72 C 74/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Soňou Novotnou jako samosoudkyní ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného ., IČO: IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 3 018 452,40 Kč s příslušenstvím - faktury

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal nahrazení Rozhodnutí , Anonymizováno, , Anonymizováno, č.j. , Anonymizováno, ze dne 12. 1. 2021 tak, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 3.018.452,40 Kč s úrokem z prodlení stanoveným čl. IV odst. 5 Smlouvy o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s převzetím závazku dodat elektřinu do elektrizační soustavy č. , hodnota, -, Anonymizováno, ze dne 21. 1. 2011 od 29. 4. 2015 do zaplacení, spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2.400 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku, ve výši 51.461 Kč k rukám právního zástupce žalovaného, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal nahrazení rozhodnutí správního orgánu dle páté části o. s. ř. ve vztahu k napadenému rozhodnutí č. j. , Anonymizováno, ze dne 12. 1. 2021 , Anonymizováno, , Anonymizováno, (dále také jen „napadené rozhodnutí“), kterým byl zamítnut rozklad žalobce proti rozhodnutí , Anonymizováno, “), č. j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , ze dne 12. 12. 2019 (sp. zn. , Anonymizováno, -, č. účtu, -, Anonymizováno, ) a prvoinstanční rozhodnutí bylo potvrzeno. Žalobou dle části páté o. s. ř. se tak domáhal žalobce po žalovaném nahrazení rozhodnutí spolu s uložením povinnosti žalovanému zaplatit částku v celkové výši 3.018.452,40 Kč spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávek v celkové výši 2.400 Kč spolu s úrokem z prodlení stanoveným dle článku IV. odst. 5 Smlouvy o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s převzetím závazku dodat elektřinu do elektrizační soustavy č. , hodnota, -, Anonymizováno, ze dne 21. 1. 2011 od 29. 4. 2015 do zaplacení. Žalobce v žalobě především uvedl, že dne 18. 1. 2021 bylo žalobci doručeno rozhodnutí č. j. , Anonymizováno, -30/, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne 12. 1. 2021 , Anonymizováno, , Anonymizováno, (dále také jen „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “), kterým došlo k zamítnutí rozkladu žalobce ve správním řízení proti rozhodnutí , Anonymizováno, č. j. , Anonymizováno, ze dne 12. 1. 2019 (sp. zn. , Anonymizováno, -, č. účtu, -, Anonymizováno, ) a prvoinstanční rozhodnutí bylo potvrzeno. Žalobce je s ohledem na prvoinstanční rozhodnutí i rozhodnutí o rozkladu přesvědčen, že žalobou napadané rozhodnutí je nezákonné, a to s ohledem na to, že bylo vydáno v rozporu s platnými právními předpisy, a tím byl žalobce dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu, kterým byla jeho práva zamítnuta. Žalobce v souladu s ust. § 246 odst. 1 o. s. ř. shrnul, že byl zkrácen na svých právech rozhodnutím správního orgánu, kterým byla jeho práva zamítnuta, když žalobce je toho názoru, že žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s platnými právními předpisy. Podstatou sporu mezi účastníky, který byl řešen , Anonymizováno, v rámci správního řízení, je posouzení otázky, na jakou částku má žalobce nárok z titulu výroby elektrické energie ze slunečního záření v rozhodném období, v daném případě za období říjen a listopad roku 2012. V návrhu na zahájení sporného řízení uvedl žalobce zejména ty skutečnosti, na které odkazoval i v daném řízení, tj. že žalobce, navrhovatel, je nástupnickou společností právního předchůdce – obchodní společnosti , právnická osoba, , IČO: , IČO, , která dne 1. 4. 2015 zanikla fúzí sloučením, přičemž právní předchůdce navrhovatele – obchodní společnost , právnická osoba, , uzavřela s odpůrcem , právnická osoba, . dne 21.1.2011 „Smlouvu o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s převzetím závazku dodat elektřinu do elektrizační soustavy č. , hodnota, -, Anonymizováno, “ (dále také jen „Smlouva“). Na základě výše uvedené smlouvy navrhovatel vyráběl a dodával do distribuční sítě elektřinu a odpůrce tuto elektřinu bez protestu odebíral, tudíž v souladu s čl. IV. odst. 1. shora označené Smlouvy byly k úhradě sjednané ceny za odebranou elektřinu v období říjen a listopad 2012 ze strany navrhovatele vystaveny následující faktury - s číslem daňového dokladu , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , ze dne 5. 11. 2012, kterým byla vyúčtována částka ve výši 2.303.716,80 Kč, se splatností ke dni 19. 11. 2012, a dále prostřednictvím faktury – daňového dokladu FV, Anonymizováno, , Anonymizováno, , ze dne 4. 12. 2012, kterým byla vyúčtována částka ve výši 714.735,60 Kč se splatností ke dni 18. 12. 2012. Údaje o množství vyrobené elektřiny z obnovitelných zdrojů jsou uvedeny v měsíčních výkazech o výrobě elektřiny z obnovitelných zdrojů za měsíc říjen a listopad 2012, které tvoří přílohy faktur. Předmětné faktury spolu s přílohami byly odeslány odpůrci, resp. žalovanému, odpůrce smluvně sjednanou cenu za dodanou elektřinu za období říjen a listopad 2012 dle označených faktur však neuhradil. Odpůrce byl k dobrovolné úhradě ceny dodané energie navrhovatelem vyzýván několikrát, naposledy výzvou ve smyslu § 142a o. s. ř. ze dne 27. 4. 2015, kterou odpůrce osobně převzal dne 28. 4. 2015. S ohledem na uvedené tedy požaduje navrhovatel rovněž příslušenství v podobě úroků z prodlení stanovených čl. IV. odst. 5 Smlouvy o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s převzetím závazku dodat elektřinu do elektrizační soustavy č. , hodnota, -, Anonymizováno, ze dne 21. ledna 2011, a to spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávek ve výši 1.200 Kč u každé pohledávky dle stejného předpisu od 29. 4. 2015 do zaplacení. , Anonymizováno, jako správní orgán v prvním stupni návrh žalobce na uložení povinnosti úhrady požadované částky odpůrci zamítl prvoinstančním rozhodnutím, proti kterému podal žalobce včas rozklad. V rámci podaného rozkladu uvedl žalobce skutečnosti, které jsou uvedeny v doplnění rozkladu navrhovatele proti rozhodnutí , Anonymizováno, č.j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, (ze dne 12. 12. 2019), na které žalobce odkázal i v tomto řízení.

2. Jestliže správní orgán dospěl k závěru, že odpůrce není pasivně legitimovaný z důvodů, které byly specifikovány žalobcem v žalobě ve smyslu uvedeného rozhodnutí, žalobce jako navrhovatel ve správním řízení je názoru, že uvedená argumentace , Anonymizováno, je nesprávná a nezákonná. Interpretace ustanovení § 54 odst. 13 zákona 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů (dále také jen „, Anonymizováno, “) provedená , Anonymizováno, není správná s ohledem na výklad § 54 odst. 13 , Anonymizováno, , na základě kterého nelze dojít k závěru, že toto ustanovení „předpokládá učinění výslovného úkonu odmítnutí podpory provozovatelem distribuční soustavy vůči výrobci, jehož předmětem by bylo výslovné odmítnutí přiznání nároku na podporu“. Podle navrhovatele není pochyb o tom, že (původní) smlouva mezi navrhovatelem a žalovaným zanikla ke dni 31. 12. 2012 a že práva a závazky provozovatele přenosové soustavy k elektřině přicházejí dnem účinnosti , Anonymizováno, (1. 1. 2013) na operátora trhu (, Anonymizováno, ), a to jen tehdy, jestliže ve lhůtě do 31. 12. 2012 provozovatel přenosové soustavy, tj. žalovaný, odmítl přiznat výrobci zcela nebo zčásti nárok na výkupní cenu. Spor je tedy v tom, zda projev vůle provozovatele přenosové soustavy (žalovaného) vůči výrobci (navrhovateli), že odmítá přiznat výrobci zcela nebo z části nárok na výkupní cenu, musí být projeven jasně a srozumitelně (musí jít o jednání mající znaky právního úkonu). Navrhovatel je přesvědčen, že ze znění § 54 odst. 13 , Anonymizováno, , pokud jde o samotný projev vůle vyplývá, že musí být učiněn za podmínek, kdy odmítnutí musí být „výslovné“ (tedy učiněno určitě a srozumitelně), aby nebylo pochyb, že provozovatel odmítá přiznat výrobci nárok na výkupní cenu, musí být zřejmé, zda provozovatel přenosové soustavy nárok výrobce odmítá zcela anebo z části (a pokud z části, pak z jaké části), a provozovatel přenosové soustavy tak musel učinit do 31. 12. 2012. Jedině v takovém případě pak tato práva a závazky přechází (přešly) s účinky k 1. 1. 2013 na , Anonymizováno, . Podle názoru navrhovatele je nutné, aby k projevu vůle provozovatele přenosové soustavy (žalovaného) vůči výrobci (žalobci), že odmítá přiznat výrobci zcela nebo z části nárok na výkupní cenu, muselo dojít, tedy fakticky tento projev vůle musel dojít do sféry výrobce ve lhůtě do 31. 12. 2012 a jedině tehdy práva a závazky (k elektřině vyrobené do 31. 12. 2012) mohly přejít ze žalovaného s účinky k 1. 1. 2013 na , Anonymizováno, . Tomuto výkladu odpovídá i ustanovení § 54 odst. 13 POZE, podle kterého na , Anonymizováno, přecházejí práva a závazky provozovatele přenosové soustavy (ve vztahu k energii vyrobené do 31. 12. 2012) i v případě, kde provozovatel přenosové soustavy neodmítl přiznat výrobci zcela nebo zčásti nárok na výkupní cenu do 31. 12. 2012, ale výrobce nepředal provozovateli přenosové soustavy do 28. 2. 2013 podklady, na jejichž základě byl povinen zaplatit provozovatel přenosové soustavy výrobci výkupní cenu, neboť taková práva a závazky provozovatele přenosové soustavy přecházejí dnem 1. 3. 2013 na operátora trhu. Není pochyb o tom, že z obsahu právní normy obsažené v § 54 odst. 13 POZE vyplývá, že ze strany provozovatele přenosové soustavy musí dojít k jasnému, určitému a srozumitelnému projevu vůle, tedy právnímu jednání, kterým odmítá přiznat výrobci zcela nebo z části nárok na výkupní cenu. Jde-li o právní úkon (právní jednání) pak základním předpokladem vzniku právního úkonu je především svobodná a vážná vůle jako psychický vztah jednajícího subjektu k zamýšlenému (chtěnému) následku.

