52 C 136/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Štarkem ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , IČO: osobní údaje žalovaného sídlem adresa žalovaného o ochranu rušené držby

I. Zamítá se návrh, aby byl žalovaný zavázán k povinnosti a. zdržet se rušení držby žalobce zpevněné plochy na pozemku p. [číslo] v k.ú. [obec], b. obnovit předešlý stav na stav před 11.6.2021 tak, že umožní žalobci užívat celou zpevněnou plochu na pozemku p. [číslo] v k.ú. [obec], c. zdržet se rušení držby žalobce zpevněné plochy na pozemku p. [číslo] v k.ú. [obec] provozováním provozovny obchodního stánku d. odstranit jím provozovaný obchodní stánek ze zpevněné plochy na pozemku p. [číslo] v k.ú. [obec].

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení.

III. Žalobce je povinen zaplatit ČR – Městskému soudu v Brně na soudním poplatku částku 2.000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 21.7.2021 domáhal ochrany rušené držby dle § 176 a násl. o.s.ř. Žalobu odůvodnil tím, že je vlastníkem pozemku p. [číslo] v k.ú. [obec], jehož součástí je stavba občanského vybavení [adresa] – [ulice] centrum [jméno] ([příjmení] [jméno]). Přístup pro pěší je možný z ulice [ulice], a to z pozemku p. [číslo] v k.ú. [obec], který je nepojízdnou komunikací IV. třídy ve smyslu § 6 odst. 2 písm. d) zákona č. 13/1997 Sb., který byl jako zpevněná plocha vybudován žalobcem a je jeho majetkem, přestože žalobce není majitelem pozemku [číslo] v k.ú. [obec]. Nejedná se o pouhou terénní úpravu, ale o samostatnou věc, která byla vystavěna žalobcem spolu s [příjmení] [jméno] před 1.1.2014, takto je žalobcem dlouhodobě užívána a obhospodařována. Žalovaný je vlastníkem (provozovatelem) mobilní provozovny – prodejního stánku, který umístil opakovaně na zpevněnou plochu na pozemku p. [číslo] v k.ú. [obec]. Poprvé se tak stalo [číslo]: 2021, následně jej před uplynutím 30 denní lhůty stanovené veřejnoprávními předpisy odstranil, aby jej znovu umístil dne 12.7.2021. Žalobce až dne 22.6.2021 prvně zjistil v rámci řízení, které bylo zahájeno z jeho podnětu u ÚMČ [obec] – [obec], odbor stavební č.j. MCBZAB 09979/21 OS/HOUD totožnost žalovaného, neboť stánek není označen. Jednání žalovaného, který stánek na zpevněnou plochu žalobce umísťuje vždy na dobu kratší 30 dnů, aby nemohl být postižen sankcí správního orgánu, a to v rozporu s vůlí žalobce, je zjevným zneužitím práva a obcházení zákona, kterému nelze přiznat právní ochranu dle § 6 a § 8 o.z. Žalovaný ruší držbu žalobce tím, že mu umístěním prodejního stánku brání v řádném užívání jeho majetku, brání mu v přístupu k celé jeho zpevněné ploše, čímž mu znemožňuje či výrazně komplikuje dopravní obslužnost [příjmení] [jméno] a způsobuje mu tak škodu, a to i tím, že na nepojízdnou zpevněnou plochu najíždí vozidly při zásobování prodejního stánku, a to přes opakované výzvy žalobce k odstranění závadného stavu. Jedná se již o druhé svévolné bránění ve výkonu vlastnického práva žalobce. Žalobce se proto s odkazem na ust. § 1003 o.z. domáhá ochrany držby spočívající v uložení povinnosti žalovanému zdržet se rušení držby žalobce znemožňováním užívání celé zpevněné plochy v jeho vlastnictví.

