7 C 101/2020

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudcem Mgr. PhDr. Romanem Novákem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o splnění ujednaného závazku

I. Žaloba, podle které je žalovaný povinen uložit veškerou vytěženou zeminu z pozemku parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , jíž žalovaný vytěžil v souvislosti s realizovaným stavebním záměrem, tedy zeminu o celkovém objemu 15 000 m3 na pozemek PZE č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , a to tak, aby zemina byla rovnoměrně rozložena na celou plochu pozemku PZE č. , hodnota, , se zamítá.

II. Žaloba, podle které je žalovaný povinen uhradit částku , částka, , a to spolu se zákonnými úroky z prodlení za období ode dne podání žaloby do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobce je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku , částka, , a to k rukám žalovaného.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost uložit veškerou vytěženou zeminu z pozemku parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , jíž žalovaný vytěžil v souvislosti s realizovaným stavebním záměrem, tedy zeminu o celkovém objemu 15 000 m3 na pozemek PZE č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , a to tak, aby zemina byla rovnoměrně rozložena na celou plochu pozemku PZE č. , hodnota, . Žalobce odůvodnil žalobu tím, že dne , datum, uzavřel s žalovaným směnnou smlouvu (dále jen „Smlouva“), jejímž předmětem byla směna pozemků v katastrálním území a obci , adresa, . Na základě Smlouvy se žalovaný stal vlastníkem pozemku parc. č. , hodnota, a žalobce se stal vlastníkem pozemku parc. č. , hodnota, , vše v katastrálním území a obci , adresa, . V čl. VIII. odst. 5 Smlouvy se žalovaný zavázal, že v případě realizace stavby na pozemku parc. č. , hodnota, odveze veškerou zeminu bezplatně na nemovitosti určené žalobcem, a to až do vzdálenosti 3 km pozemní cestou od pozemku parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, . Žalovaný v nedávné době před podáním žaloby započal se stavbou na pozemku parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , avšak se zeminou, již žalovaný v důsledku stavby z předmětného pozemku odstranil, nebylo naloženo způsobem ujednaným ve Smlouvě. Žalovaný žalobce o zahájení stavebních prací neinformoval a neučinil ani žádný dotaz, na který pozemek či pozemky má být zemina navezena. Žalobce až po osobní obhlídce lokality zjistil, že zemina je navážena na pozemek evidovaný ve zjednodušené evidenci pod č. , hodnota, ve vlastnictví společnosti , právnická osoba, ., sídlem , adresa, . Tento pozemek není ve vlastnictví žalobce a žalobce ani neurčil, aby na něj byla zemina navezena. Poté, co žalobce žalovanému tuto skutečnost vytknul, žalovaný navezl zbývající část odtěžené zeminy, která však v souhrnu činí asi 10 % celkově odtěžené zeminy, v souladu s pokynem žalobce na pozemek PZE č. , hodnota, ve vlastnictví žalobce. Zbývající část zeminy však do dnešního dne ani po opakovaných urgencích a předžalobní výzvě ze strany žalobce na pozemek určený žalobcem převezena nebyla. Podáním ze dne , datum, žalobce rozšířil žalobu o eventuální petit, podle něhož pro případ, že již vzhledem k okolnostem a povaze ujednaného závazku tento nebude možno již splnit, je žalovaný povinen uhradit žalobci částku ve výši , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení za období od podání žaloby do zaplacení. Usnesením Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , byla žalobcem navržená změna žaloby připuštěna.

