11 C 89/2020

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Lenkou Šestákovou ve věci žalobce: ; název žalobkyně , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupeného advokátem titul jméno jméno sídlem adresa , obec proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného zastoupený advokákou titul jméno příjmení sídlem adresa , obec o zaplacení 12.000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 12.000 Kč spolu s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky 3.000 Kč od 1.10.2019 do zaplacení, s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky 3.000 Kč od 1.11.2019 do zaplacení, s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky 3.000 Kč od 1.12.2019 do zaplacení, s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky 3.000 Kč od 1.1.2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 19 198,40 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen nahradit České republice na účet Okresního soudu Brno-venkov náklady řízení ve výši 2.636,40 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou k soudu dne 6. 5. 2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaný byl zavázán k povinnosti zaplatit mu částku 12 000 Kč s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení. K odůvodnění žaloby uvedl že, žalovaný se v čl. II., odst. druhý písemně uzavřené smlouvy ze dne [datum] o spoluúčasti na úhradě nákladů, jakožto dlužník zavázal hradit žalobci jakožto věřiteli počínaje měsícem lednem 2019 na dobu neurčitou příspěvek na provozní náklady žalobce, a to částku ve výši 3 000 Kč měsíčně, s účinností od 1. 1. 2019 Smlouva byla uzavřena v návaznosti na skutečnost, že matka žalovaného [jméno] [příjmení], ročník [rok], se stala od [datum] klientkou [název zařízení], jehož provozovatelem je žalobce. Tento peněžitý závazek dodržoval řádně a včas pravidelnými platbami od ledna 2019 do srpna 2019 včetně. Počínaje měsícem září 2019 bez udání důvodu či ukončení smlouvy, neuhradil již žalovanou žádnou ze splatných plateb. Od září 2019 do prosince 2019 tak vznikl dluh ve výši 12 000 Kč. Dluh neuhradil ani přes předžalobní upomínku právního zástupce žalobce ze dne 13. 1. 2020. Žalovaný reagoval na předžalobní výzvu dopisem datovaným dne 10. 1. 2020, v němž uvedl, že od předmětné smlouvy údajně ústně odstoupil dne 24. 10. 2019. Takovéto právní jednání však nebylo žalovaným vůči žalobci učiněno, nota bene by bylo stejně právně irelevantní s ohledem na ust. § 2001 o. z., neboť v tomto konkrétním případě předmětná smlouva takové ujednání neobsahuje a ze strany žalobce nedošlo k porušení smlouvy podstatným způsobem jakožto naplnění hypotézy ust. § 2002 odst. 1 o. z.. Předmětnou smlouvu lze ukončit výlučně způsobem předjímaným zákonodárcem ust. § 1999 o. z., avšak toto zákonné ustanovení nebylo žalovaným aplikováno.

2. Zdejší soud v dané věci vydal dne 12. 8. 2020 pod č. j. 11 C 89/2020-31 platební rozkaz, proti kterému žalovaný v zákonné lhůtě podal odpor.

