8 C 181/2018

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kowolowskou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení částky 525.000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 525.000 Kč se zákonným 9 % úrokem z prodlení ročně od 1. 7. 2018 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému k rukám jeho právního zástupce na náhradě nákladů řízení částku 139.590 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovanému , Jméno žalovaného, se vrací záloha složená na náklady důkazu výslechem svědka ve výši , právnická osoba, Kč.

1. Žalobce se domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 525.000 Kč s 8,05 % zákonným úrokem z prodlení od 1. 4. 2018 do zaplacení a po připuštěné změně žaloby zaplacení částky 525.000 Kč s 9 % zákonným úrokem z prodlení od 1. 7. 2018 do zaplacení, a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení, vzniklého užíváním vozidla žalobce žalovaným bez právního důvodu po dobu 35 měsíců do podání žaloby. Žaloba byla podána dne 28. 6. 2018 a době 35 měsíců tak odpovídá období od 28. 6. 2015 do 28. 6. 2018.

2. Rozsudkem č.j. , spisová značka, ze dne 11. 5. 2021 soud žalobu zamítl. Usnesením Krajského soudu v Brně č.j. , spisová značka, ze dne 22. 3. 2023 byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc byla vrácena k dalšímu řízení.

3. Žalobce ke svému návrhu uvedl, že je na základě kupní smlouvy, uzavřené dne 24. 2. 2011 mezi žalobcem jako kupujícím a společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, jako prodávajícím, výhradním vlastníkem nákladního motorového vozidla tovární značky MAZDA, VIN: , VIN kód, , registrační značka , SPZ, (dále "Automobil"). Kupní cena byla sjednána dohodou na částku 615.000 Kč včetně DPH. První část kupní ceny ve výši 307.500 Kč uhradil žalobce společnosti , právnická osoba, . v hotovosti při podpisu smlouvy, zbývající část měla být uhrazena prostřednictvím úvěru, poskytnutého žalobci společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, . V návaznosti na to byla téhož dne mezi žalobcem jako klientem, společností , právnická osoba, . jako věřitelem a společností , právnická osoba, . jako prodejcem uzavřena úvěrová smlouva, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 307.500 Kč, účelově vázaného na doplacení druhé části kupní ceny za Automobil. Poskytnutý úvěr se žalobce zavázal uhradit ve 36 měsíčních splátkách po 12.251 Kč sestávajících ze splátky úvěru ve výši 9.750 Kč a pojistného ve výši 2.501 Kč. Součástí úvěrové smlouvy bylo i ujednání o zajišťovacím převodu vlastnického práva a o výpůjčce, na základě kterého, bylo vlastnické právo k Automobilu převedeno na společnost , právnická osoba, . s účinností ke dni 24. 2. 2011 s rozvazovací podmínkou, podle které ujednání o zajišťovacím převodu práva zanikají okamžikem splnění veškerých závazků žalobce vůči věřiteli vyplývající z úvěrové smlouvy. Téhož dne byla uzavřena i dohoda o přistoupení k závazku mezi společností , právnická osoba, ., žalovaným jako přistupitelem a dalším dlužníkem na straně druhé, na jejímž základě žalovaný k závazku žalobce jako dlužníka z úvěrové smlouvy přistoupil a stal se solidárním spoludlužníkem vedle něj. Dne 1. 3. 2011 uzavřel žalobce jako pronajímatel s žalovaným jako nájemcem smlouvu o nájmu dopravního prostředku, kterou přenechal žalovanému do dočasného užívání Automobil za nájemné ve výši 8.333 Kč měsíčně bez DPH. Strany se dohodly, že po dobu trvání závazku vůči věřiteli , právnická osoba, . bude nájemné ze strany žalovaného považováno za uhrazené, když žalovaný společnosti , právnická osoba, . řádně uhradí měsíční splátku. Žalovaný hradil splátky do konce roku 2013 a Automobil užíval i nadále, ač od ledna 2014 nájemné nehradil. Žalobce proto v souladu s čl. II. nájemní smlouvy od ní odstoupil pro porušení povinnosti žalovaného dopisem ze dne 11. 6. 2014, doručeným žalovanému dne 30. 6. 2014. Od 1. 7. 2014 žalovaný Automobil užíval bez právního důvodu. Žalobce po výzvách společnosti , právnická osoba, . uhradil dlužné splátky z úvěrové smlouvy, veškeré závazky z ní vyplývající byly ke dni 10. 4. 2014 splněny. Protože žalovaný Automobil žalobci nevydal dobrovolně, podal vůči němu žalobce ve věci , spisová značka, žalobu o vydání Automobilu, které bylo vyhověno a žalobu o uhrazení dlužného nájemného do dne 19. 11. 2014, která byla zamítnuta. Nájemní smlouva ze dne 1. 3. 2011 byla posouzena jako neplatná s tím, že žalovanému bylo umožněno bezplatné užívání Automobilu. Na výzvu žalobce ze dne 2. 5. 2018 k úhradě bezdůvodného obohacení žalovaný sdělil, že se žalobce ústní dohodou zavázal na něj bezúplatně převést vlastnické právo k Automobilu, ale v případě takového ujednání by žalovaný k uzavření takové smlouvy vyzval bez zbytečného odkladu poté, kdy došlo ke splnění podmínek pro její uzavření, což učinil až výzvou ze dne 25. 5. 2018, tedy více než 4 roky od splacení úvěru, jehož poslední dvě splátky uhradil žalobce. Bezdůvodné obohacení je požadováno dle konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR, podle níž je majetkovým vyjádřením prospěchu vzniklého užíváním věci bez právního důvodu v částce odpovídající částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání věci, zpravidla formou nájmu. Při určení výše náhrady za užívání vozidla je třeba dle názoru Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 4022/2011 ze dne 6. 6. 2012 vyjít z cen nájemného, které v daném místě a čase platili nájemci za dlouhodobé užívání obdobných vozidel za obdobných podmínek. Vedle dlouhodobého nájemného vozidel v autopůjčovnách pak přichází jako základ pro určení výše obvyklého nájemného v úvahu např. obvyklá cena operativního leasingu, neboť při operativním leasingu leasingový pronajímatel umožňuje leasingovému nájemci užívání předmětu leasingu na určitou dobu, po které se věc vrací zpět pronajímateli. Žalobce svůj nárok vyčíslil podle cen operativního leasingu, nabízených ze strany leasingových pronajímatelů ve vztahu k automobilu typu Mazda pro období v délce 35 měsíců v rozmezí 10.000-15.000 Kč měsíčně a žalobce vychází z horní hranice 15.000 Kč, protože uváděné rozmezí se týká automobilů maximálně řady CX-5, tedy nižší řady. Stejný Automobil není na českém trhu nabízen a bez dalšího tak nelze sdělit cenu operativního leasingu. Jen jedna společnost vyčíslila cenu operativního leasingu u automobilu značky Mazda CX-9 na částku ve výši 27.000 Kč měsíčně. Žalobce po celou dobu, kdy žalovaný Automobil neoprávněně užíval, hradil veškerou údržbu s ním spojenou, tedy povinné ručení, silniční daň a některé další náklady spojené s provozem. Automobil měl ke dni 7. 2. 2020, kdy byl vydán žalobci, najeto 94.509 km. Vybavení 7místného vozidla popsal žalobce v seznamu, nacházejícím se na čl. 237 spisu. Uvedl, že v řízení , spisová značka, nedospěly soudy k závěru, že žalovanému svědčí právní důvod k bezúplatnému užívání do doby splnění jedné ze dvou žalovaným tvrzených podmínek. Žalovaný se opírá o údajný obsah neprokázané ústní dohody a neprokázání jejího konkrétního obsahu nemůže být chápáno jako absence spravedlivého důvodu pro uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Jen z údajné ústní dohody dovozuje žalovaný, že jednal poctivě a v dobré víře. Vozidlo nedržel z ospravedlnitelných důvodů, nereflektoval na výzvu k vydání Automobilu ze dne 11. 8. 2014 a nevykonal ani žádný úkon k tomu, aby byl veden v evidenci jako majitel. Ospravedlnitelným přestal být důvod užívání přinejmenším od výzvy k vydání vozidla, poté již žalovaný věděl o existenci sporu ohledně obsahu ústní dohody. Jako osoba s právním vzděláním musel vědět, že neprokáže-li obsah ústní dohody, bude se vycházet z kupní smlouvy. Nárok žalobce promlčen není, k úhradě žalovaného vyzval 11. 8. 2014. Od 18. 8. 2014 lze uvažovat o nároku na vydání bezdůvodného obohacení a žaloba byla podána dne 28. 6. 2018. Podle příjmového daňového dokladu akontaci uhradil žalobce a držení dokladu o platbě žalovaným neprokazuje, že akontaci uhradil žalovaný. Pro řízení o vydání bezdůvodného obohacení však není plátce akontace určující. O bezdůvodném obohacení je dle názoru soudů možno uvažovat až od chvíle, kdy žalovaný užíval Automobil bez souhlasu žalobce, tedy po 18. 8. 2014, kdy uplynula lhůta k vydání Automobilu stanovená ve výzvě ze dne 11. 8. 2014. Soudy v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, dospěly k závěru, že byla sjednána ústní dohoda, kdy byl žalovaný oprávněn Automobil bezplatně užívat a místo nájemného hradil za žalobce splátky úvěru. Odkazem na výdajový pokladní doklad se žalovaný snaží znevěrohodnit žalobce před soudem, z případu odsouzení statutárního orgánu žalobce nelze ale dovodit, že se tak stalo i v jiných případech. Námitky žalovaného a odkaz na obsah spisu , spisová značka, jsou bezpředmětné a bez vlivu na toto řízení, stejně jako rozsudek ve věci , spisová značka, . Žalobce vznesl námitku promlčení kompenzačního nároku žalovaného, pokud byla akontace hrazena v roce 2011, platbu akontace však žalovaný podle žalobce neprokázal.