2. Žalovaný nárok žalobce neuznal v plném rozsahu a navrhl, aby byla žaloba zamítnuta. Žalovaný potvrdil, že mezi účastníky byla uzavřena směnná smlouva ze dne , datum, . Žalobce předložil text Smlouvy žalovanému a byl tvůrce a předkladatel smluvního ujednání včetně požadavku uvedeného v čl. VIII. odst. 5 Smlouvy. Žalobce a žalovaný jsou sousedé v předmětné lokalitě, a proto se žalovaný snaží vycházet žalobci vstříc, a to i v jeho nestandardních požadavcích, které jsou nad rámec smluvního ujednání a nad rámec jakéhokoliv zmocnění. Žaloba je zcela mimo smluvní ujednání a zcela mimo sousedské vztahy mezi sousedícími zemědělci, neboť došlo k určitému návozu ornice na sousední pozemky žalobce po dohodě stran, ale nikoliv na základě plnění ze Smlouvy. Žalovaný umožnil žalobci, nad rámec svých povinností, kořistit z terénních úprav na sousedním pozemku, který je prováděn jiným subjektem, nikoliv na základě Smlouvy, ale na základě společných sousedských vztahů. Pokud tedy bylo něco činěno, bylo to na základě snahy o dobré sousedské vztahy, nikoliv na základě domnělého plnění ze Smlouvy, jak dovozuje žalobce. Žalovaný namítal, že žalobce trvá na plnění ze Smlouvy, ačkoliv je plnění zcela nemožné a bylo by nesplnitelné již při podpisu Smlouvy z důvodu porušení zákona. Žalobce se žalobou nedomáhá návozu zeminy, ale návozu samotné ornice. Takové plnění nelze provést z důvodů daných zákonem a takové ujednání ani není součástí Smlouvy. Žalobce požaduje ornici, ale Smlouva hovoří jen o zemině vzniklé při realizaci stavby (tj. stavební zeminy). Tyto pojmy nelze účelově zaměňovat, jak to činí žalobce. Pozemek parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, podléhá ochraně „zemědělský půdní fond“, a spadá tedy do ochrany zemědělského půdního fondu a s půdou – ornicí, je možné nakládat jen podle zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zemědělského půdního fondu“), a tím je dána jeho ochrana a tím i manipulace s touto půdou (ornicí) na základě rozhodnutí příslušného orgánu veřejné moci. S ornicí by mělo být naloženo v souladu se společným rozhodnutím stavebního úřadu ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , sp. zn. výst. , Anonymizováno, , které nabylo právní moci dne , datum, . Žalovaný postupuje při nakládání s ornicí tak, jak mu ukládají právní předpisy a mimo jiné předal ornici s jeho souhlasem odpovědnému subjektu (, právnická osoba, .). Zemina, která je požadovaná žalobcem (tedy půdní vrstva pod ornicí) je odpadem při stavební činnosti a nakládání s ní je možné opět jen v souladu se zákonem č. 182/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpadech“). Podle KrÚJmK ze dne , datum, nazvané „Nakládání se stavebními odpady“ je potřeba vždy rozhodnutí stavebního úřadu k nakládání se stavební zeminou vzniklou při stavební činnosti. Žalobce navrhl v žalobě rozsudek, který je zcela neurčitý a nesplnitelný, protože ve Smlouvě není definováno množství zeminy, neexistuje povolení orgánu veřejné moci se zeminou naložit tak, jak požaduje žalobce. Sekundární petit je opět zcela mimo realitu, navíc jde o částku jak co do důvodu, tak co do výše, zcela mimo případnou škodu, pokud by bylo plnění ze Smlouvy možné a bylo důvodem ke vzniku škody na straně žalobce z důvodu a konání na straně žalované. Účastníci si ve Smlouvě neujednali žádné sankční ujednání za případné neplnění ze Smlouvy a ani nesjednali možnost domáhat se náhrady případné škody.

3. Z účastníky předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

4. Ze směnné smlouvy se smlouvou o zřízení věcného břemene ze dne , datum, má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne , datum, uzavřena směnná smlouva se smlouvou o zřízení věcného břemene, na jejímž základě se smluvní strany dohodly na směně nemovitých věcí, konkrétně žalobce převedl do výlučného vlastnictví žalovaného nově vzniklý pozemek parc. č. , hodnota, a žalovaný převedl do výlučného vlastnictví žalobce nově vzniklý pozemek parc. č. , hodnota, , oba pozemky v katastrálním území , adresa, . V čl. VIII. odst. 5 Smlouvy se účastníci dohodli, že v případě realizace stavby na pozemku parc. č. , hodnota, se žalovaný zavazuje veškerou zeminu odvézt bezplatně na nemovitosti určené žalobcem, a to až do vzdálenosti 3 km pozemní cestou od pozemku parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, .

5. Z internetových informací o pozemku parc. , hodnota, v katastrálním území , adresa, ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný byl ke dni , datum, v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník pozemku parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, .

6. Z internetových informací o pozemku parc. , hodnota, v katastrálním území , adresa, ze dne , datum, bylo soudem zjištěno, že žalobce byl ke dni , datum, v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník pozemku parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, .

7. Ze souboru fotografií (4 ks) bylo zjištěno, že na pozemku parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, ve vlastnictví žalovaného probíhaly stavební práce. Z fotografií však není zřejmé, kdy byly pořízeny.

