11 C 44/2020
č. j. 11 C 44/2020-186
V PLATNOSTI- OS Brno-venkov 11 C 44/2020-186
- KS Brno 47 CO 147/2020-208
Okresní soud Brno-venkov rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 43.053 Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně. Soud považoval smlouvu o úvěru za nepřiměřenou, protože 40,5 % měsíční splátky tvořily náklady na doplňkové služby. Soud zjistil, že žalobce si při poskytnutí úvěru ponechal částku 9.000 Kč na náklady, což narušilo rovnováhu práv stran. Žaloba byla zamítnuta ve části, ve které se žalobce domáhal částky 118.293,81 Kč.
Plný text
Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Lenkou Šestákovou ve věci žalobce: ; právnická osoba, IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupeného advokátem jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: celé jméno žalovaného, datum narození bytem adresa žalovaného o zaplacení 161.346,81 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 43.053 Kč spolu s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky 43.053 Kč od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Zamítá se žaloba v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 118.293,81 Kč spolu s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky 24.804,44 Kč od datum do zaplacení, smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 56.019 Kč od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou podanou k soudu dne datum se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 161.346,81 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. K odůvodnění žaloby uvedl, že dne datum uzavřel s žalovaným Smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo elektronickou formou a na základě ní poskytl žalovanému úvěr ve výši 45.000 Kč. Úvěr byl sjednán na dobu 72 měsíců, přičemž se žalovaný měl zavázat zaplatit částku celkem 83.343 Kč, z toho 45.000 Kč jistinu a 38.343 Kč úroky, a to v 72 splátkách ve výši 1.158 Kč měsíčně. Úroková sazba činila 23 % ročně. Účastníci si sjednali ještě doplňkové služby, a to doplňkovou inkasní službu, doplňkovou službu anonymizováno, spočívající v možnosti odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o 1 měsíc, možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě úrazu, nebo nemoci nebo hospitalizace a možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání. Žalovaný nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou splatnou dne datum. Nezaplatil splátku v celkové výši 1.947 Kč, když do této výše je zahrnuta splátka úvěru ve výši 1.058 Kč, splátka za výkon inkasní služby ve výši 185 Kč a splátka doplňkové služby anonymizováno v celkové výši 604 Kč měsíčně, která je splatná společně s měsíční splátkou spotřebitelského úvěru tak jako splátka za výkon inkasní služby. I přes opakované upomínání o zaplacení splátek, žalovaný dluh řádně nesplácel, takže žalobce v souladu s ustanovením V. 5.5 smlouvy o úvěru přistoupil k zesplatnění úvěru dopisem ze dne datum a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky v celkové výši 161.521,29 Kč. Tato částka se skládala z jistiny úvěru ve výši 44.704,96 Kč, zbylé části úroků ve výši 37.480,37 Kč, zbylé části inkasní služby ve výši 13.135 Kč, zbylé částky doplňkové služby anonymizováno výši 9.656 Kč (anonymizováno) odklad ve výši 16.614 Kč (anonymizováno – nemoc) 16.614 Kč (anonymizováno – práce), nákladů na upomínkování 800 Kč, smluvní pokuty za prodlení úvěru 150,41 Kč, smluvního úroku za prodlení inkasní služby 14,06 Kč, smluvní pokuty ve výši 22.352,48 Kč.
2. Zdejší soud v dané věci vydal dne datum rozhodnutí, pod číslo jednací elektronický platební rozkaz, proti kterému v zákonné lhůtě podal odpor. Odpor žádným způsobem žalovaný neodůvodnil a procesní stanovisko žalovaného se soudu nepodařilo zjistit, neboť na ústní jednání, které bylo nařízeno na den datum se i přes řádné předvolání k jednání nedostavil, svoji neúčast u ústního jednání neomluvil. Právní zástupce žalobce se k jednání rovněž nedostavil, svoji nepřítomnost řádným způsobem omluvil. Soud proto jednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř., když z důkazů, které měl k dispozici, zjistil následující skutkový stav.