4. Žalovaný uplatněný nárok neuznal. Uvedl, že mu bezdůvodné obohacení nevzniklo, protože byl oprávněn Automobil užívat na základě řádného titulu, resp. spravedlivého důvodu až do jeho vydání dne 7. 2. 2020. I kdyby bezdůvodné obohacení vzniklo, nelze nárok z něj žalobci přiznat pro rozpor s dobrými mravy a v důsledku jeho předchozího nepoctivého jednání, jemuž nelze poskytnout právní ochranu. Účastníci uzavřeli ústní dohodu poté, co žalovaný v roce 2011 řešil koupi motorového vozidla, na které neměl prostředky a nemohl ani získat úvěr. Z důvodu nadstandartních vztahů se zástupcem žalobce , jméno FO, se dohodli, že vozidlo v ceně 615.000 Kč vč. DPH, které si žalovaný vybral, formálně koupí od prodejce , právnická osoba, . žalobce, žalovaný uhradí prodejci akontaci 307.500 Kč a za účelem úhrady zbytku kupní ceny bude sjednán pro žalobce úvěr, ke kterému žalovaný přistoupí jako další dlužník a žalobce mu vozidlo přenechá k bezplatnému užívání do doby, než buď bude vozidlo na žalovaného převedeno bez doplatku s tím, že na kupní cenu bude započtena žalovaným hrazená akontace, anebo žalobce žalovanému akontaci vrátí. Kupní smlouva ze dne 24. 2. 2011 byla uzavřena za účasti , jméno FO, , jednajícího za společnost , právnická osoba, ., za účasti žalovaného a statutárního orgánu žalobce. Byl zrekapitulován obsah uvedené ústní dohody, kterou všichni odsouhlasili. Žalovaný při uzavření smlouvy uhradil prodejci akontaci 307.500 Kč a potvrzení o platbě bylo vystaveno na žalobce jako formálního kupce. Protože vozidlo měl nabýt žalovaný, nechal si originál dokladu. Za účelem úhrady druhé části kupní ceny byla sjednána dne 24. 2. 2011 úvěrová smlouva na úvěr splatný v 36 splátkách po 12.251 Kč, jako další dlužník k ní přistoupil žalovaný. Žalovaný měl zaplatit 34 splátek úvěru včetně pojistného a žalobce poslední 2 splátky včetně pojistného, poté měl převést vozidlo na žalovaného. Žalovaný 34 splátek zaplatil a čekal, že žalobce zaplatí poslední 2 splátky a poté převede vozidlo bez doplatku na žalovaného. Formální nájemní smlouvou ze dne 1. 3. 2011 se účastníci nikdy neřídili. Následně se vztahy žalovaného s , jméno FO, zhoršily, žalobce dohodu nedodržel a na žalovaného podal žalobu v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, , kde soud dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli ústní dohodu, jejíž část prohlásil za neprokázanou. Dovodil, že žalovaný byl oprávněn vozidlo užívat bezúplatně, vyšel však z formálního postavení žalobce coby vlastníka vozidla a uložil žalovanému vozidlo vydat. Protože nenastala ani jedna situace předpokládaná dohodou, tedy že vozidlo bude převedeno na žalovaného nebo žalobce žalovanému vrátí akontaci, je žalovaný oprávněn dosud vozidlo bezplatně užívat. Žalobce nemůže zneužít situaci, kterou svévolně vyvolal tím, že na žalovaného vozidlo nepřevedl a nevrátil mu ani akontaci. Podle důvodové zprávy k ust. § 2991 to, jaké obohacení je ospravedlněné a jaké nikoli, nelze usuzovat jen z existence nebo neexistence právního důvodu, ale i ze zásad slušnosti a zvyklostí soukromého života. I kdyby šlo o užívání bez právního důvodu, nemělo by to vyústit do povinnosti žalovaného nahradit údajné bezdůvodné obohacení. Žalovaný držel vozidlo z ospravedlnitelného důvodu ve smyslu zásad slušnosti a zvyklostí soukromého práva. Vyzval žalobce k převodu vozidla dne 25. 5. 2018, tady až 4 roky po úhradě poslední splátky proto, že od roku 2014 s ním žalobce přestal komunikovat a žalovaný se nedozvěděl, že žalobce nakonec poslední 2 splátky uhradil, takže by konečně mělo dojít k převodu vozidla na žalovaného. Toto se žalovaný dozvěděl až na jednání dne 1. 3. 2017. Za vozidlo v ceně 615.000 Kč uhradil akontaci 307.500 Kč, na splátkách 331.500 Kč, na pojistném 85.034 Kč, celkem 724.034 Kč. Vozidlo přeplatil, hradil i náklady spojené s jeho provozem, zatímco žalobce je získal zdarma, jen za úhradu posledních 2 splátek, a ještě mohl žádat o vrácení DPH ve výši 102.500 Kč. Zneužil formálního postavení kupce a vozidlo získal nepoctivě. Žalovaný by zaplatil trojnásobek jeho kupní ceny, přestože cena s ohledem na stáří a amortizaci klesá, aniž by se stal jeho vlastníkem. Žalovaný vznáší námitku promlčení uplatněného nároku. V řízení , spisová značka, nebyl prokázán plátce akontace, ač platbu žalovaným jeho manželka potvrdila, podle soudu však nebyla důvěryhodnou svědkyní pro majetkový zájem na sporu, ač s žalovaným měla sjednán režim odděleného společného jmění. Svědek , jméno FO, v řízení , spisová značka, potvrdil ujednání, že akontaci uhradí žalovaný a že ji od něj v hotovosti převzal. Žalobce v řízení manipuloval s důkazy, když doložil antidatovaný příjmový doklad č. , Anonymizováno, ze dne 24. 2. 2011, ale s datem účetního případu 24. 2. 2017, což je rok, kdy byl předložen soudu k důkazu. Žalobce jej tedy vyhotovil dodatečně v roce 2017 a po upozornění žalovaného doložil tento doklad s rokem 2011. Kdyby akontaci uhradil, nemusel by se k manipulaci s důkazy uchylovat. Nevysvětluje, proč žádá úplatu jako za operativní leasing. V řízení , spisová značka, žádal nájemné 8.333 Kč měsíčně, a ještě v září 2019 u Krajského soudu o operativním leasingu a požadavku platby 15.000 Kč měsíčně nemluvil. Žalobce žádá dvojnásobek toho, co mělo činit nájemné za vozidlo, jehož hodnota by se vzhledem k opotřebení za 4 roky snížila, ale podle žalobce se dvakrát zvýšila, přitom nájem v roce 2015 by oproti roku 2011 musel být nižší. Žalobce žádnou údržbu vozidla neplatil, ta v žalovaném období ani neprobíhala, protože vozidlo bylo až do skončení řízení , spisová značka, odstaveno bez technické způsobilosti, která skončila dne 26. 1. 2014. Poté, tedy i v žalovaném období již vozidlo nemohlo být užíváno (, spisová značka, , , spisová značka, ), žalovaný neměl v držení velký technický průkaz, tedy ani možnost technickou způsobilost obnovit. V důsledku této skutečnosti mělo užívací právo k vozidlu nulovou tržní hodnotu. Žalobce vyšel z cen operativního leasingu nových vozidel se zárukou, přičemž toto vozidlo mělo již v r. 2015 najeto kolem 150 tis. km, bylo staré a mělo vysoké provozní náklady. Žalovaný tvrzení žalobce o popsané výbavě vozidla (čl. 237) popřel, jde o listinu vytvořenou žalobcem a nikoli o popis oficiální konfigurace vozidla od výrobce. Z důvodu nemožnosti vozidlo užívat od 27. 1. 2014 byl stav kilometrů v rozhodném období stejný jako k datu 7. 2. 2020, kdy bylo vozidlo předáno žalobci, tedy 94 509 mil, nikoliv kilometrů, jak uvádí žalobce. Šlo o vozidlo určené původně pro americký trh, proto jako měrnou jednotku používalo míle, nikoliv kilometry. Stav tachometru v mílích stvrdil svým podpisem předseda představenstva žalobce , právnická osoba, na předávacím protokolu označeném jako Potvrzení o vydání a předání motorového vozidla ze dne 7. 2. 2020. Ceny získané žalobcem z internetových stránek se vztahují k jiným typům vozidla a nezohledňují specifika auta, jako je stav, stáří, účel, možnosti využití. Není jasné, proč žalobce vychází z cen operativního leasingu a z cen včetně DPH, neuvedl ani základní specifikaci požadavků tak, jak bylo ze strany , Anonymizováno, CZ žádáno. Předmětem řízení vedeného pod sp. zn. , spisová značka, bylo zkoumání otázky, kdo je vlastníkem vozidla a zda má žalobce právo na nájemné za měsíce říjen až prosinec 2013 a leden až červen 2014. Otázka existence ústní dohody a jejího obsahu uzavřené mezi účastníky byla zkoumána pouze jako otázka předběžná, jíž se soudy zabývaly pouze v rozsahu nezbytném pro posouzení předmětu řízení, takže závěry týkajícími se ústní dohody soud není v tomto řízení vázán (, spisová značka, ) a žalobce je navíc značně deformuje. Soud ve vztahu k předmětné dohodě uzavřel, že mezi účastníky byla uzavřena jiná (ústní) dohoda ohledně užívání vozidla žalovaným tak, jak tvrdil žalovaný a uzavření dohody, podle které žalovaný dostal od žalobce k užívání vozidlo a za to měl hradit přímo společnosti , právnická osoba, . splátky úvěru, aniž by měl platit žalobci za užívání vozidla, vyplynulo i z následného chování účastníků. Ve vztahu k vlastnickému právu žalobce soud vyšel z toho, že veškeré úkony ohledně koupě směřovaly k tomu, že vlastníkem vozidla se stane žalobce, žalovanému mělo vzniknout po zaplacení splátek vůči žalobci pouze právo na převod vlastnického práva k vozidlu, tento nárok žalovaný neuplatnil, proto nezbylo soudu než rozhodnout tak, že vlastníkem vozidla je žalobce. I kdyby žalovaný v řízení prokázal, že obsahem ústní dohody bylo ujednání o bezplatném převodu na žalovaného, pak by to na výsledku sporu nemohlo stejně ničeho změnit, protože žalovaný se svého práva žalobou na nahrazení projevu vůle v rámci uvedeného soudního řízení nedomáhal a podstatné pro rozhodnutí věci nebylo ani tvrzení žalovaného o úhradě akontace za vozidlo z vlastních zdrojů, neboť žalovaný v tomto řízení nárok na tuto akontaci neuplatnil. Existence ústní dohody byla prokázána, nebyl pouze částečně prokázán její obsah, a to mimo jiné i proto, že se jejím obsahem soud podrobně nezabýval, neboť to podle jeho názoru nebylo pro předmět řízení podstatné. Bylo by zcela nelogické, aby si žalovaný sám vůz vybíral, uhradil za žalobce akontaci ve výši 307.500 Kč, a ještě přistoupil jako další dlužník k úvěru. Pokud by skutečně mezi stranami byl dohodnut pouze nájem vozidla bez jeho následného převodu na žalovaného, neměl by žalovaný žádný důvod přistupovat k závazku žalobce jako další dlužník, nést rizika s tím spojená a finančně participovat v rozsahu celé akontace a následně i veškerých dohodnutých splátek úvěru na pořízení vozidla. Naopak by bylo v takovém případě obvyklé, aby si žalobce sám zajistil financování, následně žalovanému vozidlo pronajal a za pronájem by mu fakturoval nájemné ve výši odpovídající smlouvě o nájmu dopravního prostředku. Po neshodě mezi panem , jméno FO, a žalovaným podala další společnost fakticky ovládaná panem , jméno FO, , právnická osoba, proti žalovanému žalobu o zaplacení částky 45.520 Kč s tvrzením, že uvedená částka byla žalovanému jako advokátovi vyplacena z titulu náhrady nákladů řízení náležející společnosti , právnická osoba, ze sporu, v němž žalovaný jmenovanou společnost úspěšně zastupoval, žalovaný společnosti náhradu nákladů řízení nevyplatil, společnost , právnická osoba, rozporovala potvrzení o předání předmětné částky jednatelce společnosti a až po vypracování znaleckého posudku, jenž konstatoval, že podpis na potvrzení o předání částky je s největší pravděpodobností pravý, vzala společnost , právnická osoba, žalobu proti žalovanému v celém rozsahu zpět. Uvedená společnost, potažmo pan , jméno FO, , se tak snažila na úkor žalovaného obdobně jako je tomu v tomto řízení finančně obohatit. , jméno FO, , která byla v době realizace koupě vozidla předsedkyní představenstva žalobce, byla rozsudkem č. j. , spisová značka, odsouzena pro trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění, když podepsala antidatovanou smlouvu o převodu obchodního podílu a rozhodnutí jediného společníka o odvolání jednatele s vědomím, že obě tyto listiny budou následně založeny do obchodního rejstříku. Toto jednání se nápadně podobá předložení (antidatovaného) výdajového pokladního dokladu č. , Anonymizováno, v řízení , spisová značka, , kdy žalobce prokazoval své tvrzení o údajném zaplacení akontace na vozidlo z vlastních zdrojů, původně datovaného 24. 2. 2017 a následně nově datovaného 24. 2. 2011. Uplatňovaný nárok je také v rozporu s dobrými mravy. Za stavu, kdy se účastníci dohodli na převodu vozidla s tím, že kupní cena bude uhrazena vzájemným zápočtem, když žalovaný uhradil za žalobce akontaci a ten svému závazku nedostál, by bylo nemravné, nespravedlivé a odporující základním principům slušnosti, aby byl žalovaný povinen zaplatit bezdůvodné obohacení za dobu, za kterou měl být již vlastníkem vozidla a nestal se jím jenom z důvodu nepoctivého a protiprávního jednání žalobce. Kdyby žalobce řádně splnil svou povinnost převést vlastnické právo na žalovaného, žalovaný by se nemohl bezdůvodně obohatit. Skutečnost, že se z důvodu dříve nadstandardních vztahů nedomáhal žalobou nahrazení projevu vůle k uzavření kupní smlouvy, mu nelze klást k tíži. Jako advokát je vázán stavovskými předpisy, pravidly etiky a nechtěl vůči bývalému klientovi postupovat natolik razantní cestou jako je soudní ochrana jeho práv. Namísto toho opakovaně usiloval o smírné řešení sporu. Rozpor s dobrými mravy zakládají samy o sobě i další okolnosti, jako je obohacení žalobce, za kterého žalovaný uhradil akontaci ve výši 307.500 Kč a ke tvrzení o úhradě akontace předložil žalobce zjevný falzifikát pokladního dokladu, o výběru peněz na složení akontace z pokladny. Výdajový doklad není za dodavatele , právnická osoba, . podepsán, žalobce neprokázal tvrzení, že by částku údajně vybranou z pokladny předal žalovanému, aby ji žalovaný uhradil dodavateli. Schůzky, na níž byla realizována koupě vozidla, se zúčastnila zástupkyně žalobce, která sama mohla peníze údajně vybrané z jeho pokladny předat zástupci prodávajícího. Nic takového se však nestalo, panu , jméno FO, akontaci hradil přímo žalovaný. Nedávalo by žádný smysl předávat peníze údajně vybrané z pokladny žalobce žalovanému, pokud se žalobce sám účastnil jednání, na němž došlo k úhradě akontace. Žalovaným uhrazená akontace představuje bezdůvodné obohacení na straně žalobce, neboť žalovaný za něj plnil, co měl dle kupní smlouvy uzavřené s , právnická osoba, . plnit sám. K vydání bezdůvodného obohacení byl žalobce žalovaným bezvýsledně vyzván dne 25. 5. 2018 a žalovaný započítává svou pohledávku vzniklou z titulu bezdůvodného obohacení na tvrzenou pohledávku žalobce, aniž by jeho nárok uznával. V rozporu s dobrými mravy je i vznesení námitky promlčení proti kompenzační námitce, obdobná situace byla řešena Nejvyšším soudem ČR v rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 4223/2016. Nárok žalovaného na vrácení akontace, by se promlčel ve dvouleté promlčecí době, počínající plynout od doby, kdy se dozvěděl o bezdůvodném obohacení a osobě, která je získala, tedy dne 24. 2. 2013. Žaloba ve věci , spisová značka, byla podána v listopadu 2014, přičemž akontace byla složena v r. 2011, tedy k promlčení tohoto nároku došlo dříve, než žalovaný mohl zjistit, že žalobce ústní dohodu popírá a mohl nárok na akontaci uplatnit. Ještě rok a půl po uplynutí promlčecí lhůty byl žalovaný v dobré víře, že žalobce dostojí svému závazku a dojde k převodu vozidla, přičemž až po promlčení se dozvěděl, že se tak nestane. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 2826/2017 by se „uplatnění námitky promlčení příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení.“. Žaloba ve věci sp. zn. , spisová značka, byla podána v listopadu 2014, tedy až po datu 24. 2. 2013, kdy byl nárok žalovaného již promlčen a dříve, než mohl zjistit, že žalobce ústní dohodu popírá, aby mohl žalovaný nárok na vrácení akontace uplatnit. Za tohoto stavu je tak námitka promlčení nemravná, neboť žalovaný marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, neboť spoléhal v dobré víře na to, že žalobce dostojí ústní dohodě o převodu vozidla na žalovaného. Žalobce naopak lstivě vyčkal na uplynutí promlčecí doby a až následně ústní dohodu popřel.

