8 C 247/2020

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v obec rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: ; právnická osoba, IČ: osobní údaje žalobce se sídlem adresa, obec a číslo proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození, bytem ulice a číslo, PSČ, obec, okres okres o zaplacení částky 13 877,17 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 11.880 Kč s úrokem z prodlení 10 % ročně za dobu od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 1.997,17 Kč - s úrokem 13,9 % ročně z částky 13.972,22 Kč za dobu od datum do datum - s úrokem 13,9 % ročně z částky 13.877,17 Kč za dobu od datum do zaplacení - s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 1.997,17 Kč za dobu od datum do zaplacení - s úrokem ve výši 326,48 Kč.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení 244 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobce se žalobou podanou datum domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 270 035,20 Kč se specifikovaným úrokem z úvěru a úrokem z prodlení. Tvrdí, že s žalovaným uzavřel dne datum rámcovou smlouvu číslo na základě níž aktivoval žalovanému běžný účet. Následně žalobce uzavřel s žalovaným 6 dodatků k této smlouvě, jejichž předmětem byla vždy smlouva o úvěru. Dne datum byl uzavřen dodatek číslo na úvěr 197 789 Kč, dne datum byl uzavřen dodatek číslo na úvěr 50 000 Kč, dne datum byl uzavřen dodatek číslo na úvěr 20 000 Kč, dne datum byl uzavřen dodatek číslo na úvěr 15 000 Kč a dne datum byly uzavřeny dva dodatky, a to dodatek číslo na úvěr 5 000 Kč a dodatek číslo na úvěr 8 000 Kč. Žalovaný vždy úvěr čerpal v den podpisu každého dodatku, úvěry zpočátku splácel až do července 2019, a v srpnu téhož roku se dostal do prodlení, a žalobce následně dopisem z datum všech 6 úvěrů zesplatnil. Žalovaná jistina představuje součet dlužných částek ze všech 6 úvěrů dohromady. V každé úvěrové smlouvě byl sjednán úrok z úvěru v jiné sazbě, měsíční splátky v různých částkách, a z každé úvěrové smlouvy žalobce nárokuje jistinu, úrok z úvěru, kapitalizovaný úrok z úvěru a úrok z prodlení.

2. Ve věci byl dne datum vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou.

3. Usnesením ze dne 19. 8. 2020 č.j. 8 C 126/2020-40, které nabylo právní moci dne datum, vyloučil soud k samostatnému řízení nároky žalobce z dodatků číslo tedy z pěti úvěrových smluv. Předmětem řízení 8 C 126/2020 zůstal nárok žalobce z první žalované úvěrové smlouvy uzavřené dodatkem číslo dne datum pod č. HU00499332. Předmětem tohoto řízení 8 C 247/2020 je nárok žalobce z čtvrté žalované úvěrové smlouvy uzavřené jakožto dodatek číslo dne datum pod č. HU00583430. Žalobce ohledně tohoto nároku tvrdí, že poskytl na základě zmíněné smlouvy žalovanému na jeho žádost úvěr 15 000 Kč převodem na účet žalovaného. Úrok byl sjednán v sazbě 13,9 % ročně. Žalovaný byl povinen platit žalobci splátky 260 Kč měsíčně vždy k 13. dni v měsíci počínaje dnem datum až do datum. Do července 2019 žalovaný úvěr splácel, avšak od následujícího měsíce splátky nehradil. Žalobce proto dne datum úvěr zesplatnil. Žalovaný celkem na úvěr zaplatil včetně platby po zesplatnění částku 3 120 Kč, z čehož bylo na jistinu započteno 1 122,83 Kč a na úroky z úvěru 1 997,17 Kč. Žalobce požaduje na jistině částku 13 877,17 Kč, úrok z úvěru 13,9 % ročně z částky 13 972,22 Kč za dobu od datum do datum, úrok z úvěru v téže sazbě z jistiny 13 877,17 Kč za dobu od datum do zaplacení, kapitalizovaný úrok z úvěru za dobu od datum do datum ve výši 326,48 Kč a zákonný úrok z prodlení z žalované jistiny 13 877,17 Kč za dobu od datum do zaplacení.

4. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalovanému doručovány postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

5. Dne datum uzavřel žalobce s žalovaným rámcovou smlouvu číslo jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky, ceník, podmínky pro používání karet, pro používání úvěru, pro používání hypotéky, pojistné podmínky a rámcová pojistná smlouva. Ve smlouvě bylo dohodnuto, že žalobce povede pro žalovaného běžný účet č. bankovní účet. V odstavci 3 smlouva odkázala na obchodní podmínky ohledně používání, zakládání i rušení služeb, což byl žalovaný oprávněn činit prostřednictvím poboček žalobce a internetového a telefonického bankovnictví. Žalovanému bylo přiděleno uživatelské jméno pro přihlášení do internetového bankovnictví, telefonní číslo pro zaslání hesla a potvrzujících SMS a byla mu sdělena primární e-mailová adresa s tím, že tyto údaje bude žalobce používat při jednání s žalovaným.

6. Z dodatku číslo k rámcové smlouvě soud zjistil, že je datován datum a jedná se o úvěrovou smlouvu č. HU00583430. Žalobce tímto dodatkem přidal k poskytovaným bankovním službám na žádost žalovaného novou službu v podobě úvěru ve výši 15 000 Kč bez určení účelu na úrok 13,9 % ročně v základní sazbě a 9,9 % ročně v bonusové sazbě. Žalovaný měl zaplatit celkem 96 splátek se základní úrokovou sazbou ve výši 260 Kč měsíčně počínaje měsícem následujícím po čerpání úvěru, vždy k 13. dni v měsíci. Splátky měly být prováděny automatickým inkasem z běžného účtu žalovaného. Celkem měl žalovaný na úvěr zaplatit 24 877,98 Kč v případě základní úrokové sazby. Žalovaný prohlásil, že si je vědom své finanční situace a ví, že bude úvěr schopen splácet. Pro případ prodlení žalovaného bylo stanoveno, že žalobce má nárok na zákonné úroky z prodlení a na náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s vymáháním dlužné částky. Žalovaný byl oprávněn úvěr kdykoli úplně nebo zčásti splatit a odstoupit od smlouvy do 14 dnů od jejího podpisu. V případě zesplatnění úvěru byl žalobce oprávněn úročit aktuálním úrokem vše, co by žalovaný dlužil. Smlouva je podepsána za žalobce oprávněnou osobou a v místě pro podpis žalovaného je uveden SMS kód číslo.

7. Ohledně uzavření smlouvy žalobce tvrdí, že podle obchodních podmínek mohou klienti s žalobcem komunikovat mimo jiné prostřednictvím internetového bankovnictví, což je zabezpečené prostředí, které umožňuje zachycení obsahu právního jednání i určení jednající osoby. Žalobce popsal, jakým způsobem žalovaný elektronicky citovanou smlouvu podepsal. Žalovanému byla datum zaslána na jeho telefonní číslo SMS obsahující kód pro podpis smlouvy číslo, tento kód byl zadán v internetovém bankovnictví žalovaného a potvrzen, čímž došlo k uzavření žalované úvěrové smlouvy. K prokázání těchto skutečností žalobce předložil přehled SMS zaslaných žalovanému a přehled událostí z internetového bankovnictví. Zaslané SMS zachycují období od datum do datum, u každé zprávy je uvedeno číslo telefonu, text zprávy, datum a hodina jejího odeslání. U data datum je nejprve zpráva obsahující zmíněný potvrzovací kód pro podpis dokumentu poskytnutí půjčky, a dále zpráva o tom, že žalobce převedl na běžný účet žalovaného peníze, o které žalovaný požádal. V listině Přehled událostí z internetového bankovnictví je u data datum řada údajů, u každého údaje je uveden kód operace, kanál, čas založení a odhlášení, IP adresa a uživatelské jméno. Podle údaje v 14:3 1:19 hodin je záznam o tom, že prostřednictvím webu byl úspěšně proveden požadavek – kód operace podepsání dodatku k rámcové smlouvě.

