7 C 31/2020

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudcem Mgr. PhDr. Romanem Novákem ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A hodnota Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B , narozená Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce A hodnota Adresa žalobce A oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Česká republika - Jméno žalovaného A , IČO IČO žalovaného A sídlem Adresa žalovaného A , sídlem Adresa žalovaného B o určení vlastnického práva v důsledku vydržení

I. Určuje se, že pozemek parc. č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, a obec , adresa, , zapsaný na listu vlastnictví č. , hodnota, u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , je ke dni právní moci tohoto rozhodnutí ve společném jmění , Jméno žalobce A, , r. č. , RČ, , a , Jméno žalobce B, , r. č. , RČ, , oba bytem , adresa, , hodnota, , adresa, .

II. Žalovaný je povinen do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí zaplatit žalobcům společně a nerozdílně částku , částka, , a to k rukám právního zástupce žalobců.

1. Žalobci v žalobě uvedli, že se cítí být spoluvlastníky – ve společném jmění manželů – pozemku parc. č. , hodnota, v obci , adresa, a katastrálním území , adresa, , který bezprostředně navazuje na pozemek parc. č. st. , hodnota, - zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. , hodnota, - rodinný dům, to vše zapsáno na listu vlastnictví č. , hodnota, pro obec , adresa, a katastrální území , adresa, u , právnická osoba, pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , který již od 90. let minulého století užívají jako zahradu. Žalobci k tomuto uvedli, že teprve v nedávné době před podáním žaloby zjistili to, že pozemek není v katastru nemovitostí zapsán jako jejich vlastnictví, ale v katastru nemovitostí je jako vlastník veden žalovaný. Proto začali pátrat, z jakého důvodu zápis v katastru nemovitostí neodpovídá jejich dosavadnímu přesvědčení, že je pozemek jejich. V této souvislosti se též obrátili na žalovaného ve snaze tento problém vyřešit smírnou cestou. Namísto jakéhokoliv pokusu o smírné vyřízení a o dialog se však žalobci setkali toliko s tím, že jim obratem byla zaslána výzva k bezodkladnému podpisu předložené pachtovní smlouvy a současně i k podpisu dohody o zaplacení úhrady za užívání nemovité věci. Žalovaný v předložené dohodě o zaplacení úhrady za užívání nemovité věci žádá, aby žalobci doplatili úhradu za užívání předmětného pozemku za období od , datum, do , datum, , tedy celkem za 27 let, a to i přesto, že nárok na úhradu je z velké části již promlčen. Žalobci k tomu dále uvádí, že oni oba dva užívají předmětný pozemek již od roku 1992 a po celou dobu užívání neexistovala žádná nájemní, pachtovní a ani jiná smlouva, žalobci v právních vztazích vystupovali jako vlastníci tohoto pozemku; na své náklady po celou dobu předmětný pozemek udržovali, ošetřovali trvalé porosty nacházející se na pozemku a svým jednáním si počínali tak, aby se hodnota pozemku nezmenšila. Žalobci dále dodávají, že po celou dobu užívání pozemku mimo jiné hradili daň z nemovitosti a sám stát (finanční úřad) s nimi při inkasování daně jednal jako s vlastníky pozemku. Naopak žalovaný po celou dobu tohoto užívání neučinil ničeho, co by mohlo v žalobcích vyvolat pochybnost o jejich vlastnickém právu k předmětnému pozemku.

2. Žalovaný nárok žalobců neuznal a na svou obranu předně uvedl, že nesouhlasí s tím, že žalobci předmětný pozemek vydrželi. K tomu žalovaný ve svém vyjádření dále uvedl, že žalobci se na něj obrátili žádostí ze dne , datum, s tím, že užívají pozemek parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, a požádali jej o odprodej tohoto pozemku; dále se dotazovali na jeho cenu a podmínky převodu. Žalobci žalovanému zároveň sdělili, že dle jejich mínění splnili podmínky pro vydržení a že disponují dokumenty z počátku devadesátých let, kde se výslovně hovoří o tom, že jsou vlastníky pozemku jak parc. č. st. , hodnota, , tak i pozemku par. č. , hodnota, . V odpovědi na tuto žádost žalovaný žalobce mimo jiné vyzval, aby zaplatili úhradu za užívání předmětného pozemku za předchozí období s tím, že pokud nedojde k úhradě těchto částek, budou žalobci vedeni jako dlužníci vůči žalovanému, v důsledku čehož by nemohlo dojít k uzavření smlouvy o prodeji státní půdy. Dále žalovaný uvedl, že Česká republika – , Jméno žalovaného A, je oprávněn prodávat státní půdu, a to pouze za podmínek a postupem stanoveným v zákoně č. 503/2012 Sb., kdy i při prodeji zemědělských pozemků třetí osobě je povinen postupovat tak, aby účinně hájil majetkové zájmy státu při dodržování povinností při hospodaření s majetkem státu. Proto byl žalovaný povinen zaslat žalobcům návrh pachtovní smlouvy a dohodu o užívání pozemku parc. č. , hodnota, .

3. Po provedeném dokazování soud ve věci rozhodl dne , datum, tak, že žalobě vyhověl. Toto své rozhodnutí soud odůvodnil tak, že má za to, že v řízení bylo prokázáno, že žalobci předmětný pozemek vydrželi (mimořádné vydržení), tedy jsou vlastníky předmětného pozemku. Tehdy soud toto své rozhodnutí odůvodnil tak, že má za to, že podmínky držby (mimořádné držby) byly ze strany žalobců splněny. Žalobci se chopili držby poté, co koupili výše uvedené nemovitosti a přilehlý pozemek začali užívat jako zahradu, a to v přesvědčení, že jim toto právo náleží. Činili tak nepřetržitě nejméně od roku 1989, resp. 1993. Zároveň soud nedospěl k závěru, že by žalobci jednali v nepoctivém úmyslu, když se v roce 1989, resp.1993 ujali držby. Žalobci fakticky pokračovali ve stejném způsobu užívání pozemku jako zahrady.

4. Žalovaný podal proti rozhodnutí soudu odvolání. Odvolací soud rozsudek zdejšího soudu zrušil a dal soudu pokyny, jak má dál ve věci pokračovat. Na základě pokynů odvolacího soudu, soud žalobce podle ust. § 118a odst. 1 a 3 zák. č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) vyzval k doplnění skutkových tvrzení stran okolností výrazně svědčících v jejich prospěch a žalovaného podle stejného ustanovení poučil o tom, že nic netvrdí o tom, proč po dobu 20 let proti držbě obou žalobců nijakým způsobem nezasáhl.

