47 C 104/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Radkem Malenovským ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o přezkum oprávněností výpovědi z bytu

I. Zamítá se žaloba požadující určení, že výpověď z nájmu bytu ze dne 28. 2. 2025 je neoprávněná.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení státu částku 20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 21. 5. 2025 domáhal určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu ze dne 28. 2. 2025, a to s odůvodněním, že byt užívá řádně a trvale, přičemž fakt, že se vyskytuje v bytě jen malou část ze dne, je způsobeno jeho pracovní vytížeností a péčí o jeho matku. Pokud se jedná o přítomnost třetích osob v bytě, jednalo se dle žalobce jen o krátkodobé spolubydlení, které skončilo ve chvíli, kdy si tito spolubydlící našli trvalou variantu bydlení.

2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout jako nedůvodnou zejména s odůvodněním, že žalobce je hlášený jako jediný nájemce v bytě, byt po řadu let neužívá a bez souhlasu žalovaného ho dal do podnájmu třetím osobám, aniž by žalovanému jako pronajímateli oznámil změnu počtu osob v bytě.

3. Z listinných důkazů a svědeckých výpovědí soud zjistil následující skutečnosti.

4. Žalovaný jako vlastník bytu č. , hodnota, , sestávající se ze 2 pokojů, v 5. podlaží domu na , adresa, (dále jako „byt“), přenechal v pozici pronajímatele byt do nájmu žalobci jako nájemci na základě nájemní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 14. 5. 2018, na dobu neurčitou s účinností od 1. 6. 2018. Podle této nájemní smlouvy byl žalobce mj. povinen písemně oznámit žalovanému veškeré změny v počtu osob, které žijí s nájemcem v bytě, a to do 15 dnů ode dne, kdy ke změně došlo. V nájemní smlouvě se účastníci dohodli, že nesplní-li tuto povinnost oznámení přijetí nové osoby do 2 měsíců, považuje se to za hrubé porušení povinností podle § 2288 odst. 1 písm. a) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jako „o. z.“) a může to být důvodem výpovědi z nájmu bytu. Účastníci se v nájemní smlouvě též dohodli, že počet osob bydlících v bytě musí být přiměřený velikosti bytu, tak, aby neporušoval hygienické podmínky. Všechny tyto skutečnosti soud zjistil z důkazu nájemní smlouvou.

5. Žalobce dne 22. 5. 2023 nahlásil žalovanému, že kromě žalobce byt užívá od 1. 6. 2023 i , jméno FO, a , jméno FO, (důkaz: Přihlášení osob v bytě s datem 22. 5. 2023).

6. Dne 25. 3. 2024 žalovaný provedl v domě, ve kterém je umístěn byt, místní šetření, při kterém zjistil následující skutečnosti. Žalovaný zjistil od obyvatelky bytu č. , hodnota, (2. podlaží) , jméno FO, , že tato v domě bydlí od roku 1950, žalobce zná a žalobce podnajímá byt minimálně pět let studentům, kteří se v bytě střídají (a bydlí tam alespoň pět osob). Dále žalovaný při místním šetření zjistil od obyvatele bytu č. , hodnota, ve 4. podlaží , jméno FO, , že žalobce nezná a v bytě bydlí mladé osoby (minimálně čtyři) a od roku 2018 dodnes se osoby v bytě obměňují. Tyto skutečnosti soud zjistil z důkazu Zápisem z místního šetření s datem 25. 3. 2024.

7. Na základě shora uvedeného místního šetření žalovaný žalobci doručil dne 10. 4. 2024 výzvu, v níž ho vyzval k okamžité nápravě, aby nedával byt do podnájmu třetí osobě bez písemného souhlasu žalovaného, když žalobce v bytě nebydlí, a dále, aby oznamoval zvýšení počtu osob žijících v bytě, a že uvedené porušování povinností žalobce je považováno za hrubé porušení povinností nájemce, se kterým je spojeno naplnění výpovědního důvodu podle § 2288 odst. 1 písm. a) o. z. (důkaz: výzva k nápravě a k dodržování povinností nájemce vyplývajících z nájmu bytu ze dne 8. 4. 2024 s doručenkou datové zprávy).