5. Podle § 6 odstavec 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve znění účinném od 1.1.2014 (dále o.z.), každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Podle § 6 odstavec 2 zákona č. 89/2012 Sb. o.z. nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

6. Podle § 7 o.z. se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře.

7. Podle § 8 o.z zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

8. Podle § 2991 odstavec 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále o.z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

9. Podle § 2991 odstavec 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle § 100 odstavec 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31.12.2013, se právo promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. Podle § 101 pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. Podle § 102 u práv, která musí být uplatněna nejprve u fyzické nebo právnické osoby, počíná běžet promlčecí doba ode dne, kdy bylo právo takto uplatněno.

11. Podle § 107 odstavec 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31.12.2013 se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil.

12. Podle § 3036 odstavec 1 o.z. podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

13. Podle 609 věta prvá zákona o. z., nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit.

14. Podle § 610 odstavec 1 věta prvá o. z., k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno.

15. Podle § 619 odstavec 1 o. z., jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle § 619 odstavec 2 o. z., právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

16. Podle § 629 odstavec 1 o. z., promlčecí lhůta trvá tři roky.

17. Soud provedl důkaz níže uvedenými listinami, z nichž učinil následující skutková zjištění, a to:- žalobce je zapsán v obchodním rejstříku ode dne 21. 12. 2007 (čl. 94, 223a). Od roku 2010 do 19. 5. 2017 byla jako předseda představenstva zapsána , jméno FO, a od 19. 5. 2017 , právnická osoba, . Jediným akcionářem společnosti byla zapsána od 3. 9. 2010 do 1. 12. 2022 společnost , právnická osoba, , sídlem v USA, registrační číslo , hodnota, a od 1. 12. 2022 společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , sídlem v , adresa, , jejímž jednatelem je , adresa, , dcera , právnická osoba, a jediným společníkem byla od 19. 11. 2014 do 21. 9. 2022 společnost , právnická osoba, , registrační číslo , hodnota, , sídlem v USA. Žalovaný je podle Registru ekonomických subjektů ČSÚ v ARES (čl. 19) fyzickou podnikající osobou.- z rozhodnutí jediného akcionáře akciové společnosti ze dne 5. 8. 2013 (na čl. 64 spisu , spisová značka, ), podepsaného , jméno FO, , je jediným akcionářem žalobce společnost , právnická osoba, , registrovaná v USA pod registračním číslem , hodnota, , tedy společnost, která byla od 3. 9. 2010 do 1. 12. 2022 jediným akcionářem žalobce před společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , jednající dcerou , právnická osoba, . Je tak vysoce pravděpodobné a v kontextu s dalšími níže uvedenými důkazy i zřejmé, že , právnická osoba, o společnosti žalobce fakticky rozhodoval.- nedatovaným příjmovým pokladním dokladem (čl. 10) potvrdila společnost , právnická osoba, . přijetí platby 307.000 Kč na fakturu č. , hodnota, od žalobce. V protokole o jednání ze dne 1. 3. 2017 (čl. 108 spisu , spisová značka, ) je uvedeno, že k důkazu předložil soudu příjmový pokladní doklad žalovaný. Že originál příjmového dokladu o úhradě akontace držel žalovaný, žalobce nerozporoval, uvedl jen ve svém stanovisku ze dne 21. 3. 2017 (čl. 111 spisu , spisová značka, ), že akontaci hradil žalobce prostřednictvím žalovaného, jemuž žalobce částku 307.500 Kč předal poté, co byla vydána z pokladny žalobce. Tedy místo toho, aby z pokladny částku 307.500 Kč vyzvedl a předal ji krátkou cestou prodejci, volí krkolomný postup, kdy tuto částku po vyzvednutí předá žalovanému a teprve ten ji v přítomnosti zástupce žalobce předá prodejci namísto jednoduchého předání akontace jednatelkou žalobce prodejci, který následně se souhlasem žalobce předá originál dokladu prokazujícího jeho platbu a přenechá ji v držení žalovaného. Podle názoru soudu je ponechání originálu dokladu prokazujícího platbu akontace v dispozici žalovaného jedním z nepřímých důkazů, že úhradu akontace fakticky financoval žalovaný. Jinak by ponechání dokladu o platbě akontace žalobcem v držení žalovaného nemělo žádný smysl.- výdaj z pokladny žalobce na částečnou úhradu faktury VS , var. symbol, „olejového nákladního automobilu“ Mazda CX-9 měl prokazovat výdajový pokladní doklad č. , Anonymizováno, ze dne 24. 2. 2011, ale s datem účetního případu 24. 2. 2017 (čl. 114 spisu , spisová značka, ). Už jeho zaúčtování s šestiletým zpožděním budí pochyby o existenci reálného základu tohoto dokladu. Následně žalobce doložil soudu výdajový pokladní doklad stejného čísla , Anonymizováno, i data dne 24. 2. 2011, vylepšený novým a k situaci přiléhavějším datem účetního případu 24. 2. 2011 (čl. 123 spisu , spisová značka, ) na částečnou úhradu, tentokrát „ojetého nákladního automobilu“. Totéž jedno tvrzení má být prokazováno dvěma rozdílnými doklady co do data a účelu platby.- z Úvěrové smlouvy č. , hodnota, (čl. 235) uzavřené mezi společností , právnická osoba, . jako věřitelem, společností , právnická osoba, . jako prodejcem a žalobcem jako klientem dne 24. 2. 2011 bylo zjištěno, že předmětem financování byl užitkový automobil do 3,5 t, značky Mazda CX 9 3,7, s rokem uvedení do provozu 2007, číslo technického průkazu , IBAN, , počtem ujetých kilometrů 25000 a číslem karoserie VIN: , VIN kód, . Touto smlouvou požádal klient věřitele o poskytnutí úvěru formou doplacení celé části kupní ceny předmětu financování na účet prodejce. Cena předmětu financování vč. DPH činila 615.000 Kč, klient financoval částku 307.500 Kč a zbytek 307.500 Kč byl hrazen z úvěru, splatného v 36 měsíčních splátkách po 9.750 Kč, vždy do 24. dne v kalendářním měsíci. Datum první splátky bylo stanoveno na 24. 3. 2011. Úvěr byl zajištěn smlouvou o zajišťovacím převodu vlastnického práva a výpůjčce, podle které bylo vlastnické právo k předmětu financování převedeno na věřitele (společnost , právnická osoba, .) okamžikem účinnosti smlouvy o zajišťovacím převodu práva Účinnost nastala okamžikem nabytí vlastnického práva klientem k předmětu financování. Věřitel předmět financování klientovi zapůjčil k dočasnému a bezplatnému užívání. Smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva a výpůjčce byla sjednána s rozvazovací podmínkou, podle které tato smlouva zaniká mimo jiné okamžikem splnění veškerých závazků klienta vůči věřiteli vyplývajících z úvěrové smlouvy nebo v souvislosti s ní. Účastníci prohlásili u jednání dne 11. 5. 2021 za nesporné tvrzení, že žalovaný uhradil celkem , hodnota, splátek úvěru (čl. 119). Ve spise , spisová značka, se na čl. 96-97 nachází i splátkový kalendář k úvěrové smlouvě, splátky tedy hradil žalovaný s výjimkou dvou posledních splátek i s pojistným 2.501 Kč měsíčně. Fakturou č. , hodnota, (na čl. 102 spisu , spisová značka, ) prodejce vozidla, společnost , právnická osoba, ., vyúčtovala žalobci kupní cenu vozidla ve výši 615.000 Kč. Dohodou o přistoupení k závazku ze dne 24. 2. 2011 (čl. 98 spisu , spisová značka, ) přistoupil žalovaný jako další dlužník k závazku žalobce z úvěrové smlouvy č. , hodnota, a zavázal se za něj splnit peněžité závazky z úvěrové smlouvy vyplývající.- Smlouvou o nájmu dopravního prostředku ze dne 1. 3. 2011 (čl. 6) uzavřenou mezi žalobcem zastoupeným předsedkyní představenstva , jméno FO, jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem přenechal žalobce žalovanému od 1. 3. 2011 vozidlo k dočasnému užívání na dobu neurčitou. Nájemné bylo v čl. III. sjednáno částkou 8.333 Kč měsíčně bez DPH. Povinností pronajímatele bylo hradit veškerou potřebnou údržbu vozidel, zejména výdaje na pravidelné technické prohlídky a revize, kontroly emisí, STK, výměnu olejů a jiných provozních náplní a další související náklady, a ač žalobce nejdříve tvrdil, později připustil, že tyto povinnosti neplnil.- daňovým dokladem č. , hodnota, (čl. 118 spisu , spisová značka, ) byla společností , právnická osoba, . vyúčtována dne 12. 10. 2011 zakázka pro zákazníka – žalobce – částka 2.401 Kč vč. DPH za kontrolu stavu vozidla, jako zákazník platící zakázku je však vpravo dole označen žalovaný. Na dalším doloženém daňovém dokladu č. , hodnota, ze dne 13. 8. 2012 (čl. 118 spisu , spisová značka, ) není zákazník označen vůbec. Jde o doklady připojené žalobcem k podání ze dne 21. 3. 2017 (čl. 111 spisu , spisová značka, ), kterými chtěl prokazovat tvrzení, že hradil po celou dobu od zakoupení vozidla veškeré náklady spojené s jeho provozem, doložil tak však pouze doklad o platbě na svou zakázku provedené žalovaným a doklad o vyúčtování částky 1.899 Kč vč. DPH bez označení zákazníka, realizace platby i předmětu zakázky.- že žalovaný uhradil ze svého bankovního účtu č. , č. účtu, na bankovní účet společnosti , právnická osoba, celkem , hodnota, splátek po 12.251 Kč, tedy měsíční splátku úvěru ve výši 9.750 Kč měsíčně a pojistné ve výši 2.501 Kč, plyne i z potvrzení společnosti , právnická osoba, . ze dne 19. 11. 2019 (čl. 258 spisu , spisová značka, ). Že šlo o platbu jak splátky úvěru, tak i pojistného, je zřejmé z připojené tabulky obsahující přehled úhrad splátek a pojistného (čl. 259 spisu , spisová značka, ) a činil tak i po zhoršení vztahů mezi účastníky, kdy žalobce dne 24. 7. 2013 sdělil společnosti , právnická osoba, ., že jej žalovaný již nezastupuje (čl. 117 spisu , spisová značka, ). Že žalovaný hradil pouze dvě úvěrové splátky je zřejmé ze sdělení účastníků i z dokladů o úhradě dvou splátek, a to dokladu o vkladu hotovosti 12.801 Kč dne 10. 4. 2014 a 12.451 Kč dne 28. 12. 2013 na účet , právnická osoba, . (čl. 120 a 121 spisu , spisová značka, ). Podle potvrzení o ukončení úvěrové smlouvy ze dne 14. 4. 2014 (čl. 122 spisu , spisová značka, ) byla smlouva ukončena dnem 10. 4. 2014. Protože nebyly předloženy žádné upomínky o úhradu dluhu na úvěrových splátkách v době, kdy úvěr splácel žalovaný, lze dovodit, že v době, kdy žalovaný splácel 34 splátek, k neplnění závazku z úvěrové smlouvy nedocházelo a že žalovaný měl proto skutečně podle ujednání účastníků splácet právě jen uvedených 34 splátek, protože navíc tento závazek plnil i v době poté, co došlo k vyostření vztahů mezi žalobcem fakticky zastupovaným , jméno FO, a žalovaným a poté, co žalobce oznámil dne 24. 7. 2013 společnosti , právnická osoba, ., že bylo jeho zastupován žalovaným ukončeno a stejně žalobce se až do 11. 8. 2014 vydání vozidla nedomáhal. Pokud by měl žalovaný uhradit všechny splátky úvěru a nikoli jen 34 splátek, pak by se žalobce domáhal i posledních dvou splátek, které jako jediné úvěrující společnosti uhradil, když to bylo podle něj mezi účastníky ujednáno. Z výpovědi svědka , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, je zřejmé, že po splacení úvěru byl ujednán převod vozidla na žalovaného a pokud by měl hradit správně 36 splátek a uhradil jen 34 a nemohl se spoléhat, že poslední dvě splátky uhradí žalobce, pak by riskoval, že vozidlo nebude převedeno na žalobce a následně ani na žalovaného.