3. Je tedy zjevné, že o obsahu právního úkonu odpůrce mohly vzniknout pochybnosti, a pokud dnes interpretují odpůrce i navrhovatel ve svých přednesech projev vůle odlišným způsobem, pak je to jednoznačným důkazem toho, že ze strany odpůrce se nemohlo jednat o jasné ani srozumitelné jednání odpůrce a současně taková situace neznamená, tak jak to učinil ERÚ, že obsah projevené vůle odpůrce lze zjistit jen z „nejednání“ (neplacení faktur) ze strany odpůrce, neboť zájmy a postoje účastníků v průběhu řízení před ERÚ již nemusí odpovídat jejich původní vůli, kterou projevili. Současně je třeba přihlížet ke všem okolnostem, za kterých mělo být vyjádření odpůrce učiněno a zda za těchto okolností bylo mezi účastníky zřejmé, o jaký právní úkon se jedná (jaká práva nebo povinnosti měla podle něj vzniknout, změnit se nebo zaniknout), rozhodné jsou přitom jen okolnosti, existující v době, v níž byl projev vůle učiněn. Určitost projevu vůle je objektivní kategorií a takový projev vůle by neměl vzbuzovat důvodné pochybnosti o jeho obsahu nejen u navrhovatele a odpůrce, ani u osob, které nejsou účastníky daného smluvního vztahu.

4. Pokud tedy odpůrce (podle , Anonymizováno, ) „neuhradil předmětnou fakturu na zaplacení podpory před 1. 1. 2013 zaslanou dle požadavku navrhovatele, resp. tuto odmítnul uhradit, materiálně projevil vůli neuznat nárok navrhovatele na danou výkupní cenu“, s tímto závěrem dle žalobce nelze souhlasit a je v rozporu s tím, co již bylo uvedeno, neboť smyslem a účelem ustanovení § 54 , Anonymizováno, bylo, aby „byly komplexně všechna odmítnutá práva a závazky vzniklé do konce roku 2012 řešeny již operátorem trhu“. S tímto závěrem lze souhlasit, ale jen za podmínky, že se muselo jednat o výslovně odmítnutá práva a závazky. Jestliže žalovaný (, Anonymizováno, ., Anonymizováno, ) nesdělil do 31. 12. 2013 společnosti , právnická osoba, (dnes , Jméno žalobce, .), že odmítá přiznat výrobci (, právnická osoba, .) zcela nebo zčásti nárok na výkupní cenu, pak práva a závazky (vzniklé do do 31. 12. 2012) na , Anonymizováno, nepřešly a žalovaný je pasivně legitimován. Žalobce dále uvedl, že považuje za podstatné vypořádat se s nesprávným odůvodněním toho, co správní orgán neřešil, o čem nebylo rozhodováno výrokem, ale pouze hodnoceno. Navrhovatel poukázal na to, že odpůrci byla právním předchůdcem navrhovatele skutečně dodána vyrobená elektrická energie, kterou odpůrce následně na trhu zobchodoval. Pro posouzení důvodnosti návrhu navrhovatele na přiznání nároku na zaplacení požadované částky ze strany odpůrce je tedy nutné přezkoumat otázku, zda byly splněny podmínky pro úhradu sjednané ceny dle Smlouvy o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s podporou formou výkupních cen s převzetím závazku dodat elektřinu do elektrizační soustavy č. , hodnota, -PV-S711004. Mezi stranami není sporné, že právní předchůdce navrhovatele začal vyrábět a dodávat elektřinu do konce roku 2010, je sporným to, zda výroba a dodávky elektřiny byly právním předchůdcem navrhovatele uskutečněny v souladu s rozhodnutím o udělení licence a se vznikem oprávnění k výkonu licencované činnosti. Pokud odůvodnění napadaného rozhodnutí odkazuje na správní a navazující soudní řízení ve věci zrušení rozhodnutí o licenci právního předchůdce navrhovatele ze dne 28. 12. 2010, č. j. , Anonymizováno, ., navrhovatel nezpochybňuje a považuje za nesporné, že rozhodnutí o licenci bylo pravomocně zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 9. října 2015, č. j. , Anonymizováno, , právnická osoba, /, Anonymizováno, .

5. Správní orgán však v rámci napadeného rozhodnutí zcela nesprávně a svévolně přisuzuje účinky zrušujícímu rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. října 2015, č. j. , Anonymizováno, , právnická osoba, /, Anonymizováno, , když shrnuje svoji argumentaci tak, že po posouzení podkladů zařazených do spisové dokumentace, dospěl k závěru, že výrobnu nelze považovat za uvedenou do provozu v roce 2010. Jelikož bylo zjištěno, že v roce 2010 byla licence získána podvodným jednáním, když právní předchůdce navrhovatele nebyl vůbec schopen prokázat splnění technických předpokladů u předmětné výrobny, zhodnotil pak, že zrušující rozsudek krajského soudu působí ex tunc, kdy předmětnou výrobnu není možno již nadále považovat za zdroj uvedený do provozu v roce 2010. V souvislosti s výše uvedeným žalobce výslovně upozornil, že je to jen soud, který je oprávněn určit, od jaké doby by osoba oprávněná k licencované činnosti mohla legálně přijímat výhody spojené s licencí, teprve pokud by soud výslovně rozhodl, k jakému datu rozhodnutí (licenci) zrušuje, jen za této situace by státní podporu (formálně nárokovatelnou za předchozí období) bylo možné považovat za nelegitimně získanou a legálně neakceptovatelnou. Žalobce dále shrnul, že zastává názoru, že právní předchůdce navrhovatele byl držitelem platné licence v předmětném období, a že tedy byly splněny podmínky Cenového rozhodnutí , Anonymizováno, č. 4/2009. Bez ohledu na uvedené dále žalobce namítl, že důvodná není ani argumentace správního orgánu týkající se dobré víry, z čehož správní orgán dovozuje účinky zrušovacího rozsudku Krajského soudu v Brně od počátku (ex tunc). Správní orgán uvedl v rámci odůvodnění napadeného rozhodnutí rozsáhlou analýzu judikatury správních soudů stran účinků zrušovacích rozhodnutí, avšak posuzování účinků rozhodnutí ve správním řízení či správním soudnictví ohledně zrušení předchozího rozhodnutí je tak nutné posuzovat ve vztahu k účastníkovi řízení (zde navrhovateli), nikoliv vůči třetím osobám. Žalobce tak uzavřel, že zde tedy zcela jednoznačně (bez ohledu na to, že to výslovně uvedl krajský soud i Ústavní soud) ve vztahu k účastníkovi řízení (navrhovateli) platí, že zrušení licence nastalo s účinky ex nunc a do okamžiku zrušení licence (nabytí právní moci zrušujícího rozsudku Krajského soudu) měl právní předchůdce navrhovatele platnou licenci ve smyslu předmětných právních předpisů pro výrobu elektřiny, kterou následně v rámci fúze s navrhovatelem nahradila licence nová.

6. Dále žalobce shrnul, že samotná licence nebyla zrušena v rámci samostatného soudního řízení, ale bylo zrušeno jen „formální“ rozhodnutí o udělení licence, které již nezakládalo žádná materiální práva a povinnosti, takže samotné zrušení tohoto rozhodnutí již nemělo žádné právní účinky. Především pak byl žalobce v dobré víře v udělenou licenci (tedy správní rozhodnutí, které bylo podmínkou pro získání výkupních cen dle Cenového nařízení), jelikož ke stanovenému datu 31. 12. 2010 byla elektrárna po věcné stránce dokončená a příslušná revizní zpráva byla v pořádku. Ze všech uvedených důvodů, kdy rozhodnutí správního orgánu je třeba považovat za nesouladné s platnými právními předpisy, když došlo k nesprávnému vyhodnocení skutkového stavu, nesprávné aplikaci platných právních předpisů a nebyy respektovány závěry soudů v souvisejících řízeních, se tedy žalobce obrátil na soud a žádal, aby soud svým rozhodnutím nahradil rozhodnutí , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne 12. 1. 2021 a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 3.018.452,40 Kč s příslušenstvím.

