Kč na úhradu poloviny závazku vůči NEY spořitelnímu družstvu dle smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 27. 7. 2015. Manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 20. 7. 2018, č. j. 43 C 72/2018-14, který nabyl právní moci dne 17. 8. 2018. Za trvání manželství byl účastníkům poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 1 500 000 Kč, prostředky získané z úvěru byly použity na podnikatelskou činnost žalovaného a jeho matky, žalovaný úvěr do února 2018 splácel splátkami ve výši 14 466 Kč měsíčně, jež nepocházely z půjček, jak uvedl žalovaný, ale z podnikatelské činnosti žalovaného. Žalobkyně k zajištění úvěru zřídila zástavní právo k bytu ve svém výlučném vlastnictví. Žalobkyně dne 28. 8. 2018 celý zbývající závazek ve výši 1 442 926,79 Kč doplatila a po žalovaném nárokuje polovinu této částky. Pokud žalovaný namítal existenci půjčky pro účastníky jako manžele, žalobkyně vznesla námitku relativní neplatnosti takového jednání, neboť o žádné půjčce nevěděla. Pokud žalovaný namítal, že použila prostředky z této půjčky výlučně pro sebe, zde žalobkyně uvedla, že se se žalovaným dohodli, že prostředky z úvěru půjdou na financování firem žalovaného, a to společnosti [právnická osoba], [IČO] (kadeřnictví na ulici [ulice]) a [právnická osoba], [IČO] (kavárna na ulici [ulice] v [obec]). Společnosti byly účetně ve ztrátě a banka by jim úvěr neposkytla. Žalobkyně si peníze z tržeb na splátky úvěru vyzvedávala v salonu na recepci a vkládala je na účet, jindy prostředky na účet vkládaly přímo recepční [jméno] [příjmení], nyní [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Vklady prováděl i [jméno] [celé jméno původního účastníka] anebo jeho matka. Uvedené fungovalo do února 2018, následně závazek začala hradit výlučně žalobkyně.

2. Žalovaný uvedl, že s úvěrem od počátku nesouhlasil pro výši úroku, i přes to on do února 2018 hradil výlučně splátky ve výši 14 466 Kč měsíčně, a to tak že z prostředků získaných z půjček od svého bratra vkládal splátky na účet žalobkyně, ze kterého byl úvěr hrazen věřiteli. Žalovaný namítl, že pokud žalobkyně nárokuje polovinu jí uhrazených prostředků, on požaduje polovinu prostředků, které na splácení úvěru hradil za trvání manželství, k čemuž měl půjčku od svého bratra [jméno] [celé jméno původního účastníka] ve výši 448 446 Kč, což představuje 31 měsíčních splátek. Dále žalovaný namítl, že je na žalobkyni prokázat, jakým způsobem byly prostředky z poskytnutého úvěru použity, když žalovaný namítl, že tyto prostředky byly použity výlučně ve prospěch žalobkyně. Žalovaný dále k namítané půjčce od bratra k výzvě soudu doplnil, že si nevybavuje jednotlivé platby. Připouští, že je vkládal [jméno] [celé jméno původního účastníka] na účet žalobkyně nebo je nechával v kadeřnickém salonu, obvykle tak činil prostřednictvím své matky [jméno] [příjmení]. Je rovněž možné, že recepční salonu občas dostala pokyn, aby peníze vložila na účet žalobkyně, z něhož žalobkyně následně prováděla splátky dluhu. Někdy si žalobkyně přišla prostředky vyzvednout do salonu sama. Veškeré prostředky v období od srpna 2015 do února 2018 v celkové částce 448 446 Kč na 31 splátek úvěru v e výši jednotlivé splátky po 14 466 Kč pocházely od [jméno] [celé jméno původního účastníka]. Předmětný závazek nebyl dosud bratru žalovaného uhrazen. Pohledávka nebyla do insolvenčního řízení přihlášena s ohledem na rodinné vztahy. Původní předpoklad byl, že si žalovaný za pomoci rodiny vyrovná závazky vůči bratrovi a žalobkyně ponese ze svého zůstatek dluhu vůči věřiteli. Rovněž je pravděpodobné, že nějaká část prostředků použitých na úhradu závazku vůči [jméno], spořitelnímu družstvu, pocházela z prostředků získaných úvěrem.