3. Z žádosti, kterou měl podat žalovaný ke společnosti žalobce, bylo zjištěno, že tento žádal o poskytnutí spotřebitelského úvěru s tím, že část spotřebitelského úvěru měla být použita na úhradu zůstatku jeho předchozího závazku ve výši 26.071 Kč, který měl vyplývat ze Smlouvy číslo ze dne datum. Ze smlouvy, která měla být uzavřena dne datum mezi žalobcem, jako poskytovatelem, a žalovaným, jako spotřebitelem, bylo zjištěno, že žalobce se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 45.000 Kč (článek IV. odst. 4.2. s tím, že částka 26.071 Kč měla sloužit k umoření dluhu žalovaného u žalobce, který vyplýval ze Smlouvy číslo ze dne datum. příjmení ve výši 9.929 Kč měla být vyplacena spotřebiteli na účet číslo bankovní účet a částka ve výši 9.000 Kč měla být započtena na náklady poskytovatele, specifikované v bodě 4.8. smlouvy (náklady na zaslání smlouvy ve výši 360 Kč, náklady na lustrum v Centrální evidenci exekucí ve výši 60 Kč, náklady na lustrum v insolvenčním rejstříku ve výši 30 Kč, náklady na lustrum v registru odcizených dokladů výši 70 Kč, náklady na lustrum registrech spojených s AML ve výši 50 Kč, náklady na lustrum v nebankovním registru ve výši 80 Kč a ostatní administrativní náklady poskytovatele ve výši 8.350 Kč). Žalovaný se měl zavázat, že žalobci uhradí částku 45.000 Kč, a dále úrok v celkové výši 38.343 Kč, tedy se zavázal k úhradě částky v celkové výši 83.343 Kč. Z bodu V., bod 5.1., bylo zjištěno, že se měli dohodnout na pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1.158 Kč. Z bodu 5.3. smlouvy bylo zjištěno, že se účastníci měli dohodnout v případě prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky, že žalobci vznikají následující finanční nároky: právo na úhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele, právo na úroky z prodlení ve výši stanovené právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, právo na smluvní pokutu v souladu s § 122 o zákonném spotřebitelském úvěru ve výši 0,1% denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení. Toto omezení se nevztahuje na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, když se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným. Souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout 50% zůstatku jistiny, nejvýše však 200.000 Kč. Z bodu 5.4. smlouvy dále vyplynulo, že poskytovatel předtím, než se úvěr stane v důsledku prodlení splatným, vyzve spotřebitele k úhradě dlužné splátky a poskytne mu k tomu alespoň 30 dnů lhůtu s tím, že zašle první písemnou upomínku k úhradě dlužné částky se sjednanou lhůtou doručení 10 kalendářních dnů od jejího podání k veřejné přepravě a lhůtou k úhradě 5 kalendářních dnů ode dne doručení. Tato upomínka je zpoplatněna částkou 300 Kč a v případě, že spotřebitel dlužnou částku neuhradí, poskytovatel zašle spotřebiteli druhou písemnou upomínku k úhradě dlužné částky se sjednanou lhůtou doručení 10 kalendářních dnů od jejího podání k přepravě veřejnému přepravci a lhůtou k úhradě 5 kalendářních dnů ode dne doručení. Tato upomínka je zpoplatněna částkou 500 Kč. Dle bodu 5.5. smlouvy pokud nedojde ze strany spotřebitele ani po dvou upomínkách k úhradě celé dlužné částky, je poskytovatel oprávněn zesplatnit jistinu úvěru. V takovém případě se úroky, sjednané v odst. 4.9. této smlouvy, stávají součástí jistiny a poskytovatel je v takovém případě oprávněn zesplatnit rovněž smluvní pokutu, pokuty, dle bodu číslo smlouvy, zákonný úrok z prodlení, upomínky. V článku VII. smlouvy byly řešeny doplňkové služby, tedy doplňková inkasní služba a doplňková služba anonymizováno. V příloze číslo I. smlouvy byl řešen vzorec pro výpočet roční procentní sazby nákladů, v příloze II. byl obsažen formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a žalovaný v něm byl informován o výši úvěru, způsobu jeho poskytnutí, počtu, výši a době trvání splátek, úrokové sazbě, možností zesplatnění úvěru v případě prodlení. V příloze III. byla obsažena tabulka umoření, tedy splátkový kalendář. V příloze