7. Žalovaný se vyjádřil k žalobě zejména v tom smyslu, že žalobou uplatněný nárok neuznává, žaloba není důvodná a je na místě ji zamítnout. Žalovaný k tomu mimo jiné především uvedl, že žalobcem tvrzený nárok na úhradu podpory ve formě výkupních cen za dodávku elektřiny za rozhodné období ve výši stanovené pro fotovoltaické elektrárny uvedené do provozu v roce 2010 nikdy nevznikl, tedy ani neexistuje, a žalovaný není pasivně věcně legitimován. Poukázal na skutečnost, že napadené rozhodnutí Rady Energetického regulačního úřadu v zásadě spočívá na závěru, že žalovaný není pasivně věcně legitimován a dále pak na závěrech, že rozhodnutí o licenci docílil žadatel nezákonným a protiprávním jednáním. Zrušení rozhodnutí o licenci pro nezákonnost způsobil výlučně samotný žadatel, a tedy předmětnou licenci není možné považovat za legálně získanou, a to včetně souvisejícího nároku na čerpání podpory. Žalobci (ani jeho právnímu předchůdci) od počátku (ex tunc) nesvědčí dobrá víra ve správnost, zákonnost ani neměnnost rozhodnutí o licenci ani legitimní očekávání ve vztahu k čerpání podpory. Uplatnění žalovaného nároku je jednáním, jež nepožívá právní ochrany, neboť takovou ochranu lze poskytovat pouze subjektivním právům, která byla nabyta zákonným způsobem. U výrobny proto nebyly splněny podmínky pro její řádné uvedení do provozu do konce roku 2010, resp. tyto podmínky byly nesprávně za splněné považovány. V neposlední řadě se , Anonymizováno, v napadeném rozhodnutí zabýval otázkou, zda rozhodnutí o licenci bylo zrušeno s účinky ex nunc nebo ex tunc. Zdůraznil úzkou majetkovou a personální propojenost právního předchůdce žalobce, společnosti , právnická osoba, , a žalobce, již v době před zahájením licenčního řízení, jednání společnosti , právnická osoba, lze tedy přičítat žalobci. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 9. 10. 2015 pod čj. , Anonymizováno, , právnická osoba, /, Anonymizováno, rozhodl, že se rozhodnutí o licenci zrušuje, jelikož bylo vydáno v rozporu se zákonem a věc vrátil , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, k dalšímu řízení. Citovaný rozsudek nabyl právní moci dne 18. 10. 2015 a uvádí se v něm, že revizní zpráva předložená , Anonymizováno, v rámci licenčního řízení společností , právnická osoba, byla vypracována „od stolu“, bez fyzické kontroly výrobny , adresa, . Revizní zpráva tudíž nemohla být podkladem rozhodnutí o udělení licence č. , hodnota, . Soud tak měl za to, že v rámci licenčního řízení nebyla prokázána technická způsobilost Výrobny , adresa, k provozu, tudíž nebyly splněny podmínky pro vydání licence č. , hodnota, , a proto je rozhodnutí o licenci vydáno v rozporu se zákonem. Ve vztahu k dobré víře společnosti , právnická osoba, soud dále uvedl, že , právnická osoba, nemohl být v dobré víře ve správnost a zákonnost rozhodnutí o licenci, když protiprávního jednání se měl dopustit jeho bývalý jednatel, tj. jinými slovy nemohl mít legitimní očekávání a dobrou víru ve vztahu k uplatňovaného nároku na Tarif 2010. Souběžně s řízením o žalobě Nejvyššího státního zástupce na zrušení rozhodnutí o licenci , právnická osoba, bylo vedeno u Krajského soudu v Brně trestní řízení, mj. vůči bývalému jednateli , právnická osoba, , panu Mgr. , jméno FO, , který kromě pozice jednatele , právnická osoba, zastával ve stejné době také pozici předsedy dozorčí rady žalobce. V rámci trestního řízení byl pan Mgr. , jméno FO, , společně s dalšími osobami, pravomocným odsuzujícím rozsudkem Krajského soudu v Brně č. j. , spisová značka, ze dne 20. 6. 2018 shledán vinným z trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku. Toho se měl dopustit tím, že předložil , Anonymizováno, revizní zprávu ve vztahu k výrobně , adresa, , ačkoliv v době jejího vypracování nebyla tato revizním technikem prokazatelně zpracována, čímž uvedl , Anonymizováno, (a jiné kompetentní subjekty) v omyl, v důsledku kterého byla společnosti , právnická osoba, vydána ještě v roce 2010 licence č. , hodnota, (na výrobu elektřiny). Žalobce na základě „neprávem“ vydané licence č. , hodnota, uplatňoval nárok na podporu (ve formě výkupní ceny ve výši Tarifu 2010) a v této souvislosti fakturoval žalovanému podporu, ačkoliv , právnická osoba, nárok na podporu nikdy nevznikl, přičemž ani vystavením faktury předmětný sporný závazek nemohl vzniknout.

8. Podle žalovaného je tak nutné beze zbytku odmítnout ryze účelovou a nesprávnou argumentaci žalobce týkající se pasivní věcné legitimace žalovaného. Žalovaný odmítl argument žalobce o jeho tvrzené dobré víře, jestliže nebyly splněny materiální podmínky uvedení výrobny do provozu a výrobna byla nesprávně považována za fotovoltaický zdroj uvedený do provozu do konce roku 2010. S odkazem na rozhodnutí , Anonymizováno, v části posouzení otázky ochrany dobré víry ohledně práv nabytých z rozhodnutí o licenci, pak žalovaný poukázal ve vztahu k ochraně principu legitimního očekávaní, jde-li o čerpání podpor, na zásadu, že z bezpráví právo vzejít nemůže. Nebyl-li žalobce, resp. jeho právní předchůdce v dobré víře ve správnost, zákonnost a neměnnost rozhodnutí o licenci a pokud neměl legitimní očekávání ve vztahu k čerpání podpory, pak je nerozhodné, zda bylo rozhodnutí o licenci zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Brně s účinky ex tunc nebo ex nunc, neboť žalovanému tvrzený nárok nikdy, tj. ex tunc, nevznikl. Současně žalovaný zdůraznil, že závěry , Anonymizováno, nemohou být zpochybněny ani námitkou žalobce ohledně údajné konvalidace revizní zprávy, kterou je třeba považovat za účelovou a nesprávnou.

9. Dle § 244 odst. 1 o. s. ř. rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen "správní orgán") podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.

10. Dle § 245 o. s. ř. není-li v této části uvedeno jinak, užijí se přiměřeně ustanovení části první až čtvrté tohoto zákona.

11. Dle § 246 odst. 1 o. s. ř. k návrhu je oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu, kterým byla jeho práva nebo povinnosti založena, změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta. Tento návrh se nazývá žalobou.

12. Dle § 247 odst. 1 o. s. ř. žaloba musí být podána ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu. Zmeškání této lhůty nelze prominout.

13. Dle § 250i o. s. ř. soud žalobu zamítne, dospěje-li k závěru, že správní orgán rozhodl o sporu nebo o jiné právní věci správně.

14. Soud provedl dokazování níže uvedenými důkazy, z nichž byla učiněna jednotlivá skutková zjištění, a s ohledem na posouzení na základě odpovídajících zákonných ustanovení dospěl soud k následujícím závěrům.

15. S ohledem na lhůtu pro podání žaloby ve smyslu ustanovení § 247 odst. 1 o. s. ř. pak jestliže bylo napadené rozhodnutí správního orgánu žalobci doručeno dne 18. 1. 2021, žaloba doručená soudu dne 18. 3. 2021 byla podána včas.

16. Vzhledem k tomu, že žaloba byla podána jako žaloba podle části páté občanského soudního řádu dle ustanovení § 244 odst. 1 o. s. ř., zabýval se soud především jednotlivými rozhodnutími správních orgánů v podobě napadeného rozhodnutí , Anonymizováno, a předcházejícího rozhodnutí , Anonymizováno, .

17. Žalobce se ve správním řízení vedeném u správního orgánu ve smyslu ustanovení § 244 odst. 1 o. s. ř. domáhal, aby mu ve sporu týkajícím se podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů byla vyplacena určitá částka odpovídající výši podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů stanovené pro elektřinu vyrobenou využitím slunečního záření pro zdroj uvedený do provozu ode dne 1. 1. 2010 do 31. 12. 2010. Rozhodnutím , Anonymizováno, (dále také jen „, Anonymizováno, “) ze dne 12. 12. 2019, č. j. , Anonymizováno, , bylo ve správním řízení vedeném pod spisovou značkou , č. účtu, , zahájeném na návrh společnosti , právnická osoba, ., ve věci sporu týkajícího se podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů o zaplacení peněžité částky se společností , právnická osoba, ., rozhodnuto tak, že návrh společnosti , právnická osoba, ., aby bylo rozhodnuto, že společnost , právnická osoba, ., je povinna společnosti , právnická osoba, ., zaplatit částku 3.018.452,40 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 3.018.452,40 Kč ve výši 8,05 % ročně ode dne 11. 8. 2014 do zaplacení, se zamítá. Současně bylo rozhodnuto tak, že řízení vedené u , Anonymizováno, pod sp. zn. , č. účtu, -, Anonymizováno, na návrh společnosti , právnická osoba, ., proti společnosti , právnická osoba, , se nepřerušuje. Z odůvodnění uvedeného rozhodnutí má soud především za zjištěné, že dne 19. 11. 2015 , Anonymizováno, obdržel návrh společnosti , právnická osoba, ., (dále také jako „navrhovatel“) na zahájení správního řízení a vydání rozhodnutí ve věci sporu podle ustanovení § 52 zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů (dále také „zákon o podporovaných zdrojích energie“), kdy jako odpůrce byla označena společnost , právnická osoba, .

18. Navrhovatel je nástupnickou společností právního předchůdce společnosti , právnická osoba, , která uzavřela s odpůrcem dne 21. 1. 2011 smlouvu o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s podporou formou výkupních cen s převzetím závazku dodat elektřinu do elektrizační soustavy č. , hodnota, -, Anonymizováno, . Na základě této smlouvy žalovaný odebíral vyrobenou elektřinu. K úhradě ceny sjednané za odebranou elektřinu za období říjen 2012 byla ze strany právního předchůdce navrhovatele vystavena faktura s měsíčním výkazem o výrobě elektřiny z obnovitelných zdrojů, která však nebyla uhrazena ani po výzvě k opakované úhradě faktury ze dne 21. 1. 2015. Žalobce v daném řízení jako nástupnická společnost právního předchůdce, který ke dni 1. 4. 2015 zanikl fúzí sloučením, provozovatele výrobny , Anonymizováno, , adresa, II, vystupoval jako držitel licence na výrobu elektřiny č. , hodnota, v postavení navrhovatele. Žalovaný jako držitel licence na distribuci elektřiny a provozovatel regionální distribuční soustavy, který byl do konce roku 2012 povinným subjektem k výkupu elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů, pak vystupoval v daném řízení jako odpůrce. V důsledku právních změn provedených v důsledku nabytí účinnosti zákona o podporovaných zdrojích se pak povinně vykupujícím stala ode dne 1. 1. 2013 společnost , právnická osoba, ., jako držitel licence na obchod s elektřinou na vymezeném území. Co se týče právních vztahů vzniklých do konce roku 2012, resp. jejich přechodu, tato otázka byla komplexně řešena prostřednictvím přechodných ustanovení zákona o podporovaných zdrojích.

