62 C 133/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mališovou ve věci žalobce: Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o vyklizení bytu

I. Žalovaný je povinen vyklidit byt č. , hodnota, nacházející se v 1. NP v domě č. or. , Anonymizováno, , č. p. , adresa, , a to do 60 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba žalovaného, kterou se žalovaný domáhá určení, že nájemní vztah k bytu č. , hodnota, nacházejícího se v 1. NP v domě č. or., Anonymizováno, , Anonymizováno, , č. p. , adresa, , trvá, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení ve výši 6.800 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobou doručenou soudu dne 23. 11. 2023 se žalobce po žalovaném domáhal vyklizení bytu č. , hodnota, nacházejícího se v 1. NP v domě č. or. , Anonymizováno, , č. p. , adresa, (dále jen „byt“ nebo „předmětný byt“). Uvedl, že je vlastníkem předmětného bytu, který žalovaný užíval na základě nájemní smlouvy, resp. dohody o užívání bytu ze dne 27. 8. 1984, ve znění dodatku ze dne 27. 2. 2020; nájem byl sjednán na dobu neurčitou. Jelikož žalovaný dlouhodobě nehradil nájemné, vyzval jej žalobce k nápravě a upozornil na možnost podání výpovědi. Žalovaný přes výzvu dlužné nájemné nezaplatil, a proto žalobce přípisem ze dne 24. 5. 2023 nájemní smlouvu vypověděl; nájem zanikl ke dni 31. 5. 2023. Žalovaný proti výpovědi podal dne 24. 7. 2023 námitky, k nimž se žalobce vyjádřil dne 16. 8. 2023. Žalovaný byt nevyklidil a nadále jej bez právního důvodu užívá.

2. Žalovaný se žalobou doručenou soudu dne 2. 2. 2024 domáhal určení, že nájemní vztah trvá. Uvedl, že výpověď ze dne 24. 5. 2023 považuje za neoprávněnou, neboť neporušil povinnosti nájemce způsobem opravňujícím žalobce k výpovědi nájmu. Žalovaný je poživatelem starobního důchodu, když předtím byl invalidním důchodcem. V roce 2015 jej opustila manželka, byl nucen se sám starat o dva syny. Nezískal příspěvek na bydlení, v důsledku čehož mu na nájemném vznikl malý dluh. Ztráta bydlení by pro žalovaného znamenala, že skončí na ulici. Od doby, co se na platbách podílejí i jeho dva synové, již žalovaný nájemné hradí pravidelně; dluh zaplacen nebyl.

3. Žalovaný poukázal na nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení a namítl, že žalovaný nepodal žalobu na přezkum oprávněnosti výpovědi z nájmu.

4. Usnesením ze dne 4. 3. 2024, č. j. 62 C 133/2023-23, které nabylo právní moci dne 25. 3. 2024, soud obě řízení spojil ke společnému projednání.

5. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce je vlastníkem bytu, který žalovaný užíval jako nájemce, že žalovanému byla doručena výpověď z nájmu a žalovaný ji nenapadl žalobou.

6. Soud provedl dokazování listinami. Provedené důkazy hodnotil (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

7. Dohodou o užívaní bytu ze dne 27. 8. 1984 ve znění dodatku ze dne 27. 2. 2020 přenechal žalobce žalovanému byt do užívání na dobu neurčitou; žalovaný byt převzal dne 27. 8. 1984. Podle evidenčního listu pro výpočet nájemného platného od 1. 1. 2023 činilo v roce 2023 nájemné za užívání předmětného bytu 5.486 Kč a zálohy na služby 5.661 Kč.

8. Přípisem ze dne 21. 2. 2023 vyzval žalobce žalovaného, aby nejpozději do dvou měsíců od doručení výzvy uhradil dluh z vyúčtování služeb na nájemném za období od června 2022 do ledna 2023 v celkové výši 103.305 Kč, a upozornil jej, že neuhradí-li dluh ve stanovené lhůtě, bude nájem vypovězen bez výpovědní lhůty. Přípis byl podle podacího lístku odeslán dne 22. 2. 2023. Podle sdělení , právnická osoba, byla zásilka dne 23. 2. 2023 dodávána žalovanému a po neúspěšném pokusu o doručení uložena na ukládací poště, odkud byla dne 14. 3. 2023 pro nevyzvednutí vrácena odesílateli.

9. Přípisem ze dne 24. 5. 2023 vypověděl žalobce žalovanému nájem předmětného bytu pro porušení povinností nájemce zvlášť hrubým způsobem spočívajícím v nezaplacení nájemného za období od června 2022 do ledna 2023 a nezaplacení nedoplatku z vyúčtování služeb za rok 2021 v celkové výši 103.305 Kč s tím, že nájem končí bez výpovědní lhůty ke dni doručení výpovědi. Žalovaný byl ve výpovědi poučen o právu vznést námitky a napadnout oprávněnost výpovědi u soudu a vyzván, aby byt vyklidil a odevzdal do 30 dnů od skončení nájmu. Výpověď byla žalovanému doručena dne 31. 5. 2023.

10. Dne 24. 7. 2023 doručil žalovaný žalobci námitky proti výpovědi; poukázal na svou složitou osobní a sociální situaci. Žalobce žalovanému přípisem ze dne 23. 7. 2023 sdělil, že jeho námitky neshledává důvodnými a na výpovědi trvá.

11. Přípisem ze dne 6. 11. 2023 vyzval žalobce žalovaného k vyklizené bytu a upozornil jej na možnost podání žaloby.

12. Z přehledu o vybraných pohybech na účtu a útržku poštovní poukázky je zřejmé, že žalovaný v době od 7. 5. 2019 do 4. 6. 2024 prováděl některé úhrady na nájemné či zálohy na služby. Žalovaný sám však nesporoval, že dluh, pro který mu byl nájem vypovězen, dosud neuhradil.

13. Z dalších provedených listinných důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti relevantní pro posouzení dané věci.

14. Soud po provedeném dokazování uzavřel, že žalovaný užíval byt, jehož vlastníkem je žalobce, na základě nájemní smlouvy od 27. 8. 1984. Jelikož žalovaný neplatil nájemné ani zálohy na služby a neuhradil nedoplatek z vyúčtování služeb, vyzval jej žalobce k odstranění závadného stavu a upozornil jej na možnost vypovězení nájmu. Výzva byla žalovanému doručena dne 23. 2. 2023, kdy mu byla dodávána provozovatelem poštovních služeb na adresu, na níž se zdržoval, tedy kdy se dostala do sféry dispozice žalovaného. Výpověď z nájmu byla žalovanému doručena dne 31. 5. 2023.

15. Podle ustanovení § 2291 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) poruší-li nájemce svou povinnost zvlášť závažným způsobem, má pronajímatel právo vypovědět nájem bez výpovědní doby a požadovat, aby mu nájemce bez zbytečného odkladu byt odevzdal, nejpozději však do jednoho měsíce od skončení nájmu.

16. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení nájemce porušuje svou povinnost zvlášť závažným způsobem, zejména nezaplatil-li nájemné a náklady na služby za dobu alespoň tří měsíců, poškozuje-li byt nebo dům závažným nebo nenapravitelným způsobem, způsobuje-li jinak závažné škody nebo obtíže pronajímateli nebo osobám, které v domě bydlí nebo užívá-li neoprávněně byt jiným způsobem nebo k jinému účelu, než bylo ujednáno.

17. Neuvede-li pronajímatel ve výpovědi, v čem spatřuje zvlášť závažné porušení nájemcovy povinnosti, nebo nevyzve-li před doručením výpovědi nájemce, aby v přiměřené době odstranil své závadné chování, popřípadě odstranil protiprávní stav, k výpovědi se nepřihlíží (odstavec 3).