8. Dne 15. 4. 2024 se žalovaný setkal se žalobcem a poučil žalobce, že pokud sám v bytě nebydlí trvale, a opakovaně neoznámí zvýšení počtu osob žijících v bytě, jde o hrubé porušení povinností nájemce ve smyslu § 2288 odst. 1 písm. a) o. z. Žalobce po tomto poučení žalovanému sdělil zejména následující – že byt žalobce užívá k trvalému bydlení, a často (např. 10 dnů v měsíci) pobývá mimo , adresa, , případně pečuje o svou matku, přičemž byt umožnil užívat svým známým, ale v bytě žalobce bydlí. Tyto skutečnosti soud zjistil z důkazu Protokolem ze dne 15. 4. 2024.

9. Dne 15. 4. 2024 žalobce oznámil žalovanému, že od 1. 5. 2024 už v bytě nebudou bydlet , jméno FO, a , jméno FO, , ale byt budou užívat – kromě žalobce - ještě , právnická osoba, , , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, (důkaz: Přihlášení a odhlášení osoby v bytě s datem 15. 4. 2024).

10. Dne 17. 5. 2024 žalovaný provedl v domě, ve kterém je umístěn byt, místní šetření a zjistil následující skutečnosti. , jméno FO, bydlící ve 2. podlaží žalovaný zjistil, že v bytě bydlí mladí lidé od roku 2019 dodnes a osobu žalobce v domě neviděla. , jméno FO, bydlící v bytě č. , hodnota, ve 4. podlaží žalovaný zjistil, že ta žalobce v domě nikdy neviděla, viděla z bytu jen mladé osoby (hovořící slovensky), které se obměňují (podle akademického roku) od roku 2018 dodnes. Tyto skutečnosti soud zjistil z důkazu Zápisem z místního šetření s datem 17. 5. 2024.

11. Dne 12. 8. 2024 žalovaný provedl v domě, ve kterém je umístěn byt, místní šetření a zjistil následující skutečnosti. , jméno FO, bydlícího v bytě ve 4. podlaží zjistil, že ten osobu žalobce nezná a v bytě bydlí 4 osoby (dva muži a dvě ženy). , jméno FO, bydlící v bytě č. , hodnota, v 6. podlaží žalovaný zjistil, že tato žalobce nezná, i když má na starosti domovnickou činnosti a zná ostatní sousedy z 5. podlaží podle jména a obličeje. Tyto skutečnosti soud zjistil z důkazu Zápisem z místního šetření s datem 12. 8. 2024.

12. Dne 8. 11. 2024 žalovaný provedl v bytě místní šetření a zjistil od , jméno FO, , že v bytě bydlí od července 2024 dodnes 4 osoby, přičemž žalobce se v bytě nenacházel (důkaz: Zápis z místního šetření s datem 8. 11. 2024).

13. Žalovaný žalobci dne 1. 4. 2025 doručil písemnou výpověď z nájmu bytu ze dne 28. 2. 2025 podle § 2288 odst. 1 písm. a) o. z., kterou odůvodnil zejména tím, že žalovaný byt fakticky neužívá a dává jej neoprávněně do podnájmu třetím osobám. Žalovaný ve výpovědi specifikoval, že žalobce v bytě nebydlí a od roku 2018 v bytě bydlí jen mladí lidé, studenti, kteří se během času střídají (od 1. 6. 2023 do 30. 4. 2024 , jméno FO, a , jméno FO, a od 1. 5. 2024 , právnická osoba, , , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, ) a že žalobce opakovaně neoznamuje zvýšený počet osob žijících v bytě. Tyto skutečnosti soud zjistil z důkazu výpovědí z nájmu bytu s dodejkou.

14. Žalobce v bytě nebydlí (tj. mj. nepřespává), a to minimálně od roku 2019, přičemž byt podnajímá třetím osobám (studentům). Tyto skutečnosti soud zjistil zejména ze svědeckých výpovědí – , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, .

15. Ačkoli , jméno FO, bydlí ve stejném domě (ve 3. patře) od roku 2019, tak žalobce nezná, nikdy jej neviděla (i když ostatní obyvatele domu zná). , jméno FO, této svědkyně soud zjistil, že byt užívají výlučně vysokoškoláci, kteří se v bytě obměňují. Této svědkyni i jeden z obyvatelů bytu (studentů) výslovně ústně uvedl (přibližně před rokem), že obyvatelé bytu mají byt „pronajatý“ od žalobce. Této svědkyni rovněž další obyvatelé domu říkali, že se v bytě střídají studenti a že to trvá dlouho. Navíc tato svědkyně po doručení předvolání k jejímu výslechu mluvila telefonicky se žalobcem, který jí řekl, že byt „pronajímá“ studentům už tolik let (a že neví, proč si obyvatelé na něj stěžují a že doufá, že jim tam „nastěhujou cikány“ a že se jim tam bude příjemně bydlet). Všechny tyto skutečnosti soud zjistil z výpovědi svědkyně , jméno FO, .