3. V písemném vyjádření k žalobě, žalovaný navrhl její zamítnutí. K odůvodnění uvedl, že jednal s žalobcem, který provoz domova se zvláštním režimem určený klientům stíženým např. [nemoc], kteří již vyžadují celodenní péči, ohledně umístění své matky [jméno] [příjmení] do tohoto domova. Dne 14. 11. 2018 byla matka umístěna u žalobce a v době podání odporu tam stále umístěna byla. Při přijetí byla uzavřena s matkou Smlouva o poskytování sociální služby v [název zařízení] [číslo] ve které byly stanoveny v souladu s platnými právními předpisy úhrady za pobyt, stravu a odpočet kapesného. V daném období přiznaný starobní důchod matky žalovaného činil částku 10 111 Kč měsíčně a nepostačoval na úhradu nákladů na pobyt maminky žalovaného u žalobce, tak žalovaný přistoupil na uzavření smlouvy o spoluúčasti na úhradě nákladů ze dne [datum], kde dle sdělení sociální pracovnice žalobce se zavázal k dorovnání provozních nákladů za pobyt matky u žalobce. Žalovaný před přijetím matky k žalobci uhradil v hotovosti částku ve výši 11 441 Kč, a následně ještě bezhotovostním převodem částku 2 669 Kč dne 20. 11. 2018 a následně v prosinci 2018 částku ve výši 3 685 Kč. Po té hradil vždy měsíčně částku 3 000 Kč až do srpna 2019. V mezidobí došlo k valorizaci starobního důchodu matky, k jeho navýšení o vdovský důchod a také na straně žalobce byl vyřízen příspěvek na péči, dále bylo vedeno řízení o omezení svéprávnosti matky žalovaného, kdy na přelomu srpna a září 2019 se stala opatrovníkem [část obce]. Následně bylo žalovanému sděleno opatrovníkem matky, že veškeré provozní náklady matky za pobyt u žalobce jsou pokryty důchodem maminky a že není třeba již ničeho přispívat. Vzhledem k tomu, že vymáhaná měsíční částka ve výši 3 000 Kč byla určena dle smlouvy na provozní náklady, dotazoval se žalovaný ústně žalobce – sociální pracovnice i ředitelky žalobce, zda má nadále hradit příspěvek a reakcí bylo pouze zlostné sdělení paní ředitelky žalobce, že s takovou maminku sbalí a může si ji odvést domů. Po telefonátu s opatrovníkem maminky byl ujištěn, že všechny náklady na pobyt matky jsou kryty. Zástupcům žalobce sdělil, že bude přispívat na jednorázové akce konané pro klienty domova – oslavy, výlety apod. Dále uvedl, že se domnívá, že pokud je nárok žalobce oprávněný, tak je nutné, aby žalobce náklady na provoz žalovaného vyčíslil a uvedl, k jakým nákladům jsou vázány, kdy výše starobního důchodu matky nyní postačuje k úhradě všech zákonných nároků souvisejících s pobytem u žalobce, jakožto poskytovatele sociálních služeb v domově se zvláštním režimem.

4. Na ústních jednáních, která byla ve věci soudem nařízena, soud provedl dokazování listinnými důkazy, které měl k dispozici. Vyslechl navržené svědky. Z těchto důkazů byl zjištěn následující skutkový stav.

5. Ze smlouvy o spoluúčasti na úhradě nákladů, která byla uzavřena mezi žalobcem jako poskytovatelem a žalovaným jako plátcem dne [datum], a to z článku II. odst. druhý bylo zjištěno, že se plátce zavázal s účinností od 1. 1. 2019 hradit příspěvek na provozní náklady poskytovatele částkou 3 000 Kč. V odst. prvním v tomto článku se zavázal, počínaje dnem přijetí paní [jméno] [příjmení] k pobytu v domově, uhradit vždy nejpozději k 20. dni v měsíci předem částku na pokrytí části nákladů za pobyt a stravu, která zbývá do uhrazení plné výše. Výše částky je stanovena přílohou k této smlouvě (tento závazek žalovaného není předmětem žaloby). Z článku VI. smlouvy vyplynulo, že smlouva byla uzavřena na dobu, po kterou, bude poskytováno ubytování a strava paní [jméno] [příjmení] v [název zařízení]. Možnost odstoupení od této smlouvy nebyla dohodnuta.

6. Z historie transakcí z internetového bankovnictví žalobce (zástupce žalobce) bylo zjištěno, že částka 3 000 Kč měsíčně byla žalovaným na tento účet uhrazena dne 23. 1. 2019, 22. 2. 2019, 18. 3. 2019, a 15. 4. 2019, 22. 5. 2019, 17. 6. 2019, 15. 7. 2019 a 15. 8. 2019.

7. Z odstoupení od smlouvy ze dne 10. 1. 2020 sepsané žalovaným bylo zjištěno, že tento odstoupil od smlouvy o spoluúčasti na úhradě nákladů.

8. Ze smlouvy o poskytování sociální služby v [název zařízení], bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne [datum] mezi poskytovatelem – žalobcem a uživatelem – [jméno] [příjmení], [datum narození], a to na dobu neurčitou. Z článku II. této smlouvy vyplynulo, že předmětem smlouvy je poskytování pobytové sociální služby typu domov se zvláštním režimem. Rozsah a způsob poskytování sociální služby vyplynul z článku III. této smlouvy. Úhrada takto poskytovaných služeb byla řešena článkem IV. smlouvy. Z odst. třetího tohoto článku vyplynulo, že za sociální služby dle článku III. v dohodnutém rozsahu je uživatelka povinna uhradit následující úhrady: a) za poskytnutí ubytování, včetně úklidu, praní ložního a osobního prádla, ošacení a žehlení částku 210 Kč, b) za poskytování celodenní stravy částku 170 Kč.

9. Sazba úhrady za ubytování a stravu na jeden kalendářní den činí tedy 380 Kč. Pro účely stanovení úhrady se za kalendářní měsíc považuje doba 30,3 dnů (odst. čtvrtý). Z odst. pátého tohoto článku vyplynulo, že plná výše úhrady za ubytování a stravování je stanovena na základě součinu částek 380 x 30,3 = 11 514 Kč. Na základě doložení výše příjmů uživatelky a zjištění výše uvedené skutečnosti činí celková výše úhrady za ubytování a stravování stanovené na jeden kalendářní měsíc částkou 8 594 Kč s tím, že z odst. šestého tohoto článku vyplynulo, že uživatelka se zavázala celkovou úhradu za ubytování a stravu hradit do 20. dne v měsíce na měsíc následující. Přílohou č. 1 této smlouvy byl rozsah poskytování sociální služby. Druhou nedílnou přílohou této smlouvy byly práva a povinnosti uživatelů služby.

10. Dalším listinným důkazem, který měl soud k dispozici, byla předžalobní výzva právního zástupce žalobce ze dne 13. 1. 2020 adresovaná žalovanému, včetně dokladu o jejím doručování žalovanému (podací stvrzenka).

11. Z výpovědi svědkyně [titul] [jméno] [příjmení], vedoucí oddělení sociální péče Úřadu městské části [část obce] bylo zjištěno, že tento úřad zajišťoval na základě rozsudku Městského soudu Brno, který nabyl právní moci dne 30. 6. 2019 funkci opatrovníka paní [příjmení]. Paní [příjmení] byla omezena ve způsobilosti k právním úkonům. Pamatovala si, že matka žalovaného byla umístěna v domově se zvláštním režimem, který provozuje žalobce a byla umístěna do tohoto domova dříve, než jejich úřad začal vykonávat funkci opatrovníka. S domovem uzavírali novou smlouvu, a to [datum]. Paní [příjmení] pobírala starobní a vdovský důchod, který byl zasílán na účet jejich úřadu a rovněž příspěvek na péči. Tento zasílali na účet domova, přeposílali tam také důchod paní [příjmení]. Z tohoto se platili veškeré služby spojené s ubytováním a stravným v domově a dalšími souvisejícími službami. To, co zbylo, bylo zasíláno na jejich účet vyjma nějakého kapesného. Vyúčtování bylo děláno jednou měsíčně. Příjmy paní [příjmení] postačovaly na krytí všech služeb poskytovaných paní [příjmení] domovem. Tvrdila, že mezi žalobcem a žalovaným byla nějaká dohoda, dle které žalovaný ještě něco domovu hradil. Obsah dohody jí není přesně znám. O této dohodě byla informována jak ředitelkou domova, tak i žalovaným. Ve smlouvě, kterou úřad uzavřel s domovem, osoba žalovaného nefigurovala, nevyplývalo z ní, že by služby domova byly placeny ještě z jiných prostředků. Pravidelně probíhalo zúčtování peněz, které zasílali domovu a měla za to, že se pravidelně stávalo, že nějaká část zaslaných peněz byla vrácena. Teďka doklady o tom má ve své kanceláři, jednalo se o částky od 300 Kč až po 1 000 Kč měsíčně. Říkala žalovanému, který se ptal, zda peníze, které úřad hradí domovu, jsou postačující, že peníze, které zasílá úřad, k čemuž se uzavřenou smlouvou zavázal, kterou úřad uzavřel za paní [příjmení] s domovem, na krytí služeb podle smlouvy postačují. Pokud by příjem paní [příjmení] nestačil na krytí služeb domova, musel by úřad tuto situaci řešit tak, že by zažádal o sociální dávky, nebo by musel hledat jiné zařízení, kde by paní [příjmení] ubytovali.

12. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že v zařízení žalobce pracovala a pamatovala si, že zde byla umístěna paní [příjmení]. Tato měla dceru a syna. U žalobce pracovala asi 3 roky a skončila u něj v prosinci 2018. U žalobce pracovala jako sociální aktivizační pracovnice. Dcera paní [příjmení] řešila její přijetí k nim do zařízení. Syn byl ten, kdo vše hradil. Uvedla, že s žalovaným probírali platby. Vždy se předkládá klientům a jejich rodině smlouva, aby byli seznámeni s jejich obsahem a ceníkem, jaké jsou platební podmínky v zařízení. Platí se základní pobyt, ubytování a strava, dále péče – to je to, že se o klienta někdo stará 24 hod. denně. Měsíčně se dělá vyúčtování výdajů, a pokud klient měl něco navíc, tyto výdaje musí dorovnávat rodina. Péče se hradí z příspěvků na péči. Základní péče se hradí z příjmů klienta, tedy z důchodu, pokud by k úhradě základní péče nestačil, musí se doplatit a péče 24 hod. denně o klienta se hradí z příspěvků na péči a pokud by nestačil, musí jej doplatit rodina. Myslela si, že už nic jiného se od klienta nebo rodinných příslušníků nevybírá. Pokud byla svědkyně dotázána na smlouvu o spoluúčasti na úhradě nákladů, uvedla, že je jí tato smlouva známa. Myslela si, že je to případ, kdy klient má nízký příjem, nízký důchod, který nestačí na základní péči, a proto část nákladů musí zaplatit rodina. Na žádné další poplatky, které by měla rodina klienta hradit, si nevzpomínala. Uvedla, že smlouvu o spoluúčasti na úhradě nákladů dávali rodinným příslušníkům klientů v době, kdy se zvedaly ceny v domově, původně se jednalo o částku 11 500 Kč měsíčně a zvyšovala se na částku 14 500 Kč měsíčně. Týkalo se to tedy hotových služeb. Takovou smlouvu podepisovali všichni, museli tedy o ní všichni vědět. Splatnost této částky byla stanovena s účinností od roku 2019. Pamatovala si, když došlo ke zvýšení o 3 000 Kč, což byla velká částka, že paní ředitelka toto projednávala se všemi osobně, všichni za ní museli přijít do kanceláře. Všichni rodinní příslušníci klientů s navýšením souhlasili. Uvedla, že částku 3 000 Kč museli rodinní příslušníci platit vždycky, nejen tehdy, kdyby příjmy klienta nestačily k pokrytí základní péče.

13. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] [jméno] [jméno] bylo zjištěno, že je sestrou žalovaného. Připustila, že její vztah s žalovaným není dobrý a nebyl dobrý. Uvedla, že žalovaný je egoista, ve svůj prospěch řeší otázku majetku po rodičích. Ona se snažila v letech 2016 až 2017 o rodiče postarat a on řešil otázku jejich majetku, přepisoval si majetek, řešil jejich účty. To se dozvěděla, až když zemřel otec v rámci pozůstalostního řízení. Aktuálně se se žalovaným soudí. V září 2018 byla její matka umístěna do psychiatrické léčebny v [obec]. Snažila se pro ní zařídit nějaké umístění v zařízení, měla rozjednáno více možností. Následně se s ní spojila paní [příjmení], pracovnice žalobce, která dělala zdravotní sestru u žalobce a řekla jí, že v zařízení probíhá rekonstrukce, předělávají místnosti, takže by tu jedno lůžko mohlo být k dispozici. Nakonec i nemocnice umístění její matky podpořila. Matka byla přijata do zařízení v listopadu 2018. Paní [příjmení] jí před tím na e-mail posílala přijímací materiály, řešily spolu přijetí matky, bohužel mezitím v září 2018 zemřel otec a ona řešila otázku pohřbu, který také platila. Vzhledem k tomu, že zařízení před přijetím chtělo předem zaplatit náklady spojené s umístěním matky, a to za dobu 2 nebo 3 měsíců a vzhledem k výdajům, které měla s pohřbem a byla ve finanční tísni, spojila se s bratrem a požádala pracovnici žalobce, aby smlouvu, která byla uzavírána, přepsali na bratra. Bratr na to peníze měl. K obsahu smlouvy předložila svědkyně dvě e-mailové zprávy, a to ze dne 12. a 13. 11. 2018 s tím, že tyto zprávy souvisejí s umístěním matky, tyto dostala od pracovnice žalobce a tyto přeposlala bratrovi. Z e-mailové zprávy z 12. 11. 2018 vyplynul příspěvek na provozní náklady ve výši 3 000 Kč. K dotazu soudu, co to je za náklady, svědkyně uvedla, že si to již přesně nepamatuje, ale že jí to pracovnice žalobce vysvětlovala. Přílohou této zprávy byla nejen smlouva o poskytování sociální služby v domově, ale i smlouva o spoluúčasti. K tomu svědkyně uvedla, že tyto přílohy jí byly doručeny spolu se-mailovou zprávou, měla je k dispozici. Tyto přeposlala bratrovi, ten se s jejich obsahem seznámil a souhlasil. Sama nebyla přítomna podpisu smluv mezi žalobcem a žalovaným. K těmto smlouvám sama neměla žádné námitky, byly pro ni srozumitelné a přijatelné, obsahu rozuměla. Dodala, že z dnešního jednání pochopila, že žalovaný má se smlouvou, kterou uzavřel s žalobcem problém. Když mu ji předávala, tak s ní žádný problém neměl, souhlasil. Dodala ještě, že by ji ani nepodepsal, pokud by měl problém s jejím obsahem.