IV. je obsažena Smlouva o inkasní službě, přičemž součástí veškeré dokumentace, zaslané žalovanému, měla být i jeho žádost o zřízení této smlouvy. Žalovaný měl prohlásit, že pro účely splácení tohoto úvěru má zřízen účet číslo bankovní účet u obec spořitelny a dal svůj souhlas s inkasem z tohoto účtu a zavázal se platit za tuto službu měsíčně 185 Kč, celkem 13.320 Kč. Do této ceny za služby náleží jednorázové náklady poskytovatele na zařízení inkasní služby, zejména vytvoření a otestování API rozhraní mezi bankou poskytovatele a bankou spotřebitele, synchronizace datových vět, vytvoření APItokenů a jejich aplikace do APIrozhraní a podobně, náklady poskytovatele na zajištění inkasování plateb od spotřebitele, zejména přidělení ID pro jednotlivé příkazy k inkasu, přidělení ID pro jednotlivé příchozí odpovědi na příkaz k inkasu ze strany banky spotřebitele, párování pokynů mezi příkazem a odpovědí banky, párování příchozích úhrad a podobně, bankovní poplatky za podání a přijetí příkazu. Žalovaný se zavázal, že do 10 dnů od nabytí účinnosti inkasní smlouvy zřídí inkaso ke zmíněnému účtu a bude zřízeno na částku ve výši 5.841 Kč celkem na každý měsíc nejdéle k patnáctému dni v měsíci ve prospěch žalobce a pošle žalobci bez zbytečného odkladu doklad o zřízení inkasa. Rovněž se žalovaný zavázal, že tuto inkasní službu nezruší po dobu platnosti smlouvy o úvěru a žalobce se zavázal, že inkasní službu využije pouze k úhradě splátek, sankcí a příslušenství úvěru. Povinností žalovaného bylo zajistit vždy dostatek finančních prostředků pro zaplacení celkových splátek spotřebitelského úvěru. Pro případ prodlení žalovaného a zesplatnění úvěru byl žalovaný povinen zaplatit zbývající část sjednané inkasní služby, čímž nahradí žalobci škodu způsobenou porušením této smlouvy ze strany žalovaného a žalovaný s takto vyčíslenou výší způsobené škody měl souhlasit. V takovém případě má žalobce právo na zaplacení smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1% denně z dlužné částky až do zaplacení. Pokud by žalovaný spotřebitelský úvěr splatil předčasně, není již povinen zaplatit zbylou část poplatku za inkasní službu. Tato Smlouva o inkasní službě měla být uzavřena na dobu určitou od datum do datum a měla se stát nedílnou součástí smlouvy o poskytování spotřebitelského úvěru jako její příloha číslo V. V příloze číslo V. byl obsažen dotazník posouzení bonity žalovaného. U žalovaného byl zjištěn osobní stav, dokončené vzdělání, vyživovací povinnosti, zaměstnavatele, výše mzdy 49.807 Kč, závazky žalovaného, náklady na žalobce, náklady na děti a náklady na bydlení, přehled závazků s tím, že rozdíl mezi příjmy a závazky dle zjištění žalobce měl u žalovaného činit 24.060 Kč. Tento rozdíl, dle žalobce, poskytuje žalovanému dostatek finančních prostředků pro řádné splácení požadovaného úvěru.
4. V příloze číslo VI. byla obsažena Smlouva o zřízení doplňkové služby anonymizováno, žádost o zřízení doplňkové služby anonymizováno byla součástí těchto dokladů. Jednalo se o doplňkovou nepovinnou službu, která nebyla započtena do roční procentní sazby nákladů úvěru. Žalovaný požádal a sjednal si tři tyto doplňkové služby, a to možnost odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o 1 kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti, možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace, možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání. Zavázal se za doplňkovou službu anonymizováno po dobu trvání úvěru uhradit částku 43.488 Kč, a to v měsíčních splátkách ve výši 604 Kč. Tato částka měla být placena spolu s měsíční splátkou spotřebitelského úvěru. V bodě 2.13 si účastníci ujednali, že úhradou dosud neuhrazené části doplňkové služby anonymizováno v plné výši žalovaný uhradí žalobci škodu způsobenou porušením této smlouvy, a s takto vyčíslenou výší škody oba měli souhlasit. Dle bodu 2.15 v případě postupu podle bodu 2.13 má žalobce právo na úhradu smluvního úroku z prodlení 0,1 % denně z dlužné částky až do zaplacení.