- podle listiny označené jako Výbava vozidla Mazda předložené žalobcem (čl. 237) představovalo vybavení sedmimístného vozidla „litá kola R 20, tažné zařízení, automatická převodovka, pohon všech kol, posilovač řízení, metalická barva, tónovaná skla, interiér kůže, přední sedadla elektrická s pamětí, střešní okno elektrické, bezklíčový start, automatická klimatizace, zadní klimatizace, multifunkční volant v kůži, navigace, tempomat, dekor dřevěné obložení, centrální zamykání, audio systém bose, ovládání garážových dveří v zrcátku, 4x elektrická okna, elektrické víko zavazadlového prostoru, couvací kamera, xenové světlomety, přední mlhová světla, dešťový senzor, parkovací senzor přední, parkovací senzor zadní, 6x airbag, držák nápojů, loketní opěrka“. Žalovaným popřené tvrzení o popsané výbavě vozidla nebylo nijak prokázáno. Soud tedy při zjišťování částky, kterou byl měl zaplatit uživatel takového vozidla vycházel z údajů v technickém průkazu vozidla a z údajů svědka , jméno FO, , který se seznámil s údaji žalobce ohledně výbavy vozidla a zpochybnil je, když uvedl, že pro americký trh Mazda čtyřkolky nedělala a neexistuje elektrické ovládání garážových dveří zpětným zrcátkem, které žalobce uvedl.- v předávacím protokolu vozidla Mazda CX-9 ze dne 7. 2. 2020 (čl. 234) podepsaném panem , Anonymizováno, a paní , jméno FO, je údaj, podle něhož mělo vozidlo najeto 94509 km (mil). Popsána jsou různá poškození, stav navráceného vozidla není však nijak pro toto řízení důležitý, náhrada škody na něm není žalována. Podle Potvrzení o vydání a předání motorového vozidla ze dne 7. 2. 2020 (čl. 251) podepsaného , jméno FO, bylo žalobci vydáno vozidlo Mazda CX-9 s příslušenstvím. Na tachometru byl aktuální stav 94509 mil, což je 152.065 km. Údaj o 94509 kilometrech namísto mílích by znamenal, že takovéto vozidlo přenechané do užívání jiné osoby by mohlo být oproti realitě v lepším stavu.- žalobce byl od 24. 2. 2011 zapsán ve velkém technickém průkazu č. UC 008225 vozidla tovární značky MAZDA, VIN: , VIN kód, , registrační značka , SPZ, (čl. 13), vede je jako svůj majetek i v evidenční kartě a protokolu o zařazení majetku (čl. 119-120 spisu , spisová značka, ). Osvědčení o technické způsobilosti vozidla platilo podle údajů v technickém průkazu do dne 26. 1. 2014, je tedy zřejmé, že je žalovaný po tomto datu nemohl užívat a za žalované období 1. 7. 2015 do 31.5.2018 s vozidlem nezpůsobilým k provozu žádné kilometry nenajel, takže stav najetých kilometrů představoval žalované období stále 94509 mil, tedy 152.065 km. Ke své přepravě mohl žalobce využívat automobil značky BMW 3C, registrační značka , SPZ, , jako jehož vlastník zaregistrován od 23. 1. 2015 zapsán v technickém průkazu č. UG , Anonymizováno, (čl. 250).- výzvou podanou dne 2. 5. 2018 (čl. 8) vyzval žalobce žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 645.000 Kč. Uvádí zde, že již dopisem ze dne 16. 3. 2018 vyzval žalovaného k úhradě bezdůvodného obohacení za užívání vozidla ve výši 15.000 Kč měsíčně za dobu od září 2014 do února 2018, protože žalovaný po odstoupení od nájemní smlouvy ze dne 11. 6. 2014 vozidlo užívá bez právního důvodu a doložen byl i doklad o odeslání takové výzvy dne 16. 3. 2018 a jejím doručení žalovanému dne 19. 3. 2018 (čl. 11). Žalovaný v dopise ze dne 25. 5. 2018 (čl. 9) odpověděl, že nárok žalobce neuznává, považuje jej za neodůvodněný a odkazuje na svou úhradu 307.500 Kč a na závazek žalobce bezúplatně převést vlastnické právo k vozidlu na žalovaného a na to, že uhradil 34 splátek úvěru, poskytnutého žalobci společností , právnická osoba, . Dále vyzývá žalobce k převodu vozidla na žalovaného či k vrácení částky 307.500 Kč, tedy složené akontace z titulu vydání bezdůvodného obohacení vzniklého na straně žalobce. Podle podacích lístků (čl. 11) byla žalovanému dne 16. 3. 2018 odeslána a dne 19. 3. 2015 i doručena výzva k úhradě bezdůvodného obohacení, zmíněná v podání ze dne 2. 5. 2018.- podle cen operativního leasingu na 36 měsíců pro vozidlo Mazda CX 9 sdělených žalobci na dotaz žalobce na nabídku operativního leasingu (čl. 12, 14-15) je předpoklad ceny 27.000 Kč bez DPH orientačně, dotazovaný požadoval po žalobci sdělení, zda leasing má být na firmu či soukromou osobu, roční nájezd a konfiguraci vozidla. Žalobce odpověděl, že mu jde jen o informaci k soudnímu řízení. Na internetových stránkách se ceny operativního leasingu vozidel MAZDA CX -5 a MAZDA 6, tedy vozidel nižší třídy, pohybují v průměru 13.000 Kč včetně DPH.- žalobou ze dne 19. 11. 2014 (čl. 29) se žalobce domáhal v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, vydání v žalobě uvedeného vozidla a úhrady nájemného za jeho užívání ve výši 8.333 Kč měsíčně, kapitalizovaného ke dni 19. 11. 2014 částkou 69.064 Kč. Žalobce nyní požadující za užívání vozidla 15.000 Kč měsíčně tak uplatňuje téměř dvojnásobek, což považuje za obvyklé nájemné, ale dovozuje je z cen operativního leasingu, o který v dané věci nejde.- do protokolu o jednání ze dne 7. 3. 2018 (čl. 139 a násl. spisu , spisová značka, ) vypověděla v uvedeném řízení slyšená svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , manželka žalovaného, že peníze na složení akontace vybrala z podnikové spořitelny svého zaměstnavatele společnosti , právnická osoba, . a předala je žalovanému. Že byly použity na akontaci, věděla nejen od žalovaného, ale i od , právnická osoba, , zbývající část prostředků měli doma. V té době již žila svědkyně s žalovaným a řešili úvěr na vozidlo. Protože v té době provozoval žalovaný advokátní praxi teprve asi 2 roky a jeho daňové přiznání nebylo příliš pozitivní a řešili i hypotéku na byt, bylo s panem , jméno FO, bylo dohodnuto, že o úvěr zažádá žalobce, akontaci i splátky uhradí žalovaný a bude mít za to vozidlo v bezplatném užívání. Žalovaný hradil úvěrové splátky, pojištění i náklady spojené s provozem vozidla a bylo dohodnuto, že po úhradě určitého počtu splátek bude vozidlo převedeno na žalovaného za zůstatkovou cenu rovnající se akontaci, kterou uhradil, tedy zápočtem. Vše probíhalo na základě vzájemné důvěry mezi žalovaným a panem , jméno FO, . Zbývající prostředky z podnikové spořitelny k úhradě vozidla nepoužili proto, že nepatřily žalovanému a také s žalovaným plánovali a použili na koupi bytu a jeho rekonstrukci a vybavení. Na podzim roku 2011 kupovala svědkyně 2 byty. Vybrané prostředky tak byly použity na úhradu ceny vozidla a bytů. Ty kupovala nejdříve na podzim 2011, a protože měla uložené prostředky úročeny 4 % úrokem ročně, nevybírala by je půl roku předem. Žalobce namítal k znevěrohodnění údaje svědkyně, že žalovaný v době pořízení vozidla nemohl s ohledem na své majetkové poměry získat úvěr, že měl spolu s manželkou v té době dostatek prostředků a podle jeho přesvědčení nebyly vybrané prostředky použity na úhradu akontace vozidla, ale bytů svědkyně, která koupila v roce 2012 byt za 800.000 Kč a žalovaný garáž za 160.000 Kč v hotovosti. Z přílohy k rámcové smlouvě o půjčce č. , hodnota, ze dne 4. 2. 2011 (čl. 147 spisu , spisová značka, ), tedy v době před složením akontace, bylo zjištěno, že manželce žalovaného bylo vráceno společností , právnická osoba, . z půjčky 20.000 Kč a dne 15. 2. 2011 (čl. 148 spisu , spisová značka, ) 250.000 Kč, celkem 270.000 Kč. Do protokolu o jednání z téhož dne 7. 3. 2018 (čl. 139 a násl. spisu , spisová značka, ) vypověděl v uvedeném řízení slyšený svědek , jméno FO, , že se ve věci prodeje vozidla osobně angažoval, byl v té době polovičním vlastníkem a jednatelem společnosti , právnická osoba, . Prodej zařizoval osobně, protože vozidlo bylo výjimečné, znal se i s původním vlastníkem. Bylo zažádáno o úvěr, žalovaný jej však nedostal, protože měl krátkou historii, a proto bylo dohodnuto, že smlouvu o úvěru uzavře žalobce. Podpis smluv se uskutečnil v kanceláři žalovaného za účasti žalovaného, paní , jméno FO, za žalobce. Při podpisu smluv bylo zrekapitulováno, že akontaci a splátky bude hradit žalovaný a vozidlo bude následně převedeno na něj. , jméno FO, tomu byla přítomna, nic k tomu neříkala. Svědek dostal akontaci v hotovosti od žalovaného, tomu pak předal klíče od vozidla i vozidlo. Vše řešil pouze s žalovaným a ten vozidlo taky u nich servisoval.- z kupní smlouvy ze dne 1. 6. 2010 (čl. 149 a 150 spisu , spisová značka, ) a příjmového pokladního dokladu ze dne 1. 6. 2010 (čl. 152 spisu , spisová značka, ) bylo zjištěno, že žalovaný koupil více než půl roku před výběrem částky 270.000 Kč a před zaplacením akontace garáž za kupní cenu 160.000 Kč, uhrazenou téhož dne a kupní smlouvou ze dne 27. 9. 2012 (čl. 153 spisu , spisová značka, ), tedy rok a půl po složení akontace, koupila manželka žalovaného bytovou jednotku za 800.000 Kč.- rozsudkem č.j. , spisová značka, ze dne 7.3.2018 (čl. 31) ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně č.j. , spisová značka, ze dne 19.12.2019 (čl. 45) bylo žalobě na vydání vozidla vyhověno, žaloba o zaplacení nájemného byla zamítnuta. I v tomto řízení popíral žalobce tvrzení žalovaného, že bylo ujednáno bezúplatné užívání vozidla žalovaným i tvrzení, že po úhradě úvěrových splátek mělo být vozidlo převedeno na žalovaného. Žalobce vozidlo 24. 2. 2011 převzal a na základě dohody je dne 1. 3. 2011 přenechal k užívání žalovanému, a to sice bezplatně, ale s tím, že žalovaný bude podle Dohody o přistoupení k závazku ze dne 24. 2. 2011 hradit spolu s žalobcem úvěrové splátky a stal se tak spoludlužníkem. Počínaje dnem 24. 3. 2014 do dubna roku 2014 měl žalobce splácet úvěr ve výši 307.500 Kč, a to 36 splátkami po 12.251 Kč. Úvěr byl poskytnut na úhradu poloviny kupní ceny v žalobě uvedeného vozidla, jehož celková hodnota činila 615.000 Kč včetně DPH. Druhou část kupní ceny v téže výši měl v podobě akontace zaplatit žalobce. Žalovaný uhradil na úvěr ze svého účtu č. , hodnota, v době od 24. 3. 2011 do 24. 1. 2014 na účet společnosti , právnická osoba, . pod v.s. , var. symbol, celkem , hodnota, splátek po 12.251 Kč, poslední z nich dne 24. 1. 2014, celkem 416.534 Kč a žalobce 2 splátky poté, co mu byly společností , právnická osoba, . dne 6. 12. 2013 zaslány upomínky o úhradu dluhu na úvěrových a upozornění, že v souvislosti s řádným ukončením úvěrové smlouvy je nutno uhradit ještě další položky a splátky, cca 37.203 Kč. Dne 10. 4. 2014 byla smlouva o úvěru řádně ukončena. Dne 11. 6. 2014 žalobce od nájemní smlouvy odstoupil a vyzval dne 11. 8. 2014 žalovaného k vydání motorového vozidla. Soud I. stupně vzal za prokázané, že žalovaný mohl ve vztahu k žalobci vozidlo užívat bezplatně, ale s tím, že bude místo něj platit společnosti , právnická osoba, . úvěrové splátky, které měl žalobce platit na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 24. 2. 2011 mezi věřitelem, tedy poskytovatelem úvěru (společností , právnická osoba, .), prodejcem vozidla (společností , právnická osoba, .) a žalobcem jako klientem. V rozsudku , spisová značka, dovodil soud neplatnost nájemní smlouvy, kdy žalobce v době, kdy vozidlo nevlastnil, je nebyl oprávněn ponechat k užívání žalovanému, se kterým uzavřel jinou ústní dohodu ohledně užívání, jejíž obsah se nepodařilo v plném rozsahu prokázat, protože žalobce ji popřel a žalovaný svá tvrzení opíral o nepřímá svědectví v řízení slyšených svědků. V řízení , spisová značka, bylo zjištěno, že žalobce nabyl vlastnické právo k vozidlu za 615.000 Kč, z nichž úhrada poloviny ve výši 307.500 Kč proběhla v hotovosti a polovina v téže výši byla uhrazena z úvěru poskytnutého žalobci, ke kterému žalovaný přistoupil jako spoludlužník.