16. Rovněž ze svědecké výpovědi , jméno FO, soud zjistil, že v bytě místo žalobce bydlí studenti (minimálně čtyři), už delší dobu, několik roků, tato svědkyně žalobce v domě dlouho neviděla a že v domě je „veřejným tajemstvím“, že žalobce v bytě nebydlí a bydlí tam místo něj někdo jiný (důkaz: svědecká výpověď , jméno FO, ).

17. Též ze svědecké výpovědi , jméno FO, soud zjistil, že v bytě bydlí studenti a tato svědkyně osobu žalobce nezná, ačkoli v domě bydlí 15 let a má představu o tom, kdo v domě bydlí (mj. se pohybuje po domě v různou denní dobu) [důkaz: svědecká výpověď , jméno FO, ].

18. Konečně i ze svědecké výpovědi , jméno FO, soud zjistil, že žalobce v bytě nebydlí a podnajímá ho řadu let studentům. Totiž tento svědek v bytě bydlel od října 2020 do května 2024 a nezažil, že by žalobce v bytě - byť i jen jednu jedinou noc - přespal. Ze svědecké výpovědi , jméno FO, dále soud zjistil, že žalobce se v bytě jen vzácně zastavil kvůli provozním záležitostem (jako např. výměna topení); přitom za celou tu dobu - tj. téměř 4 roky - , právnická osoba, viděl žalobce v bytě jen dvakrát, přičemž tento svědek v bytě býval téměř denně a přespával v něm (s výjimkou svých zahraničních pracovních cest, když při studiu pracoval). Tento svědek tak potvrdil u soudu, že žalobce v bytě řadu let nebydlí (minimálně od října 2020). Z jeho výpovědí též soud zjistil, že obyvatelé bytu se v bytě střídali; dva až tři roky svědek žil v bytě s , jméno FO, , dále tam žila slečna, která byla z bytu vyhozena kvůli závadnému chování, poté si do bytu nastěhoval , jméno FO, svoji přítelkyni a tito dva se odstěhovali přibližně před půl rokem. Následně v bytě bydlel mj. , jméno FO, . Z výpovědi , jméno FO, soud též zjistil, že v bytě žili zároveň čtyři lidé a , právnická osoba, platil za užívání bytu , jméno FO, .

19. Z dalších důkazů (zejména výpisy z katastru nemovitostí) soud nezjistil žádné právně významné skutečnosti pro předmět tohoto řízení.

20. Soud na základě dokazování přijal následující skutkový závěr. Účastníci spolu uzavřeli nájemní smlouvu, na základě které žalovaný jako pronajímatel přenechal žalobci jako nájemci byt do užívání (nájmu). Žalobce však v bytě nebydlí (tj. mj. nepřespává) minimálně od roku 2019, přičemž po tuto dobu byt přenechává do užívání (podnajímá) třetím osobám (studentům), a to bez souhlasu (tím méně písemného) žalovaného. Žalobce do bytu docházel jen velmi vzácně, výlučně kvůli provozním záležitostem; dokonce míra přítomnosti žalobce v bytě byla tak nízká, že podnájemce bydlící v bytě od roku 2020 do roku 2024 viděl osobu žalobce v bytě všehovšudy dvakrát.

21. Shora zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně.

22. Podle § 2201 o. z.: „Nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.“.

23. Podle § 2255 odst. 1 o. z.: „Nájemce užívá byt řádně v souladu s nájemní smlouvou.“.

24. Podle § 2272 o. z.: „(1) Nájemce má právo přijímat ve své domácnosti kohokoli. Přijme-li nájemce nového člena své domácnosti, oznámí zvýšení počtu osob žijících v bytě bez zbytečného odkladu pronajímateli; neučiní-li to nájemce ani do dvou měsíců, co změna nastala, má se za to, že závažně porušil svou povinnost. (2) Pronajímatel má právo vyhradit si ve smlouvě souhlas s přijetím nového člena do nájemcovy domácnosti. To neplatí, jedná-li se o osobu blízkou anebo další případy zvláštního zřetele hodné. Pro souhlas pronajímatele s přijetím osoby jiné než blízké za člena nájemcovy domácnosti se vyžaduje písemná forma. (3) Pronajímatel má právo požadovat, aby v nájemcově domácnosti žil jen takový počet osob, který je přiměřený velikosti bytu a nebrání tomu, aby všechny mohly v bytě žít v obvyklých pohodlných a hygienicky vyhovujících podmínkách.“.

25. Podle 2274 o. z.: „Nájemce může dát třetí osobě do podnájmu část bytu, pokud v bytě sám trvale bydlí, i bez souhlasu pronajímatele. Ustanovení § 2272 se použije přiměřeně.“.

26. Podle § 2275 o. z.: „(1) V případě, že nájemce v bytě sám trvale nebydlí, může dát třetí osobě do podnájmu byt nebo jeho část pouze se souhlasem pronajímatele. (2) Žádost o udělení souhlasu k podnájmu i souhlas s podnájmem vyžadují písemnou formu. Nevyjádří-li se pronajímatel k žádosti ve lhůtě jednoho měsíce, považuje se souhlas za daný; to neplatí, pokud byl ujednán zákaz podnájmu.“.

27. Podle § 2276 o. z.: „Dá-li nájemce byt nebo jeho část do podnájmu třetí osobě v rozporu s ustanovením § 2274 a 2275, hrubě tím poruší svou povinnost.“.

28. Podle § 2288 odst. 1 písm. a) o. z.: „Pronajímatel může vypovědět nájem na dobu určitou nebo neurčitou v tříměsíční výpovědní době, poruší-li nájemce hrubě svou povinnost vyplývající z nájmu“.

29. Podle § 2290 o. z.: „Nájemce má právo podat návrh soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná, do dvou měsíců ode dne, kdy mu výpověď došla.“.

30. Podnájem bytu značí zřízení užívacího práva k bytu třetí osobě ze strany nájemce (viz např. § 2274 o. z. ve spojení s § 2215 o. z.).

31. Účelem nájmu bytu je zajištění bytových potřeb nájemce (§ 2235 odst. 1 o. z.). Je to tedy primárně nájemce, který by měl pronajatý byt užívat. S nájemcem mohou v bytě bydlet i další osoby. Nájemce má právo přijímat do své domácnosti kohokoli (§ 2272 odst. 1 o. z.), jedná-li se o osobu blízkou (§ 22 odst. 1 o. z.) nebo případ zvláštního zřetele hodný, nepotřebuje k tomu ani souhlas pronajímatele; přijetí jiné osoby může pronajímatel podmínit svým písemným souhlasem (§ 2272 odst. 2 o. z.). Nájemce může dát byt i do podnájmu – v případě, že v bytě bydlí a podnajímá jen část bytu, k tomu nepotřebuje ani souhlas pronajímatele, jestliže si ho pronajímatel nevyhradil (§ 2274 ve spojení s § 2272 odst. 2 o. z.); avšak nebydlí-li v něm (§ 2275 odst. 1 o. z.), může byt (celý či jeho část) podnajmout jen s písemným souhlasem pronajímatele. Z § 2274 o. z. vyplývá, že naplnění skutkové podstaty tohoto ustanovení je vázáno toliko na zjištění, že nájemce v bytě trvale bydlí; jestliže soudy zjistí, že nájemce v bytě trvale nebydlí, dále nezjišťují, zda tu jsou vážné důvody, pro které v bytě trvale nebydlí [v judikatuře srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2022 sp. zn. , spisová značka, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2020 sp. zn. , spisová značka, (publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nevyššího soudu č 1/2023 jakožto C 19632)]. Není povinností nájemce pronajatý byt užívat; v takovém případě ale, chce-li jej podnajmout, může tak učinit jen se souhlasem pronajímatele.

32. V rozsudku ze dne 18. 12. 2018 sp. zn. , spisová značka, (publikovaném pod č. 111/2019 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu) Nejvyšší soud mj. uvedl, že o hrubé porušení povinnosti nájemce podle § 2288 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 2276 o. z. jde i v případě, přenechá-li byt (jeho část) do užívání jinému bezúplatně. Stejný závěr přitom dovodila judikatura i k zákonu č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jako „obč. zák.“) – tj. k § 711 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 719 odst. 1 věta třetí obč. zák. (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2000 sp. zn. , spisová značka, , ze dne 20. 9. 2007 sp. zn. , spisová značka, , či ze dne 13. 6. 2012 sp. zn. , spisová značka, ).

