11 C 154/2019

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Lenkou Šestákovou ve věci žalobce: právnická osoba, IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátkou jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: celé jméno žalovaného, narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 58.707 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 41.801 Kč spolu s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 41.801 Kč od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Řízení se zastavuje v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení 27,47% úroku ročně z částky 49.589,05 Kč od datum do zaplacení.

III. Zamítá se žaloba v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 16.906 Kč spolu s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 16.906 Kč od datum do zaplacení, částky ve výši 22.293,59 Kč a úroku ve výši 35% ročně z částky 49.589,05 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 196.776 Kč.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou k soudu dne datum se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaný byl zavázán k povinnosti zaplatit mu částku 58.707 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu ve výši 22.293,59 Kč, a nahradit mu náklady řízení. K odůvodnění žaloby uvedl, že mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným jako klientem byla dne datum uzavřena Smlouva o úvěru číslo. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 50.000 Kč, žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 83,86% ročně splácet v 60ti měsíčních splátkách ve výši 2.733 Kč splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem prosincem rok, to vše dle splátkového kalendáře. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byly žalobci uhrazeny tři splátky, částka 2.733 Kč dne datum, 2.733 Kč dne datum a tatáž částka dne datum. Před zesplatněním celého úvěru vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč, a to za prodlení delší 30ti dnů u splátek 4, 5 ve výši 2× 499 Kč. Dále vzniklo žalobci právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 400 Kč, a to za prodlení se splátkami 4, 5 delší než 15 dnů ve výši 2× 200 Kč. V důsledku prodlení žalovaného došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3 smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kteréhokoliv splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky číslo splatné dne datum. K datu datum tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Dle bodu 6.4 smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru, a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši 57.309,52 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. V bodu 6.5 smlouvy byla sjednána smluvní pokuta pro případ nezaplacení nové jistiny úvěru v den zesplatnění, a to ve výši 0,1% za každý den prodlení. Žalovaný tak dluží žalobci částku ve výši 57.309,52 Kč, která se skládá z dlužné původní jistiny ve výši 49.589,05 Kč, dlužného úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění ve výši 7.720,47 Kč, smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy ve výši 998 Kč, náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 400 Kč, smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradu, a to počínaje dnem datum do datum v celkové výši 22.293,59 Kč, dále žalobce požaduje úrok z prodlení z částky 58.707 Kč v zákonné výši a úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 49.589,05 Kč ode dne datum do zaplacení, přičemž žalobce požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 62,47% ročně, která odpovídá afektivní úrokové sazbě úvěrů sjednané ve smlouvě, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 195.776 Kč.

2. Na ústním jednání, které bylo nařízeno na den datum, právní zástupce žalobce s žalovaným, který svůj dluh vůči žalobci uznal, uzavřeli smír a žádali soud, aby tento smír jimi uzavřený byl v souladu s ust. § 99 o. s. ř. schválen.

3. Soud na ústním jednání v termínu shora provedl dokazování listinnými důkazy, které měl k dispozici. Z těchto listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění. Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena Smlouva o úvěru číslo to na základě návrhu žalovaného na uzavření smlouvy ze dne datum, který byl schválen žalobcem, jak vyplývá z jeho dopisu ze dne datum. Byla sjednána celková výše úvěru ve výši 50.000 Kč s tím, že celková částka, kterou má žalovaný zaplatit, je 163.980 Kč. Žalovaný byl povinen úvěr hradit ve splátkách ve výši 2.733 Kč měsíčně při výpočtu šedesáti splátek s tím, že splátky byly splatné nejpozději 20. den každého kalendářního měsíce a zápůjční úroková sazba činila 83,86% ročně. Dle bodu 6.1 smlouvy, jestli-že se klienti ocitnou v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30ti dnů, vzniká jim povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, u které se ocitli v prodlení o délce 30ti dnů. Podle bodu 6.2 smlouvy, poskytovatel má vůči klientům právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s jejím prodlením. Výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se klienti ocitli v prodlení s její úhradou o délce 15ti dnů, částku ve výši 200 Kč. Dle bodu 6.3 smlouvy, jestliže se klienti ocitnou v prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 65ti dnů, je poskytovatel oprávněn odepřít plnění veškerých svých závazků ze smlouvy a automaticky dojde k zesplatnění úvěru. Dle bodu 6.5 smlouvy, jestliže klienti po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jim povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradu, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění až do jejího úplného zaplacení.