8. Z výše uvedených listin Přehled SMS a Přehled událostí z internetového bankovnictví nelze s jednoznačnou určitostí vzít za prokázáno, že žalovanému byl předložen text výše uvedené úvěrové smlouvy, že mu byla zaslána SMS obsahující potvrzovací kód pro podpis smlouvy, ani jakým způsobem poté žalovaný v rámci internetového bankovnictví kód použil a kdy se tak stalo. Soud však vycházel z toho, že bylo prokázáno, že žalovaný vlastnoručně podepsal rámcovou smlouvu z datum a stejně tak i dodatek číslo – úvěrovou smlouvu z datum, přičemž účastníci měli dohodnuto poskytování bankovních služeb i pomocí internetového bankovnictví. Soud se dále podrobněji uzavřením úvěrové smlouvy nezabýval s ohledem na další zjištěné skutečnosti a jejich právní hodnocení, jak je uvedeno níže.

9. V listině Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru jsou uvedeny základní parametry předmětného úvěru, tedy jeho výše, způsob čerpání, počet a výše splátek, náklady úvěru včetně nákladů v případě opožděných plateb a právo na odstoupení od smlouvy.

10. Součástí rámcové smlouvy byly obchodní podmínky žalobce, které obsahují podrobnější úpravu práv a povinností žalobce a jeho klientů při poskytování veškerých bankovních služeb ze strany žalobce. Jsou v nich zahrnuty definice pojmů používaných při jednotlivých službách žalobce, ověřování totožnosti při jednání žalobce s klienty, doručování dokumentů, zásady vzájemné komunikace s klienty, možnost změn rámcové smlouvy, její zánik či zánik bankovních služeb, pravidla internetového, mobilního a telefonního bankovnictví, podmínky založení, vedení a nakládání s účtem, pravidla platebního styku, právo žalobce na poplatky za služby podle ceníku.

11. Součástí dodatku číslo byly Podmínky pro používání úvěru, obsahující podrobnější úpravu práv a povinností smluvních stran. Na straně 8 a 9 v oddílu nazvaném Několik bodů k ukončení smlouvy bylo stanoveno, že v případě, kdy žalovaný poruší kterékoli ustanovení smlouvy o úvěru, zejména když se dostane do prodlení se splacením jakékoli splátky jistiny, úroků či jiných poplatků či příslušenství, může žalobce přijmout některé z vyjmenovaných opatření, mezi něž náleží právo požadovat předčasné splacení všech úvěrů.

12. Čerpání úvěru vzal soud za prokázáno z výpisu z výše uvedeného účtu žalovaného, který mu vedl žalobce. Dne datum na tento účet byla připsána částka 15 000 Kč označená jako načerpání půjčky, půjčka 5.

13. Z listin Splátkový kalendář a Přehled plateb vyplývá, že žalovaný zaplatil 11 splátek ve výši 260 Kč měsíčně v období od datum do datum. V některých měsících žalovaný nedodržel dohodnutou splatnost splátky do 13. dne, nicméně za několik málo dnů splátku doplatil. Do zesplatnění tak zaplatil 2 860 Kč, a následně uhradil ještě datum splátku 260 Kč, takže celkem na úvěr splatil 3 120 Kč. Z této částky bylo na jistinu započteno 1 122,83 Kč a na úroky z úvěru 1 997,17 Kč. Žalovaná jistina 13 877,17 Kč tak představuje rozdíl mezi poskytnutým úvěrem 15 000 Kč a částkou 1 122,83 Kč, započtenou z plateb žalovaného na jistinu. Ke dni datum, tedy ještě před úhradou poslední splátky, činil dluh na jistině 13 972,22 Kč. Na úrocích z úvěru činil dluh žalovaného za dobu od datum do dne předcházejícího zesplatnění, tedy do datum, částku 326,48 Kč.

14. Žalobce vyzval dopisem z datum žalovaného, aby zaplatil celkovou částku 280 393,80 Kč, která se skládá z dlužných částek z 6 půjček a z dlužné částky z běžného účtu. Do vyčíslené částky náleží i dluh ze smlouvy o úvěru, která je předmětem tohoto řízení. Žalobce upozornil rovněž žalovaného na to, že pokud dluh nevyrovná do datum, podá žalobce žalobu k soudu. Podle poštovního podacího archu byl dopis žalovanému odeslán doporučeně dne datum.

