6 C 229/2021

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudcem JUDr. Josefem Mužíkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 43.976 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný [jméno] [příjmení] je povinen zaplatit žalobci [právnická osoba] částku 43.976 Kč, a dále zaplatit - kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3.345,20 Kč, - zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 30.000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá z části co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 46,47 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 7.214,08 Kč a úroků ve výši 21,27 % ročně z částky 30.000 Kč, od 16. 1 2021 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 1) Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci celkem částku 43.976 Kč s příslušenstvím sestávající se z dlužné jistiny ve výši 30.000 Kč, a dlužného poplatku ve výši 13.976 Kč. Dále žalobce požadoval kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny jdoucí od [datum] do [datum] v celkové výši 3.391,67 Kč, kapitalizované smluvní úroky ve výši 21,27% ročně z dlužné jistiny od [datum] do [datum] ve výši 7.214,08 Kč, úroky z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení a smluvní úroky ve výši 21,27 % ročně z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení. Žalobce svůj návrh odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce - společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným byla dne [datum], po řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30.000 Kč. V souvislosti s úvěrem se žalovaný zavázal zaplatit i úroky ve výši 5.100 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 6.000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 15.600 Kč. Poskytnutý úvěr včetně poplatků se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti během 78 týdenních splátkách po 727 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den [datum]. Žalovaný na svůj závazek zaplatil celkem 13.474 Kč, přičemž částka byla započtena na úrok ve výši 5.100 Kč, zčásti na poplatek za administrativní činnost ve výši 4.024 Kč a zčásti na poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3.600 Kč. Žalobce se stal věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovanému bylo oznámení o postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne [datum]. 2) Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil. 3) Žalovaný se k jednání nařízenému na den [datum] nedostavil, a to bez jakékoliv omluvy či žádosti o odročení. Předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dne [datum], a to postupem podle ust. § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). K jednání soudu se nedostavili ani žalobce a jeho právní zástupce, kteří se ovšem z neúčasti na jednání omluvili, a soud proto na základě ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti obou účastníků řízení. 4) Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. 5) Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce jako věřitelem a žalovaným jako zákazníkem dne [datum]. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě peněžité zápůjčky v hotovosti ve výši 30.000 Kč a žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že tyto peněžní prostředky při uzavření smlouvy v hotovosti převzal. Smlouvou se žalovaný zavázal poskytnutí úvěr spolu s úroky a poplatky v celkové výši 56.700 Kč právnímu předchůdci žalobce vrátit, a to v hotovosti během 78 týdenních splátek po 727 Kč, s tím, že poslední splátka měla být ve výši 721 Kč. Kč. První splátku byl žalovaný povinen zaplatit 7. den od data uzavření smlouvy a každou následující týdenní splátku vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období, a to vždy do rukou oprávněné osoby právního předchůdce žalobce. Smlouva byla oběma účastníky řádně podepsána. Smluvní podmínky, označené jako:„ Doplňující ustanovení o spotřebitelském úvěru“, nejsou podepsány nikým. Podle čl. 1 smlouvy v případě, že byla úhrada sjednána v 78 splátkách, činí úroková sazba 21,27% ročně a je stanovena jako pevná po celou dobu trvání smlouvy. 6) Ze zákaznické karty vyplývá, že právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného. 7) Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] ve spojení s příslušným dokladem o jeho odeslání, má soud za prokázané, že pohledávka původního věřitele byla postoupena na žalobce. 8) Výzvou k plnění ze dne [datum] spolu s příslušným dokladem o jejím odeslání, bylo prokázáno, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky. 9) Dle ust. § 2390 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 10) Dle ust. § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 11) Dle ust. § 6 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace stanovené v příloze [číslo] k tomuto zákonu uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Je-li část smlouvy určena odkazem na obecné podmínky, musí věřitel připojit ke smlouvě jen takovou část obchodních podmínek, která se týká uzavírané smlouvy. Použitá velikost písma nesmí být menší než ve smlouvě. 12) Dle ust. § 553 odst. 1 o. z. o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem. 13) Dle ust. § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 14) Dle ust. § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (ustanovení § 580 odst. 1 o.z.). 15) Dle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 16) Dle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 17) Za užití výše citovaných ustanovení soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. 18) Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla platně uzavřena shora specifikovaná smlouva o zápůjčce, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému, coby spotřebiteli, zápůjčku ve výši 30.000 Kč Částku žalovaný obdržel v hotovosti při uzavření smlouvy, což potvrdil jejím podpisem. Žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku navýšenou o úroky ve výši 5.100 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 6.000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 15.600 Kč, splatit v dohodnutých splátkách, jak je uvedeno výše. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, když na smlouvu plnil pouze zčásti platbami v celkové výši 13.474 Kč, přičemž tato částka byla v souladu s občanským zákoníkem započtena nejprve na příslušenství pohledávky, a to konkrétně na úroky a poplatky, na jistinu nebylo zaplaceno ničeho. Co se týče posouzení jednotlivých nároků žalobce, pak zcela jistě má nárok na vrácení poskytnuté zápůjčky – jistiny ve výši 30.000 Kč, kterou žalovaný ani zčásti nezaplatil. Co se týče sjednaných úroků, pak tyto byly ve smlouvě sjednány ve výši 5.100 Kč a žalovaný byl tedy zcela jasně informován o jejich výši. Vzhledem k tomu, že se jednalo o krátkodobou nebankovní zápůjčku, považuje soud nárok žalobce na úroky ve sjednané výši důvodným, a proto je na místě, že žalobce část zaplacené částky započetl právě na úroky. 19) Co se týče požadovaného poplatku za administrativní činnost ve výši 1.976 Kč (sjednán byl ve výši 6.000 Kč), soud (vycházeje z nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. III ÚS 3725/13) konstatuje, že poplatky ve spotřebitelských úvěrech byly a jsou běžnou praxí, která je také reflektována legislativou. Taxativní specifikace služeb, které jsou za daný poplatek poskytovány, není potřebná, neboť jde o běžný poplatek hrazený vedle sjednaných úroků v rámci komplexního právního vztahu a není možné požadovat, aby ke každé jednotlivé povinnosti byla synallagmaticky navázána povinnost druhé smluvní strany. Jedná se o tzv. paušál, a to vzhledem k obecnému způsobu jeho vymezení, jakož i k tomu, že žalovaný byl povinen daný poplatek platit pravidelně ve splátkách po celou dobu trvání závazkového vztahu. Sjednání různých paušálních plateb je realitou, přičemž nelze automaticky vyvozovat, že by využívání takovéto platby představovalo zneužití na úkor spotřebitele. Poskytovatel úvěru při sjednání úvěrové smlouvy ve své kalkulaci vychází (také) z toho, že jeho výnos bude tvořen dvěma složkami – úrokem a paušálním poplatkem, ovšem pokud by počítal pouze s příjmem v podobě úroků, nepochybně by se toto skutečnost odrazila na výši úrokové sazby. Sjednanou částku 6.000 Kč za 78 týdnů trvání smlouvy (308 Kč měsíčně) neshledává za částku odporující dobrým mravům, sjednanou v rozporu s § 56 odst. 1 obč. zák. Takový poplatek (účel i jeho výše) odpovídá běžné praxi na finančním trhu. Na tomto základě dospěl soud k závěru, že ujednání o poplatku za administrativní činnost není neplatné, poplatek představuje běžnou část ceny za poskytnutou půjčku, a tudíž jeho přezkumu brání ustanovení § 56 odst. 2 obč. zák. Nárok na poplatek za administrativní činnost proto soud považuje za oprávněný. 20) Při posuzování poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 15.600 Kč vyšel soud ze zjištění, že na žádost žalovaného měly být jednotlivé týdenní splátky hrazeny v hotovosti k rukám pověřené osoby. Ze smluvních ujednání je zřejmé, že inkasní poplatek byl sjednaný právě pro případ úhrad v hotovosti. Vzhledem k tomu, že na jednu splátku připadá částka 200 Kč, soud má za to, že poplatek kryje skutečné náklady věřitele s přijímáním hotovostních splátek a to minimálně na odměnu osoby, která splátku převezme. Sjednaný inkasní poplatek proto není ujednáním odporujícím dobrým mravům či poctivému obchodnímu styku. 21) V posuzovaném případě považuje odvolací soud obsah smluvních ujednání stran o poplatcích za srozumitelný, neboť v textu listiny o vlastní smlouvě je zcela zřetelně ujednána celková výše úplat souvisejících s poskytnutím zápůjčky, kdy žalovanému musel být zcela zřejmý rozsah smluvních povinností a způsob jejich úhrady. Smluvní ujednání týkající se uvedených poplatků je umístěno na první straně smlouvy, nevzbuzuje dojem nepodstatného charakteru a je určité a srozumitelné z hlediska § 37 odst. 1 obč. zák. Žalovaný byl ve smlouvě seznámen s celkovou částkou, kterou bude muset za poskytnutou zápůjčku zaplatit, což mu mělo usnadnit výběr z dostupných produktů. 22) Soud má za oprávněný i požadavek na zaplacení úroku z prodlení, na který vznikl věřiteli nárok podle ustanovení § 1970 o.z. nejpozději od data splatnosti poslední dohodnuté splátky. Žalobcem požadovaná výše 10 % ročně pak je v souladu s nařízením vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném ke dni prodlení. Soud pak po přepočtu konstatoval, že žalobci vznikl nárok na žalobou uplatněné úroky z prodlení z částky 30.000 Kč v požadované výši 10 % ročně, které od [datum] do [datum] vyčíslil na 3.345,20 Kč, i na požadované úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 30.000 Kč od [datum] do zaplacení. 23) Co se týče smluvního úroku ve výši 21,27 % ročně pro dobu po dohodnuté splatnosti poslední splátky, který žalobce odůvodňuje čl. 1 smlouvy, pak soudu tyto úroky považuje za sjednané neplatně ve smyslu § 588 odst. 1 o. z., jelikož byly sjednány neurčitě a nesrozumitelně, a to proto, že z ujednání nacházejících se ve smlouvě, vyplývá, že úroky za zápůjčku byly sjednány pevnou částkou 5.100 Kč. Nic dalšího o tom, že tyto úroky jsou vypočteny sazbou výše uvedenou a že se týkají pouze období, ve kterém mají být zápůjčky splaceny, a že poté bude zapůjčená a nesplacená částka nadále úročena uvedenou sazbou, ve smlouvě uvedeno není, resp. ze smlouvy ani z čl. 1 takové ujednání nikterak nevyplývá, když je v něm uvedeno pouze to, že zákazník uhradí [příjmení] [jméno] za poskytnutí spotřebitelského úvěru úrok stanovený fixní úrokovou sazbou platnou po celou dobu trvání smlouvy. Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobce na zaplacení kapitalizovaných a běžících smluvních úroků není důvodný, a proto žalobu v této části zamítl. 24) Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud přepočítal poměr úspěchu a neúspěchu účastníků řízení ve věci, přičemž zohlednil i požadavek na žalobou uplatněné příslušenství (viz nález Ústavního soudu sp. zn.

I. ÚS 2717/08). Žalobce uplatnil žalobou nárok v celkové výši 64.451 Kč, byl úspěšný co do částky 50.477 Kč (78%) a jeho neúspěch činí 55 %. S ohledem na to, že poměr úspěchu neúspěchu je nepatrný, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.