4. Z dokladů o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že žalobce poskytl žalovanému úvěr na základě smlouvy, a to převodem na účet bankovní účet dne datum ve sjednané výši 20.159 Kč a téhož dne zbylou část započetl na jiný dluh žalovaného z jiné smlouvy, kterou žalovaný s žalobcem uzavřel.

5. Z karty klienta bylo zjištěno, že na úvěr zaplatil žalovaný do zesplatnění úvěru dne datum částku 2.733 Kč, dne datum částku 2.733 Kč a dne datum rovněž 2.733 Kč. Dopisem žalobce ze dne datum bylo žalovanému sděleno, že došlo k zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy a žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru ve výši 58.707 Kč.

6. Před jednáním, které bylo nařízeno na den datum, poté, co usnesením podepsaného soudu ze dne datum rozhodnutí č. j. číslo jednací soud smír účastníků, kterým žalovaný zavázal zaplatit žalobci částku ve výši 58.707 Kč spolu s 18,5% úrokem z prodlení ročně z částky 58.707 Kč od datum do zaplacení, částku ve výši 22.293,59 Kč, úrok ve výši 62,47% ročně z částky 49.589,05 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky ve výši 196.776 Kč a nahradit náklady řízení ve výši 17.699,80 Kč v pravidelných měsíčních splátkách, neschválil, podáním ze dne datum vzal žalobce žalobu v části zpět. Částečné zpětvzetí se týkalo úroku ve výši 27,47% ročně z částky 49.589,05 Kč od datum do zaplacení. V této části tedy soud postupoval dle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř., když řízení zastavil, neboť s tímto částečným zpětvzetím žaloby žalovaný neprojevil nesouhlas (výrok II.).

7. U jednání dne datum soud provedl dokazování spisem název soudu sp. zn. spisová značka, ze kterého zjistil, že nárok žalobce byl uplatněn v tomto případě vůči žalovanému z titulu uzavřené Smlouvy z úvěru číslo ze dne datum, na základě které byl žalovanému žalobcem poskytnut úvěr ve výši 17.000 Kč, k jehož vyplacení došlo datum. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru, sjednaný výslovně ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 97,66% ročně, splácet ve 42 měsíčních splátkách ve výši 1.094 Kč splatných vždy k 20. dni kalendářního měsíce, počínaje únorem rok. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení pohledávky ve výši 19.581,97 Kč představující novou jistinu úvěru, dále zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy ve výši 998 Kč s příslušenstvím, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 800 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuty dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 19.581,97 Kč za každý den prodlení žalované s její úhradou, počínaje dnem datum do zaplacení, ve výši 6.265,60 Kč a zaplacení úroku za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině ve výši 16.679,73 Kč od datum do zaplacení v roční úrokové sazbě 70,11% ročně odpovídající dle žalobce efektivní úrokové sazbě úvěru sjednané ve smlouvě. Rozsudkem název soudu ze dne datum rozhodnutí č. j. číslo jednací byl žalovaný zavázán k povinnosti zaplatit žalobci částku 13.718 Kč s 9% úrokem z prodlení ročně od datum do zaplacení, a to do 12 měsíců od právní moci tohoto rozsudku, řízení bylo zastaveno v části, v níž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacením 40,11% úroku z prodlení ročně z částky 16.679,73 Kč od datum do zaplacení (důvod zastavení částečné zpětvzetí žaloby) a ve zbytku byla žaloba zamítnuta s odkazem na absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, neboť odporovala § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580, 588 zákona č. 89/2012 Sb.