15. Ohledně předcházejících závazků žalovaného vůči žalobci zjistil soud z dodatku číslo k rámcové smlouvě, že byl uzavřen mezi účastníky dne datum pod č. HU00499332. Jednalo se o úvěrovou smlouvu, v níž se žalobce zavázal poskytnout na žádost žalovaného úvěr 197 789 Kč, z čehož částka 97 789 Kč byla účelově určena ke splacení dřívějšího úvěru a zbývající částka 100 000 Kč byla poskytnuta bez účelového určení. Žalovaný měl platit splátky 2 838 Kč měsíčně v počtu 120 včetně úroku 11,9 % ročně v základní sazbě. Dále bylo zjištěno, že dřívější úvěr byl poskytnut žalovanému na základě dodatku číslo k rámcové smlouvě pod č. HU00456754 uzavřeného dne datum. Výše úvěru činila 100 000 Kč a žalovaný měl úvěr splácet splátkami ve výši 1 996 Kč měsíčně v počtu 79 s úrokem 14,9 % ročně. Podle výpisu z účtu žalovaného byl tento první úvěr poskytnutý podle dodatku číslo splacen poskytnutím druhého úvěru podle dodatku číslo ze dne datum. Úvěr 197 789 Kč podle dodatku číslo žalovaný splácel do července 2019, a celkem zaplatil 52 442,19 Kč, jak je patrno z přehledu plateb žalovaného. Rozsudkem ze dne 4. 3. 2021 č. 8 C 126/2020-140 uložil soud žalovanému zaplatit žalobci 180 413,61 Kč včetně úroku z úvěru a úroku z prodlení. Další závazek žalovaného vůči žalobci vychází z dodatku číslo ze dne datum, kterým byla sjednána další úvěrová smlouva č. HU00568255. Výše úvěru činila 50 000 Kč, úrok 14,9 % ročně, žalovaný měl zaplatit 96 splátek po 898 Kč měsíčně, splácel toliko do července 2019. Soud shledal tuto úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou a žalobci přiznal toliko bezdůvodné obohacení 38 326 Kč se zákonným úrokem z prodlení s tím, že s ohledem na poměry žalovaného a jeho již několikátý závazek vůči žalobci neměl být žalovanému tento úvěr již poskytnut a jeho úvěruschopnost nebyla vyhodnocena správně. Rozsudek č. 8 C 245/2020-114 ze dne 17. 2. 2021 ještě není pravomocný. Ohledně dalšího závazku žalovaného vůči žalobci soud zjistil, že dne datum byl mezi účastníky uzavřen dodatek číslo k rámcové smlouvě pod č. úvěru HU00576953. Žalobce se zavázal poskytnout žalovanému úvěr 20 000 Kč na úrok 14,9 % ročně a žalovaný měl úvěr splácet ve splátkách 356 Kč měsíčně až do července 2026. Řádně hradil úvěr do července 2019 a s ohledem na prodlení žalovaného žalobce úvěr zesplatnil. Rozsudkem ze dne 24. 2. 2021 č. 8 C 246/2020-120 přiznal soud žalobci toliko bezdůvodné obohacení 15 372 Kč se zákonným úrokem z prodlení, když úvěrovou smlouvu považoval za absolutně neplatnou z obdobných důvodů jako úvěrovou smlouvu ze dne 7. 7 2018.

16. Před poskytnutím předmětného úvěru podle dodatku číslo ověřoval žalobce úvěruschopnost žalovaného. Žalobce tvrdí, že vycházel z výpisů z účtu žalovaného, z bankovního registru klientských informací, z insolvenčního rejstříku a z údajů poskytnutých žalovaným. Podle žalobce poměry žalovaného nevzbuzovaly pochybnosti o tom, že by žalovaný byl schopen úvěr splatit. Na běžných účtech žalovaného nebyly v době sjednávání tohoto úvěru evidovány žádné exekuční příkazy ani transakce spojené s hazardem nebo jinou rizikovou činností. Žalovaný si velkou část finančních prostředků z účtu vybíral v hotovosti a žalobce není schopen zjišťovat či ověřovat, jakou hotovostí žalovaný v době poskytnutí úvěru disponoval. U žalovaného se nejednalo o nadměrné úvěrové zatížení, předchozí úvěry splácel.

