38 C 256/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu Mgr. Ivem Kadrmasem jako samosoudcem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 29 422,65 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 26.771,65 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 26.771,65 Kč od 6. 6. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, podle které se žalobce domáhá zaplacení částky ve výši 2.651 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 2.131,92 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1.843,03 Kč, úroku ve výši 20,88% ročně z částky 29.422,65 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 29.422,65 Kč od 15. 12. 2022 do 5. 6. 2023, úroku z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 2.651 Kč od 6. 6. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1.424 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 31. 8. 2023 domáhal zaplacení částky 29.422,65 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení. Svoji žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, (dále jen „věřitel“), uzavřel s žalovanou dne 28. 2. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejíž základě poskytl věřitel žalované částku 30.000 Kč. Žalovaná se smlouvou zavázala uhradit tuto částku včetně úroku ve výši 20,8 % ročně, dále poplatek za zpracování zápůjčky ve výši 1.500 Kč a poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 8.286 Kč, a to v 78 týdenních splátkách po 851 Kč. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, zaplatila žalobci částku 851 Kč. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 29.520,33 Kč a dlužného poplatku ve výši 30.651,15 Kč. Dále žalobce nárokuje úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 16. 7. 2021 ve výši 3.536,03 Kč a úrok z úvěru kapitalizovaný ve výši 1.843,03 Kč. Pohledávka byla postoupena z věřitele na žalobce dne 14. 12. 2022. Žalobce dále nárokuje smluvní úrok ve výši 20,88 % ročně z jistiny a další úrok z prodlení z jistiny za období od 15. 12. 2022 do zaplacení. Žalobce vyzýval žalovanou k uhrazení dlužných částek.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Z předložených listinných důkazů, a to ze zákaznické karty ze dne 28. 2. 2021, smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 28. 2. 2021, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 včetně přílohy, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022, podacího lístku , právnická osoba, ze dne 13. 1. 2023, výzvy k plnění ze dne 1. 6. 2023, podacího lístku , právnická osoba, ze dne 2. 6. 2023 a výpisu z obchodního rejstříku žalobce ze dne 12. 12. 2022 soud zjistil následující skutkový stav:

4. Věřitel se žalovanou uzavřeli dne 28. 2. 2021, po ověření úvěruschopnosti žalované prostřednictvím zákaznické karty, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které věřitel poskytnul žalované při podpisu smlouvy částku 30.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatky za spotřebitelský úvěr ve výši 33.963 Kč, a to formou 78 týdenních splátek ve výši 851 Kč. RPSN bylo ve smlouvě stanoveno 150,23 %.

5. Ze zákaznické karty soud zjistil, že pouze touto listinou věřitel zkoumal předsmluvní informace ke zjištění a posouzení úvěruschopnosti vydlužitele coby spotřebitele, když celkový měsíční příjem žalované, zaměstnané jako recepční, byl zjištěn v částce 15.730 Kč, další čisté příjmy domácnosti 17.000 Kč bez bližšího určení člena domácnosti a odhadované výdaje žalované činily částku 6.320 Kč měsíčně.

6. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 byla pohledávka za žalovanou postoupena z věřitele na žalobce, což bylo žalované oznámeno dne 16. 12. 2022.

7. Žalobce vyzýval žalovanou k uhrazení dlužných částek výzvou ze dne 2. 6. 2023.

8. Z dalších prováděných důkazů nebyly zjištěny žádné pro rozhodnutí soudu rozhodné skutečnosti.

9. Zjištěný skutkový stav soud podřadil pod následující ustanovení právních předpisů:

10. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/1012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „OZ“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

11. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen „ZoSU“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Dle ust. § 86 odst. 2 ZoSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 2991 odst. 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C-679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda žalobce jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o zápůjčce smlouvy, která svými vlastnostmi a charakterem je dle § 1 ZoSU spotřebitelským úvěrem, splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 OZ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 9 odst. 1 ZoSU). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015-39).

18. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s žalobcem uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019).

19. Právní předchůdce žalobce v rámci zkoumání solventnosti žalované dle vlastního tvrzení vycházel z prohlášení žalované v zákaznické kartě, z výplatních pásek a z kontroly náhledem do záznamů insolvenčního rejstříku, když neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované v zákaznické kartě. K důkazu předložil pouze zákaznickou kartu. Soud má z provedeného dokazování za to, že věřitel se úvěruschopností žalované zabýval jen povrchně či vágně nebo se touto podmínkou uzavření spotřebitelské smlouvy vůbec nezabýval, když žádným způsobem nezjišťoval příjem a výdaje žalované a ani žádným způsobem tyto informace neověřil, např. výpisem z účtu za určitou dobu, nájemní smlouvou, inkasem apod., kde by žalobce mohl ověřit pravidelné měsíční výdaje žalované a zda existoval u žalované převis příjmů nad výdaji, ze kterého by mohl splácet příslušný úvěr. Ke splnění povinnosti tvrzení a důkazní byl žalobce soudem na jednání dne 12. 9. 2024 vyzván podle ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., žalobce však rozhodné skutečnosti nedoplnil a důkazy k posouzení úvěruschopnosti žalované ke dni uzavření smlouvy o úvěru nepředložil.

20. Z uvedeného dospěl soud k závěru, že věřitel se zabýval úvěruschopností žalované pouze formálně a nepostupoval s náležitou odbornou péčí. Soudu je z úřední činnosti známo, že úvěrové produkty poskytované bankami mají nižší úroky a poplatky než produkty poskytované věřitelem. Nelze tedy vyloučit, že osoba, která zvolí k financování svých potřeb produkty věřitele, tak může činit i proto, že jí běžný bankovní úvěr z důvodu nízké bonity není přístupný. Věřitel by si měl být této skutečnosti vědom a úvěruschopnost svých zákazníků posuzovat pečlivě a komplexně, aby rozptýlil jakékoli případné pochybnosti.

