5 C 260/2019

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Simonou Hájkovou ve věci žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně , narozená dne datum bytem adresa žalobkyně proti žalované: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované o určení neplatnosti smlouvy o úvěru a neexistence zástavního práva smluvního

I. Zamítá se žaloba, v níž se žalobkyně domáhala určení, že smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum], uzavřená mezi [právnická osoba], IČO: [osobní údaje žalované], sídlem [adresa], narozenou [datum], bytem [adresa žalobkyně], narozeným [datum], bytem [adresa], je absolutně neplatná.

II. Zamítá se žaloba na určení neexistence zástavního práva smluvního ve prospěch [právnická osoba], IČO: [osobní údaje žalované], sídlem [adresa] [číslo] o výměře 732 m², orná půda, pozemku parcela [číslo] o výměře 371 m², zastavěná plocha a nádvoří, s na pozemku parcela [číslo] stojící rozestavěnou stavbou bez čísla popisného či evidenčního, zapsaného na [list vlastnictví] pro obec Moravany, katastrální území Moravany u Brna u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno – venkov dle smluv o zřízení zástavního práva ze dne [datum] [číslo] ze dne [datum] [číslo].

III. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni nepřiznává.

1. Návrhem doručeným Městskému soudu v Brně dne 12. 3. 2019 se žalobkyně domáhá jednak určení absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] a dále určení, že neexistuje zástavní právo smluvní ve prospěch společnosti [právnická osoba], k nemovitostem: pozemku p. [číslo] orná půda, o výměře 732 m², pozemku p. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 371 m², a ke stavbě, rozestavěné na pozemku p. [číslo] vše zapsáno na [list vlastnictví] pro katastrální území Moravany u Brna, obec Moravany, okres [okres], v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov.

2. Žalobkyně tvrdí, že je vlastníkem nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec] u [obec], obec Moravany, okres [okres], u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov, a to pozemku p. [číslo] p. [číslo] na němž stojí rozestavěná stavba. Dle stavu katastru nemovitostí ke dni podání žaloby na předmětných nemovitých věcech vázne (mimo jiné) omezení vlastnického práva, a to zástavní právo smluvní k zajištění a) pohledávek ze smlouvy o úvěru [číslo] ve výši 7 500 000 Kč s příslušenstvím a b) veškerých budoucích pohledávek až do celkové výše 7 500 000 Kč, k parcele [číslo] parcele [číslo] k rozestavěné stavbě na pozemku p. [číslo] ve prospěch [právnická osoba], zřízené na základě Smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne [datum] s právními účinky vkladu k [datum] a na základě Smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne [datum] s právními účinky vkladu práva ke dni [datum]. Žalobkyně uvedla, že předmětnou smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum], kterou předložila žalovaná v řízení vedeném u podepsaného soudu pod sp. zn. 34 C 314/2015, v němž se domáhala po [celé jméno žalobkyně] a [jméno] [příjmení] zaplacení částky 10 458 269,17 Kč s příslušenstvím, nikdy nepodepsala. Z tohoto důvodu je smlouva absolutně neplatná pro nedostatek projevu vůle na straně žalobkyně. Podpis na předmětné smlouvě ani vizuálně neodpovídá jejímu skutečnému podpisu, má za to, že byl zfalšován. Z důvodu výše uvedeného se domáhá určení neexistence předmětné smlouvy o úvěru.

3. Dále uvedla, že smlouva, která byla předložena v řízení ve věci sp. zn. 34 C 314/2015, není smlouvou, kterou žalobkyně se svým manželem uzavřela s žalovanou [datum] a na základě které byl čerpán hypoteční úvěr zajištěný zástavou. Podpis žalobkyně na smlouvě byl pravděpodobně doplněn následně třetí osobou. S ohledem na akcesorickou povahu zástavního práva k hlavnímu závazku, tj. zástavní smlouvy ke smlouvě o úvěru, kdy tento závazek sleduje osud závazku hlavního, jakož i s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, žalobkyně tvrdí, že smluvní strany nemohly platně sjednat ani smlouvu zástavní. Zástavní smlouvy má proto rovněž za absolutně neplatné dle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku.

4. V průběhu řízení žalobkyně požádala o osvobození od soudních poplatků, usnesením ze dne 17. 9. 2020, č. j. 5 C 260/2019-59, soud žalobkyni toto osvobození nepřiznal. Citované rozhodnutí bylo změněno usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 18. prosince 2020, č. j. 47 Co 183/2020-79, kterým bylo žalobkyni přiznáno osvobození od soudních poplatků v rozsahu 80 %. Žalobkyni poté k ochraně jejích zájmů v posuzované věci byla ustanovena zástupkyně pro řízení, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátka, a to usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 3. 6. 2021, č. j. 5 C 260/2019-106.

5. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Uvedla, že již dne 20. 2. 2019 uzavřela coby postupitel Smlouvu o postoupení pohledávky, kterou postoupila na postupníka – společnost [právnická osoba], [IČO], pohledávku za žalobkyní ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum]. Vzhledem k uvedenému žalovaná nebyla ke dni podání žaloby věřitelem předmětné pohledávky, a nebyla proto ve věci již pasivně legitimována.

6. U jednání dne 6. 9. 2021 a taktéž písemně žalobkyně namítla neplatnost postoupení úvěrové pohledávky s odkazem na ustanovení § 1879 a § 1812 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Poukázala i na zatajování zásilek soudu ze strany manžela v řízení vedeném pod sp. zn. 34 C 314/2015, a tudíž ztíženou možnost účinné procesní obrany v tomto řízení. Navrhla provedení znaleckého posudku ohledně pravosti svého podpisu na úvěrové smlouvě s tím, že prověřuje i důvody pro podání žaloby pro zmatečnost v uvedeném řízení.

7. Z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] pro obec Moravany a katastrální území Moravany u Brna soud ověřil vlastnické právo žalobkyně k nemovitostem, pozemkům p. [číslo] o výměře 732 m², orná půda (zemědělský půdní fond) a pozemku p. [číslo] o výměře 371 m², zastavěná plocha a nádvoří, s na pozemku stojící stavbou: rozestavěnou, včetně věcných práv zatěžujících nemovitosti, zástavního práva smluvního k zajištění 1) pohledávek ze smlouvy o úvěru [číslo] v celkové výši 7 500 000 Kč s příslušenstvím a 2) veškerých budoucích pohledávek až do celkové výše 7 500 000 Kč s oprávněním pro [právnická osoba], [ulice a číslo], [část obce], [PSČ] [obec a číslo], [IČO], povinnost k stavba: rozestav. na parc. [číslo] dle Smlouvy o zřízení zástavního práva podle obč. z. ze dne [datum] s právními účinky vkladu práva k [datum], dle Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], s právními účinky zápisu k okamžiku [datum], a zástavního práva smluvního k zajištění 1) pohledávek ze smlouvy o úvěru [číslo] v celkové výši 7 500 000 Kč s příslušenstvím a 2) veškerých budoucích pohledávek až do celkové výše 7 500 000 Kč s oprávněním pro [právnická osoba], [ulice a číslo], [část obce], [PSČ] [obec a číslo], [IČO], povinnost k parcele [číslo] p. [číslo] dle Smlouvy o zřízení zástavního práva podle obč. z. ze dne [datum] s právními účinky vkladu práva k [datum], na základě Smlouvy o postoupení pohledávky z [datum], s právními účinky zápisu k okamžiku [datum].

8. V již zmíněné věci sp. zn. 34 C 314/2015 vedené u Okresního soudu Brno-venkov bylo provedeno dokazování, a to mimo jiné smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum], včetně jejího dodatku č. 1, úvěrových podmínek, obchodních podmínek pro hypoteční, doplňkové a stavební úvěry, zástavními smlouvami z [datum] a z [datum], obratovou historií, odeslanými upomínkami, důkazy byly zhodnoceny jak soudem prvého stupně, tak následně soudem odvolacím. Téměř shodné důkazy byly provedeny i soudem v posuzované věci, dokazování bylo doplněno i listinami dokladujícími splnění notifikační povinnosti ze strany původního věřitele ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 20. 2. 2019 (včetně dodejek).

9. Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 11. 9. 2017, č. j. 34 C 314/2015-155, bylo rozhodnuto o povinnosti žalované 1) [celé jméno žalobkyně] a žalovaného 2) [jméno] [příjmení] zaplatit žalobkyni - [právnická osoba], [příjmení] [osobní údaje žalované], částku 10 458 269,17 Kč s 4,29 % úroky ročně z částky 7 021 152,87 Kč od 1. 10. 2015 do zaplacení a zákonnými úroky z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 7 021 152,87 Kč od 1. 10. 2015 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem II. bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaných nahradit žalobci náklady řízení ve výši 351 094 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Rozsudek ve vztahu mezi žalobkyní (v tamním řízení žalovanou 1) a žalovaným 2) nabyl právní moci dne 24. 10. 2019; ve znění rozsudku Krajského soudu, jehož obsah je shrnut v odst. 11 a následujících tohoto rozsudku, pak citované rozhodnutí nabylo právní moci dne 10. 9. 2021.

10. V citovaném rozsudku ze dne 11. 9. 2017, č. j. 34 C 314/2015-155, soud v odůvodnění zrekapituloval skutková tvrzení žalobkyně, kdy konstatoval, že v řízení zahájeném 6. 10. 2015 se [právnická osoba] domáhala po obou žalovaných zaplacení částky 10 458 269,17 Kč s 4,29% úroky ročně z částky 7 021 152,87 Kč od 1. 10. 2015 do zaplacení a se zákonnými úroky z prodlení z částky 7 021 152,87 Kč od 1. 10. 2015 do zaplacení. [ulice] [anonymizováno] tvrdila, že s žalovanými [jméno] a [jméno] [příjmení] dne [datum] uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě jim poskytla úvěr ve výši 7 500 000 Kč na výstavbu budovy – rodinného domu na specifikovaných pozemcích v k. ú. [obec] u [obec]. Úvěr byl zajištěn zřízením zástavního práva k nemovitostem zapsaným na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec] u [obec] dle smluv z [datum] [číslo] z [datum] [číslo]. Žalovaní, kteří úvěr vyčerpali v plné výši, se zavázali k jeho úhradě spolu s úroky a dalšími poplatky v pravidelných měsíčních splátkách po 55 810 Kč, počínaje nejpozději lednem 2010. Úroková sazba byla ve smlouvě sjednána do 31. 1. 2011 ve výši 5,9 % ročně, od 1. 2. 2011 ve výši 4,29 % ročně. [ulice] spořitelna tvrdila, že žalovaní se dostali s úhradou splátek do prodlení, proto byli 8. 10. 2011 v souladu s článkem IV. odst. 6 smlouvy upozorněni na povinnost uhradit dlužný nedoplatek v termínu do 30. 10. 2011. Jelikož ničeho nezaplatili, stal se celý zůstatek úvěru k tomuto datu splatným. V souladu s dodatkem č. 1 k úvěrové smlouvě se žalovaní zavázali od února 2011 hradit pravidelné měsíční splátky ve výši 49 949 Kč, neuhradili však splátky za měsíce duben až červenec 2011, tuto částku uhradili až v měsíci srpnu 2011. Dále však již nehradili splátky za srpen, září a říjen 2011, proto bylo úvěr k 30. 10. 2011 zesplatněn. Požadovaná jistina představovala dle tvrzení [obec] [anonymizováno] částku 7 021 152,87 Kč, kdy na částku vyčerpanou žalovanými na hypotečním úvěru ve výši 7 500 000 Kč byla započtena úhrada žalovaných na jistinu ve výši 478 847,13 Kč. Žalobkyně poskytla žalovaným na jejich žádost lhůtu k prodeji zastavené nemovitosti, avšak k prodeji nedošlo, úvěr uhrazen nebyl. Žalovaná 1) (žalobkyně v tomto řízení) byla v průběhu řízení zcela pasivní.

11. K odvolání žalované rozhodoval Krajský soud v Brně, rozsudkem ze dne 29. 7. 2021, č. j. 27 Co 238/2019-441, ve věci žalobce [právnická osoba], [IČO] proti žalovaným 1) [celé jméno žalobkyně] a 2) [jméno] [příjmení], o zaplacení 10 458 269,17 Kč s příslušenstvím, který výrokem I. rozsudek soudu prvého stupně ve vztahu mezi žalobcem a prvou žalovanou v části I. výroku, kterou byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 6 972 230,90 Kč s 4,29 % úroky ročně od 1. 10. 2015 do zaplacení a s 7,75% úroky z prodlení ročně od 1. 10. 2015 do zaplacení, kapitalizovanými úroky ve výši 1 214 045,53 Kč, kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 2 148 176,90 Kč a poplatky ve výši 224,70 Kč, potvrdil. Prvá žalovaná byla zavázána ke splnění této povinnosti společně a nerozdílně s druhým žalovaným, kterému byla povinnost vůči žalobci uložena výrokem I. rozsudku soudu prvého stupně ze dne 11. 9. 2017, č. j. 34 C 314/2015-155. Výrokem II. byl rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu mezi žalobcem a první žalovanou v části I. výroku, kterou byla uložena povinnost zaplatit žalobci 48 921,97 Kč s 4,29 % úroky ročně od 1. 10. 2015 do zaplacení a s 7,75% úroky z prodlení ročně od 1. 10. 2015 do zaplacení, kapitalizovanými úroky ve výši 57 301,23 Kč, s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 16 867,95 Kč a poplatky ve výši 500 Kč, změněn tak, že žaloba byla v tomto rozsahu zamítnuta. Výroky III. a IV. bylo rozhodnuto o povinnosti prvé žalované nahradit k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 351 094 Kč, před soudem odvolacím ve výši 135 682,14 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. Z odůvodnění tohoto rozsudku soud mimo jiné zjistil, že žalovaný 2) potvrdil uzavření smlouvy o úvěru v roce 2009, kdy dodal, že s ohledem na odchod žalované 1) na mateřskou dovolenou požádali manželé o možnost přerušení splátek (s tím, že dopisy má u sebe prvá žalovaná), avšak na jejich žádost původní žalobce nereagoval. Dostali se tak do prodlení se splácením, dlužné splátky uhradili v souladu s dohodou s původním žalobcem. Po zesplatnění úvěru již žádnou ze splátek nezaplatili.

12. Již v průběhu řízení ve věci sp. zn. 34 C 314/2015, usnesením ze dne 16. 9. 2019, č. j. 27 Co 66/2019-310, krajský soud výrokem I. vyhověl návrhu žalobce dle § 107a o. s. ř a připustil, aby do řízení na místo dosavadního žalobce, [právnická osoba], vstoupila společnost [právnická osoba], [IČO]. Výrokem II. bylo změněno usnesení soudu prvého stupně z 11. 9. 2017, prvé žalované bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků v rozsahu 99,5 %. Následně tato společnost navrhla, aby soud dle téhož § 107a o. s. ř. připustil vstup nového účastníka do řízení na místo žalobce, a to [právnická osoba], [anonymizováno], [IČO] Odvolací soud i tomuto návrhu vyhověl usnesením z 2. 9. 2020, č. j. 27 Co 238/2019-385.

13. Prvá žalovaná v odvolání proti rozsudku soudu z 11. 9. 2017, č. j. 34 C 314/2015-155, namítala nedostatek aktivní legitimace žalobce s tím, že mezi původním žalobcem a žalovanými bylo sjednáno, že práva a povinnosti, respektive pohledávky a závazky ze smlouvy o hypotečním úvěru lze na třetí osobu postoupit pouze se souhlasem všech účastníků smlouvy. Má za to, že postoupení pohledávky je neplatné a vůči žalovaným neúčinné. Dále namítla absolutní neplatnost smlouvy o hypotečním úvěru, respektive její nicotnost, neboť uvedenou smlouvu nikdy nepodepsala. Stejně tak nikdy nedala pokyn k příkazům k úhradě, na základě kterých měl být úvěr čerpán. Její podpisy na hypoteční smlouvě i příkazech k úhradě jsou zjevně zfalšované. Soudu vytkla, že neúplně zjistil skutkový stav, neboť neprovedl důkaz žádostí o přerušení splátek z 11. 5. 2010 a vinou původního žalobce nedošlo k uzavření dohody o přerušení splátek, tuto skutečnost nyní nelze dávat za vinu žalovaným, neboť původní žalobce účelově neposkytl žalovaným součinnost při přerušení splátek. Žalovaná s ohledem na řízení vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 5 C 260/2019, o určení neexistence smlouvy o úvěru, včetně smluv zástavních, a řízení vedené před Obvodním soudem pro Prahu 4 pod sp. zn. 32 C 90/2020, o určení neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky, navrhla přerušení řízení do pravomocného skončení řízení specifikovaných.

14. Poté, co odvolací soud doplnil a zopakoval dokazování, a to konkrétně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], uzavřenou mezi původním žalobcem jako postupitelem a společností [právnická osoba], [IČO] jako postupníkem, smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] uzavřenou mezi společností [právnická osoba], a společnosti [právnická osoba], [IČO], jako postupníkem, a smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] uzavřenou mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a [právnická osoba], [anonymizováno], [IČO] jako postupníkem, na základě jejich přezkoumání a právního posouzení dospěl k závěru, že [právnická osoba], [anonymizováno], je ve věci aktivně legitimována, neboť ve smlouvě o úvěru a ani v obchodních podmínkách tvořících její nedílnou součást, nebyl mezi smluvními stranami sjednán zákaz postoupení pohledávky. Tuto námitku prvé žalované v tomto směru odvolací soud neshledal důvodnou.

15. Krajský soud taktéž neshledal důvodnou námitku absolutní neplatnosti (nicotnosti) úvěrové a zástavní smlouvy, neboť ji dle jejích tvrzení neměla první žalovaná (v tomto řízení žalobkyně) nikdy podepsat a její podpis je falsem. Odvolací soud k tomu to uvedl, že si žalovaní (resp. první žalovaná) protiřečí. Procesní obrana žalované se v průběhu řízení měnila, přičemž v řízení před soudem prvého stupně (34 C 314/2015) vůbec nebylo namítáno, že by smlouva nebyla podepsána. V úvodu řízení před soudem prvního stupně druhý žalovaný potvrdil uzavření smlouvy v roce 2009, oba žalovaní se dovolávali služby přerušení splácení, která měla být s původním žalobcem sjednána v souvislosti s uzavřenou smlouvou o úvěru. V prvním doplnění odvolání první žalovaná (současná žalobkyně) namítala, že soud„ dostatečně neobjasnil možnost žalovaných o přerušení splácení úvěru a využít tak jednu z doplňkových služeb, které se původní žalobce smluvně zavázal poskytnout, přičemž ze strany žalovaných došlo k jednoznačnému zájmu o využití této smluvně dohodnuté (!) doplňkové služby k uzavřené (!) úvěrové smlouvě“. Až s velkým časovým odstupem začala první žalovaná (dle názoru odvolacího soudu zcela účelově) tvrdit, že smlouvu ani žádné další příslušné dokumenty nepodepsala. Stejně tak odvolací soud považoval za lichou námitku první žalované, že původní věřitel nepředložil v řízení smlouvu o úvěru včetně všech souvisejících příloh. Naopak ze smlouvy o úvěru vyplývá, že přílohou č. 1 byly obchodní podmínky a přílohou č. 2 pak přehled výhod, a veškeré tyto listiny byly před soudem prvního stupně původním věřitelem předloženy a provedeny k důkazu. Již z výše uvedeného je zřejmé, že námitky, kterými se žalobkyně [celé jméno žalobkyně] v řízeních brání, jsou identické a soud je souladně s názorem odvolacího soudu (27 Co 238/2019) považuje po provedeném dokazování v daných souvislostech za nedůvodné.

16. Otázka ne/platnosti smlouvy o úvěru a na ní navázané smlouvy o zřízení zástavního práva byla jako otázka prejudiciální řešena ve zmíněném rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 7. 2021, č. j. 27 Co 238/2019-441, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu Brno venkov ze dne 11. 9. 2017, č. j. 34 C 314/2015-155. Výroky pravomocných rozsudků jsou obecně závazné pouze pro účastníky řízení, v němž byly vyhlášeny (§159a o. s. ř.). Pro soud je výrok pravomocného rozsudku v jiných než statusových věcech závazný jen potud, pokud posuzuje jako předběžnou otázku mezi účastníky, popřípadě mezi osobami, na něž byla subjektivní závaznost rozsudku rozšířena, právní vztahy, které byly pravomocně vyřešeny soudním rozhodnutím. V návaznosti na judikaturu nadřízených soudů (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2013, sp. zn. 32 Cdo 4004/2011) soud konstatuje, že není vázán vyřešením předběžné otázky platnosti úvěrové smlouvy včetně jejích příloh a dodatků, včetně závěru o aktivní legitimaci [právnická osoba] a.s., [IČO], v řízení vedeném pod sp. zn 34 C 314/2015, která je vedena zároveň jako oprávněná ze zástavního práva smluvního k zajištění pohledávek ze smlouvy o úvěru [číslo] na základě smluv o zřízení zástavního práva z [datum] a [datum] i v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Brno-venkov na [list vlastnictví] pro obec Moravany a k. ú. [obec] u [obec]. Zároveň však uvádí, že se skutkovým i právním hodnocením provedeným v citovaných rozhodnutích soudů, jež jsou s projednávanou věcí úzce spojeny, plně souhlasí a ztotožňuje se zcela s přijatými závěry, od nichž nemá žádného důvodu se odchýlit. V tomto řízení byly žalobkyní vzneseny (v zásadě) shodné námitky a soudu nebyla předložena žádná tvrzení a navazující důkazy, které by závěry shora citovaného rozhodnutí krajského soudu zpochybnily. Tento postup tak konvenuje i zásadě předvídatelnosti práva dle § 13 zákona č. 89/2014 Sb., občanský zákoník. Soud proto uzavírá, že souladně s rozsudkem Krajského soudu ze dne 29. 7. 2021, č. j. 27 Co 238/2019-441, považuje námitky žalované za účelově vznesené a nedůvěryhodné vzhledem k dalšímu průběhu (provedeným důkazům) tohoto řízení i řízení ve věci 34 C 314/2015 ve spojení s řízením před soudem odvolacím, vědom si apelu dovolacího a Ústavního soudu na harmonii soudních rozhodnutí podmiňujících důvěru v právo.

17. Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu spočívá předpoklad úspěšnosti žaloby o určení podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zda tu právní vztah nebo právo je či není, po procesní stránce v tom, že účastníci mají věcnou legitimaci, a že na požadovaném určení je naléhavý právní zájem (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 1. 2010, sp. zn. 21 Cdo 2614/2008, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 7. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1274/2010).

18. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ČR je rovněž dlouhodobě ustálena v názoru, že určovací žaloba je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, a jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby zcela korespondují právě s podmínkou naléhavého právní zájmu ve smyslu § 80 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., o. s. ř. (obdobně rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 29. 8. 2007, sp. zn. 33 Cdo 1321/2007 z 30. 3. 2010, sp. zn. 23 Cdo 128/2008, z 25. 5. 2011, sp. zn. 23 Cdo 4535/2009, z 22. 9. 2009, sp. zn. 23 Cdo 3489/2009, z 11. 1. 2012, sp. zn. 32 Cdo 2411/2010, z 28. 8. 2012, sp. zn. 32 Cdo 3962/2010, z 21. 5. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1582/2013). Nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, není dán ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Příslušné právní závěry se přitom vážou nejen k žalobě na určení jako takové, ale také k tomu, jakého konkrétního určení se žalobce domáhá (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, uveřejněný pod č. 21/1997 časopisu Soudní judikatura).

19. Jestliže právní otázka (platnost smlouvy), o níž má být rozhodnuto určovacím výrokem, má povahu předběžné otázky ve vztahu k existenci práva nebo právního vztahu, není dán naléhavý právní zájem na určení této předběžné otázky, lze-li žalovat přímo na určení existence práva nebo právního vztahu (zde práva na plnění sjednaného smlouvou, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 20. 3. 1996, sp. zn. II. Cdon 50/96, uveřejněný v časopise Soudní rozhledy, ročník 1996, č. 5, S 113, shodně usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2908/2016). Jinými slovy řečeno, lze-li žalovat o určení práva nebo právního vztahu, není dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy, jež se tohoto práva nebo právního vztahu týká (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 2. 4. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2147/99, uveřejněný pod č. 68/2001 Sb. Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). K uvedeným právním názorům se Nejvyšší soud přihlásil také v dalších rozsudcích, např. v rozsudku z 27. 1. 2005, sp. zn. 29 Odo 539/2003 (uveřejněném v časopise Soudní judikatura, ročník 2005, č. 29), v němž dovodil, že je-li posouzení platnosti právního úkonu otázkou předběžnou ve vztahu k řešení otázky (ne) existence práva nebo právního vztahu, který měl být tímto právním úkonem založen, změněn nebo ukončen, pak na takovém určení není dán naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 písm. c) o. s. ř.

20. Pomocí určovací žaloby tudíž nelze řešit otázky, které mají význam pro jiné, ať již dosud nezahájené či již probíhající, řízení nebo které mají být dle zákona řešeny v jiném řízení. Jelikož žaloba o určení neplatnosti úvěrové smlouvy v posuzované věci preventivní funkci splnit nemůže, neboť rozhodnutí o ní není již objektivně způsobilé vytvořit pevný základ pro právní vztahy účastníků a předejít případným dalším soudním sporům mezi účastníky či právními nástupci strany žalované (k tomu srov. taktéž rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1734/2013), neshledal soud na požadovaném určení neplatnosti úvěrové smlouvy naléhavý právní zájem, a žalobu v této části jako nedůvodnou výrokem I. zamítl.

21. Od naléhavého právního zájmu na požadovaném určení je však třeba odlišit věcnou legitimaci účastníků řízení. Věcnou legitimaci v řízení o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný právní vztah nebo sporné právo týká (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 4. 2002, sp. zn. 21 Cdo 679/2001, uveřejněný pod č. 77 v časopise Soudní judikatura, ročník 2002).

22. Žalobkyně se taktéž s ohledem na akcesorickou povahu zástavního práva k hlavnímu závazku, domáhala určení neexistence zástavního práva smluvního zapsaného ve prospěch žalované strany, tj. [právnická osoba], na [list vlastnictví] pro katastrální území Moravany u Brna Ani v této části však nemohla být úspěšná, a to z důvodů uvedených dále.

23. Dle ustanovení přechodných a závěrečných zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinného od 1. 1. 2014, je ne/existenci smlouvy o úvěru (§ 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb.) a zástavní smlouvy (§ 3073 zákona č. 89/2012 Sb.) nutno posuzovat podle dosavadních právních předpisů.

24. Zástavní právo slouží k zajištění pohledávky pro případ, že dluh, který jí odpovídá, nebude včas splněn s tím, že v tomto případě lze dosáhnout uspokojení z výtěžku zpeněžení zástavy (srov. § 152 zákona č. 40/1964 Sb., o. z.).

25. Z uvedeného vyplývá, že ze zástavního práva vznikají práva a povinnosti zástavnímu věřiteli, tj. tomu, kdo má pohledávku zajištěnou zástavním právem a kdo má právo na uspokojení z výtěžku zpeněžení zástavy, nebude-li dluh, který odpovídá zajištěné pohledávce, včas splněn, a zástavnímu dlužníku, tj. osobě, která je vlastníkem (majitelem) předmětu zástavního práva (zástavy) a jejíž majetek (jeho zpeněžení) má být použit k uspokojení zástavního věřitele, nebude-li dluh, který odpovídá zajištěné pohledávce, včas splněn.

26. V projednávané věci byla zástavním právem zajištěna pohledávka, která vznikla ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] a dodatku č. 1 k úvěrové smlouvě, uzavřené mezi [právnická osoba] a dlužníky [celé jméno žalobkyně] a [jméno] [příjmení], na jejímž základě jim banka poskytla úvěr ve výši 7 500 000 Kč (srov. smlouvu o úvěru z 19. 2. 2009 uzavřenou dle § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 a zjištění o čerpání úvěru) a tento úvěr nebyl, jak vyplývá i z pravomocně ukončeného řízení vedeného pod sp. zn. 34 C 314/2015, dosud splacen. Pohledávka z úvěru věřitele byla zajištěna zástavním právem na předmětných nemovitostech zapsaných na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec] u [obec] (srov. smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti [číslo] [číslo]) a stala se splatnou dne 30. 10. 2011. Vlastníkem předmětných nemovitostí je žalobkyně. Zástavní věřitel (žalovaný) jako postupitel uzavřel dne [datum] se společností [právnická osoba], [IČO], jako postupníkem, smlouvu o postoupení pohledávky, na základě které postoupil pohledávku za dlužníky [celé jméno žalobkyně] a [jméno] [příjmení], včetně příslušenství a práv s ní spojených ve specifikaci uvedené. Postupovaná pohledávka byla zajištěna zástavními právy na předmětných nemovitostech, a jelikož se stala splatnou 30. 10. 2011, vzniklo právo na uspokojení této pohledávky ze zástavy. Jak bylo nesporně v tomto řízení prokázáno oznámením o postoupení pohledávky, konstatovaným k důkazu včetně dodejek, o postoupení pohledávky uzavřené dle § 524 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, byli jak žalobkyně, která toto oznámení převzala osobně dne 12. 3. 2019, tak i [jméno] [příjmení], informováni ve smyslu § 526 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Spisem Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 32 C 90/2020, a zejména usnesením z 30. 11. 2020, čj. 32 C 90/2020-52, bylo prokázáno, že řízení o určení neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 2. 2019, uzavřené mezi [právnická osoba] a společností [právnická osoba], ze smluv o úvěru [číslo] [číslo] pravomocně zastaveno (30. 12. 2020), jelikož žalobkyně ve lhůtě stanovené neuhradila soudní poplatek. Taktéž je nesporně prokázáno výpisem z [list vlastnictví] ve spojení s citovanými rozsudky soudu prvého a druhého stupně (č. j. 34 C 314/2015-155 ve spojení s č. j. 27 Co 238/2019-441), že postavení oprávněného zástavního věřitele má třetí osoba, a to osoba odlišná od strany žalované v tomto řízení.

27. V řízení, jehož předmětem je určení, zda tu zástavní právo je či není, jsou tedy nositeli práv a povinností, o něž v řízení jde, zástavní věřitel, který má pohledávku zajištěnou sporným zástavním právem, a zástavní dlužník, který je vlastníkem předmětu sporného zástavního práva (tj. zástavy). Právní sféry dalších osob se toto řízení netýká, neboť výsledek řízení (tj. rozhodnutí soudu o tom, zda tu zástavní právo je či není), nemůže mít – na rozdíl od zástavního věřitele a zástavního dlužníka – na jejich právní poměry žádný vliv (resp. žádný dopad na vymezení jejich práv či povinností tímto soudním rozhodnutím). Vyplývá z toho, že je-li zástavním dlužníkem požadováno určení, že nemovitost (jiná věc, právo nebo majetková hodnota) není zatížena zástavním právem, je pasivně legitimován zástavní věřitel (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 21 Cdo 1921/2009, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2020, sp. zn. 21 Cdo 2272/2020, kdy se Nejvyšší soud odmítl od zde přijatých závěrů odchýlit).

28. Z citovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu se tedy zcela jednoznačně podává, že pasivně legitimován ve věci je zástavní věřitel, je-li zástavním dlužníkem požadováno určení, že nemovitost (jiná věc, právo nebo majetková hodnota) není zatížena zástavním právem.

29. Pokud i v této souvislosti žalobkyně namítala neplatnost postoupení pohledávky z původního věřitele a setrvala na konstatování jeho pasivní věcné legitimace, soud se s ní neztotožnil. Podle již ustálené judikatury soudů nemůže být ve vztahu mezi postupníkem a dlužníkem významná otázka platnosti postoupení pohledávky, neboť dlužník nemá zpravidla možnost posoudit, zda ve skutečnosti k postoupení došlo a zda je smlouva o postoupení pohledávky platná. Právní skutečností, na kterou právo váže změnu osoby oprávněné přijmout plnění, je oznámení postupitele dlužníkovi, aniž by bylo podstatné, zda ve skutečnosti k cessi platně či vůbec došlo. Notifikační úkon vyvolá zamýšlené právní důsledky – týkající se osoby oprávněné přijmout plnění – i tehdy, jestliže k cessi vůbec nedošlo či smlouva o postoupení byla neplatná (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007, zveřejněném pod č. 61 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2010 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2011, sp. zn. 28 Cdo 2908/2016. V řízení nadto nebylo prokázáno, že by smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou 20. 2. 2019 došlo k postoupení pohledávky vyloučené z postoupení dohodou věřitele s dlužníkem dle § 525 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., a tudíž že by tato smlouva byla absolutně neplatná pro rozpor se zákonem (Rc 27/07).

30. Z celé právní úpravy zástavního práva plyne akcesorická povaha tohoto práva, která je vždy nerozlučně spjata s existencí zajišťované pohledávky. Jelikož pohledávka v posuzované věci platně vznikla a zcela nesporně dosud trvá, přičemž akcesorická povaha zástavního práva se projevila taktéž při postoupení pohledávky, pročež zástavním věřitelem již není označená strana žalovaná, nezbylo soudu než žalobu výrokem II. zamítnout i v této části pro nedostatek pasivní věcné legitimace.

31. Procesně úspěšná strana žalovaná se svého práva na náhradu nákladů řízení nezastoupeného účastníka výslovně vzdala, proto soud rozhodl tak, že jí právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšné žalobkyni nepřísluší.

32. Výše odměny a náhrady ustanoveného zástupce žalobkyně a náhrada nákladů státu dle § 148 o. s. ř. bude řešena samostatným rozhodnutím.