7 C 11/2020

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudcem Mgr. PhDr. Romanem Novákem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti ČR, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení 546 721 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 45 744 Kč od , datum, do , datum, .

II. Řízení se v částce 46 474 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 735 Kč od , datum, do , datum, a z částky 46 479 Kč od , datum, do zaplacení zastavuje.

III. Žalovaný je povinen do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 10 000 Kč od , datum, do zaplacení.

IV. Žaloba se v části, podle které je žalovaný povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 240 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 240 000 Kč od , datum, do zaplacení zamítá.

V. Řízení se v částce 250 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 250 000 Kč od , datum, do zaplacení zastavuje.

VI. Žalovaný je povinen do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 38 826,95 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne , datum, domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 546 479 Kč s příslušenstvím. Tato částka sestávala z částky 46 479 Kč s příslušenstvím, představujících náhradu hotových výdajů, které žalobkyně měla v souvislosti se svou obhajobou, dále žalobkyně uplatnila nárok na náhradu nemajetkové újmy, která jí byla způsobena nedůvodným trestním stíháním, a to ve výši 250 000 Kč s příslušenstvím a nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené v důsledku nesprávného úředního postupu, kterého se v průběhu trestního stíhání dopustil , tituly před jménem, , jméno FO, , státní zástupce Okresního státního zastupitelství v , adresa, . V průběhu řízení pak žalobkyně vzala žalobu v částce 46 474 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 735 Kč od , datum, do , datum, a z částky 46 479 Kč od , datum, do zaplacení a v částce 250 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 250 000 Kč od , datum, do zaplacení zpět. Soud proto v těchto částkách svými výroky II. a V. tohoto rozsudku řízení ve věci zastavil. Svou žalobu, v části, ve které na žalobě i nadále trvá, odůvodnila tím, že jí byla způsobena nemajetková újma spočívající v psychické zátěži, která byla trestním stíháním dlouhodobě působená, jako i v poškození pověsti žalobkyně ve společnosti. Dle svého vyjádření, žalobkyně nesla trestní stíhání velmi těžce: jednak vzhledem k právní kvalifikaci skutku byla ohrožena poměrně vysokou trestní sazbou a jednak vzhledem k samotnému faktu, že hmotným předmětem útoku byl otec žalobkyně, , jméno FO, . V rámci trestního řízení bylo vyslechnuto velké množství osob. Všechny tyto osoby se dověděly o tom, že žalobkyně byla trestně stíhána pro zločin krádeže, kterého se měla dopustit vůči „vlastnímu“ otci. I přesto, že žalobkyně byla následně obžaloby zproštěna, její pověst v okruhu těchto osob již byla postupem Policie České republiky trvale poškozena. Ohledně konkrétních dopadů do její osobnostní sféry žalobkyně v žalobě uvedla, že v první řadě žila v obavě o svoji budoucnost, když v době vedení předmětného trestního stíhání vychovávala tři děti, přičemž po celou dobu trestního stíhání žila ve značné nejistotě, zda nebude muset vykonávat víceletý trest odnětí svobody. Dále žalobkyně uvedla, že trestní stíhání se podepsalo na její rodinné pohodě, tj. na vztazích žalobkyně a jejího přítele , jméno FO, , když v důsledku nastalých skutečností u nich docházelo k pravidelným hádkám. Po skončení trestního stíhání se pak situace rapidně otočila a vztah žalobkyně a jejího partnera se stal opětovně harmonickým, o čem svědčí i uzavření manželství v dubnu roku 2019. Dále žalobkyně uvedla, že v průběhu trestního stíhání došlo k nevratnému narušení vztahu mezi ní a jejím otcem , jméno FO, , který sice byl podatelem trestního oznámení na žalobkyni, avšak kdykoliv se mu žalobkyně snažila vysvětlit, že se žádného trestného činu vůči němu nedopustila, odbyl ji tím, že to tak muselo být, protože je proti ní vedeno trestní stíhání. Vzhledem k tomu, že otec žalobkyně zemřel ještě před vydáním zprošťujícího rozsudku, žalobkyně si již nedokázala se svým otcem vzájemné vztahy urovnat, což doposud považuje za velkou, a hlavně nenapravitelnou křivdu, která jí byla trestním stíháním způsobena. V rámci přednesu žaloby na nařízeném jednání pak žalobkyně zdůraznila, že ve prospěch přiznání jejího nároku majetkové újmy hovoří i to, že ke zproštění obžaloby došlo z důvodu, že se žalovaný skutek vůbec nestal. V průběhu tohoto řízení pak bylo ze strany žalovaného žalobkyni doručeno Stanovisko Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne , datum, , ve kterém žalovaný učinil částku nákladů právního zastoupení ve výši 45 744 Kč nespornou. Dne , datum, byla tato částka žalobkyni vyplacena na její účet, avšak bez úroků z prodlení. V tomto dokumentu Ministerstvu spravedlnosti dále konstatovalo, že v trestním řízením vedeném proti žalované došlo v přípravném řízení k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., kterým je usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne , datum, . Za toto se Ministerstvo spravedlnosti žalované v tomto stanovisku omluvilo.