14. Dle § 1746 odst. 2 o. z., strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

15. Z provedeného dokazování, podřazením pod citované zákonné ustanovení bylo prokázáno, že žaloba je důvodnou. Bylo prokázáno, že žalovaný s žalobcem dne 14. 11. 2018 uzavřel smlouvu o spoluúčasti. Jak bylo uvedeno výše, s obsahem byl seznámen, s jejím obsahem souhlasil. Svědkyně – sestra žalovaného ještě k tomuto dodala, že pokud by s obsahem žalovaný nesouhlasil, rozhodně by ji nepodepsal. Tato smlouva řešila v článku II. odst. 1 doplatek na pobyt a stravu paní [příjmení] – matky žalovaného, který však není předmětem tohoto sporu. Jednalo se o závazek plátce – žalovaného platit počínaje dnem přijetí jeho matky do zařízení žalobce částku na pokrytí části nákladů za pokoj a stravu, která zbývá do uhrazení plné výše. V článku II. odst. 2 se žalovaný vlastním jménem a na svůj účet zavázal přispívat na tzv. provozní náklady žalobce fixní částkou 3 000 Kč měsíčně. Tuto částku měl hradit bez vazby na jeho matku, na její důchod, či příspěvek na bezmocnost. Ve článku II. odst. 2 nejde o nějaký smluvní vztah upravený § 71 odst. 3 zákona o sociálních službách. Jde o občanskoprávní závazek, mimo režim zákona o sociálních službách. Tento lze označit rovněž jako závazek sponzorský. Vědomost o této dohodě mezi žalobcem a žalovaným potvrdila svědkyně [příjmení] [příjmení], potvrdila svědkyně – sestra žalovaného. Tento závazek od září do prosince 2019 žalovaný, i když tuto smlouvu zcela dobrovolně s žalobcem uzavřel, neplnil a to i přesto, že do srpna 2019 (od ledna 2019) závazek k úhradě této částky plnil, a to bez výhrad. V rámci svého vyjádření tento závazek označil jako bezdůvodné obohacení žalobce na jeho úkor, rozhodně však po dobu dalších tří let, neučinil žádné kroky k tomu, aby vyzval žalobce k vydání tohoto bezdůvodného obohacení. Z výpovědi svědkyně [příjmení] bylo zjištěno, že částka 3 000 Kč, tedy příspěvek na provozní náklady žalobce byla spojena s navýšením nákladů žalobce k datu 1. 1. 2019. Potvrdila, že totožnou smlouvou uzavřeli rodinní příslušníci všech klientů žalobce z té doby. Smlouva byla uzavírána v kanceláři ředitelky, před tím než došlo k podpisu smlouvy, ředitelka domova všem vysvětlila její obsah, projednala obsah této smlouvy se všemi dárci a všichni s ní souhlasili. Pokud žalovaný odstoupil od této smlouvy, tato možnost odstoupení od smlouvy nebyla řešena samotnou smlouvou a ani, pokud se jedná o zákonné podmínky pro odstoupení od smlouvy stanovené v § 2002 odst. 1 o. z. (podstatné porušení povinností ze smlouvy) nebyly splněny. Žalovaný mohl smlouvu v souladu s ust. § 1999 o. z. vypovědět s klasickou výpovědní lhůtou, této své možnosti však nevyužil. Pokud žalovaný tvrdil, že smlouvu o spoluúčasti uzavřel v omylu, v tísni, toto nebylo potvrzeno. Naopak z výslechu svědkyně [příjmení] a sestry žalovaného vyplynulo, že žalovaný věděl, co podepisuje, že mu zástupce žalobce vše před podpisem smlouvy vysvětlil a on s obsahem smlouvy souhlasil. Soud tedy žalobě jako důvodné vyhověl a vzhledem k tomu, že se žalovaný ocitl v prodlení se úhradou peněžitého dluhu vůči žalobci, přiznal soud žalobci rovněž příslušenství pohledávky v souladu s § 1968 a § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

16. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky odůvodňuje soud ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého zcela úspěšný žalobce má právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobce spočívaly v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 000 Kč a odměně za právní zastoupení. Náklady právního zastoupení se skládají z 8 úkonů právní služby á 1 580 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění a spočívají v převzetí a přípravě právního zastoupení, předžalobní výzvě, žalobě, písemném podání z 20. 1. 2020 a účastech právního zástupce žalobce na ústních jednáních v termínech 14. 12. 2021, 15. 2. 2022, 31. 3. 2022 a 3. 5. 2022. Ke každému úkonu právní služby náležel jeden režijní paušál á 300 Kč dle § 13 citované vyhlášky a náklady právního zastoupení byly dále navýšeny o 21% DPH ve výši 3 158,40 Kč, neboť právní zástupce žalobce osvědčil, že je jejím plátcem (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem náklady řízení úspěšného žalobce dosáhly výše 19 198,40 Kč, k jejichž úhradě soud zavázal neúspěšného žalovaného.

17. Výrok ohledně nákladů České republiky, které spočívaly v přiznaném svědečném, je odůvodněn ust. § 148 odst. 1 o.s.ř..

18. Splatnost pohledávky je stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř..