11 C 232/2019

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Dobišarovou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobkyně , narozená dne datum , bytem adresa žalobce a žalobkyně b) celé jméno žalobce , narozený dne datum , bytem adresa žalobce a žalobkyně oba zastoupeni advokátem Mgr. jméno příjmení , se sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované za nějž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČO , se sídlem adresa o určení vlastnického práva,

I. Určuje se, že budova bez čp/če – sklep pod pozemky parc. [číslo] parc. č. st. [anonymizováno] v k.ú. [obec], nezapsaný v katastru nemovitostí, je ve společném jmění manželů [celé jméno žalobkyně], [rodné číslo], a [celé jméno žalobce], [rodné číslo].

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení 45.370,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec], [ulice a číslo].

1. Žalobci se domáhali určení vlastnictví ke sklepu, který se nachází pod pozemky parc. [číslo] parc. č. st. 155 v k.ú. [obec]. Tvrdili, že sklep nabyli kupní smlouvou ze dne [datum], jejímž předmětem byl pozemek parc. [číslo] pozemek parc. č. st. 155 jehož součástí je stavba – budova bez čp/če – jiná stavba. Prodávajícími byli spoluvlastníci [celé jméno svědkyně], [celé jméno svědkyně] a [celé jméno svědka]. Současně byl kupní smlouvou na žalobce převeden vinný sklep, který se nachází z části pod pozemkem parc. č. st. 155 a zčásti pod pozemkem parc. [číslo] se kterým má právo hospodařit Státní pozemkový úřad (dále jen SPÚ). Na tento úřad se žalobci obrátili se žádostí o pronájem pozemku parc. [číslo] SPÚ jim sdělil, že mu nepříslušní právo hospodařit s vinným sklepem, neboť tohoto právo od Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (dále jen ÚZSVM) nepřevzal, a tedy nemůže vlastnictví žalobců ke sklepu uznat. Dále uvedl, že zadal požadavek na převzetí správy pozemku parc. [číslo] zpět ÚZSVM a že sklep pod pozemkem je ve vlastnictví státu. Naléhavý právní zájem žalobců na určení vlastnictví sklepa spočívá v potřebě právní jistoty, je zásadní pro další užívání sklepa, který žalobci hodlají opravit a investovat nemalé prostředky, což je za situace, kdy žalovaná zpochybňuje jejich vlastnické právo, značně riskantní. Právním předchůdcům žalobců byl přidělen do osobního užívání rozhodnutím Okresního národního výboru v [obec] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] [číslo], pozemek parc. [číslo] o výměře 34 m2 a pozemek parc. [číslo] o výměře 210 m2 a jako důvod bylo uvedeno„ rozšíření stavebního místa a odkup sklepa“. Již v té době byl sklep považován za součást pozemku parc. č. st. 155, jak to dokládá hospodářská smlouva ze dne [datum]. V dotazníku a čestném prohlášení [jméno] a [jméno] [celé jméno svědka] označili parc. [číslo] o výměře 34 m2 jako„ sklep-zbor se stav. pl. [číslo]“. V dědickém rozhodnutí po [jméno] [celé jméno svědka] ze dne [datum], dle kterého nabyl právo osobního užívání parc. č. st. 155 a parc. [číslo] je pozemek parc. [číslo] označen jako sklep. Po [celé jméno svědka] pozemek parc. č. st. 155 a parc. [číslo] zdědili prodávající, a to podle rozhodnutí Státního notářství v [obec] ze dne [datum]. Právo osobního užívání se k [datum] změnilo na vlastnictví a v důsledku toho nabyli prodávající pozemek parc. č. st. 155 včetně staveb na něm a pod ním se nacházejících do vlastnictví. Žalobci tedy odvozují své vlastnické právo od kupní smlouvy ze dne [datum], neboť část sklepa představující jeho vchod je evidována v katastru nemovitostí jako součást tohoto pozemku a další část, zejména ta podzemní, je věcí nemovitou v katastru nemovitostí neevidovanou. Vlastnictví tak přechází na základě kupní smlouvy a platnost této smlouvy nebyla nikým zpochybněna. Pro případ pochybností o oprávněnosti převodu vinného sklepa poukázali žalobci na § 1109 a § 1095 o. z. Vchod do vinného sklepa je v katastru nemovitostí zapsán jako stavba bez čp/če a je součástí pozemku parc. č. st. 155, tento pozemek je tak malý, že je vyloučeno, aby se někdy pod tímto pozemkem nacházel samostatný vinný sklep. Vinný sklep nebyl nikdy ÚZSVM předán k hospodaření SPÚ, jak potvrzuje zápis o změně příslušnosti hospodařit s majetkem státu č. j. [spisová značka] [číslo]. Na základě tohoto zápisu byl do správy SPÚ převeden pouze pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec], nikoli však jakákoli stavba. Dále žalobci uvedli, že sklep je velmi zanedbaný, paní [celé jméno svědkyně] užívala sklep jako skladiště. Před koupí si byli sklep prohlédnout, paní [celé jméno svědkyně] měla klíče, ve sklepě byly kusy nábytku a nějaké brambory. Dříve sklep užíval její manžel k vinaření. Byly tam zbytky sudů a betonové kádě. Není možné, aby vstup do sklepa s nadzemní částí a podzemní část sklepa byly dvě samostatné stavby, neboť bez vstupní části sklepa nelze podzemní jeho část užívat.