5. V reakci na toto poučení žalobci uvedli, že ač judikát Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 647/2023 ze dne 28. 12. 2023 v době rozhodování soudu ještě neexistoval, tak Nejvyšší soud ČR v tomto judikátu mimo jiné uvádí, že od kritéria, kdy se držitel ujme držby nemovité věci, která svou rozlohou přesahuje velikost původně nabytého o více než 50 % lze za určitých podmínek odhlédnout. Žalobci ve svém vyjádření přímo citují následující část výše uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky: „Jestliže je poměr výměry nabytého pozemku s pozemkem, jehož držby se držitel bez právního důvodu chopil (…), pak nebyly-li tu okolnosti výrazně svědčící v jeho prospěch (…), jde o držbu nabytou v nepoctivém úmyslu.“ Na to žalovaní navazují výčtem výjimek svědčících ve prospěch držitelů: pokud byl pozemek odnepaměti připlocen k pozemku právních předchůdců držitele; pokud byl tento „připlocený“ pozemek právními předchůdci a rodinnými příslušníky spolu s původním pozemkem užíván; pokud přístup na tento „připlocený“ pozemek byl možný jen z usedlosti držitele; pokud je sporný pozemek nepravidelného tvaru v nepřehledném terénu; pokud byl držitel uveden v omyl znalcem. Dále žalobci k tomu uvádí, že v případě, že by byla splněna, byť jen některá z těchto výjimek ze strany držitelů, nelze nepoctivý úmysl na straně držitelů dovodit. Žalobci uvedli, že vyjma výjimky „sporný pozemek je nepravidelného tvaru v nepřehledném terénu“ naplňují všechny ostatní výše Nejvyšším soudem ČR uvedené výjimky, za kterých nelze nepoctivý úmysl na straně držitelů dovodit. K tomu dá žalobci UV, že po celou o sporný pozemek pečovali a řádně jej obhospodařuje-li a hraje děl ve prospěch státu též všechny poplatky, jejichž úhradě je povinen právě vlastník nemovitosti. K odvolacím soudem citovanému rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1241/2022 ze 27. 9. 2022 pak žalobci uvedli, že nejvyšší soud ve svém rozhodnutí též hovoří o tom, že ke kvalifikaci držby jako „držby, nikoliv v nepoctivém úmyslu“ postačí držba v přesvědčení, že se jí nepůsobí nikomu újma. V souvislosti s tímto žalobci uvádí, že poté, kdy se dověděli, že nejsou zapsáni v katastru nemovitostí jako vlastníci předmětného pozemku, začali s žalovaným věc řešit, tj. nesnažili se na úkor žalovaného, popřípadě k jeho újmě předmětný pozemek neprávem užívat.

6. Žalobci pak v reakci na vyjádření žalovaného odkázali na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 347/22 ze dne 14. 2. 2023, ve kterém Ústavní soud uvádí: „Smyslem a účelem institutu mimořádného vydržení, jak plyne z důvodové zprávy, je poskytnout ochranu faktickým stavům, jejichž základ je pochybný nebo sporný, kdy domnělé vlastnictví trvá značně šlo. To se týká situací, kdy byl převeden pozemek o chybně stanovené (větší) výměře, než je výměra skutečná, takže nabyvatel v dobré víře drží něco jiného, než pro co mu svědčí vlastnický titul. Nemůže však sloužit k ochraně zjevné lsti a podvodu. A dále odkázali na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 476/24 ze dne 6. 3. 2024, ze kterého citují: „Z judikatury i literatury se přitom podává, že při mimořádném vydržení podle § 1095 občanského zákoníku se požadavek poctivé držby nahrazuje požadavkem absence nepoctivého úmyslu. Patrně postačí „držba v přesvědčení, že se jím nepůsobí nikomu újmu“; jde zde o kritérium podobné dobré víře „v méně přísnému pojetí“. Nepoctivý úmysl musí prokázat ten, kdo mimořádné vydržení popírá, a to důkazem okolností, z nichž by rozumná osoba v postavení jednajícího dospěla k závěru, že působí bezpráví.“7. Žalovaný v reakci na výše uvedené poučení soudem uvedl, že zák. č. 503/2012 Sb., přešel předmětný majetek spolu s ostatními rozsáhlým majetkem na státní pozemkový úřad, který je příslušný hospodařit s předmětným majetkem doposud. A právě velký objem převzatého majetku, který obhospodařuje pobočka Státního pozemkového úřadu KPÚ v , adresa, je důvod, proč tento úřad nezasáhl proti držbě žalobců. Tato pobočka převzala v souladu se zák. č. 229/1991 Sb. zemědělský majetek od různých organizačních složek i od státních podniků. Do toho probíhala restituční řízení dle zákona o půdě apod. V důsledku těchto skutečností, zde probíhalo velké množství náročných restituční řízení a následně i pozemkových úprav. Při objemu, kdy státní pozemkový úřad spravuje řádově desetitisíce pozemků po celé republice, je velmi obtížné všechny pozemky jednotlivě prověřit, zda někdo neoprávněně či protiprávně užívá pozemek bez souhlasu a vědomí vlastníka. Žalovaný dále poukazuje na to, že v letech 1990-1993 žalobci prováděli stavbu a probíhalo u nich stavební řízení k jejich novostavbě, ze kterého jim muselo být jasné, že předmětný pozemek k pozemku, na kterém probíhala stavba, nepatří.

8. Již dříve soud provedl důkazy, z nichž zjistil následující skutečnosti: jako doklad prokazující oprávněnost užívání poslali žalobci po jeho výzvě žalovanému spolu s dopisem ze dne , datum, geometrický plán číslo , hodnota, ze dne , datum, . K tomu žalovaný uvádí, že výše uvedený geometrický plán byl vyhotoven za účelem zaměření rodinného domu na pozemku parc. č. st. , hodnota, v katastrálním území , adresa, . Geometrický plán není dokladem prokazujícím nabytí vlastnického práva k pozemku parc. č. , hodnota, . Geometrický plán jen zobrazuje stav pozemků k datu jeho vyhotovení. Z tohoto geometrického plánu navíc vyplývá, že pozemek parc. č. , hodnota, nebyl zapsán na jejich listu vlastnictví, tj. na listu vlastnictví č. , hodnota, , ale naopak na listu vlastnictví č. , hodnota, . Žalobci žalovanému tedy nepředložili žádný, a to ani domnělý právní titul, kterým by prokazovali svoji dobrou víru, že jim pozemek po právu patří. Žalovaný dále k předmětnému pozemku uvedl, že pozemek KN parc. č. , hodnota, odpovídá části pozemku bývalého pozemkového katastru PK , hodnota, tento pozemek byl zapsán v knihovní vložce č. , hodnota, k jedné polovině každému z manželů , jméno FO, a , jméno FO, dle kupní smlouvy ze dne , datum, . Na základě vyhlášky Okresní správní komise v Mikulově v obci Prátlsbrun ze dne , datum, došlo ke konfiskaci tohoto majetku zapsaného na manžele , jméno FO, podle dekretu číslo , Anonymizováno, Sb. Z výpisu z knihovní vložky č. , hodnota, rovněž vyplývá, že původní pozemek parc. č. , hodnota, s domem č. p. , Anonymizováno, byl z této knihovní vložky odepsán a zapsán do nové vložky č. , hodnota, z pozemkové knihy. Tyto předmětné nemovitosti, které byly následně v roce 1950 patrně předmětem přídělů a následných převodů nikdy neobsahovaly pozemek parc. č. , hodnota, . Ze všech uvedených důvodů proto žalovaný navrhuje, aby soud žalobu zamítl.

