55 C 125/2018

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Gabrielou Stočkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce , narozený dne datum bytem adresa žalobce zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o vyklizení nemovitosti

I. Žalovaný je povinen vyklidit jednotku [číslo] – byt v budově [adresa] na pozemku p. [číslo] zapsanou pro obec Brno a katastrální území Staré Brno na listu vlastnictví [číslo] v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, katastrálním pracovištěm Brno – město, a to ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 20.472 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 2. 8. 2018 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost vyklidit jednotku [číslo] – byt (dále jen jako„ předmětný byt“) v budově [adresa] zapsanou pro obec Brno a katastrální území Staré Brno na listu vlastnictví [číslo] v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, katastrálním pracovištěm Brno – město.

2. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný je od 17. 4. 1984 nájemcem předmětného bytu, přičemž z důvodu dlouhodobého neplacení nájemného dal žalobce žalovanému dne 13. 2. 2014 z nájmu předmětného bytu výpověď. Výpověď byla žalobci doručena nejpozději dne 18. 2. 2014, kdy se k ní vyjádřil podáním námitek. Žalovaný napadl oprávněnost výpovědi z nájmu předmětného bytu žalobou, tato byla na základě rozsudku Městského soudu v Brně č.j. [číslo jednací] ze dne 9. 5. 2016, který nabyl právní moci dne 7. 2. 2018, zamítnuta. Nájemní vztah žalovaného tak skončil uplynutím výpovědní lhůty, tj. dne 31. 5. 2014. Žalovaný (ačkoliv k tomu byl písemně vyzván) předmětný byt dosud nevyklidil a žalobci nepředal.

3. Žalovaný se k žalobou uplatněnému nároku vyjádřil v rámci podání doručeného zdejšímu soudu dne 18. 12. 2018, kde se obsáhle vyjádřil k otázce doručování výpovědi z nájmu předmětného bytu a k otázce institutu námitek a uzavřel, že pokud soud žalobu o přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu zamítl s tím, že byla podána opožděně po uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty, je tento závěr nesprávný a odporuje ustálené judikatuře. V rámci podání doručeného zdejšímu soudu dne 21. 5. 2019 poté žalovaný poukázal na to, že žalobce svá tvrzení ohledně užívacího práva žalovaného k předmětnému bytu zcela účelově mění, kdy v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka] v současné době tvrdí, že nájemní smlouva žalovaného není platná a že žalovaný užíval byt bez právního důvodu, kdy jeho nájem k bytu zanikl na základě dohody o ukončení nájmu ze dne 1. 2. 2007, na které je pravděpodobně padělaný podpis žalovaného. Dále žalovaný uvedl, že podle jeho názoru není žalobce vlastníkem předmětné bytové jednotky, když tuto jednotku nabyli jeho právní předchůdci na základě absolutně neplatného právního úkonu. Bytové družstvo převedlo jednotku do vlastnictví rodičů žalobce, aniž by žalovanému jakožto nájemci učinilo nabídku převodu dle ustanovení § 22 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů a smlouva o převodu vlastnictví bytové jednotky je tak absolutně neplatná. Pokud žalobce v rámci řízení o přezkoumání oprávněnosti výpovědi předložil soudu smlouvu o převodu jednotky s podpisem žalovaného a vyjádření pro katastrální úřad, že žalovanému byla nabídka předkupního práva učiněna, je žalovaný přesvědčen, že tyto jeho podpisy byly padělány a zvažuje podání trestního oznámení.