2. Žalovaný se bránil tím, že žalobce neprokázal vlastnické právo, když úpravy pozemku ve vlastnictví státu prováděl na černo. Poukazuje na to, že žalobce předložil pouze fotografie, z nichž není zřejmé, které části žalobce nebo jeho právní předchůdce zpevnil. Nepřikládá žádná rozhodnutí či povolení, která by mu něco takového umožňovala. Neunáší důkazní břemeno o vlastnictví dotčených zpevněných ploch. Nepředkládá ani kupní smlouvy se svým právním předchůdcem. Žalobce ani netvrdí, že by vlastnil povrch, kde je umístěn žalovaného prodejní stánek, pouze tvrdí, že vydláždil chodník z ulice [ulice] do vstupu na [ulice a číslo], což je chodník po pravé straně prodejního místa žalovaného za zelení, do kterého žalovaný stánkem nijak nezasahuje. Zásobování prodejny navíc probíhá v 4.00 hod ráno po dobu asi 15 minut. Není naplněna podmínka oprávněné držby v dobré víře. Žalobce byl již přípisem ÚZSVM z 21.6.2013 vyzván, aby prokázal své domnělé vlastnictví, což neučinil. Dobrá víra přitom zaniká v okamžiku, kdy se držitel seznámil se skutečnostmi, které objektivně musely vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří anebo že je subjektem práva, jehož obsah vykonává. Dobrá víra se musí vztahovat i k titulu, na jehož základě mohlo držiteli vzniknout vlastnické právo. Posouzení je třeba vždy hodnotit objektivně, nikoli ze subjektivního hlediska – osobního přesvědčení - účastníka. Dobrá víra se musí vztahovat ke všem právním skutečnostem, které mají za následek nabytí věci nebo práva, které je předmětem držby, tedy i k existenci písemné smlouvy o převodu nemovitosti. Předmětná plocha je veřejný prostor s lavičkami, který žalobce nezákonně vydláždil, je nepochopitelné, jak by měl kousek chodníku ve vlastnictví státu žalobce obhospodařovat. Právní ochrany požívá pouze držba pravá, poctivá a řádná. Již nejméně od roku 2013 nemohl být žalobce pravým, kvalifikovaným držitelem, a to s ohledem na výzvu státu, aby prokázal své vlastnictví, která poctivou a řádnou držbu zpochybnila. Žalovaný skutečně odstranil a opět vrátil stánek na místo, bylo to ale po předchozí domluvě se stavebním odborem ÚMČ. Žalobce účelově užil žalobu na ochranu rušené držby, aby předešel řízení o vlastnictví se státem, který je skutečným vlastníkem všech částí pozemku [číslo] v k.ú. [obec]. Žalobce nemá žádný důkaz o svém vlastnictví či kvalifikované držbě. Nadto odkazuje na vlastnictví ploch, které nejsou součástí pronájmu žalovaného, není tedy splněna ani podmínka faktického rušení držby ze strany žalovaného.

3. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění:

4. Žalobce je obchodní akciovou společností s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 – 3 živnostenského zákona (výpis z obchodního rejstříku). Žalovaný je živnostníkem s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 – 3 živnostenského zákona a hostinská činnost (výpis z živnostenského rejstříku). Žalobce je vlastníkem pozemku p. [číslo] v k.ú. [obec] a stavby [adresa] na něm umístěné (sjetiny nahlížení do katastru nemovitostí). S pozemkem [číslo] sousedí pozemek [číslo] v k.ú. [obec], jehož vlastníkem je Česká republika. Ze smlouvy o nájmu části nemovité věci [číslo] z 26.6.2020 včetně kopie katastrální mapy se podává, že ČR – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových jakožto vlastník pronajal žalovanému část nemovité věci – pozemku [číslo] v k.ú. [obec] o výměře 15m2 Smlouva byla dle svého čl. I.3 uzavřena na základě výsledků výběrového řízení, které vyhlásil ÚZSVM. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu do 31.12.2021 Z písemné komunikace s Magistrátem města Brna z 9.10.2013 se podává, že tento subjekt se nepovažuje za vlastníka předmětné zpevněné plochy. Sdělení Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových z 21.6.2013 neprokazuje dobrou víru žalovaného k vlastnictví předmětné zpevněné plochy na pozemku p. [číslo] v k.ú. [obec], když sice potvrzuje její dotčení pracemi na rekonstrukci [příjmení] [jméno], avšak zároveň uvádí, že pro další nakládání je třeba doložit, kdo je vlastníkem. V e-mailu z 13.7.2021 ÚZSVM uvádí, že předmětnou zpevněnou plochu považuje za součást pozemku p. [číslo] v k.ú. [obec] a že již dne 26.6.2020 uzavřel s žalovaným nájemní smlouvu, kterou mu část uvedeného pozemku pronajal. Fotodokumentace potvrzuje umístění zpevněné plochy v sousedství [příjmení] [jméno] a její bezprostřední napojení na chodník u ulice [ulice]. Jedná se o volně přístupné dlážděné prostranství. Záznamy kamerového systému potvrzují umístnění prodejního stánku 12.7.2021 a jeho absenci v nočních hodinách dne 9.7.2021. Sdělení ÚMČ [obec] – [obec], odbor stavební, č.j. STU/02/09954 /21/ z 22.6.2021 potvrzuje, že se jedná o prodejní stánek o rozměrech cca 2.5x3,0m bez přípojky elektrické energie. Protokol z kontrolní prohlídky ÚMČ [obec] – [obec] z 22.6.2021 potvrzuje, že provozovatelem stánku je žalovaný. Součástí protokolu je i poznámka o předložení nájemní smlouvy žalovaného k pozemku. Z protokolu o kontrole Krajské hygienické stanice Jihomoravského kraje č.j. KHSJM 37855 2021 BM/HV se podává, že dne 29.6.2021 proběhlá kontrola nezjistila závady. Konstatuje, že se jedná o stánek s pultovým prodejem ovoce umístěný na vydlážděné ploše mezi vstupem do [příjmení] [jméno] a komunikací.