18. Podle ustanovení § 1040 odst. 1 o. z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

19. Podle ustanovení § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

20. Žalovaný byl ve výpovědi poučen o možnosti vznést proti výpovědi námitky a podat u soudu návrh na přezkoumání oprávněnosti výpovědi, jakož i o lhůtě k podání takového návrhu (srov. § 2286 odst. 2 o. z.). Ve výpovědi byl dostatečným způsobem specifikován její důvod spočívající v tom, že žalovaný ani přes výzvu ve stanovené lhůtě nezaplatil nájemné za období od června 2022 do ledna 2023 a nedoplatek z vyúčtování služeb za rok 2021 v celkové výši 103.305 Kč.

21. V řízení o vyklizení bytu je soud povinen jako otázku předběžnou zkoumat, zda osoba, proti které žaloba na vyklizení směřuje, je či není oprávněna užívat věc, jejíž vyklizení je žádáno. Jinými slovy, soud se zabývá tím, zda žalovaný skutečně neprávem zadržuje vlastníkovu věc. V posuzovaném případě je tedy soud povinen zabývat se otázkou, zda nájem k bytu zanikl či nikoliv, tedy zda žalovaná má platný právní titul k jeho užívání.

22. Žalovanému proto nesvědčí naléhavý právní zájem na požadovaném určení, že nájemní vztah trvá.

23. Určovací žaloba je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec (onen „pevný právní základ“), který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Zamítá-li soud žalobu na určení, zda tu právo nebo právní vztah je či není, pro nedostatek naléhavého právního zájmu na takovém určení, je logicky vyloučeno, aby současně žalobu přezkoumal po stránce věcné. Takový přezkum je totiž právě naléhavým právním zájmem podmíněn (srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 1997, 3 Cdon 1338/96).

24. Otázkou, zda žalovaný má k předmětnému bytu nájemní vztah, tedy zda nájem zanikl nebo trvá se však soud zabýval jako otázkou předběžnou v řízení o vyklizení bytu, jak bylo osvětleno shora, proto chybí předpoklad pro připuštění určovací žaloby, že k nápravě nelze dospět jinak, tedy že určovací žaloba je nezbytná pro odstranění nejistoty ve vztahu mezi účastníky a jejím prostřednictvím je možné zjednat nápravu, tedy vytvořit pevný právní rámec pro budoucí vztahy.

25. Žalovaný se totiž určovací žalobou ve skutečnosti domáhá toho, aby soud přezkoumal oprávněnost výpovědi z nájmu, jak je zřejmé z argumentace, o níž svou žalobu opírá, když poukazuje na svou sociální a osobní situaci, vysvětluje tak, jak a proč dluh na nájemném vznikl.

26. Otázkou oprávněnosti výpovědi z nájmu se však soud po uplynutí zákonem stanovené lhůty zabývat nemůže. Ustanovení § 2290 o. z. totiž brání tomu, aby naplněnost výpovědního důvodu uplatněného ve výpovědi z nájmu bytu byla posuzována v jiném řízení, a to ani jako otázka předběžná. Pod pojem „oprávněnost“ (v užším smyslu), tak lze podřadit důvodnost, naplněnost uplatněného výpovědního důvodu (zda nájemce skutečně zaplatil nájemné apod.); důvodnost výpovědi tak nelze zkoumat v jiném řízení než v řízení podle § 2290 o. z. (k tomu srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2018, sp. zn. 26 Cdo 3328/2017, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 112/2019 nebo jeho rozsudku ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 26 Cdo2981/2021-126).

27. Důvodností (oprávněností) výpovědi se soud v řízení o vyklizení zabývat nemůže, je však povinen zabývat se její platnosti, neboť jen tak může vyřešit předběžnou otázku, zda nájem zanikl a žalovaný užívá byt žalobce neprávem.

28. Pokud žalovaný, bez bližšího odůvodnění, resp. s poukazem na záměr žalobce privatizovat byty, namítal, že výpověď je v rozporu s dobrými mravy, neshledal soud jeho námitku důvodnou.