9. Mezi účastníky není sporu o tom, že žalovaný je toho času v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník pozemku parc. č. , hodnota, o výměře , hodnota, m2. Nabývacím titulem pro žalovaného byla Vyhláška Okresní správní komise v , Anonymizováno, ze dne , datum, o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců…v obci , Anonymizováno, . Dále mezi účastníky není sporu o tom, že žalobci jsou spoluvlastníky (SJM) pozemku parc. č. st. , hodnota, – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. , hodnota, – rodinný dům, to vše zapsáno na listu vlastnictví č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, a obec , adresa, u , právnická osoba, pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , který nabyli na základě smlouvy o převodu nemovitostí ze dne , datum, .

10. V pokračujícím řízení dále soud provedl následující důkazy: Z e-mailové korespondence ze dne , datum, má soud za prokázané, že , jméno FO, (, jméno FO, ) psala své sestře, že zjistila, že pozemek za domem nepatří jejich rodičům. Zároveň z tohoto i mailů je zřejmé, že žalobci věc chtěli řešit např. kupních smlouvou.

11. Ze znaleckého posudku , Anonymizováno, ze dne , datum, zpracovaného , tituly před jménem, , jméno FO, má soud za prokázané, že v posudku, jehož účelem byl převod nemovitostí mezi občany je uvedeno, že k domu náleží mimo jiné hnojniště, ovocné stromoví, viničné porosty a okrasné dřeviny. Tyto součásti byly zároveň v posudku i oceněny a jejich hodnota byla součástí výsledné ceny.

12. Z výpisu z katastru nemovitostí listu vlastnictví č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, , obec , adresa, má soud za prokázané, že vlastníkem pozemku , hodnota, o výměře , hodnota, m² je Česká republika.

13. Z dopisu Ohlášení vzniku práva správy Pozemkového fondu ČR … ze dne , datum, má soud za prokázané, že , právnická osoba, ČR tímto dopisem oznámil Katastrálnímu úřadu v , adresa, , pracoviště , adresa, vznik práva správy nemovitostí ve vlastnictví státu ve prospěch , právnická osoba, ČR k nemovitostem uvedeným v příloze tohoto ohlášení. Tato příloha mimo jiné obsahuje i předmětný pozemek.

14. Ze Stavebního povolení č. , Anonymizováno, ze dne , datum, má soud za prokázané, že tímto povolením byla žalobcům povolena stavba rodinného domu. Z tohoto stavebního povolení je navíc zřejmé, že se stavba nedotýkala žádného jiného pozemku než zastavěného pozemku. Součástí tohoto stavebního povolení je i vyjádření sousedů a situační plán.

15. Z Potvrzení , právnická osoba, , adresa, adresovaného žalobci a) ze dne , datum, má soud za prokázané, že tímto dokumentem bylo přiděleno jejich rodinnému domu č. p. , hodnota, .

16. Z geometrického plánu pro zaměření novostavby rodinného domu na st. p. č. , hodnota, má soud za prokázané, že v kolonce nabyvatel je uvedena číslovka „1“, přičemž v textu geometrického plánu je napsáno nabyvatel 1 - , jméno FO, a , jméno FO, , , adresa, , hodnota, . Zároveň je ale v tomto v geometrickém plánu zaznamenáno, že pozemek p. č. st. , hodnota, je zapsán na listu , hodnota, a pozemek p. č. , hodnota, je zapsán na listu vlastnictví č. , hodnota, .

17. Z Kolaudačního rozhodnutí č. , Anonymizováno, ze dne , datum, na soud za prokázané, že tímto rozhodnutím bylo žalobcům povoleno užívání stavby rodinného domku na pozemku p. č. st. , hodnota, v katastrálním území , adresa, .

18. Svědkyně , jméno FO, , narozená , datum, , dcera žalobců ve své výpovědi uvedla, že rodiče koupili pozemek se starým domem, když ještě byla malá. Dále uvedla, že si pamatuje starý dům, zahradu, i když to bylo ještě zavezen nepořádkem. Bylo to tam navezené nějaké harampádí, také si pamatuje tam byly kořeny starých stromů a keřů, které se odkopávaly, celý pozemek byl jednolitý kus až ke starému domu. Se sestrou vzadu na pozemku, který je nyní zahradou stanovali a stavěli si zde ze zbytku domečky pro panenky, taky se tam chodilo na toaletu, která byla v zadní části zahrady u hnojiště. Tehdy se pohybovaly volně po celém pozemku, nebylo rozlišeno ne, co je dvůr své zahrada. V následujících letech po nás jeho rodiče celý prostor rozdělili a nyní je to zahrada. K dotazu soudu, jakým způsobem byl pozemek užíván svědkyně uvedla, že od začátku se prostor zahrady užíval pro stavbu, bylo tam uskladněné dřevo, „hurdisky“, , právnická osoba, , který se postupně odebíral pro potřeby stavby. Jakmile zmizel , právnická osoba, , vysázely se tam stromy. Myslím, že je tam vysadila babička. Nikdo jiný pozemek neužíval, neboť ze všech stran byly ploty. K dotazu soudu ohledně toho, zda se způsob užívá ze strany rodičů nějak změnil poté co zjistili, že nejsou zapsáni jako vlastníci pozemků svědkyně uvedla, že se jejich vztah k užívání nijak nezměnil, že zahradu i nadále obhospodařují.

19. Žalobkyně b) ve své účastnické výpovědi uvedla, že dům koupili v roce 1989 a měli za to, že kupují i tu zahradu, protože prodejce, kterým dům prodával nás provedl pozemkem, zavedl nás na tu zahradu a ukázal nám ji a řekl, že k tomu domu patří ta zahrada. Nebylo tam nic, co by naznačovalo, že zahrada k domu nepatří. Následně poté jsme dům zbourali, zahradu dali do pořádku, neboť předtím byla zarostlá, ležela nějakou dobu ladem. Zahradu jsme dali do pořádku především s pomocí maminky žalobkyně a od té doby jí užívají jako vlastní, vysadili tam i stromy.

20. Na základě již dříve provedeného a následně podle pokynů odvolacího soudu doplněného dokazování soud dospěl k následujícímu skutkovému stavu: z Notářského zápisu sepsaného na Státním notářství v , adresa, dne , datum, má soud za prokázané, že prodávající , jméno FO, uzavřel s kupujícími , Jméno žalobce A, a , jméno FO, kupní smlouvu o prodeji domu č. , hodnota, se stpl. , hodnota, (, hodnota, m2), zaps. ve vl. , hodnota, nyní na LV , hodnota, , adresa, . Z Geometrického plánu číslo , hodnota, má soud za prokázané, že v tomto geometrickém plánu ověřeném , tituly před jménem, , jméno FO, jsou mimo jiné uvedeny následující informace: v kolonce „dosavadní stav“ jsou uvedeny pozemky st. , hodnota, o výměře , hodnota, m² zastavěná plocha a pozemek parc. č. , hodnota, o výměře , hodnota, m² zahrada, celkem , hodnota, m²; v kolonce „nový stav“ je uveden pozemek st. , hodnota, o výměře , hodnota, m² a pozemek parc. č. , hodnota, o výměře , hodnota, m² celkem , hodnota, m²; jako nabyvatel „nového stavu“ je označen číslicí „1“ , jméno FO, a , jméno FO, , , adresa, , hodnota, ; v kolonce v „porovnání se stavem evidence právních vztahů“ je uvedeno, že pozemek st. , hodnota, je zapsán na listu vlastnictví , hodnota, a pozemek pac. č. , hodnota, je zapsán na listu vlastnictví č. , hodnota, . Z Kolaudačního rozhodnutí č. , Anonymizováno, vydaného dne , datum, Městským úřadem v , Anonymizováno, – odborem výstavby a ÚP má soud za prokázané, že tímto rozhodnutím bylo povoleno užívání rodinného domku na pozemku parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, . Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne , datum, . Z výpisu z katastru nemovitostí listu vlastnictví č. , hodnota, pro obec , adresa, a katastrální území , adresa, má soud za prokázané, že vlastníky pozemku st. , hodnota, o výměře , hodnota, m² – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. , hodnota, – rodinný dům, jsou na základě smlouvy o převodu nemovitostí RI 587/1989 Kupní smlouvy ze dne , datum, a na základě kolaudačního rozhodnutí , Anonymizováno, ze dne , datum, , , Jméno žalobce A, a , Jméno žalobce B, . Z výpisu z katastru nemovitostí listu vlastnictví č. , hodnota, pro obec , adresa, a katastrální území , adresa, má soud za prokázané, že vlastníkem pozemku par. č. , hodnota, o výměře , hodnota, m² – zahrada, je Česká republika s právem hospodařit s tímto majetkem , Jméno žalovaného A, . Z listu B z knihovní vložky , Anonymizováno, má soud za prokázané, že , datum, byl dům na pozemku st. , hodnota, dle kupní smlouvy z , datum, převeden na , jméno FO, a , jméno FO, . Z Vyhlášky č. j. 6698/X. vydané Okresní správní komisí v Mikulově dne , datum, má soud za prokázané, že touto vyhláškou byl konfiskován mimo jiné i majetek , jméno FO, , bytem , hodnota, . Z listu A z knihovní vložky 2490 má soud za prokázané, že podle rozhodnutí o přídělu z , datum, vydaným KNV v Brně byla z této knihovní vložky odepsána parcela č. , hodnota, a dům č. p. , Anonymizováno, a tyto byly zapsány do nové vložky č. , hodnota, této pozemkové knihy. Z listu B z knihovní vložky , hodnota, má soud za prokázané, že , datum, byl dům na pozemku st. , hodnota, dle rozhodnutí o přídělu KNV v Brně ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, . Převeden do vlastnictví manželů , jméno FO, a , jméno FO, . Z listu A z knihovní vložky , hodnota, má soud za prokázané, že parcela č. , hodnota, a dům č. p. 195 byly zapsány do této vložky. Z leteckého snímku předmětných nemovitostí je zřejmé, jakou část zaujímá dům s nádvořím a jakou část zaujímá přilehlá zahrada. Z tohoto snímku je mimo jiné také zřejmé, že tento pozemek není přístupný z jiné nemovitosti. Z dopisu označeného „Zaslání dokumentů k podpisu“ adresovaného žalobcům Státním pozemkovým úřadem ze dne , datum, má soud za prokázané, že , Jméno žalovaného A, tímto dopisem žalované vyzval k zaplacení úhrady za užívání nemovité věci (předmětného pozemku) a k podpisu pachtovní smlouvy. V tomto dopise je mimo jiné uvedeno: „V naší evidenci není založena žádná smlouva, která by vás k užívání opravňovala a neevidujeme žádnou částku, kterou byste za užívání v tomto období platili. Pokud takováto smlouva není v naší evidenci pouze nedopatřením, omlouváme se a dovolujeme si vás požádat o vysvětlení, resp. doložení právního titulu užívání, a také uskutečněných dosavadních plateb za užívání.“ Přílohou tohoto dopisu pak byla Dohoda o zaplacení úhrady za užívání nemovité věci č. , spisová značka, a Pachtovní smlouva č. , spisová značka, . Z dokumentu označeného jako Dohoda o zaplacení úhrady za užívání nemovité věci č. , spisová značka, má soud za prokázané, že žalovaný žalobcům zaslal návrh dohody o zaplacení úhrady za užívání pozemku parc. č. , hodnota, , a to za období od , datum, do , datum, , celková částka této úhrady činí , částka, . Tento dokument není podepsán žádnou ze stran. Z dokumentu označeného jako Pachtovní smlouva č. , spisová značka, má soud za prokázané, že žalovaný žalobcům zaslal návrh pachtovní smlouvy na pozemek parc. č. , hodnota, – přídomovní zahrada; v návrhu této smlouvy bylo uvedeno, že se se uzavírá na dobu od , datum, na dobu neurčitou a pachtovné bylo navrženo ve výši , částka, ročně. Tento dokument není podepsán žádnou ze stran. Z dopisu označeného jako „Žádost o řešení užívání pozemku, možnost odkupu, upozornění na možnost vydržení“ adresovaného Státnímu pozemkovému úřadu právním zástupcem , Jméno advokáta, ze dne , datum, má soud za prokázané, že tímto dopisem žalobci prostřednictvím svého právního zástupce požádali žalovaného o řešení problému, který zjistili nahlédnutím do katastru nemovitostí pomocí dálkového přístupu přes internet. Žalobci žalovaného vyzvali, že mají zájem celou věc řešit smírně, a to tak, že by byli ochotni předmětný pozemek koupit. Zároveň žalovaného upozornili na to, že v případě, kdy bude požadována neúměrně vysoká kupní cena se pokusí o řešení prostřednictvím soudu v řízení o určení vlastnictví v důsledku vydržení, popřípadě mimořádného vydržení. Z dopisu označeného jako „Sdělení k žádosti o žádost o řešení užívání pozemku, možnosti odkupu nemovité věci“ zaslaného Státním pozemkovým úřadem , Jméno advokáta, ze dne , datum, má soud za prokázané, že žalovaný k žádosti žalobců těmto mimo jiné sdělil: uživatel, který ve stanovené lhůtě nezaplatí nebo alespoň neuzná celý dluh … je dlužníkem , právnická osoba, po lhůtě splatnosti se všemi důsledky z toho plynoucími pro prodej půdy uzavíráním pachtovních smluv, nájemních smluv, dodatku k nim atd. , Jméno žalovaného A, v tomto dopise žalobce prostřednictvím jejich právního zástupce vyzval k doložení nabývacích dokladů prokazujících vlastnictví pozemku parc. č. , hodnota, . Z dopisu označeného Doložení podkladů zaslaného Státnímu pozemkovému úřadu, pobočka , adresa, právním zástupcem žalobců ze dne , datum, soud za prokázané, že tímto dopisem žalobci reagovali na výzvu žalovaného, k doložení dokladů, na základě nichž se domnívali, že jsou vlastníky předmětného pozemku. V tomto dopise je uvedeno, že se jedná zejména o geometrický plán, zhotovený v návaznosti na provedenou rekonstrukci a stavební úpravy stavby na pozemku parc. č. st. , hodnota, ; na podkladě tohoto geometrického plánu byly též upraveny hranice stavby č. p. , hodnota, v katastru nemovitostí. Z dopisu označeného Sdělení k doložení dokladů zaslaného Státním pozemkovým úřadem právnímu zástupci žalobců ze dne , datum, má soud za prokázané, že tímto dopisem , Jméno žalovaného A, sdělil žalobcům, že zaevidoval doklad (geometrický plán), který by měl potvrdit vlastnické právo žalobců k pozemku parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, . K tomu , Jméno žalovaného A, žalobcům sděluje, že žádný relevantní doklad svědčící o jejich vlastnickém právu k pozemku p. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, nebyl z jejich strany předložen, geometrický plán není nabývacím titulem. Dále k tomu , Jméno žalovaného A, uvádí, že vlastnické právo žalobců je nutné doložit řádným nabývacím titulem, nikoliv geometrickým plánem. Pokud se žalobci domnívají, že předmětný pozemek užívali v dobré víře a vlastnické právo tak nabyli vydržením, musel by o této skutečnosti rozhodnout příslušný soud. Z dopisů označeného jako Sdělení informací z daňového spisu daně z nemovitých věcí zaslaného Finančním úřadem pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště v , adresa, právnímu zástupci žalobce 1) ze dne , datum, má soud za prokázané, že výše uvedený správní orgán daňovému subjektu [žalobci 1)] na základě jeho žádosti sdělil informace týkající se jeho daňového spisu daně z nemovitých věcí týkající se pozemků parc. č. st. , hodnota, a parc. č. , hodnota, , vše obci , adresa, a katastrálním území , adresa, . Tyto informace byly pro větší přehlednost vloženy do tabulky v příloze tohoto sdělení. Z přiložené tabulky má pak soud za prokázané, že daňový poplatník , Jméno žalobce A, [žalobce 1)] platil daň z nemovitosti z pozemku parc. č. st. , hodnota, v katastrálním území , adresa, od roku 1993 do roku 2019 v pravidelných platbách. Stejně tak platil daň z nemovitosti za pozemek parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, od roku 1994 do roku 2019 rovněž v pravidelných platbách. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, , neteře žalobců má soud za prokázané, že tato si pamatuje, že teta a strýc koupili dům a postupně jej opravili začátkem devadesátých let, dále si pamatuje že společně s domem užívali i dvorek a zahradu. Nepamatuje si, že by někdo z žalobců někdy mluvil o tom, že zahrada není jejich. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, , sousedky žalobců, má soud za prokázané, že si tato pamatuje, že patřil manželům , jméno FO, s tím, že tito si postavili dům jinde a tento jim umožnili užívat po dobu, po kterou sami stavěli jejich sousední dům. Potom byl tento dům asi 2 roky prázdný a později ho koupili , jméno FO, a ti tento dům užívali, včetně zahrady. Že by zahrada , jméno FO, nepatřila, nikdy nic neslyšela, naopak ji překvapilo, když se na ni obrátili s tím, aby o tom podala soudu svědectví. Ze svědecké výpovědi svědkyně , jméno FO, dcera žalobců má soud za prokázané, že v době, kdy žalobci nemovitost koupili, byl pozemek rumištěm, nebyl nikým obhospodařován, nikdo se o něj nestaral, byly na něm staré stromy a keře. Navíc na tomto pozemku byla umístěna toaleta pro celý dům. V době stavby nového domu sloužil žalobcům pro uložení , právnická osoba, , k pozemku se nedalo dostat jinak, než přes stavbu domu, později přes dům ve vlastnictví žalobců. Po dokončení stavby žalobci s babičkou svědkyně zahradu „vyčistili“, odstranili staré stromy a keře, odkopali kořeny těchto stromů a keřů a pozemek začali užívat jako zahradu. , právnická osoba, na pozemek vysadila babička svědkyně. Původně stavební pozemek, dvůr a zahrada tvořily jeden celek, teprve později žalobci prostor „rozdělili“ na dvůr a zahradu. Předmětný pozemek nikdy nikdo jiný neužíval. Způsob užívání pozemku se nezměnil ani poté, kdy se žalobci dověděli (náhledem do katastru nemovitostí přes vzdálený přístup), že nejsou vlastníky tohoto pozemku. Dále má soud z její výpovědi za prokázané, že nikdo jiný nikdy předmětnou nemovitost neužíval a nikdo vůči žalobcům neuplatňoval vlastnické nebo jiné právo. Z výpovědi účastnice řízení pak vyplynulo, že společně s manželem (dalším účastníkem řízení) dům koupili v roce 1989 a měli za to, že kupují i tu zahradu, protože prodejce, kterým dům prodával, je provedl stávajícím domem, zavedl je i na zahradu a ukázal jím ji a řekl, že k tomu domu patří i ta zahrada. Nebylo tam nic, co by naznačovalo, že zahrada k domu nepatří. Po výstavbě nového domu dali zahradu do pořádku, neboť předtím byla zarostlá, ležela nějakou dobu ladem. Na zvelebení zahrady se podílela maminka také žalobkyně a od té doby jí užívají jako vlastní, vysadili tam i stromy.