17. Soud ohledně ověřování úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobce zjistil z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Žalobce měl k dispozici kopie občanského průkazu a rodného listu žalovaného. Podle databáze žalobce požádal žalovaný o půjčku datum, byla mu schválena ve výši 100 000 Kč, poté požádal datum o převedení půjček, toto bylo také schváleno ve výši 197 789 Kč, dne datum požádal žalovaný o dalších 50 000 Kč, což mu také bylo schváleno, a datum požádal o dalších 20 000 Kč, což mu bylo zase schváleno. Žalobce měl ve své databázi uvedeno, že žalovaný žije od datum v nájmu, je svobodný, má středoškolské vzdělání, pracuje ve firmě právnická osoba od datum na dobu neurčitou jako operátor. Ke dni datum uvedl žalovaný splátky dřívějších úvěrů 4 100 Kč, výdaje domácnosti na bydlení 8 000 Kč, výdaje na léky, jídlo a dopravu 10 000 Kč a splátky ostatních členů domácnosti 0 Kč, příjmy ostatních členů domácnosti 15 000 Kč, výši hlavního příjmu 18 664 Kč.

18. Z úvěrové zprávy vytvořené datum soud zjistil, že žalovaný měl uveden jeden kontrakt existující a další kontrakt ukončený. Celkem u žalovaného bylo zjištěno, že zbývající částka u kontraktů činí 329 059 Kč a měsíční splátka 2 838 Kč, což odpovídá úvěru poskytnutému podle dodatku číslo. Tento úvěr je v úvěrové zprávě uveden s tím, že zůstatek jistiny představuje 194 918 Kč a žalovaný měl v té době splatit ještě 116 splátek. V úvěrové zprávě je zaznamenán i předchozí úvěr z datum podle dodatku číslo který byl zcela splacen úvěrem podle dodatku číslo.

19. Jak soud již zmínil, žalobce vedl pro žalovaného na základě rámcové smlouvy běžný účet. Z výpisů z účtu žalovaného bylo zjištěno, že ke dni datum měl žalovaný na účtu zůstatek 51 442,26 Kč, a je třeba uvést, že datum, tedy před přibližně 14 dny, žalovaný čerpal předcházející úvěr 100 000 Kč. Konečný zůstatek ke dni datum činil již pouze 4 635,96 Kč. Za celý měsíc na účet žalovaného byla připsána jediná částka, mzda od zaměstnavatele právnická osoba ve výši 17 194 Kč. Zůstatek na účtu ke dni datum činil 104,18 Kč, na účet za celý měsíc listopad byla připsána opět pouze mzda 18 936 Kč. Zůstatek 104,18 Kč se během prosince 2017 ještě snížil na 18,01 Kč ke dni datum, v tomtéž měsíci byla jedinou platbou připsanou na účet žalovaného mzda 17 098 Kč. Zůstatek na účtu žalovaného ke dni datum činil 988,53 Kč, za měsíc duben žalovaný obdržel mzdu od zaměstnavatele anonymizováno 18 379 Kč a platby 100 Kč, 800 Kč a 1 000 Kč. Konečný zůstatek ke dni datum byl záporný, mínus 63,27 Kč. V následujícím měsíci květnu 2018 byla na účet žalovaného připsána opět mzda 19 664 Kč a konečný zůstatek ke dni datum činil 9,95 Kč. V následujícím měsíci červnu žalovaný opět obdržel mzdu 18 843 Kč a platby 800 Kč, 1 700 Kč, 1850 Kč a 100 Kč. Zůstatek ke dni datum činil 879,82 Kč, ke dni datum částku 308,32 Kč a ke dni datum částku 13 624,35 Kč. V červenci 2018 však na účet žalovaného byly připsány částky 50 000 Kč a 20 000 Kč z předchozích poskytnutých úvěrů podle dodatků číslo.

20. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Účastníci dne datum uzavřeli rámcovou smlouvu, na základě níž žalobce vedl pro žalovaného běžný účet. Krátce poté žalovaný požádal o úvěr a dne datum uzavřeli účastníci dodatek číslo k rámcové smlouvě ve formě úvěrové smlouvy, na základě níž žalobce žalovanému poskytl úvěr 100 000 Kč. Přibližně za 3,5 měsíce žalovaný požádal o další úvěr a datum účastníci uzavřeli dodatek číslo podle něhož žalobce poskytl žalovanému úvěr 197 789 Kč, z toho 100 000 Kč bylo pro osobní potřebu žalovaného bez určení účelu a zbývající část byla použita na splacení předchozího úvěru. Za půl roku poté žalovaný požádal o další úvěr a dodatkem číslo z datum byla uzavřena úvěrová smlouva, na základě níž žalobce poskytl žalovanému další úvěr 50 000 Kč. Za 3 týdny žalovaný požádal o další úvěr a na základě dodatku číslo byla uzavřena dne datum další úvěrová smlouva a žalobce poskytl žalovanému další úvěr 20 000 Kč. Za 17 dní poté žalovaný požádal žalobce o další úvěr a dne datum dodatkem číslo byla uzavřena další úvěrová smlouva, která je předmětem tohoto řízení, na základě níž žalobce poskytl žalovanému bezhotovostním převodem další úvěr 15 000 Kč. Žalovaný měl hradit splátky 260 Kč měsíčně až do datum včetně úroku 13,9 % ročně. Předmětný úvěr žalovaný splácel do července 2019, stejně jako všechny úvěry předchozí, poté splácet přestal, a uhradil toliko jedinou splátku datum a dále již neplatil ničeho. Celkem žalovaný zaplatil na úvěr podle dodatku číslo částku 3 120 Kč, představující 12 splátek po 260 Kč, z toho si žalobce započetl na jistinu 1 122,83 Kč a na úroky 1 997,17 Kč. Žalobce dopisem z datum, odeslaným datum úvěr zesplatnil a vyzval žalovaného k doplacení celého zbytku dluhu najednou do datum. Žalobce vypočetl dluh žalovaného na jistině a na úrocích tak, jak je výše popsáno. Žalobce před poskytnutím předmětného úvěru podle dodatku číslo zjišťoval poměry žalovaného, vycházel z bankovního registru, údajů od žalovaného, výpisů z účtu žalovaného vedeného žalobcem, a zjistil výše zmíněné skutečnosti.

21. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoníku v ustanovení § číslo tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující, tedy žalobce, zavazuje, že úvěrovanému, tedy žalovanému, poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobce si svoji povinnost z úvěrové smlouvy splnil tím, že žalovanému poskytl peněžní prostředky v dohodnuté výši 15 000 Kč bezhotovostně na účet žalovaného. Žalovaný tedy tuto částku čerpal, avšak své povinnosti poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobci úroky dostál toliko částečně.

22. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná úvěrová smlouva je smlouvou spotřebitelskou a žalobce byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovaným, kterému poskytoval své služby v podobě úvěru. Po žalobci lze proto důvodně očekávat, že se bude chovat ve vztahu k žalovanému poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu, jak vyplývá z ustanovení § 6 odst. 1 a 2 občanského zákoníku. U žalobce je ve smyslu § 60 odst. 1 až 6 zákona o spotřebitelském úvěru nutná odborná způsobilost, tedy všeobecné znalosti, odborné znalosti a dovednosti nezbytné pro poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Tentýž zákon v § 75 a 76 vyžaduje od žalobce provozovat jeho činnost s odbornou péčí a jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele, tedy žalovaného. Ustanovení § 77 citovaného zákona obsahuje obecná pravidla komunikace se spotřebiteli, a soud poukazuje zejména na odst. 2 písm. b), podle něhož obsah komunikace musí být dostačující a přesný a nesmí zastírat, zlehčovat nebo zamlčet důležité skutečnosti, což je povinen zajistit žalobce. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v § 84 až § 89 téhož zákona. Podle § 86 byl žalobce povinen před uzavřením žalované úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Žalobce byl oprávněn úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobce byl povinen posoudit zejména schopnost žalovaného úvěr splácet na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů.