2. Žalovaný se k věci vyjádřil tak, že nárok uplatněný žalobkyní neuznává. S ohledem na skutečnost, že žalobce vzal žalobu částečně zpět (viz výše) a soud v té části řízení zastavil, nebude se soud dále touto částí vyjádření žalovaného zabývat. Po částečném zpětvzetí žaloby tedy předmětem tohoto řízení zůstaly úroky z prodlení z náhrady hotových výdajů a nemajetková újma za nezákonné trestní stíhání. K nároku na zaplacení úroků z prodlení z částky 45 744 Kč od , datum, do , datum, se žalovaný nijakým způsobem nevyjádřil. K nároku na zaplacení částky 250 000 Kč z důvodu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání se žalovaný vyjádřil tak, že v rámci běžného projednání žádosti žalobkyně konstatovala, že v trestním řízení vedeném proti žalobkyni došlo v přípravném řízení k vydání nezákonného rozhodnutí, a proto se žalovaný žalobkyni omluvil. Podle judikatury Nejvyššího soudu České republiky a Ústavního soudu České republiky je omluva plnohodnotnou formou zadostiučinění. Pokud jde o finanční zadostiučinění, aby mohlo být přiznáno, tak je nutno prokázat něco závažnějšího, než je v běžném trestním stíhání obvyklé. Dle vyjádření žalovaného v daném případě se tvrzená nemajetková újma žalobkyně, způsobená trestním stíháním, omezila pouze na obecnou nejistotu a psychický stres, vyplývající ze samotného faktu vedení trestního stíhání. K tomu žalovaný dále uvedl, že je povinností žalobkyně, pakliže tvrdí, i prokázat skutečnou existenci následků, tedy intenzitu nemajetkové újmy odůvodňující jinou, tj. peněžitou formu zadostiučinění, což žalobkyně v tomto řízení neučinila. Žalovaný dále poukázal na to, že pokud žalobkyně tvrdila, že došlo k narušení vztahu s jejím otcem tak, že k němu nedošlo v příčinné souvislosti s tímto trestním stíháním, jelikož už z trestního spisu vyplývá, že mezi žalobkyní a jejím otcem nebyly nejlepší vztahy a sama žalobkyně uváděla v rámci svého výslechu u hlavního líčení, že k ochladnutí vztahů došlo již v roce 2017. Žalovaný dále uvedl, že trestní oznámení podal právě její otec. K tvrzení žalobkyně že v důsledku trestního stíhání docházelo mezi ní a jejím přítelem k pravidelným hádkám, žalovaný uvedl, že v roce 2019 žalobkyně se svým tehdejším přítelem uzavřela manželství. Takže trestní stíhání nemělo vážnější dopad na jejich vztah. Ani délku trvání trestního stíhání (cca 11 měsíců) nelze dle mínění žalovaného považovat za nepřiměřenou. Žalovaný dále poukázal na to, že judikatura Nejvyššího soudu ve věcech týkajících se odškodnění za nedůvodné trestní stíhání se ustálila na tom, že výše soudem přiznaného zadostiučinění musí odpovídat výši přiznaného zadostiučinění v případech, které se v podstatných znacích s projednávanou věcí shodují, tzn. výše přiznaného zadostiučinění by se neměla bez zjevných a podstatných skutkových odlišností konkrétního případu podstatně odlišovat od zadostiučinění přiznaného v případě skutkově obdobného. Významnější odchylka je v tomto směru možná jen tehdy bude-li soudem řádně přesvědčivě zdůvodněna. Žalovaný má dále za to, že břemeno tvrzení o obdobných případech náhrad nemajetkové újmy tíží primárně žalobkyni. Žalovaná v souvislosti s tímto však soudu žádná obdobná rozhodnutí soudu nepředložila, a to ani poté, co byla o tom soudem poučena. S ohledem na výše uvedené stanovisko žalovaný navrhl, aby soud žalobu v části, ve které žalobkyně nevzala žalobu zpět, zamítl.

3. Při jednání soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní a z nich zjistil následující skutečnosti.

4. Z rozsudku Okresního soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, má soud za prokázané, že tímto rozsudkem byla žalována zproštěna obžaloby podané Okresním státním zastupitelstvím v , adresa, ze dne , datum, pro skutek v obžalobě uvedený, čímž měla spáchat zločin krádeže podle ust. § 205 odst. 1, odst. 4, písm. c) trestního zákoníku dílem nedokonaný ve stadiu pokusu a dílem dokonaný, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byla obžalovaná (žalobkyně) stíhána. V záhlaví tohoto rozsudku je mimo jiné uvedeno, že žalobkyně je trvale bytem v , adresa, a doručovací adresu má v , adresa, .

5. Z dopisu nadepsaného Uplatnění nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy ze dne , datum, adresovaného právním zástupcem žalobkyně Ministerstvu spravedlnosti ČR má soud za prokázané, že tímto dopisem žalobkyně vůči žalovanému uplatnila nárok na náhradu škody způsobenou nezákonným rozhodnutím ve výši 46 721 Kč nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím, a to ve výši 250 000 Kč a nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným úředním postupem rovněž ve výši 250 000 Kč. Struktura a obsah této listiny je prakticky totožná s žalovanou uplatněnou v této věci.

6. Ze Stanoviska Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne , datum, má soud za prokázané, že touto listinou Ministerstvo spravedlnosti ČR reagovalo na uplatněný nárok žalobkyně, a to tak, že konstatovalo, že v případě žadatelky (žalobkyně) došlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu ust. § 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., za které lze považovat s ohledem na výsledek trestního řízení usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne , datum, . V souvislosti s výše uvedeným konstatováním Ministerstvo spravedlnosti ČR učinilo nespornou částku náhrady nákladů právního zastoupení ve výši 45 744 Kč s tím, že tato částka jí bude poukázána na bankovní účet, který ministerstvu sdělila. K nemajetkové újmě za nezákonné trestní stíhání pak ministerstvo uvedlo, že zastává názor, a že se zadostiučinění poskytne v penězích pouze, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak, a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. V souvislosti s tím Ministerstvo spravedlnosti konstatuje, že v trestním řízení vedeném proti žadatelce (žalobkyni) došlo v přípravném řízení k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu ust. § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., kterým je usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne , datum, . Za to se Ministerstvo spravedlnosti ČR žadatelce velmi omlouvá. O části uplatněného nároku spočívajícího v nemajetkové újmě ministerstvo uvedlo: „pokud pak jde o samotný vznik nemajetkové újmy, je na žadatelce, aby vzniku újmy, jakož i konkrétní zásahy do některé z části své osobnostní sféry tvrdila a prokázala. Zároveň je na žadatelce, aby tvrdila a prokázala závažnost konkrétního zásahu a intenzitu vzniku té které újmy.“ Vzhledem k okolnostem případu Ministerstvo spravedlnosti pokládá konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a vyslovení omluvy za dostatečné zadostiučinění za porušení práva. Ve vztahu k zadostiučinění za nesprávný úřední postup státního zástupce ministerstvu zaujalo stanovisko, že tvrzený nesprávný úřední postup nebyl shledán; požadované zadostiučinění tak nebude přiznáno.

7. Jak již bylo výše konstatováno v souvislosti s soudní praxí Nejvyššího soudu ČR je nezbytné, aby byli soudu předestřeny případy, které by se v podstatných znacích shodovaly s projednávanou věcí a aby byla projednávaná věc s těmito věcmi srovnána. Přestože žalovány uvedl, že má za to, že břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně těchto souvislostí je primárně na straně žalobce, přesto sám soudu předložil rozhodnutí českých soudů, které jsou alespoň v některých podstatných znacích shodné s projednávanou věcí: jedná se o rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Brně č. j. , spisová značka, ze dne , datum, a usnesením Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2696/18 ze dne , datum, , a dále o rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , ve spojení s rozsudkem Okresního soudu , adresa, -venkov č. j. , spisová značka, ze dne , datum, .

8. Z rozsudku Městského soudu v Brně č. j. , spisová značka, ze dne , datum, má soud za prokázané, že tímto výše označený soud rozhodl tak, že žalovanému (Č. r. – M. s.) uložil povinnost zaplatit žalobci částku 20 000 Kč, včetně úroků z prodlení a nahradit žalobci (M. U.) náklady řízení. Žalobu v částce 85 89,40 Kč, včetně úroku z prodlení, zamítl. Žalobce ve výše uvedené věci navrhoval uložení povinnosti žalovanému nahradit mu náklady právního zastoupení a dále požadoval náhradu nemajetkové újmy ve výši 90 000 Kč. V daném případě byl žalobce stíhán pro závažný trestný čin zpronevěry s vysokou způsobenou škodou, kdy obžalovaný byl ohrožen trestní sazbou osmi let vězení a trestní stíhání trvalo 1 rok až 2 měsíce. V ostatních parametrech se daná věc případu žalobkyně nepodobá. Městský soud v Brně po zvážení všech okolností přiznal žalobci nárok na zadostiučinění v celkové výši 20 000 Kč, a to ve výši 10 000 Kč za intenzitu vnímání ohrožení vysokou trestní sazbou a ve výši 10 000 Kč za délku trestního stíhání.

9. Krajský soud v Brně rozsudkem č. j. , spisová značka, ze dne , datum, výše uvedené rozhodnutí Městského soudu v Brně změnil tak, že žalobu v části, v níž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím, zamítl. Své rozhodnutí odvolací soud zdůvodnil tak že tvrzená nemajetková újma žalobce způsobená trestním stíháním se omezila pouze na obecnou nejistotu a psychický stres, vyplývající ze samotného faktu vedení trestního stíhání; ve zbytku tvrzené zásahy se omezily pouze na obavy, k jejichž naplnění nedošlo a že tak daný případ není natolik závažný ve svých následcích dopadu trestního stíhání do sféry žalobce, který by si kromě již poskytnutého zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva a omluvy, zasluhovala další satisfakcí v podobě peněžitého plnění.

10. Ústavní soud svým usnesením sp. zn. II. ÚS 2696/18 ze dne , datum, následnou ústavní stížnost žalobce odmítl. Ve svém odůvodnění Ústavní soud uvedl, že napadený rozsudek krajského soudu obsahuje dostatečné odůvodnění, v němž soud vyložil, proč stěžovatelův nárok na nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním při posouzení individuálních okolností daného případu není důvodný a jako postačující zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu se jeví konstatování porušení práva a úmluva. Obecně lze konstatovat, že výše přiznaného zadostiučinění v tomto případě odpovídá výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných rysech shodují a z tohoto důvodu nevykazuje napadený rozsudek krajského soudu jakýkoliv ústavněprávní deficit, který by mohl vést ke kasačnímu zásahu Ústavního soudu.

11. Z rozsudku Okresního soudu , adresa, -venkov č. j. , spisová značka, ze dne , datum, má soud za prokázané, že tímto výše označený soud rozhodl tak, že žalovanému (Č. r. – M. s.) uložil povinnost zaplatit žalobcům částku 220 000 Kč, včetně úroků z prodlení a nahradit žalobci náklady řízení. Žalobu v částce 220 000 Kč, včetně úroku z prodlení, zamítl. Žalobci ve výše uvedené věci navrhovali uložení povinnosti žalovanému zaplatit jim náhradu nemajetkové újmy ve výši 220 000 Kč. V daném případě byli žalobci stíháni pro trestný čin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru, kdy trestní stíhání trvalo 10,5 měsíce a týkalo se existující příčiny, spočívající v neshodách v rodině. V ostatních parametrech se daná věc případu žalobkyně nepodobá. Okresní soud , adresa, -venkov po zvážení všech okolností přiznal žalobcům nárok na zadostiučinění v celkové výši 220 000 Kč, a to ve výši 110 000 Kč pro každého ze žalobců za intenzitu vnímání délky řízení a citelný zásah do jejich rodinného života.

12. Krajský soud v Brně rozsudkem č. j. , spisová značka, ze dne , datum, výše uvedené rozhodnutí Městského soudu v Brně změnil tak, že žalobu v části, v níž se žalobci domáhali po žalovaném zaplacení částky 220 000 Kč s příslušenstvím, zamítl. Své rozhodnutí odvolací soud zdůvodnil tak že tvrzenou nemajetkovou újmu žalobců způsobenou trestním stíháním nelze hodnotit tak, že by se jednalo o natolik intenzivní a výjimečný zásah do jejich rodinného života, práva na dobrou pověst a dobré jméno, který by zasluhoval odškodnění. Nelze také přehlédnout, že Policie České republiky nejednala svévolně, ale jak uvedli sami žalobci z popudu jejich příbuzné, která se tak snažila dosáhnout určitého zadostiučinění v rámci rodinných neshod s žalobci.

13. Dále soud provedl důkaz trestním spisem sp. zn. , spisová značka, a z něj zřejmým usnesením o zahájení trestního stíhání, protokolem o výslechu obviněné (žalobkyně), protokolem výslechu svědka , jméno FO, a protokolem o trestním oznámení, úředními záznamy o podaném vysvětlení podané , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, , výpisem z evidence rejstříku trestů fyzických osob žalobkyně, obžalobou sp. zn. ZT 52/2018 ze dne , datum, .