18. V řízení , spisová značka, zůstala spornou a neprokázanou skutečnost, ze kterých prostředků byla jménem žalobce uhrazena akontace a to, co se mělo s vozidlem dít po splacení úvěru, což však v řízení o vydání vozidla, tedy s ohledem na povahu uplatněných nároků nemělo na právní posouzení věci vliv. Nájemní smlouvu ze dne 1. 3. 2011 měl soud za neplatnou, za zastřený právní úkon, protože účastníci se jí neřídili, ve skutečnosti uzavřeli jinou ústní dohodu ohledně užívání vozidla žalovaným tak, jak žalovaný tvrdil, jejíž obsah se žalovanému nepodařilo v plném rozsahu prokázat. Protože ani prokázání úhrady celé akontace a veškerých ústně dohodnutých splátek úvěru žalovaným by na vlastnickém právu žalobce nic neměnilo a předmětem řízení bylo mj. vydání vozidla, soud se ústní dohodou stran blíže nezabýval. Kromě splátek úvěru neměl žalovaný za užívání vozidla hradit nic a až do vystavení faktur na úhradu nájemného od něj žalobce nepožadoval žádné platby. Tvrzení, že by žalobce byl povinen po úhradě 34 splátek úvěru žalovaným převést na něj vlastnické právo k vozidlu a ani to, do kdy byl žalovaný oprávněn vozidlo užívat, se nepodařilo prokázat. Právo na převod vlastnického práva k vozidlu žalovaný neprokázal ani neuplatnil a neuplatnil ani nárok na vrácení akontace. Věrohodnost svědecké výpovědi manželky žalovaného, která uvedla, že vozidlo vybíral sám žalovaný a sjednával i úvěrovou a kupní smlouvu, že peníze na akontaci vybrala manželka žalovaného z podnikové spořitelny svého zaměstnavatele , právnická osoba, a předala je žalovanému a ví jak od žalovaného tak i od , právnická osoba, , který za žalobce vystupoval, že žalovaný tyto peníze použil na akontaci, že mezi žalovaným a , jméno FO, existovala dohoda o tom, že o úvěr zažádá žalobce, ale akontaci i splátky uhradí žalovaný, který bude mít vozidlo v bezplatném užívání a bude hradit úvěrové splátky, pojištění a veškeré náklady spojené s provozem vozidla a že po úhradě určitého počtu splátek bude vozidlo převedeno na žalovaného zápočtem za zůstatkovou cenu rovnající se akontaci, kterou uhradil, byla soudem hodnocena jako snížená s ohledem na vztah svědkyně k žalovanému, neboť šlo o manželku, pro kterou mohlo mít rozhodnutí dopad i do její majetkové sféry. Soud dovodil, že nemohla vědět, za jakých podmínek mělo dojít k následnému převodu vlastnického práva k vozidlu na žalovaného, protože nebyla uzavření ústní dohody přítomna. Krajský soud v Brně v rozsudku č. j. , spisová značka, ze dne 19. 12. 2019 (čl. 45) uvádí, že žalovaný na splátkách úvěru a pojištění uhradil částku vyšší o 23.299,73 Kč, než by činilo nájemné za 39 měsíců od března 2011 do června 2014, ale vlastnické právo žalobce účinně zpochybněno nebylo. Ačkoli žalovaný tvrdil, že mu měla být vrácena částka 307.500 Kč, její vrácení předmětem řízení nebylo. Nebyly ani vyúčtovány žalobcem splátky úvěru, jak tomu mezi účastníky mělo být po jeho úhradě, což žalobce ani nevysvětloval. V řízení , spisová značka, tedy vycházely soudu ze skutečnosti, že vozidlo nabyl do svého vlastnictví kupní smlouvou ze dne 24. 2. 2011 žalobce a dále je na žalovaného již nepřevedl. Vozidlo tedy patří žalobci, v držbě žalovaného bylo od počátku po uzavření kupní smlouvy až do 7. 2. 2020 na základě ujednání stran, že žalovaný bude vozidlo užívat a místo nájemného bude za žalobce splácet úvěr 307.500 Kč poskytnutý žalobci na úhradu poloviny kupní ceny vozidla smlouvou o úvěru č., hodnota, uzavřenou dne 24. 2. 2011 mezi společností , právnická osoba, . jako věřitelem, tedy poskytovatelem úvěru, společností , právnická osoba, . jako prodejcem vozidla, a žalobcem jako klientem, ke které žalovaný přistoupil a stal se spoludlužníkem vedle žalobce. Nešlo tedy v pravém slova smyslu o užívání, za které by žalovaný nebyl povinen hradit vůbec nic, když jako protihodnotu splácel úvěr, který oficiálně měl čerpat žalobce. Uvedené však nebylo pro uvedené řízení podstatné, jeho předmětem bylo užívání vozidla žalovaným poté, co jeho nárok na užívání vozidla zanikl.- svědek , jméno FO, (čl. 325) vypovídal stejně jako v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, . Uvedl, že žalovaného zná z minulosti, setkávali se před 10 až 15 lety, v posledních přibližně 5 letech se již nevídají. S jednatelkou žalobce paní , jméno FO, se setkal při podpisu úvěrové a kupní smlouvy. V minulosti jako jednatel a společník společnosti , právnická osoba, . sám oslovil žalovaného ohledně prodeje vozidla, nebylo to tak, že by nejdříve přijel žalovaný za svědkem jako zájemce o vozidlo značky Mazda CX – 9. Šlo o ojeté vozidlo z dovozu a o jeho prodeji svědek intenzivně jednal pouze se žalovaným, který chtěl kupovat vozidlo a společně došli k tomu, co by se mu líbilo. Společnost , právnická osoba, . vozidlo nabízela, ale svědek se chopil možnosti prodat je žalovanému, protože odpovídalo jeho představám. Svědek si již k vybavení vozidla nevybavuje, zda vozidlo skutečně mělo položky v dopise uvedené na čl. 237 spisu. Šlo o vozidlo pro americký trh, ke kterému neexistují žádné katalogy s údaji o specifikaci vozidla. Svědek si nepamatuje, jaký motor a jakého obsahu vozidlo mělo, ani s jakým obsahem. Uvádělo se, že jde o čtyřkolku, ovšem pro americký trh Mazda čtyřkolky nedělala. Neví, že by mělo vozidlo kožený volant či střešní okno a takový prvek, jako je elektrické ovládání garážových dveří zpětným zrcátkem ani neexistuje. Výbavu vozidla by bylo možno zjistit z technického průkazu anebo se do vozidla podívat. Existovaly 2 motorové varianty a různé stupně výbavy. Vozidlo se dostalo do Evropy přes dovozce, který dovážel vozidla z USA. Společnost , právnická osoba, . vozidlo nedovážela, pouze je prodávala jako ojetinu. Jako dokumentaci k vozidlu představoval český technický průkaz, vozidlo bylo na českých značkách, a to bylo všechno, co prodejce potřeboval. Úvěrová i kupní smlouva, byly uzavřeny ve stejný okamžik. Vozidlo bylo financováno jednak z vlastních zdrojů žalovaného, kterými uhradil akontaci a jednak z úvěru. O tom, že šlo o vlastní prostředky žalovaného, podle svědka vypovídá to, že od něj akontaci obdržel. Žalovaný zvažoval koupi jiného vozidla, na které by mu finanční prostředky stačily, což mělo být okolo 300 000 Kč. Žádal o úvěr společnost , Anonymizováno, , se kterou společnost , právnická osoba, . spolupracovala, ale vzhledem k jeho krátké pracovní historii úvěr nedostal. Svědek neví, proč byl schopen splácet úvěrové splátky, ale na samotný úvěr nedosáhl. Žalovaný nevysvětlil, proč právě žalobce by měl vystupovat jak kupující vozidla a prodejci to bylo jedno. Z komunikace s žalovaným vyplynulo, že formálně bude smlouva uzavřena s žalobcem, žalovaný uhradí akontaci a splátky úvěru a vozidlo bude na něj po zaplacení úvěru převedeno. S jednatelkou, žalobce paní , jméno FO, se svědek setkal až při podpisu smlouvy. Na schůzce měl připravenu smlouvu od společnosti , Anonymizováno, a žalovaný konstatoval výše uvedenou dohodu, a pak byla smlouva podepsána. , jméno FO, proti údajům žalovaného nic nenamítala a smlouvu podepsala. Na schůzce nebylo řečeno nic o tom, že by měl žalovaný hradit něco nad rámec splátek, pouze již zmíněný servis vozidla, nebyla řeč o placení nájemného za užívání vozidla a ani by to nedávalo logiku. Potvrzení o úhradě akontace předal svědek žalovanému, protože ten platil akontaci. Jako plátce byl na potvrzení uveden žalobce, protože byl uveden v úvěrové smlouvě. Na uzavření dohody o přistoupení závazku trvala společnost , Anonymizováno, . Vozidlo vlastně kupoval žalovaný a žalobce byl ve smlouvě uveden formálně, aby bylo zajištěno financování koupě. V tomto duchu se také na schůzce hovořilo. Vozidlo i klíčky od vozidla svědek předával žalovanému, který vozidlo u prodejce servisoval a platil. Žalobce v souvislosti s provozem vozidla neplatil nic.

19. Ze spisu , spisová značka, bylo zjištěno, že zde byly provedeny důkazy použitelné i pro účely toho řízení, kdy v nynějším řízení další tvrzení ani provedení dalších důkazů (kromě požadavku žalobce, aby se mohl písemně vyjádřit k poslednímu podání žalovaného) uváděny nebyly. Už ze samotné výpovědi svědků v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, a z výpovědi svědka , jméno FO, učiněné v nynějším řízení lze mít za to, že akontaci složil žalovaný a mezi účastníky bylo ujednáno, že po úhradě úvěru na něj žalobce převede vlastnictví k vozidlu za zůstatkovou cenu již uhrazenou v podobě akontace, složené žalovaným za žalobce, byť s přesněji nezjištěnými podmínkami převodu. , tituly před jménem, , jméno FO, , jejíž výslech nelze z důvodu úmrtí znovu provést, popsala i doložila výběr peněz na akontaci v celkové výši 270.000 Kč v únoru 2011, tedy právě v době složení akontace dne 24.2.2011. Uvedla, že je předala žalovanému a věděla nejen ze sdělení manžela, ale i z vyjádření pana , jméno FO, o tom, že tyto prostředky byly použity na hotovostní úhradu akontace i o existenci dohody, že po úhradě určitého počtu splátek bude vozidlo převedeno na žalovaného za kupní cenu ve výši složené akontace. Manželka žalovaného sice vynaložila i další prostředky, podle jejího sdělení na koupi nemovitostí, k té však došlo 27. 9. 2012 (čl. 153-154 spisu , spisová značka, ), až rok a půl roku po složení akontace a 1. 6. 2010, půl roku před složením akontace (čl. 149-150 spisu , spisová značka, ). Takto předčasný výběr finančních prostředků před složením akontace by neměl ve vztahu k době složení akontace žádný smysl, zvláště pokud byly uložené prostředky úročeny. Naproti tomu žalobce dokládal složení akontace ze svých prostředků jednak nedatovaným příjmovým pokladním dokladem, jehož originál si neponechal v držení, jednak výdajovým pokladním dokladem č. , Anonymizováno, datovaným dnem 24. 2. 2011 a konečně i výdajovým pokladním dokladem č. , Anonymizováno, datovaným dnem 24. 2. 2011, ovšem s datem účetního případu 24. 2. 2017, tedy vystaveným 6 let poté, co byla akontace složena, což vyvolává pochyby, že z pokladny žalobce byla skutečně částka na akontaci vybrána a následně složena. Předkladatel výdajových pokladních dokladů si nedal ani práci zachovat stejné označení účelu výběru (viz záměna termínů vozidla ojetého a olejového). S ohledem na příbuzenskou vazbu svědkyně s žalovaným byla její výpověď hodnocena s výhradami, v řízení však byl slyšen i další svědek, pan , jméno FO, , k jehož věrohodnosti nebyly výhrady a který rovněž uvedl, že o vozidlo měl zájem žalovaný, nikoli žalobce, ve věci tohoto vozidla se na něj neobrátil nikdo jiný než žalovaný, a protože nedostal úvěr, bylo dohodnuto, že úvěrovou smlouvu uzavře společnost žalobce. Při podpisu smluv bylo za přítomnosti zástupce žalobce paní , jméno FO, zrekapitulováno, že akontaci a splátky bude hradit žalovaný a vozidlo na něj bude následně převedeno. Akontaci převzal svědek od žalovaného, nikoli od žalobce, žalovanému předal klíče od vozidla i vozidlo a žalovaný vozidlo u svědka servisoval, servis tedy nehradil žalobce. Stejně svědek vypovídal i u jednání dne 24. 9. 2024. Vzhledem k provázanosti paní , jméno FO, s žalobcem nelze pochybovat o tom, že by nehájila zájmy žalobce a proti čemukoli, co by jej poškozovalo, by se ohradila, tedy i proti prohlášení, že akontace je hrazena z prostředků žalovaného a ten se stane v budoucnu vlastníkem vozidla. Z jejího pravomocného odsouzení ostatně je patrno, že v zájmu žalobce bez ohledu na následky vůči sobě antidatovala listiny zakládané do obchodního rejstříku. Soud považuje za prokázané, že si vozidlo vybral žalovaný, který jednal s prodejcem o jeho koupi, úvěrová a kupní smlouva s ním nebyla uzavřena pro nedostatečnou úvěruschopnost, a proto byly smlouvy uzavřeny s žalobcem. Při jejich podpisu bylo v přítomnosti zástupce žalobce shrnut výše uvedený obsah ústní dohody stran. Akontaci hradil a převzal vozidlo i klíče od něj žalovaný, přičemž doba, kdy tak učinil, se kryje s dobou výběru celkové částky 270.000 Kč pozdější manželkou žalovaného z podnikové spořitelny jejího zaměstnavatele, společnosti , právnická osoba, . Skutečnost, že akontaci hradil žalovaný, jí potvrdil nejen žalovaný, ale i , právnická osoba, . , tituly před jménem, , jméno FO, mohla mít sice jako manželka žalovaného zájem na výsledku sporu, z notářského zápisu NZ , Anonymizováno, ze dne 3. 9. 2014 (čl. 232 spisu , spisová značka, ) ale plyne, že měla s žalovaným již před sňatkem sjednaný manželský majetkový režim odděleného jmění a pro žalovaného negativní výsledek sporu neměl na její majetkovou sféru přímý vliv. Výpověď u soudu podala v době režimu oddělených jmění dne 7. 3. 2018.

20. K věrohodnosti údajů žalobce a žalovaného:

21. Zatímco tvrzení žalovaného se v průběhu tohoto řízení ani řízení , spisová značka, nijak neměnila, u žalobce je patrná snaha manipulovat s údaji i důkazy. V podání ze dne 5. 10. 2018 (čl. 201 spisu , spisová značka, ) poukazoval na údajně rozporná tvrzení žalovaného, který měl dne 20. 7. 2015 uvést, že měl uhradit všechny splátky úvěru, zatímco v reakci na stanovisko žalobce a v odvolání již tvrdil, že dohoda zněla jen na 34 splátek. Správně ale žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 20. 7. 2015 (čl. 42 spisu , spisová značka, ) uváděl, že měl podle dohody stran uhradit příslušný počet splátek úvěru a pojistného a poté na něj žalobce měl vozidlo převést. Z provedených důkazů považuje soud za prokázané tvrzení žalovaného, že účastníci sjednali následný převod vozidla na žalovaného, který je mohl po určitou dobu bezúplatně užívat. Nepravdivým se ukázalo i tvrzení žalobce, že hradil havarijní pojištění a další náklady spojené s provozem vozidla. Žalobce v tomto i v řízení , spisová značka, tvrdil ale neprokázal hrazení veškeré údržby spojené s užíváním vozidla, povinného ručení, silniční daně a některých dalších nákladů. Pokud doložil daňový doklad č. , hodnota, od prodejce , právnická osoba, . na vyúčtování zakázky č. , IBAN, za náklady spojené s údržbou vozidla v celkové výši 2.401 Kč a daňový doklad č. , hodnota, na vyúčtování zakázky č. , IBAN, neuvedenému zákazníkovi za vydaný materiál celkovou částkou 1.899 Kč, pak na první z úhrad je jako plátce uveden žalovaný a na druhé není patrno vůbec, co a komu je účtováno či kým je hrazeno. Rozporné jsou tedy spíše údaje žalobce, který soudu v řízení , spisová značka, předkládal nevěrohodné důkazy v podobě dvou verzí výdajových pokladních dokladů č. , Anonymizováno, s navzájem si odporujícími údaji, které měly prokazovat jen jeden tvrzený údaj, a sice výběr prostředků na složení akontace žalobcem. Kdyby akontaci skutečně uhradil, nemusel by se k takovému jednání uchylovat. Ponechání originálu příjmového pokladního dokladu o úhradě akontace v držbě žalovaného sice samo o sobě neprokazuje, že plátcem byl žalovaný, ale pokud by jím byl žalobce, nepochybně by mu záleželo na tom, aby měl originál k dispozici nejen jako potvrzení vůči prodejci, ale i z důvodu uplatnění výdajů a za účelem předložení tohoto dokladu správci daně. Soudu je z úřední činnosti známo (§ 121 o.s.ř.), že zkreslování údajů nečinilo společnostem, v nichž působil , právnická osoba, , žádný problém. Například v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, , kde jako žalobce vystupovala společnost rovněž personálně propojená s osobami , jméno FO, a , právnická osoba, , se rovněž objevily totožné výdajové doklady s odlišnými daty. Znalci z oboru účetnictví nebyla žalující společnost schopna doložit potřebné podklady a své účetnictví, které znalec hodnotil jako nepoužitelné pro prokázání finančních toků. Kromě toho , právnická osoba, podal v řízení křivé svědectví.