5. Příloha číslo VII. obsahovala souhlas žalovaného se zpracováním osobních údajů.
6. Z potvrzení o vyplacení úvěru a opakované platební instrukce ze dne datum bylo zjištěno, že požadovaný úvěr byl žalobcem schválen a že byl způsobem, jak žalovaný požadoval, vyplacen. Soudu bylo předloženo Potvrzení o úhradě dluhu ze dne datum, vystavené žalobcem na žalovaného, kdy tento potvrzoval doplacení úvěru číslo dne datum. To vyplynulo i z detailu pohybu - platby převodem uvnitř banky, ze kterého bylo ověřeno, že částka 26.071 Kč byla zaslána na účet číslo bankovní účet. Z detailu pohybu - bezhotovostní platba bylo zjištěno, že dne datum částka 9.929 Kč odešla na účet číslo bankovní účet, který byl uveden jako účet žalovaného na výše označené smlouvě o spotřebitelském úvěru. Téhož dne, na účet žalovaného shora odešla částka 10 Kč, přičemž s touto částkou odešla zpráva pro příjemce:„ Tímto souhlasím s návrhem smlouvy číslo“.
7. Soudu byl předložen souhlas s inkasem, upomínka číslo ze dne datum, včetně dokladu o doručování žalovanému, upomínka číslo ze dne datum opět s dokladem o doručování žalovanému a následné zesplatnění úvěru spolu s předžalobní upomínkou právního zástupce žalobce ze dne datum adresované na žalovaného opět s dokladem o doručování žalovanému.
8. Žalobce na podporu svého názoru, že smlouva o úvěru a všechny doplňkové služby byly sjednány ve prospěch žalovaného a nikoliv v nepřiměřené výši, předložil soudu znalecký posudek anonymizováno jméno příjmení. Znalecký posudek číslo vypracoval anonymizováno jméno příjmení, znalec z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence, dne datum. Znalec dospěl k závěru, že úroková sazba i sazba roční procentní sazby nákladů používané žalobcem u spotřebitelských úvěrů odpovídají situaci na trhu dalších nebankovních společností a některých bank, dobrovolné doplňkové služby nabízené žalobcem jsou pro klienty spíše pozitivní a co do ceny i podmínek použití na trhu obvyklé, sankční ujednání používaná žalobcem jsou na tuzemském trhu obvyklá i přiměřená ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, žalobce posuzuje řádně a obezřetně úvěruschopnost klienta, v určitém ohledu i mírně nad rámec zákona, žalobce nepoužívá zajištění ve výrazném nepoměru, vzhledem k poskytovaným částkám nezajišťuje do celé hodnoty nemovitosti, ale pouze k poměrné části. Znalec ke svým závěrům dospěl tak, že porovnával náklady na úvěr a úrokové sazby poskytovatele příjmení příjmení, jméno příjmení příjmení, anonymizována dvě slova, příjmení jméno, anonymizována dvě slova, anonymizována dvě slova, anonymizováno, příjmení jméno, anonymizována dvě slova, příjmení příjmení. U doplňkových nepovinných služeb znalec porovnával ceny právnická osoba anonymizováno a anonymizována dvě slova.
9. Ze skutečností výše uvedených soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaný měl dne datum uzavřít s žalobcem Smlouvu o spotřebitelském úvěru, výše úvěru, kterou žalobce měl žalovanému vyplatit, činila 45.000 Kč, žalovaný však vyčerpal pouze částku 26.071 Kč, kterou uhradil předchozí dluh u žalobce, částku 9.929 Kč, která měla být vyplacen na jeho účet. Částka 9.000 měla být započtena na náklady poskytovatele, tedy žalobce, tak jak byly konstatovány výše. Žalovaný měl úvěr splácet splátkami ve výši 1.947 Kč měsíčně, z toho na jistinu a úrok bylo určeno 1.158 Kč, zbytek 789 Kč byly náklady na čtyři sjednané doplňkové služby. Celkem měl žalovaný splatit částku ve výši 140.151 Kč. Před zahájením řízení žalovaný uhradil jednu splátku ve výši 1.947 Kč. Žalobce vyzýval žalovaného k doplacení dlužných splátek a nakonec úvěr zesplatnil dopisem ze dne datum.
10. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil dle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v ustanovení § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující, tedy žalobce, zavazuje, že úvěrovanému, tedy žalovanému, poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní částky vrátit a zaplatit úroky.
11. Soud také hodnotil předmětnou úvěrovou smlouvu z hlediska ustanovení § 1813 o. z. č. 89/2012 Sb., podle něhož se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají rozpor s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Žalobce se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 45.000 Kč s tím, že ve skutečnosti žalovaný bude čerpat toliko 36.000 Kč z této částky, a 9.000 Kč nebude vůbec k jeho dispozici a neovlivní nikterak jeho majetkovou sféru v pozitivním smyslu, když tuto částku hned na začátku si žalobce odečte a započte na náklady na poskytnutí úvěru, které uvedl v článku IV. odst. 4.8. smlouvy tak, jak bylo konstatováno výše. Porovnáním výše splátky 1.158 Kč měsíčně určené na umoření jistiny a úroků z úvěru, s platbami za doplňkové služby 789 Kč měsíčně, za inkasní službu a tři služby v rámci služeb anonymizováno, soud zjistil, že z celkové splátky 1.947 Kč představuje splacení jistiny a úroku 59,5% a zbytek, tedy 40,5%, jsou náklady na doplňkové služby. Již tato skutečnost je zcela zarážející, a také z ní vyplývá, že žalovaný není schopen reálně a zodpovědně posoudit povahu závazku, který je ochoten si na sebe vzít. Je pravdou, že ustanovení § 133 zákona o spotřebitelském úvěru umožňuje poskytovateli spotřebitelského úvěru dohodnout doplňkové služby, ale toto nesmí být ve zřejmém nepoměru k majetkové hodnotě, které se má dostat spotřebiteli v podobě poskytnutých peněžních prostředků. Je otázkou, jaký význam pro spotřebitele má poskytnutí úvěru, který může fakticky čerpat jenom v omezené míře sjednané částky, a navíc 40,5% ze splátky se použije na doplňkové služby.
12. Soud rovněž poukazuje na to, že smlouva o úvěru v elektronické podobě, tedy v emailu, jaký žalobce předložil, je psána droboučkým písmem, a po jejím pečlivém prostudování soud nepovažuje za zcela přehlednou, i když jednotlivé měsíční platby, včetně jejich účelu, jsou jasným a konkrétním způsobem ve smlouvě definovány. Je otázkou, zda normální průměrný spotřebitel je schopen vyhodnotit takové množství listin jdoucích za sebou, a to nejen text smlouvy samotné, ale i různé žádosti o zřízení doplňkových služeb, smlouvy o takovýchto službách a další přílohy, je schopen uvážit, k čemu vůbec se přesně zavazuje. Je evidentní, že žalovaný toho schopen nebyl.
13. Znalecký posudek, tak jak byl konstatován výše, nelze považovat za důkaz, který by svědčil o tom, že žalobce si počínal vůči žalovanému poctivě a že smlouva je přiměřená a vyvážená. Soud na tomto místě poukazuje na to, že např. vyhodnocení a závěr znalce o tom, že žalobce používá přiměřené částky za doplňkové služby, znalec učinil pouze z toho, že zjistil tyto částky u poskytovatele příjmení jméno a anonymizována dvě slova. Soudu je známo, že tyto dvě společnosti mají vysoké náklady na úvěr, které jsou mnohdy nepřiměřené v neprospěch spotřebitele.