19. Dle ustanovení § 54 odst. 13 zákona o podporovaných zdrojích práva a závazky provozovatele přenosové soustavy nebo provozovatele regionální distribuční soustavy vzniklé do účinnosti tohoto zákona z důvodu, že provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel regionální distribuční soustavy odmítl přiznat výrobci zcela nebo zčásti nárok na výkupní cenu nebo na zelený bonus nebo na příspěvek k ceně elektřiny z kombinované výroby elektřiny a tepla a nebo vyrobené z druhotných zdrojů, přecházejí dnem účinnosti tohoto zákona na operátora trhu. S odkazem na uvedené ustanovení § 54 odst. 13 zákona o podporovaných zdrojích se následně ve shora uvedené rozhodnutí , Anonymizováno, podrobně zabývá otázkou pasivní legitimace odpůrce v daném sporu, neboť navzdory argumentaci navrhovatele v tom smyslu, že odpůrce je pasivně legitimovaným pro daný spor, neboť práva a závazky přecházejí z provozovatele distribuční soustavy na operátora trhu jen tehdy, jestliže ten do konce roku 2012 odmítl přiznat výrobci zcela nebo zčásti nárok na výkupní cenu, kdy takový projev vůle, kterým mělo dojít k odmítnutí, musí být dle navrhovatele učiněn výslovně, odpůrce naopak má jednoznačně za to, že nároky výrobců, které by za normálních okolností měly být uplatňovány vůči distributorům, přešly ode dne 1. 1. 2013 ex lege na operátora trhu. , Anonymizováno, přitom dospěl k závěru, že odpůrce pasivně legitimován není, kdy k tomu dále uvedl, že právní názor , Anonymizováno, vychází z jazykového a teleologického výkladu ustanovení § 54 odst. 13 zákona o podporovaných zdrojích, který stanoví, že provozovatel distribuční soustavy musí odmítnout přiznat výrobci nárok na výkupní cenu, ovšem z tohoto zákonného znění nelze dovozovat, že ustanovení předpokládá učinění výslovného úkonu odmítnutí podpory provozovatelem distribuční soustavy vůči výrobci, jehož předmětem by bylo výslovné odmítnutí přiznání nároku na podporu, neboť pro takový výklad neposkytuje odstavec 13 žádnou právní oporu. V tomto směru , Anonymizováno, dále zdůraznil, že smyslem ustanovení je zajistit, že sporná práva a závazky ohledně podpory přecházejí ze zákona na operátora trhu a tento subjekt vstupuje do příslušných právních vztahů týkajících se nároků na podporu, které nebyly do doby účinnosti zákona splněny. Jestliže odpůrce jako provozovatel distribuční soustavy neuhradil předmětnou fakturu na zaplacení podpory před 1. 1. 2013 zaslanou navrhovatele, resp. odmítl ji uhradit, projevil tím vůli neuznat nárok navrhovatele na danou výkupní cenu. Dle , Anonymizováno, smyslem a účelem ustanovení § 54 odst. 13 zákona o podporovaných zdrojích bylo v souladu se zavedením nového systému administrace a výplaty podpory elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů a vstupu operátora trhu do těchto právních vztahů, aby byla komplexně všechna odmítnutá práva a závazky vzniklé do konce roku 2012 řešena již operátorem trhu. Jistě nebylo záměrem zákonodárce, jak , Anonymizováno, dále uvádí, aby některé právní vztahy týkající se odmítnutého nároku na podporu byly z důvodu neexistence výslovného odmítnutí řešeny i nadále provozovatelem distribuční soustavy, kdežto další právní vztahy, byť totožného obsahu, byly řešeny nově již operátorem trhu.

20. Na základě podrobného výkladu příslušného ustanovení § 54 odst. 13 zákona o podporovaných zdrojích energie tak , Anonymizováno, dospěl k závěru, že je zřejmé, že z důvodu nedostatku pasivní legitimace je nezbytné návrh navrhovatele zamítnout. Přes uvedený závěr a detailní argumentaci týkající se otázky pasivní legitimace zabýval se , Anonymizováno, v odůvodnění svého rozhodnutí z 12. 12. 2019 také dalšími skutečnostmi, kdy zdůraznil, že navzdory závěrům vedoucím k zamítnutí návrhu, jelikož odpůrce není pasivně legitimován, s ohledem na skutečnost, že samotným předmětem sporu je, zda navrhovatel má nárok na zaplacení dané částky, považuje za potřebné vypořádat se nad rámec svých závěrů mimo jiné také s otázkou, zda výrobna navrhovatele splňovala v rozhodné době v roce 2010 všechny podmínky pro uvedení výrobny do provozu. V tomto ohledu , Anonymizováno, vyložil, že jestliže byly v rámci odpovídajícího cenového rozhodnutí, kdy v tomto případě cenové rozhodnutí konkrétně stanoví výši výkupních cen za elektřinu vyrobenou v zařízeních pro výrobu elektřiny ze slunečního záření, a to podle jejich data uvedení do provozu, přičemž podmínka uvedení do provozu je věcnou podmínkou uplatnění příslušné výkupní ceny, a pro rok 2010 stanovilo Cenové rozhodnutí , Anonymizováno, č. 4/, Anonymizováno, (dále také jen ,,cenové rozhodnutí") v bodě 1.9, že u nově zřizované výrobny elektřiny nebo zdroje se uvedením do provozu rozumí den, kdy výrobce začal v souladu s rozhodnutím o udělení licence a vzniku oprávnění k výkonu licencované činnosti vyrábět a dodávat elektřinu do elektrizační soustavy při uplatnění podpory formou výkupních cen nebo kdy poprvé začal vyrábět elektřinu při uplatnění podpory formou zelených bonusů, pak lze uzavřít, že v rámci citovaného cenového rozhodnutí byly tedy stanoveny podmínky, při jejichž splnění byla výrobna uvedena do provozu a získala nárok na podporu v příslušné výši pro daný rok. Z hlediska uvedeného bodu cenového rozhodnutí lze konkrétně rozeznat tři podmínky uvedení zařízení do provozu v případě podpory formou výkupních cen, které musí být splněny kumulativně, a to uskutečnění výroby elektřiny, uskutečnění dodávky elektřiny do elektrizační soustavy, přičemž výše uvedené podmínky jsou uskutečněny v souladu s rozhodnutím o udělení licence a se vznikem oprávnění k výkonu licencované činnosti.

21. V této situaci pak je především třeba vycházet z vzájemného navázání uvedených podmínek, kdy podmínkou uvedení do provozu je uskutečnění výroby a dodávky elektřiny, ale pouze takové, které je v souladu s udělenou licencí. Tyto podmínky je tedy v souhrnu nezbytné vykládat tak, že podnikatelským způsobem nelze provádět výrobu elektřiny bez uděleného oprávnění, neboť by se jednalo o neoprávněné podnikání, tj. jednání zakázané. Výroba elektřiny je tedy podmínkou uvedení do provozu, ale jen tehdy, je-li uskutečňována v souladu s licencí. Výše uvedené podmínky musí být splněny kumulativně, kdy smyslem uvedeného ustanovení je stanovit okamžik uvedení výrobny do provozu na základě splnění materiálních podmínek, tj. na základě provozování energetického zařízení v určitém časovém okamžiku, kdy toto musí být způsobilé pro splnění podmínek pro udělení licence. , Anonymizováno, v tomto ohledu zdůraznil, že se nejedná jen o pouhé formální splnění existence licence.

22. Dále pak s ohledem na uvedené , Anonymizováno, posuzoval, zda předmětná výrobna disponovala v rozhodné době oprávněním k výkonu licencované činnosti, když se jedná o kruciální předpoklad uvedení výrobny elektřiny do provozu s následným přesahem do založení práva na podporu. Navrhovatel, resp. jeho právní předchůdce, inicioval dne 26. 11. 2010 správní řízení o udělení licence na výrobu elektřiny, jehož výsledkem bylo dne 28. 12. 2010 vydání rozhodnutí o udělení licence, č. j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , na základě kterého vzniklo, dle právní moci citovaného rozhodnutí, oprávnění k výrobě elektřiny ode dne 29. 12. 2010 na dobu 25 let. Uvedené rozhodnutí o licenci bylo však pravomocně zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Brně č. j. 62 , právnická osoba, /, Anonymizováno, ze dne 9. 10. 2015, kdy věc byla vrácena zpět , Anonymizováno, . Tento rozsudek byl následně dne 17. 2. 2016 v rámci řízení o kasační stížnosti potvrzen rozsudkem Nejvyššího správního soudu, č. j. , spisová značka, . Dále proti výše citovaným rozsudkům podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 31. 7. 2018, sp. zn. III. ÚS 1210/16. Následně v rámci pokračujícího správního řízení , Anonymizováno, dne 17. 5. 2016 rozhodnutím č. j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, rozhodl v důsledku univerzální sukcese vůči navrhovateli o zamítnutí žádosti o udělení licence na žádost původního vlastníka z důvodu vydání licence navrhovateli k předmětné výrobně dne 20. 3. 2015 s datem vzniku oprávnění ode dne 1. 4. 2015, neboť ve smyslu ustanovení § 8 odst. 3 energetického zákona není možno udělit oprávnění k licencované činnosti pro totožné energetické zařízení dvěma subjektům. Původní vlastník tak sice získal licenci již v roce 2010, předmětné rozhodnutí o udělení licence však bylo Krajským soudem v Brně zrušeno, neboť pro udělení licence nebyly splněný veškeré předpoklady, když předložené revizní zprávy nebyly způsobilé technické předpoklady prokázat. K jejímu přiznání ve vztahu k příslušné výrobně došlo až po provedení nového správního řízení v roce 2015, a to přímo navrhovateli.

23. V návaznosti na uvedené rozhodnutí Krajského soudu v Brně č. j. 62 , právnická osoba, /, Anonymizováno, ze dne 9. 10. 2015, kterým bylo uvedené rozhodnutí o udělení licence zrušeno s ohledem na chybějící předpoklady pro udělení licence, se pak , Anonymizováno, věnoval v odůvodnění svého rozhodnutí hodnocením, zda lze v případě zmíněného rozsudku správního soudu uvažovat o účincích ex tunc, tedy se zpětnými účinky, nebo ex nunc, od právní moci rozsudku. K tomuto , Anonymizováno, konstatoval, že obecně účinky rozhodnutí nastávají od právní moci rozsudku, neboť u správních rozhodnutí se uplatňuje zásada presumpce správnosti, podle níž se pravomocný správní akt považuje za zákonný a správný, dokud není autoritativně zrušen, kdy odkázal také na judikaturu správních soudů (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. února 2009, č. j. , spisová značka, ). Přestože je preferován účinek ex nunc, je zřejmé, že účinky je nezbytné vázat na ochranu dobré víry účastníka řízení ohledně práv nabytých příslušným rozhodnutím. Vedle zásady presumpce správnosti správních aktů je tudíž třeba postavit také právní zásadu, jejíž obsah je vyložen také judikaturou (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ), z níž vyplývá, že ochranu lze poskytovat pouze takovým subjektivním právům, která byla nabyta zákonným způsobem (z bezpráví právo vzejít nemůže), jak bylo také konstatováno , Anonymizováno, v rozhodnutí ze dne 13. února 2018, č. j. , Anonymizováno, . V tomto smyslu je proto nutné současně zohlednit nezbytnost dobré víry oprávněného subjektu při získání licence. Přičemž lze v tomto ohledu dále rovněž odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu, č. j. , spisová značka, , ze dne 31. srpna 2016, v rámci kterého bylo mimo jiné uvedeno, že ustanovením § 99 správního řádu je správnímu orgánu dáno v přezkumném řízení ke zvážení, zda účinky rozhodnutí vydaného v přezkumném řízení nastanou ex tunc, či ex nunc ve vztahu k přezkoumávanému rozhodnutí. Správní orgán je přitom povinen vycházet z kritérií stanovených v odstavcích 2 a 3 tohoto ustanovení, s přihlédnutím ke konkrétnímu obsahu přezkoumávaného rozhodnutí a právním vztahům, které na jeho základě vznikly. Smyslem citovaného ustanovení je minimalizovat škodlivé následky nezákonného rozhodnutí. Proto je preferována ochrana nabytých práv před skutečností, že jich bylo nabyto v rozporu se zákonem, což plyne z toho, že bylo-li přezkoumávaným rozhodnutím přiznáno právo, dochází k jeho zrušení zpravidla s účinky ex nunc (§ 99 odst. 3 věta první správního řádu). Naopak došlo-li k nezákonnému uložení povinnosti, zpravidla se určí, že účinky spojené se zrušením přezkoumávaného rozhodnutí (99 odst. 2 věta první správního řádu; obdobně srov. Jemelka, L. a kol.) nastávají ex tunc.

24. Na základě rozboru související judikatury a odborné literatury pak v poměrech dané věci , Anonymizováno, uzavřel, že z výše uvedeného je patrné, že při použití analogické aplikace ustanovení § 99 správního řádu, lze dospět k závěru, že účinky zrušujícího rozhodnutí mohou nastat ex tunc nebo ex nunc, kdy je nutno při tomto posouzení zejména přihlížet k okolnostem vzniku právních vztahů založených daným rozhodnutím, resp. je nezbytné zohlednit zákonnost vydaného správního aktu a v této souvislosti také příčiny, které k tomuto stavu vedly. Pro posouzení účinků zrušujícího rozsudku krajského soudu je tak otázka existence dobré víry zásadní podmínkou. Žadatel o udělení licence musí podle ustanovení § 5 odst. 3 energetického zákona vedle finančních předpokladů prokázat také technické předpoklady pro zajištění výkonu licencované činnosti, neboť energetické zařízení musí mít technickou úroveň odpovídající právním předpisům a technickým normám. V licenčním řízení je nutno doložit splnění technických předpokladů rozhodnutím stavebního úřadu a dokladem prokazujícím zajištění revize energetického zařízení ve vztahu k bezpečnosti práce, kdy zpráva o revizi se musí vztahovat k celé fotovoltaické elektrárně. Jak ale vyplynulo z předložených listin, ani jedna ze tři revizních zpráv není způsobilým podkladem, neboť tyto byly vypracovány dle příslušných revizních techniků z časových důvodů bez navštívení a prohlédnutí výrobny. Revizní technik ovšem musí výrobnu vizuálně prohlédnout a zkontrolovat nejen příslušná zapojení panelů i zda počty a výkon panelů odpovídají údajům v projektové dokumentaci, neboť revizní zpráva je jediným podkladem, z něhož se podává výkon elektrárny. Pokud tedy dojde pro účely zpracování revizní zprávy k převzetí informací o elektrárně pouze z projektové dokumentace či jiných listin, pak ta nemá žádnou vypovídající hodnotu o faktickém stavu elektrárny. Pro rozhodnutí o licenci tak dle zrušujícího rozsudku krajského soudu nebyly splněny veškeré podmínky, tato tedy neměla být vůbec udělena, neboť předložené revizní zprávy nebyly způsobilé předpoklady technicky prokázat, když byly vypracovány bez jakékoliv fyzické prohlídky výrobny a takové revizní zprávy nemohou mít žádnou vypovídající hodnotu o stavu elektrárny či její bezpečnosti. Zároveň se dle krajského soudu jedná o neodstranitelnou vadu, neboť neexistuje způsob, jakým by bylo možno zpětně prokázat splnění technických předpokladů, a to ani výpověďmi svědků či znaleckými posudky. , Anonymizováno, tak především v návaznosti mimo jiné také shrnul, že lze uzavřít, že bylo prokázáno, že licence nebyla právnímu předchůdci navrhovatele udělena v souladu s právními předpisy, ale naopak na základě jeho vědomého nepoctivého jednání.

25. Žalobcem v projednávané věci napadeným rozhodnutím , Anonymizováno, úřadu ze dne 12. 1. 2021, č. j. , Anonymizováno, , pak bylo o rozkladu žalobce, společnosti , Jméno žalobce, ., v dané věci vystupujícím v postavení navrhovatele (dále také jako „navrhovatel“), proti rozhodnutí , Anonymizováno, ze dne 12. prosince 2019 (sp. zn. , č. účtu, ), kterým , Anonymizováno, , Anonymizováno, zamítl návrh navrhovatele, aby bylo rozhodnuto, že společnost , právnická osoba, ., (dále také jako „odpůrce“) je povinna navrhovateli zaplatit částku ve výši 3.018.452,40 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky, a dále mimo jiné rozhodl, že se řízení na návrh navrhovatele nepřerušuje, rozhodnuto tak, že rozklad společnosti , Jméno žalobce, ., se zamítá a napadené rozhodnutí se potvrzuje.

26. Na základě podaného rozkladu po jeho projednání v rozkladové komisi a s přihlédnutím k jejímu návrhu se , Anonymizováno, ztotožnila s řešením sporné otázky i s důvody, které správní orgán vedly k učinění předmětných závěrů. Předmět řízení v dané věci byl vymezen v návrhu jako spor výrobce elektřiny (navrhovatele) a provozovatele distribuční soustavy (odpůrce). výkupní cenu za elektřinu, která nebyla navrhovateli za období říjen a listopad 2012. Navrhovatel tvrdil, že mu vůči odpůrci vznikl nárok na výkupní cenu za vyrobenou elektřinu, jenž mu dosud nebyl odpůrcem uhrazen. Navrhovatel ve svém návrhu na zahájení sporného řízení označil za odpůrce společnost , právnická osoba, ., jehož pasivní legitimaci dovodil ze zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), ve znění účinném do konce roku 2012 (dále také „zákon o podpoře elektřiny z obnovitelných zdrojů energie“). Uvedený zákon stanovil podmínky výkupu elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů a práva a povinnosti jednotlivých subjektů a na jeho základě byli provozovatelé regionálních distribučních soustav povinni vykupovat veškerou elektřinu z obnovitelných zdrojů, na kterou se vztahovala podpora. Následně byl zákonem o podporovaných zdrojích účinným od 1. ledna 2013 změněn právní rámec poskytování podpory výroby elektřiny a přechodným ustanovením § 54 odst. 13 zákona o podporovaných zdrojích stanoveno, že práva a závazky provozovatele přenosové soustavy nebo provozovatele regionální distribuční soustavy vzniklé do účinnosti tohoto zákona z důvodu, že provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel regionální distribuční soustavy odmítl přiznat výrobci zcela nebo zčásti nárok na výkupní cenu, přecházejí dnem účinnosti tohoto zákona na operátora trhu.

27. Přestože navrhovatel má za to, že uvedené přechodné ustanovení se v jeho případě neuplatní, když k přechodu práv a závazků z odpůrce na operátora trhu by mohlo dojít pouze v případě, kdy by odpůrce učinil projev vůle spočívající ve výslovném odmítnutí nároku navrhovatele (resp. právního předchůdce navrhovatele) na vyplacení výkupní ceny, a jelikož k takovému projevu vůle ze strany odpůrce nedošlo, nebyly podle navrhovatele splněny podmínky pro uplatnění přechodu práv a povinností na operátora trhu, Rada se s takovým výkladem neztotožnila. Co se týče ,,odmítnutí“ nároku na výplatní cenu, coby právního jednání (resp. právního úkonu dle právní terminologie účinné do 31. prosince 2013), pak zákon o podporovaných zdrojích ani zákon o podpoře elektřiny z obnovitelných zdrojů žádnou formu projevu vůle nestanoví, ani lhůtu, v níž k němu má dojít. Obdobně ani rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. , spisová značka, , na který , Anonymizováno, ve svém rozhodnutí odkázala, žádnou povinnou formou pro ,,odmítnutí“ jako předpokladu pro právní nástupnictví operátora trhu nezmiňuje, když uvádí: ,,Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně není pochyb o tom, že závazek společnosti , Anonymizováno, k úhradě výkupní ceny elektřiny z FVE M. vznikl přede dnem 1. 1. 2013, kdy nabyl účinnosti zákon č. 165/2012 Sb., a podle ustanovení § 54 odst. 13 tohoto zákona došlo k přechodu práv a povinností vůči výrobci elektřiny z obnovitelných zdrojů ze společnosti , Anonymizováno, ., Anonymizováno, na operátora trhu. (...)“, a to bez dalšího, aniž by tento přechod vázal na učinění právního úkonu spočívající ve výslovném projevu vůle odmítnutí nároku na výkupní cenu. K argumentaci navrhovatele pak , Anonymizováno, , Anonymizováno, v rozhodnutí doplňuje, že tam, kde zákon nepředepisuje pro učinění právního úkonu žádnou formu, platí, že ponechává možnost tomu, kdo právně jedná, zvolit pro své jednání jakoukoliv formu. Na podporu Rada poukázala i na charakter právních vztahů mezi účastníky řízení, neboť navrhovatel a odpůrce ve vzájemných vztazích vystupovali jako podnikatelské subjekty (resp. do 31. prosince 2013 jako obchodní společnosti podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění do 31. prosince 2013). Pokud tedy navrhovatel tvrdí, že odpůrce měl povinnost určitým způsobem jednat, aby došlo k přechodu práv a povinnosti na operátora trhu, pak s ním nelze souhlasit, uzavřela stran této otázky , Anonymizováno, , Anonymizováno, .