2. Žalovaná namítala, že žaloba není dostatečně určitá, když žalobci tvrdí, že vinný sklep je pod pozemky parc. č. st. 155 a parc. [číslo] v k.ú. [obec], aniž by tuto skutečnost doložili geodetickým zaměřením a geometrickým plánem, aby nedošlo k záměně za jinou stavbu. Nárok žalobců neuznává. Dále namítala, že naléhavý právní zájem na určení není dán, dále, že sklep nebyl předmětem osobního užívání a neprošel žádným dědickým řízením, neboť to se týká pouze nadzemní části, která se nachází na pozemku parc. č. st.

155. Podzemní část sklepa pod pozemkem parc. [číslo] je ve vlastnictví státu. Právo užívání nemohlo předchůdcům žalobců vzniknout a nemohli být ani v dobré víře v oprávněnost užívání sklepa. Ke znaleckému posudku, který žalobci předložili, žalovaná namítala, že sám znalec si byl vědom toho, že problematika vinného sklepa se dotýká oboru stavebnictví, tj. oboru, v němž není znalcem. Otázka funkčního celku je otázkou stavebně technického uspořádání staveb, kdy je nutné zjistit, zda jde o dvě samostatné věci, či jeden celek, což muže být zjištěno pouze znalcem z oboru stavebnictví. Z posudku je seznatelné pouze to, že na parc. č. st. 155 se nachází stavba bez čp/če, sklep, což je patrno i z příslušného listu vlastnictví, a že pod pozemkem parc. [číslo] se nachází podzemní část sklepa. Nejedná se o žádná nová zjištění, ale o obecná pojednání na téma vinných sklepů v oblasti [obec]. Posudek není pro dané řízení relevantní.

3. Podle § 80 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění (o. s. ř.), určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

4. Naléhavý právní zájem žalobců soud shledal v důvodech žalobci tvrzených, tj. že bez požadovaného určení by se jejich postavení stalo nejistým, zejména za situace, že předmětný sklep vyžaduje opravy (jak vyplývá z fotografií a popisu sklepa ve znaleckém posudku), a tedy vynaložení nemalých finančních prostředků.

5. Podle § 1042 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.

6. Podle § 1099 o. z., vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem.

7. Podle § 1105 o. z., převede-li se vlastnické právo k nemovité věci zapsané ve veřejném seznamu, nabývá se věc do vlastnictví zápisem do takového seznamu.

8. Okresní národní výbor v [obec], Finanční odbor, vydal dne 10. 3. 1972 rozhodnutí č. j. [spisová značka] [číslo], podle kterého přidělil do osobního užívání [jméno] a [jméno] [příjmení] pozemky parc. [číslo] o výměře 34 m2 a parc. [číslo] o výměře 210 m2 v [obec] za účelem rozšíření stavebního místa a odkupu sklepa. [příjmení] smlouvou ze dne [datum], č. zem [číslo], byl majetek – parc. [číslo] sklep o výměře 34 m2 a parc. [číslo] ost. pl. o výměře 210 m2, převeden z důvodu, že pozemky jsou určeny pro zástavbu, do správy nebo vlastnictví (není z formulářové smlouvy patrné) Místního národního výboru v [obec], a to ke dni [datum]. Do osobního užívání byly přiděleny řádně označené pozemky a z důvodu v rozhodnutí uvedeného vyplývá, že v budoucnu mělo dojít k odkupu sklepa, je tedy logické, že i tento sklep byl předmětem tohoto užívání. V návaznosti na to je potom pozemek parc. [číslo] označen v hospodářské smlouvě jako sklep. Výpisy z evidence nemovitostí to dále potvrzují, když podle výpisu z evidence nemovitostí ze dne [datum] a [datum], č. listu vlastnictví [číslo] je pozemek parc. č. st. 155 označen druhem pozemku – sklep, a je vyznačeno osobní užívání [jméno] a [jméno] [příjmení] s odkazem na dohodu o zřízení práva osobního užívání.

9. Výpis z evidence nemovitostí, [list vlastnictví] ze dne [datum] již vyznačuje vlastnictví předmětného sklepa na parc. [číslo] pro [jméno] a [jméno] [příjmení] s odkazem na listinu - rozhodnutí Státního notářství [spisová značka], a dále osobní užívání pozemků parc. [číslo]. Rozhodnutí Státního notářství v [obec] ze dne 15. 5. 1979, sp. zn. [spisová značka], po [jméno] [celé jméno svědka], potvrdilo nabytí práva osobního užívání k st. pl. [číslo] sklepa a p. [číslo] [celé jméno svědka], [datum narození].