14. Z Usnesení Policie České republiky č. j. , Anonymizováno, –, Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne , datum, má soud za prokázané, že vůči žalované bylo zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání zločinu krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 4, písm. c) trestního zákoníku, dílem dokonaného a dílem nedokonaného ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku k § 205 odst. 1, odst. 4, písm. c) trestního zákoníku, kterého se měla dopustit tím, že v době od , datum, do , datum, , na různých místech v Brně, v Hustopečích, , jméno FO, , v , adresa, , Židlochovicích a jinde, neoprávněně čerpala finanční prostředky z účtu číslo , č. účtu, , vedeného u ČSOB a.s. – Poštovní spořitelny, majitelem účtu , jméno FO, , k němuž měla ode dne , datum, zřízeno dispoziční právo, kdy pomocí platební karty vydané na jméno , jméno FO, , číslo karty , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , bez vědomí majitele účtu provedla prostřednictvím bankomatů 182 úspěšných výběrů v celkové výši 604 600 Kč, stejnou platební kartou provedla ve stejném období 173 plateb v celkové výši 145 426,74 Kč a dále 47 Kč, přičemž příjem, který byl připsán na účet , jméno FO, za uvedené období činil 103 465 Kč, čímž poškozenému , jméno FO, , nar. , datum, v , adresa, , trvale bytem , adresa, , způsobila škodu prostřednictvím výběrů finanční hotovosti a provedením plateb ve výši 646 561,74 Kč a celková škoda, která hrozila vzniknout pokud by autorizace karty byly úspěšné, by činila 794 918,18 Kč. V této listině je dále uvedeno, že policejní orgán po vyhodnocení získaných podkladů dospěl k závěru, že nezbývá než konstatovat, že jednání , jméno FO, (žalobkyně) naplňuje po subjektivní a objektivní stránce zákonné znaky zločinu krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 4, písm. c) trestního zákoníku. , jméno FO, v zištném úmyslu neoprávněně se obohatit, přisvojila si cizí věc s tím, že se jí zmocnila, způsobila tak na cizím majetku škodu značnou, čímž je trestní stíhání dostatečně odůvodněno.

15. Z listiny označené Předložení plné moci, žádost o vyrozumívání o prováděných úkonech, stížnost obviněné proti usnesení o zahájení trestního stíhání má soud za prokázané, že žalovaná dne , datum, podala proti výše uvedenému usnesení stížnost a tuto stížnost odůvodnila v podání ze dne , datum, . V odůvodnění stížnosti mimo jiné uvedla, že policejní orgán v popisu skutku uvádí, že jsem finanční prostředky čerpala neoprávněně a bez vědomí majitele účtu. Tato tvrzení jsou jednak nesprávná a ničím nepodložená. Obsahem vlastnického práva, jak je garantováno občanským zákoníkem je mimo jiné možnost s ním disponovat, dispoziční právo k účtu sice neumožňuje nakládat s účtem jako takovým, ale umožňuje nakládat s finančními prostředky na účtu až do limitace, kterou jeho majitel učiní. V daném případě bylo sjednáno dispoziční právo pro moji osobu, byla vystavena platební karta na moje jméno, se kterou jsem byla oprávněna s finančními prostředky nakládat. To muselo být policejnímu orgánu zřejmé. Žalovaná v této listině navrhla, aby státní zástupce napadené usnesení zrušil a rozhodl tak, že věc odkládá.

16. Z Usnesení Státního zastupitelství v , adresa, sp. zn. ZT , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne , datum, má soud za prokázané, že tímto usnesením státní zástupce rozhodl tak, že se stížnost obviněné , jméno FO, (žalobkyně) zamítá. V odůvodnění tohoto usnesení státní zástupce mimo jiné uvedl, že přezkoumal usnesení policejního orgánu i spisový materiál a konstatoval, že postup policejního orgánu byl zákonný a odůvodněný a toto usnesení netrpí takovými vadami, pro které by bylo nutno jej zrušit a také řízení, které vydání napadeného usnesení předcházelo bylo vedeno v souladu s právním řádem České republiky.

17. Z Protokolu o výslechu obviněné (žalobkyně) ze dne , datum, má soud za prokázané, že žalobkyně ve svém výslechu mimo jiné uvedla, že s obsahem usnesení (sdělení obvinění) nesouhlasím. Se svým tatínkem jsem byla na všem domluvená, vše jsme se snažili konzultovat. Platební kartu k jeho účtu jsem měla jako první, neboť tatínkovi chodily pouze výběrové šeky, se kterými chodil na poštu. Když pak tatínek viděl, že je to jednodušší, že na poště pouze přijde s kartou a vyberou se peníze, tak si udělal i svou kartu. Já jsem mu za to nakupovala, hradili se veškeré poplatky, které byly na trvalý příkaz. Tatínek mi nedal žádná omezení, byli jsme domluvení, že kartu i peníze na účtu mohu užívat pro své účely. Dále žalobkyně uvedla, že ji otec nemůže odpustit, že zrušila opatrovnictví u , právnická osoba, v Hustopečích, že ho vzdala. Ale ona v té době neměla žádný přístup do domu otce, neboť paní , jméno FO, vyměnila klíče. Ze začátku, když se tam nejezdilo, tak tam jezdil , jméno FO, , můj přítel, ale pak děda (patrně myšleno otec) vydal zákaz, tak tam přestal jezdit i on, neboť neměl přístup.