14. Lze se také pozastavit nad tím ujednáním, dle kterého žalovaný je povinen doplatit všech 72 měsíčních plateb za všechny čtyři doplňkové služby, i když je jasné, že při zesplatnění úvěru je nevyužije. Ve smlouvě je sice uvedeno, že se jedná o škodu způsobenou žalobci, avšak v této souvislosti je třeba uvést, že v případě, že by žalovaný úvěr sám splatil předčasně, nemusel by již tyto měsíční platby za doplňkové služby žalobci uhradit, tak jak bylo konstatováno výše. Dle mínění soudu je nemravné požadovat měsíční částky za doplňkové služby za situace, kdy není možné ze strany žalobce je již poskytovat a ze strany žalovaného využívat. Výši úhrad za tyto doplňkové služby považuje soud za nepřiměřenou s ohledem na výši poskytnutého úvěru a s přihlédnutím k výši úrokové sazby a faktickému poskytnutí úvěru pouze ve výši 36.000 Kč.
15. V ustanovení § 122 zákona o spotřebitelském úvěru je stanovena maximální sazba smluvní pokuty 0,1% denně, a žalobce má tuto sazbu tzv. smluvního úroku z prodlení, který podle smlouvy může uplatnit a požadovat v případě nezaplacení úhrad za doplňkové služby. I tuto sazbu úroku z prodlení soud považuje za nepřiměřenou. Jedná se o 36,5% ročně, navíc za služby, které žalovaný již nemůže využívat, jak je výše uvedeno. Smluvní pokuta, kterou žalobce požaduje, představuje zhruba 50% ze zbylé části jistiny. Sjednání takovéto smluvní pokuty soud považuje za nepřiměřené, a to i s ohledem na ustanovení § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru, podle něhož souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše 200.000 Kč. V řízení nebyly zjištěny žádné mimořádné okolnosti, jak na straně žalobce, tak na straně žalovaného, které by vyvolávaly nutnost sjednání takto vysoké smluvní pokuty, navíc za situace, kdy náklady žalobce jsou kryty dost vysokým úrokem z úvěru a také tím, že 9.000 Kč za dohodnuté částky úvěru si žalobce ponechal hned při jeho poskytnutí také na krytí svých nákladů.
16. Z výše uvedeného soud dovodil, že jednání žalobce, jakým postupoval vůči žalovanému při sjednávání předmětné úvěrové smlouvy, se zjevně příčí dobrým mravům a narušuje veřejný pořádek. Takovéto chování žalobce, jakožto věřitele a poskytovatele spotřebitelského úvěru, je společensky vysoce nežádoucí. Žalobci muselo být zřejmé, že žalovaný není schopen reálně uvažovat ohledně finančních otázek a posoudit, jak svoji schopnost splácet úvěr, tak vyhodnotit finanční přínos úvěrové smlouvy pro něj i důsledky uzavření smlouvy. Žalobce využil slabšího postavení žalovaného. Na takový případ dopadá úprava obsažená v § 2993 větě první o. z., podle níž plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalobce ve vztahu k žalovanému plnil tím, že poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 36.000 Kč tak, že za žalovaného zaplatil jeho dluh vůči žalobci a částku 9.929 Kč převedl na účet žalovaného. Na straně žalovaného, tudíž došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o. z a žalovaný je tak povinen vydat žalobci to, oč se obohatil. Rozsah bezdůvodného obohacení na straně žalovaného soud určil jako rozdíl mezi plněním žalobce ve výši 45.000 Kč (soud přiznal žalobci náklady, které si již při samotném uzavření smlouvy ponechal ve výši 9.000 Kč) a platbou žalovaného ve výši 1.947 Kč. Tento rozdíl představuje částku uvedenou ve výroku I. tohoto rozsudku.
17. Vzhledem k tomu, že se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou peněžitého dluhu vůči žalobci, přiznal soud žalobci v souladu s ust. § 1968 a § 1970 o. z. úroky z prodlení v zákonné výši stanovené § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění. Ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.
18. Míra úspěchu ve sporu je vyšší na straně žalovaného a v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. vznikla žalobci povinnost nahradit žalovanému náklady řízení v rozsahu rozdílu mezi jeho úspěchem a neúspěchem ve sporu. Žalovanému však prokazatelně žádné náklady řízení v souvislosti s tímto řízením nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
19. Splatnost pohledávky je stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.