4. V projednávané věci provedl soud dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutečnosti. Žalobce je v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník jednotky [číslo] – byt (dále jen jako„ předmětný byt“ či jako„ předmětná bytová jednotka“) vymezené v budově [adresa] – bytový dům na pozemku p. [číslo] v katastrálním území Staré Brno, kterou nabyl na základě usnesení Městského soudu v Brně [anonymizováno] [číslo jednací] ze dne 8. 8. 2017; s právními účinky zápisu ke dni 14. 8. 2017 (Výpis z katastru nemovitostí - listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území Staré Brno, Usnesení Městského soudu v Brně č. j. [číslo jednací] ze dne 8. 8. 2017). Právní předchůdci žalobce ([celé jméno žalobce], [jméno] [příjmení]) byli v katastru nemovitostí zapsáni jako vlastníci předmětné bytové jednotky s právními účinky vkladu práva ke dni 29. 7. 2008, a to na základě Smlouvy o převodu vlastnictví jednotky ze dne 10. 7. 2008. Dne 11. 8. 2008 bylo Bytovým družstvem [ulice a číslo] a žalovaným sepsáno pro účely vkladového řízení potvrzení, podle něhož žalovaný obdržel dne 30. 11. 2007 nabídku na koupi bytu ve smyslu ustanovení § 22 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb., kdy nabídka byla realizována osobním převzetím návrhu smlouvy ze dne 30. 11. 2007 a je doložena podpisem nájemce na návrhu smlouvy, a podle něhož žalovaný na předložený návrh smlouvy v zákonné 6-ti měsíční lhůtě žádným způsobem nereagoval (Výpis z katastru nemovitostí – listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území Staré Brno, Smlouva o převodu vlastnictví k bytové jednotce ze dne 13. 11. 2007, Potvrzení ze dne 11. 8. 2008). Dne 1. 11. 1979 byl rozhodnutím Obvodního podniku bytového hospodářství [obec] přidělen [jméno] [příjmení] byt v [obec], na ulici [ulice a číslo]. Dosavadní nájemnice dne 17. 4. 1984 zemřela a užívací právo k tomuto bytu přešlo na žalovaného, kterému byl byt protokolárně předán dne 14. 8. 1996. Dne 1. 7. 2004 byla mezi Bytovým družstvem [ulice a číslo] jakožto pronajímatelem a žalovaným jakožto nájemcem uzavřena smlouva o nájmu bytu [číslo] umístěného ve 4. podlaží domu [číslo] na ulici [ulice] v [obec]. Následně byla dne 1. 5. 2008 uzavřena mezi [celé jméno žalobce] (nar. 1948) jakožto pronajímatelem a žalovaným jakožto nájemcem smlouva o nájmu bytu [číslo] umístěného v 5. nadzemním podlaží domu [číslo] v [obec] na ulici [ulice]. Manželství žalovaného a jeho manželky [jméno] [příjmení] bylo dne 5. 6. 2013 rozvedeno, rozsudek nabyl právní moci dne 20. 6. 2013 a ohledně nájmu předmětného bytu se manželé dne 3. 6. 2013 dohodli tak, že výlučným nájemcem bytu bude nadále žalovaný (Zápis o dohodě o odevzdání a převzetí bytu ze dne 1. 11. 1979, Žádost o převod užívacího práva k bytu dne 2. 11. 1984, Protokol o převzetí bytu ze dne 14. 8. 1996, Nájemní smlouva [číslo] ze dne 1. 7. 2004, Nájemní smlouva [číslo] ze dne 1. 5. 2008, Rozsudek Městského soudu v Brně č.j. [číslo jednací] ze dne 5. 6. 2013, Dohoda o vypořádání společného jmění manželů ze dne 3. 6. 2013). Dne 13. 2. 2014 vypověděli právní předchůdci žalobce žalovanému nájem předmětného bytu, a to bez výpovědní doby. Součástí textu výpovědi bylo i poučení o právu podat návrh na přezkoumání oprávněnosti výpovědi a o právu vznést proti výpovědi námitky. Výpověď byla adresována žalovanému prostřednictvím Mgr. [jméno] [příjmení] a této byla dne 14. 2. 2014 doručena. Dne 18. 2. 2014 namítl žalovaný neoprávněnost výpovědi z nájmu předmětného bytu s tím, že pokud výpověď nebude vzata zpět, bude se domáhat přezkoumání oprávněnosti soudem. Dne 11. 3. 2014 byla výpověď z nájmu předmětného bytu, která obsahově odpovídá výpovědi doručené Mgr. [jméno] [příjmení], doručena i žalovanému (Výpověď z nájmu bytu [číslo] ze dne 13. 2. 2014, Výpověď z nájmu bytu [číslo] ze dne 13. 2. 2014, Námitky do výpovědi nájmu bytu ze dne 18. 2. 2014). Na základě rozsudku Městského soudu v Brně č.j. [číslo jednací] ze dne 9. 5. 2016 byl návrh, kterým by soud určil, že výpověď ze dne 13. 2. 2014 z nájmu bytu – bytové jednotky [číslo] v bytovém domě [adresa] postaveném na pozemku p. [číslo] v katastrálním území Staré Brno, je neoprávněná, zamítnut, neboť návrh doručený soudu dne 30. 4. 2014 byl podán po uplynutí dvouměsíční prekluzivní lhůty stanovené v § 2290 občanského zákoníku, kdy výpověď z nájmu předmětného bytu došla žalovanému nejpozději dne 18. 2. 2014, kdy proti ní podal námitky. Rozsudek soudu I. stupně nabyl právní moci dne 7. 2. 2018, a to ve spojitosti s rozsudkem Krajského soudu v Brně č.j. [číslo jednací] ze dne 24. 1. 2018, na základě něhož byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen. Na základě usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. [číslo jednací] ze dne 11. 4. 2019 bylo dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně č.j. [číslo jednací] ze dne 24. 1. 2018 jako nepřípustné odmítnuto. Usnesení dovolacího soudu nabylo právní moci dne 6. 5. 2019. Na základě usnesení Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález] ze dne 23. 7. 2019 byla ústavní stížnost žalovaného proti usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. [číslo jednací] ze dne 11. 4. 2019 jako zjevně neopodstatněná odmítnuta (Rozsudek Městského soudu v Brně č.j. [číslo jednací] ze dne 9. 5. 2016, Rozsudek Krajského soudu v Brně č.j. [číslo jednací] ze dne 24. 1. 2018, Usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. [číslo jednací] ze dne 11. 4. 2019, Usnesení Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález] ze dne 23. 7. 2019). Žalovaný byl k vyklizení předmětného bytu vyzván dopisem zástupce žalobce ze dne 18. 5. 2018, k vyklizení byla stanovena lhůta 30 dnů a výzva byla žalovanému doručena dne 3. 6. 2018 (Výzva k vyklizení bytové jednotky [číslo] ze dne 18. 5. 2018). Na základě rozsudku Městského soudu v Brně č.j. [číslo jednací] ze dne 3. 7. 2019 bylo žalovaným 1. [jméno] [příjmení], 2. [jméno] [celé jméno žalobce] a 3. [jméno] [příjmení] uloženo, aby zaplatili žalobci [celé jméno žalovaného] částku ve výši 159.899 Kč s příslušenstvím. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 16. 10. 2019. Na základě rozsudku Městského soudu v Brně č.j. [číslo jednací] ze dne 13. 11. 2019 byla žaloba, kterou se žalobce [celé jméno žalobce] domáhal po žalovaném [celé jméno žalovaného] zaplacení částky ve výši 54.475 Kč s příslušenstvím zamítnuta. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 19. 2. 2020. Na základě usnesení Městského soudu v Brně č.j. [číslo jednací] ze dne 1. 7. 2020 bylo řízení, ve kterém se žalobce [celé jméno žalobce] domáhal po žalovaném [celé jméno žalovaného] zaplacení částky ve výši 117.457 Kč s příslušenstvím zastaveno. Toto usnesení nabylo právní moci dne 24. 7. 2020 (Rozsudek Městského soudu v Brně č.j. [číslo jednací] ze dne 3. 7. 2019, Rozsudek Městského soudu v Brně č.j. [číslo jednací] ze dne 13. 11. 2019, Usnesení Městského soudu v Brně č.j. [číslo jednací] ze dne 1. 7. 2020).