23. V této souvislosti soud poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Žalobci byl znám věk žalovaného – 23 let, jeho čistý měsíční příjem od zaměstnavatele právnická osoba okolo 18 000 Kč, měl přehled o veškerých transakcích na účtu žalovaného od jeho založení v září 2016 a žalobce nahlédl do zmíněných registrů. Žalobce vycházel rovněž ze své evidence předchozích závazků, tedy úvěrů žalovaného. Pokud jde o výdaje žalovaného, předložil žalobce výstup ze své elektronické databáze s tím, že se jedná o údaje sdělené žalovaným. Za předpokladu, že skutečně tyto údaje žalovaný sdělil, je třeba uvést, že údaje o tom, že výdaje domácnosti činí 8 000 Kč na bydlení a 10 000 Kč za léky, jídlo a dopravu, a že příjmy ostatních členů domácnosti jsou 15 000 Kč, nebyly ověřeny a nemají velkou vypovídací schopnost, když není patrno, o které ostatní členy jaké domácnosti se jedná, jaký je jejich počet, v jakém vztahu jsou k žalovanému, zda s nimi společně hospodaří, případně další skutečnosti ohledně těchto členů domácnosti. Nelze z toho dovodit, že by žalovaný měl k dispozici příjem ostatních členů domácnosti i pro sebe, případně v jaké výši. Pokud jde o dřívější závazky žalovaného vůči žalobci, poukazuje soud na úvěr podle dodatku číslo z datum v celkové výši 197 789 Kč, přičemž se jednalo již vlastně o druhý úvěr u žalobce, když ten původní z datum ve výši 100 000 Kč byl žalovanému navýšen na dvojnásobek za pouhé 3,5 měsíce. Úvěr podle dodatku číslo žalovaný před poskytnutím žalovaného úvěru splácel řádně, měl splaceno prvních 6 splátek z celkového počtu 120. Za půl roku poté žalovaný požádal o další úvěr, za tři týdny nato o další úvěr a za 17 dní poté o další úvěr, který je předmětem tohoto řízení. Žalobce vždy žalovanému vyhověl a úvěr mu poskytl. Žalobci bylo známo z výpisů z účtu žalovaného, že čistý příjem žalovaného je nízký, že na účtu mívá velmi nízké zůstatky v řádech korun či stokorun a že žalovaný se dostal i do zůstatku záporného, jak soud shora popsal. Všechny tyto skutečnosti na straně žalovaného měly signalizovat žalobci, že žalovaný si nepočíná dostatečně zodpovědně ve finančním hospodaření, že v krátkých intervalech požaduje další a další úvěry, aniž by měl ty předcházející splaceny. Přesto žalobce vyhodnotil situaci tak, že znovu zvýšil úvěrové zatížení žalovaného o dalších 15 000 Kč, i když žalovaný obdržel předchozí úvěr 17 dní před úvěrem žalovaným, a všechny předchozí úvěry neměl zdaleka splaceny. Soud takovéto poměry žalovaného nepovažuje za vhodné k tomu, aby žalovaný mohl čerpat další úvěr 15 000 Kč. Podle žalobce se nejednalo o nadměrné úvěrové zatížení žalovaného, avšak soud je opačného názoru. Za situace, kdy žalovaný disponoval nízkým měsíčním příjmem a byl již zadlužen na dlouhou dobu, 120 měsíčních splátek či 96 měsíčních splátek, jednalo se o úvěrové zatížení, které bylo pro žalovaného značné. Žalobce argumentoval také tím, že ve výpisech z účtu jsou patrny výběry a převody na jiné účty, z čehož nelze usoudit, že by žalovaný neměl peněžní prostředky ještě na jiných účtech než na účtu vedeném žalobcem, případně že žalovaný měl peněžní prostředky v hotovosti. K tomu lze uvést, že žalobce ničeho takového nezjišťoval a před poskytnutím žalovaného úvěru se spokojil pouze s tím, co bylo patrno z pohybů na účtu žalovaného.

24. Na základě výše uvedených skutečností má soud za to, že žalobce poskytl žalovanému úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je úvěrová smlouva neplatná podle § 87 odst. 1 téhož zákona. Žalovaný byl oprávněn uplatnit námitku neplatnosti smlouvy v 3leté promlčení lhůtě běžící od uzavření smlouvy, což se nestalo. Soud však ze zjištěných skutečností dovodil, že jednání žalobce, jakým postupoval vůči žalovanému při sjednávání žalované smlouvy, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zároveň narušuje veřejný pořádek, a tudíž je úvěrová smlouva absolutně neplatná podle § 588 občanského zákoníku. Soud k tomuto druhu neplatnosti přihlíží bez návrhu, tedy aniž by kterákoli smluvní strana neplatnost namítla. Popsané chování žalobce jakožto věřitele a banky a poskytovatele spotřebitelského úvěru je nežádoucí a vede ke zbytečnému zadlužování spotřebitelů. Týká se nejen vztahu mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí nahrazovat stát například sociálními dávkami, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, a čerpají tak pro sebe státní prostředky, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů na jiné všeobecně prospěšné účely. Postup žalobce není odpovědný také vůči jeho klientům, kteří žalobci jakožto bance svěřili své finanční prostředky a spolehli se na to, že banka je bude profesionálně spravovat.

25. Soud na tomto místě připomíná ustanovení § 12 odst. 1 zákona č. 21/1992 Sb. o bankách, podle něhož banka je povinna při výkonu své činnosti postupovat obezřetně, zejména provádět obchody způsobem, který nepoškozuje zájmy jejich vkladatelů z hlediska návratnosti jejich vkladů a neohrožuje bezpečnost a stabilitu banky. Požadavek obezřetnosti je klíčovým požadavkem, který je na banky kladen. Jeho podstatou je omezování a snižování míry rizik, kterým jsou vystaveni věřitelé banky, v první řadě její vkladatelé. Základní funkcí, kterou banka v ekonomice plní, je funkce finančního zprostředkovatele mezi subjekty, které mají aktuálně přebytek finančních prostředků, a subjekty, které mají aktuálně nedostatek finančních prostředků. Základní činností banky je proto přijímání vkladů od veřejnosti a poskytování úvěrů. Prostředky, které bankám svěřuje veřejnost, převyšují objem vlastních prostředků bank, a v důsledku toho banky provozují své podnikatelské aktivity s využitím zdrojů svěřených jim vkladateli. příjmení tudíž při svém podnikání musí postupovat obezřetně, tak, aby nepoškodili své vkladatele, a požadavek obezřetnosti se vztahuje nejen k ochraně vkladatelů bank, ale i k ochraně bezpečnosti a stability bank, s ohledem na roli, kterou banky v ekonomice hrají.

26. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i žalobce, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne datum sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti dostatečně rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.

27. Vzhledem k tomu, že žalovaná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, nemohly z ní vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovanému tudíž nemohla vzniknout povinnost vrátit čerpané peněžní prostředky v dohodnuté lhůtě stanoveným způsobem, ani platit žalobci jakékoli úroky či jiná plnění. Na takovou situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení obsažená v § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle § 2993 věty první občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl bezhotovostně žalovanému částku 15 000 Kč, a žalovaný z toho vrátil toliko 3 120 Kč. Rozdíl ve výši 11 880 Kč odpovídá bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného, které je povinen žalobci vydat.

28. Žalovaný je povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru. Současné možnosti žalovaného soud nemohl zjistit, když žalovaný je v řízení pasivní, k žalobě se nevyjádřil a k jednání se nedostavil. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon dobu splnění nestanoví, a tato doba nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned a dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu. Soud vycházel z výše uvedené výzvy žalobce odeslané žalovanému datum, v níž žalobce poskytl žalovanému lhůtu k zaplacení dluhu do datum. Soud má za to, že ode dne následujícího, datum, se žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku, a žalobci tak vzniklo podle § 1970 občanského zákoníku právo na úroky z prodlení, jejichž sazba je stanovena v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. a činí 10 % ročně.

29. Soud tedy žalobci přiznal částku 11 880 Kč se zákonným úrokem z prodlení, a ve zbytku byla výrokem II tohoto rozhodnutí žaloba zamítnuta.

30. Žalobce měl ve sporu úspěch ohledně 72 % předmětu řízení a ve zbytku 28 % úspěch neměl. Při výpočtu míry úspěchu žalobce soud kapitalizoval přiznané či zamítnuté úroky ke dni tohoto rozhodnutí. Žalobci tak v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi jeho úspěchem a neúspěchem ve sporu, tedy 44%. Soud vzal také v úvahu, že žalobce více než 7 dní před zahájením řízení odeslal žalovanému ve smyslu § 142a o.s.ř. výzvu k plnění, a to výše zmíněný dopis z datum. Žalobce na nákladech řízení nárokoval toliko zaplacený soudní poplatek a ve zbytku se svého práva na náhradu nákladů řízení vzdal. Soudní poplatek odpovídající tomuto nároku činil 555 Kč, z čehož soud přiznal žalobci 44 %, tedy 244 Kč. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov. Nesplní-li povinná strana dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná strana domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.