18. Z Protokolu o výslechu svědka (, jméno FO, ) ze dne , datum, má soud za prokázané, že , jméno FO, ve své výpovědi mimo jiné uvedl, že má jen jednu dceru , Jméno zainteresované osoby 0/0, (byla , jméno FO, ), bytem , adresa, , jiné dítě nemá. Dále uvedl, že dcera má své děti Žanetu, Esterku a Nikolku. , jméno FO, je adoptována a ví o tom, že byla adoptována. Také uvedl, že dcera bydlela v , adresa, , ale občas za ním do Němčiček přijela a pomáhala mu ve vinohradě. K tomu uvedl, že mu bylo blbé a nechtěl, aby to platila ze svého tak souhlasil s tím, aby si půjčila jeho platební kartu a souhlasil s tím, aby ji užívala. Dále na dotaz policisty, zda dal dceři (žalobkyni) platební kartu sám a povolil jí užívání uvedl, že ano, že si dcera mohla kartu užívat, jak chtěla, že jí dal PIN a neměla žádná omezení. K dotazu vyslýchajícího, zda svědek ví, jaká mu byla způsobena škoda a zda chtěl, aby mu dcera peníze vrátila, svědek uvedl, že neví, jaká mu byla způsobena škoda, ani to nechce, a dceři nikdy neřekl, aby mu peníze vrátila, ani aby mu je nevrátila, protože sama peníze nemá.

19. Z Protokolu o trestním oznámení učiněném , jméno FO, dne , datum, má soud za prokázané, že v tomto protokolu , jméno FO, mimo jiné uvedl, že dne , datum, v 9 hodin byl na poště v Hustopečích a chtěl ze svého účtu vybrat peněžní prostředky. Pracovnicí , právnická osoba, mu tehdy bylo sděleno, že na jeho účtu žádné finanční prostředky nemá, proto navštívil pobočku , právnická osoba, , kde mu bylo také sděleno, že na účtu také nic nemá. Dále uvedl, že má důvodné podezření, že všechny finanční prostředky z jeho účtů neoprávněně vybrala jeho dcera , jméno FO, ; zároveň v tomto protokolu dal souhlas k jejímu trestnímu stíhání.

20. Z Úředního záznamu o podaném vysvětlení podaného , jméno FO, dne , datum, má soud za prokázané, že , jméno FO, ve vysvětlení mimo jiné uvedl, že na začátku jejich vztahu s , jméno FO, měla , jméno FO, se svým otcem špatné vztahy, ale k tomu se nechtěl vyjadřovat, neboť měl za to, že to bylo mezi nimi. Asi po půl roce jejich vztahu s , jméno FO, se vztah , jméno FO, a otce zlepšil a , jméno FO, jej začala navštěvovat skoro každý den a starat se o něho.

21. Z listin z policejního spisu, které soud provedl k důkazu: Úřední záznam o podaném vysvětlení učiněném , jméno FO, dne , datum, , Úřední záznam o podaném vysvětlení učiněném , jméno FO, dne , datum, , Úřední záznam o podaném vysvětlení učiněném , jméno FO, dne , datum, , Opis z evidence Rejstříku trestů fyzických osob – , jméno FO, , Trestní příkaz vydaný Okresním soudem v Kroměříži sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, a Obžaloba Okresního státního zastupitelství v , adresa, sp. zn. ZT 52/2018 ze dne , datum, ; z těchto listin soud pro rozhodnutí v této věci neučinil žádná skutková zjištění.

22. Žalobkyně v listině označené jako Prohlášení pro Ministerstvo spravedlnosti ČR, , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, uvedla, že od samotného počátku trestní stíhání špatně nesla. Když byla před samotným zahájením trestního stíhání na policii podávat vysvětlení, ani v nejmenším jí nenapadlo, že by vůči ní mohlo být zahájeno trestní stíhání a že by se i věc mohla dostat až před soud. Dále uvedla, že po zahájení trestního stíhání byla na zhroucení. Nebýt mého partnera , jméno FO, nevím, jak bych přežívala a vůbec nevím, jak bychom dále fungovali jako rodina. Starala jsem se v té době o domácnost, ve které byly tři děti, z nichž nejmladší bylo v předškolkovém věku, prostřední bylo na počátku puberty a nejstarší prožívala pubertu dosti silně. A do toho jsem měla působit jako matka, která má zabezpečit výchovu – místo toho jsem ovšem doma byla já, která má působit jako matka, která má zabezpečit výchovu – místo toho jsem ovšem doma byla já, která působila jako hromádka neštěstí. O výchovu starších holek se zasadil tedy můj partner, nicméně ten také musel zabezpečovat rodinu po materiální stránce, takže nebyl pořád doma. A to vedlo pak i k tomu, že jsme se doma začali hodně hádat, a to i kvůli malichernostem. Dále žalobkyně v tomto prohlášení uvedla, že ví, že oznamovatelem trestné činnosti byl její otec, avšak od počátku bylo zřejmé, že jeho zdravotní stav byl takový, že již nevnímal všechny souvislosti. K tomu uvedla, že na toto jsem opakovaně upozorňovala, že její otec byl značně ovlivňován osobou, která své počínání prezentovala jako to, že o mého otce též pečuje, avšak její úmysly evidentně nebyly nejčestnější. Žalobkyně v tomto prohlášení dále uvedla, že po celou dobu trestního stíhání se cítila pod velkým tlakem a měla pocity značné úzkosti, a to především ze tří důvodů: 1) měla obrovský strach o to, co bude s jejími třemi dětmi, a to především z toho důvodu, že byla informována, v jaké trestní sazbě se pohybuje trestná činnost, které se měla dopustit. Bylo pro ni nepředstavitelné, že by měla nastoupit do výkonu trestu odnětí svobody. 2) Celé trestní řízení značně poškodilo i vztahy s otcem. Upínala se k tomu, že pokud vyjde najevo její nevina, tak i její otec jí začne opět věřit, a ne někomu jinému. Několikrát se snažila se svým otcem si vše vyříkat a vysvětlit, ale jejich debata byla ukončena s tím, že policie to prověří a soud rozhodne a tam se pravda ukáže. 3) Rovněž tížila hrozba, že bude muset svému otci vracet peníze v rozsahu 646 561,74 Kč. K tomu uvedla, že pokud by takovou částku měla uhradit, tak jak by s velkou mírou pravděpodobnosti, hraničící s jistotou se dostala do exekuce, kterou by nikdy nebyla schopna zaplatit.