33. Účastníci spolu uzavřeli smlouvu o nájmu bytu ve smyslu § 2201 a násl. o. z. a § 2235 a násl. o. z. Žalovaný jako pronajímatel doručil žalobci jako nájemci výpověď z nájmu bytu dne 1. 4. 2025, pročež je žaloba včasná ve smyslu § 2290 o. z. (žaloba byla podána ve dvouměsíční lhůtě, in concreto dne 21. 5. 2025).

34. Spornou otázkou mezi účastníky je oprávněnost výpovědi – zda žalobce skutečně naplnil svým jednáním výpovědní důvod dle § 2288 odst. 1 písm. a) o. z., tedy zda skutečně hrubě porušil svou povinnost plynoucí z nájmu (jak tvrdí žalovaný), nebo jestli naopak neporušil hrubě svou povinnost plynoucí z nájmu (což tvrdí žalobce).

35. Žalobce výpověď z nájmu bytu učinil hlavně z důvodu, že žalobce v bytě trvale nebydlí a bez písemného souhlasu žalovaného (jako pronajímatele) byt podnajal třetím osobám.

36. Žalobce ani nerozporoval, že dával byt do podnájmu třetím osobám. Nadto skutečnost, že žalobce už řadu let - nejpozději od roku 2019 - přenechává byt do užívání (podnájmu) třetím osobám, byla i prokázána důkazy, a to mj. svědeckými výpověďmi. Kupříkladu svědkyni , jméno FO, jeden ze studentů z bytu uvedl, že s dalšími spolubydlícími mají byt od žalobce „pronajatý“ a samotný žalobce se přiznal této svědkyni (po telefonu), že byt „pronajímá“ studentům už tolik let. Soudem byl vyslechnut i jeden z těchto dlouholetých podnájemců bytu, , právnická osoba, , který byt užíval po dobu téměř 4 let, a to zásadně současně s dalšími 3 podnájemci, nicméně žalobce s nimi (tj. ani s , jméno FO, ) nikdy nebydlel. Ostatně samotný žalobce v žalobě přiznal, že umožnil třetím osobám „spolubydlení“, přičemž v závěrečném návrhu uznal, že třetím osobám poskytoval a poskytuje bydlení, byť (dle svého tvrzení) krátkodobé (na přechodnou dobu). Koneckonců samotný žalobce přihlašoval u žalovaného třetí osoby - jako osoby se žalobcem spolubydlící –po relativně dlouhé intervaly (tj. od 1. 6. 2023 do 30. 4. 2024 , jméno FO, a , jméno FO, a od 1. 5. 2024 , právnická osoba, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, ).

37. Zároveň mezi účastníky není sporu, že žalobce dal byt do podnájmu třetím osobám bez souhlasu žalovaného, tím spíše bez souhlasu písemného ve smyslu § 2275 odst. 1 a 2 o. z.

38. Mezi účastníky je sporná „jen“ otázka, zda žalobce v bytě „trvale bydlel“ ve smyslu § 2274 věta první o. z. Žalobce tvrdí, že v bytě bydlel nepřetržitě, leč žalovaný tvrdí opačné. Jak vysvětlil Nejvyšší soud např. v usnesení ze dne 13. 12. 2022 sp. zn. , spisová značka, ve vztahu k výkladu § 2274 o. z. a § 2275 o. z., „Za trvalé bydlení v bytě přitom nelze považovat jen jeho občasné návštěvy ani situace, kdy nájemce užívá byt pouze k občasnému přenocování či ke krátkodobým pobytům a zcela nebo převážně uspokojuje své bytové potřeby jinde.“.

39. Soud dospěl k závěru, že žalobce v bytě trvale nebydlel ve smyslu § 2274 věta první o. z., a to minimálně od roku 2019. Tuto skutečnost soud zjistil zejména ze svědeckých výpovědí. Nejde jen o to, že 3 obyvatelky téhož domu žalobce od roku 2019 (téměř) neviděly (, jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, ); pokud by žalobce v bytě skutečně bydlel (jak žalobce tvrdí), pak by jej musely (tyto) obyvatelé (téhož) domu vídávat. Soud vyslechl – k dění uvnitř bytu - i jednoho (víceletého) podnájemce bytu (, jméno FO, ). , jméno FO, něj soud zjistil, že žalobce v bytě nebydlí, nepřespává, do bytu dochází jen velmi vzácně, výlučně kvůli provozním záležitostem; dokonce míra přítomnosti žalobce v bytě byla tak nízká, že tento podnájemce viděl osobu žalobce v bytě – za dobu téměř 4 let – všehovšudy dvakrát.