3. Insolvenční správce žalovaného uvedl, že žalovaný s ním nekomunikuje, o namítané pohledávce [jméno] [celé jméno původního účastníka] mu není nic známo a tato není přihlášena do insolvenčního řízení.

4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav: účastníci učinili nesporným, že za trvání manželství byl pořízen spotřebitelský úvěr ve výši 1 500 000 Kč, kdy uvedená skutečnost je nakonec doložena i níže uvedenou úvěrovou smlouvou, kde jsou jako dlužníci uvedeni oba manželé. Spor byl mezi účastníky o tom, zda byl tento úvěr využit ve prospěch společného jmění manželů účastníků. Žalovaný namítal, že žalobkyně využila prostředky výlučně pro sebe. Dále nebylo sporu o tom, že úhradu splátek do února 2018 zajišťoval pan [celé jméno původního účastníka], od března 2018 pak tyto hradila žalobkyně, a to včetně předčasného splacení úvěru v srpnu 2018.

5. Z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 20. 7. 2018, č. j. 43 72/2018-14, který nabyl právní moci dne 17. 8. 2018, soud zjistil, že manželství účastníků řízení uzavřené dne 22. 6. 2013 (datum sňatku dokládá i oddací list účastníků) bylo rozvedeno, děti se účastníkům nenarodily.

6. Ze smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že věřitel [jméno] spořitelní družstvo poskytlo žalobkyni a žalovanému úvěr ve výši 1 500 000 Kč, který byl zajištěn zástavním právem k bytu. Doba trvání úvěru činila 20 let, celková dlužná částka činila 3 515 630,59 Kč, úrok byl sjednán 9,9 % ročně. Prostředky měl věřitel poskytnout na účet [číslo] vedený věřitelem, přičemž poskytnutí peněžních prostředků ve sjednané výši nebylo účastníky sporováno. Výše měsíční splátky činila 14 466 Kč. Před podpisem smlouvy se dlužníci zavázali doložit aktuální [list vlastnictví], katastrální území Černá Pole, obec Brno, číslo jednotky [číslo] bytu vymezeno v budově na [list vlastnictví], na kterém nebudou evidovány zásadní změny ve vlastnických právech.

7. Ze smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 27. 7. 2015 soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný souhlasili se zřízením zástavního práva k pohledávce zajištění poskytnutého úvěru,. Dle výpisu z katastru nemovitostí na [list vlastnictví] pro byt č. jednotky [číslo] nacházející se v budově [adresa] stojící na parcele [číslo] v k. ú. [část obce] je jednak patrno, že výlučnou vlastnicí bytu je žalobkyně, když jednotku nabyla dle smlouvy o převodu vlastnictví jednotky ze dne 25. 6. 2010, tedy před uzavřením manželství. Dále je také zřejmé, že k uvedenému bytu bylo zřízeno zástavní právo pro shora uvedený úvěr (výpis ve spojení s úvěrovou a zástavní smlouvou).

8. Z oznámení o zadání domácí platby na vyplývá, že splátka úvěru ve výši 14 466 Kč byla v období od 26. 2. 2018 do 30. 7. 2018 hrazena žalobkyní, kdy však ani tato skutečnost nebyla sporována. Žalobkyně dále předložila k důkazu listiny o vkladu na účet ze dne 28. 7. 2016, 30. 8. 2016 a 27. 11. 2017, ze kterých vyplývá, že vklady na účet činily odlišné osoby dle odlišných podpisů, nikoliv jen žalobkyně 9. Z přípisu právního zástupce žalobkyně žalovanému z dne 22. 6. 2018 se zjišťuje, že žalobkyně se pokusila s žalovaným věc vyřešit smírně. Výzvou ze dne 17. 8. 2018 žalobkyně žalovanému navrhla, aby každý z účastníků převzal polovinu dluhu nebo byl dluh refinancován.

10. Souhlas s předčasným splacením úvěru k datu 31. 8. 2018 NEY spořitelním družstvo (téže IČ jako ANO spořitelní družstvo, jedná se o změnu firmy) sděluje žalobkyni, že mimořádná splátka úvěru činí 1 442 926,79 Kč oproti jednorázovému splacení úvěru a vzdání se zástavního práva věřitele.

11. Z potvrzení o zaúčtování transakce ze dne 27. 8. 2018 vyplývá připsání 1 500 000 Kč z protiúčtu [jméno] [celé jméno žalobkyně] na účet žalobkyně, kdy tímto důkazem žalobkyně prokazovala tvrzení, že prostředky na konečnou splátku úvěru poskytla žalobkyni její matka [jméno] [celé jméno žalobkyně]. Z dokladu o odeslání platby ze dne 28. 8. 2018 a zprávy pro příjemce vyplývá, že žalobkyně odeslala splátku úvěru úvěrující společnosti ve výši 1 442 926,79 Kč.

12. Z potvrzení o zániku zástavního práva ze dne 5. 9. 2018 vyplývá, že věřitel prohlašuje, že zástavní právo na bytu žalobkyně zaniklo s ohledem na úplné uhrazení úvěru.

13. Z žádosti o součinnost ze dne 27. 4. 2021 soud zjistil, že [právnická osoba] zaslala soudu výpisy k účtu č. [bankovní účet] za období od 1. 7. 2015 do 31. 8. 2018 a současně sdělila soudu, že kamerové záznamy jsou uchovávány maximálně 120 dní (uvedené soud zjišťoval k žalobkyní tvrzené skutečnosti, že po výběru části úvěru v hotovosti předala peníze bratru žalovaného panu [jméno] [celé jméno původního účastníka] a to ještě před přepážkou uvnitř banky a tedy by uvedené mohlo být na záznamech banky).

14. Z čestného prohlášení [jméno] [příjmení] vyplývá, že v období od 18. 8. 2015 do 31. 1. 2017 pracovala jako asistentka ve společnosti [právnická osoba] a měla přehled o pokladně a účetnictví společnosti. Je jí známo, že žalobkyně a žalovaný si brali úvěr ve výši 1 500 000 Kč, prostředky byly použity na chod firem [právnická osoba] a [právnická osoba], jejichž formálním majitelem byl [celé jméno původního účastníka], konkrétně byly prostředky užity na nájemné a mzdy. Uvedené jí sdělila žalobkyně a [jméno] [příjmení], matka [celé jméno původního účastníka], která společnosti fakticky řídila, jakož i další zaměstnanci společnosti, byla to obecně známá skutečnost. Na základě pokynu [jméno] [příjmení], matky žalovaného opakovaně přebírala finanční prostředky z [právnická osoba] a [právnická osoba] a vkládala je vždy ve stejné výši na účet žalobkyně. Věděla, že prostředky slouží ke splácení úvěru. Úvěr byl použit na provozní náklady společností pana [celé jméno původního účastníka], proto byly prostředky spláceny na účet žalobkyně, která tyto částky měla následně poukazovat úvěrující společnosti. Součástí spisu je i kopie těhotenského průkazu [jméno] [příjmení], kdy s ohledem na tuto skutečnost soud vyšel z uvedeného čestného prohlášení, aniž by trval na osobním výslechu svědkyně právě pro její pokročilé stádium rizikového těhotenství, kdy účastníci navíc vyslovili s tímto postupem souhlas.

15. Z výpovědi žalobkyně soud zjistil, že úvěr byl účastníkům poskytnut pro potřeby dvou firem žalovaného, a to [právnická osoba] a [právnická osoba], dohody byla, že budou použity na provozní náklady těchto firem a, nejprve byla vybrána částka okolo půl milionu korun a následně se vybíralo dle potřeby. Do ledna 2018 jí prostředky na splátky úvěru byly vkládány na účet přímo zaměstnanci firmy jejího bývalého manžela či je na něj vkládala ona poté, co jí byly prostředky na splátku poskytnuty v hotovosti na recepci firmy bývalého manžela, od února 2018 hradila splátky úvěru sama ze svých výlučných prostředků. Jelikož za dluh ručila bytem ve svém výlučném vlastnictví a nezvládala by po rozvodu ze své mzdy hradit 14 466 Kč měsíčně, dohodla se svojí matkou, že úvěr vyplatí z prostředků matky žalobkyně, které nyní splácí 10 000 Kč měsíčně. Dohodla se s bývalým manželem, že společné jmění manželů budou řešit až po rozvodu a o úmyslu předčasně jednorázově splatit úvěr informoval [celé jméno původního účastníka]. Žalobkyně se poté marně snažila s žalovaným dohodnout o vypořádání této úhrady, o údajné půjčce od [jméno] [celé jméno původního účastníka] nevěděla, dozvěděla se o tom, že bývalý manžel tvrdí, že jim byla poskytnuta až v tomto řízení. Za trvání manželství byla žalobkyně [příjmení], byla tanečnicí, ze společností pana [celé jméno původního účastníka] plynuly příjmy kolem 40 000 Kč měsíčně.

16. Usnesením Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 30 INS 4402/2020 ze dne 3. 3. 2020 ve spojení s opravným usnesením Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 30 INS 4402/2020 ze dne 17. 3. 2020 bylo rozhodnuto o oddlužení žalovaného. Usnesením Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 30 INS 4402/2020 ze dne 27. 10. 2020 bylo schváleno oddlužení dlužníka [celé jméno původního účastníka], narozeného 17. 12. 1986, bytem [adresa původního účastníka], plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. Toto oddlužení trvá do rozhodnutí soud v této věci, insolvenční správce byl ustanoven [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa žalovaného]. Z protokolu o jednání Krajského soudu v Brně KSBR 30 INS 4402/2020 ze dne 25. 5. 2021 soud zjistil, že předmětem jednání bylo rozhodování o zrušení oddlužení žalovaného, kdy soud toliko poučil žalovaného o jeho povinnostech v insolvenčním řízení.

17. Z námitky neplatnosti právního jednání ze dne 27. 4. 2021 a přiložených podacích lístků o odeslání těchto námitek dne 27. 4. 2021 k rukám žalovaného a jeho bratra vyplývá, že žalobkyně s poukazem na ustanovení § 714 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.), namítla neplatnost závazku z údajné zápůjčky ve výši 448 446 Kč mezi bratrem žalovaného jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem s tím, že žalobkyně k této souhlas nedala.

18. Soud neprovedl pro nadbytečnost k důkazu výpisy z účtu žalobkyně od České spořitelny za období od července 2015 do srpna 2018, když navíc žalobkyně jí označené listiny následně k důkazu nenavrhovala a tyto mohly pouze prokázat skutečnosti, jež nebyly mezi účastníky sporné (ať již čerpání úvěru a či způsob splácení sjednaných splátek úvěru z účtu žalobkyně, na který byly prostředky před odesláním věřiteli měsíčně vkládány v hotovosti). Výpis z účtu naproti tomu nemůže prokázat, o jaké prostředky se jedná, ani jak bylo případně po výběrech v hotovosti s těmito prostředky nakládáno. Soud k jednání předvolal svědka [jméno] [celé jméno původního účastníka], bratra žalovaného, k prokázání žalovaným namítané zápůjčky, avšak s ohledem na okolnost, že žalovaný k výzvě soudu s poučením o následcích nesplnění této výzvy nedotvrdil skutečnosti ohledně jím namítané půjčky v rozsahu, jak byl soudem vyzván, nebylo svědka k čemu slyšet a tedy soud ani neodročoval jednání z důvodu nedostavení se předvolaného svědka, když tento měl dále prokázat tvrzení žalobkyně o předání části prostředků po poskytnutí úvěru po jejich výběru v hotovosti v bance a k tomu, že tyto prostředky byly použity na náklady výše uvedených firem, i zde by se jednalo o nadbytečný důkaz, když soud uvěřil žalobkyni, jejíž výpověď nakonec koresponduje i s čestným prohlášením [jméno] [příjmení]. Soud neprovedl ani výpověď svědkyně [příjmení], když ani na této žalobkyně netrvala, avšak s ohledem na provedené dokazování by byl tento i nadbytečný.

19. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že je žaloba důvodná. Za trvání manželství byl účastníkům poskytnut úvěr a jeho zbývající část ve výši 1 442 926,79 Kč žalobkyně po zániku manželství v plném rozsahu uhradila předčasnou splátkou úvěru. Na tuto předčasnou úhradu jí zapůjčila prostředka její matka, které je žalobkyně splácí. Z této úhrady požaduje žalobkyně po žalovaném polovinu, což je v souladu s ust. § 740 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), dle něhož nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zániku společného jmění.

20. V průběhu řízení bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 27. 10. 2020, č. j. KSBR 30 INS 4402/2020, schváleno oddlužení dlužníka [celé jméno původního účastníka], narozeného 17. 12. 1986, bytem [adresa původního účastníka], plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. Soud se za takové situace při užití odkazů nacházejících se v § 409 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení v platném znění (dále jen„ insolvenční zákon“) a v § 408 odst. 1 insolvenčního zákona, rozhodl tak, že nadále jednal pouze s insolvenčním správcem dlužníka [celé jméno původního účastníka], když podle § 273 odst. 1 insolvenčního zákona probíhá-li řízení o vypořádání společného jmění manželů, stává se insolvenční správce prohlášením konkursu účastníkem tohoto řízení místo dlužníka, kdy právní úpravu v § 273 odst. 1 insolvenčního zákona lze užít i na situaci, jež nastala v tomto řízení přes zákonné odkazy uvedené v § 408 odst. 1 a § 409 odst. 2 insolvenčního zákona. Soud však s ohledem na charakter projednávané věci a skutečnost, že v průběhu řízení bylo opakovaně insolvenčním soudem jednáno o případném zrušení oddlužení vyrozumíval přímo [celé jméno původního účastníka] a po sdělení, že je právně zastoupen pak i jeho zástupkyni advokátku Mgr. [jméno] [příjmení] o všech úkonech, tak aby se mohl účastnit jednání soudu a vyjádřit se ve věci i s ohledem na činěné výzvy a sdělení insolvenčního správce, že s ním [celé jméno původního účastníka] nekomunikuje.

21. Dle ust. § 742 o.z. nedohodnou-li se bývalí manželé jinak, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění. Dle odst. 2 daného ustanovení se hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen.