29. Je sice pravdou, že nájemce obecně je považován za slabší stranu právního vztahu a jako takové je mu poskytována zvýšená ochrana. Tato ochrana však spočívá v zákonem stanoveném omezení výpovědních důvodů, pro které lze nájemní vztah ukončit, a také v možnosti nájemce bránit se výpovědi žalobou, na základě které soud v řízení zkoumá naplněnost zákonem stanovených výpovědních důvodů. Nelze nutit pronajímatele, aby setrval v nájemním vztahu, ve kterém nájemce neplní své povinnosti a nehradí nájemné. I kdyby bylo prokázáno vágní, nijak nekonkretizované a nedoložené tvrzení žalovaného o záměru žalobce privatizovat byty, nic to nemění na skutečnosti, že žalovaný užíval byt, aniž za to pronajímateli platil, co bylo smlouvou sjednáno. Žalovaný totiž potvrdil, že dluh na nájemném a úhradách za služby stále existuje. V realizaci vlastnického práva nelze spatřovat rozpor s dobrými mravy či zneužití postavení žalobce ve vtahu k žalovanému.

30. Nájem tedy skončil ke dni 31. 5. 2023. Jelikož žalovaný byt neopustil ve stanovené měsíční lhůtě ode dne skončení nájmu, a ani později, užívá nadále byt bez právního důvodu. Za této situace svědčí žalobci jako vlastníkovi právo domáhat se ochrany svého vlastnického práva, tj. vydání věci neprávem zadržované, resp. vyklizení bytu neprávem (bez právního důvodu) užívaného žalovaným.

31. Nárok uplatněný žalobou byl ze shora vyložených důvodů shledán důvodným, a proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku pod bodem I tohoto rozsudku. Žaloba žalovaného na určení, že nájemní vztah trvá, byla pro nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení zamítnuta výrokem pod bodem II tohoto rozsudku.

32. Lhůta k vyklizení byla ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 části věty za středníkem o. s. ř. stanovena delší než zákonná.

33. Při stanovení lhůty k vyklizení soud zohlednil zejména nepříznivou sociální situaci žalovaného, jehož příjem tvoří pouze starobní důchod, skutečnost, že žalovaný byl nájemcem předmětného bytu bezmála 40 let a současnou společenskou situaci, kdy na trhu s bydlením došlo v posledních letech k prudkému nárůstu cen. Lhůta 60 dnů, která je čtyřnásobkem zákonem stanovené patnáctidenní lhůty, se jeví být přiměřená k tomu, aby si žalovaný zajistil jiné bydlení odpovídající jeho finančním možnostem.

34. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že zcela procesně úspěšný žalobce má proti žalovanému právo na jejich náhradu.

35. S ohledem na poměrně ustálenou judikaturu zejména Ústavního soudu k otázce zastupování statutárních měst advokáty (srovnej např. III. ÚS 2984/2009, II. ÚS 376/12, II. ÚS 2396/2009: „...U statutárních měst a jejich městských částí lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. Nebude-li jimi v příslušném řízení prokázán opak, nejsou náklady na zastoupení advokátem nákladem účelně vynaloženým...) a předmět sporu (oprávněnost výpovědi z nájmu a vyklizení předmětu nájmu), který patří k běžné agendě žalovaného, resp. soudu je z úřední činnosti známo, že žalovaný poměrně pravidelně vystupuje jako účastník těchto typů sporů, neshledal soud náklady na zastoupení advokátem účelně vynaloženými, a proto přiznal žalovanému toliko paušální náhradu nákladů nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř.

36. Náklady řízení tedy činí 6.800 Kč a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5.000 Kč a paušální náhrady nákladů nezastoupeného žalobce ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši 1.800 Kč stanovené podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za šest úkonů (předžalobní výzva, podání žaloby, písemné vyjádření ve věci ze dne 22. 2. 2024 a ze dne 5. 4. 2024, účast u jednání soudu dne 5. 6. 2024 a dne 10. 7. 2024) podle § 1 odst. 3 této vyhlášky.

37. Náklady řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 o. s. ř.