34 C 345/2024

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Hromkem v právní věci žalobce: Jméno žalobce A., IČ: IČO žalobce A, sídlem Adresa žalobce A, zastoupený Jméno žalobce B advokátem v Anonymizováno, Jméno advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, nar. Datum narození žalovaného, trvale bytem Adresa žalovaného, o zaplacení částky 81.854,62 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku částka do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhá uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku částka s úrokem z prodlení ve výši částka, úrokem ve výši částka, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení a úrokem ve výši 9 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši částka, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám tituly před jménem tituly za jménem, advokáta v Anonymizováno. Žalobce se domáhal vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku 81.854,62 s úrokem z prodlení ve výši 63,72, Kč úrokem ve výši částka, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení a úrokem ve výši 9 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení. Žalobce tvrdil, že právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba., uzavřel s žalovaným dne datum smlouvu o úvěru, podle níž žalovanému poskytl úvěr ve výši částka. Žalovaný se zavázal žalobci zaplatit celkovou částku ve 120 měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši 9 % ročně. Dopisem ze dne datum došlo k zesplatnění úvěru, jelikož žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel. Smlouvou ze dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce, dlužná částka činila ke dni postoupení celkem částka. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému. Žalovaný se ve věci samé nevyjádřil, zásilky soudu si nepřebíral a k nařízenému soudnímu jednání se nedostavil. Podáním ze dne datum žalobce doplnil tvrzení následovně. Úvěruschopnost žalovaného byla dle tvrzení žalobce ověřena na základě informací poskytnutých žalovaným před uzavřením smlouvy a z veřejných registrů, a to za použití automatizovaných systémů. Konkrétní způsob prověření úvěruschopnosti vyplývá z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta. Právní předchůdce žalobce vycházel z průměrných příjmů žalovaného na běžném účtu ve výši částka a výdajů ve výši částka, kdy tyto jsou tvořeny splátkami úvěrů ve výši částka měsíčně, náklady na bydlení částka měsíčně, výdaji na živobytí částka měsíčně a ostatními výdaji částka měsíčně. Žalovaný celkem na úvěr uhradil částku částka. Dále žalobce doplnil výpočet dlužné jistiny, úroku a úroku z prodlení. Zesplatnění úvěru bylo žalovanému odesláno dne datum. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce. Dle návrhu smlouvy a akceptace ve spojení s úvěrovými podmínkami měl být předmětem úvěr v částce částka, který se žalovaný měl zavázat splatit ve splátkách po částka. Úrok měl představovat 9 % ročně a sazba RPSN 9,37 %. Dle výpisu z účtu ve spojení s tabulkami platební historie a potvrzením o zřízení účtu čerpal žalovaný na úvěru částku částka a dle tvrzení žalobce celkem uhradil částka. Výzvami ze dne datum a ze dne datum byl žalovaný vyzýván k úhradě. Dopisem ze dne datum mělo dojít k zesplatnění úvěru a žalovaný měl být vyzván k úhradě částky částka. Dopisem ze dne datum a dopisem ze dne datum měl být žalovaný vyrozuměn o postoupení pohledávky na žalobce. Pokud žalobce odkazoval na ustanovení § 573 občanského zákoníku, toto ustanovení se týká došlé zásilky a nezakládá fikci ani domněnku dojití zásilky odeslané, předložené tabulky odeslané pošty tak doručení zásilek žalovanému neprokazují. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum ve spojení s potvrzením a seznamem postupovaných pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. Z tabulek a protokolu (č.l. 56-57 spisu), které se vztahují k tvrzenému posouzení úvěruschopnosti žalovaného, vyplývá, že v případě žalovaného bylo při posouzení výdajů žalovaného vycházeno z částek životního minima a normativních nákladů na bydlení, které se následně porovnávali s žalovaným deklarovanými výdaji. Dle tabulek označených žalobcem jako údaje klienta (č.l. 58, 82 spisu) měl být deklarovaný příjem žalovaného částka měsíčně a deklarované výdaje částka, částka a částka měsíčně. Tyto listiny nejsou podepsány žalovaným a není patrné, co uvedené částky ve skutečnosti představují. Protokol o ověření úvěruschopnosti bankou obsahuje obecné shrnutí postupů při prověřování úvěruschopnosti, žádné bližší konkrétní údaje vztahující se přímo k osobě žalovaného v něm obsaženy nejsou. Z listiny obsahující podmínky přímého bankovnictví a z kopie občanského průkazu žalovaného nebyla učiněna žádná relevantní skutková zjištění. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Dle ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle ustanovení § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Dle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle ustanovení § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Přestože zákon o spotřebitelském úvěru ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli na základě jeho požadavků úplné a pravdivé informace za účelem posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, věřitel je zároveň povinen postupovat při své činnosti s odbornou péčí, přiměřeným způsobem informace poskytnuté spotřebitelem ověřit a dokumenty a záznamy o své činnosti uchovávat tak, aby bylo možné hodnověrně ověřit plnění jeho povinností stanovených zákonem o spotřebitelském úvěru. Z výše uvedeného plyne, že povinnost spotřebitele poskytnout věřiteli úplné a pravdivé informace za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti nemůže přesouvat důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele a věřitel se nemůže s údaji poskytnutými spotřebitelem bez dalšího spokojit a je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit, prověřit a uchovat dokumenty a záznamy potřebné pro ověření splnění uložených povinností. Ze shora uvedených zjištění ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřil. Vycházel-li právní předchůdce žalobce při posouzení měsíčních výdajů žalovaného z částky životního minima a normativních nákladů, které pouze formálně porovnával s údajně deklarovanými výdaji žalovaného, které nebyly dokládány, jedná se o posouzení zcela nedostatečné. Ze shora uvedených závěrů vyplývá, že pokud právní předchůdce žalobce nějaké posouzení úvěruschopnosti žalovaného prováděl, pak pouze formálně, aniž by se zabýval skutečnými výdaji ve vztahu k počtu sjednaných splátek a jejich výši. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřil, je na úvěrovou smlouvu třeba hledět jako na neplatnou (k tomu srovnej, pokud jde o absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance proti GK a pokud jde o povinnost věřitele řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 27 Co 12/2020). Pro posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr lze jistě využít automatizované systémy, avšak je třeba, aby při jejich užití bylo vychozeno ze skutečných a relevantních údajů o příjmech a výdajích žalovaného, nikoliv z nedoložených údajů a statistických dat. S ohledem na uvedené je tudíž žalovaný povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu. Žalovanému byla poskytnuta jistina ve výši částka, na kterou dosud uhradil dle tvrzení žalobce částka, zbývá tedy uhradit částka (k započtení plateb srov. odst. 17 rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 27 Co 80/2021). Tuto částku je žalovaný povinen uhradit ve lhůtě odpovídající možnostem spotřebitele, která bude dohodnuta účastníky řízení nebo soudem určena. Mezi účastníky řízení k takové dohodě nedošlo. S ohledem na shora nezjištěnou finanční situaci žalovaného byla stanovena lhůta 3 dnů dle § 160 občanského soudního řádu. Nárok na případný úrok z prodlení by žalobci vznikl až v případě prodlení žalovaného s úhradou v takto stanovené lhůtě (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021, bod 17. odůvodnění). Z výše uvedených důvodů soud žalovanému uložil povinnost uhradit žalobci částku částka (výrok I.) a ohledně zbývající části nároku žalobu zamítl (výrok II.). O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, když žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 70 % (při vyčíslení předmětu řízení včetně příslušenství ke dni rozhodnutí soudu se jedná o částku částka) a neúspěšný v rozsahu 30 % (při vyčíslení předmětu řízení včetně příslušenství ke dni rozhodnutí soudu se jedná o částku částka). Žalobci proto náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 40 %. Náklady řízení žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši částka a odměnou zástupce žalobce dle § 7 ve spojení s § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši částka za úkon právní služby. Zástupce žalobce učinil ve věci 4 úkony právní služby, kterými jsou příprava a převzetí věci, předžalobní výzva, sepis žaloby a účast při jednání soudu dne datum. Za účelný úkon nelze považovat doplnění základních skutkových tvrzení na výzvu soudu, když tato měla být uvedena již v žalobním návrhu. Ke každému úkonu náleží dle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu paušální náhrada hotových výdajů částka, v případě účasti u jednání soudu se jedná o částku částka. Jelikož je zástupce žalobce plátcem daně z přidané hodnoty, je třeba částku odměny a náhrad navýšit o 21 % náhradu za tuto daň. Celkem představují náklady řízení žalobce částku částka, jelikož žalobci náleží náhrada nákladů v rozsahu 40 %, přiznal mu soud částku částka. Lhůta k plnění byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když důvody pro stanovení delší lhůty soud neshledal. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů od doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov. Nesplní-li povinná strana dobrovolně povinnosti uložené vykonatelným rozhodnutím, může se oprávněná strana domáhat jejich splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí.