II.ÚS 1629/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně, soudce Pavla Šámala a soudce zpravodaje Martina Smolka o ústavní stížnosti stěžovatelky ZONAS a.s., sídlem Horní náměstí 14/17, Olomouc, zastoupené JUDr. Ing. Petrem Machálkem, Ph.D., advokátem, sídlem Pivovarská 58/8, Vyškov, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 23 Cdo 1371/2025-625 ze dne 31. března 2026, rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 21 Co 191/2024-571 ze dne 11. prosince 2024, rozsudku Městského soudu v Brně č. j. 72 C 74/2021-499 ze dne 19. června 2023, rozhodnutí Rady Energetického regulačního úřadu č. j. 10511-30/2015-ERU ze dne 12. ledna 2021 a rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. j. 10511-18/2015-ERU ze dne 12. prosince 2019, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně, Městského soudu v Brně a Energetického regulačního úřadu, jako účastníků řízení, a EG.D Holding, a.s., Lidická 1873/36, Brno, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatelka vyrábí elektřinu z obnovitelných zdrojů. S vedlejší účastnicí měla uzavřenou smlouvu o tom, že jí bude stěžovatelka dodávat takto vyrobenou elektřinu a vedlejší účastnice ji bude dodávat do elektrizační soustavy. Vedlejší účastnice za tuto elektřinu stěžovatelce platila. Vedlejší účastnice odmítla proplatit stěžovatelce faktury za měsíce říjen a listopad 2012.

2. Stěžovatelka se domáhala u Energetického regulačního úřadu rozhodnutí o neproplacených platbách podle § 17 odst. 7 písm. d) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů ve spojení s § 52 zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů (dále jen "zákon o podporovaných zdrojích energie"). ERÚ její návrh zamítl napadeným rozhodnutím s tím, že se od 1. 1. 2013 změnila právní úprava, podle které vedlejší účastnice není pasivně legitimovaná k vypořádání sporných nároků. Podle § 54 odst. 13 zákon o podporovaných zdrojích energie přešly od účinnosti nového zákona závazky z částečně či zcela odmítnutých plateb z provozovatelů distribuční soustavy na operátory trhu. Žalovanou tedy neměla být vedlejší účastnice, ale společnost E.ON Energie, a. s. Stěžovatelka podala proti rozhodnutí ERÚ odpor, její Rada jej ovšem napadeným rozhodnutím zamítla a rozhodnutí ERÚ potvrdila.

3. Stěžovatelka se poté bránila u civilních soudů žalobou podanou podle části V. o. s. ř. a požadovala nahradit rozhodnutí ERÚ soudním rozhodnutím. Městský soud v Brně její žalobu zamítl. Jeho názor k odvolání stěžovatelky potvrdil Krajský soud v Brně, taktéž napadeným rozsudkem. Stěžovatelka nakonec podala dovolání k Nejvyššímu soudu, ten jej napadeným usnesením odmítl. Soudy rozhodly v obdobném duchu. Slovní spojení "odmítl přiznat nárok" uvedené v § 54 odst. 13 zákona o podporovaných zdrojích energie je třeba vykládat tak, že postačí odmítnutí zaplacení nárokované podpory, jelikož tehdejší provozovatel přenosové soustavy vrchnostensky nerozhodoval. Pokud tedy vedlejší účastnice odmítla zaplatit faktury stěžovatelky za dva měsíce v roce 2012, postačilo takové jednání k tomu, aby se od 1. 1. 2013 převedla povinnost vypořádání nároků z podporované energie na operátora trhu.

II. Argumentace stěžovatelky

4. Stěžovatelka tvrdí, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno její ústavně zaručené právo na ochranu vlastnictví (čl. 11 Listiny základních práv a svobod; "Listiny") a právo svobodně podnikat podle čl. 26 odst. 1 Listiny. Došlo také k porušení práva na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny.