23. Z rozsudku Okresního soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, má soud za prokázané, že tímto rozsudkem bylo přeměněno osvojení zrušitelné na osvojení nezrušitelné, a to ve vztahu k nezletilé , jméno FO, , nyní , jméno FO, narození zainteresované osoby 0/0, kdy jejími osvojiteli se stali , jméno FO, a , jméno FO, .

24. Z výpovědi svědka , jméno FO, , manžela žalobkyně má soud za prokázané, že tento ve své výpovědi uvedl, že vše, co se dělo kolem toho obvinění se odráželo v domácnosti na chování dětí vůči matce, na tom, že o jejich nejmladší dceru se musel povětšinou starat on, protože žalobkyně o ni neměla zájem. Vždy se neustále dohadovali, proč něco takového vzniklo, když ona se vůbec ničeho nedopustila a všechny situace nebo vše, co udělala, měla s otcem domluvené. Tuto situaci vnímaly i děti, protože neměly přístup ke svému dědovi, kterého měly rády, samozřejmě tím nejvíc trpěla nejmladší dcera, která za tu malou chvíli svého života k němu celkem přilnula. Ve své další výpovědi svědek uvedl, že si nepamatuje, jakým způsobem se dané stíhání projevilo mezi lidmi v , adresa, a že neví, co bylo zdrojem pomluv, které se tehdy v , adresa, objevily.

25. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, soud neučinil, žádná zjištění významná pro jeho rozhodnutí ve věci. Svědkyně ve své výpovědi uvedla, že její otec a otec žalobkyně byli bratři, dále uvedla, že si nepamatuje, kvůli čemu byla žalobkyně řešena na policii. Naopak svědkyně uvedla, že se v , adresa, říkalo, že je adoptovaná a podle toho, že se k němu chovala. K tomu dále uvedla, že se žalobkyně k panu , jméno FO, chovala dobře.

26. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, , kamarádky žalobkyně má soud za prokázané, že o tom, že je žalobkyně trestně stíhána za to, že údajně měla okrádat svého otce se dozvěděla z telefonátu s žalobkyní. Sama tomu nechtěla věřit, protože věděla, že se žalobkyně o svého otce starala, vařila mu, jezdil k ní na Vánoce apod. Podle sdělení svědkyně žalobkyni nejvíce zasáhlo, když tatínek zemřel. Mimo jiné byla nešťastná z toho, že mu nemohla uspořádat pohřeb – tatínek někoho pověřil a ona do toho nemohla mluvit. Velmi špatná psychicky byla i z toho, že ani nevěděla, kdo ten pomník udělal (kdo vybral nápisy, verše apod.), byla z toho špatná. Celou situaci nesla žalobkyně velice špatně, a to proto, že nemohla být s tatínkem v kontaktu, hlavně velice špatně se zjišťoval jeho zdravotní stav. Před tím zajišťovala veškerou zdravotní péči – vozila ho k lékařům, veškeré termíny měla na starosti; najednou nevěděla, co s tatínkem je, jestli jezdí k lékařům. Tyto informace v té době zjišťovala jen oklikou. Dále svědkyně popsala situaci, kdy jejího tatínka odvezli do nemocnice a ona se to dověděla až za tři dny, tak tam za ním jela. Když tam dojela, tak jí nechtěli dát žádné informace z důvodu, že není zapsána jako člověk, který má být informován. Doktoři jí vyčítali, že tatínek je zanedbaný a špinavý a že se o něj nikdo nestará, nikdo ale neřešil, že ona nemůže. Tuto situaci, podle svědkyně, žalobkyně prožívala tak, že byla plačtivá, přestala mít zájem o okolí, přestala chodit na různé akce, a to i přesto, že dříve byla velmi společenská.

27. Z Rodného listu vydaného dne , datum, , právnická osoba, , adresa, má soud za prokázané, že v této listině je uvedena , jméno FO, narození zainteresované osoby 0/0 je v něm uvedena , jméno FO, , roz. , Anonymizováno, .

28. Soud v této věci provedl i další důkazy a zjistil další skutečnosti, ale s ohledem na to, že žalobkyně vzala žalobu částečně zpět a žalovaný se zpětvzetím souhlasil, nebude uvádět, jaké skutečnosti z těchto důkazů zjistil, neboť pro jeho rozhodnutí neměly žádný význam.

29. Soud neprovedl žalobkyní navrhovaný důkaz jejím výslechem. Podle ust. § 131 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) lze výslech účastníků nařídit, jestliže dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak… V dané věci byly k důkazu ohledně skutkových tvrzení žalobkyně vyslechnuti svědci – jí blízké osoby (manžel a kamarádka) a zároveň byla k důkazu provedena listina označená jako Prohlášení, kterou žalobkyně již dříve předložila jako důkaz k posouzení žádosti o odškodnění a ve které žalobkyně podrobně popsala, k jakým zásahům do jejího života došlo.

30. S ohledem na zjištění učiněná z provedených důkazů dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru ve věci samé: Policie České republiky dne , datum, vydala usnesení č. j. KRPB–, Anonymizováno, -, Anonymizováno, /TČ-, Anonymizováno, -, Anonymizováno, o zahájení trestního stíhání pro podezření ze spáchání zločinu krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 4, písm. c) trestního zákoníku, dílem dokonaný a dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku k § 205 odst. 1, odst. 4, písm. c) trestního zákoníku, kterého se měla dopustit žalobkyně tím, že v době od , datum, do , datum, , na různých místech v Brně, v Hustopečích, , jméno FO, , v , adresa, , Židlochovicích a jinde, neoprávněně čerpala finanční prostředky z účtu číslo , č. účtu, , vedeného u ČSOB a.s. – Poštovní spořitelny, majitelem účtu , jméno FO, , k němuž měla ode dne , datum, zřízeno dispoziční právo, kdy pomocí platební karty vydané na jméno , jméno FO, , číslo karty , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , bez vědomí majitele účtu provedla prostřednictvím bankomatů 182 úspěšných výběrů v celkové výši 604 600 Kč, stejnou platební kartou provedla ve stejném období 173 plateb v celkové výši 145 426,74 Kč a dále 47 Kč, přičemž příjem, který byl připsán na účet , jméno FO, za uvedené období činil 103 465 Kč, čímž poškozenému , jméno FO, , nar. , datum, v , adresa, , trvale bytem , adresa, , způsobila škodu prostřednictvím výběrů finanční hotovosti a provedením plateb ve výši 646 561,74 Kč a celková škodu, která hrozila vzniknout pokud by autorizace karty byly úspěšné by činila 794 918,18 Kč.

31. Rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, žalovaná zproštěna obžaloby podané Okresním státním zastupitelstvím v , adresa, ze dne , datum, pro skutek v obžalobě uvedený, čímž měla spáchat zločin krádeže podle ust. § 205 odst. 1, odst. 4, písm. c) trestního zákoníku dílem nedokonaný ve stadiu pokusu a dílem dokonaný, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byla obžalovaná (žalobkyně) stíhána.

32. Ministerstvo spravedlnosti ČR se k žádosti žalobkyně o odškodnění vyjádřilo ve Stanovisku ze dne , datum, ; Ministerstvo spravedlnosti ČR reagovalo na uplatněný nárok žalobkyně, a to tak, že konstatovalo, že v případě žadatelky (žalobkyně) došlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu ust. § 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., za které lze považovat s ohledem na výsledek trestního řízení usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne , datum, . V souvislosti s výše uvedeným konstatováním Ministerstvo spravedlnosti ČR učinilo nespornou částku náhrady nákladů právního zastoupení ve výši 45 744 Kč s tím, že tato částka jí bude poukázána na bankovní účet, který ministerstvu sdělila. K nemajetkové újmě za nezákonné trestní stíhání pak ministerstvo uvedlo, že zastává názor, a že se zadostiučinění poskytne v penězích pouze, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak, a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. V souvislosti s tím Ministerstvo spravedlnosti konstatuje, že v trestním řízení vedeném proti žadatelce (žalobkyni) došlo v přípravném řízení k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu ust. § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., kterým je usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne , datum, . Za to se Ministerstvo spravedlnosti ČR žadatelce velmi omlouvá. Vzhledem k okolnostem případu Ministerstvo spravedlnosti pokládá konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a vyslovení omluvy za dostatečné zadostiučinění za porušení práva. Ve vztahu k zadostiučinění za nesprávný úřední postup státního zástupce ministerstvo zaujalo stanovisko, že tvrzený nesprávný úřední postup nebyl shledán; požadované zadostiučinění tak nebylo přiznáno.

33. Při právním posouzení věci vycházel soud zejména z následujících zákonných ustanovení:Podle článku 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě a veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým nestranným soudem zřízený zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoliv trestního obvinění proti němu.

34. Podle článku 13 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod každý, jehož práva a svobody přiznané touto úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustili osoby při plnění úředních povinností.

35. Podle ustanovení § 5 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“) a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění zákona č. 160/2006 Sb., stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

36. Podle ust. § 13 odst. 1 věta první „OdpŠk“ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Podle odst. 2 téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

37. Podle ust. § 14 odst. 3 „OdpŠk“ uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

38. Podle § 31 odst. 1 „Odpšk“ náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu.

39. Podle ust. § 31a odst. 1 „OdpŠk“ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 citovaného ustanovení zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

40. Na základě uvedeného skutkového stavu vycházel soud z citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žalobkyně je oprávněná, ale pouze částečně. Žalobkyně se v řízení domáhala odškodnění nemajetkové újmy za trestní stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem; v předmětné trestní věci bylo rozhodnuto tak, že obžalovaná (žalobkyně) byla zproštěna obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byla obžalovaná (žalobkyně) stíhána. V daném případě nebylo mezi stranami sporu o odpovědnosti žalovaného za případnou nemajetkovou újmu poškozené žalobkyně ve smyslu § 31a „OdpŠk“. Spornou zůstala pouze forma přiměřeného odškodnění, ať už v podobě konstatování porušení práva spolu s omluvou, která byla žalobkyni žalovaným poskytnuta, či peněžité zadostiučinění, kterého se žalobkyně domáhala. V průběhu řízení žalovaný žalobkyni zaplatil částku 45 744 Kč představující náklady právního zastoupení. V souvislosti s tím vzala žalobkyně žalobu částečně zpět a soud řízení zastavil (výrok II. tohoto rozsudku). Žalobkyně svůj nárok uplatnila u žalovaného dne , datum, . Žalovaný částečně plnil dne , datum, , tedy až po uplynutí šestiměsíční lhůty dané ustanovením § 15 odst.1 zák. č. 82/1998 Sb. Žalobkyni náleží od , datum, , kdy se žalovaný dostal do prodlení, úrok z prodlení ve smyslu ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku ve výši dle nař. vl. č. 351/2013 Sb. S ohledem na odůvodněnou žádost žalobkyně pak soud stanovil delší lhůtu k plnění v délce 15 dnů (výrok I. tohoto rozsudku). Soud dále řízení zastavil v částce 250 000 Kč s příslušenstvím (výrok V. tohoto rozsudku), a to z důvodu zpětvzetí žaloby ve vztahu k uplatněnému nároku na náhradu nemajetkové újmy, která jí byla způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu, kterého se v průběhu trestního stíhání dopustil , tituly před jménem, , jméno FO, , státní zástupce Okresního státního zastupitelství v , adresa, . Zpětvzetí žaloby a následné zastavení řízení následovalo poté, kdy soud žalobkyni podle ust. § 118a „o. s. ř.“ poučil o tom, že její skutková tvrzení ohledně výroků státního zástupce zůstala sporná. Již v průběhu vyřizování žádosti žalobkyně o odškodnění vyšlo najevo, že zvukový záznam z hlavního líčení, při kterém mělo dojít k dehonestujícím výrokům státního zástupce, nebyl nalezen.

41. V rámci posouzení formy a případné výše peněžitého odškodnění soud hodnotí dle ustálené judikatury (srov. soudem prvního stupně citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ) povahu trestní věci včetně výše hrozícího trestu, délku trestního stíhání a dopady do osobnostní sféry poškozeného.