5. Soud ve věci aplikoval zejména následující zákonná ustanovení:

6. Podle ust. § 177 odst. 1 o.s.ř. domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby. Jednání není třeba nařizovat.

7. Podle ust. § 180 o.s.ř. v řízení se soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení.

8. Podle ust. § 1003 o.z. držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.

9. Podle ust. § 1008 o.z. soud zamítne žalobu na ochranu nebo na uchování držby, pokud bude žaloba podána po uplynutí šesti týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatnit poprvé. (2) K námitce vypuzení z držby soud nepřihlédne, pokud ji žalovaný uplatní po uplynutí lhůt stanovených v odstavci 1.

10. Podle ust. § 998 odst. 1 o.z. držet lze právo, které lze právním jednáním převést na jiného a které připouští trvalý nebo opakovaný výkon.

11. Po podřazení zjištěného skutkového stavu citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

12. Předně je třeba uvést, že s ohledem na povahu řízení dle § 177 a násl. o.s.ř., kde je zákonem akcentována rychlost (lhůta 15 dnů, písemná povaha řízení) nebylo možné se zjištěním skutkového stavu zabývat tak podrobně a rozsáhle, jak by to bylo možné v běžném soudním řízení. Soud však má zato, že shromážděné důkazní prostředky umožňují učinit dostatečné závěry pro rozhodnutí o věci.

13. Z § 180 o.s.ř. vyplývá, že usnesení, jímž soud poskytuje ochranu držbě, je formálně vzato rozhodnutím ve věci samé, nikoliv specifickým předběžným opatřením. Přesto má jen relativní (provizorní) podstatu, protože soud se při projednání věci omezí jen na zjištění existence držby a jejího svémocného rušení. Soud nemá přihlédnout k případným námitkám o právu k držbě a o povaze držby (§ 178). (Svoboda, K. a kol., Občanský soudní řád 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2017, str. 746)

14. Soudy mají poskytnout prozatímní ochranu jen takové držbě, která po určitou dobu před podáním žaloby trvala a měla znak pokojnosti. (Svoboda, K. a kol., Občanský soudní řád. 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2017, str. 746).

15. Předem je třeba uvést, že soud nepovažuje mobilní stánek s bobulovinami za stavbu ve smyslu občanskoprávních předpisů. Není spojen se zemí. Jedná se o movitou věc, což potvrzuje i to, že jej žalovaný dle své úvahy přiváží a odváží.

16. Dále se soud zabýval otázkou včasnosti podané žaloby.

17. Žaloba byla podána 21.7.2021. Prekluzivní lhůta dle § 1008 odst. 1 o.z. je 6ti týdenní. Žalobce se tedy musel dozvědět o svém právu a o osobě, která držbu ruší v období po 9.6.2021. Vzhledem k tomu, že stánek byl poprvé fyzicky umístěn 11.6.2021, je tato lhůta zachována.

18. Dále se soud zabýval otázkou pasivní věcné legitimace žalovaného. Vzhledem k procesní obraně žalovaného, která spočívala v poukazu na existenci platného titulu, tedy nájemní smlouvy uzavřené se skutečným vlastníkem, se soud zabýval i otázkou, zda je žalovaný skutečně pasivně legitimovaným subjektem v řízení v projednávané věci. Vzhledem k tomu, že žalovaný je z hlediska konstrukce žaloby přímým rušitelem ([příjmení], J., Občanský zákoník III. Věcná práva (§ [číslo]), 2. vydání, 2021, s. 118 – 123), dospěl soud k závěru, že nelze učinit závěr o absenci pasivní věcné legitimace žalovaného s tím, že tvrzenou držbu vlastnického práva žalobce ke zpevněné ploše má rušit na základě odvozeného titulu.