5. Podle stěžovatelky soudy a ERÚ nesprávně vyložily § 54 odst. 13 zákona o podporovaných zdrojích energie. Řídily se pouze jazykovým výkladem, nikoli smyslem a účelem přechodného ustanovení, a dospěly k chybnému závěru, že odmítnutí nároku na výkupní cenu nemusí mít konkrétní formu. Teleologický výklad ale vyžaduje, aby právní jednání směřující k odmítnutí nároku bylo jasné, výslovné, určité a srozumitelné. Nestačí prosté neuhrazení faktury, je třeba výslovné odmítnutí, ve kterém provozovatel jasně určí, jestli jde o odmítnutí částečné nebo plné. Nejvyšší soud sice odkázal na svůj rozsudek sp. zn. 32 Cdo 1264/2019, dostatečně ale nereflektoval odlišný skutkový základ. Uplatněný výklad soudů je natolik neodůvodněný a svévolný, navíc v kontrastu s obsáhlou argumentací stěžovatelky, že dosahuje intenzity porušení jejího práva na spravedlivý proces.

III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud shledal, že jsou splněné procesní podmínky k projednání ústavní stížnosti. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastníkem předcházejících řízení; je zastoupená advokátem (§ 29 až 31 zákona o Ústavním soudu); vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný.

IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

8. Porušení dotčených základních práv spatřuje stěžovatelka v chybném výkladu, potažmo aplikaci § 54 odst. 13 zákona o podporovaných zdrojích energie obecnými soudy, resp. správním úřadem.

9. Ústavní soud obecně konstantně rozhoduje, že interpretace a aplikace norem podústavního práva náleží obecným soudům, neboť postrádá ústavněprávní rozměr (srov. např. nález sp. zn. IV. ÚS 2372/11 ze dne 3. 9. 2012, nález sp. zn. IV. ÚS 1834/10 ze dne 22. 11. 2010 či nález sp. zn. I. ÚS 1052/10 ze dne 29. 9. 2010). Ústavnímu soudu tak zásadně nepřísluší výklad podústavního práva provedený k tomu určeným orgánem veřejné moci přehodnocovat, a to ani v případě odlišného názoru na správnou interpretaci určité právní normy (např. nález sp. zn. I. ÚS 1056/07 ze dne 21. 5. 2008, nález sp. zn. I. ÚS 351/05 ze dne 3. 5. 2006 či nález sp. zn. II. ÚS 259/05 ze dne 21. 3. 2006).

10. Přesto může i nesprávnou aplikací či interpretací norem podústavního práva dojít k porušení některého z ústavně zaručených základních práv či svobod (např. nález sp. zn. III. ÚS 2516/07 ze dne 28. 5. 2009). Ústavní soud proto vymezil i okruh situací, v nichž nesprávná interpretace nebo aplikace podústavního práva obecnými soudy může zakládat důvod pro zásah Ústavního soudu. Obecně půjde o situace, kdy obecný soud neodůvodněně upřednostnil při aplikaci či interpretaci právní normu sledující určitý ústavně chráněný účel na úkor právní normy sledující jiný ústavně chráněný účel, dále o situace, kdy z možných výkladových alternativ jedné právní normy zvolí výklad ústavně nekonformní, jakož i situace, kdy aplikace či interpretace právní normy je v daném případě svévolná či v extrémním rozporu s vykonanými skutkovými zjištěními (např. nález sp. zn. I. ÚS 3523/11 ze dne 7. 3. 2012, nález sp. zn. I. ÚS 2736/07 ze dne 14. 4. 2010, nález sp. zn. I. ÚS 755/06 ze dne 10. 12. 2008 či nález sp. zn. I. ÚS 320/06 ze dne 29. 10. 2008).