28. Rada dále konstatovala, že se ztotožnila se závěrem vyjádřeným v napadeném rozhodnutí , Anonymizováno, , neboť hmotněprávní vztah mezi navrhovatelem a odpůrcem trval pouze do konce roku 2012, přičemž v tomto ohledu podpůrně upozornila na smysl ustanovení § 54 odst. 13 zákona o podporovaných zdrojích, kterým bylo zajistit, aby sporná práva a závazky ohledně podpory přešly ze zákona na operátora trhu a tento subjekt vstoupil do příslušných právních vztahů týkajících se nároku na podporu, které nebyly do účinnosti zákona splněny. Rada má za to, že účelem § 54 odst. 13 zákona o podporovaných zdrojích bylo právě to, aby v souladu se zavedením nové administrace a výplaty podpory elektřiny vyroben z podporovaných zdrojů a vstupu operátora trhu do těchto právních vztahů, byla řešena operátorem trhu všechna nevypořádaná práva a závazky vzniklá do konce roku 2012. Nezbytným předpokladem pro to, aby mohl správní orgán přistoupit k posouzení merita věci, ovšem je, aby stranám, které proti sobě stojí ve sporném řízení, svědčila věcná legitimace. Ve sporu o zaplacení výkupní ceny za období říjen a listopad 2012 by v případě uplatnění navrhovatelova nároku do 31. prosince 2012 byl pasivně legitimovaným subjektem odpůrce. V souladu s přechodem práv a závazků na operátora trhu podle § 54 odst. 13 zákona o podporovaných zdrojích přešly nevypořádané nároky výrobců, které by za účinnosti původního zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů měly být uplatňovány vůči distributorům, na operátora trhu. Odpůrce však není v projednávaném případě pasivně věcně legitimovaným subjektem, neboť není nositelem tvrzené povinnosti, a proto nemohl být navrhovatel ve sporném řízení úspěšný.

29. Jak se dále z odůvodnění rozhodnutí , Anonymizováno, , Anonymizováno, podává, Rada se nad rámec již učiněných závěrů vyjádřila také k tomu, zda výrobna navrhovatele splňovala všechny podmínky pro uvedení do provozu v roce 2010. Navrhovatel svůj nárok na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů v cenách roku 2010 založil na uvedení do provozu předmětné elektrárny v roce 2010 jeho právním předchůdcem, dále na licenci na výrobu elektřiny k této elektrárně, správnosti revizních zpráv z roku 2010 a zrušení rozhodnutí o udělení licence z roku 2010 s právními účinky ex nunc. Pro uvedení výrobny do provozu v roce 2010, resp. ke vzniku nároku na podporu za elektřinu vyrobenou ve fotovoltaické elektrárně, bylo nezbytně nutné, aby byla pravomocně udělena licence na výrobu elektřiny. Správní řízení o udělení licence bylo zahájeno na žádost právního předchůdce navrhovatele dne 26. 11. 2010, přičemž k vydání rozhodnutí o udělení licence č. j. , Anonymizováno, došlo dne 28. 12. 2010. Uvedené rozhodnutí o udělení licence bylo předmětem soudního řízení a rozsudkem Krajského soudu v Brně č. j. , Anonymizováno, A , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne 9. 10. 2015 bylo toto rozhodnutí zrušeno a věc byla vrácena , Anonymizováno, k dalšímu řízení. Zrušení rozhodnutí o udělení licence bylo rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. , spisová značka, ze dne 17. 2. 2016 potvrzeno a následně podaná ústavní stížnost navrhovatele byla usnesením sp. zn. III. ÚS 1210/16 ze dne 31. 7. 2018 odmítnuta. Rozhodnutí o udělení licence, na základě něhož byla předmětná výrobna elektřiny , Anonymizováno, , adresa, II považována za uvedenou do provozu v roce 2010, tak bylo v rámci správního soudnictví zrušeno pro shledání podstatných vad způsobujících jeho nezákonnost, přičemž závěr o zrušení tohoto rozhodnutí byl mimo jiné založen na absenci dobré víry právního předchůdce navrhovatele při udělování licence. Z výše uvedených správních rozhodnutí je patrné, že ke splnění podmínek uvedení do provozu došlo v rozporu se zákonem. Samotné posouzení otázky splnění podmínek pro uvedení do provozu přitom nedopadá pouze do sféry navrhovatele, ale v případě poskytování podpory výroby elektřiny jsou dalšími dotčenými subjekty operátor trhu, resp. určení obchodníci s elektřinou, kterým vznikají povinnosti poskytovat výrobcům plnění. S ohledem na výše uvedené je třeba odmítnout názor navrhovatele, že by měl správní orgán při stanovení okamžiku účinků rozhodnutí brát primární ohled pouze na navrhovatele. Při rozhodování, zda účinky zrušeného rozhodnutí nastanou ex tunc nebo ex nunc jsou podstatné všechny okolnosti případu, zejména pak právní vztahy, které na základě původního rozhodnutí vznikly. Jak se dále podává z odůvodnění předmětného rozhodnutí , Anonymizováno, , , Anonymizováno, se ztotožnila se závěry , Anonymizováno, , jestliže dospěl k závěru o účincích zrušení rozhodnutí o udělení licence na výrobu elektřiny Krajského soudu v Brně ex tunc, přičemž předmětnou výrobnu není možné již považovat za zdroj uvedený do provozu v roce 2010.

30. Jde-li o úvahu týkající se závěrů stran přiznání právních účinků zrušení správního aktu, podle něhož jsou účinky ex nunc vázány na ochranu dobré víry účastníka řízení ohledně práv nabytých ze zrušeného rozhodnutí, Rada , Anonymizováno, k tomu dále doplnila, že Krajský soud v Brně v rozsudku č. j. 62 , právnická osoba, /, Anonymizováno, , kterým rozhodl o zrušení rozhodnutí o udělení licence právního předchůdce navrhovatele, výslovně odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. , spisová značka, a sp. zn. IV. ÚS 150/01 a konstatoval, že zrušení licence je namístě jen tehdy, pokud závěr, že byla dána dobrá víra žadatele o udělení licence ve správnost rozhodnutí o udělení licence, nemůže být učiněn. Uvedený závěr krajského soudu byl potvrzen v rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. , spisová značka, ze dne 16. ledna 2017 a ústavnost takového postupu shledal i Ústavní soud v usnesení sp. zn.

III. ÚS 1210/16 ze dne

31. července 2018. Z uvedených rozhodnutí vyplývá, že v případě, kdy by byla shledána legitimní dobrá víra držitele licence v zákonnost rozhodnutí o udělení licence, soud by k jeho zrušení nepřistoupil. Stěžejním důvodem pro zrušení rozhodnutí o udělení licence bylo prokázání, že právní předchůdce navrhovatele nesplnil veškeré předpoklady pro udělení licence, neboť předložené revizní zprávy nebyly způsobilé technické předpoklady výrobny prokázat. Soud vycházel z rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu, podle níž se zpráva o výchozí revizi musí vztahovat k celému energetickému zařízení a musí být vypracována až poté, co je energetické zařízení kompletní a tvoří funkční soubor všech nezbytných částí. Jestliže v případě předložených revizních zpráv vyplynulo, že revizní technik při revizi nespolupracoval s kýmkoli jiným a před sepsáním revizní zprávy elektrárnu fakticky nekontroloval, pak pokud tehdejší jednatel právního předchůdce navrhovatele uložil dne 30. 11. 2010 zajištění revizních zpráv, které měly být zpracovány právě k tomuto datu, nemohl být v dobré víře ve správnost a zákonnost rozhodnutí o udělení licence ani žadatel o licenci, když tytéž revizní zprávy (,,zpracované od stolu“) , Anonymizováno, předkládal. Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. , spisová značka, ze dne 16. 1. 2017 uvedl, že revizní zprávy byly takového charakteru, že v kombinaci se dnem zadání revize vylučovaly, aby žadatel o licenci byl v dobré víře, že revizní činnost mohla ve skutečnosti proběhnout tak, jak ji revizní zpráva popisuje. Z uvedeného důvodu nemohla právnímu předchůdci navrhovatele svědčit dobrá víra ve správnost a zákonnost rozhodnutí vydaného na podkladě jím předložených revizních zpráv a nemůže se tak dovolávat pro něj příznivějších právních následků zrušeného rozhodnutí o udělení licence. Za příčinu nezákonnosti zrušeného rozhodnutí , Anonymizováno, č. j. , Anonymizováno, -8/, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne 28. 12. 2010 je tak možné jednoznačně označit pochybení na straně právního předchůdce navrhovatele, který předal , Anonymizováno, zpětně zpracovanou revizní zprávu, která nemohla osvědčit stav výrobny k tam uvedenému datu. Rada dále v odůvodnění svého rozhodnutí uvedla, že , Anonymizováno, je závěry správních soudů vázán a pokud existuje pravomocný rozsudek soudu v konkrétní věci, je povinen je respektovat. Byť samotné odůvodnění rozsudku není sice závazné, důvody, které soud vedly k jeho vydání, nelze opomenout, zvláště pak za situace, kdy se v něm soudy vyjádřily ke stěžejní otázce existence dobré víry, kterou na straně právního předchůdce navrhovatele vyloučily. Rada rovněž podpůrně odkázala na trestní řízení vedené Krajským soudem v Brně pod sp. zn. , spisová značka, ve spojení s rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. , právnická osoba, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , jimiž byl jednatel právního předchůdce navrhovatele, Mgr. , jméno FO, , který byl do 13. 2. 2013 rovněž členem statutárního orgánu navrhovatele, pravomocně shledán vinným z trestného činu podvodu. Toho se dopustil tím, že uvedl , Anonymizováno, v omyl předložením nepravdivých dokumentů za účelem vydání rozhodnutí o udělení licence ve vztahu k fotovoltaické elektrárně , adresa, II. Závěry trestního rozsudku jsou postaveny na obdobném základě jako zrušující rozsudek krajského soudu, tedy že šlo o úmyslné jednání s cílem získat ke konci roku 2010 licenci na výrobu elektrické energie. Proto se , Anonymizováno, s přihlédnutím k trestnímu rozsudku se závěry správních soudů ohledně absence dobré víry v právního předchůdce navrhovatele zcela ztotožnila. K otázce dobré víry a práv nabytých v dobré víře pak , Anonymizováno, dále doplnila, že pro závěry o účincích zrušujícího rozhodnutí, pokud účinky zrušujícího rozsudku nejsou stanoveny explicitní právní úpravou, platí proti zásadě presumpce správnosti správního aktu zásada ex iniuria ius non oritur, kterou je možné vyložit tak, že ochranu lze poskytovat pouze takovým subjektivním právům, která byla nabyta zákonným způsobem (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1285/09). Zjednodušeně lze konstatovat, že je-li účastník řízení v dobré víře, požívá předmětný správní akt presumpce správnosti, a bude-li zrušen, pak právě s účinky ex nunc. V případě absence dobré víry se toto pravidlo neuplatní, závěr o neexistenci dobré víry adresáta v zákonnost správního aktu je se závěrem o účincích zrušení ex nunc neslučitelný.