21. K vydržení vlastnického práva k movité věci je potřebná nepřerušená držba trvající tři roky. K vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let (ust. § 1091 odst. 1 a 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

22. Podle ust. § 1089 odst. 1 o. z. drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví.

23. Podle ust. § 1090 odst. 1 o. z. se k řádnému vydržení vyžaduje pravost držby, a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci, nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou.

24. Podle ust. § 991 o. z. je držba řádná, pokud se zakládá na platném právním důvodu. Kdo se ujme držby bezprostředně, aniž ruší cizí držbu, nebo kdo se ujme držby z vůle předchozího držitele nebo na základě výroku orgánu veřejné moci, je řádným držitelem.

25. Podle ust. § 992 odst. 1 o. z. kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví, nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží.

26. Podle ust. § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. Dle důvodové zprávy k tomuto ustanovení je účelem mimořádného vydržení poskytnout ochranu faktickým stavům, jejichž základ je sice pochybný nebo sporný, ale kde tvrzené nebo domnělé vlastnictví trvá značně dlouhou dobu.

27. V tomto duchu je umožněno vydržet vlastnické právo tomu, kdo neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá, ale jeho držba trvala po dvojnásobně dlouhou vydržecí dobu. To neplatí, pokud ten, kdo vydržení popírá, prokáže osobě, která se mimořádného vydržení dovolává, její nepoctivý úmysl. Zákon tedy pro mimořádné vydržení nepožaduje řádnost držby, musí se však jednat o držbu „nikoliv v nepoctivém úmyslu“.