11. Mezi případy, v nichž Ústavní soud může zasáhnout proti určitému způsobu interpretace či aplikace norem podústavního práva, patří dále např. interpretace právní normy v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. nález sp. zn. II. ÚS 2610/14 ze dne 20. 1. 2015), interpretace, která nešetří podstaty a smyslu ústavně zaručených základních práv (např. nález sp. zn. I. ÚS 2472/13 ze dne 25. 11. 2014), interpretace či aplikace extrémně formalistická (např. nález sp. zn. II. ÚS 2972/10 ze dne 30. 10. 2014), interpretace vedoucí k odepření přístupu k soudu (např. nález sp. zn. I. ÚS 3106/13 ze dne 23. 10. 2014), či odepření ochrany práva jednotlivce toliko v důsledku nevyjasněné koncepce, dané diametrálními změnami v přístupu obecných soudů k určité právní otázce (např. nález sp. zn. II. ÚS 3403/11 ze dne 8. 8. 2013).

12. V dotčené věci Ústavní soud neshledal žádný z důvodů, z nichž by právní hodnocení, na němž jsou založena napadená rozhodnutí obecných soudů, resp. správního úřadu, mohla trpět vadou protiústavnosti.

13. Jak upozorňuje stěžovatelka a jak též dovodily obecné soudy, výše zmiňované ustanovení zákona o podporovaných zdrojích energie odráží úmysl zákonodárce odlišit způsob vypořádání práv a závazků z dosavadních vztahů týkajících se podpory v situaci, kdy mělo jít pouze o vyplacení nesporných nároků (ty měl uhradit stávající poskytovatel podpory) od situací, kdy práva a závazky vznikly ze zaplacení podpory bez předání podkladů nebo kdy mezi výrobcem a dosavadním poskytovatelem podpory došlo ke sporu o jejich důvodnosti (takové situace měly být řešeny a případné závazky dosavadního poskytovatele uhrazeny již novým poskytovatelem podpory).

14. Z uvedeného by se mohlo zdát, že pokud stěžovatelka měla v rozhodné době - jak tvrdí - nesporný nárok, byl pasivně legitimovaným subjektem pro vypořádání práv a závazků spojených s podporou její stávající poskytovatel podpory.

15. Obecné soudy nicméně zároveň z dotčeného ustanovení dovodily, že vzhledem k tomu, že provozovatel přenosové či regionální distribuční soustavy nebyl podle předchozí právní úpravy subjektem, který by mohl rozhodovat o přiznání či nepřiznání nároku na podporu, je nutné slovní spojení "odmítl přiznat nárok" chápat ve smyslu odmítnutí zaplacení výrobcem nárokované podpory. Jinými slovy, podle obecných soudů, pokud v rozhodné době bylo odmítnuto uhrazení platby za podporovanou energii, došlo bez dalšího k odmítnutí přiznání nároku, a tedy ke sporu, pro jehož vypořádání byl pasivně legitimovaný nový poskytovatel podpory (operátor trhu).

16. Jak uvedeno výše, i pokud by měl Ústavní soud pochybnosti o správnosti zvoleného výkladu, mohl by zasáhnout pouze v některé z uvedených situací zcela neudržitelné nebo svévolné interpretace či aplikace práva. Přístup obecných soudů žádný takový deficit, který by vyžadoval zásah Ústavního soudu, v těchto ohledech nevykazuje.

17. Je jistě pravdou, že obecné soudy mohly zvolit přístup opačný, tj. zkoumat v každém jednotlivém případě důvod neuhrazení platby za podporovou energii a podle toho určovat pasivně legitimované subjekty pro vypořádání závazků. Ale i přístup zvolený obecnými soudy je možný, přičemž v konečném důsledku vede k naplnění vůle zákonodárce, jak byla popsána výše, tedy k odlišení nesporných od sporných nároků za účelem identifikace pasivně legitimovaného subjektu pro jejich vypořádání. Není přitom úlohou Ústavního soudu posuzovat, jaký výklad naplňuje vůli zákonodárce lépe.

18. S ohledem na to Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. června 2026 Jiří Přibáň v. r. předseda senátu