22. Z rozsudku , spisová značka, ze dne 17. 6. 2020 bylo zjištěno, že , jméno FO, jako předsedkyně představenstva společnosti , právnická osoba, . (a od roku 2010 do 19. 5. 2017 i předsedkyně představenstva žalobce) společným jednáním s další osobou, která ve skutečnosti řídila veškeré kroky společnosti a na základě pokynů této další osoby (myšlena osoba , právnická osoba, ) podepsala listiny datované se zpětným datem, podle nichž se mj. stala jednatelem jedné z jejich společností místo , jméno FO, osoba - občana Slovenské republiky maďarské národnosti, fakticky bezdomovce, svůj podpis na listinách uznala za vlastní s vědomím, že tak bude v obchodním rejstříku byla vyznačena změna jednatelství s nepravdivým datem a současně s vědomím, že listiny budou předloženy obchodnímu rejstříku s návrhem na provedení změny údajů, tedy uvedla nepravdivé údaje v podkladech sloužících pro zápis do obchodního rejstříku, čímž spáchala přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odstavec 2 alinea první trestního zákoníku a byl jí mj. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či člena statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech. V odůvodnění citovaného rozhodnutí se pak uvádí, že , jméno FO, působící jako jednatelka různých společností, propojených , jméno FO, případně jeho příbuznými jako např. matkou, manželkou , právnická osoba, , a to mj. i v případě žalobce, kdy se jednalo o holding a jednotlivé společnosti coby majitel a jediný akcionář ovládal , právnická osoba, namísto v obchodním rejstříku oficiálně uvedených subjektů. O všech podstatných otázkách chodu společností rozhodoval , právnická osoba, a přinejmenším od roku 2008 se finanční situace některých společností zhoršovala tak, že narůstaly nezaplacené závazky po splatnosti, které se na dlužném zdravotním a sociálním pojištění za zaměstnance pohybovaly v řádech statisíců až milionů Kč a byla vedena i exekuční řízení. Z uvedeného soud dovozuje nulovou věrohodnost výdajového pokladního dokladu, vyskytujícího se ve dvou verzích, s různými letopočty i účely účetního případu, který má prokazovat výběr hotovostních prostředků z pokladny žalobce na úhradu akontace. Krom toho je patrno, že společnosti ovládané , jméno FO, , tedy i žalobce, neměly patrně na zaplacení akontace prostředky, protože pokud by byl žalobce k této platbě solventní, určitě by se za společnost respektující a nezneužívající zákony postaral i o to, aby jím ovládané společnosti plnily zákonné povinnosti spočívající v platbách zdravotního a sociálního pojištění za zaměstnance.

23. O snaze žalobce pomoci si nelegálně k finančním prostředkům vypovídá i žaloba ze dne 22. 1. 2015 podaná v řízení vedeném pod sp. zn , spisová značka, společností , právnická osoba, proti žalovanému (čl. 1 spisu , spisová značka, ) o zaplacení neexistující pohledávky 45.520 Kč, uhrazené několik let před podáním žaloby, čehož si byla žalující společnost vědoma. Podle výpisu z obchodního rejstříku společnosti , právnická osoba, (čl. 57-58 spisu , spisová značka, ) měla společnost od roku 2010, tedy i v době podpisu výdajového pokladního dokladu č. , hodnota, i v době podání žaloby jednatelku , adresa, , společníkem byla společnosti se sídlem v USA, přestože za společnost fakticky jednal , právnická osoba, , jak je zřejmé ze sdělení mediátora , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 28. 8. 2018 (čl. 64 spisu , spisová značka, ), že se z jednání u něj e-mailem omluvila jednatelka společnosti , právnická osoba, prostřednictvím pana , právnická osoba, , který se ale měl jednání sám dle předchozí e-mailové komunikace zúčastnit, s panem , jméno FO, bylo hovořeno telefonicky a další mediaci odmítl za společnost opět , právnická osoba, . Předžalobní výzvou ze dne 15. 12. 2014, podepsanou jednatelkou , adresa, , doručenou žalovanému (čl. 5-6 spisu , spisová značka, ), tedy po zaplacení žalované pohledávky, vyzvala žalující společnost žalovaného k jejímu zaplacení. Jednatelka , adresa, však podepsala i výdajový pokladní doklad č. , hodnota, ze dne 27. 1. 2012 (čl. 70 spisu , spisová značka, ), kterým převzetí žalované částky 45.520 Kč od žalovaného potvrdila. , adresa, .570 Kč vybral žalovaný ze svého bankovního účtu podle výběrního lístku (čl. 9 spisu , spisová značka, ) téhož dne, kdy byl podepsán výdajový pokladní doklad č. , hodnota, . Již 14. 12. 2012 žádal žalovaný společnost , právnická osoba, e-mailem o potvrzení úhrady částky 45.520 Kč. Za společnost , právnická osoba, mu dne 17. 12. 2012 odpověděl , právnická osoba, , a sice jen tak, že žalovaný měl odevzdat agendu jiné osobě a nečinit ve věci žádné kroky (čl. 78 spisu , spisová značka, ). Kromě statutární zástupkyně společnosti , právnická osoba, tak byl o uhrazení předmětné částky informován i , právnická osoba, . Přesto společnost , právnická osoba, v podání ze dne 20. 9. 2018 (čl. 94-96 spisu , spisová značka, ) předání žalované částky žalovaným popřela a zpochybnila i pravost podpisu výdajového pokladního dokladu č. , hodnota, . U jednání ze dne 9. 10. 2018 (čl. 97 spisu , spisová značka, ) pak , právnická osoba, nepravdivě jako svědek vypověděl, že za žalující společnost jednal a rovněž popřel předání žalované částky i pravost podpisu výdajového pokladního dokladu. Až po zpracování znaleckého posudku (čl. 134 a násl. spisu , spisová značka, ), kterým bylo zjištěno, že výdajový pokladní doklad jednatelka společnosti , právnická osoba, nejvyšší mírou pravděpodobnosti podepsala, byla žaloba dne 15. 5. 2019 vzata zpět (čl. 167 spisu , spisová značka, ) a usnesením č.j. , spisová značka, ze dne 25. 6. 2019 (čl. 178 spisu 5 17/2015) bylo řízení zastaveno.

24. K promlčení žalovaného nároku žalobce a nároku žalovaného na vrácení akontace:

25. Žaloba v této věci byla podána dne 28. 6. 2018 za účelem vydání bezdůvodného obohacení za užívání vozidla po dobu 35 měsíců před podáním žaloby, tedy necelé 3 roky zpětně. Jde tedy o nárok, který měl vzniknout za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., který stanovil pro uplatnění nároku tříletou promlčecí lhůtu a žaloba byla podána před jejím uplynutím, byť její důvodnost prokázána nebyla.

26. Naopak se na úkor žalovaného obohatil žalobce, když žalovaný místo něj dne 24. 2. 2011 uhradil za vozidlo v hodnotě 615.000 Kč akontaci 307.500 Kč, kromě toho na úvěrové splátky, které mu byly kompenzovány možností vozidlo užívat. Úhrada akontace žádným způsobem kompenzována nebyla a nárok na ni vzniklý za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb. se podle § 107 odstavec 1 promlčel dne 24. 2. 2013.

27. U jednání ze dne 11. 5. 2021 (čl. 118) žalobce uvedl, že po zaslání výzvy k vydání vozidla již žalovaný o tomto požadavku věděl, přesto dál vozidlo užíval. Šlo o výzvu až ze dne 11. 8. 2014 (čl. 10 spisu , spisová značka, ), tedy zaslanou žalovanému po promlčení jeho nároku na vrácení akontace. Od Smlouvy o nájmu dopravního prostředku ze dne 1. 3. 2011 žalobce odstoupil dne 11. 6. 2014, tedy rovněž poté, co se nárok žalovaného na vrácení akontace promlčel. Žaloba ve věci , spisová značka, byla podána v listopadu 2014, opět po promlčení nároku žalovaného na vrácení akontace. K vyostření vztahů mezi účastníky přitom došlo minimálně v polovině roku 2013, kdy žalobce oznámil dne 24. 7. 2013 společnosti , právnická osoba, ., že bylo jeho zastupování žalovaným ukončeno, ale podle e-mailové komunikace z prosince 2012 (čl. 78 spisu , spisová značka, ) již dříve. Přesto se žalobce až do 11. 8. 2014 vydání vozidla nedomáhal. Kroky směřující k vydání vozidla učinil až poté, kdy bylo zřejmé, že ať již bylo ujednání účastníků o dalším osudu vozidla jakékoli, vlastnické právo k němu žalovaný neobhájí, protože k převodu vozidla na něj fakticky nedošlo a byly pochyby, zda by převodu vozidla dosáhl. Údaj, že žalovaný o požadavku žalobce po zaslání výzvy k vydání vozidla již věděl, a přesto dál vozidlo užíval, může mít vliv na povinnost k vydání obohacení žalovaným, ale časový sled kroků žalobce soud posuzuje v souvislostech možností žalobce domáhat se vydání vozidla a úplaty za jeho bezesmluvní užívání dříve, než žalovaný ztratil možnost bránit se zápočtem svého nároku na vrácení akontace. Uplatnění promlčecí námitky se v takovém případě příčí dobrým mravům, protože je výrazem zneužití práva vznést promlčecí námitku na úkor žalovaného, který se mohl spoléhat na příslib převodu vozidla, když nadále přes zhoršení vztahů stran až do 24. 1. 2014 splácel úvěr a v užívání vozidla mu nebylo bráněno. Marné uplynutí promlčecí doby tak nezavinil a zánik nároku navrácení akontace v důsledku uplynutí promlčecí doby je nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. (srov. , spisová značka, , , spisová značka, ). Lze souhlasit s tím, že jednak je požadavek na vydání bezdůvodného obohacení za dobu, ve které měl žalovaný podle dohody vozidlo již vlastnit, je nárokem nemravným a v rozporu s dobrými mravy je i vznesení námitky promlčení.