19. Dále se soud zabýval otázkou zjištění poslední držby.

20. V této souvislosti je zásadní skutečnost, že žalobce není vlastníkem pozemku, na němž se zpevněná plocha i prodejní stánek žalovaného nacházejí. Obecně, zpevněná plocha na povrchu pozemku bývá považována za součást pozemku, neboť se zpravidla jedná o pouhou úpravu či ztvárnění povrchu pozemku. Judikatura (NS ČR 22 Cdo 52/2002, 22 Cdo 1118/2005) připouští i možnost existence komunikace jako samostatné věci, nejen jako úpravy pozemku, nicméně musí se jednat o věc, která může být samostatným předmětem občanskoprávních vztahů.

21. Žalobce sice tvrdí, že se o takovou situaci jedná, avšak svoje tvrzení neprokazuje a žalovaný je popírá. Žalobce netvrdí žádné vlastnosti zpevněné plochy, které by svědčily o tom, že se jedná o samostatnou věc v občanskoprávním smyslu. Naopak, z jeho tvrzení se jeví, že se jedná o prosté dláždění, které za samostatnou věc považovat nelze. Žalobce k prokázání toho, že se jedná o samostatnou věc, předložil pouze fotodokumentaci. Z té se nejeví, že by dlážděná zpevněná plocha byla od pozemku (bez svého zničení a při zachování možnosti sloužit svému účelu) oddělitelná, že by měla vazby i k jiným věcem než k pozemku a že by byla (jako celek, nikoli jako jednotlivé dlaždice) samostatně využitelná, a to na rozdíl od pozemku, který může svému účelu sloužit i nedlážděn. Dále žalobce předložil přípis vlastníka pozemku z roku 2013, který vlastnictví žalobce rovněž nepotvrzuje, když jej vyzývá k předložení podkladů a přípis Magistrátu Města Brna, který rovněž vlastnictví žalobce nepotvrzuje. Naopak žalovaný předložil nájemní smlouvu, z níž je zřejmé, že vlastník pozemku považuje zpevněnou plochu za jeho součást, když pořádá výběrová řízení na pronájem pozemku a pozemek pronajímá. Svůj vztah k pozemku nepovažuje za tzv.„ holé vlastnictví“ pozemku zcela pokrytého stavbou žalobce. To, zda zpevněná plocha byla vytvořena či upravena v souvislosti s výstavbou či úpravou obchodního centra [příjmení] [jméno] je ve vztahu k závěru o tom, zda se jedná nebo nejedná o součást pozemku samo o sobě bez významu. Úprava cizí věci v souvislosti s vybudováním či opravou věci vlastní nevede sama o sobě k vytvoření věci nové.

22. Lze tedy uzavřít, že nebyla prokázána existence věci, k níž by měl žalobce dle svých tvrzení držet vlastnické právo, když z předložených důkazů nelze učinit závěr o tom, že by zpevněná plocha na pozemku [číslo] v k.ú. [obec] byla samostatnou věcí, a nikoliv pouze ztvárněním povrchu pozemku a jeho součást. Vlastnické právo k věci, která samostatně jako předmět občanskoprávních vztahů neexistuje, žalobce nemohl držet. Pokud je nemohl držet, nemohl žalovaný rušit jeho držbu.

23. V situaci, kdy není prokázána existence držby, nemá již význam zabývat se otázkou jejího rušení.

24. Soud proto žalobu výrokem I. zamítnul.

25. Co se týče výroku II., je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož má procesně úspěšný účastník právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení proti účastníku, který v řízení úspěch neměl. Náklady procesně úspěšného žalovaného sestávají z jedné náhrady nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve výši 300 Kč, a to za písemné podání ve věci. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce tří dnů.

26. Co se týče výroku III., o povinnosti žalobce zaplatit soudní poplatek, vychází z položky 4c sazebníku soudních poplatků. Žalobce soudní poplatek nezaplatil při podání žaloby. Vzhledem ke specifické povaze řízení vymezené 15 denní lhůtou, která počíná běžet již podáním žaloby (nikoli až zaplacením soudního poplatku jako např. u řízení dle nařízení ES 1896/2006) a zákonné lhůtě k zaplacení poplatku při výzvě dle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., která činí rovněž 15 dnů, dospěl soud k závěru, že zájmu rychlosti a hospodárnosti řízení odpovídá postup, kdy povinnost zaplatit poplatek uloží až v rozhodnutí, kterým se řízení končí (obdobně dle § 9 odst. 6 zákona č. 549/1991 Sb.) Lhůtu k plnění pak stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř., v délce tří dnů, neboť se již nejedná o situaci vymezenou v § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., neboť s případným nezaplacením poplatku není spojeno riziko postupu dle § 9 odst. 1, věty druhé, zákona č. 549/1991 Sb.