5. Další navrhované důkazy soud jako nadbytečné neprovedl, kdy pro rozhodnutí soudu postačovaly listinné důkazy uvedené výše v odůvodnění a provedení dalších listinných důkazů by již k objasnění skutkového stavu věci nijak nepřispělo.

6. Ohledně skutkového stavu tak lze uzavřít, že žalovaný byl od 17. 4. 1984 společným a od 3. 6. 2013 poté výlučným nájemcem bytu [číslo] nacházejícího se v domě [adresa] v katastrálním území Staré Brno, nyní vymezeném jako jednotka [číslo] – byt (dále jen jako„ předmětný byt“ či„ předmětná bytová jednotka“), jehož vlastníkem je s právními účinky zápisu do katastru nemovitostí ke dni 14. 8. 2017 žalobce. Mezi právním předchůdcem žalobce (Bytové družstvo [ulice a číslo]) jakožto pronajímatelem a žalovaným jakožto nájemcem byla dne 1. 7. 2004 uzavřena i nájemní smlouva, podle níž byl předmětný byt žalovanému přenechán do užívání na dobu neurčitou. S právními účinky vkladu práva do katastru nemovitostí ke dni 29. 7. 2008 se vlastníky předmětného bytu stali [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení], kteří dne 13. 2. 2014 dali žalovanému z nájmu předmětného bytu výpověď. Výpověď došla žalovanému nejpozději dne 18. 2. 2014, kdy proti ní uplatnil námitky. Výpověď byla žalovanému dána bez výpovědní doby. Žaloba o přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu předmětného bytu byla na základě rozsudku Městského soudu v Brně č.j. [číslo jednací] ze dne 9. 5. 2016 zamítnuta. Rozsudek nabyl právní moci dne 7. 2. 2018. Žalovaný (ačkoliv byl k vyklizení předmětného bytu dne 18. 5. 2018 vyzván), tento nadále užívá.