42. Pokud se týká požadavku žalobkyně na úhradu nemajetkové újmy v celkové výši 250 000 Kč, soud ve smyslu § 31a odst. 1 „OdpŠk“ přihlédl k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Jako relevantní kritéria tak posuzoval zejména povahu trestní věci, celkovou délku omezení osobní svobody a následky v osobní sféře poškozené osoby. Kritériem povahy trestní věci se má na mysli závažnost trestného činu kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části trestního zákoníku). Žalobkyně byla stíhána pro závažný trestný čin, kdy byla ohrožena vysokým trestem odnětí svobody v délce až 8 let. Její obava byla dále umocňována tím, že se v době trestního stíhání starala o tři nezletilé děti, o které se v případě nepodmíněného trestu neměl kdo postarat. Na druhou stranu, s ohledem na její osobu a okolnosti případu, bylo málo pravděpodobné, že by jí byl nepodmíněný trest odnětí svobody uložen. S ohledem na tyto výše uvedené okolnosti má soud za to, že z hlediska povahy trestní věci je dostatečné konstatování, že bylo vydáno nezákonné rozhodnutí a omluva. Při posuzování délky trestního řízení se zohledňuje zejména to, po jak dlouhou dobu zásah do osobnostních složek jednotlivce v důsledku proti němu vedenému trestnímu řízení trval. Předmětné trestní stíhání žalobkyně trvalo od , datum, do , datum, , tedy 11 měsíců, což s ohledem na charakter trestního stíhání a nezbytnosti výslechu mnoha svědků není nepřiměřená délka. Soud tudíž ani toto kritérium nevzal v potaz. Dalším kritériem jsou pak následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby. Toto kritérium umožňuje zohlednění individuálních následků trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka - morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení její profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života - mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit. Je třeba uvést, že každé trestní stíhání představuje vážný dopad do osobní sféry jednotlivce. Soud přihlédl zejména k výraznému zásahu do osobnostní sféry žalobkyně, která byla v dětství právě poškozeným a jeho již dříve zesnulou manželkou adoptována, a proto daleko citlivěji reagovala na „nařčení“, že je nevděčná a že svého adoptivního otce okradla (tuto okolnost soud ve svém rozhodnutí ohodnotil částkou 5 000 Kč). Jako další okolnost, kterou soud hodnotil jako významný zásah do osobnostní sféry žalobkyně, vyžadující víc než pouze konstatování, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí a omluvu, soud považuje to, že probíhající trestní stíhání mělo kromě dopadu na samotnou žalobkyni dopad i na její tři nezletilé děti, které se „nemohly“ po zahájení trestního stíhání stýkat se svým dědečkem, přestože ho měly rady a rády k němu jezdily. I toto mělo velmi negativní dopad na psychiku žalobkyně (i tuto okolnost soud ve svém rozhodnutí ohodnotil částkou 5 000 Kč). Na druhou stranu nebyly shledány závažnější dopady do soukromého a rodinného života, nebyly shledány negativní zdravotní dopady trestního stíhání na osobu žalobkyně, trestní věc nebyla medializována. Žalobkyně požadovala za vzniklou újmu částku 250 000 Kč, při zvážení rozsahu a míry dopadu těchto hledisek má soud za to, že přiměřeným a spravedlivým zadostiučiněním je částka ve výši 10.000 Kč (výrok III. tohoto rozsudku). Ve zbývající části 240 000 Kč soud žalobu zamítl (výrok III. tohoto rozsudku).

43. Tyto své závěry soud ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1747/2014 podrobil srovnání s rozhodnutími v obdobných věcech jen částečně, neboť soudu ze strany žalobkyně nebyla předložena žádná rozhodnutí, která by se v podstatných znacích shodovala s daným případem a žalovanou předložená rozhodnutí se v podstatných znacích s projednávanou věcí příliš neshodovala. Soud rozhodnutí předložená žalovanou ve svém rozhodnutí využil jen v obecných rysech (principech).

44. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 38 826,95 Kč. Žalobkyně, i když nebyla v řízení zcela úspěšná, má právo na plnou náhradu nákladů řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ) s tím, že k částečnému zpětvzetí žaloby došlo z důvodu chování žalovaného, který dlužnou částku uhradil až po podání žaloby, resp. z důvodu důkazní nouze. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne , datum, , z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne , datum, , z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne , datum, , z částky 6 200 Kč (2 x 3 100 Kč) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne , datum, , z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne , datum, a z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne , datum, včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 8 288,39 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada 2 737,97 Kč za 254 ujetých km v částce 1 937,97 Kč (51,40 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,7 l/100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada 2 775,21 Kč za 254 ujetých km v částce 1 975,21 Kč (45,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,7 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada 2 775,21 Kč za 254 ujetých km v částce 1 975,21 Kč (45,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,7 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 32 088,39 Kč ve výši 6 738,56 Kč. Žádost o nařízení jednání ze dne , datum, , porady s klientem z , datum, , , datum, a , datum, , sepis a doplnění skutkových tvrzení ze dne , datum, a sepis důkazního návrhu ze dne , datum, soud nepovažuje za účelně vynaložené náklady řízení, a navíc žalobkyně ani soudu nedoložila důkaz o tom, že se porady s advokátem skutečně konaly.

45. Při zpracování písemného vyhotovení rozsudku soud zjistil zjevnou chybu v psaní, které se dopustil při vyhlašování rozsudku při jednání dne , datum, . Jednalo se o chybu v psaní ve výroku I. výroku tohoto rozsudku, kdy bylo nesprávně vyhlášeno (napsáno) do „zaplacení“, zatímco správně mělo být vyhlášeno do „, datum, “ a ve výroku II. tohoto rozsudku, kdy bylo nesprávně vyhlášeno datum „28. 4. 202020“, zatímco správné datum mělo být „, datum, “. Tuto chybu soud v písemném vyhotovení rozsudku podle ust. § 164 o. s. ř. opravil. V souvislosti s tímto přísluší účastníkům právo odvolání se i proti tomuto „opravnému“ rozhodnutí.