40. Ostatně žalobce – patrně pod tíhou 4 svědeckých výpovědí – v závěrečném návrhu v podstatě přiznal neexistenci svého trvalého bydlení v bytě ve smyslu § 2274 věta první o. z. Totiž žalobce závěrem uvedl, že se v bytě vyskytoval „sporadicky“.

41. Pokud žalobce v bytě trvale nebydlel ve smyslu § 2274 věta první o. z. už dávno před podáním výpovědi (minimálně od roku 2019), pak potřeboval k dání bytu do podnájmu třetím osobám písemný souhlas, který však žalovaný žalobci neudělil. Tudíž žalobce dlouhodobě (minimálně od roku 2019) dával byt do podnájmu třetím osobám v rozporu s § 2275 o. z., čímž hrubě porušil svou povinnost vyplývající z nájmu bytu ve smyslu § 2288 odst. 1 písm. a) o. z.

42. Skutečnost, že šlo o porušení povinnosti žalobce v intenzitě „hrubé“ ve smyslu § 2288 odst. 1 písm. a) o. z., plyne již z § 2276 o. z., který výslovně považuje za hrubé porušení nájemcových povinností dání bytu do podnájmu v rozporu s § 2275 o. z. [obdobně srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2018 sp. zn. , spisová značka, (publikovaný pod č. 111/2019 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu), rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2021 sp. zn. , spisová značka, , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2022 sp. zn. , spisová značka, , či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2023 sp. zn. , spisová značka, (publikovaný jako R 76/2024 civ. ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu); v komentářové literatuře obdobně viz např. Občanský zákoník, 2. vydání (3. aktualizace, 2024), , právnická osoba, . Beck, komentář k § 2288 o. z.: M. Janoušková].

43. Existence ve výpovědi uplatněného výpovědního důvodu byla spolehlivě prokázána. Shora uvedené ústí do právního závěru, že výpověď z nájmu bytu je oprávněná.

44. Nadto soud uvádí, že ve výpovědi z nájmu bytu žalovaný žalobci uvedl rovněž [v bodě 3)], že byt „užívá trvale minimálně pět studentů, a to minimálně od roku 2019 do doby provedení místního šetření, přičemž se osoby střídají… počet osob fakticky užívajících byt je vyšší než počet osob uvedených ve výpočtovém listě k bytu, přičemž jste tuto skutečnost pronajímateli neoznámil. Dále jste byl upozorněn, že …. dále také opakované neoznámení zvýšeného počtu osob žijících v bytě … je považováno za hrubé porušení povinností nájemce vyplývající z nájmu bytu…“. Následně v bodě 9) výpovědi z nájmu bytu žalovaný odkázal mj. na bod 3) výpovědi ve smyslu důvodu výpovědi. Z toho lze dovodit, že (i podle svého obsahu) žalovaný dal výpověď z nájmu bytu žalobci nejen kvůli přenechávání bytu třetím osobám do podnájmu bez písemného souhlasu žalovaného při neexistenci trvalého bydlení žalobce v bytě, nýbrž i z důvodu, že žalobce neplnil svoji povinnost uvedenou v nájemní smlouvě oznámit přijetí nové osoby do bytu maximálně do dvou měsíců. Ostatně shodnou interpretaci předložil žalovaný i v tomto řízení [viz vyjádření k žalobě ze dne 26. 6. 2025, bod IV. A.: „Žalovaný dal žalobci výpověď z nájmu z důvodu hrubého porušení jeho povinností, a to zejména s ohledem na to, že žalobce jako jediný hlášený nájemce Byt po dobu řady let neužíval a tento bez souhlasu žalovaného dal do podnájmu třetím osobám, aniž by žalovanému jako pronajímateli (a to minimálně do 22. 5. 2023) oznámil změnu počtu osob v Bytě.“].