28. Podle ust. § 3066 o. z. se do doby stanovené v ust. § 1095 započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

29. Ústavní soud ČR k posuzování otázky mimořádného vydržení (např. v rozhodnutí sp. zn. III. ÚS 476/24 ze dne 6. 3. 2024) uvedl: „Konkrétně Nejvyšší soud s ohledem na shora vyložená východiska zdůraznil, že ujme-li se nabyvatel spolu s pozemkem, který nabyl do vlastnictví, i držby části sousedního pozemku, neznamená to bez dalšího, že jedná v nepoctivém úmyslu, a to dokonce ani tehdy, je-li jeho držba nepoctivou. Samotná nedbalost držitele totiž držbu v nepoctivém úmyslu nezakládá, nutný je úmysl držitele. Jsou-li však okolnosti případu tak zjevné, že průměrný člověk při běžné péči a opatrnosti musí bez pochybností poznat, že se ujímá držby pozemku o výrazně větší rozloze, než jaký nabyl, lze učinit závěr o nikoliv poctivém úmyslu nabyvatele. Nestačí tu však pouhý omyl držitele, byť i jinak neomluvitelný, situace musí být taková, že je třeba učinit závěr, že o rozdílu věděl, resp. vědět musel, přičemž je nutno vždy přihlížet k individuálním okolnostem každého případu. Ústavní soud přitom s ohledem na konkrétní okolnosti případu konstatuje, že závěr Nejvyššího soudu je z ústavněprávních hledisek udržitelný.“30. Nejvyšší soud ČR (např. v rozsudku 22 Cdo 2307/2022ze dne 10. 5. 2023) uvedl: „Jestliže byl tedy poměr výměry nabytého pozemku s pozemkem, jehož držby se držitel bez právního důvodu chopil (sousedním pozemkem), tak velký, že držiteli muselo být nepochybně jasné, že drží více, než nabyl (výměra takto drženého pozemku dosahovala zpravidla výrazně více než 50 % výměry pozemku koupeného či jinak nabytého), pak, nebyly-li tu okolnosti výrazně svědčící v jeho prospěch (např. sporný pozemek byl od nepaměti připlocen k pozemku právních předchůdců držitele a s nimi jako rodinnými příslušníky užíván, přičemž přístup na něj byl možný jen z usedlosti držitele, šlo o pozemek nepravidelného tvaru v nepřehledném terénu, nebo držitel byl do omylu uveden znalcem, jeho výměra nebyla ve smlouvě uvedena), jde o držbu nabytou v nepoctivém úmyslu. Je též třeba zvážit, proč skutečný vlastník nemovitosti proti držbě po dobu 20 let nezasáhl. Vždy bude záležet na komplexním a individuálním posouzení věci. Výslednou úvahu odvolacího soudu dovolací soud zpochybní, jen bude-li zjevně nepřiměřená.“31. Z obsahu spisu vyplývají pro věc následující rozhodné skutečnosti: dne , datum, podal žalobce 1) a žalobkyně 2) u zdejšího soudu žalobu, kterou se s odůvodněním, že jsou vlastníky pozemku parc. č. st. , hodnota, – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. , hodnota, - rodinný dům, zapsáno na listu vlastnictví č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, a obec , adresa, , domáhali určení že jsou vlastníky pozemku parc. č. , hodnota, , který bezprostředně navazuje na parc. č. st. , hodnota, a který od samého začátku užívají jako zahradu. Vlastnictví k výše uvedeným nemovitostem žalobci nabyli tak, že kupní smlouvou ze dne , datum, koupili pozemek parc. č. st. , hodnota, – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. , hodnota, - rodinný dům. Tento dům následně přestavěli; povolení užívání domu (kolaudace) proběhlo v roce 1993. Žalobci od počátku užívali přilehlý pozemek (předmětný pozemek) tak, jako že jim patří. V době stavby nového domu ho používali jako skladiště pro , právnická osoba, , mimo jiné ne něm byla do doby skončení stavby umístěna toaleta. Po skončení stavby jej zkultivovali a vytvořili z něj zahradu. Jako zahradu jej užívali i právní předchůdci, kteří zde vysadili stromy apod. V přesvědčení, že jim předmětný pozemek patří je utvrzoval i geometrický plán, který si za účelem zaměření stavby nechali zpracovat a ve kterém je mimo jiné uvedeno, že „nabyvatelem“ i pozemku parc. č. , hodnota, je , jméno FO, a , jméno FO, . Proto se žalobci také v roce 1994 „přihlásili“ k placení daně z nemovité věci a tuto daň od tohoto roku pravidelně platili. Dále žalobci uvedli, že tento vždy užívali v přesvědčení, že je jejich, a to také z důvodu, že na tento pozemek není jiný přístup, než přes pozemek parc. č. st. , hodnota, . Žalovaný vůči nim svá práva uplatnil až v roce 2019, a to na základě iniciativy žalobců. V reakci na výzvu žalovaného ze dne , datum, reagovali po poradě s právním zástupcem tak, že jsou připraveni celou věc řešit a primárně mají zájem věc řešit smírně, tedy tak, že by pozemek od žalovaného v případě přijatelné ceny odkoupili. Zároveň žalovaného upozornili na to, že v případě neúměrné ceny si myslí, že předmětný pozemek vydrželi. Žalovaný jako podmínku jednání o prodeji stanovil nutnost zaplacení pachtovného za celou dobu užívání, resp. alespoň nepromlčenou část.

32. Jak už bylo výše konstatováno, mezi stranami není sporné, že v současné době je jako vlastník předmětného pozemku v katastru nemovitostí zapsán žalovaný.

33. Na základě uvedeného skutkového stavu vycházel soud z citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žalobci předmětný pozemek vydrželi. Soud má za to, že podmínky držby (mimořádné držby) byly ze strany žalobců splněny s ohledem na to, že pro držbu je vyžadováno, aby držitelova vůle směřovala k výkonu podstatného obsahu práva držby, ve smyslu úmyslu směřujícího k faktickému výkonu obsahu tohoto práva, přičemž není podstatné, zdali se tento zakládá na právním důvodu. Žalobci se chopili držby poté, co koupili výše uvedené nemovitosti a přilehlý pozemek začali užívat jako zahradu, a to v přesvědčení, že jim toto právo náleží. Činili tak nepřetržitě nejméně od roku 1989. Z doplněného dokazování má pak za prokázané, že žalobci od počátku pozemek za domem (o kterém byli prodávajícími informováni, že patří k prodávaným nemovitostem a který v té době byl neudržovaným rumištěm) užívali, nejprve jako prostor pro uskladnění , právnická osoba, , ale také na něm byla v době stavby jediná toalety pro dům a později stavbu nového domu. Po dokončení stavby nového domu potom tento pozemek vyčistili, odstranili z něj staré stromy a keře a používali jej jako zahradu, která k domu patří, a to i proto, že na tento pozemek, ani v době koupě starého domu, ani po dostavbě domu nového, nebyl jiný přístup, než přes pozemek, resp. dům žalobců. Zároveň se žalobci, jako osoby, přesvědčené, že jsou vlastníky tohoto pozemku přihlásili k placení daně z nemovitosti a tuto daň po celou dobu užívání platili. Z tohoto jejich chování nelze nijakým způsobem soudit, že by jím chtěli při převzetí držby kohokoliv poškodit nebo mu způsobit jakoukoliv újmu. Tedy soud má za to, že se žalobci držby nechopili v ne nepoctivém úmyslu. Z provedeného dokazování je navíc zřejmé, že se žalovaný o předmětný pozemek nestaral, a to ani v době před tím, než jej začali užívat žalobci. Tedy za okolnost výrazně svědčící ve prospěch žalobců lze tedy považovat i to, že v případě, že by se držby pozemku nechopili, tak by se o tento pozemek nikdo nestaral, tzn. pravděpodobně by zarostl plevelem, náletovými stromy a keři, tedy žalobcům, pokud nechtěli mít za domem rumiště a „prales“ nezbylo nic jiného, než se ujmout držby toto pozemku, vyčistit a starat se o něj. To že v té době žalovaného nevyzvali k tomu, aby se o svůj majetek staral, vyplývalo z toho (jak bylo výše uvedeno), že sami byli přesvědčeni o tom, že jim patří. Soud v této souvislosti dále konstatuje, že z hlediska držby zásadně není důležité, zda si držitel uvědomuje právní důsledky držby či zda chce, aby tyto nastoupily; o právní stránce věci nemusí vůbec vědět. Podstatné je, že se žalobci vědomě (chtěně) chovali způsobem, který odpovídal obsahu vlastnického práva, a že tak činili pro sebe, aniž by měli v úmyslu kohokoliv poškodit.