7. Podle ustanovení § 2286 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „občanský zákoník“) výpověď nájmu vyžaduje písemnou formu a musí dojít druhé straně. Výpovědní doba běží od prvního dne kalendářního měsíce následujícího poté, co výpověď došla druhé straně.

8. Podle ustanovení § 2291 odst. 1 občanského zákoníku poruší-li nájemce svou povinnost zvlášť závažným způsobem, má pronajímatel právo vypovědět nájem bez výpovědní doby a požadovat, aby mu nájemce bez zbytečného odkladu byt odevzdal, nejpozději však do jednoho měsíce od skončení nájmu.

9. Podle ustanovení § 570 odst. 1 občanského zákoníku právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

10. Podle ustanovení § 1040 odst. 1 občanského zákoníku kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

11. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná. V řízení bylo prokázáno, že dne 17. 4. 1984 vzniklo žalovanému a jeho manželce v souladu s ustanovením § 175 a § 179 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „obč. zák.“), ve znění účinném do 30. 6. 1988, společné právo užívat předmětný byt, které se poté na základě ustanovení § 871 odst. 1 obč. zák., ve znění účinném k 1. 1. 1992, změnilo na právo společného nájmu bytu, vypořádaném dohodou žalovaného a jeho manželky ze dne 3. 6. 2013 tak, že výlučným nájemcem předmětného bytu se stal žalovaný. V řízení bylo dále prokázáno, že dne 13. 2. 2014 dali právní předchůdci žalobce ([celé jméno žalobce], [jméno] [příjmení]) žalovanému z nájmu předmětného bytu výpověď. Výpověď byla dána bez výpovědní doby. Pokud jde poté o doručení předmětné výpovědí, dospěl soud k závěru, že není důvodu odchýlit se od názorů prezentovaných soudy v rámci řízení o přezkoumání oprávněnosti výpovědi, tedy že výpověď z nájmu předmětného bytu došla žalovanému (tj. dostala se do sféry jeho dispozice) nejpozději dne 18. 2. 2014, kdy proti této výpovědi sám podal písemné námitky, ve kterých reaguje na jednotlivé části obsahu této výpovědi. Dne 18. 2. 2014 tak žalovaný musel být s obsahem celé výpovědi z nájmu předmětného bytu zcela seznámen. Na tom nemohla ničeho změnit ani ta skutečnost, že obsahově shodná výpověď byla následně dne 11. 3. 2014 doručena i přímo žalovanému, neboť výpověď z nájmu předmětného bytu jako hmotněprávní jednání se stala perfektní již dne 18. 2. 2014 (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 3067/2012 ze dne 17. 7. 2013). Žaloba o přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu předmětného bytu byla na základě rozsudku Městského soudu v Brně č.j. [číslo jednací] ze dne 9. 5. 2016 zamítnuta. Rozsudek nabyl právní moci dne 7. 2. 2018, a to ve spojitosti s rozsudkem Krajského soudu v Brně č.j. [číslo jednací] ze dne 24. 1. 2018. Ve věci přezkoumání oprávněnosti výpovědi rozhodoval též Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud, kdy dovolání žalovaného bylo jako nepřípustné odmítnuto (usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. [číslo jednací] ze dne 11. 4. 2019) a ústavní stížnost žalovaného jako zjevně neopodstatněná odmítnuta (usnesení Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález] ze dne 23. 7. 2019). Žalobce je jakožto vlastník předmětné bytové jednotky zapsán v katastru nemovitostí a dne 18. 5. 2018 žalovaného k vyklizení vyzval, přičemž výzva byla žalovanému dne 3. 6. 2018 doručena. <b>12. Vzhledem k tomu, že výpověď z nájmu předmětného bytu byla v souladu s ustanovením § 2291 občanského zákoníku dána bez výpovědní doby, nájemní poměr k předmětnému bytu k 18. 2. 2014 skončil a žalovaný tak od této doby užívá předmětný byt bez jakékoliv právně relevantního důvodu. Žalobce tak má v souladu s ustanovením § 1040 občanského zákoníku právo na ochranu svého vlastnického práva vůči žalovanému, neboť žalovaný užívá byt ve vlastnictví žalobce bez právního důvodu a neoprávněně tak do jeho vlastnického práva zasahuje.</b> 13. K obraně žalovaného se poté sluší uvést následující. Pokud žalovaný ve svých podáních nejprve brojil proti závěrům soudu v řízení o přezkoumání oprávněnosti výpovědi, je toto řízení již pravomocně skončeno, přičemž otázka týkající se doručování výpovědi z nájmu předmětného bytu a tedy počátku běhu dvouměsíční lhůty předpokládané ustanovením § 2290 občanského zákoníku pro podání žaloby, byla předmětem přezkumu jak soudu odvolacího, tak soudu dovolacího a v neposlední řadě i Ústavního soudu, který uvedl, že obecné soudy otázku doručení (dojití) výpovědi a běhu lhůty pro podání žaloby posoudily v souladu se svou ustálenou judikaturou, která je srozumitelná, přehledná a ve věci žalovaného nevzbuzuje pochybnosti. Soud tedy neshledal jakýkoliv důvod pro to, aby se od prezentovaných závěrů o doručení (dojití) výpovědi z nájmu předmětného bytu v projednávané věci odchýlil. Skutečnost, že žalobce v jiném řízení mezi účastníky mění svá tvrzení ohledně užívacího práva žalovaného a předkládá dohodu o ukončení nájmu, na které je podle žalovaného pravděpodobně padělaný podpis, je pro projednávanou věc irelevantní, soud si otázku skončení nájemního poměru posoudil na základě jiných listinných důkazů a žalovaným předloženou dohodu pro nadbytečnost k důkazu ani neprováděl. A pokud jde konečně o námitku, že žalobce není vlastníkem předmětné bytové jednotky, jedná se o námitku, kterou žalovaný uplatňuje opakovaně a podle názoru soudu i účelově. Žalobce je jakožto vlastník předmětné bytové jednotky zapsán na listu vlastnictví [číslo] v katastru nemovitostí (což je veřejný seznam) a ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem (který byl účinný do 31. 12. 2013) i podle § 980 odst. 2 občanského zákoníku platí, že jeho vlastnické právo je zapsáno v souladu se skutečným právním stavem. Jde sice o vyvratitelnou domněnku, nicméně dosažení souladu mezi zápisem práva v katastru nemovitostí a skutečným stavem, není-li o tom uzavřena dohoda, lze v současné době dosáhnout jen prostřednictvím návrhu na poznámku spornosti podaného u příslušného katastrálního úřadu a podáním žaloby u soudu tím, kdo tvrdí, že je dotčen na svém právu (ustanovení § 985 občanského zákoníku). Žádný z těchto předpokladů pro vyvrácení správnosti stavu zápisu v katastru nemovitostí ohledně vlastnictví předmětné bytové jednotky tvrzen ani zjištěn nebyl. Žalovaný (byť tuto námitku uplatňuje opakovaně) tak pro vyvracení správnosti zápisu v katastru nemovitostí ničeho neučinil, což ostatně konstatoval i Krajský soud v Brně ve svém rozsudku č.j. [číslo jednací] ze dne 24. 1. 2018, kdy uvedl, že za dané situace je vyloučeno, aby si soud předběžnou otázku vlastnictví nemovité věci zapsané v katastru nemovitostí posoudil jinak, než že bude vycházet z presumpce správnosti zápisu vlastníka v katastru nemovitostí.