45. Z výslechu svědka , jméno FO, soud zjistil, že tento svědek bydlel v bytě od října 2020 do května 2024, a od počátku tam bydlel i s mj. , jméno FO, a že v bytě současně bydleli zásadně 4 lidé. Žalobce však , jméno FO, nahlásil žalovanému až dne 15. 4. 2024 a , jméno FO, až dne 22. 5. 2023. Mimo jiné tím žalobce porušil nájemní smlouvu (čl. II. 6.), která mu ukládala povinnosti písemně oznámit žalovanému veškeré změny v počtu osob do 15 dnů ode dne změny a uvést v tomto oznámení jména, příjmení a data narození a státní příslušnost těchto osob. Zároveň takovým jednáním (opomenutím) žalobce porušil i svou zákonnou povinnost vyplývající z nájmu bytu – tj. podle § 2272 odst. 1 druhé souvětí o. z. : „Přijme-li nájemce nového člena své domácnosti, oznámí zvýšení počtu osob žijících v bytě bez zbytečného odkladu pronajímateli; neučiní-li to nájemce ani do dvou měsíců, co změna nastala, má se za to, že závažně porušil svou povinnost.“.

46. Současně si účastníci sjednali v nájemní smlouvě, že pokud žalobce nesplní svou povinnost oznámit přijetí nové osoby do domácnosti ani do dvou měsíců, považuje se to za hrubé porušení povinností podle § 2288 odst. 1 písm. a) o. z., které může být důvodem výpovědi z nájmu bytu.

47. Z uvedeného plyne, že výpověď z nájmu je oprávněná i z dalšího (přitom samostatného) důvodu – tj. že žalobce hrubě porušil i svou další povinnost vyplývající z nájmu bytu oznámit změny v počtu osob (včetně specifikace těchto osob) žalovanému pronajímateli maximálně do dvou měsíců.

48. Soud nepřehlédl, že žalobce v petitu žaloby navrhl, aby soud „zrušil výpověď z nájmu bytu, ze dne 28. 2. 2025, jako neoprávněnou“, ačkoli soudní praxe dovodila, že ve smyslu § 2290 o. z. jde o žalobu na určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu. Nicméně petitem žaloby není soud vázán a soud vyložil žalobu podle svého obsahu [srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu z 20. 8. 2003, sp. zn. , spisová značka, (uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 152/2003), rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2017 sp. zn. , spisová značka, , bod 16. odůvodnění (publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 2/2018 jako R 75/2018), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2023 sp. zn. , spisová značka, , či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2023 sp. zn. , spisová značka, ].

49. Soud pro nadbytečnost nevyhověl důkazním návrhům žalovaného na výslech svědků , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, a důkaznímu návrhu žalobce na výslech , jméno FO, . Totiž právně významné skutečnosti soud zjistil bezpečně již z jiných důkazů (především 4 svědeckých výpovědí, přičemž svědek , právnická osoba, bydlel přímo v bytě, a to téměř 4 roky). Nadto výslech svědka , jméno FO, byl nadbytečný i vzhledem k jeho e-mailu z 16. 7. 2025, v němž soudu napsal, že žalobce nezná a je doma jen o víkendech (viz č. l. 19). Nadto , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, ani neprocházeli evidencí obyvatel, takže neměli ani doručovací adresu pro účely o. s. ř. (možná byly státní příslušníci Slovenské republiky) – viz např. úřední záznam z 2. 7. 2025 na č. l. 16 dole a potvrzení o provedené lustraci na č. l. 33.

50. Ze shora uvedených důvodů soud žalobu žalobce jako zcela nedůvodnou zamítl ve výroku I.

51. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., jelikož žalovaný jako zcela úspěšný v tomto řízení má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které spočívají v paušální náhradě hotových výdajů v celkové výši 900 Kč (podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. – po 300 Kč za písemné vyjádření k žalobě, přípravu na jednání a účast na jednání). Právní zastoupení žalobce nebylo vzhledem k osobě žalovaného jako statutárního města Brna účelné (nešlo o věc vymykající se věcem běžně řešeným žalovaným); to ostatně uznal i žalovaný, když vyčíslil své náklady řízení na „jen“ částku 900 Kč (viz č. l. 44). Soud proto ve výroku II. rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.), k rukám zástupce žalovaného (viz § 149 odst. 1 o. s. ř.).

52. Výrok III. tohoto rozsudku je opřen o § 148 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v řízení zcela neúspěšný, a proto (totiž dle zákonného kritéria podle „výsledků řízení“) je povinen zaplatit státu náklady řízení. České republice vznikly náklady řízení ve výši 20 Kč za svědečné vyplacené svědkovi , jméno FO, (viz usnesení o svědečném v protokole o jednání z 2. 9. 2025, str. 3). Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.