31. Soud má za zjištěné, že žalobce je právním nástupcem společnosti , právnická osoba, (dále také jen právní předchůdce žalobce), která zanikla fúzí sloučením 1. 4. 2015, přičemž od tohoto dne se stal žalobce provozovatelem fotovoltaické elektrárny , adresa, (dále také jen „, Anonymizováno, , adresa, “). Z provedených důkazů zjistil, že rozhodnutím , Anonymizováno, z 28. 12. 2010, č. j. , Anonymizováno, , byla právnímu předchůdci žalobce pod č. , hodnota, udělena licence pro , Anonymizováno, , adresa, . Právní předchůdce žalobce uzavřel 21. 1. 2011 s žalovaným (do 1. 1. 2021 pod obchodní firmou , právnická osoba, .) smlouvu o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s převzetím závazku dodat elektřinu do elektrizační soustavy č. , hodnota, -, Anonymizováno, (dále také jen „smlouva o dodávce elektřiny“), na kterou se vztahovala podpora ve formě výkupních cen ve smyslu zákona č. 180/2005 Sb., přičemž žalovaný jako povinně vykupující se zavázal řádně zaplatit výkupní cenu v souladu s příslušným cenovým rozhodnutím , Anonymizováno, (také jen „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “). K úhradě sjednané ceny za odebranou elektřinu v období října a listopadu 2012 vystavil žalobce 5. 11. 2012 a 4. 12. 2012 fakturu č. FV/, Anonymizováno, a č. FV/, Anonymizováno, na částku 2.303.716,80 Kč a 714.735,60 Kč, splatnou 19. 11. 2012 a 18. 12. 2012. Žalovaný uvedené částky neuhradil, ačkoliv k tomu byl vyzván, naposledy předžalobní výzvou z 27. 4. 2015.

32. Ze smlouvy o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s převzetím závazku dodat elektřinu do elektrizační soustavy označené pod č. , hodnota, -, Anonymizováno, ze dne 21. 1. 2011 uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce jako výrobcem elektřiny, společností , právnická osoba, , a žalovaným jako provozovatelem regionální distribuční soustavy, , právnická osoba, ., IČO , IČO žalovaného, , má soud za zjištěné, že předmětem této smlouvy byl výkup elektřiny vyrobené právním předchůdcem žalobce jako výrobcem z obnovitelného zdroje elektřiny, na kterou se vztahovala podpora ve formě výkupních cen ve smyslu zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, přičemž žalovaný jako povinně vykupující se zavázal řádně zaplatit výkupní cenu v souladu s příslušným cenovým rozhodnutím , Anonymizováno, .

33. Soud dále mimo jiné vycházel z jednotlivých souvisejících rozhodnutí, kdy rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 9. 10. 2015, č. j. 62 , právnická osoba, /, Anonymizováno, , došlo ke zrušení rozhodnutí o udělení licence č. , hodnota, s odůvodněním, že rozhodnutí bylo vydáno v rozporu se zákonem. Kasační stížnost podaná proti tomuto rozsudku byla následně zamítnuta rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2016, č. j. , spisová značka, , přičemž podaná ústavní stížnost proti tomuto rozsudku byla Ústavním soudem odmítnuta usnesením sp. zn. III. ÚS 1210/16 ze dne 31. 7. 2018.

34. Rozsudkem Krajského soudu v Brně č. j. , spisová značka, ze dne 20. 6. 2018, který nabyl právní moci dne 11. 4. 2019, byl v trestním řízení obžalovaný revizní technik , jméno FO, mimo jiné uznán vinným tím, že jako revizní technik dne 2. 12. 2010, aniž by elektrárnu , adresa, předtím navštívil a vykonal revizi, úmyslně vyhotovil zcela nepravdivou zprávu o provedení revize elektrického zařízení výchozí č. P , Anonymizováno, údajně provedenou v období od 24. do 30. 11. 2010. Mgr. , jméno FO, , jednatel právního předchůdce žalobce, byl spolu s dalšími obviněnými shledán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 209 trestního zákoníku, když kromě jiného jako jednatel právního předchůdce žalobkyně, jenž byl investorem a objednatelem fotovoltaické elektrárny , adresa, , ačkoliv věděl, že tato není v podstatných částech dokončena, dne 30. 11. 2010 dal pokyn označeným osobám, aby k žádosti o připojení fotovoltaické elektrárny do distribuční soustavy zajistily mimo jiné zprávu o výchozí revizi elektrické instalace na část nízkého napětí a část vysokého napětí fotovoltaické elektrárny , adresa, . Usnesením Vrchního soudu v Olomouci, č. j. , právnická osoba, , Anonymizováno, bylo odvolání proti shora citovanému trestnímu rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 6. 2018 zamítnuto, když ve vztahu k obžalovanému , jméno FO, byl napadený rozsudek částečně zrušen ve výroku o trestu zákazu činnosti uloženém tomuto obžalovanému.

35. Z výpisu z obchodního rejstříku společnosti , právnická osoba, a společnosti , právnická osoba, . vyplývá, že žalobce byl zapsán jako jediný společník společnosti , právnická osoba, dne 19. 10. 2010. Žalobce tedy byl jediným společníkem společnosti , právnická osoba, v době předcházející vydání licence č. , hodnota, a také v době fúze. Kromě toho byli žalobce a , právnická osoba, v této době propojeni i personálně následujícími osobami: a) Ing. , jméno FO, , nar. , datum, , který byl v období od 15. 10. 2010 do 29. 6. 2014 jednatelem společnosti , právnická osoba, , zároveň od 28. 3. 2008 do 29. 6. 2014 předsedou představenstva žalobce. , jméno FO, , nar. , datum, , která byla v období od 29. 6. 2014 do 1. 4. 2015 jednatelem společnosti , právnická osoba, a zároveň od 29. 6. 2014 až do současnosti statutárním ředitelem a předsedkyní správní rady žalobce. Mgr. , jméno FO, , nar. , datum, , který byl v období od 15. 10. 2010 do 15. 6. 2012 jednatelem společnosti , právnická osoba, , zároveň od 31. 5. 2008 do 15. 6. 2012 předsedou dozorčí rady žalobce.

36. Další důkazy soud neprováděl. Jde-li dále o účastníky řízení navrhované důkazy, soud tak nepřistoupil k provedení dalšího dokazování a důkazní návrhy žalobce, v podobě návrhu na výslech revizního technika , jméno FO, , návrhu na výslech zaměstnance , Anonymizováno, a dále návrhu na provedení dokazování úplným obsahem trestního spisu pod sp. zn. , spisová značka, , byly zamítnuty. Z dále provedených důkazů pak soud s ohledem na posouzení této věci a uvedené závěry neučinil žádná významná skutková zjištění, z nichž by bylo třeba pro účely odůvodnění tohoto rozhodnutí vycházet.

37. Dle § 250i o. s. ř. soud žalobu zamítne, dospěje-li k závěru, že správní orgán rozhodl o sporu nebo o jiné právní věci správně. Po provedeném dokazování a na podkladě shora uvedených zjištění tak má soud za to, že správní orgán rozhodl o sporu mezi účastníky správně a žaloba byla ve smyslu ustanovení § 250i o. s. ř. zamítnuta, neboť soud neshledal důvody pro nahrazení napadeného rozhodnutí správního orgánu rozsudkem soudu spolu s uložením povinnosti žalovanému zaplatit žalobci v žalobě specifikovanou částku s příslušenstvím.

38. Dle § 54 odst. 13 zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů (dále jen „ zákona o podporovaných zdrojích energie“), práva a závazky provozovatele přenosové soustavy nebo provozovatele regionální distribuční soustavy vzniklé do účinnosti tohoto zákona z důvodu, že provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel regionální distribuční soustavy odmítl přiznat výrobci zcela nebo zčásti nárok na výkupní cenu nebo na zelený bonus nebo na příspěvek k ceně elektřiny z kombinované výroby elektřiny a tepla a nebo vyrobené z druhotných zdrojů, přecházejí dnem účinnosti tohoto zákona na operátora trhu.

39. Dle § 135 odst. 1 o. s. ř., je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt, postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.

40. Dle § 6 odst. 2 občanského zákoníku nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu.

41. Jestliže bylo žalobcem napadeným rozhodnutím Rady , Anonymizováno, ze dne 12. 1. 2021 rozhodnuto o rozkladu žalobce proti rozhodnutí , Anonymizováno, ze dne 12. 12. 2019 tak, že se zamítá a rozhodnutí , Anonymizováno, se potvrzuje, soud se závěry , Anonymizováno, vyslovenými v odůvodnění rozhodnutí ze dne 12. 1. 2021 ztotožnil, když v rozhodnutí , Anonymizováno, , Anonymizováno, bylo mimo jiné konstatováno, že odpůrce není ve sporu pasivně legitimován, neboť v souladu s přechodem práv a závazků lze v otázce pasivní legitimace uvažovat na straně odpůrce pouze o operátorovi trhu, na kterého ode dne 1. 1. 2013 přešla nevypořádaná práva a závazky přímo ze zákona. Z důvodu nedostatku pasivní legitimace bylo nezbytné návrh navrhovatele zamítnout, kdy z odůvodnění rozhodnutí , Anonymizováno, , Anonymizováno, se dále podává, že , Anonymizováno, postupoval správně, když návrh žalobce zamítnul. Soud dále k uvedenému dodává, že argumentace žalobce v projednávané věci je prakticky shodná jako v případě správního řízení, ze strany žalobce nebyly uvedeny žádné skutečnosti, s nimiž by se již správní orgán v napadeném rozhodnutí podrobně nevypořádal a také žalobcem označené důkazy se vztahují k již řešeným otázkám, v nichž správní orgán dospěl ke správným závěrům, které byly podrobně odůvodněny.