14. Vzhledem k tomu, že žalovaný v rámci řízení neprokázal, že by předmětný byt vyklidil a odevzdal žalobci, a k tomu, že ve své obraně o hmotněprávní nedůvodnosti žalobou uplatněného nároku nebyl úspěšný, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a zavázal žalovaného k povinnosti předmětný byt vyklidit ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.).

15. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto mu soud na náhradě nákladů řízení přiznal odměnu za zastoupení za šest úkonů právní služby po 1.500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění ze dne 18. 5. 2018, písemné podání soudu – žaloba ze dne 2. 8. 2018, písemné podání soudu – stanovisko ze dne 4. 2. 2019, písemné podání soudu – vyjádření ze dne 26. 9. 2019, účast při jednání soudu dne 26. 3. 2021) dle ustanovení § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném od 1. 7. 2014 (dále jen jako„ advokátní tarif“); šest náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle ustanovení § 11 a § 13 odst. 4 advokátního tarifu; částku 2.268 Kč představující DPH ve výši 21 % ze shora uvedených částek; náhradu cestovních výdajů dle ustanovení § 13 odst. 5 advokátního tarifu za cestu [obec] – [obec] a zpět dne 26. 3. 2021 osobním automobilem Škoda, která při celkových 404 ujetých kilometrech, průměrné spotřebě pro kombinovaný provoz dle TP (5,7) a dle ustanovení § 158 odst. 4 zákoníku práce, ceně pohonných hmot (27,20 Kč) a sazbě základní náhrady (4,40 Kč) dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. činí částku 2.404 Kč; a konečně náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 5.000 Kč.

16. Celkově tak žalobce vynaložil v souvislosti s projednávanou žalobou náklady řízení ve výši 20.472 Kč, které je žalovaný povinen zaplatit žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám zástupce žalobce (ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.).