28. K výši žalovaného nároku:

29. I v případě, že by soud nezvažoval nemravnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení, započetl by proti žalované pohledávce vzájemnou pohledávku žalovaného na úhradu akontace a částku 307.500 Kč by z nároku žalobce odečetl. Pro tyto účely se snažil soud I. stupně obstarat podklady, vypovídající o možném obvyklém nájemném tak, aby odlišný názor odvolacího soudu nebyl důvodem pro zrušení rozsudku soudu I. stupně. Především se žalobce poněkud míjí s realitou, pokud považuje v dané věci za základ pro určení výše obvyklého nájemného v úvahu obvyklou cenu operativního leasingu, kdy leasingový pronajímatel umožňuje leasingovému nájemci užívání předmětu leasingu na určitou dobu, po které se věc vrací zpět pronajímateli. Pokud složil žalovaný akontaci, platil splátky, opravy, pojištění a veškeré náklady spojené s provozem vozidla, nelze tuto situaci přirovnat k operativnímu leasingu. Operativní leasing je forma dlouhodobého pronájmu vozidla, kdy vozidlo vlastní a financuje leasingová společnost, včetně doplňkových služeb, které si zákazník zvolí a po uplynutí dohodnuté doby se vozidlo vrací leasingové společnosti, což umožňuje leasingovým společnostem započítat do splátek pouze rozdíl mezi pořizovací a zůstatkovou hodnotou předmětu nájmu a díky tomu klient během leasingu zaplatí pouze reálně amortizovanou část ceny vozidla.

30. Žalobce neprokázal, že platba 15.000 Kč měsíčně odpovídá výši obvyklého nájemného, které by v daném místě a čase platili nájemci za dlouhodobé užívání vozidla za podmínky, že by si vozidlo nejen pronajali, ale také dobrovolně uhradili akontaci a úvěr, tedy celou kupní cenu vozidla s vědomím, že po skončení užívání vozidlo vrátí bez nároku na kompenzaci vynaložených nákladů a bez možnosti stát se vlastníkem vozidla. Požadavek na úhradu operativního leasingu v požadované výši se tak jeví zcela nesmyslným. Obvyklým nájemným sice je třeba chápat, částku, kterou by bylo nutné vynaložit při užívání stejného, popř. obdobného majetku v obvyklém obchodním styku, soud má však pochyby o tom, že by bylo běžné platit operativní leasing a k tomu uhradit celou cenu vozidla, nemluvě o tom, že podle žalobce činí horní hranice nabídek operativního leasingu vozidel Mazda CX -5 částku 15.000 Kč a k důkazu doložil nabídky s horní hranicí 14.044 Kč měsíčně včetně DPH.

31. Žalobce tvrdí ale neprokazuje výbavu vozidla (čl. 237), soud tedy při zadání dotazu leasingovým společnostem ohledně částky, kterou byl měl zaplatit uživatel takového vozidla vycházel z údajů v technickém průkazu vozidla a z údajů pana , jméno FO, (čl. 283 a 325). Ten si výbavu vozidla již přesně nepamatoval, ale vypověděl, že žalobce v popisu vybavení vozidla uvedl i neexistující prvky. Společnosti , Anonymizováno, , DS , Anonymizováno, , a.s., , právnická osoba, , , Anonymizováno, , a.s., , Anonymizováno, , právnická osoba, , (čl. 301, 303, 305, 314, 322) žádnými informacemi v tomto směru nedisponují, společnost , právnická osoba, (čl. 307) sdělila, že hrubý odhad finančního leasingu je 365.000 – 393.000 Kč vč. DPH. Pro odhad však nemá potřebné údaje ani dostatečné srovnání se smlouvami s obdobnými parametry. Uvedený odhad vychází z předpokladů, že by leasing trval přesně 48 měsíců, vstupní cena vozidla byla odhadnuta na cca 352.000 vč. DPH, šlo by o vozidlo s odpočtem DPH na vstupu do finančního leasingu (tj. při koupi ze strany RLCZ pro následný leasing klientovi) a odhad finančního leasingu je uváděn zcela bez doprovodných služeb, tj. zejm. pojištění a představuje tak sumu splátek (tj. akontace a splátky a odkupní zůstatková cena vč. DPH). Společnost , právnická osoba, . (čl. 311) se zabývá především online prodejem a nákupem ojetých vozidel, doplňkově využívá úvěrové financování, ne finančním leasingem a má jen omezená historická data. Společnost , právnická osoba, . (čl. 316) uvedla, že odhad částky výše finančního leasingu od roku 2014 do roku 2018 není relevantně schopna sdělit. Obdobná vozidla společnost financovala, ale nová, ne ojetá. Doba financování dle portfolia od roku 2008 do roku 2015 byla zpravidla mezi 36 a 54 měsíci a pořizovací cena činila 700.000 až 1.000.000 Kč bez DPH. Pro určení výše leasingové splátky je nutné vyhodnotit vícero parametrů, např. jednorázovou splátku předem hrazenou zákazníkem, výše splátky by byla 19.000 – 36.000 Kč vč. DPH (v závislosti na různých parametrech). Společnost , právnická osoba, (čl. 318) sdělila, že odhad částky finančního leasingu od roku 2014 do roku 2018 za pronájem ojetého nákladního motorového vozidla značky Mazda CX9, varianta 3.7, rok výroby 2007, uvedeného do provozu v září roku 2007 by představovala 8.940 Kč vč. povinného ručení a havarijního pojištění. Z výše uvedeného je patrno, že žádná z oslovených společností není schopna poskytnout ohledně částky za užívání vozidla informace relevantní pro daný případ, uvedené částky jsou ve značném rozptylu, kdy záleží na posouzení mnoha faktorů, jejichž zjištění s odstupem více než 13 let není reálné. Ani , tituly před jménem, , adresa, , likvidátorka úvěrující společnosti , právnická osoba, ., v likvidaci nedisponuje žádnými podklady k úvěrovým smlouvám, které společnost uzavírala, tedy ani ohledně konkrétních parametrů, na jejichž základě byly úvěry poskytovány (čl. 318). Ještě u jednání konaného u Krajského soudu v Brně dne 12.9.2019 (čl. 226 spisu , spisová značka, ) požadoval žalobce nájemné ve výši 8.333 Kč, nikoli ve výši odvíjející se operativního leasingu. Nájemní smlouva ze dne 1. 3. 2011, uzavřena na dobu neurčitou, byla posouzena jako neplatná, poskytuje však vodítko, jaké nájemné považovaly obě strany za odpovídající, a to s výbavou, jakou vozidlo ke dni 1. 3. 2011 mělo, navíc za situace, kdy veškeré údržby vozidla a pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla měl podle znění smlouvy platit žalobce, což neplnil. Pak by za dobu 35 měsíců po 8.333 Kč nájemné činilo 291.655 Kč a po zápočtu akontace 307.500 Kč by tak žalovaný žalobci nedlužil ničeho.

32. Žalobce navrhl za účelem zjištění výbavy vozidla i výše bezdůvodného obohacení provedení důkazu znaleckým posudkem, ověření výbavy vozidla u výrobce a případně ohledání vozidla. Navrhl, aby mu byla poskytnuta lhůta, aby se mohl bránit námitce promlčení a aby byl za tímto účelem soudem vyzván, jaké konkrétní skutkové okolnosti má doplnit. Navržené důkazy jako nadbytečné soud neprovedl, protože by na závěrech rozsudku nic nezměnily. Výbavu vozidla soud zjišťoval jen okrajově pro případ odlišného názoru odvolacího soudu na základ žalovaného nároku. Nebylo vyhověno ani návrhu žalobce na poskytnutí lhůty, aby po výzvě soudu doplnil svá tvrzení za účelem obrany proti nemravnosti vznesené námitky promlčení, kdy je mu již několik let známo, že nemravností uplatnění této námitky se žalovaný brání a bylo na žalobci, aby si připravil podklady, jimiž by žalovanému oponoval.

33. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle 142 odst. 1 občanského soudního řádu tak, že úspěšný žalovaný má vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení ve výši 139.590 Kč, sestávajících do dne 5. 5. 2021 z náhrady hotových výdajů nezastoupeného účastníka podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 600 Kč a z odměny za zastupování advokátem ve výši 138.990 Kč. Náhrada hotových výdajů nezastoupeného účastníka sestává ze dvou částek po 300 Kč dle § 2 odstavec 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za podání vyjádření ve věci samé ze dne 18. 10. 2018 a ze dne 1. 6. 2020 dle § 1 odstavec 3 písmeno a citované vyhlášky. Odměna za zastupování advokátem sestává z částky 104.200 Kč za 10 úkonů právní pomoci po 10.420 Kč dle ust. § 7 bod 6 vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále „advokátní tarif“) za převzetí a přípravu zastoupení ze dne 5. 5. 2021 (§11 odstavec 1 písmeno a) advokátního tarifu), podání ze dne 7. 5. 2021 (§ 11 odstavec 1 písmeno d) advokátního tarifu), za poradu s klientem přesahující jednu hodinu a podání ve věci samé dne 7. 5. 2021 podle potvrzení ze dne 13. 5. 2021 (§ 11 odstavec 1 písmeno c) a d) advokátního tarifu), účast na jednání dne 11. 5. 2021, a to každé započaté dvě hodiny (§ 11 odstavec 1 písmeno g) advokátního tarifu), podání k odvolání ze dne 17. 8. 2021, ze dne 5. 1. 2024 (§ 11 odstavec 1 písmeno d) advokátního tarifu), podání ze dne 5. 1. 2024 (§ 11 odstavec 1 písmeno d) advokátního tarifu), další poradu s klientem dne 23. 9. 2024 přesahující jednu hodinu podle potvrzení ze dne 25. 9. 2021 (§ 11 odstavec 1 písmeno c) advokátního tarifu), účast na jednání dne 24. 9. 2024, a to každé započaté dvě hodiny (§ 11 odstavec 1 písmeno g) advokátního tarifu), dále z částky 3.000 Kč na náhradě hotových výdajů za 10 paušálů po 300 Kč podle ust. § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu, z částky 3.316 Kč na náhradě cestovních nákladů při cestě k jednání dne 11. 5. 2021 z , adresa, a zpět (při cestě dlouhé celkem 554 km, zjištěné průměrné spotřebě nafty 5,83 l/100 km, její ceně 27,20 Kč/1 l podle § 4 písm. c) vyhl. č. 589/2020 Sb., paušálu 4,40 Kč/ 1 km podle § 1 písm. b) citované vyhlášky), částky 1.400 Kč na ztrátě času za 14 půlhodin po 100 Kč podle § 14 odstavec 1 písmeno a) a odstavec 3 advokátního tarifu, z částky 4.352 Kč na náhradě cestovních nákladů při cestě k jednání dne 24. 9. 2024 z , adresa, a zpět (při cestě dlouhé celkem 554 km, zjištěné průměrné spotřebě nafty 5,83 l/100 km, její ceně 38,70 Kč/1 l podle § 4 písm. c) vyhl. č. 398/2023 Sb., paušálu 5,60 Kč/ 1 km podle § 1 písm. b) citované vyhlášky), částky 1.400 Kč na ztrátě času za 14 půlhodin po 100 Kč podle § 14 odstavec 1 písmeno a) a odstavec 3 advokátního tarifu a částky 24.122 Kč na 21 % DPH z částky 114.868 Kč podle § 14a advokátního tarifu.

34. Tuto částku je žalobce povinen zaplatit žalovanému k rukám jeho zástupce v třídenní zákonné lhůtě (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.).

35. Záloha ve výši 2.000 Kč složená žalovaným na náklady důkazu výslechem svědka nebyla použita, když slyšený svědek svědečné nepožadoval. Žalovanému se proto v plné výši vrací.