42. Z odůvodnění rozhodnutí , Anonymizováno, , Anonymizováno, je pak dále zřejmé, že také v napadeném rozhodnutí o rozkladu žalobce se správní orgán nad rámec vyjádřil k otázce, zda výrobna navrhovatele v rozhodné době splňovala všechny podmínky pro uvedení do provozu v roce 2010, k níž se vyjadřoval již , Anonymizováno, , přestože, jak Rada , Anonymizováno, v odůvodnění konstatuje, posouzení dalších navazujících skutečností již není s ohledem na posouzení pasivní věcné legitimace ve sporu stěžejní. Z rozhodnutí se pak podávají v tomto ohledu shodné závěry, k jakým dospěl , Anonymizováno, s tím, že v rozhodnutí Rada , Anonymizováno, především shrnuje, že navrhovatel svůj nárok na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů v cenách roku 2010 založil na uvedení do provozu předmětné elektrárny v roce 2010 jeho právním předchůdcem, dále na licenci na výrobu elektřiny k této elektrárně, správnosti revizních zpráv z roku 2010 a zrušení rozhodnutí o udělení licence z roku 2010 s právními účinky ex nunc. V případě podpory formou výkupních cen bylo podmínkou uvedení do provozu v roce 2010 uskutečnění výroby elektřiny a dodávky elektřiny do elektrizační soustavy, to vše v souladu s rozhodnutím o udělení licence a vznikem oprávnění k výkonu licencované činnosti. Co se týká udělené licence, rozhodnutí o udělení licence z roku 2010 bylo zrušeno správními soudy pro nesplnění technických předpokladů pro udělení licence, kdy nová licence byla udělena v roce 2015 již přímo navrhovateli. Jestliže ohledně právních účinků zrušení rozhodnutí o udělení licence , Anonymizováno, dospěl k závěru, že rozhodnutí bylo zrušeno s účinky ex tunc, neboť právnímu předchůdci navrhovatele nemohla svědčit dobrá víra v zákonnost rozhodnutí o udělení licence, když její absenci potvrdily správní i trestní soudy, které shledaly, že jednatel právního předchůdce navrhovatele předložil , Anonymizováno, vědomě nepravdivé revizní zprávy, ačkoliv část elektrárny nebyla dokončena a revizní zprávy byly zpracovány „od stolu“, také v napadeném rozhodnutí se , Anonymizováno, , Anonymizováno, podrobně zabývá v tomto směru rozhodnými skutečnostmi se závěrem, že ke splnění podmínek uvedení do provozu došlo v rozporu se zákonem, jestliže právní předchůdce navrhovatele neprokázal bezpečnost elektrárny a licence tak neměla být vůbec udělena, protože pro to nebyly od počátku splněny podmínky. V případě absence dobré víry právního předchůdce navrhovatele mu nemohla svědčit ochrana práv nabytých v dobré víře ani legitimní očekávání. Na vyrobenou elektřinu v předmětné výrobně se tak nemohla vztahovat podpora, na čemž nic nemění ani skutečnost převedení elektrárny na nového vlastníka, nadto v inkriminované době personálně propojeného se svým právním předchůdcem, jak se z rozhodnutí dále podává.

43. Soud dále ke shora uvedenému doplňuje, že pokud jde o tyto závěry, lze pro úplnost odkázat rovněž na odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. , spisová značka, ze dne 3. 8. 2023, kterým bylo rozhodnuto v obdobné věci žalobce o žalobcem podaném odvolání proti rozsudku Městského soudu v Brně č. j. , spisová značka, ze dne 31. 1. 2022 a rozhodnutí soudu prvního stupně bylo potvrzeno. Žalobce se v této věci domáhal rovněž nahrazení rozhodnutí , Anonymizováno, jako správního orgánu, a to ze dne 12. 1. 2021, pod č. j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , tak, aby bylo uloženo žalovanému zaplatit žalobci v daném případě částku ve výši 223.358,40 Kč s příslušenstvím, a to s tím, že zde se jednalo o částku s ohledem na požadovanou úhradu sjednané ceny za odebranou elektřinu za prosinec 2012, kterou žalobce vyúčtoval prostřednictvím faktury č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, částkou ve výši 223.358,40 Kč se splatností ke dni 17. 1. 2023. Ve shora uvedeném rozhodnutí se soud zabýval shodně uváděnými námitkami žalobce, jako je tomu v případě řízení vedeného v projednávané věci, a také z rozhodnutí odvolacího soudu se podávají v návaznosti na rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým byla žaloba žalobce zamítnuta, obdobné závěry jako v případě řízení vedeného před správním orgánem.

44. Předně se odvolací soud zabýval otázkou, zda účastníkům v řízení svědčí věcná legitimace, přičemž vycházel z toho, že zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů ukládal provozovatelům regionálních distribučních soustav povinnost vykupovat elektřinu z obnovitelných zdrojů s tím, že bylo rovněž nutné uzavřít smlouvu o dodávce elektřiny (srov. § 4 odst. 4 zákona č. 180/2005 Sb.). V projednávaném případě se tak mezi právním předchůdcem žalobce a zúčastněnou osobou stalo Smlouvou o dodávce elektřiny. Právní rámec poskytování podpory výroby elektřiny byl od 1. 1. 2013 změněn nabytím účinnosti zákona o podporovaných zdrojích energie, který v ustanovení § 54 odst. 13 upravil přechod práv a povinností provozovatele regionální distribuční soustavy. Podmínkou přechodu práv a povinností týkající se výkupních cen bylo odmítnutí nebo částečné odmítnutí přiznání nároku na podporu výrobci, v daném případě žalobci, jak odvolací soud uvádí. Ve vztahu k námitce, jakým způsobem mělo být odmítnutí nároku na podporu učiněno, pak odvolací soud konstatoval, že jestliže žalobce měl za to, že se muselo jednat o projev vůle učiněný do 31. 12. 2012, ve kterém muselo být výslovně uvedeno, zda se nárok odmítá, případně z jaké části, žalobce vyložil přechodné ustanovení § 54 odst. 13 POZE způsobem, který je v rozporu s jazykovým a teleologickým výkladem citovaného ustanovení, neboť z něj nelze dovodit specifickou formu ani lhůtu pro odmítnutí nároku na výkupní cenu. Pokud zákon nezakotvuje obligatorní písemnou formu odmítnutí nároku, bylo zcela na jednajícím, aby tuto formu pro odmítnutí sám zvolil, přičemž mu nic nebránilo učinit právní jednání neformálně. Samotné neuhrazení vystavené faktury je tedy namístě vykládat jako odmítnutí nároku žalobce na zaplacení výkupní ceny energie. Na podporu tohoto závěru pak odvolací soud poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. , spisová značka, (publikovaný na stránkách www.nsoud.cz.), který se výkladem přechodných ustanovení zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, blíže zabýval. Vyplývá z něj, že provozovatel přenosové či regionální distribuční soustavy nebyl podle předchozí právní úpravy subjektem, který by mohl rozhodovat o přiznání či nepřiznání nároku na podporu, a proto je nutné slovní spojení „odmítl přiznat nárok“ použité v § 54 odst. 13 zákona o POZE chápat ve smyslu odmítnutí zaplacení výrobcem nárokované podpory. Z obsahu výše citovaných ustanovení je tak dle odvolacího soudu zřejmý úmysl zákonodárce odlišit způsob vypořádání práv a závazků z dosavadních vztahů týkajících se podpory v situaci, kdy mělo jít pouze o vyplacení nesporných nároků (ty měl uhradit stávající poskytovatel podpory), od situací, kdy práva a závazky vznikly ze zaplacení podpory bez předání podkladů nebo kdy mezi výrobcem a dosavadním poskytovatelem podpory došlo ke sporu o jejich důvodnost (takové situace měly být řešeny a případné závazky dosavadního poskytovatele uhrazeny již novým poskytovatelem podpory). Soud dále odkazuje na odůvodnění shora uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Brně, pokud jde o vyslovené závěry také v tom směru, že nabytím účinnosti POZE přešla práva a povinnosti vyplývající ze Smlouvy o dodávce elektřiny, která v souladu s ustanovením § 54 odst. 9 POZE k 31. 12. 2012 ex lege zanikla, na operátora trhu, tedy společnost , právnická osoba, .

45. Dle § 13 občanského zákoníku každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.

46. Jde-li o zbylé námitky žalobce, soud rovněž shrnuje, že s ohledem na již dříve odůvodněné závěry týkající se nedostatku pasivní legitimace žalovaného, považoval za nadbytečné se detailně věnovat nad rámec již výše uvedeného také dalším žalobcem uváděným námitkám, které nadto již byly řešeny v rámci rozhodnutí správních orgánů. Soud má za to, že žalobce nebyl dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu dle ustanovení § 246 odst. 1 o. s. ř. a ve smyslu ustanovení § 250i tak soud uzavírá, že žaloba byla jako nedůvodná v plném rozsahu zamítnuta.

47. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž soud přiznal ve věci úspěšnému žalovanému náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému žalobci, a to v celkové výši 51.461,30 Kč, resp. po zaokrouhlení ve výši 51.461 Kč. Náklady řízení spočívají v odměně advokáta dle § 9 odst. 4 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb., za 7 úkonů právní služby po 3.100 Kč (za tarifní hodnotu se považuje částka ve výši 50.000 Kč) činí podle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., (písemné podání ve věci samé ze dne 24. 11. 2021, 1. 3. 2022, 27. 3. 2023, 6. 4. 2023, účast u jednání soudu dne 20. 1. 2023, 14. 4. 2023, 16. 6. 2023), a dále podle § 11 odst. 2 písm. c) ve spoj. s § 11 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., za 3 úkony právní služby po 1.550 Kč (písemná podání ze dne 27. 6. 2022, 21. 10. 2022 a 25. 8. 2022), spolu s paušální náhradou nákladů za každý úkon právní služby ve výši 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., jež byla žalovanému přiznána v celkové výši 3.000 Kč za 10 úkonů právní služby. Dále náklady řízení představuje cestovné za cestu ze sídla právního zástupce a zpět (cesta k jednání dne 20. 1. 2023 a 14. 3. 2023, ujeto 426 km) vykonané automobilem , Anonymizováno, , reg. zn. , SPZ, , s údajem o spotřebě 10,6 l (třetí údaj z TP) na 100 km, za použití sazby základní náhrady 5,20 Kč/km, a to v celkové výši 4.076 Kč za jednu cestu, tedy 8.152 Kč za obě cesty, a dále náklady v podobě náhrady promeškaného času (dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) ve výši 100 Kč za každou i jen započatou půlhodinu v celkové výši 1.100 Kč za čas strávený cestou v obou případech. Dále náklady řízení představuje cestovné za cestu ze sídla právního zástupce a zpět (cesta k jednání dne 16. 6. 2023, ujeto 420 km) vykonané automobilem , Anonymizováno, , Anonymizováno, , reg. zn. , SPZ, , s údajem o spotřebě 6,9 l (třetí údaj z TP) na 100 km, za použití sazby základní náhrady 5,20 Kč/km, a to v celkové výši 3.378 Kč, a dále náklady v podobě náhrady promeškaného času (dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) ve výši 100 Kč za každou i jen započatou půlhodinu v celkové výši 450 Kč za čas strávený cestou, spolu s náhradou promeškaného času (dle § 14 odst. 1 písm. b), odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) ve výši 100 Kč za každou i jen započatou půlhodinu v celkové výši 100 Kč, to vše spolu s DPH dle ustanovení § 137 odst. 1, 3 o. s. ř.