22. Soud uvádí, že dnem právní moci rozvodu manželství účastníků, tj. dnem 17. 8. 2018 došlo k zániku manželství a tím i k zániku společného jmění manželů. Úvěr v částce 1 500 000 Kč byl poskytnut oběma účastníkům (jako dlužníci jsou v úvěrové smlouvě oba účastníci) za trvání manželství, pokud oba uváděli, že s úvěrem nesouhlasili (žalovaný pro výši úroku, žalobkyně pak nesouhlas uvedla pouze obecně), této námitce obou stran soud nepřisvědčil, kdy s ohledem na okolnosti navíc působí nepřesvědčivě. Bylo zjevné, že oba manželé byli účastníci uvěrové smlouvy jako dlužníci, tuto podepsali a jejich případný nesouhlas tak nebyl nijak projeven navenek vůči věřiteli, naopak podpisem úvěrové smlouvy s poskytnutím úvěru souhlasili a to za podmínek ve smlouvě uvedených a jejich námitka nemá za této situace právní význam. Pokud žalovaný namítal, že úvěr byl použit výlučně ve prospěch žalobkyně, tak takováto skutečnost z dokazování nevyplynula. Soud jednak uvěřil výpovědi žalobkyně, jež je nakonec podporována i čestným prohlášením paní [příjmení], že prostředky byly naopak použity ve prospěch společností žalovaného a tedy logicky nemohly být použity ve výlučný prospěch žalobkyně. Nakonec je nelogické tvrzení žalovaného, že s úvěrem nesouhlasil (pro výši úroků), tento byl použit výlučně ve prospěch žalobkyně, ale přesto to byl on, kdo tento splácel úvěr a to ještě z prostředků zapůjčených jeho bratrem. Tato konstrukce je již sama o sobě těžko uvěřitelná. Pokud bylo dále žalovaným namítáno, že nakonec i zbývající část úvěru byla žalobkyní po zániku manželství splacena právě z prostředků poskytnutého úvěru, tak i tato námitka byla neopodstatněná. Žalobkyně výpisem z účtu prokázala, že jí finanční prostředky na úhradu předčasné splátky úvěru poskytla její matka. Za dané situace, kdy žalobkyně prokázala, že po skončení manželství uhradila zbývající část společného dluhu účastníků, jenž vznikl za trvání manželství, nic nebrání vypořádání v té podobě, že žalovaný je zavázán hradit jednu polovinu z takto uhrazeného úvěru. Pokud žalovaný namítal, že má být zohledněno, že sám do února 2018 úvěr hradil, tak za situace, kdy byl tento úvěr použit na podnikání žalovaného a ze zisku těchto společností byl i hrazen, není uvedená okolnost významná pro případnou disparitu podílů ve smyslu ust. 742 o.z. Navíc nutno uvést, že nelze dospět k závěru, že by žalovaný hradil tento úvěr„ ze svého“, když nebylo namítáno, že by účastníci měli za trvání manželství zúženo či zrušeno SJM. Není pak zřejmé, jak chtěl žalovaný při vypořádání zohlednit situaci, kdy hradil úvěr, avšak nepochybně z prostředků společných (příjmy z podnikání nejsou výlučným majetkem žalovaného). Pokud namítal, že bylo hrazeno z půjček od jeho bratra, zde je na místě uvést, že žalovaný ani k výzvě soudu ve smyslu ust. § 118a o.s.ř. tuto skutečnost ani nedotvrdil, kdy neuvedl konkrétní okolnosti, kdy a jakou formou byla poskytnuta půjčka v namítané výši 448 446 Kč, jaká byla dohoda o splatnosti, zda a kdy již byla případná zápůjčka uhrazena a z jakých prostředků, zda a byl k tomuto poskytnut souhlas žalobkyně. Pouze uvedl, že se jednalo o úhradu 31 splátek po 14 466 Kč. I pokud by však uvedené bylo řádně tvrzeno a následně i prokázáno, žalobkyně se dovolala ve smyslu ust. § 714 odst. 2 o.z. relativní neplatnosti tohoto jednání, když se zjevně (pro rozsah namítaného dluhu) nejedná o obstarávání každodenních potřeb či o běžnou potřebu rodiny a ve smyslu ust. § 710 o.z. se pak nejedná u takového dluhu o součást SJM. Pokud by tedy i žalovaný takovouto smlouvu o zápůjčce bez souhlasu manželky uzavřel, nejednalo by se o závazek v SJM účastníků a není tedy uvedené jak zohlednit při jeho vypořádání. Soud již v dané věci nerozhodoval o přikázání dluhu jednomu z manželů, když tento dluh byl k datu vypořádání (nakonec i k datu podání žaloby v této věci) uhrazen a zbývá tak pouze vyrovnat jejich vypořádací podíl. Jelikož to byla žalobkyně, kdo po zániku manželství ze svých výlučných prostředků uhradila společný dluh účastníků (že by se jednalo o výlučný dluh žalobkyně či o prostředky spotřebované výlučně žalobkyní se v řízení neprokázalo), rozhodl soud tak, že zavázal žalovaného k úhradě poloviny takto uhrazené částky, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

23. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Úspěšné žalobkyni přísluší náhrada nákladů řízení v částce 113 513,60 Kč. Tato spočívá jednak v uhrazeném soudním poplatku ve výši 2 000 Kč, dále v mimosmluvní odměně za právní zastoupení dle § 6 a 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu v platném znění v částce 11 220 Kč za úkon a to za osm úkonů právního zastoupení (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva, podání žaloby, vyjádření ve věci z 27. 4. 2021 a účast jednání dne 20. 4. 2021 a 8. 6. 2021, kdy v obou případech náleží odměna za dva úkony, neboť délkou obě jednání přesáhla dvě hodiny), dále v paušální náhradě hotových výdajů dle § 13 odst. 1,3 vyhl. č. 177/1996 Sb. a to 8x300 Kč, to vše (kromě soudního poplatku) spolu s 21% DPH, jež činí částku 19 353,60 Kč.