21. Vzhledem k výše uvedenému má soud za to, že právní předchůdce žalobce se měl podrobněji zabývat zjištěním a zejména následným prověřením zjištěného stavu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39) ohledně příjmů žalované za delší časové období a zejména pak vůbec výdajů žalované. Dle soudu je v tomto ohledu nutné zkoumat především, zda dlužník v měsíčním saldu na výpisu z běžného účtu za delší časové období dosahuje přebytku, který je schopen pokrýt měsíční splátky a další mimořádné výdaje, či je, zjednodušeně řečeno, bez zisku či dokonce stále v minusu a rozpouští úspory, příp. zda nějakými úsporami vůbec disponuje. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce nesprávně zhodnotil míru žalované splácet dluh, resp. dostatečně neprověřil výdaje žalované a nehodnotil všechny dostupné informace o žalované ve svém souhrnu.

22. Z uvedeného dospěl soud k závěru, že věřitel se zabýval úvěruschopností žalovaného pouze formálně a nepostupoval s náležitou odbornou péčí.

23. Pokud tedy byla následně mezi právním předchůdcem žalobce jakožto věřitelem a žalovanou jakožto dlužníkem, uzavřena spotřebitelská smlouva, je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 OZ ve spojení s § 86 odst. 1 ZoSU, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), jednak pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 OZ, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Úvěrová smlouva by byla dále alespoň částečně neplatná i pro lichvu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1993/2001), neboť v úvěrové smlouvě byl původně sjednán úrok – RPSN 150,23% ročně (soud pro výši poplatku, která zjevně neodpovídá výši nákladů spojených s běžnou správou úvěru, počítal celý poplatek jako zisk z úvěru - úrok), kdy soudu je z jeho činnosti známo, že v rozhodném období se obvyklý úrok za daný typ úvěrů pohyboval kolem 20 % ročně. Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní, tzn. že ujednání o úrocích v úvěrové smlouvě je neplatné, aniž by žalovaný neplatnost namítal (§ 588 OZ). Pro absolutní neplatnost celé uvěrové smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (§ 588 OZ), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásada autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).

24. Vzhledem k tomu, že právní důvod plnění žalobce odpadl (úvěrová spotřebitelská smlouva je neplatná), je třeba na plnění, které žalobce poskytl žalované (úvěr ve výši 30.000 Kč), hledět nikoli jako na plnění žalobce ze smlouvy, ale jako na bezdůvodné obohacení žalované (§ 2991 OZ). Žalovaná žalobci již zaplatila celkem částku 2.651 Kč a zbývá jí tak uhradit částku 26.771,65 Kč.

25. S ohledem na to, že absolutně neplatná byla z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované celá úvěrová smlouva, nepřiznal soud žalobci ani úroky z úvěru, neboť podklad pro jejich přiznání – úvěrová smlouva – také odpadl. Při neplatnosti celé úvěrové smlouvy tak není důvod zkoumat případnou výši obvyklého úroku, jako bývá činěno v případech pouhé částečné neplatnosti úvěrových smluv co do sjednaného vysokého úroku z úvěru. Soud tak žalobci nepřiznal ani žalovaný úrok (poplatek) ani zákonný obvyklý úrok. Pro úplnost soud uvádí, že podklad pro přiznání jiných smluvních nároků (úrok, smluvní pokuty, různé poplatky apod.) nedává ani zákon o spotřebitelském úvěru. Výjimkou je zákonný úrok z prodlení (§ 1970 OZ). Vzhledem k tomu, že žalovaná jistinu včas neuhradila ani poté, co byla žalobcem vyzvána k plnění ze dne 1. 6. 2023, dostala se dle § 573 OZ od 6. 6. 2023 do prodlení s peněžitým plněním a žalobci vznikl nárok na úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

26. Soud tak zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit částku 26.771,65 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Lhůta k plnění byla v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů (výrok I.).

27. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Plná náhrada nákladů řízení žalobce by byla představována zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1.178 Kč a odměnou právního zástupce žalobce dle ust. § 7 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), v platném znění, a to za tři úkony právní služby učiněné do podání žaloby po 300 Kč, dále za tři náhrady hotových výdajů za úkony učiněné do podání žaloby po 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 advokátního tarifu, a to za tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, písemné podání soudu ve věci samé – žaloba a daň z přidané hodnoty z těchto částek ve výši 378 Kč dle ust. § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. Dále žalobci náleží odměna za 2 úkony právní služby po 2.300 Kč (účast na jednání soudu dne 12. 9. 2024 a 3. 12. 2024), dále za 2 náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu. Celkem se jedná o částku 3.555 Kč.Žalobce byl úspěšný z 58,95 % (jistina 26.771,65 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 6.018,12 Kč, celkem 32.789,77 Kč) a žalovaný tak byl úspěšný z 41,05 % předmětu řízení (55.626,17 Kč). Žalobci tak náleží 17,9 % z 7.956 Kč. S ohledem na uvedené tak soud přiznal žalobci náklady řízení ve výši 1.424 Kč, které je žalovaná povinna zaplatit k rukám zástupce žalobce v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. O třídenní lhůtě bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

28. Žaloba splňuje všechny náležitosti určené § 14b odst. 1 advokátního tarifu, když z praxe je soudu známo, že žalobce podává velké množství stejných žalob, ve kterých jsou měněny pouze údaje o úvěru a žalovaných.