10. Z kupní smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi [celé jméno svědkyně], [celé jméno svědkyně] a [celé jméno svědka] jako prodávajícími a žalobci jako kupujícími, soud zjistil, že žalobci koupili do svého vlastnictví pod bodem a) pozemek parc. č. st. 155 o výměře 34 m2, druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba – budova bez čísla popisného nebo evidenčního – jiná stavba, v obci [obec], dále pozemek parc. [číslo] o výměře 210 m2, a dále pod bodem b) vinný sklep – podzemní stavbu v katastru nemovitostí nezapsanou, nacházející se pod pozemkem parc. č. st. 155 a pozemkem parc. [číslo] v k.ú. [obec]. Kupní cena byla stanovena zvlášť za pozemky a zvlášť za vinný sklep. Vinný sklep je touto smlouvou jednoznačně označen a není pochyb o tom, že vlastnictví k němu bylo převedeno na žalobce podpisem smlouvy, když ze shora popsaných zjištění vyplývá, že není pochyb ani o vlastnictví předmětného sklepa právních předchůdců žalobců. Sklep jim byl přidělen do osobního užívání, které se novelou občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. zákonem č. 509/1991 Sb. dnem [datum], změnilo na vlastnické právo (§872). I v případě, že by soud přisvědčil námitce, že manželům [jméno] a [jméno] [příjmení] nebyl sklep přidělen do osobního užívání, a to s ohledem na nepřesné označení v rozhodnutí Okresního národního výboru v [obec] ze dne 10. 3. 1972 č. j. [spisová značka] [číslo], pak z této listiny mohli manželé [celé jméno svědka] důvodně nabýt dojmu, že se tak stalo, a že sklep užívají oprávněně, v čemž potom byli utvrzeni výpisy z evidence nemovitostí a jejich dědicové následnými dědickými rozhodnutími a rovněž zápisy v evidenci nemovitostí. Z výpovědi svědkyně [celé jméno svědkyně] bylo zjištěno, že sklep užívala rodina jejího manžela dávno před rokem 1982, kdy se svědkyně do rodiny přivdala, nikdy dobrá víra v oprávněnost užívání nebyla nikým zpochybněna, tedy ke dni účinnosti zákona č. 509/1991 Sb. uplynula desetiletá vydržecí doba a dědicové [celé jméno svědka] – [celé jméno svědkyně], [celé jméno svědkyně] a [celé jméno svědka] (rozhodnutí Státního notářství v [obec] [spisová značka] ze dne 31. 5. 1990), by nabyli sklep podle § 134 odst. 1, 3 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném od 1. 1. 1992, do vlastnictví na základě vydržení. Každopádně tedy prodávající ze smlouvy ze dne [datum] byli vlastníky předmětného sklepa a žalobci jej od nich řádně koupili. K identifikaci sklepa postačuje označení, jak jej uvedli žalobci v žalobě, není třeba geometrického plánu, když sklep je věcí nemovitou v katastru nemovitostí nezapsanou. Svědkyně [celé jméno svědkyně] a [celé jméno svědka] potvrdili jednak tvrzení žalobců, že sklep prodávající a jejich rodina řadu let užívala, dále také ztotožnili sklep a jeho části na zhlédnutých fotografiích, popsali situaci vzhledem k okolním pozemkům a potvrdili, že se jedná o stavbu vinného sklepa, jehož vchod leží na pozemku parc. č. st. 155 a podzemní část pokračuje pod pozemkem parc. [číslo] (který ostatně rodina prodávajících také užívala), a že jiný vchod do sklepa neexistuje. Žalovaná se o svůj majetek - pozemek parc. [číslo] nestarala a o sklepu pod pozemkem neměla tušení do doby, kdy žalobci požádali o pronájem tohoto pozemku, což vyplývá z přípisu SPÚ ze dne [datum] a další korespondence tohoto úřadu a ÚZSVM, podle které nebylo ani jasné, který z úřadů má právo hospodařit s pozemkem parc. [číslo] ohledně stavby pod pozemkem teprve probíhalo šetření, které nebylo ke dni přípisu ÚZSVM ze dne [datum] ukončeno. Z posudku Ing. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že situace na místě samém je přehledná, do sklepa vede jediný vchod – nadzemní portál na pozemku parc. č. st. 155, na něj navazuje lisovna a vstup do podzemní části sklepa pod pozemkem parc. [číslo] což koresponduje se zhlédnutou fotodokumentací a výpověďmi svědků. Podle názoru soudu žalobci prokázali své vlastnictví předmětného sklepa i jeho polohu a to, že se jedná o běžnou a typickou stavbu sklepa sloužící k výrobě a uskladnění vína. Bylo tedy určeno, že vinný sklep je ve společném jmění žalobců.

11. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. mají žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Ty tvoří odměna zástupce za 7 úkonů právní pomoci za dvě zastupované osoby dle § 9 odst. 3 písm. a) a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. 14 x 2.000 Kč = 28.000 Kč, náhrada hotových výloh 7 x 300 Kč = 2.100 Kč dle § 13 odst. 1, 4 citované vyhlášky, cestovné ke třem jednáním soudu dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. ve výši 2.063,80 Kč ([obec] – [obec] a zpět, 3 x 120 km, průměrná spotřeba paliva 4,9 l [číslo] km, cena motorové nafty 27,20 Kč, paušální náhrada 4,40 Kč/km), náhrada ztráty času cestou k jednání 12 půlhodin po 100 Kč = 1.200 Kč dle § 14 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., soudní poplatek 5.000 Kč, daň z přidané hodnoty z částky 33.363,80 Kč = 7.006,40 Kč Celkem je žalovaná povinna zaplatit žalobcům 45.370,20 Kč k rukám jejich zástupce v třídenní zákonné lhůtě (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.).