8. Z rozhodnutí , právnická osoba, , adresa, – stavební úřad ze dne , datum, , č. j. MUH/87645/16/16, které nabylo právní moci dne , datum, , bylo prokázáno, že tímto rozhodnutím bylo rozhodnuto o umístění stavby „skleník , jméno FO, “ na pozemku parc. č. KN , hodnota, , 872/2 a , hodnota, v katastrálním území , adresa, a současně se vydalo stavební povolení stavby „skleník , jméno FO, “ na pozemku parc. č. KN , hodnota, v katastrálním území , adresa, . V bodu 8. podmínek pro umístění stavby bylo uvedeno, že souhlas je udělován pro uvedený účel a odnímanou zemědělskou půdu nelze využít jiným nezemědělským způsobem. V případě odstoupení od záměru musí zůstat odnímaná půda i nadále zemědělskou půdou. V souladu s § 8 odst. 1 písm. a) zemědělského půdního fondu provede stavebník (žalovaný) na svůj náklady z celé odnímané plochy skrývku ornice a podorničí v rozdílné mocnosti, v rozpětí 0,35 – 0,50 m. Skrývka podorničí bude provedena v rozdílné mocnosti, v rozpětí 0,00 – 0,20 m. Skrývka ornice bude využita k navýšení mocnosti ornice a zlepšení úrodnosti jejím rovnoměrným rozprostřením v maximální mocnosti do 0,10 m mimo jiné na pozemku žalobce parc. č. PZE , hodnota, v katastrálním území , adresa, .Z výzvy ke splnění ujednaného závazku, předžalobní upomínka ze dne , datum, a ze sledování zásilek bylo prokázáno, že žalobce zaslal žalovanému před podáním žaloby výzvu ke splnění povinnosti uvedené v čl. VIII. odst. 5 Smlouvy.

9. Z dalších předložených listinných důkazů, konkrétně z e-katalogu BPEJ (kód 0.01.00), z nákladů obvyklých opatření MŽP, e-mailu ze dne , datum, a inzerátů ze serveru @ (Bazoš.cz, resp. SBAZAR.CZ – 6 ks) soud neučinil žádná skutková zjištění podstatná pro rozhodnutí soudu ve věci samé. Tyto listiny sice obsahují např. ceny „půdy“, ale jak bude uvedeno dále, pro rozhodnutí soudu tyto informace nemají žádný význam.

10. Dále soud svým rozhodnutím při jednání rozhodl, že nebude provádět důkazy navržené žalobcem, a to výslech , právnická osoba, , výslechy účastníků , Jméno žalobce, a , jméno FO, , listinu: stanovisko Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru životního prostředí ze dne , datum, , č. j. , číslo jednací, spolu s návrhem na vydání tohoto stanoviska a souhlasná vyjádření podaná k tomuto stanovisku, listinu: pedologický průzkum zpracovaný , tituly za jménem, , tituly před jménem, , jméno FO, z května 2016, list vlastnictví pro katastrální území , adresa, k , datum, týkající se nemovitostí pana , Jméno žalobce, , výslechy zaměstnanců stavebního úřadu v Hustopečích pana Pinkase a paní , jméno FO, , výslechy osob Krajského úřadu Jihomoravského kraje, které vydávaly závazné stanovisko týkající se naložení s ornicí, výsledek řízení Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru životního prostředí, na dotaz, zda-li bylo jimi vydané závazné stanovisko dodrženo a znalecký posudek k ocenění hodnoty ornice a podornice, resp. zeminy, která měla být navezena na pozemky ve vlastnictví žalobce. Minimálně návrhem těchto důkazu se žalobce snaží o doplnění a vyjasnění (tedy odstranění neurčitosti) projevu vůle učiněného ve smlouvě ze dne , datum, . Na tomto místě soud konstatuje, že odstranění neurčitosti právního jednání je možné v rámci soudního řízení pouze výkladem toho jednání, nikoliv doplněním nebo vyjasněním v rámci soudního řízení. Přičemž např. vyjasnění mimo jiné znamená následné upřesnění obsahu právního jednání vyžadující vzájemnou interakci mezi jednajícím (žalobcem) a adresátem (žalovaným). Kromě pochopení vlastního obsahu jednání adresátem v sobě vyjasnění zahrnuje též adresátovu akceptaci upřesnění k okamžiku původního jednání, tj. od počátku. Nestačí že by mohlo být druhé straně (žalovanému) „následně“ zřejmé, co chtěl jednající (žalobce) projevit, ale musí souhlasit i s tím, že to chtěl projevit od počátku. Vzhledem k antagonistickému postoji obou účastníků v tomto řízení je dosažení tohoto nemožné, což ostatně účastníci svými podáními a projevy v tomto řízení jasně vyjádřili. Důkazy týkající se rozhodování správních orgánů v rámci územního rozhodování a v rámci stavebního řízení není předmětem tohoto řízení, neboť oba účastníci tohoto řízení byli zároveň i účastníky výše uvedených správních řízení, a pokud měli pochybnosti o jeho průběhu, respektive výhrady vůči rozhodnutím v těchto řízeních, tak je mohli a měli uplatnit v rámci těchto správních řízení, popř. v rámci soudního přezkumu správnosti a úplnosti těchto rozhodnutí. Dále s ohledem na toto stanovisko soudu by bylo v této fázi řízení nadbytečné provádět důkaz pedologickým průzkumem a znaleckým posudkem k ocenění hodnoty ornice a podornice v dané lokalitě.

11. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Je pravdou, že Směnná smlouva ze dne , datum, obsahuje ujednání o závazku žalovaného odvézt bezplatně veškerou zeminu na nemovitosti určené žalovaným a že tento závazek byl ze strany žalobce i částečně plněn a částečně (a snad i ve větším rozsahu) splněn nebyl. Přesto žalobě není možno vyhovět, a to z následujících důvodů: plnění primárního petitu, tj. uložení povinnosti „uložit veškerou vytěženou zeminu z pozemku , hodnota, v katastrálním území , adresa, …na pozemek PZE č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, “ je, a i v době podání žaloby, bylo plněním nemožným. Žalovaný není schopen a ani oprávněn, pokud zemina byla uložena na jiné pozemky, než v souvislosti s ujednáním ve Směnné smlouvě určil žalobce, tuto zeminu z pozemků, na které ji uložil, zpětně „vytěžit“ a uložit ji na pozemky žalobce. To mu neumožňuje ani zákon. A neumožnilo by mu to ani rozhodnutí v této ve věci, a to ani v případě, že by soud žalobě vyhověl. Pravděpodobně by mu to neumožnili ani vlastníci pozemku, na které byla zemina uložena. Vyhovět však nelze ani sekundárnímu petitu, a to z následujících důvodů: za prvé mezi stranami nebyla dohodnuta žádná sankce pro případ, že by žalovaný předmětný závazek plynoucí ze Směnné smlouvy ...ze dne , datum, nesplnil a za druhé také proto, že žalobci žádná škoda nevznikla, pokud by soud požadovanou částku považoval za náhradu škody.

12. Podle ust. § 553 zák. č. 89/2012 Sb. Občanského zákoníku (dále jen „OZ“) platí, že o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem. Byl-li projev vůle mezi stranami dodatečně vyjasněn, nepřihlíží se k jeho vadě a hledí se, jako by tu bylo právní jednání od počátku.

13. Podle ust. § 555 téhož zákona platí, že právní jednání se posuzuje podle svého obsahu.

14. Podle ust. § 557 téhož zákona platí, že připouští-li použitý výraz různý výklad, vyloží se v pochybnostech k tíži toho, kdo výrazu použil jako první.

15. Podle ust. § 576 téhož zákona platí, že týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

16. Podle ust. § 580 odst. 1 téhož zákona platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle ust. § 580 odst. 2 téhož zákona platí, že neplatné je právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného.

18. Podle ust. § 588 téhož zákona platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle ust. § 2894 téhož zákona platí, že povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).

20. Podle ust. § 2913 odst. 1 téhož zákona platí, že poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.

21. Škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

22. Podle ust. § 2952 téhož zákona platí, že hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).

23. Podle ust. § 1 odst. 2 zák. č. 334/1992 Sb. o ochraně zemědělského půdního fondu zemědělský půdní fond tvoří pozemky zemědělsky obhospodařované, to je orná půda, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, trvalé travní porosty a půda, která byla a má být nadále zemědělsky obhospodařována, ale dočasně obdělávána není (dále jen „zemědělská půda“). Podle ust. § 1 odst. 4 téhož zákona platí, že o tom, že jde podle odstavců 2 a 3 o součásti zemědělského půdního fondu, rozhoduje v pochybnostech orgán ochrany zemědělského půdního fondu.

24. Podle ust. § 3 odst. 1 písm. c) téhož zákona je zakázáno užívat zemědělskou půdu k nezemědělským účelům bez souhlasu s odnětím ze zemědělského půdního fondu s výjimkou případů, kdy souhlasu není třeba, a podle ust. § 3 odst. 1 písm. d) téhož zákona je zakázáno poškozovat fyzikální, chemické nebo biologické vlastnosti zemědělské půdy jejím zhutňováním, zamokřováním, vysoušením, překrýváním nebo narušováním erozí.

25. Podle ust. § 5 odst. 1 písm. c) téhož zákona jsou pořizovatelé a projektanti územně plánovací dokumentace a územně plánovacích podkladů povinni řídit se zásadami této ochrany (§ 4), navrhnout a zdůvodnit takové řešení, které je z hlediska ochrany zemědělského půdního fondu a ostatních zákonem chráněných obecných zájmů nejvýhodnější. Přitom musí vyhodnotit předpokládané důsledky navrhovaného řešení na zemědělský půdní fond, a to zpravidla ve srovnání s jiným možným řešením.

26. Podle ust. § 7 odst. 1 téhož zákona platí, že dokumentace pro vydání povolení záměru podle stavebního zákona, který vyžaduje souhlas podle § 9, musí být zpracována se zohledněním zásad plošné ochrany zemědělského půdního fondu (§ 4), umístění stavby musí být navrženo tak, aby z hlediska ochrany zemědělského půdního fondu a ostatních zákonem chráněných veřejných zájmů došlo k co nejmenším ztrátám zemědělského půdního fondu, a zároveň musí být vyhodnoceny důsledky navrhovaného řešení na zemědělský půdní fond.

27. Podle ust. § 8 odst. 1 písm. a) téhož zákona jsou osoby provozující tyto činnosti povinny zejména skrývat odděleně svrchní kulturní vrstvu půdy, popřípadě i hlouběji uložené zúrodnění schopné zeminy na celé dotčené ploše a zajistit jejich hospodárné využití nebo řádné uskladnění pro účely rekultivace anebo zajistit na vlastní náklad jejich odvoz a rozprostření na plochy určené orgánem ochrany zemědělského půdního fondu, pokud v odůvodněných případech tento orgán neudělí výjimku z povinnosti provést skrývku uvedených zemin;…28. Podle ust. § 9 odst. 1 téhož zákona platí, že k odnětí zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu pro nezemědělské účely je třeba souhlasu orgánu ochrany zemědělského půdního fondu. Záměr, který vyžaduje odnětí zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu, nelze povolit podle zvláštních právních předpisů/32/ bez tohoto souhlasu, s výjimkou případů uvedených v odstavci 2.

29. Podle ust. § 2 odst. zák. č. 185/2001 Sb. platí, že tento zákon se nevztahuje na nakládání s nekontaminovanou zeminou a jiným přírodním materiálem vytěženým během stavební činnosti, pokud je zajištěno, že materiál bude použit ve svém přirozeném stavu pro účely stavby na místě, na kterém byl vytěžen.

30. Podle ust. § 3 odst. 1 téhož zákona platí, že odpad je každá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit.

31. Podle ust. § 3 odst. 5 téhož zákona platí, že movitá věc, která vznikla při výrobě, jejímž prvotním cílem není výroba nebo získání této věci, se nestává odpadem, ale je vedlejším produktem, pokud… a) vzniká jako nedílná součást výroby nebo b) její další využití je zajištěno nebo c) její další využití je možné bez dalšího zpracování způsobem jiným, než je běžná výrobní praxe nebo d) její další využití je v souladu se zvláštními právními předpisy/11a/ a nepovede k nepříznivým účinkům na životní prostředí nebo lidské zdraví.

32. Podle ust. § 3 odst. 7 téhož zákona platí, že pro konkrétní způsoby použití vedlejších produktů podle odstavce 5 a výrobků z odpadů podle odstavce 6 musí být splněna kritéria pro využití odpadů, pokud jsou stanovena.

33. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Předmětná žaloba byla podána jako žaloba s tzv. eventuálním petitem, proto soud v první řadě posuzoval, zda je možné rozhodnout o primárním petitu, tedy o tom, že je žalovaný povinen uložit veškerou vytěženou zeminu z pozemku parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , jíž žalovaný vytěžil v souvislosti s realizovaným stavebním záměrem, tedy zeminu o celkovém objemu 15 000 m3 na pozemek PZE č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , a to tak, aby zemina byla rovnoměrně rozložena na celou plochu pozemku PZE č. , hodnota, . V této souvislosti se soud nejdříve zabýval otázkou platnosti ujednání obsaženého ve Směnné smlouvě se smlouvou o zřízení věcného břemene … ze dne , datum, . Tato smlouva v čl. VIII. Závěrečná ustanovení a ujednání, bod 5. obsahuje ujednání: „V případě realizace stavby na p. č. , hodnota, , Jméno žalované, se zavazuje veškerou zeminu odvézt bezplatně na určené nemovitosti J. , jméno FO, a to až do vzdálenosti 3 km pozemní cestou od p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, .“. Mezi stranami není spor o tom, že toto ustanovení ve smlouvě obsaženo je a že smlouva byla oběma stranami řádně podepsána. Po provedeném dokazování má soud za to, že toto ujednání ve smlouvě je neplatné. Neplatné je z důvodu: za prvé jeho neurčitosti. Na druhou stranu neplatnost tohoto ujednání nezpůsobuje podle ust. § 576 „OZ“ neplatnost celé smlouvy, neboť jej lze od ostatního obsahu oddělit. Neplatnost daného ujednání soud spatřuje v několika aspektech. Ze samotné formulace ujednání není jednoznačně zřejmé, zda jeho předmětem je uložení „odtěžené“ zeminy na pozemky ve vlastnictví žalobce (jak se toho žalobce v primárním petitu domáhá) nebo bezplatný odvoz na určené nemovitosti, a to až do vzdálenosti 3 km pozemní cestou od parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, . Samotné výše citované ujednání neobsahuje ve svém písemném provedení žádná ujednání o „uložení“ zeminy, naopak obsahuje závazek „odvézt“, který je ještě navíc umocněn i ujednáním o tom, na jakou maximální vzdálenost má být bezplatný odvoz realizován. Z dané formulace tedy nelze bez pochybností mít za sjednané, zda předmětem tohoto ujednání bylo „uložení“ nebo „odvoz“. Dále z předmětné formulace není zřejmé, co strany chápaly pod pojmem „veškerá zemina“. Toto slovní spojení je neurčité ze dvou aspektů: zaprvé není zřejmé, zda veškerá zemina představuje skutečně veškerou zeminu, tj. jak ornici, tak i zeminu nacházející se pod ornicí, tedy tzv. „podornici“. Za druhé z tohoto slovního spojení není dále zřejmé, jaké množství zeminy bylo (mělo být) předmětem ujednání, zda mezi stranami došlo k dohodě o odvozu zeminy z celého pozemku, který byl předmětem směnné smlouvy anebo k odvozu zeminy z části pozemku, na které měla být později postavena stavba. Soud spatřuje neurčitost ujednání mezi stranami i v tom, že žalovaný bez dalšího (tedy pokud mu to žalobce sám např. před zahájením územního, resp. stavebního řízení nesdělil; to že by mu to kdy sdělil nevyplývá ani z provedeného dokazování a ani z tvrzení uvedených např. v žalobě nebo v průběhu řízení) s výjimkou pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, (na který, jak bylo v rámci dokazování prokázáno, byla ornice z pozemku , hodnota, v k. ú. , adresa, navezena) nemohl vědět, na které pozemky má být zemina odvážena. Navíc mezi stranami nebylo v předmětném ujednání ani sjednáno, jakým způsobem, má být veškerá zemina na pozemky žalobce odvážena, respektive ukládána. Z ujednání není zřejmé, že by se strany dohodli na tom, že nejdříve provede skrývku ornice na pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, a na pozemcích žalobce, na tyto pak uloží nejprve „podornici“ z výše uvedeného pozemku, potom skrývku na těchto pozemcích (určených/neurčených) rozhrne zpět a na ni pak uloží ornici ze skrývky z výše označeného pozemku. Pokud by žalovaný zeminu uložil na pozemky žalobce jakýmkoliv jiným způsobem, například v pořadí odtěžení, tedy nejdříve ornici a potom podornici, pak by pozemky žalobce patrně znehodnotil. Ujednání je neurčité i v tom, že si strany mezi sebou nedohodly, kdy a jaké informace si mezi sebou v rámci realizace tohoto ujednání sdělí. Navíc s ohledem na to, že žalobce byl jako účastník stavebních řízení o probíhajících řízeních příslušnými správními orgány (což mimo jiné vyplývá i z provedené dokazování) mohl žalovanému nezbytné informace v rámci těchto řízení poskytnout; samozřejmě mu je mohl poskytnout i před tím a mohl je uvést už do samotného ujednání, neboť to byly informace, kterými již disponoval a ani to nebyly nějakým způsobem utajované informace, ani citlivé osobní informace. S ohledem na výše uvedené a také s ohledem na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu České republiky (např. rozhodnutí , spisová značka, ) a z něj: „Ustálená soudní praxe zastává názor, že projev vůle je neurčitý, je-li nejistý jeho obsah, tj. nepodařilo-li se obsah vůle jednoznačným způsobem stanovit, a je nesrozumitelný, jestliže nebylo dosaženo – vadným slovním zprostředkováním – jasného vyjádření této vůle. Neurčitost či nesrozumitelnost právního úkonu předpokládá, že ani jeho výkladem (§ 35 odst. 2 obč. zák., zák. č. 40/1964 Sb.) nelze dospět k nepochybnému poznání, co chtěl účastník projevit. Podle § 35 odst. 2 obč. (zák. zák. č. 40/1964 Sb.) je třeba právní úkony vyjádřené slovy vykládat nejen podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem. Výkladem nelze již učiněný projev vůle doplňovat, měnit či dokonce nahrazovat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 18. prosince 2002, sp. zn. 25 Cdo 1116/2001, uveřejněný pod č. C 1627 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu). U právního úkonu učiněného v písemné formě je právně významná jen vůle účastníků vyjádřená v písemném textu; záměry účastníků nevyjádřené v písemném textu nebo odlišné od záměrů v něm zachycených, jsou právně bezvýznamné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 28. února 2002, sp. zn. 33 Odo 311/2001, uveřejněný pod č. C 1075 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu). Vedle těchto obecných výkladových principů existují ještě některé zvláštní modifikující výkladové principy. Ty jsou zakotveny jak přímo v samotném občanském zákoníku (srov. např. § 55 odst. 3 obč. zák., tedy zák. zák. č. 40/1964 Sb.), tak také ve zvláštních soukromoprávních předpisech (§ 266 obch. zák., tedy zák. č. 519/1991 Sb.). Platí, že takto stanovený zvláštní výkladový princip má přednost před obecným výkladovým principem, tj. že obecný výkladový princip se u zvláštních soukromoprávních vztahů uplatní pouze podpůrně (subsidiárně).“). Z projevů vůle vyjádřených účastníky v tomto řízení pak vyplývá, že strany nemají a nikdy v minulosti neměly vůli měnit, resp. upřesňovat doplňovat nebo jakkoliv vykládat obsah předmětného ujednání ve Směnné smlouvě… ze dne , datum, a proto jak již bylo výše konstatováno soud ani neprováděl důkazy, navržené právním zástupcem žalobce a uvedená soudem v usnesení při jednání dne , datum, . Samotná neurčitost předmětného ujednání je dostatečným důvodem pro zamítnutí primárního petitu. Ve smyslu neplatnosti předmětného ujednání pro neurčitost platí dále ust. § 557 „OZ“, podle kterého platí, že pokud někdo použije výraz (v daném případě ujednání), který připouští různý výklad, vyloží se v pochybnostech k tíži toho, kdo výrazu použil jako první. V daném případě je to k tíži žalobce, neboť to byl on, resp. jeho právní zástupce, kdo předmětnou smlouvu připravoval. To tedy znamená, že výklad příslušného ustanovení v předmětné Směnné smlouvě by měl soud provádět v neprospěch žalobce.