34. Právní obrana žalovaného poté, co byl soudem poučen, že právě on je ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ) tou stranou sporu, která má povinnost tvrdit a prokázat, že se žalobci ujali držby v nepoctivém úmyslu, spočívala v tvrzení, že žalobci při koupi domu žádný další pozemek nekoupili, tím spíš nekoupili pozemek o výměře přesahující 50% pořizovaného pozemku a že jim to muselo být zřejmé, když koupili pouze stavební pozemek a na něm stojící dům. Žádné další důkazy prokazující nepoctivý úmysl žalobců soudu nepředložili.

35. Proto také soud po doplnění dokazování (podle pokynů odvolacího soudu) setrval na svém původním závěru, že nelze dojít k závěru, že by žalobci jednali v nepoctivém úmyslu, když se v roce 1989 ujali držby (začali ji vykonávat jako osoby, jimž takové právo podle zákona náleží.), Žalobci fakticky pokračovali ve stejném způsobu užívání pozemku předmětného jako zahrady. Rovněž nebylo mezi účastníky sporu o tom, že nikdo nejméně do roku 2019 takovému užívání pozemku parc. č. , hodnota, nebránil. Bez významu v této souvislosti není ani okolnost, že ani žalovaný v roce 2019 nevyzval žalobce, aby ukončili užívání jeho pozemku.

36. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3387/2021 ve vztahu k výkladu ust. § 1095 o. z. uzavřel, že pojem „nepoctivý úmysl“ použitý v ust. § 1095 o. z. neznamená „nepoctivou držbu“ (ust. § 992 odst. 1 o. z., věta druhá) a že k mimořádnému vydržení se nevyžaduje poctivá držba ve smyslu ust. § 992 odst. 1 o. z. Při výkladu sousloví „nepoctivý úmysl“ Nejvyšší soud s přihlédnutím k principu poctivosti (ust. § 6 odst. 1 o. z.), jako určitého standardu chování v právních vztazích, vyžadujícího čestnost, otevřenost a povinnost brát ohledy na zájmy druhé strany, dospěl k závěru, že mimořádné vydržení se neopírá o dobrou víru, ale o poctivost držitele, resp. o nedostatek „nepoctivého úmyslu“ spočívajícího především ve vědomosti toho, že ujmutím se držby není působena jinému bezdůvodně újma. Nejvyšší soud tak ve shora uvedeném rozhodnutí uzavřel, že podmínkou mimořádného vydržení (ust. § 1095 o. z.) není poctivá držba (ust. § 992 odst. 1 o. z.), ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele; ten drží věc v přesvědčení, že jeho držba nepůsobí nikomu újmu. Kritéria uvedená v ust. § 992 odst. 1 o. z., resp. dříve v ust. § 130 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku, se tu neuplatní. Držba v nepoctivém úmyslu přitom představuje situaci, kdy držitel je nebo objektivně musí být přesvědčen, že svou držbou jedná protiprávně nebo že jeho držba působí bezpráví, nespravedlnost, škodu nebo újmu. Mimo jiné i ta okolnost, že se žalobci přihlásili k placení daně z nemovitosti a tuto pravidelně platili, svědčí o tom, že neměli v úmyslu způsobit žalovanému jakoukoliv újmu. V případě „držby nikoliv v nepoctivém úmyslu“ však držitel nemusí být pozitivně přesvědčen o tom, že mu držené právo skutečně náleží. Navíc ani vědomost toho, že držiteli držené právo nenáleží, sama o sobě nevylučuje dobrou víru v jejím negativním vymezení, a nebrání tak mimořádnému vydržení dle ust. § 1095 o. z. Důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu držitele tíží toho, kdo vydržení popírá. V této souvislosti soud podle ust. § 118a o. s. ř. žalovaného poučil o tom, že v průběhu řízení nic netvrdí o držbě žalovaných v nepoctivém úmyslu a zároveň mu poskytl lhůtu k doplnění tvrzení a navržení důkazů. V reakci na toto poučení žalovaný zopakoval svá již dříve uváděná tvrzení o tom, že s ohledem na obsah kupní smlouvy i s ohledem na obsah výše uváděného geometrického plánu muselo být žalobcům zřejmé, že nejsou vlastníky předmětného pozemku. Soud tedy v předmětné věci neshledal, že by žalovaný tvrdil, resp. prokázal, že si žalobci museli být či byli vědomi toho, že svou držbou (užíváním předmětného pozemku jako zahrady) jednají protiprávně, resp. že jejich držba působí žalovanému bezpráví, škodu nebo jinou újmu.

37. S ohledem na shora uvedené skutečnosti a délku držby žalobci, která přesahuje dobu dvaceti let, s níž zákon spojuje mimořádné vydržení (ust. § 1095 o. z.), a zároveň protože v dalším dokazování bylo žalobci prokázáno, že existují okolnosti výrazně svědčící v jejich prospěch soud dospěl k závěru, že žalobci vydrželi vlastnické právo k předmětnému pozemku. V souvislostmi výrazně svědčícími ve prospěch některého z účastníků Nejvyšší soud ČR příkladmo uvádí tyto okolnosti: „sporný pozemek byl od nepaměti připlocen k pozemku právních předchůdců držitele a s nimi jako rodinnými příslušníky užíván, přičemž přístup na něj byl možný jen z usedlosti držitele, šlo o pozemek nepravidelného tvaru v nepřehledném terénu, nebo držitel byl do omylu uveden znalcem, jeho výměra nebyla ve smlouvě uvedena.“ Z doplněného dokazování, zejména z výpovědi svědkyně , jméno FO, , jako i z výpovědi žalobkyně b) má soud za prokázané, že sporný pozemek byl v době pořízení původního domu připojen (připlocen; i když o připlocení v pravém slova smyslu nelze mluvit, neboť jak svědkyně , jméno FO, ve své výpovědi uvedla některé sousední nemovitosti v době pořízení domu byly opuštěny a plot zde prostě neexistoval), k pozemku právních předchůdců držitelů. V daném případě bylo rovněž prokázáno svědeckými výpověďmi, že právní předchůdci držitelům při předání domu sdělili, že pozemek za domem k domu patří. Mezi stranami v průběhu řízení nikdy nebylo sporným, že předmětný pozemek je přístupný pouze přes nemovitosti ve vlastnictví žalobců. V průběhu řízení bylo rovněž prokázáno, že žalobci mohli být uvedení v omyl znalcem, a to dokonce ve dvou případech: poprvé při seznámení se s výše uvedeným geometrickým plánem, z něhož žalobci mohli nabýt dojem, že jsou „vlastníky“ předmětného pozemku, neboť v tomto geometrickém plánu je mimo jiné uvedeno, že nabyvatelem pozemků v něm uvedených je „nabyvatel - , jméno FO, a , jméno FO, , , adresa, , hodnota, “. Podruhé ve znaleckém posudku zpracovaném , tituly před jménem, , jméno FO, , kdy předmětem ocenění byly i věci nacházející se na předmětném pozemku.