8. Ze spisu název soudu sp. zn. spisová značka soud zjistil, že žalobce se touto žalobou po žalovaném domáhal zaplacení částky 35.327, Kč s 18,5% úrokem z prodlení ročně od datum, zaplacení smluvní pokuty ve výši 13.402,35 Kč a zaplacení 62,48% úroku z částky 29.360,66 Kč od datum do zaplacení, maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částky 118.080 Kč. V této věci žalobce tvrdil, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena Smlouva o úvěru dne datum číslo na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 30.000 Kč dne datum, který se žalovaný zavázal splácet v 60ti měsíčních splátkách ve výši 1.640 Kč. K zesplatnění celého úvěru došlo datum, neboť žalovaný hradil v průběhu tohoto smluvního vztahu splátky ve výši 1.640 Kč v termínech anonymizována čtyři slova, datum, anonymizováno a datum. Ve věci byl vydán platební rozkaz vyšší soudní úřednicí dne datum. Platební rozkaz nabyl právní moci dne datum.

9. Z exekučního spisu vedeného oprávněnou právnická osoba, proti povinnému - žalovanému soud zjistil, že dne datum rozhodnutí ve věci sp. zn. spisová značka vydal podepsaný soud pověření soudního exekutora k návrhu oprávněné k uspokojení peněžité pohledávky ve výši 84.073,39 Kč s příslušenstvím dle vykonatelného exekučního titulu - elektronického platebního rozkazu podepsaného soudu ze dne datum rozhodnutí číslo jednací anonymizována dvě slova.

10. Ve věci sp. zn. spisová značka pověřil název soudu v exekuční věci oprávněné právnická osoba proti celé jméno žalovaného soudního exekutora k návrhu oprávněné k uspokojení peněžité pohledávky ve výši 76.769,56 Kč s příslušenstvím dle vykonatelného exekučního titulu elektronického platebního rozkazu název soudu ze dne datum rozhodnutí číslo jednací – anonymizováno, a ze spisu název soudu sp. zn. spisová značka bylo zjištěno, že podepsaný soud vydal dne datum pověření soudního exekutora k nařízení a vedení exekuce k návrhu ze dne datum k uspokojení peněžité pohledávky oprávněného právnická osoba proti žalovanému, dle vykonatelného exekučního titulu - elektronického platebního rozkazu název soudu ze dne datum rozhodnutí číslo jednací - anonymizováno.

11. Z listin předložených žalobcem dále soud zjistil, a to ze smlouvy o úvěru, předsmluvního formuláře a hodnocení klienta, že žalovaný dne datum požádal žalobce o úvěr, kdy žalobci uvedl svůj pravidelný měsíční příjem ve výši 10.385 Kč z důchodu, k svému rodinnému stavu uvedl, že je vdovec. V hodnocení klienta již byly uvedeny splátky právnická osoba ve výši 1.640 Kč měsíčně. Náklady na bydlení byly uvedeny 2.000 Kč měsíčně, životního minima ve výši 3.410 Kč a dle hodnocení klienta volné zdroje žalovaného činily 2.835 Kč při rezervě 500 Kč měsíčně. Nebyly uvedeny další jiné úvěry, zápůjčky či podobně. Zprostředkovatel úvěru doporučil poskytnutí úvěru a za žalobce byl úvěr schválen dne datum. Žalovaný podepsal předsmluvní formulář dne datum. Z tohoto předsmluvního formuláře dále vyplývá, že se jedná o spotřebitelský úvěr podléhající režimu občanského zákoníku (č. 89/2012 Sb.) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v platném znění. Byly specifikovány náklady spotřebitelského úvěru ve výpůjční úrokové sazbě 83,86% ročně, která byla shodnou s RPSN. Celkem bylo uvedeno, že žalovaný zaplatí částku 163.980 Kč za poskytnutý úvěr ve výši 50.000 Kč. Bylo uvedeno, že účelem úvěru je úhrada dluhů klienta z jiných smluv s poskytovatelem, jejich číslo je uvedeno v záhlaví smlouvy v kolonce zápočet s : číslo smlouvy číslo.

12. Dalším listinným důkazem byla předžalobní výzva ze dne datum, včetně dokladu o jejím doručování žalovanému (podací arch).

13. Ze zprávy obec anonymizována tři slova ze dne datum bylo ověřeno, že starobní a vdovecký důchod žalovaného od ledna rok dosáhne výše 10.385 Kč měsíčně.

14. Na zjištěný skutkový stav byl soudem aplikován občanský zákoník č. 89/2012 Sb. a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy.

15. Dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá půjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Dle § 86 odst. 1 téhož zákona, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadního dluhu. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na své příjmy.

17. Dle § 87 odst. 1 výše uvedeného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Dle ust. § 580 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

19. Dle ust. § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Dle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvlášť ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Bylo prokázáno, že žalobce měl v úmyslu s žalovaným uzavřít smlouvu o úvěru, která byla ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem. Soud se proto dle výše uvedeného § 86 odst. 1 věta druhá daného zákona zabýval tím, zda smlouva o úvěru byla účastníky platně uzavřena, zda žalobce před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a zda žalobce skutečně nemohl mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitele tento úvěr splácet.

22. Soud v tomto směru odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 č. 33 Cdo 2178/2018, z něhož jsou zřejmé základní principy, ze kterých by měl soud při posuzování splnění uvedené podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházet. Nejvyšší soud se vyjádřil v odůvodnění tohoto rozhodnutí tak, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, a podobně. V další řadě chrání i pozici věřitelů samotných, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby už dřív. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Z § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, podložit minimálně potvrzením od zaměstnavatele dlužníka. Klíčová je i povinnost věřitele využít veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu dle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva, a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích.

23. V řízení bylo žalobcem konkrétně tvrzeno a také prokázáno, že jako věřitel před uzavřením smlouvy prověřoval schopnost žalovaného úvěr splácet, kdy volné zdroje žalovaného vyhodnotil jako dostatečné pro splácení již druhého žalobcem mu poskytnutého úvěru poměrně v krátkém časovém úseku. Soud však s tímto hodnocením žalobce jednoznačně nesouhlasil. S ohledem na vývoj cen, ať již potravin či jiných nezbytných věcí, např. léků, nelze vystačit s životním minimem ve výši 3.410 Kč měsíčně, přičemž lze poukázat rovněž na velmi nízkou cenu nákladů spojených s bydlením žalovaného a inkasem ve výši 2.000 Kč měsíčně. To se soudu zdálo velmi nepravděpodobné. Tuto částku vyplnil v předtištěném formuláři právě zprostředkovatel úvěru bez zohlednění jakýchkoliv dalších nákladů. Volné zdroje žalovaného ve výši 2.835 Kč ke splácení dalšího úvěr při výši měsíční splátky 2.733 Kč, dle soudu měly vyvolat u žalobce pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet.

24. Soud v dané věci zkoumal, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splácet řádně. Pokud by tak soud neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud odkazuje v tomto směru i na další rozhodnutí - nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. ÚS 4084/12, kdy Ústavní soud dovodil, že nelze akceptovat, aby případné soudní ochrany se dostávalo subjektům, nebankovním společnostem, poskytující úvěry spotřebitelům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení formulářových smluv, do jejichž znění nemá spotřebitel možnost jakkoliv zasáhnout a ovlivnit jejich obsah, je nutné dle Ústavního soudu považovat za neplatné. Nadto Ústavní soud konstatoval, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti, které Nejvyšší správní soud posuzoval v rozsudku ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 AS 30/2015-39 Nejvyšší správní soud konstatoval, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá jen na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale tyto řádně prověří.

25. Soud uzavírá, že předmětná smlouva o úvěru ze dne datum je smlouvou absolutně neplatnou dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580, 588 o. z. Pokud žalobce na základě neplatné smlouvy poskytl žalovanému částku ve výši 50.000 Kč, jde o plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o. z.) a žalovaný je povinen takto získaný majetkový prospěch žalobci jako ochuzenému vydat.

26. Vzhledem k tomu, že žalovaný převzal od žalobce částku ve výši 50.000 Kč a uhradil pouze částku 8.199 Kč, soud uložil žalovanému výrokem I. tohoto rozsudku doplatit rozdíl ve výši 41.801 Kč s příslušenstvím v zákonné výši (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), ve zbývající části nárok žalobce výrokem III. zamítl jako nedůvodný.

27. Výrok o náhradě nákladů řízení soud odůvodňuje ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že vzhledem k poměru úspěšnosti a neúspěšnosti účastníků tohoto řízení soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

28. Splatnost pohledávky je stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon.