5 C 279/2021

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Simonou Hájkovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa žalobkyně proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem anonymizována dvě slova číslo , PSČ obec o zaplacení 18 083,23 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 9 200 Kč s 9 % úrokem z prodlení p. a. od 2. 3. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 3 207,06 Kč -) s kapitalizovanými úroky ve výši 2 191,92 Kč -) s kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši 990,47 Kč -) s úroky z prodlení ve výši 9 % p. a. z částky 9 282, 74 Kč od 21. 1. 2020 do 1. 3. 2020 a z částky 3 207,06 Kč od 2. 3. 2020 do zaplacení -) s úroky ve výši 29% p. a. z částky 9 282,74 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.

III. Žaloba se dále zamítá v části, v níž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 5 676,17 Kč -) s kapitalizovanými úroky ve výši 2 838,99 Kč -) s kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši 997,76 Kč -) s úroky z prodlení ve výši 9 % p. a. z částky 8800,49 Kč od 15. 2. 2020 do 1. 3. 2020 a z částky 5 676,17 Kč od 2. 3. 2020 do zaplacení -) s úroky ve výši 29% p. a. z částky 8 800,49 Kč od 15. 2. 2020 do zaplacení.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou ze dne 17. 8. 2021 se žalobce domáhal po žalované a) zaplacení částky 9 282,74 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 990,47 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 191,92 Kč, s 9 % úrokem p. a. z prodlení z částky 9 282,74 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, dále s 29 % úrokem p. a. z částky 9 282,74 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, přiznání práva na náhradu nákladů řízení, to vše z titulu uzavřené smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne [datum]. b) zaplacení částky 8 800,49 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 997,76 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 838,99 Kč, s 9 % úrokem p. a. z prodlení z částky 8 800,49 Kč od 15. 2. 2020 do zaplacení, dále s 29 % úrokem p. a. z částky 8 800,49 Kč od 15. 2. 2020 do zaplacení, přiznání práva na náhradu nákladů řízení, to vše z titulu uzavřené smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne [datum].

2. Žalobce tvrdil, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], [IČO] a žalovaná uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo]. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobce vyplatil žalované částku 12 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou částku 10 600 Kč (kapitalizované úroky za půjčené peněžní prostředky za dobu trvání smlouvy ve výši 2 146 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % p. a., odměnou za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 4 916 Kč, s poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 3 538 Kč). Celkovou částku 22 600 Kč se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách ve výši 377 Kč, do 11. 4. 2019. Žalobce tvrdil, že žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, porušila své závazky ze smlouvy, poslední splátku uhradila dne 29. 7. 2018 Celkem uhradila žalovaná toliko 5 924,32 Kč. K 26. 11. 2018 provedl právní předchůdce žalobce vyčíslení, dlužná jistina činila 9 619,17 Kč, dlužný poplatek 7 099,99 Kč. V souladu se smlouvou se dlužná částka navyšovala o úroky ve výši 29 % ročně a zákonné úroky, a to od 12. 4. 2019, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru do zaplacení. Pohledávka byla na žalobce postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, s účinností k témuž dni. Výše pohledávky za žalovanou činila k 20. 1. 2020 22 535,53 Kč. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně.

3. Žalobce dále tvrdil, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], [IČO] a žalovaná uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo]. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobce vyplatil žalované částku 14 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou částku 12 283 Kč (kapitalizované úroky za půjčené peněžní prostředky za dobu trvání smlouvy ve výši 2 504 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % p. a., odměnou za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 3 888 Kč, s poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 5 891 Kč). Celkovou částku 26 283 Kč se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách ve výši 439 Kč, do 23. 1. 2019. Žalobce tvrdil, že žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, porušila své závazky ze smlouvy, poslední splátku uhradila dne 29. 7. 2018 Celkem uhradila žalovaná toliko 10 875,68 Kč. K 26. 11. 2018 provedl právní předchůdce žalobce vyčíslení, dlužná jistina činila 9 152,64 Kč, dlužný poplatek 6 442,36 Kč. V souladu se smlouvou se dlužná částka navyšovala o úroky ve výši 29 % ročně a zákonné úroky, a to od 24. 1. 2019, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru do zaplacení. Pohledávka byla na žalobce postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, s účinností k témuž dni. Výše pohledávky za žalovanou činila k 20. 1. 2020 24 278,63 Kč. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně.

4. K prověření úvěruschopnosti žalované u obou smluv žalobce shodně tvrdil, že právní předchůdce žalobce, posoudil před poskytnutím zápůjčky s odbornou péčí schopnost žalované zápůjčku splácet. Provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované, kdy žalovaná byla dotazována na své rodinné majetkové, pracovní a jiné poměry, informace byly ověřeny oproti dokladům vyžádaným od žalované, zaznamenány do zákaznické karty žalované. Mezi ověřené doklady patřila zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní smlouva. Žalovaná stvrdila, že před uzavřením smlouvy poskytla [anonymizováno] úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku. Právní předchůdce žalobce tak neměl důvod pochybovat v návaznosti na prohlášení žalované, že údaje poskytnuté jsou správné a pravdivé, a že žalovaná je schopna spotřebitelský úvěr splatit.

5. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz podepsaného soudu ze dne 24. 9. 2021, byl zrušen podaným odporem žalované, ve vyjádření vznesla žalovaná námitku promlčení uplatněných nároků. Uvedla, že smlouvy uzavřela ve finanční tísni.

6. Žalované byly veškeré písemnosti, včetně žaloby a procesního poučení soudu doručovány na adresu jejího evidovaného trvalého pobytu v Centrální evidenci obyvatel, písemnosti spolu s předvoláním k nařízenému jednání na 25. 4. 2022 byly žalované doručeny do vlastních rukou 17. 2. 2022.

7. Žalobce se vznesenou námitkou promlčení jako nedůvodnou nesouhlasil s odkazem na zesplatnění obou pohledávek a počátek běhu promlčecí lhůty podle § 619 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Vyslovil ochotu přistoupit na úhradu dluhu ve splátkách (č. l. 20).

8. Žalovaná se k žalobě vyjádřila písemně dne 22. 4. 2022 (č. l. 22-24), namítala, že právní předchůdce žalobce řádně neprověřil její úvěruschopnost coby spotřebitele, a to s ohledem na úvěrové smlouvy, které měla uzavřeny s dalšími specifikovanými subjekty. Opětovně namítla promlčení a pro případ, že by tato námitka nebyla důvodná, sdělila, že je ochotna uhradit částky 6 075,68 Kč a 3 124,32 Kč, celkem 9 200 Kč, a to ve splátkách bez dalšího úročení.

9. U jednání dne 25. 4. 2022 soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, vycházel přitom z provedených důkazů a obsahu spisu dle § 101 odst. 3 o. s. ř.

10. Z listin předložených žalobcem soud učinil tento závěr o skutkovém stavu:

11. Ze smlouvy o zápůjčce č. [číslo] ze dne [datum] uzavřené mezi společností [právnická osoba], [IČO] a žalovanou soud zjistil, že předmětem spotřebitelského úvěru byla částka 14 000 Kč, kterou žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. Náklady spotřebitelského úvěru dle smlouvy činily 12 283 Kč, formálně tato částka byla rozčleněna do několika položek označených jako úrok ve výši 2 504 Kč, poplatek za administrativní činnost a flexibilních splácení ve výši 3 888 Kč, poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 5 891 Kč. Žalovaná se zavázala celkově uhradit částku 26 283 Kč v 60 týdenních splátkách, 59 týdenních splátkách po 439 Kč a poslední splátce ve výši 382 Kč. Sazba zápůjční úroková činila dle smlouvy 29 % p. a., RPSN činila 236,25%. K prokázání tvrzení o prověření úvěruschopnosti žalované nepředložil žalobce soudu žádnou z tvrzených listin, tedy ani zákaznickou kartu, ani pracovní smlouvu, výplatní pásky či nájemní smlouvu. Z tvrzení žalobce vyplývá, že žalovaná uhradila z tohoto smluvního vztahu celkem 10 875,68 Kč.

12. Ze smlouvy o zápůjčce č. [číslo] ze dne [datum] uzavřené mezi společností [právnická osoba], [IČO] a žalovanou soud zjistil, že předmětem spotřebitelského úvěru byla částka 12 000 Kč, kterou žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. Náklady spotřebitelského úvěru dle smlouvy činily 10 600 Kč, formálně tato částka byla rozčleněna do několika položek označených jako úrok ve výši 2 146 Kč, poplatek za administrativní činnost a flexibilních splácení ve výši 4 916 Kč, poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 3 538 Kč. Žalovaná se zavázala celkově uhradit částku 22 600 Kč v 60 týdenních splátkách, 59 týdenních splátkách po 377 Kč a poslední splátce ve výši 357 Kč. Sazba zápůjční úroková činila dle smlouvy 29 % p. a., RPSN činila 238,10%. K prokázání tvrzení o prověření úvěruschopnosti žalované nepředložil žalobce soudu žádnou z tvrzených listin, tedy ani zákaznickou kartu, ani pracovní smlouvu, výplatní pásky či nájemní smlouvu. Z tvrzení žalobce vyplývá, že žalovaná uhradila z tohoto smluvního vztahu celkem 5 924,32 Kč.

13. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností [právnická osoba], [IČO] a žalobcem dne 20. 1. 2020 ve spojení s částí Přílohy str. 3 a str. 4 z 169 stran, soud zjistil, že postupitel, tedy společnost [právnická osoba] a postupník, tedy žalobce, se dohodli na postoupení (za podmínek smlouvou sjednaných) nezajištěných pohledávek vzniklých ze smluv o půjčce či ze smluv o zápůjčce specifikovaných v příloze [číslo] této smlouvy, které uzavřel postupitel jako věřitel se svými zákazníky jako dlužníky, a to se všemi právy s nimi spojenými. Postupitel a postupník se dohodli, že pohledávky jsou postupovány, jak stojí a leží ve smyslu § 1918 občanského zákoníku, postupník je podpisem smlouvy v takovém stavu přijal. Postupník prohlásil, že po postoupení pohledávek rozhodne sám o uplatnitelnosti pohledávky v soudním či jiném řízení, že sám nese riziko, zda nárok bude soudem přiznán zcela nebo z části. Strany prohlásily, že postupitel neručí ve smyslu § 1885 občanského zákoníku za dobytnost pohledávek, dále, že dokumentací k pohledávkám se rozumí Smlouva. V Příloze č. 1 pod [číslo] č. smlouvy [číslo] a pod [číslo] č. smlouvy [číslo] byla uvedena identifikace žalované.

14. Postupitel informoval o postoupení pohledávky žalovanou doporučeným dopisem z 20. 1. 2020, doklad o odeslání soudu předložen nebyl.

15. Téhož dne žalobce informoval žalovanou přípisem (z 20. 1. 2020) taktéž o postoupení předmětné pohledávky, jakož i o zpracování osobních údajů. Tento přípis žalobce byl odeslán doporučeně, jak vyplývá z přípisu a doloženého podacího lístku s datem 14. 2. 2020.

16. Žalobce přípisem z 28. 6. 2021, odeslaným doporučeně 28. 6. 2021 (viz podací lístek z 28. 6. 2021) vyzval žalovanou k okamžité úhradě vyčíslené a specifikované pohledávky pod č. smlouvy [číslo] smlouvy [číslo] žalované byly poskytnuty platební údaje, byla upozorněna na možnost písemně uznat závazek vůči klientovi v plné výši do 13. 7. 2021 a uzavřít dohodu o jeho splátkách, rovněž byla upozorněna na možnost soudního vymáhání.

17. Z provedeného dokazování soud vzal za prokázané a) ze smlouvy o zápůjčce [číslo] že společnost [právnická osoba], poskytla žalované v hotovosti částku 14 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit spolu s poplatkem za zápůjčku, v celkové výši 26 283 Kč v pravidelných týdenních splátkách, a to 59 splátkách ve výši 439 Kč a 1 splátce ve výši 382 Kč do 23. 1. 2019. b) ze smlouvy o zápůjčce [číslo] že společnost [právnická osoba], poskytla žalované v hotovosti částku 12 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit spolu s poplatkem za zápůjčku, v celkové výši 22 600 Kč v pravidelných týdenních splátkách, a to 59 splátkách ve výši 377 Kč a 1 splátce ve výši 357 Kč do 11. 4. 2019. c) ze shodných tvrzení žalobce i žalované, že žalovaná na úvěr [číslo] uhradila 10 875,68 Kč a na úvěr [číslo] uhradila 5 924,32 Kč.

18. Na posuzovanou věc soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a dále zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

19. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil dle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

20. Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet.

21. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

22. Dle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

23. Dle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

24. Dle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

25. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná.

26. Odborná péče poskytovatele úvěru zahrnuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, při níž tato osoba plní všechny povinnosti stanovené zákonem, současně jedná čestně a spravedlivě, resp. v souladu se zásadami dobré víry a poctivého obchodního styku, a v nejlepším zájmu zákazníka (zde spotřebitele, potenciálního úvěrového dlužníka). [příjmení] pojem "nejlepší zájem zákazníka" pak nelze vykládat subjektivně v tom smyslu, že se jedná o co nejpřesnější naplnění jeho přání, ale objektivně, tedy v tom smyslu, co je pro zákazníka skutečně nejlepší, jakkoliv jeho původní představa mohla být v důsledku nedostatečných znalostí či zkušeností odlišná.

27. Ustanovení § 86 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele výslovně taktéž předpokládá, že zdrojem informací může být samotný spotřebitel. Jakkoliv však toto ustanovení o ochraně spotřebitele ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006).

28. V posuzované věci bylo po podřazení zjištěného skutkového stavu pod uvedená zákonná ustanovení prokázáno, že právní předchůdce žalobce měl vůli s žalovanou uzavřít smlouvy o úvěru, které byly dle zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem. Soud se tedy s ohledem na výše citované ustanovení § 87 odst. 1 tohoto zákona zabýval tím, zda tyto smlouvy byly platně uzavřeny, tedy zda věřitel před jejich uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, porovnal příjmy a výdaje žalovaného, přitom soud vycházel z konstantní judikatury v obdobných věcech (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018), z níž jsou zřejmé základní principy, ze kterých by měl soud při posuzování splnění uvedené podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházet. Zásadní závěry k této problematice zmínil i Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.

29. Nejvyšší soud konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

30. Pokud by soud nezkoumal (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18), zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru řádně a s odbornou péčí prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhl by dle Ústavního soudu do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

31. Taktéž soud vzal při rozhodování do úvahy i další, nyní již četnou judikaturu Ústavního soudu, a to např. sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. ÚS 4084/12, kdy Ústavní soud dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, zejména nebankovním společnostem, poskytující úvěry spotřebitelům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení formulářových smluv, do jejichž znění nemá spotřebitel možnost jakkoliv zasáhnout a ovlivnit jejich obsah, je nutné dle Ústavního soudu považovat rovněž za neplatné. Nadto nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti, které Nejvyšší správní soud posuzoval již v rozsudku z 1. 4. 2015, č. j. 1 AS 30/2015 – 39.

32. Ústavní soud považoval výklad přijatý Nejvyšším správním soudem, za konvenující interpretaci zaujaté soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C - 449/13 (CA Consumer finance SA versus Ingrid Bakkaus a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka na základě dostatečných informací, přičemž na informace podané spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné, čímž má být zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.

33. Z úřední povinnosti soud tedy zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru, přičemž z porušení této povinnosti vyvodil důsledky a sankce splňující požadavky čl. 23 (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci sp. zn. C -679/18).

34. Dle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11, není důvod, aby státní moc poskytovala ochranu právům subjektu, který nejenže řádně neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku, realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěru - dlužník, ať již z nevědomosti, či z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil. Smyslem této povinnosti je ochrana spotřebitele před přijetím neuvážených rozhodnutí, plynoucích z neznalosti, nedostatečných zkušeností, jakož i z osobních morálně volních vlastností a životních a sociálních poměrů žadatele - spotřebitele, které mohou zásadním způsobem ovlivnit jeho osobní a rodinnou situaci, narušit jeho sociální vztahy.

35. Byť tedy zákon č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel a jakkoliv toto ustanovení ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli úplné, přesné a pravdivé údaje, tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnost jednat s odbornou péčí. Úvěr má být přitom věřitelem poskytnut pouze v případě, že nemá důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky při zohlednění jeho pravidelných výdajů a porovnání výdajové a příjmové stránky spotřebitele.

36. V nyní posuzované věci nebylo splnění této povinnosti věřitele prokázáno. Věřitel bez komplexních údajů o příjmech, nákladech a výdajích spotřebitele jen stěží mohl učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost úvěr splácet (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, na který navázal Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) před uzavřením smlouvy [číslo] [číslo]. Ač byl žalobce u jednání soudu řádně poučen o nutnosti listiny prokazující splnění této povinnosti soudu předložit, tomuto požadavku nevyhověl, sdělil, že tyto listiny žalobce od svého právního předchůdce neobdržel. Poté vzal na vědomí poučení o jiné možné kvalifikaci uplatněného nároku (§ 118a odst. 2 o. s. ř.). Skončením prvého jednání nastala koncentrace řízení, a na žalobce i na žalovanou je tudíž nutno nahlížet jako na osoby řádně poučené se všemi důsledky z toho plynoucími.

37. Z uvedeného plyne, že žalobce neunesl břemeno důkazní ohledně tvrzení o prověření úvěruschopnosti žalované, a proto je třeba na uvedenou skutečnost nahlížet jako na neprokázanou, což má za následek hodnocení smluv o zápůjčkách uzavřených 29. 11. 2017 a 15. 2. 2018 jako smluv absolutně neplatných (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku).

38. Na finanční prostředky poskytnuté žalované je pak s ohledem na výše uvedené nutno nahlížet jako na plnění bez právního důvodu dle § 2991 občanského zákoníku, a žalovaná je povinna takto získaný majetkový prospěch žalobci, jemuž byla pohledávka postoupena dle § 1880 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, jako ochuzenému vydat (§ 2991 odst. 1 občanského zákoníku).

39. Jelikož žalovaná převzala od zapůjčitele částku 14 000 Kč dne 29. 11. 2017, na kterou uhradila dle tvrzení žalobce celkem 10 875,68 Kč, zbývá jí tedy k úhradě částka 3 124,32 Kč. V případě druhé smlouvy, převzala-li žalovaná částku 12 000 Kč, a uhradila již 5 924,32 Kč, zbývá jí k úhradě částka 6 075,68 Kč Celkem tedy částka 9 200 Kč.

40. Soud po provedeném hodnocení skutkového a právního stavu žalobě jako důvodné výrokem I. vyhověl v rozsahu bezdůvodného obohacení žalované, tj. toliko v rozsahu částky 9 200 Kč s úrokem z prodlení dle § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Je tomu tak proto, že z neplatné smlouvy (neplatných smluv) nevznikly žalobci, jemuž byly pohledávky postoupeny, žádné další nároky se smlouvami spojené, které v žalobě vyčíslil, kromě nároku na zaplacení částky 9 200 Kč (součet částek 6 075, 68 Kč a 3 124,32 Kč).

41. Námitku promlčení uplatněného nároku vznesenou žalovanou soud za důvodnou nemá ze shodných důvodů, které byly žalobcem uvedeny v jeho podání adresovaném soudu, s nímž byla žalovaná seznámena.

42. Dlužná částka se stala splatnou na základě výzvy žalobce odeslané 14. 2. 2020, doručené 19. 2. 2020 dle domněnky doby dojití (§ 573 o. z.) do 3 pracovních dnů od odeslání s lhůtou k plnění do 10 dnů od doručení. Úrok z prodlení tedy je žalobcem požadován důvodně ode dne 2. 3. 2020.

43. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl výrokem II.

44. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce nebyl v posuzované věci procesně úspěšný a z obsahu spisu nebylo zjištěno, že by procesně úspěšné žalované v souvislosti s tímto řízením vznikly jakékoliv náklady.