34. Za druhé je předmětné ujednání neplatné i pro jeho rozpor se zákonem, resp. v této souvislosti pro nemožnost plnění: ve smyslu ust. § 588 „OZ“ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. V daném případě zákon předepisuje účastníkům (a to už i v rámci příslušných správních řízení) jakým způsobem mohou „disponovat“ s ornicí nebo podornicí, tedy s „veškerou zeminou“ tak, jak jsou tyto půdní složky označovány v předmětném ujednání. Podobnou situaci jako zdejší soud v tomto řízení v minulosti řešil i Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, dále jen „Úřad“ (např. v řízení č. j. , číslo jednací, ). Úřad tehdy žádal Ministerstvo životního prostředí o poskytnutí stanoviska k otázce, zda může být z hlediska souladu s právními předpisy předmětem obchodu i ta ornice (např. je-li kontaminována invazními prvky), která byla skryta z pozemků spadajících pod ochranu zemědělského půdního fondu, byť souhlas k odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu existenci této „přebytečné, resp. kontaminované“ ornice vůbec neuvažuje a jednoznačně určuje způsob, jakým má být se skrytou ornicí naloženo (část využita k rekultivaci a zbytek rozprostřen na zemědělských pozemcích). Ministerstvo životního prostředí k této otázce „Úřadu“ sdělilo, že o využití skryté ornice rozhoduje výhradně orgán ochrany zemědělského půdního fondu, přičemž ustanovení zákona o ochraně zemědělského půdního fondu vylučují, aby byla ornice předmětem obchodu. V případě, kdy by bylo s částí skryté ornice naloženo jinak, než stanoví příslušný orgán ochrany zemědělského půdního fondu v podmínkách souhlasu s odnětím půdy, jednalo by se o přestupek, za který lze uložit pokutu fyzické osobě do výše 1 mil. Kč, právnické a podnikající fyzické osobě do výše 10 mil. Kč. Podobně je tomu tak ve vztahu s tzv. „podornicí“. Vzhledem k tomu, že vrstva půdy, která není ornicí (není tudíž chráněna zákonem o ochraně zemědělského půdního fondu jako ornice), tedy podornice, je, ve smyslu výše uvedených ustanovení zákona o odpadech, odpadem, a proto konkrétního způsobu jeho užití opět určuje zákon. Proto také žalovaný v rámci manipulace s půdou při realizaci své stavby striktně postupoval podle propozic uložených mu v rozhodnutí , právnická osoba, , adresa, – stavební úřad ze dne , datum, , č. j. , číslo jednací, . A nemohl, pokud se nechtěl vystavit sankcím ze strany příslušných správních orgánů, postupovat jinak. Z výše uvedených důvodů soud o primárním petitu rozhodl tak, že jej zamítl (viz výrok I. tohoto rozsudku.) Nad rámec výše uvedeného soud ještě uvádí, že je přesvědčen o tom, že ani nemohl myslet vážně, že by žádal žalovaného o to, aby zpětně z pozemků, na které podle již dříve uváděného rozhodnutí příslušného správního úřadu, odebral uloženou ornici a odvezl ji na pozemek žalobce a tam ji uložil.

35. Navíc pokud měl žalovaný k dispozici rozhodnutí Městského úřadu v , Anonymizováno, ze dne , datum, o územním rozhodnutí (a soud z provedeného dokazování ví, že mu bylo rovněž doručováno jako účastníku) a zjistil z něj, že žalovaný v něm byl zavázán příslušným správním orgánem k jinému způsobu nakládání s „veškerou zeminou“, mohl v rámci správního řízení proti němu podat opravný prostředek.

36. Soud dále rozhodoval o sekundárním petitu, tedy o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci náhradní plnění ve výši , částka, . I v tomto případě v souvislosti s výše uvedeným a také s dále uvedeným má soud za to, že žalobci žádný takový nárok nevznikl a ani vzniknout nemohl. Předně jak už bylo výše uvedeno, „zemina“, tedy ornice i podornice jsou věci „extra commercio“, tedy věci, se kterými nelze obchodovat, tj. jsou i z výše uvedených důvodů z obchodování vyloučeny. To má za následek mimo jiné i to, že u nich nelze stanovit žádnou cenu. Proto také, pokud žalobce uváděl příkladmo nějaké ceny, tak to nemohly být ceny ornice nebo podornice a s největší pravděpodobností se jednalo o ceny „zeminy“ vzniklé např, kompostováním nebo podobný takový produkt. Navíc ani žalobce by nesměl s ornicí ani podornicí obchodovat, takže ani nelze uvažovat o jeho případném ušlém zisku (což ale žalobce ani neuvádí). Pokud by soud podle ust. § 41 zák. č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) nárok žalobce posoudil jako nárok na náhradu škody, tak ani v takovém případě by mu nárok na její náhradu nevznikl, a to nejméně ze dvou důvodů. Za prvé předpokladem vzniku škody je porušení smluvní povinnosti. Z důvodů výše uvedených žádná smluvní povinnost žalovanému vůči žalobci z předmětného ujednání v Směnné smlouvě nevznikla, a to z důvodu neplatnosti pro neurčitost, z důvodu neplatnosti pro rozpor se zákony a z důvodu neplatnosti pro nemožnost plnění. Navíc jak již bylo také uvedeno, žalobci nevznikla ani žádná újma, neboť s ohledem na skutečnost, že předmětná „zemina“ je, resp. byla věcí extra commercio, tak nemá žádnou cenou, respektive její cenu nelze stanovit. Nadto soud v daném případě uvažoval i o té situaci (pokud by dospěl k závěru, že došlo k porušení smluvní povinnosti; jak již bylo konstatováno, soud k takovému závěru nedospěl), že škodou by mohl případně být i rozdíl v hodnotě pozemku, pokud by na něm byla uložena další (nově navezená) vrstva ornice. Soud ze své činnosti ví, že při posuzování ceny pozemku (hodnoty pozemku) se tento parametr nezkoumá a neposuzuje, tzn, že nenavezením další vrstvy ornice se cena pozemku žalobce nezměnila, resp. nesnížila. A naopak má soud za to, navezením další vrstvy veškeré zeminy (podle ujednání) by se mohla možná i zmenšit.

37. Soud zde musí zmínit ještě jednu okolnost a to tu, že ve Směnné smlouvě… ze dne , datum, pro případ nesplnění předmětného ujednání ani žádné náhradní plnění a ani žádná sankce dojednána nebyla, a to na rozdíl od ujednání ohledně závazku smluvně zajistit pro žalobce právo pachtu.

38. Soud se v souvislosti s výše uvedenými argumenty hlouběji nezabýval otázkou množství „neodvezené“ zeminy, má však za to, že žalobce posoudil nesprávně i toto množství, neboť v rámci výpočtu použil zeminu vytěženou z celého povrchu pozemku, zatímco žalovaný, pokud by měl postupovat podle příslušného rozhodnutí správního orgánu, tak by ukládal ornici a podornici pouze ze zastavěné části pozemku.

39. S ohledem na výše uvedené má tedy soud za to, že ani sekundárnímu závazku nelze vyhovět, proto i o sekundárním petitu soud rozhodl tak, že jej zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

40. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů (vyjádření se k žalobě ze dne , datum, a účast na jednání u soudu dne , datum, ) dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.