38. S ohledem na tvrzení žalobců, že stejným způsobem předmětný pozemek užívali i jejich právní předchůdci, se soud zabýval i otázkou, zda sporné právo nemohl vydržet i některý z jejich právních předchůdců. Soud v této souvislosti dospěl k závěru, že žádný z právních předchůdců žalobců nemohl vlastnické právo ke spornému pozemku vydržet, neboť v době účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, nepřicházelo mimořádné vydržení podle ust. § 1095 o. z. do úvahy, již proto, že se jeho držba nezakládala na právním důvodu, který by ve smyslu dřívější právní úpravy postačil ke vzniku vlastnického práva.

39. Vzhledem k tomu, že se žalobcům předloženými listinnými a dalšími důkazy (jejichž komplex tvoří ucelený komplex nepřímých důkazů, který představuje okolnosti výrazně svědčící ve prospěch žalobců), podařila prokázat tvrzení obsažená v žalobě a v doplnění tvrzení po poučení soudem, a protože se žalované nepodařilo prokázat, že by se žalobci držby předmětného pozemku ujali v nepoctivém úmyslu, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl.

40. Při opětovném rozhodování o nákladech řízení soud vycházel z toho, že o nákladech řízení bylo v původním rozhodnutí rozhodnuto správně, tedy soud o náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobcům, jenž byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ust. § 6 odst. 1 a ust. § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý z dvou úkonů právní služby dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) a. t. (za převzetí a přípravu zastoupení) s tím, že odměna byla snížena z původní částky , částka, podle ust. § 12 odst. 4 a. t., jelikož šlo o společný úkon při zastupování nebo obhajobě dvou nebo více osob, z částky , částka, (2 x , částka, ) za jednoduchou výzvu k plnění dle ust. § 11 odst. 2 písm. h) a. t. ze dne , datum, s tím, že odměna byla snížena z původní částky , částka, podle ust. § 12 odst. 4 a. t., z částky , částka, (, právnická osoba, 000 Kč) za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle ust. § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne , datum, s tím, že odměna byla snížena z původní částky , částka, podle ust. § 12 odst. 4 a. t., z částky , částka, (, právnická osoba, 000 Kč) za účast na jednání soudu dle ust. § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne , datum, s tím, že odměna byla snížena z původní částky , částka, podle ust. § 12 odst. 4 a. t., z částky , částka, (, právnická osoba, 000 Kč) za účast na jednání soudu dle ust. § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne , datum, s tím, že odměna byla snížena z původní částky , částka, podle ust. § 12 odst. 4 a. t. a z částky , částka, (, právnická osoba, 000 Kč) za účast na jednání soudu dle ust. § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne , datum, s tím, že odměna byla snížena z původní částky , částka, podle ust. § 12 odst. 4 a. t. včetně dvanácti paušálních náhrad výdajů po , částka, dle ust. § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši , částka, , a to v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada , částka, za 46 ujetých km v částce , částka, (, částka, za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,5 l/100 km a , částka, /km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle ust. § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce , částka, podle ust. § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada , částka, za 46 ujetých km v částce , částka, (, částka, za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,5 l/100 km a , částka, /km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle ust. § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce , částka, podle ust. § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada , částka, za 46 ujetých km v částce , částka, (, částka, za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,5 l/100 km a , částka, /km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle ust. § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce , částka, podle ust. § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Soud žalobcům nepřiznal vyúčtovaný nárok za následující úkony právní pomoci: replika k vyjádření žalovaného, vyjádření žalobců před nařízeným jednáním a sdělení důkazních návrhů. Tyto úkony soud nepovažuje za úkony potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. První dva výše uvedené úkony neobsahují žádná pro spor významná tvrzení a ani žádné návrhy důkazů, třetí úkon je návrh důkazů, tento návrh však měl být již obsahem žaloby, resp. podání učiněných před prvním jednáním ve věci. Dále soud konstatuje, že sazba mimosmluvní odměny byla stanovena podle ust. § 9 odst. 3 písm. a) „a. t.“, nikoliv podle hodnoty předmětného pozemku, jak to účtovali žalobci.

41. Dále tedy soud k nákladům podle stejných (výše uvedených principů) připočetl náklady odvolacího řízení a náklady řízení před okresním soudem. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem: z částky , částka, za odvolání dle § 11 odst. 1 písm. k) a. t. ze dne , datum, , z částky , částka, za písemné podání nebo návrh ve věci samé (písemné vyjádření k odvolání žalovaného) dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. ze dne , datum, , z částky , částka, za účast na jednání soudu (odvolací soud) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne , datum, , z částky , částka, za účast na jednání soudu (nalézací soud) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne , datum, , z částky , částka, za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření žalobců - doplnění skutkových tvrzení) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne , datum, , z částky , částka, za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření žalobců k doplnění skutkových tvrzení žalovaným) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne , datum, , z částky , částka, za účast na jednání soudu (nalézací soud) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. a z částky , částka, za účast na jednání soudu (nalézací soud) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne , datum, včetně osmi paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši , částka, , a to v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada , částka, za 101 ujetých km v částce , částka, (, částka, za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,5 l/100 km a , částka, /km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce , částka, podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada , částka, za 50 ujetých km v částce , částka, (, částka, za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,5 l/100 km a , částka, /km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce , částka, podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada , částka, za 50 ujetých km v částce , částka, (, částka, za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,5 l/100 km a , částka, /km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce , částka, podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada , částka, za 50 ujetých km v částce , částka, (, částka, za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,5 l/100 km a , částka, /km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce , částka, podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Soud žalobcům nepřiznal vyúčtovaný nárok za následující úkon právní pomoci: žádost o nahlížení do spisu (a nahlížení do spisu dne , datum, ). Tento úkon soud nepovažuje za úkon potřebný k účelnému uplatňování nebo bránění práva.